Příspěvek krátce představí již realizovaná i teprve plánovaná dotazníková šetření jejichž cílem je ve třech etapách výzkumu postupně 1) prověřit teoreticky předpokládané souvislosti mezi chováním rodičů v dětství a mírou soucitu k sobě v dospělosti; 2) porovnat míru soucitu k sobě u vybraných klinických vzorků a u zdravých kontrol; 3) Změřit efekt vybraných terapeutických postupů, programů či intervencí na rozvoj soucitu k sobě u absolventů daného programu. Předpokládáme, že námi postupně realizované studie pomohou porozumět významu soucitu se sebou v udržování duševního zdraví a v etiologii řady duševních poruch. Výsledky by měly zároveň pomoci porozumět mechanismu psychoterapeutické změny u zkoumaných poruch a přinést možnost lépe zacílit a tím i zefektivnit příslušné terapeutické postupy. Příspěvek bude zároveň výzvou kolegům a studentům zapojit se do našeho výzkumného projektu.
Laskavost k sobě a soucit se sebou v psychoterapiiJan Benda
Schopnost zaujmout k sobě samému emočně pozitivní postoj ve chvílích, kdy zažíváme trápení, selhání nebo si uvědomujeme nějaký svůj nedostatek, je důležitým aspektem regulace emocí a zároveň i předpokladem duševního zdraví a duševní pohody. Takový postoj, označovaný jako soucit se sebou (angl. self-compassion), je zřejmě i významným elementem psychoterapeutické změny.
Příspěvek představí koncept soucitu se sebou, který se vedle všímavosti (angl. mindfulness) stal v posledních letech jedním z dalších elementů tradiční buddhistické psychologie, vzbuzujících zájem západních odborníků. Porovná tento u nás nový koncept s příbuznými psychologickými pojmy. Nastíní předpokládaný vliv nedostatku soucitu se sebou v etiopatogenezi některých psychických poruch a zmíní možnosti, jak tento postoj k sobě rozvíjet. Uvede i výzkumné aktivity týkající se soucitu se sebou, jež aktuálně probíhají v České republice.
Všímavost v psychoterapii: Aktuální otázky a směr budoucího výzkumuJan Benda
Všímavost (mindfulness) neboli schopnost uvědomovat si, co se odehrává v naší mysli a v těle v přítomném okamžiku, budí ve světě psychoterapie stále větší zájem. Ukazuje se totiž, že nejde jen o novou módní psychoterapeutickou "techniku" převzatou z tradičního Buddhistického meditačního tréninku, ale spíše o nově definovaný obecný faktor psychoterapeutické změny, který možná pomůže objasnit mechanismus psychoterapeutické změny napříč jednotlivými směry. Zatímco v letech 2000-2010 se většina výzkumů týkajících se všímavosti soustředila především na prokazování účinnosti na všímavosti založených přístupů u různých klinických diagnóz (deprese, úzkostné stavy, závislosti, poruchy příjmu potravy, hraniční poruchy osobnosti, psychózy, aj.), případně u specifických skupin (např. onkologičtí pacienti, sportovci, vězni, děti, aj.), v poslední době lze v odborných diskusích pozorovat především zvýšený zájem o obecnější otázky týkající se všímavosti a současně i jakýsi návrat ke kořenům a snahu o celkově hlubší a širší pochopení postupů tradovaných v původním Buddhově učení. Diskutována jsou především témata: 1) co přesně je všímavost; 2) k čemu rozvíjení všímavosti vede; 3) jaké jsou možnosti měření všímavosti; 4) jakou roli hraje všímavost v mechanismu psychoterapeutické změny; 5) jakými různými způsoby lze všímavost rozvíjet, atd. Příspěvek uvedená témata krátce představí. Nastíní dále, co je třeba aktuálně zkoumat a jak by výsledky takových budoucích výzkumů mohly být prospěšné psychoterapeutům v oblasti teorie i praxe.
Mindfulness in psychotherapy: Current issues and future research directions
There is a growing interest in mindfulness in the world of psychotherapy. It becomes apparent that it is not a mere fashionable psychotherapeutic "technique". Rather it seems to be newly defined common factor of psychotherapeutic change which may help to clarify the mechanism of psychotherapeutic change across particular approaches. Whereas during the 2000-2010 decade most of the research concerning mindfulness had focused primarily on evaluation of the effect of mindfulness-based approaches to various clinical diagnoses or to specific groups, recently the professional discussions have been showing primarily a growing interest in more general questions concerning mindfulness and also some return to the roots and an effort for broader and deeper understanding of the procedures handed down by the teachings of the Buddha. The following topics are mainly discussed: 1) what exactly is mindfulness; 2) what does the cultivation of mindfulness lead to; 3) possibilities of the measurement of mindfulness; 4) role of mindfulness in the mechanism of psychotherapeutic change; 5) what are the various ways of cultivating mindfulness etc. The paper will briefly present these topics.
Může za všechno Já? : Mindfulness a sebepřesažení Jan Benda
Pocity nedostatečnosti se skrývají za mnohými navenek viditelnějšími příznaky, které klienty motivují k nastoupení psychoterapie. "Strach, že nejsem dostatečný/á", ale předpokládá víru v nějaké více či méně stabilní Já s docela konkrétními a trvalými vlastnostmi. Intenzivní praxe meditace všímavosti vede k radikální změně chápání sebe sama. Příspěvek bude diskutovat roli sebepřesažení v procesu psychoterapeutické změny a vliv sebevztažného zpracovávání informací na osobní pohodu a duševní zdraví.
Využívání všímavosti a soucitu se sebou v psychoterapiiJan Benda
Prezentace z výběrového semináře pro studenty psychologie na FF UK v Praze (verze 2021). Předmět představuje studentům všímavost a soucit se sebou jako dva univerzální obecné faktory, které hrají důležitou roli v každé psychoterapii, a které lze rozvíjet i bez využití meditace. Věnuje se mechanismům, jejichž prostřednictvím všímavost a soucit se sebou působí v procesu psychoterapeutické změny. Seznamuje studenty s aktuálními otázkami a trendy týkajícími se využívání všímavosti a soucitu k sobě v psychoterapii a také s různými postupy, díky nimž lze všímavost a soucit k sobě rozvíjet. Obsahuje i praktickou ochutnávku tradičních meditačních postupů.
Mindfulness a psychedelika: Soucit k sobě a nepřipoutanost k JáJan Benda
Meditační praxe i psychedelické zkušenosti dočasně mění naše vědomí, ale mají také dlouhodobé dopady na naše prožívání a chování. Mohou se nějak doplňovat? Přednáška nejprve porovná oba druhy zkušeností z hlediska fenomenologie i neurofyziologie. Popíše vliv pokročilé meditace všímavosti (mindfulness) na sebepojetí, regulaci emocí a rozvoj laskavosti a soucitu. A objasní také význam rozpuštění Já (mystická smrt) v korektivní transformaci hluboce zakořeněných emočních schémat. Dále se bude zabývat možnostmi vzájemné inspirace ve výzkumu i praxi rozvíjení všímavosti a užívání psychedelik. Zdůrazní důležitost integrace transpersonálních zkušeností a dotkne se také úskalí a rizik transpersonálního vývoje. Připomene, že studium prastaré teorie spojené s meditací všímavosti zřejmě může pomoci porozumět a integrovat psychedelické zkušenosti. A naopak psychedelika mohou meditujícím pomoci překonat obranné mechanismy ega, které v meditační praxi západních meditujících někdy poměrně dlouho přetrvávají.
Mindfulness: Na rozhraní psychoterapie a spiritualityJan Benda
Řada výzkumů v posledních letech prokázala, že i jen velmi malé rozvinutí schopnosti všímavosti (mindfulness) může významně pomoci v léčbě nejrůznějších duševních poruch. Podle Buddhovy nauky může však meditační rozvíjení všímavosti a vhledu vést ještě mnohem dále - totiž k trvalým a nevratným osobnostním změnám, které dalece přesahují možnosti soudobé psychoterapie. Workshop nastiňuje vývoj vědomí v pokročilé meditaci vipassana. Diskutuje podobnosti a rozdíly psychoterapie a meditační praxe a také vhodnost využití meditace všímavosti a vhledu u různých diagnóz.
Mindfulness: On the interface between psychotherapy and spirituality
In recent years, a lot of research has shown that even a small development of mindfulness can significantly help in the treatment of various mental disorders. According to Buddha's teaching, however, development of mindfulness and insight can go far beyond that. It can cause lasting and irreversible personality changes which by far exceed the possibilities of contemporary psychotherapy. The workshop outlines the development of consciousness in advanced vipassana meditation. It discusses the similarities and differences between psychotherapy and meditation practice and the suitability of the use of mindfulness meditation in different diagnoses.
Laskavost k sobě a soucit se sebou v psychoterapiiJan Benda
Schopnost zaujmout k sobě samému emočně pozitivní postoj ve chvílích, kdy zažíváme trápení, selhání nebo si uvědomujeme nějaký svůj nedostatek, je důležitým aspektem regulace emocí a zároveň i předpokladem duševního zdraví a duševní pohody. Takový postoj, označovaný jako soucit se sebou (angl. self-compassion), je zřejmě i významným elementem psychoterapeutické změny.
Příspěvek představí koncept soucitu se sebou, který se vedle všímavosti (angl. mindfulness) stal v posledních letech jedním z dalších elementů tradiční buddhistické psychologie, vzbuzujících zájem západních odborníků. Porovná tento u nás nový koncept s příbuznými psychologickými pojmy. Nastíní předpokládaný vliv nedostatku soucitu se sebou v etiopatogenezi některých psychických poruch a zmíní možnosti, jak tento postoj k sobě rozvíjet. Uvede i výzkumné aktivity týkající se soucitu se sebou, jež aktuálně probíhají v České republice.
Všímavost v psychoterapii: Aktuální otázky a směr budoucího výzkumuJan Benda
Všímavost (mindfulness) neboli schopnost uvědomovat si, co se odehrává v naší mysli a v těle v přítomném okamžiku, budí ve světě psychoterapie stále větší zájem. Ukazuje se totiž, že nejde jen o novou módní psychoterapeutickou "techniku" převzatou z tradičního Buddhistického meditačního tréninku, ale spíše o nově definovaný obecný faktor psychoterapeutické změny, který možná pomůže objasnit mechanismus psychoterapeutické změny napříč jednotlivými směry. Zatímco v letech 2000-2010 se většina výzkumů týkajících se všímavosti soustředila především na prokazování účinnosti na všímavosti založených přístupů u různých klinických diagnóz (deprese, úzkostné stavy, závislosti, poruchy příjmu potravy, hraniční poruchy osobnosti, psychózy, aj.), případně u specifických skupin (např. onkologičtí pacienti, sportovci, vězni, děti, aj.), v poslední době lze v odborných diskusích pozorovat především zvýšený zájem o obecnější otázky týkající se všímavosti a současně i jakýsi návrat ke kořenům a snahu o celkově hlubší a širší pochopení postupů tradovaných v původním Buddhově učení. Diskutována jsou především témata: 1) co přesně je všímavost; 2) k čemu rozvíjení všímavosti vede; 3) jaké jsou možnosti měření všímavosti; 4) jakou roli hraje všímavost v mechanismu psychoterapeutické změny; 5) jakými různými způsoby lze všímavost rozvíjet, atd. Příspěvek uvedená témata krátce představí. Nastíní dále, co je třeba aktuálně zkoumat a jak by výsledky takových budoucích výzkumů mohly být prospěšné psychoterapeutům v oblasti teorie i praxe.
Mindfulness in psychotherapy: Current issues and future research directions
There is a growing interest in mindfulness in the world of psychotherapy. It becomes apparent that it is not a mere fashionable psychotherapeutic "technique". Rather it seems to be newly defined common factor of psychotherapeutic change which may help to clarify the mechanism of psychotherapeutic change across particular approaches. Whereas during the 2000-2010 decade most of the research concerning mindfulness had focused primarily on evaluation of the effect of mindfulness-based approaches to various clinical diagnoses or to specific groups, recently the professional discussions have been showing primarily a growing interest in more general questions concerning mindfulness and also some return to the roots and an effort for broader and deeper understanding of the procedures handed down by the teachings of the Buddha. The following topics are mainly discussed: 1) what exactly is mindfulness; 2) what does the cultivation of mindfulness lead to; 3) possibilities of the measurement of mindfulness; 4) role of mindfulness in the mechanism of psychotherapeutic change; 5) what are the various ways of cultivating mindfulness etc. The paper will briefly present these topics.
Může za všechno Já? : Mindfulness a sebepřesažení Jan Benda
Pocity nedostatečnosti se skrývají za mnohými navenek viditelnějšími příznaky, které klienty motivují k nastoupení psychoterapie. "Strach, že nejsem dostatečný/á", ale předpokládá víru v nějaké více či méně stabilní Já s docela konkrétními a trvalými vlastnostmi. Intenzivní praxe meditace všímavosti vede k radikální změně chápání sebe sama. Příspěvek bude diskutovat roli sebepřesažení v procesu psychoterapeutické změny a vliv sebevztažného zpracovávání informací na osobní pohodu a duševní zdraví.
Využívání všímavosti a soucitu se sebou v psychoterapiiJan Benda
Prezentace z výběrového semináře pro studenty psychologie na FF UK v Praze (verze 2021). Předmět představuje studentům všímavost a soucit se sebou jako dva univerzální obecné faktory, které hrají důležitou roli v každé psychoterapii, a které lze rozvíjet i bez využití meditace. Věnuje se mechanismům, jejichž prostřednictvím všímavost a soucit se sebou působí v procesu psychoterapeutické změny. Seznamuje studenty s aktuálními otázkami a trendy týkajícími se využívání všímavosti a soucitu k sobě v psychoterapii a také s různými postupy, díky nimž lze všímavost a soucit k sobě rozvíjet. Obsahuje i praktickou ochutnávku tradičních meditačních postupů.
Mindfulness a psychedelika: Soucit k sobě a nepřipoutanost k JáJan Benda
Meditační praxe i psychedelické zkušenosti dočasně mění naše vědomí, ale mají také dlouhodobé dopady na naše prožívání a chování. Mohou se nějak doplňovat? Přednáška nejprve porovná oba druhy zkušeností z hlediska fenomenologie i neurofyziologie. Popíše vliv pokročilé meditace všímavosti (mindfulness) na sebepojetí, regulaci emocí a rozvoj laskavosti a soucitu. A objasní také význam rozpuštění Já (mystická smrt) v korektivní transformaci hluboce zakořeněných emočních schémat. Dále se bude zabývat možnostmi vzájemné inspirace ve výzkumu i praxi rozvíjení všímavosti a užívání psychedelik. Zdůrazní důležitost integrace transpersonálních zkušeností a dotkne se také úskalí a rizik transpersonálního vývoje. Připomene, že studium prastaré teorie spojené s meditací všímavosti zřejmě může pomoci porozumět a integrovat psychedelické zkušenosti. A naopak psychedelika mohou meditujícím pomoci překonat obranné mechanismy ega, které v meditační praxi západních meditujících někdy poměrně dlouho přetrvávají.
Mindfulness: Na rozhraní psychoterapie a spiritualityJan Benda
Řada výzkumů v posledních letech prokázala, že i jen velmi malé rozvinutí schopnosti všímavosti (mindfulness) může významně pomoci v léčbě nejrůznějších duševních poruch. Podle Buddhovy nauky může však meditační rozvíjení všímavosti a vhledu vést ještě mnohem dále - totiž k trvalým a nevratným osobnostním změnám, které dalece přesahují možnosti soudobé psychoterapie. Workshop nastiňuje vývoj vědomí v pokročilé meditaci vipassana. Diskutuje podobnosti a rozdíly psychoterapie a meditační praxe a také vhodnost využití meditace všímavosti a vhledu u různých diagnóz.
Mindfulness: On the interface between psychotherapy and spirituality
In recent years, a lot of research has shown that even a small development of mindfulness can significantly help in the treatment of various mental disorders. According to Buddha's teaching, however, development of mindfulness and insight can go far beyond that. It can cause lasting and irreversible personality changes which by far exceed the possibilities of contemporary psychotherapy. The workshop outlines the development of consciousness in advanced vipassana meditation. It discusses the similarities and differences between psychotherapy and meditation practice and the suitability of the use of mindfulness meditation in different diagnoses.
O všímavosti, moudrosti a soucitu se sebouJan Benda
Prezentace z Psychoterapeutických dnů InPsy 2015 představuje zájemcům fenomén všímavosti v západní psychoterapii a věnuje se dále aktuálním trendům v této oblasti, mj. vzrůstajícímu zájmu psychologů o rozvíjení osobní moudrosti a soucitu k sobě. Zmiňuje se také o neurovědeckých výzkumech a inspiruje k vlastní praxi meditace všímavosti a vhledu - vipassaná.
Soucit se sebou, internalizovany stud a regulace emociJan Benda
Východiska:
Práce Arnolda Beissera, Eugene Gendlina, Leslieho Greenberga a dalších autorů vyzdvihly význam akceptace vlastních prožitků pro regulaci emocí, udržování a kultivaci duševního zdraví a duševní pohody. Nově definovaná schopnost soucítit se sebou přitom zřejmě tuto akceptaci usnadňuje, resp. umožňuje.
Metoda:
Prostřednictvím dvou dotazníkových šetření jsme se pokusili ověřit teoreticky předpokládané souvislosti mezi schopností soucítit se sebou, potížemi v regulaci emocí a přítomností pocitů internalizovaného studu. K posouzení vztahu mezi proměnnými jsme využili Pearsonovy korelační koeficienty a výsledky lineární regresní analýzy.
Výsledky:
Šetření 1 (N=471) prokázalo silnou negativní korelaci (r=-0,71; p < 0,01) mezi schopností soucítit se sebou a potížemi v regulaci emocí. Soucit se sebou byl v našem vzorku 1 statisticky signifikantním prediktorem potíží v regulaci emocí (F(1, 469)=463,836, p<0,001).>< 0,01) mezi schopností soucítit se sebou a přítomností pocitů internalizovaného studu. Soucit se sebou byl v našem vzorku 2 statisticky signifikantním prediktorem pocitů internalizovaného studu (F(1, 213)= 313,429, p<0,001). Model vysvětlil přibližně 59,5 % rozptylu výsledné proměnné.
Závěry:
Schopnost soucítit se sebou zřejmě významně eliminuje pocity internalizovaného studu i potíže v regulaci emocí. Je proto zřejmě důležitým předpokladem duševního zdraví a duševní pohody.
Emoční vřelost rodičů, soucit se sebou a některé typické transdiagnostické sy...Jan Benda
Východiska: Emoční vřelost rodičů v dětství bývá dávána do souvislosti s následným rozvinutím schopnosti soucítit se sebou. Naopak nedostatek emoční vřelosti rodičů možná souvisí s pozdějším výskytem některých typických transdiagnostických symptomů jako jsou ostýchavost, internalizovaný stud či potíže v regulaci emocí. Metoda: Pomocí tří dotazníkových šetření jsme se pokusili ověřit teoreticky předpokládané souvislosti mezi emoční vřelostí rodičů v dětství (měřeno pomocí PBI, EMWSS a s-EMBU), soucitem se sebou (SCS-CZ), ostýchavostí (RCBS), pocity internalizovaného studu (ISS) a potížemi v regulaci emocí (DERS-SF-CZ). Výsledky: Šetření 1, 2 i 3 prokázala středně silné korelace mezi emoční vřelostí rodičů a soucitem se sebou (N1=263; PBI, r=0,3; N2=305, EMWSS, r=0,4; N3=440; dotazník s-EMBU, r=0,3; p123 < 0,01). Šetření 1, 2 a 3 dále prokázala následující korelace mezi soucitem se sebou a 1) ostýchavostí (r=-0,44, p < 0,01), 2) internalizovaným studem (r=-0,79, p < 0,01) a 3) potížemi v regulaci emocí (r=-0,72, p < 0,01). Závěry: Tři nezávislá šetření potvrdila souvislost mezi emoční vřelostí rodičů v dětství a soucitem se sebou v dospělosti. Šetření dále ukázala, že soucit se sebou zřejmě významně eliminuje některé typické transdiagnostické symptomy, konkrétně ostýchavost, internalizovaný stud a potíže v regulaci emocí.
Nedostatek soucitu k sobě jako transdiagnostický faktor u pěti různých duševn...Jan Benda
Východiska a cíle: Nedostatek soucitu k sobě i tendence k prožívání studu mohou být spojeny s celou řadou duševních poruch. Cílem této studie bylo porovnat míru soucitu k sobě a míru tendence k prožívání studu u pacientů s úzkostnými poruchami, s depresivními poruchami, s hraniční poruchou osobnosti, s poruchami příjmu potravy, se závislostí na alkoholu a u zdravých kontrol.
Metoda: Všem pěti klinickým skupinám a zdravým kontrolám byly administrovány škály měřící soucit k sobě a tendenci k prožívání studu. Rozdíly mezi vzorky byly testovány statistickými metodami a posouzeny pomocí Cohenova d.
Výsledky: Všech pět klinických skupin vykazovalo signifikantně nižší míru soucitu k sobě a signifikantně vyšší míru tendence k prožívání studu než zdravé kontroly. Velikost rozdílu v míře soucitu k sobě i v míře tendence k prožívání studu mezi všemi klinickými skupinami a zdravými kontrolami byla velká.
Diskuze: Předpokládáme, že nedostatek soucitu k sobě vede ke zvýšené tendenci k prožívání studu, která pak zapříčiňuje vznik různých psychopatologických symptomů.
Závěry: Nedostatek soucitu k sobě a zvýšená tendence k prožívání studu se v této studii ukázaly být transdiagnostickými faktory u pěti různých duševních poruch. Předpokládáme, že klienti trpící kteroukoli z těchto poruch by mohli mít užitek z terapeutických intervencí, které facilitují rozvoj soucitu k sobě nebo zvládání studu.
Nedílnou součástí všímavosti je akceptování všech jevů v našem těle i mysli. Když rozvíjíme všímavost, eliminujeme tedy postupně přirozený odpor ke všemu nepříjemnému, ale i přirozenou tendenci ulpívat na všem příjemném. A to je výzva, v níž nám pomáhají laskavost, soucit, radost z radosti druhých i vyrovnanost. Prezentace představuje tyto čtyři vznešené postoje a vysvětluje mimo jiné, že laskavost není soucit a vyrovnanost není lhostejnost nebo pýcha. Ukazuje tak cestu ke skutečnému sebepřijetí.
Všímavost a soucit se sebou v humanistické, dynamické a integrativní psychote...Jan Benda
Všímavost bývá spojována především s tzv. třetí vlnou kognitivně-behaviorální terapie. Zkušenosti získané díky meditaci všímavosti a díky studiu buddhistické psychologie však v uplynulých desetiletích integrovali do své terapeutické praxe také stovky humanisticky, dynamicky nebo integrativně zaměřených psychoterapeutů. Příspěvek krátce představí některé autory a přístupy z této oblasti a připomene také nejnovější trendy ve výzkumu všímavosti. Dále se zamyslí nad tím, jak by studium všímavosti mohlo v budoucnu pomoci porozumět etiopatogenezi duševních poruch, procesu psychoterapie a mechanismu psychoterapeutické změny a jak by mohlo přispět k integraci humanistických, psychodynamických a kognitivně-behaviorálních přístupů.
Psychologie náboženství (Michal Šmilauer)Maelström
Proč i dnešní době tolik lidí věří v něco, na první pohled, tak iracionálního, jako je Bůh? Věděli jste, že např. v USA je věřících přes 85% lidí? Není to trochu v rozporu s materiální orientací dnešní společnosti? Přijďte se ponořit do zákoutí lidské duše…
Všímavost a soucit k sobě mohou být chápány jako univerzální společné faktory podílející se na psychoterapeutické změně u všech psychoterapeutických přístupů, ať už o těchto faktorech explicitně mluví či nikoliv. Výzkumy všímavosti každopádně pomáhají porozumět mechanismům psychoterapeutické změny a nabízejí pragmatický, fenomenologický pohled na duševní poruchy. Přednáška představí originální fenomenologický model maladaptivních schémat, který propojuje poznatky třetí vlny kognitivně-behaviorální terapie s poznatky humanistických a psychodynamických směrů. Vysvětlí, jak souvisí negativní jádrová přesvědčení, pocity niterné emoční bolesti (angl. core pain), ego-obranné mechanismy, archaické ego stavy a navenek zjevné symptomy duševních poruch. Na kazuistickém příkladu z praxe pak ilustruje možnost zprostředkování korektivní emoční zkušenosti a iniciování tzv. rekonsolidace paměti klienta. Přednáška snad také přispěje k nalézání společného konsenzu mezi všemi současnými psychoterapeutickými přístupy. Zdůrazní význam terapeutického vztahu a soucitu terapeuta ke klientovi i k sobě samému.
Neadekvátní vina, syndrom pomocníka a limity naší mociJan Benda
Bezmoc může vést k prožívání smutku a truchlení anebo k pocitům vlastního selhání a viny. Člověk trpící syndromem pomocníka ovšem prožívá vinu zcela neadekvátní. Vinu, která nevzniká v důsledku nějakého reálného pochybení, ale jako následek emoční deprivace nebo traumatické zkušenosti v dětství. Proto je pro něj bezmoc tak tíživá.
Na vzniku pocitů neadekvátní viny se nicméně podílejí dysfunkční jádrová přesvědčení a maladaptivní emoční schémata a ty je těžké ovlivnit jen prostřednictvím kognice. Příspěvek proto popíše, jak lze v psychoterapii iniciovat proces rekonsolidace paměti a zprostředkovat člověku se syndromem pomocníka korektivní emoční zkušenost, která transformuje příslušné maladaptivní emoční schéma a zbaví dotyčného neadekvátních pocitů viny. Pak se takový člověk může smířit s bezmocí a vymanit se z pasti dramatického trojúhelníku Pachatel-Oběť-Zachránce. Příspěvek objasní, že porozumění limitům vlastní moci je důležitou součástí sebepřijetí, chrání nás před vyhořením a je předpokladem úspěšného působení v pomáhajících profesích. Připomene rovněž význam sebezkušenosti v profesi psychoterapeuta.
O všímavosti, moudrosti a soucitu se sebouJan Benda
Prezentace z Psychoterapeutických dnů InPsy 2015 představuje zájemcům fenomén všímavosti v západní psychoterapii a věnuje se dále aktuálním trendům v této oblasti, mj. vzrůstajícímu zájmu psychologů o rozvíjení osobní moudrosti a soucitu k sobě. Zmiňuje se také o neurovědeckých výzkumech a inspiruje k vlastní praxi meditace všímavosti a vhledu - vipassaná.
Soucit se sebou, internalizovany stud a regulace emociJan Benda
Východiska:
Práce Arnolda Beissera, Eugene Gendlina, Leslieho Greenberga a dalších autorů vyzdvihly význam akceptace vlastních prožitků pro regulaci emocí, udržování a kultivaci duševního zdraví a duševní pohody. Nově definovaná schopnost soucítit se sebou přitom zřejmě tuto akceptaci usnadňuje, resp. umožňuje.
Metoda:
Prostřednictvím dvou dotazníkových šetření jsme se pokusili ověřit teoreticky předpokládané souvislosti mezi schopností soucítit se sebou, potížemi v regulaci emocí a přítomností pocitů internalizovaného studu. K posouzení vztahu mezi proměnnými jsme využili Pearsonovy korelační koeficienty a výsledky lineární regresní analýzy.
Výsledky:
Šetření 1 (N=471) prokázalo silnou negativní korelaci (r=-0,71; p < 0,01) mezi schopností soucítit se sebou a potížemi v regulaci emocí. Soucit se sebou byl v našem vzorku 1 statisticky signifikantním prediktorem potíží v regulaci emocí (F(1, 469)=463,836, p<0,001).>< 0,01) mezi schopností soucítit se sebou a přítomností pocitů internalizovaného studu. Soucit se sebou byl v našem vzorku 2 statisticky signifikantním prediktorem pocitů internalizovaného studu (F(1, 213)= 313,429, p<0,001). Model vysvětlil přibližně 59,5 % rozptylu výsledné proměnné.
Závěry:
Schopnost soucítit se sebou zřejmě významně eliminuje pocity internalizovaného studu i potíže v regulaci emocí. Je proto zřejmě důležitým předpokladem duševního zdraví a duševní pohody.
Emoční vřelost rodičů, soucit se sebou a některé typické transdiagnostické sy...Jan Benda
Východiska: Emoční vřelost rodičů v dětství bývá dávána do souvislosti s následným rozvinutím schopnosti soucítit se sebou. Naopak nedostatek emoční vřelosti rodičů možná souvisí s pozdějším výskytem některých typických transdiagnostických symptomů jako jsou ostýchavost, internalizovaný stud či potíže v regulaci emocí. Metoda: Pomocí tří dotazníkových šetření jsme se pokusili ověřit teoreticky předpokládané souvislosti mezi emoční vřelostí rodičů v dětství (měřeno pomocí PBI, EMWSS a s-EMBU), soucitem se sebou (SCS-CZ), ostýchavostí (RCBS), pocity internalizovaného studu (ISS) a potížemi v regulaci emocí (DERS-SF-CZ). Výsledky: Šetření 1, 2 i 3 prokázala středně silné korelace mezi emoční vřelostí rodičů a soucitem se sebou (N1=263; PBI, r=0,3; N2=305, EMWSS, r=0,4; N3=440; dotazník s-EMBU, r=0,3; p123 < 0,01). Šetření 1, 2 a 3 dále prokázala následující korelace mezi soucitem se sebou a 1) ostýchavostí (r=-0,44, p < 0,01), 2) internalizovaným studem (r=-0,79, p < 0,01) a 3) potížemi v regulaci emocí (r=-0,72, p < 0,01). Závěry: Tři nezávislá šetření potvrdila souvislost mezi emoční vřelostí rodičů v dětství a soucitem se sebou v dospělosti. Šetření dále ukázala, že soucit se sebou zřejmě významně eliminuje některé typické transdiagnostické symptomy, konkrétně ostýchavost, internalizovaný stud a potíže v regulaci emocí.
Nedostatek soucitu k sobě jako transdiagnostický faktor u pěti různých duševn...Jan Benda
Východiska a cíle: Nedostatek soucitu k sobě i tendence k prožívání studu mohou být spojeny s celou řadou duševních poruch. Cílem této studie bylo porovnat míru soucitu k sobě a míru tendence k prožívání studu u pacientů s úzkostnými poruchami, s depresivními poruchami, s hraniční poruchou osobnosti, s poruchami příjmu potravy, se závislostí na alkoholu a u zdravých kontrol.
Metoda: Všem pěti klinickým skupinám a zdravým kontrolám byly administrovány škály měřící soucit k sobě a tendenci k prožívání studu. Rozdíly mezi vzorky byly testovány statistickými metodami a posouzeny pomocí Cohenova d.
Výsledky: Všech pět klinických skupin vykazovalo signifikantně nižší míru soucitu k sobě a signifikantně vyšší míru tendence k prožívání studu než zdravé kontroly. Velikost rozdílu v míře soucitu k sobě i v míře tendence k prožívání studu mezi všemi klinickými skupinami a zdravými kontrolami byla velká.
Diskuze: Předpokládáme, že nedostatek soucitu k sobě vede ke zvýšené tendenci k prožívání studu, která pak zapříčiňuje vznik různých psychopatologických symptomů.
Závěry: Nedostatek soucitu k sobě a zvýšená tendence k prožívání studu se v této studii ukázaly být transdiagnostickými faktory u pěti různých duševních poruch. Předpokládáme, že klienti trpící kteroukoli z těchto poruch by mohli mít užitek z terapeutických intervencí, které facilitují rozvoj soucitu k sobě nebo zvládání studu.
Nedílnou součástí všímavosti je akceptování všech jevů v našem těle i mysli. Když rozvíjíme všímavost, eliminujeme tedy postupně přirozený odpor ke všemu nepříjemnému, ale i přirozenou tendenci ulpívat na všem příjemném. A to je výzva, v níž nám pomáhají laskavost, soucit, radost z radosti druhých i vyrovnanost. Prezentace představuje tyto čtyři vznešené postoje a vysvětluje mimo jiné, že laskavost není soucit a vyrovnanost není lhostejnost nebo pýcha. Ukazuje tak cestu ke skutečnému sebepřijetí.
Všímavost a soucit se sebou v humanistické, dynamické a integrativní psychote...Jan Benda
Všímavost bývá spojována především s tzv. třetí vlnou kognitivně-behaviorální terapie. Zkušenosti získané díky meditaci všímavosti a díky studiu buddhistické psychologie však v uplynulých desetiletích integrovali do své terapeutické praxe také stovky humanisticky, dynamicky nebo integrativně zaměřených psychoterapeutů. Příspěvek krátce představí některé autory a přístupy z této oblasti a připomene také nejnovější trendy ve výzkumu všímavosti. Dále se zamyslí nad tím, jak by studium všímavosti mohlo v budoucnu pomoci porozumět etiopatogenezi duševních poruch, procesu psychoterapie a mechanismu psychoterapeutické změny a jak by mohlo přispět k integraci humanistických, psychodynamických a kognitivně-behaviorálních přístupů.
Psychologie náboženství (Michal Šmilauer)Maelström
Proč i dnešní době tolik lidí věří v něco, na první pohled, tak iracionálního, jako je Bůh? Věděli jste, že např. v USA je věřících přes 85% lidí? Není to trochu v rozporu s materiální orientací dnešní společnosti? Přijďte se ponořit do zákoutí lidské duše…
Všímavost a soucit k sobě mohou být chápány jako univerzální společné faktory podílející se na psychoterapeutické změně u všech psychoterapeutických přístupů, ať už o těchto faktorech explicitně mluví či nikoliv. Výzkumy všímavosti každopádně pomáhají porozumět mechanismům psychoterapeutické změny a nabízejí pragmatický, fenomenologický pohled na duševní poruchy. Přednáška představí originální fenomenologický model maladaptivních schémat, který propojuje poznatky třetí vlny kognitivně-behaviorální terapie s poznatky humanistických a psychodynamických směrů. Vysvětlí, jak souvisí negativní jádrová přesvědčení, pocity niterné emoční bolesti (angl. core pain), ego-obranné mechanismy, archaické ego stavy a navenek zjevné symptomy duševních poruch. Na kazuistickém příkladu z praxe pak ilustruje možnost zprostředkování korektivní emoční zkušenosti a iniciování tzv. rekonsolidace paměti klienta. Přednáška snad také přispěje k nalézání společného konsenzu mezi všemi současnými psychoterapeutickými přístupy. Zdůrazní význam terapeutického vztahu a soucitu terapeuta ke klientovi i k sobě samému.
Neadekvátní vina, syndrom pomocníka a limity naší mociJan Benda
Bezmoc může vést k prožívání smutku a truchlení anebo k pocitům vlastního selhání a viny. Člověk trpící syndromem pomocníka ovšem prožívá vinu zcela neadekvátní. Vinu, která nevzniká v důsledku nějakého reálného pochybení, ale jako následek emoční deprivace nebo traumatické zkušenosti v dětství. Proto je pro něj bezmoc tak tíživá.
Na vzniku pocitů neadekvátní viny se nicméně podílejí dysfunkční jádrová přesvědčení a maladaptivní emoční schémata a ty je těžké ovlivnit jen prostřednictvím kognice. Příspěvek proto popíše, jak lze v psychoterapii iniciovat proces rekonsolidace paměti a zprostředkovat člověku se syndromem pomocníka korektivní emoční zkušenost, která transformuje příslušné maladaptivní emoční schéma a zbaví dotyčného neadekvátních pocitů viny. Pak se takový člověk může smířit s bezmocí a vymanit se z pasti dramatického trojúhelníku Pachatel-Oběť-Zachránce. Příspěvek objasní, že porozumění limitům vlastní moci je důležitou součástí sebepřijetí, chrání nás před vyhořením a je předpokladem úspěšného působení v pomáhajících profesích. Připomene rovněž význam sebezkušenosti v profesi psychoterapeuta.
život podle pěti elementů, byznys podle pěti elementů, domov podle pěti elementů, životní rovnováha, jak řídit své emoce, energie dní v týdnu od 2.11., video kurzy Akademie štěstí
Práce Klíčové aspekty sebevražedných sekt z pohledu jedince se zabývá analýzou dějů ve třech tzv. sebevražedných sektách: Chrámu lidu (Jonestown, Guayana, 1978), Davidovské větvi Církve adventistů sedmého dne (Waco, USA, 1994) a Řádu Chrámu slunce (Morin Heights, Kanada a Cheiry, Švýcarsko, 1994; Grenoble, Francie, 1995; St. Casimir, Kanada, 1997).
Význam teoretického rámce při výzkumu psychoterapie z postmoderní perspektivyLeoš Zatloukal, Ph.D.
Článek se zabývá teorií psychoterapie (zejména srovnáním medicínského a kontxtuálního modelu a teorií "tzv. společných faktorů" účinnosti terapie) a výzkumem, dotýká se i takových témat, jako je diagnostika či měření účinnosti terapie.
Similar to Je soucit se sebou obecným faktorem terapeutické změny? (20)
4. Co je stud? 4
Stud je sebevztažná emoce spojená s pocity
nedostatečnosti, méněcennosti či bezcennosti a s
touhou někam se skrýt či zatajit vlastní nedostatky.
Jde o “sociální” nebo též “morální” emoci, která
vzniká díky srovnávání vlastních činů a prožitků se
zvnitřněnými standardy či ideály.
Vznik studu je úzce spojen se zvýšenou
sebekritičností.
5. Stud x vina 5
Rozdíl mezi studem a vinou je v odlišné roli „já“ u obou pocitů.
Stud se týká celého já, toho, „kdo jsem“ – jde o pocit, že já
„nejsem dost dobrý“, „jsem k ničemu“, apod.
Vina se týká mnohem artikulovanějšího odsouzení
specifického jednání – toho, co jsem ne/udělal (viz Tangney,
Dearing, 2003).
Stud je proto mnohem problematičtější, maladaptivní pocit
(Cook, 2001; Tangney, Dearing, 2003, srov. též např.
Greenberg, 2015).
6. Co je soucit se sebou? 6
Soucit se sebou představuje podle Neff (2011b)
emočně pozitivní postoj k sobě samému ve chvílích,
kdy zažíváme nějaké trápení, selhání nebo si
uvědomujeme nějaký svůj nedostatek.
Je to protipól přehnané sebekritičnosti, sebe-
odmítání či tvrdosti a chladu vůči sobě samému (“self-
coldness”) a současně také pomyslný protilék na
pocity maladaptivního studu (viz např. Boersma et al.,
2015; Gilbert, 2010).
7. POSTOJ K PROŽÍVANÝM FENOMÉNŮM A DUŠEVNÍ ZDRAVÍ
1. přijetí
2. odmítnutí
(+ vztažení k já)
volné plynutí
prožívaný
fenomén*
duševní zdraví
stud
obranné
mechanismy
deprese závislostiúzkosti
poruchy příjmu
potravy
psycho-
somatika
poruchy
osobnosti
a další…
soucit se sebou (resp. brahma vihára)
dys/regulace emocí
odpor (resp. self-coldness)
* vjem, pocit, představa, myšlenka, nálada…
DOI: 10.13140/RG.2.1.5077.4167
7
15. Výzva II.
Prověřit korelace
Škály soucitu se sebou (SCS-26-CZ)
s Youngovým dotazníkem raných
maladaptivních schémat (YSQ- S3),
ideálně ještě v kombinaci se
škálou potíží v regulaci emocí
(DERS-SF-CZ).
Diplomka?
Disertace?
15
16. Soucit se sebou a duševní poruchy
Cíl: Porovnat míru soucitu se sebou a míru tendence k prožívání
studu
1. U vzorku pacientů s úzkostnými poruchami (→Loskotová, ???)
2. U vzorku pacientů s depresivními poruchami (→Kadlečík, 2017)
3. U vzorku pacientů s HPO (→Vyhnánek, 2018; Zítková, 2018)
4. U vzorku pacientů s poruchami příjmu potravy (→Kořínek, ???)
5. U vzorku pacientů se syndromem závislosti na alkoholu (→Kadlečík,
???)
6. A U ZDRAVÝCH KONTROL
16
20. Výzva III.
Zkoumáte právě efekt nějakého
terapeutického programu?
Zařaďte Škálu soucitu se
sebou do své testové baterie!
Možná tím pomůžete odhalit
důležitý univerzální faktor
psychoterapeutické změny! ;-)
20
24. Benda, J. (2017). Krátká forma Škály potíží v regulaci emocí: Pilotní studie české
verze. E-psychologie, 11(1), 1-15.
Benda, J. (2019?). Soucit se sebou a jeho role v regulaci emocí, udržování
duševního zdraví a osobní pohody. Disertační práce. Praha: FF UK v Praze.
Benda, J., & Reichová, A. (2016). Psychometrické charakteristiky české verze
Self-Compassion Scale (SCS-CZ). Československá psychologie, 60(2), 120-136.
Benda, J., Faltová, Š., & Dvorská, E. (2017). Emoční vřelost rodičů, soucit se
sebou a některé typické transdiagnostické symptomy. (Prezentace). 24.
konference Sekce psychologie zdraví ČMPS, 20. 5., Vernířovice. [online], [Cit.
25.5.2018]. Dostupné z: https://www.slideshare.net/janbenda1/emon-velost-
rodi-soucit-se-sebou-a-nkter-typick-transdiagnostick-symptomy.
Benda, J., Kadlečík, P., & Loskotová, M. (in print). Differences in self-compassion
and shame in patients with anxiety disorders, patients with depressive
disorders and healthy controls. Československá psychologie.
24
25. Benda, J., Kadlečík, P., Loskotová, M., Vyhnánek, A., & Zítková, T. (2018).
Nedostatek soucitu k sobě jako transdiagnostický faktor u tří různých
duševních poruch – výsledky výzkumu (Prezentace). 11. česká konference
kognitivně behaviorální terapie, 26. 5., Kroměříž.
Dvorská, E. (2018). Rané vzpomínky na vřelost a bezpečí, soucit se sebou a
tendence k prožívání studu. Diplomová práce. Olomouc: Univerzita
Palackého v Olomouci.
Faltová, Š. (2016). Attachment a jeho odraz v rozvoji sebesoucitu.
Diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita.
Hamrová, K. (2016). Sebepřijetí jako jeden z hlavních činitelů osobní
pohody. Diplomová práce. Praha: FF UK v Praze.
Hrabánek, M., Benda, J., Langer, L. (???). Vliv holotropního dýchání na
vybrané charakteristiky osobnosti (výzkumný projekt).
Kadlečík, P. (2017). Vztah sebesoucitu a studu v regulaci emocí a etiologii
depresivních poruch. Diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita.
25
26. Kořínek, D. (???). Význam všímavosti, soucitu se sebou a regulace emocí v
etiologii a terapii poruch příjmu potravy. Disertační práce. Praha: 1LF UK v
Praze.
Kořínek, D., Benda, J., & Žitník, J. (v redakci). Psychometrické charakteristiky
krátké české verze Five Facet Mindfulness Questionnaire (FFMQ-15-CZ).
Loskotová, M. (???). Soucit k sobě u pacientů s úzkostnou poruchou.
Diplomová práce. Praha: FF UK v Praze.
Sahdra, B. K., Shaver, P. R., & Brown, K. W. (2010). A scale to measure
nonattachment: A Buddhist complement to Western research on
attachment and adaptive functioning. Journal of personality assessment,
92(2), 116-127.
Thomas, M. L., Bangen, K. J., Ardelt, M., & Jeste, D. V. (2017). Development
of a 12-item abbreviated three-dimensional wisdom scale (3D-WS-12) item
selection and psychometric properties. Assessment, 24(1), 71-82.
26
27. Van Dam, N. T., Bilgrami, Z. R., & Eisenlohr-Moul, T. (2018). Development
and Validation of the Balanced Inventory of Mindfulness-Related Skills
(BIMS).
Vich, M. (2017). Application of Relational Mindfulness in Management
Education: Development and Validation of Relational Mindfulness Training
(RMT). Dissertation. Praha: VŠE v Praze.
Vyhnánek, A. (2018). Hraniční porucha osobnosti: Citová vazba v
dospělosti, stud a soucit se sebou. Bakalářská práce. Olomouc: Univerzita
Palackého v Olomouci.
Wayment, H. A., Bauer, J. J., & Sylaska, K. (2015). The quiet ego scale:
Measuring the compassionate self-identity. Journal of Happiness Studies,
16(4), 999-1033.
Zítková, T. (2018). Psychosociální rehabilitace klientů s hraniční poruchou
osobnosti. Diplomová práce. Praha: Pražská vysoká škola psychosociálních
studií.
27