Využívání všímavosti a soucitu se sebou v psychoterapiiJan Benda
Prezentace z výběrového semináře pro studenty psychologie na FF UK v Praze (verze 2021). Předmět představuje studentům všímavost a soucit se sebou jako dva univerzální obecné faktory, které hrají důležitou roli v každé psychoterapii, a které lze rozvíjet i bez využití meditace. Věnuje se mechanismům, jejichž prostřednictvím všímavost a soucit se sebou působí v procesu psychoterapeutické změny. Seznamuje studenty s aktuálními otázkami a trendy týkajícími se využívání všímavosti a soucitu k sobě v psychoterapii a také s různými postupy, díky nimž lze všímavost a soucit k sobě rozvíjet. Obsahuje i praktickou ochutnávku tradičních meditačních postupů.
Laskavost k sobě a soucit se sebou v psychoterapiiJan Benda
Schopnost zaujmout k sobě samému emočně pozitivní postoj ve chvílích, kdy zažíváme trápení, selhání nebo si uvědomujeme nějaký svůj nedostatek, je důležitým aspektem regulace emocí a zároveň i předpokladem duševního zdraví a duševní pohody. Takový postoj, označovaný jako soucit se sebou (angl. self-compassion), je zřejmě i významným elementem psychoterapeutické změny.
Příspěvek představí koncept soucitu se sebou, který se vedle všímavosti (angl. mindfulness) stal v posledních letech jedním z dalších elementů tradiční buddhistické psychologie, vzbuzujících zájem západních odborníků. Porovná tento u nás nový koncept s příbuznými psychologickými pojmy. Nastíní předpokládaný vliv nedostatku soucitu se sebou v etiopatogenezi některých psychických poruch a zmíní možnosti, jak tento postoj k sobě rozvíjet. Uvede i výzkumné aktivity týkající se soucitu se sebou, jež aktuálně probíhají v České republice.
Emoční vřelost rodičů, soucit se sebou a některé typické transdiagnostické sy...Jan Benda
Východiska: Emoční vřelost rodičů v dětství bývá dávána do souvislosti s následným rozvinutím schopnosti soucítit se sebou. Naopak nedostatek emoční vřelosti rodičů možná souvisí s pozdějším výskytem některých typických transdiagnostických symptomů jako jsou ostýchavost, internalizovaný stud či potíže v regulaci emocí. Metoda: Pomocí tří dotazníkových šetření jsme se pokusili ověřit teoreticky předpokládané souvislosti mezi emoční vřelostí rodičů v dětství (měřeno pomocí PBI, EMWSS a s-EMBU), soucitem se sebou (SCS-CZ), ostýchavostí (RCBS), pocity internalizovaného studu (ISS) a potížemi v regulaci emocí (DERS-SF-CZ). Výsledky: Šetření 1, 2 i 3 prokázala středně silné korelace mezi emoční vřelostí rodičů a soucitem se sebou (N1=263; PBI, r=0,3; N2=305, EMWSS, r=0,4; N3=440; dotazník s-EMBU, r=0,3; p123 < 0,01). Šetření 1, 2 a 3 dále prokázala následující korelace mezi soucitem se sebou a 1) ostýchavostí (r=-0,44, p < 0,01), 2) internalizovaným studem (r=-0,79, p < 0,01) a 3) potížemi v regulaci emocí (r=-0,72, p < 0,01). Závěry: Tři nezávislá šetření potvrdila souvislost mezi emoční vřelostí rodičů v dětství a soucitem se sebou v dospělosti. Šetření dále ukázala, že soucit se sebou zřejmě významně eliminuje některé typické transdiagnostické symptomy, konkrétně ostýchavost, internalizovaný stud a potíže v regulaci emocí.
Všímavost v psychoterapii: Aktuální otázky a směr budoucího výzkumuJan Benda
Všímavost (mindfulness) neboli schopnost uvědomovat si, co se odehrává v naší mysli a v těle v přítomném okamžiku, budí ve světě psychoterapie stále větší zájem. Ukazuje se totiž, že nejde jen o novou módní psychoterapeutickou "techniku" převzatou z tradičního Buddhistického meditačního tréninku, ale spíše o nově definovaný obecný faktor psychoterapeutické změny, který možná pomůže objasnit mechanismus psychoterapeutické změny napříč jednotlivými směry. Zatímco v letech 2000-2010 se většina výzkumů týkajících se všímavosti soustředila především na prokazování účinnosti na všímavosti založených přístupů u různých klinických diagnóz (deprese, úzkostné stavy, závislosti, poruchy příjmu potravy, hraniční poruchy osobnosti, psychózy, aj.), případně u specifických skupin (např. onkologičtí pacienti, sportovci, vězni, děti, aj.), v poslední době lze v odborných diskusích pozorovat především zvýšený zájem o obecnější otázky týkající se všímavosti a současně i jakýsi návrat ke kořenům a snahu o celkově hlubší a širší pochopení postupů tradovaných v původním Buddhově učení. Diskutována jsou především témata: 1) co přesně je všímavost; 2) k čemu rozvíjení všímavosti vede; 3) jaké jsou možnosti měření všímavosti; 4) jakou roli hraje všímavost v mechanismu psychoterapeutické změny; 5) jakými různými způsoby lze všímavost rozvíjet, atd. Příspěvek uvedená témata krátce představí. Nastíní dále, co je třeba aktuálně zkoumat a jak by výsledky takových budoucích výzkumů mohly být prospěšné psychoterapeutům v oblasti teorie i praxe.
Mindfulness in psychotherapy: Current issues and future research directions
There is a growing interest in mindfulness in the world of psychotherapy. It becomes apparent that it is not a mere fashionable psychotherapeutic "technique". Rather it seems to be newly defined common factor of psychotherapeutic change which may help to clarify the mechanism of psychotherapeutic change across particular approaches. Whereas during the 2000-2010 decade most of the research concerning mindfulness had focused primarily on evaluation of the effect of mindfulness-based approaches to various clinical diagnoses or to specific groups, recently the professional discussions have been showing primarily a growing interest in more general questions concerning mindfulness and also some return to the roots and an effort for broader and deeper understanding of the procedures handed down by the teachings of the Buddha. The following topics are mainly discussed: 1) what exactly is mindfulness; 2) what does the cultivation of mindfulness lead to; 3) possibilities of the measurement of mindfulness; 4) role of mindfulness in the mechanism of psychotherapeutic change; 5) what are the various ways of cultivating mindfulness etc. The paper will briefly present these topics.
Nedostatek soucitu k sobě jako transdiagnostický faktor u pěti různých duševn...Jan Benda
Východiska a cíle: Nedostatek soucitu k sobě i tendence k prožívání studu mohou být spojeny s celou řadou duševních poruch. Cílem této studie bylo porovnat míru soucitu k sobě a míru tendence k prožívání studu u pacientů s úzkostnými poruchami, s depresivními poruchami, s hraniční poruchou osobnosti, s poruchami příjmu potravy, se závislostí na alkoholu a u zdravých kontrol.
Metoda: Všem pěti klinickým skupinám a zdravým kontrolám byly administrovány škály měřící soucit k sobě a tendenci k prožívání studu. Rozdíly mezi vzorky byly testovány statistickými metodami a posouzeny pomocí Cohenova d.
Výsledky: Všech pět klinických skupin vykazovalo signifikantně nižší míru soucitu k sobě a signifikantně vyšší míru tendence k prožívání studu než zdravé kontroly. Velikost rozdílu v míře soucitu k sobě i v míře tendence k prožívání studu mezi všemi klinickými skupinami a zdravými kontrolami byla velká.
Diskuze: Předpokládáme, že nedostatek soucitu k sobě vede ke zvýšené tendenci k prožívání studu, která pak zapříčiňuje vznik různých psychopatologických symptomů.
Závěry: Nedostatek soucitu k sobě a zvýšená tendence k prožívání studu se v této studii ukázaly být transdiagnostickými faktory u pěti různých duševních poruch. Předpokládáme, že klienti trpící kteroukoli z těchto poruch by mohli mít užitek z terapeutických intervencí, které facilitují rozvoj soucitu k sobě nebo zvládání studu.
Může za všechno Já? : Mindfulness a sebepřesažení Jan Benda
Pocity nedostatečnosti se skrývají za mnohými navenek viditelnějšími příznaky, které klienty motivují k nastoupení psychoterapie. "Strach, že nejsem dostatečný/á", ale předpokládá víru v nějaké více či méně stabilní Já s docela konkrétními a trvalými vlastnostmi. Intenzivní praxe meditace všímavosti vede k radikální změně chápání sebe sama. Příspěvek bude diskutovat roli sebepřesažení v procesu psychoterapeutické změny a vliv sebevztažného zpracovávání informací na osobní pohodu a duševní zdraví.
Využívání všímavosti a soucitu se sebou v psychoterapiiJan Benda
Prezentace z výběrového semináře pro studenty psychologie na FF UK v Praze (verze 2021). Předmět představuje studentům všímavost a soucit se sebou jako dva univerzální obecné faktory, které hrají důležitou roli v každé psychoterapii, a které lze rozvíjet i bez využití meditace. Věnuje se mechanismům, jejichž prostřednictvím všímavost a soucit se sebou působí v procesu psychoterapeutické změny. Seznamuje studenty s aktuálními otázkami a trendy týkajícími se využívání všímavosti a soucitu k sobě v psychoterapii a také s různými postupy, díky nimž lze všímavost a soucit k sobě rozvíjet. Obsahuje i praktickou ochutnávku tradičních meditačních postupů.
Laskavost k sobě a soucit se sebou v psychoterapiiJan Benda
Schopnost zaujmout k sobě samému emočně pozitivní postoj ve chvílích, kdy zažíváme trápení, selhání nebo si uvědomujeme nějaký svůj nedostatek, je důležitým aspektem regulace emocí a zároveň i předpokladem duševního zdraví a duševní pohody. Takový postoj, označovaný jako soucit se sebou (angl. self-compassion), je zřejmě i významným elementem psychoterapeutické změny.
Příspěvek představí koncept soucitu se sebou, který se vedle všímavosti (angl. mindfulness) stal v posledních letech jedním z dalších elementů tradiční buddhistické psychologie, vzbuzujících zájem západních odborníků. Porovná tento u nás nový koncept s příbuznými psychologickými pojmy. Nastíní předpokládaný vliv nedostatku soucitu se sebou v etiopatogenezi některých psychických poruch a zmíní možnosti, jak tento postoj k sobě rozvíjet. Uvede i výzkumné aktivity týkající se soucitu se sebou, jež aktuálně probíhají v České republice.
Emoční vřelost rodičů, soucit se sebou a některé typické transdiagnostické sy...Jan Benda
Východiska: Emoční vřelost rodičů v dětství bývá dávána do souvislosti s následným rozvinutím schopnosti soucítit se sebou. Naopak nedostatek emoční vřelosti rodičů možná souvisí s pozdějším výskytem některých typických transdiagnostických symptomů jako jsou ostýchavost, internalizovaný stud či potíže v regulaci emocí. Metoda: Pomocí tří dotazníkových šetření jsme se pokusili ověřit teoreticky předpokládané souvislosti mezi emoční vřelostí rodičů v dětství (měřeno pomocí PBI, EMWSS a s-EMBU), soucitem se sebou (SCS-CZ), ostýchavostí (RCBS), pocity internalizovaného studu (ISS) a potížemi v regulaci emocí (DERS-SF-CZ). Výsledky: Šetření 1, 2 i 3 prokázala středně silné korelace mezi emoční vřelostí rodičů a soucitem se sebou (N1=263; PBI, r=0,3; N2=305, EMWSS, r=0,4; N3=440; dotazník s-EMBU, r=0,3; p123 < 0,01). Šetření 1, 2 a 3 dále prokázala následující korelace mezi soucitem se sebou a 1) ostýchavostí (r=-0,44, p < 0,01), 2) internalizovaným studem (r=-0,79, p < 0,01) a 3) potížemi v regulaci emocí (r=-0,72, p < 0,01). Závěry: Tři nezávislá šetření potvrdila souvislost mezi emoční vřelostí rodičů v dětství a soucitem se sebou v dospělosti. Šetření dále ukázala, že soucit se sebou zřejmě významně eliminuje některé typické transdiagnostické symptomy, konkrétně ostýchavost, internalizovaný stud a potíže v regulaci emocí.
Všímavost v psychoterapii: Aktuální otázky a směr budoucího výzkumuJan Benda
Všímavost (mindfulness) neboli schopnost uvědomovat si, co se odehrává v naší mysli a v těle v přítomném okamžiku, budí ve světě psychoterapie stále větší zájem. Ukazuje se totiž, že nejde jen o novou módní psychoterapeutickou "techniku" převzatou z tradičního Buddhistického meditačního tréninku, ale spíše o nově definovaný obecný faktor psychoterapeutické změny, který možná pomůže objasnit mechanismus psychoterapeutické změny napříč jednotlivými směry. Zatímco v letech 2000-2010 se většina výzkumů týkajících se všímavosti soustředila především na prokazování účinnosti na všímavosti založených přístupů u různých klinických diagnóz (deprese, úzkostné stavy, závislosti, poruchy příjmu potravy, hraniční poruchy osobnosti, psychózy, aj.), případně u specifických skupin (např. onkologičtí pacienti, sportovci, vězni, děti, aj.), v poslední době lze v odborných diskusích pozorovat především zvýšený zájem o obecnější otázky týkající se všímavosti a současně i jakýsi návrat ke kořenům a snahu o celkově hlubší a širší pochopení postupů tradovaných v původním Buddhově učení. Diskutována jsou především témata: 1) co přesně je všímavost; 2) k čemu rozvíjení všímavosti vede; 3) jaké jsou možnosti měření všímavosti; 4) jakou roli hraje všímavost v mechanismu psychoterapeutické změny; 5) jakými různými způsoby lze všímavost rozvíjet, atd. Příspěvek uvedená témata krátce představí. Nastíní dále, co je třeba aktuálně zkoumat a jak by výsledky takových budoucích výzkumů mohly být prospěšné psychoterapeutům v oblasti teorie i praxe.
Mindfulness in psychotherapy: Current issues and future research directions
There is a growing interest in mindfulness in the world of psychotherapy. It becomes apparent that it is not a mere fashionable psychotherapeutic "technique". Rather it seems to be newly defined common factor of psychotherapeutic change which may help to clarify the mechanism of psychotherapeutic change across particular approaches. Whereas during the 2000-2010 decade most of the research concerning mindfulness had focused primarily on evaluation of the effect of mindfulness-based approaches to various clinical diagnoses or to specific groups, recently the professional discussions have been showing primarily a growing interest in more general questions concerning mindfulness and also some return to the roots and an effort for broader and deeper understanding of the procedures handed down by the teachings of the Buddha. The following topics are mainly discussed: 1) what exactly is mindfulness; 2) what does the cultivation of mindfulness lead to; 3) possibilities of the measurement of mindfulness; 4) role of mindfulness in the mechanism of psychotherapeutic change; 5) what are the various ways of cultivating mindfulness etc. The paper will briefly present these topics.
Nedostatek soucitu k sobě jako transdiagnostický faktor u pěti různých duševn...Jan Benda
Východiska a cíle: Nedostatek soucitu k sobě i tendence k prožívání studu mohou být spojeny s celou řadou duševních poruch. Cílem této studie bylo porovnat míru soucitu k sobě a míru tendence k prožívání studu u pacientů s úzkostnými poruchami, s depresivními poruchami, s hraniční poruchou osobnosti, s poruchami příjmu potravy, se závislostí na alkoholu a u zdravých kontrol.
Metoda: Všem pěti klinickým skupinám a zdravým kontrolám byly administrovány škály měřící soucit k sobě a tendenci k prožívání studu. Rozdíly mezi vzorky byly testovány statistickými metodami a posouzeny pomocí Cohenova d.
Výsledky: Všech pět klinických skupin vykazovalo signifikantně nižší míru soucitu k sobě a signifikantně vyšší míru tendence k prožívání studu než zdravé kontroly. Velikost rozdílu v míře soucitu k sobě i v míře tendence k prožívání studu mezi všemi klinickými skupinami a zdravými kontrolami byla velká.
Diskuze: Předpokládáme, že nedostatek soucitu k sobě vede ke zvýšené tendenci k prožívání studu, která pak zapříčiňuje vznik různých psychopatologických symptomů.
Závěry: Nedostatek soucitu k sobě a zvýšená tendence k prožívání studu se v této studii ukázaly být transdiagnostickými faktory u pěti různých duševních poruch. Předpokládáme, že klienti trpící kteroukoli z těchto poruch by mohli mít užitek z terapeutických intervencí, které facilitují rozvoj soucitu k sobě nebo zvládání studu.
Může za všechno Já? : Mindfulness a sebepřesažení Jan Benda
Pocity nedostatečnosti se skrývají za mnohými navenek viditelnějšími příznaky, které klienty motivují k nastoupení psychoterapie. "Strach, že nejsem dostatečný/á", ale předpokládá víru v nějaké více či méně stabilní Já s docela konkrétními a trvalými vlastnostmi. Intenzivní praxe meditace všímavosti vede k radikální změně chápání sebe sama. Příspěvek bude diskutovat roli sebepřesažení v procesu psychoterapeutické změny a vliv sebevztažného zpracovávání informací na osobní pohodu a duševní zdraví.
Soucit se sebou, internalizovany stud a regulace emociJan Benda
Východiska:
Práce Arnolda Beissera, Eugene Gendlina, Leslieho Greenberga a dalších autorů vyzdvihly význam akceptace vlastních prožitků pro regulaci emocí, udržování a kultivaci duševního zdraví a duševní pohody. Nově definovaná schopnost soucítit se sebou přitom zřejmě tuto akceptaci usnadňuje, resp. umožňuje.
Metoda:
Prostřednictvím dvou dotazníkových šetření jsme se pokusili ověřit teoreticky předpokládané souvislosti mezi schopností soucítit se sebou, potížemi v regulaci emocí a přítomností pocitů internalizovaného studu. K posouzení vztahu mezi proměnnými jsme využili Pearsonovy korelační koeficienty a výsledky lineární regresní analýzy.
Výsledky:
Šetření 1 (N=471) prokázalo silnou negativní korelaci (r=-0,71; p < 0,01) mezi schopností soucítit se sebou a potížemi v regulaci emocí. Soucit se sebou byl v našem vzorku 1 statisticky signifikantním prediktorem potíží v regulaci emocí (F(1, 469)=463,836, p<0,001).>< 0,01) mezi schopností soucítit se sebou a přítomností pocitů internalizovaného studu. Soucit se sebou byl v našem vzorku 2 statisticky signifikantním prediktorem pocitů internalizovaného studu (F(1, 213)= 313,429, p<0,001). Model vysvětlil přibližně 59,5 % rozptylu výsledné proměnné.
Závěry:
Schopnost soucítit se sebou zřejmě významně eliminuje pocity internalizovaného studu i potíže v regulaci emocí. Je proto zřejmě důležitým předpokladem duševního zdraví a duševní pohody.
Outils de la confiance en soi des professionnelsHR SCOPE
12 Moyens d'outiller sa confiance en soi en milieu de travail - Déterminants de l'estime de soi - Mesurer l'estime de soi - 5 Bonnes Pratiques - Outils et ressources.
Hormis pour l’UX Designer, l’empathie est rarement un soft skill demandé ou que l’on cherche à améliorer au sein d’une équipe Produit. Et pourtant, n’est-elle pas un savoir-être indispensable à tous les métiers ?
Voyons ensemble quels types d’empathie peuvent-être utile à quels moments et pour qui, et en quoi elle peut vous aider à améliorer Produits, collaboration et performance au sein d'une organisation.
Contenus :
—Typologie (d'après D. Goleman), définitions et concepts
—Les 3 étages de l'empathie (selon S. Tisseron)
—Empathie au travail
—Empathie et rhétorique
—Les facteurs défavorisants, et comment l'encourager
—Autisme, psycho et sociopathie, dépression et trauma
Všímavost a soucit k sobě mohou být chápány jako univerzální společné faktory podílející se na psychoterapeutické změně u všech psychoterapeutických přístupů, ať už o těchto faktorech explicitně mluví či nikoliv. Výzkumy všímavosti každopádně pomáhají porozumět mechanismům psychoterapeutické změny a nabízejí pragmatický, fenomenologický pohled na duševní poruchy. Přednáška představí originální fenomenologický model maladaptivních schémat, který propojuje poznatky třetí vlny kognitivně-behaviorální terapie s poznatky humanistických a psychodynamických směrů. Vysvětlí, jak souvisí negativní jádrová přesvědčení, pocity niterné emoční bolesti (angl. core pain), ego-obranné mechanismy, archaické ego stavy a navenek zjevné symptomy duševních poruch. Na kazuistickém příkladu z praxe pak ilustruje možnost zprostředkování korektivní emoční zkušenosti a iniciování tzv. rekonsolidace paměti klienta. Přednáška snad také přispěje k nalézání společného konsenzu mezi všemi současnými psychoterapeutickými přístupy. Zdůrazní význam terapeutického vztahu a soucitu terapeuta ke klientovi i k sobě samému.
Soucit se sebou, internalizovany stud a regulace emociJan Benda
Východiska:
Práce Arnolda Beissera, Eugene Gendlina, Leslieho Greenberga a dalších autorů vyzdvihly význam akceptace vlastních prožitků pro regulaci emocí, udržování a kultivaci duševního zdraví a duševní pohody. Nově definovaná schopnost soucítit se sebou přitom zřejmě tuto akceptaci usnadňuje, resp. umožňuje.
Metoda:
Prostřednictvím dvou dotazníkových šetření jsme se pokusili ověřit teoreticky předpokládané souvislosti mezi schopností soucítit se sebou, potížemi v regulaci emocí a přítomností pocitů internalizovaného studu. K posouzení vztahu mezi proměnnými jsme využili Pearsonovy korelační koeficienty a výsledky lineární regresní analýzy.
Výsledky:
Šetření 1 (N=471) prokázalo silnou negativní korelaci (r=-0,71; p < 0,01) mezi schopností soucítit se sebou a potížemi v regulaci emocí. Soucit se sebou byl v našem vzorku 1 statisticky signifikantním prediktorem potíží v regulaci emocí (F(1, 469)=463,836, p<0,001).>< 0,01) mezi schopností soucítit se sebou a přítomností pocitů internalizovaného studu. Soucit se sebou byl v našem vzorku 2 statisticky signifikantním prediktorem pocitů internalizovaného studu (F(1, 213)= 313,429, p<0,001). Model vysvětlil přibližně 59,5 % rozptylu výsledné proměnné.
Závěry:
Schopnost soucítit se sebou zřejmě významně eliminuje pocity internalizovaného studu i potíže v regulaci emocí. Je proto zřejmě důležitým předpokladem duševního zdraví a duševní pohody.
Outils de la confiance en soi des professionnelsHR SCOPE
12 Moyens d'outiller sa confiance en soi en milieu de travail - Déterminants de l'estime de soi - Mesurer l'estime de soi - 5 Bonnes Pratiques - Outils et ressources.
Hormis pour l’UX Designer, l’empathie est rarement un soft skill demandé ou que l’on cherche à améliorer au sein d’une équipe Produit. Et pourtant, n’est-elle pas un savoir-être indispensable à tous les métiers ?
Voyons ensemble quels types d’empathie peuvent-être utile à quels moments et pour qui, et en quoi elle peut vous aider à améliorer Produits, collaboration et performance au sein d'une organisation.
Contenus :
—Typologie (d'après D. Goleman), définitions et concepts
—Les 3 étages de l'empathie (selon S. Tisseron)
—Empathie au travail
—Empathie et rhétorique
—Les facteurs défavorisants, et comment l'encourager
—Autisme, psycho et sociopathie, dépression et trauma
Všímavost a soucit k sobě mohou být chápány jako univerzální společné faktory podílející se na psychoterapeutické změně u všech psychoterapeutických přístupů, ať už o těchto faktorech explicitně mluví či nikoliv. Výzkumy všímavosti každopádně pomáhají porozumět mechanismům psychoterapeutické změny a nabízejí pragmatický, fenomenologický pohled na duševní poruchy. Přednáška představí originální fenomenologický model maladaptivních schémat, který propojuje poznatky třetí vlny kognitivně-behaviorální terapie s poznatky humanistických a psychodynamických směrů. Vysvětlí, jak souvisí negativní jádrová přesvědčení, pocity niterné emoční bolesti (angl. core pain), ego-obranné mechanismy, archaické ego stavy a navenek zjevné symptomy duševních poruch. Na kazuistickém příkladu z praxe pak ilustruje možnost zprostředkování korektivní emoční zkušenosti a iniciování tzv. rekonsolidace paměti klienta. Přednáška snad také přispěje k nalézání společného konsenzu mezi všemi současnými psychoterapeutickými přístupy. Zdůrazní význam terapeutického vztahu a soucitu terapeuta ke klientovi i k sobě samému.
Neadekvátní vina, syndrom pomocníka a limity naší mociJan Benda
Bezmoc může vést k prožívání smutku a truchlení anebo k pocitům vlastního selhání a viny. Člověk trpící syndromem pomocníka ovšem prožívá vinu zcela neadekvátní. Vinu, která nevzniká v důsledku nějakého reálného pochybení, ale jako následek emoční deprivace nebo traumatické zkušenosti v dětství. Proto je pro něj bezmoc tak tíživá.
Na vzniku pocitů neadekvátní viny se nicméně podílejí dysfunkční jádrová přesvědčení a maladaptivní emoční schémata a ty je těžké ovlivnit jen prostřednictvím kognice. Příspěvek proto popíše, jak lze v psychoterapii iniciovat proces rekonsolidace paměti a zprostředkovat člověku se syndromem pomocníka korektivní emoční zkušenost, která transformuje příslušné maladaptivní emoční schéma a zbaví dotyčného neadekvátních pocitů viny. Pak se takový člověk může smířit s bezmocí a vymanit se z pasti dramatického trojúhelníku Pachatel-Oběť-Zachránce. Příspěvek objasní, že porozumění limitům vlastní moci je důležitou součástí sebepřijetí, chrání nás před vyhořením a je předpokladem úspěšného působení v pomáhajících profesích. Připomene rovněž význam sebezkušenosti v profesi psychoterapeuta.
Mindfulness a psychedelika: Soucit k sobě a nepřipoutanost k JáJan Benda
Meditační praxe i psychedelické zkušenosti dočasně mění naše vědomí, ale mají také dlouhodobé dopady na naše prožívání a chování. Mohou se nějak doplňovat? Přednáška nejprve porovná oba druhy zkušeností z hlediska fenomenologie i neurofyziologie. Popíše vliv pokročilé meditace všímavosti (mindfulness) na sebepojetí, regulaci emocí a rozvoj laskavosti a soucitu. A objasní také význam rozpuštění Já (mystická smrt) v korektivní transformaci hluboce zakořeněných emočních schémat. Dále se bude zabývat možnostmi vzájemné inspirace ve výzkumu i praxi rozvíjení všímavosti a užívání psychedelik. Zdůrazní důležitost integrace transpersonálních zkušeností a dotkne se také úskalí a rizik transpersonálního vývoje. Připomene, že studium prastaré teorie spojené s meditací všímavosti zřejmě může pomoci porozumět a integrovat psychedelické zkušenosti. A naopak psychedelika mohou meditujícím pomoci překonat obranné mechanismy ega, které v meditační praxi západních meditujících někdy poměrně dlouho přetrvávají.
Je soucit se sebou obecným faktorem terapeutické změny?Jan Benda
Příspěvek krátce představí již realizovaná i teprve plánovaná dotazníková šetření jejichž cílem je ve třech etapách výzkumu postupně 1) prověřit teoreticky předpokládané souvislosti mezi chováním rodičů v dětství a mírou soucitu k sobě v dospělosti; 2) porovnat míru soucitu k sobě u vybraných klinických vzorků a u zdravých kontrol; 3) Změřit efekt vybraných terapeutických postupů, programů či intervencí na rozvoj soucitu k sobě u absolventů daného programu. Předpokládáme, že námi postupně realizované studie pomohou porozumět významu soucitu se sebou v udržování duševního zdraví a v etiologii řady duševních poruch. Výsledky by měly zároveň pomoci porozumět mechanismu psychoterapeutické změny u zkoumaných poruch a přinést možnost lépe zacílit a tím i zefektivnit příslušné terapeutické postupy. Příspěvek bude zároveň výzvou kolegům a studentům zapojit se do našeho výzkumného projektu.
Co je to dobrý život a jak ho žijí na Okinawě?Tomáš Hajzler
Kapitola vysvětlující, co je to dobrý život jako filozofická kategorie z knihy "Dobrý život ve stínu konzumní společnosti" https://www.peoplecomm.cz/dobry-zivot
Mindfulness: Na rozhraní psychoterapie a spiritualityJan Benda
Řada výzkumů v posledních letech prokázala, že i jen velmi malé rozvinutí schopnosti všímavosti (mindfulness) může významně pomoci v léčbě nejrůznějších duševních poruch. Podle Buddhovy nauky může však meditační rozvíjení všímavosti a vhledu vést ještě mnohem dále - totiž k trvalým a nevratným osobnostním změnám, které dalece přesahují možnosti soudobé psychoterapie. Workshop nastiňuje vývoj vědomí v pokročilé meditaci vipassana. Diskutuje podobnosti a rozdíly psychoterapie a meditační praxe a také vhodnost využití meditace všímavosti a vhledu u různých diagnóz.
Mindfulness: On the interface between psychotherapy and spirituality
In recent years, a lot of research has shown that even a small development of mindfulness can significantly help in the treatment of various mental disorders. According to Buddha's teaching, however, development of mindfulness and insight can go far beyond that. It can cause lasting and irreversible personality changes which by far exceed the possibilities of contemporary psychotherapy. The workshop outlines the development of consciousness in advanced vipassana meditation. It discusses the similarities and differences between psychotherapy and meditation practice and the suitability of the use of mindfulness meditation in different diagnoses.
Nedílnou součástí všímavosti je akceptování všech jevů v našem těle i mysli. Když rozvíjíme všímavost, eliminujeme tedy postupně přirozený odpor ke všemu nepříjemnému, ale i přirozenou tendenci ulpívat na všem příjemném. A to je výzva, v níž nám pomáhají laskavost, soucit, radost z radosti druhých i vyrovnanost. Prezentace představuje tyto čtyři vznešené postoje a vysvětluje mimo jiné, že laskavost není soucit a vyrovnanost není lhostejnost nebo pýcha. Ukazuje tak cestu ke skutečnému sebepřijetí.
život podle pěti elementů, byznys podle pěti elementů, domov podle pěti elementů, životní rovnováha, jak řídit své emoce, energie dní v týdnu od 2.11., video kurzy Akademie štěstí
Duben - měsíc Draka, Seminář: Odhlate své pravé JÁ & Žijte svůj život, Jak poznáte, že žijete svůj život, Choďte spát ve 22:00, Do které skupiny patříte vy?, Kniha - Odhalte své pravé JÁ - komentáře čtenářů, bydlení - Bohatství v interiéru, Energie dní: týden od 27.3. 2017
10 hlavních psychologických technik v marketingu a reklamě
Marketing je aplikovaná psychologie, jehož cílem je změnit lidské chování. Vysvětlíme si deset hlavních psychologických zákonů, efektů a technik, které ovlivňují lidské chování.
Dozvíte se tak o efektu pouhého vystavení, efektu Benjamina Franklina, modelu LIFT, sociálním důkazu, přiznání odporu, rámování nebo antropomorfismu.
Odnesete si poznatky, jak dělat marketing vědecky a informace o všech základních technikách, které využijete v praxi.
Prezentace byla součástí 5. dne marketingových inovací 21. června 2017
https://robertnemec.com/prednaska/den-marketingovych-inovaci-cerven-2017/
Sledujte nás na sociálních sítích:
» https://www.facebook.com/RobertNemec.com «
» https://www.linkedin.com/company/robertnemec-com «
» https://twitter.com/RobertNemec_com «
» https://plus.google.com/u/1/b/111881936553300641146/ «
» https://www.youtube.com/user/RobertNemecCom «
Similar to Všímavost, regulace emocí a psychoterapie (20)
1. Všímavost, regulace emocí
a psychoterapie
PhDr. Jan Benda, Ph.D., Asociace klinických psychologů – Jižní Čechy, 1. října 2021
2. Všímavost v tradiční psychoterapii?
studie účastníci výzkumu intervence N d
Vintonjak, 2021 pacienti z Horní Palaty skupinová psychodynamická
psychoterapie
41 0,39
Chavooshi
et al., 2017
pacienti s nevysvětlenou
bolestí
intenzivní krátkodobá dynamická
psychoterapie
42 0,75
Keng et al., 2017 psychoterapeuti ve výcviku funkční analytická psychoterapie 12 0,40
Johansson et al.,
2013
pacienti s úzkostnými
poruchami a poruchami
nálady
psychodynamicky zaměřená terapie 50 0,98
(srov. Benda, 2021; Xia et al., 2019)
6. Co je všímavost (mindfulness)?
Všímavost je schopnost uvědomovat si procesy
probíhající v našem těle a v mysli
v přítomném okamžiku
s postojem smířlivého porozumění a přijetí.
7. Tři úrovně všímavosti
1. Tady a teď – soustředění na přítomné vjemy (→ A.
regulace emocí)
2. Zvědomování si a akceptování pocitů a nálad (→ B.
transformace emocí)
3. Sebepřesažení – prázdnota a NeJá (→ B.
transformace emocí)
9. A. Tady a teď – přerušení myšlenkové smyčky
spouštěč pocit
myšlenky,
představy
Vnímání
reality
tady a teď
(5 smyslů)
A.
B.
10. B. Transformace emocí – další mechanismy
B.1. Uvědomování a vhled
B.2. Přijetí prožívaného
a) včetně konceptualizace tělesných pocitů v_daném situačním kontextu =
příběh o mně (narativní Já) – viz focusing
b) bez konceptualizace tělesných pocitů
B.3. Změna pohledu na Já
• Změna prožívání sebevztažných pocitů (např. stud, vina)
11. B.1. Uvědomování a vhled
a) Uvědomování si chování, které není v souladu s vytčenými cíli
b) Uvědomování si důsledků chování, které nebylo v souladu s vytčenými cíli
c) Uvědomování si spouštěčů chování, které není v souladu s vytčenými cíli
d) Uvědomování si usilovné snahy o chování v souladu s vytčenými cíli
e) Uvědomování si důsledků usilovné snahy o chování v souladu s vytčenými cíli
f) Uvědomování si volby a nového, autonomně motivovaného jednání
g) Uvědomování si důsledků nového, autonomně motivovaného jednání
(Ludwig, Brown, Brewer, 2020)
25. Smutek
„Přišel čas se rozloučit.
Vyrovnej se se ztrátou i
s novými skutečnostmi!
Nelpi už dál na tom, co
bylo! Pusť to!“
26. Smutek
„Přišel čas se rozloučit.
Vyrovnej se se ztrátou i
s novými skutečnostmi!
Nelpi už dál na tom, co
bylo! Pusť to!“
Pesimismus, cynismus
27. Smutek
„Přišel čas se rozloučit.
Vyrovnej se se ztrátou i
s novými skutečnostmi!
Nelpi už dál na tom, co
bylo! Pusť to!“
„Já mám takovou smůlu.
Jsem největší chudák na
světě.
To neberu!
Život nemá smysl.“
Pesimismus, cynismus
28. Smutek
„Přišel čas se rozloučit.
Vyrovnej se se ztrátou i
s novými skutečnostmi!
Nelpi už dál na tom, co
bylo! Pusť to!“
„Já mám takovou smůlu.
Jsem největší chudák na
světě.
To neberu!
Život nemá smysl.“
Pesimismus, cynismus
32. Radost
„Uvolni se!
Vydechni!
A poděl se
s ostatními
o svou hojnost!“
„Mně se nemůže
nic stát!
Jsem dítě štěstěny.
Předmět mé
závislosti mi přinese
štěstí.“
Mánie, závislost
33. Radost
„Uvolni se!
Vydechni!
A poděl se
s ostatními
o svou hojnost!“
„Mně se nemůže
nic stát!
Jsem dítě štěstěny.
Předmět mé
závislosti mi přinese
štěstí.“
Mánie, závislost
37. Hnus
„Pozor, mohl
by ses něčím
nakazit nebo bys mohl
morálně klesnout!
Vyhni se tomu!“
„Ty jsi ale nula!
Jsi něco míň než Já.
Jsi zavrženíhodný!
Nic pro mě
neznamenáš!“
Pohrdání
38. Hnus
„Pozor, mohl
by ses něčím
nakazit nebo bys mohl
morálně klesnout!
Vyhni se tomu!“
„Ty jsi ale nula!
Jsi něco míň než Já.
Jsi zavrženíhodný!
Nic pro mě
neznamenáš!“
Pohrdání
39. B.2.a. Porozumění prožívanému významu
pocitů v mozku (meditující začátečníci)
Zvýšená funkční propojenost mezi ventromediální a ventrolaterální
prefrontální kůrou (VMPFC, VLPFC) a amygdalou
Nižší reaktivita amygdaly
Zvýšená aktivita orbitofrontální kůry (OFC) – kognitivní
přehodnocování
Zvýšená aktivita dorzální anteriorní cingulární kůry (dACC) – zřejmě
přispívá k vyhasínání MES
(Benda, 2019; Tang, Hölzel, Posner, 2015; Torre, Lieberman, 2018)
42. B.2.b. Akceptace tělesných pocitů
v mozku
Zvýšená globální funkční konektivita mozkových sítí
Informační tok koordinuje frontoparietální kontrolní síť (FPCN) a
nikoli defaultní síť (DMN)
Interoceptivní okruhy – střední insula se propojuje se salientní sítí,
zadní insula s ventrální somatomotorickou sítí
Motivační okruhy – striatum se propojuje se salientní sítí místo
DMN
(Dixon, Girn, Christoff, 2021)
44. Sociální emoce
např. láska, vděk, obdiv, úcta, závist, pohrdání
definují naše vztahy k druhým lidem
jsou významné pro naše fungování či „přežití“ ve_společnosti
45. Sebevztažné emoce
např. hrdost, pýcha, stud, vina
vznikají jako důsledek našeho hodnocení
sebe sama (narativní Já) nebo
našich činů, schopností, vlastností apod.
ve vztahu k různým ideálům nebo očekáváním, ať už
přicházejí od druhých lidí, nebo od nás samých
49. Vina + =
„Uvědom si svou
chybu!
Pouč se z ní!
A zkus napravit
vztahy s_ostatními!“
Já
50. Vina + =
„Uvědom si svou
chybu!
Pouč se z ní!
A zkus napravit
vztahy s_ostatními!“
Stud, Méněcennost
Já
51. Vina + =
„Uvědom si svou
chybu!
Pouč se z ní!
A zkus napravit
vztahy s_ostatními!“
„Já jsem idiot.
Jsem úplně nemožný,
vadný, k ničemu.
Nejraději bych se neviděl.
Nemohu se
s vámi druhými vůbec
srovnávat.“
Stud, Méněcennost
Já
52. Vina
„Uvědom si svou
chybu!
Pouč se z ní!
A zkus napravit
vztahy s_ostatními!“
„Já jsem idiot.
Jsem úplně nemožný,
vadný, k ničemu.
Nejraději bych se neviděl.
Nemohu se
s vámi druhými vůbec
srovnávat.“
Stud, Méněcennost
54. Hrdost
„Dej vědět ostatním, že jsi
právě udělal něco, co
může být pro fungování
skupiny užitečné.
A dej jim to
k dispozici.“
55. Hrdost +
=
„Dej vědět ostatním, že jsi
právě udělal něco, co
může být pro fungování
skupiny užitečné.
A dej jim to
k dispozici.“
Já
56. Hrdost +
=
„Dej vědět ostatním, že jsi
právě udělal něco, co
může být pro fungování
skupiny užitečné.
A dej jim to
k dispozici.“
Pýcha
Já
57. Hrdost +
=
„Dej vědět ostatním, že jsi
právě udělal něco, co
může být pro fungování
skupiny užitečné.
A dej jim to
k dispozici.“
„Já jsem borec.
Jsem lepší než vy
druzí. Jsem
hodnotnější. Proti
mně jste nuly.“
Pýcha
Já
58. Hrdost
„Dej vědět ostatním, že jsi
právě udělal něco, co
může být pro fungování
skupiny užitečné.
A dej jim to
k dispozici.“
„Já jsem borec.
Jsem lepší než vy
druzí. Jsem
hodnotnější. Proti
mně jste nuly.“
Pýcha
59. B.3. Změna pohledu na Já
Jádrová přesvědčení Aaron T. Beck & Dalailama
„Jsem neschopný/á, nic
nedokážu.“
Jsem méněcenný, vadný/á,
zkažený/á, ošklivý/á.“
„Nezasloužím si lásku.“
(srov. Beck, 2020)
60. B.3. Změna pohledu na Já
Jádrová přesvědčení Pocity jádrové emoční bolesti
„Jsem neschopný/á, nic
nedokážu.“
Jsem méněcenný, vadný/á,
zkažený/á, ošklivý/á.“
„Nezasloužím si lásku.“
(srov. Beck, 2020)
Stud, nedostatečnost,
méněcennost
Osamělost, opuštěnost
Existenciální hrůza
(Benda, 2019; Timuľák, 2020; srov.
Moore et al., 2017; Van Gordon et
al., 2018)
61. B.3. Změna pohledu na Já
Maladaptivní emoční (vztahová) schémata
paměťové struktury sestávající z kognitivních (jádrová přesvědčení),
afektivních (niterná bolest), motivačních a behaviorálních elementů
(obranné mechanismy), které jsou automaticky, bez našeho vědomí
aktivovány typickým spouštěčem.
obvykle se vytvářejí v dětství
jsou uložena v implicitní sémantické paměti
k jejich změně je třeba iniciovat proces tzv. rekonsolidace paměti.
61
62. Mezery v rolích, deprivace, trauma
jádrová
přesvědčení
emoční bolest
obranné
mechanismy
maladaptivní
emoční
(vztahové)
schéma
63. Maladaptivní emoční (vztahová) schémata
Klíčovým elementem je naše mylné přesvědčení o existenci nějakého
neměnného (a navíc méněcenného) Já
Toto mylné přesvědčení o Já zapříčiňuje vznik tzv. niterné emoční bolesti
(core pain, viz Timuľák, 2020)
Této niterné emoční bolesti se automaticky bráníme prostřednictvím tzv.
ego-obranných mechanismů
Tak vzniká veškerá psychopatologie
64. Maladaptivní emoční (vztahová) schémata
jádrové
přesvědčení
jádrová
emoční bolest
obranný
mechanismus
deprese závislosti
poruchy příjmu
potravy
psycho-
somatika
poruchy
osobnosti
a další…
úzkosti
68. 4 typy zraněného Já
1. Ztracené Já
2. Opuštěné Já
3. Méněcenné Já
4. Nafouknuté Já
1. Jsem přítěž, neměl bych vůbec
existovat.
2. Nikdo mě nemůže mít rád.
Nemohu se na nikoho spoléhat.
3. Jsem ostuda, divný, nezajímavý,
bezcenný, vadný.
4. Jsem lepší, hodnotnější než druzí.
Jádrové přesvědčení, např.:
69. Maladaptivní emoční (vztahové) schéma
vzdych,
vzdych
jsem na
obtíž
existenciální
hrůza, stud
neadekvátní
vina, selhání
nutkání
„pomáhat“
spouštěč
jádrové
přesvědčení
jádrová
emoční
bolest
sekundární
pocit
obranný
mechanismus
70. Jak deaktivovat maladaptivní schéma?
vzdych,
vzdych
jsem na
obtíž
existenciální
hrůza, stud
neadekvátní
vina, selhání
nutkání
„pomáhat“
spouštěč
jádrové
přesvědčení
jádrová
emoční
bolest
sekundární
pocit
obranný
mechanismus
všímavost a soucit se sebou
71. Korektivní emoční (vztahová) zkušenost
Jádrový pocit
Stud
Osamělost
Existenciální hrůza +
omnipotentní vina
Zážitkový protilék (antidotum)
Bezpodmínečné přijetí, podpora
Péče, porozumění, sounáležitost, začlenění,
blízkost (Jsem tu s Tebou, vidím Tě, vnímám
Tě, rozumím Ti)
Ochrana, bezpečí, limity (Ochráním Tě, je to
moje odpovědnost, ne Tvoje, není to Tvoje
vina)
71
SOUCIT
72. Rekonsolidace paměti
Změna neuronových spojů v implicitní emoční paměti (Ecker, 2018; Lane et al., 2015) –
tři fáze:
1. Aktivace maladaptivního emočního (vztahového) schématu v klientově prožívání tady
a teď (znovuprožívání pocitů a stavů mysli)
2. Zprosředkování korektivní emoční (vztahové) zkušenosti (mismatch experience,
prediction error)
3. Verifikace (pozorování markerů změny – výrazně nižší nabuzení, nová perspektiva)
(srov. Benda, 2019; Žvelc, Žvelc, 2021)
72
73. Není to tvoje vina
Videoukázka z filmu Dobrý Will Hunting
74. Psychoterapeutická změna
Všímavost + soucit se sebou
= OBECNÉ SPOLEČNÉ FAKTORY PSYCHOTERAPEUTICKÉ ZMĚNY
Všímavé UVĚDOMĚNÍ v kritickém okamžiku umožňuje porozumět
významu pocitu (+ co potřebuji)
AKCEPTUJÍCÍ POSTOJ k pocitu (viz korektivní zkušenost) na rozdíl
od obranných mechanismů umožňuje volné plynutí prožívání
(srov. Beisser, 1970; srov. též tzv. rekonsolidace paměti (Ecker, Ticic,
Hulley, 2012; Lane et al., 2015)
74
81. Literatura
Alper, S. A. (2016). Mindfulness meditation in psychotherapy: An integrated model for clinicians.
New Harbinger Publications.
Beck, J. S. (2020). Cognitive Behavior Therapy (Third Edition): Basics and Beyond. Guilford.
Beisser, A. (1970). The paradoxical theory of change. In J. Fagan, & I. L. Shepherd (Eds.). Gestalt
therapy now. Harper & Row.
Benda, J. (2019). Všímavost a soucit se sebou: Proměna emocí v psychoterapii. Portál.
Benda, J. (2020). Soucit se sebou a jeho role v regulaci emocí, udržování duševního zdraví a
osobní pohody: Disertační práce. Univerzita Karlova.
Benda, J. (2021). Všímavost v programech nezaměřených na její rozvíjení: Metaanalýza
znáhodněných kontrolovaných studií. Psychoterapie, 15(2), 47-58.
82. Benda, J., Kořínek, D., Dvořáková, M., Kadlečík, P., Vyhnánek, A., & Zítková, T. (2019). Nedostatek
soucitu k sobě jako transdiagnostický faktor u pěti různých duševních poruch - výsledky výzkumu.
In Z. Mlčák (Ed.), Psychologické aspekty pomáhání 2018: Sborník příspěvků z mezinárodní
konference. Ostravská univerzita.
Brach, T. (2017). Radikální přijetí: Přijetí vašeho života srdcem Buddhy. Fontána.
Brewer, J. (2017). The craving mind: from cigarettes to smartphones to love? Why we get hooked
and how we can break bad habits. Yale University Press.
Dixon, M. L., Girn, M., & Christoff, K. (2021). Brain Network Organization During Mindful Acceptance
of Emotions. bioRxiv, https://doi.org/10.1101/2020.03.31.018697
Ecker, B., Ticic, R., & Hulley, L. (2012). Unlocking the emotional brain: Eliminating symptoms at their
roots using memory reconsolidation. Routledge.
Feldman, Ch., & Kuyken, W. (2019). Mindfulness: Ancient wisdom meets modern psychology.
Guilford.
Hájek, K. (2004). Psychoterapeutická změna a její zjišťování. In J. Vymětal (Ed.). Obecná
psychoterapie: 2., rozšířené a přepracované vydání. Grada.
83. Chavooshi, B., Mohammadkhani, P., & Dolatshahee, B. (2017). Telemedicine vs. in-person delivery of
intensive short-term dynamic psychotherapy for patients with medically unexplained pain: A 12-
month randomized, controlled trial. Journal of Telemedicine and Telecare, 23(1), 133-141.
Johansson, R., Björklund, M., Hornborg, C., Karlsson, S., Hesser, H., Ljótsson, B., ... & Andersson, G.
(2013). Affect-focused psychodynamic psychotherapy for depression and anxiety through the
Internet: a randomized controlled trial. PeerJ, 1, article: e102.
Keng, S. L., Waddington, E., Lin, X. B., Tan, M. S. Q., Henn‐Haase, C., & Kanter, J. W. (2017). Effects of
functional analytic psychotherapy therapist training on therapist factors among therapist trainees in
Singapore: A randomized controlled trial. Clinical Psychology & Psychotherapy, 24(4), 1014-1027.
Lane, R. D., Ryan, L., Nadel, L., & Greenberg, L. (2015). Memory reconsolidation, emotional arousal,
and the process of change in psychotherapy: New insights from brain science. Behavioral and Brain
Sciences, 38, e1.
Lindsay, E. K., & Creswell, J. D. (2017). Mechanisms of mindfulness training: Monitor and Acceptance
Theory (MAT). Clinical Psychology Review, 51, 48-59.
Ludwig, V. U., Brown, K. W., & Brewer, J. A. (2020). Self-Regulation Without Force: Can Awareness
Leverage Reward to Drive Behavior Change? Perspectives on Psychological Science, 15(6), 1382-
1399.
84. Moore, K. E., Christian, M. A., Boren, E. A., & Tangney, J. P. (2017). A Clinical Psychological
Perspective on Hyper-and Hypo-egoicism: Symptoms, Treatment, and Therapist Characteristics. In
K. W. Brown, M. R. Leary (Eds.). The Oxford handbook of hypo-egoic phenomena. Oxford University
Press.
Niebauer, Ch. (2019). No Self, No Problem. Hierophant.
Tang, Y. Y., Hölzel, B. K., & Posner, M. I. (2015). The neuroscience of mindfulness meditation. Nature
Reviews Neuroscience, 16(4), 213-225.
Timuľák, L. (2020). Transformace emoční bolesti v psychoterapii. Portál.
Torre, J. B., & Lieberman, M. D. (2018). Putting feelings into words: Affect labeling as implicit
emotion regulation. Emotion Review, 10(2), 116–124.
Van Gordon, W., Shonin, E., Diouri, S., Garcia-Campayo, J., Kotera, Y., & Griffiths, M. D. (2018).
Ontological addiction theory: Attachment to me, mine, and I. Journal of Behavioral Addictions, 7(4),
892-896.
Vintonjak, K. (2021). Soucit se sebou jako obecný psychoterapeutický faktor: Diplomová práce.
Katedra psychologie FF UK.
Xia, T., Hu, H., Seritan, A. L., & Eisendrath, S. (2019). The many roads to mindfulness: a review of
nonmindfulness-based interventions that increase mindfulness. Journal of Alternative and
Complementary Medicine, 25(9), 874-889.
Žvelc, G., & Žvelc, M. (2021). Integrative Psychotherapy: A Mindfulness-and Compassion-Oriented
Approach. Routledge.
Editor's Notes
Další zajímavosti o všímavosti, soucitu, meditaci a psychoterapii najdete v dalších videích na tomto kanále.
Děkuji Vám za pozornost! A nezapomeňte a buďte na sebe hodní a mějte soucit sami se sebou.