Mindfulness: Na rozhraní psychoterapie a spiritualityJan Benda
Řada výzkumů v posledních letech prokázala, že i jen velmi malé rozvinutí schopnosti všímavosti (mindfulness) může významně pomoci v léčbě nejrůznějších duševních poruch. Podle Buddhovy nauky může však meditační rozvíjení všímavosti a vhledu vést ještě mnohem dále - totiž k trvalým a nevratným osobnostním změnám, které dalece přesahují možnosti soudobé psychoterapie. Workshop nastiňuje vývoj vědomí v pokročilé meditaci vipassana. Diskutuje podobnosti a rozdíly psychoterapie a meditační praxe a také vhodnost využití meditace všímavosti a vhledu u různých diagnóz.
Mindfulness: On the interface between psychotherapy and spirituality
In recent years, a lot of research has shown that even a small development of mindfulness can significantly help in the treatment of various mental disorders. According to Buddha's teaching, however, development of mindfulness and insight can go far beyond that. It can cause lasting and irreversible personality changes which by far exceed the possibilities of contemporary psychotherapy. The workshop outlines the development of consciousness in advanced vipassana meditation. It discusses the similarities and differences between psychotherapy and meditation practice and the suitability of the use of mindfulness meditation in different diagnoses.
Všímavost a soucit se sebou v humanistické, dynamické a integrativní psychote...Jan Benda
Všímavost bývá spojována především s tzv. třetí vlnou kognitivně-behaviorální terapie. Zkušenosti získané díky meditaci všímavosti a díky studiu buddhistické psychologie však v uplynulých desetiletích integrovali do své terapeutické praxe také stovky humanisticky, dynamicky nebo integrativně zaměřených psychoterapeutů. Příspěvek krátce představí některé autory a přístupy z této oblasti a připomene také nejnovější trendy ve výzkumu všímavosti. Dále se zamyslí nad tím, jak by studium všímavosti mohlo v budoucnu pomoci porozumět etiopatogenezi duševních poruch, procesu psychoterapie a mechanismu psychoterapeutické změny a jak by mohlo přispět k integraci humanistických, psychodynamických a kognitivně-behaviorálních přístupů.
Využívání všímavosti a soucitu se sebou v psychoterapiiJan Benda
Prezentace z výběrového semináře pro studenty psychologie na FF UK v Praze (verze 2021). Předmět představuje studentům všímavost a soucit se sebou jako dva univerzální obecné faktory, které hrají důležitou roli v každé psychoterapii, a které lze rozvíjet i bez využití meditace. Věnuje se mechanismům, jejichž prostřednictvím všímavost a soucit se sebou působí v procesu psychoterapeutické změny. Seznamuje studenty s aktuálními otázkami a trendy týkajícími se využívání všímavosti a soucitu k sobě v psychoterapii a také s různými postupy, díky nimž lze všímavost a soucit k sobě rozvíjet. Obsahuje i praktickou ochutnávku tradičních meditačních postupů.
Mindfulness a psychedelika: Soucit k sobě a nepřipoutanost k JáJan Benda
Meditační praxe i psychedelické zkušenosti dočasně mění naše vědomí, ale mají také dlouhodobé dopady na naše prožívání a chování. Mohou se nějak doplňovat? Přednáška nejprve porovná oba druhy zkušeností z hlediska fenomenologie i neurofyziologie. Popíše vliv pokročilé meditace všímavosti (mindfulness) na sebepojetí, regulaci emocí a rozvoj laskavosti a soucitu. A objasní také význam rozpuštění Já (mystická smrt) v korektivní transformaci hluboce zakořeněných emočních schémat. Dále se bude zabývat možnostmi vzájemné inspirace ve výzkumu i praxi rozvíjení všímavosti a užívání psychedelik. Zdůrazní důležitost integrace transpersonálních zkušeností a dotkne se také úskalí a rizik transpersonálního vývoje. Připomene, že studium prastaré teorie spojené s meditací všímavosti zřejmě může pomoci porozumět a integrovat psychedelické zkušenosti. A naopak psychedelika mohou meditujícím pomoci překonat obranné mechanismy ega, které v meditační praxi západních meditujících někdy poměrně dlouho přetrvávají.
Je soucit se sebou obecným faktorem terapeutické změny?Jan Benda
Příspěvek krátce představí již realizovaná i teprve plánovaná dotazníková šetření jejichž cílem je ve třech etapách výzkumu postupně 1) prověřit teoreticky předpokládané souvislosti mezi chováním rodičů v dětství a mírou soucitu k sobě v dospělosti; 2) porovnat míru soucitu k sobě u vybraných klinických vzorků a u zdravých kontrol; 3) Změřit efekt vybraných terapeutických postupů, programů či intervencí na rozvoj soucitu k sobě u absolventů daného programu. Předpokládáme, že námi postupně realizované studie pomohou porozumět významu soucitu se sebou v udržování duševního zdraví a v etiologii řady duševních poruch. Výsledky by měly zároveň pomoci porozumět mechanismu psychoterapeutické změny u zkoumaných poruch a přinést možnost lépe zacílit a tím i zefektivnit příslušné terapeutické postupy. Příspěvek bude zároveň výzvou kolegům a studentům zapojit se do našeho výzkumného projektu.
Mindfulness: Na rozhraní psychoterapie a spiritualityJan Benda
Řada výzkumů v posledních letech prokázala, že i jen velmi malé rozvinutí schopnosti všímavosti (mindfulness) může významně pomoci v léčbě nejrůznějších duševních poruch. Podle Buddhovy nauky může však meditační rozvíjení všímavosti a vhledu vést ještě mnohem dále - totiž k trvalým a nevratným osobnostním změnám, které dalece přesahují možnosti soudobé psychoterapie. Workshop nastiňuje vývoj vědomí v pokročilé meditaci vipassana. Diskutuje podobnosti a rozdíly psychoterapie a meditační praxe a také vhodnost využití meditace všímavosti a vhledu u různých diagnóz.
Mindfulness: On the interface between psychotherapy and spirituality
In recent years, a lot of research has shown that even a small development of mindfulness can significantly help in the treatment of various mental disorders. According to Buddha's teaching, however, development of mindfulness and insight can go far beyond that. It can cause lasting and irreversible personality changes which by far exceed the possibilities of contemporary psychotherapy. The workshop outlines the development of consciousness in advanced vipassana meditation. It discusses the similarities and differences between psychotherapy and meditation practice and the suitability of the use of mindfulness meditation in different diagnoses.
Všímavost a soucit se sebou v humanistické, dynamické a integrativní psychote...Jan Benda
Všímavost bývá spojována především s tzv. třetí vlnou kognitivně-behaviorální terapie. Zkušenosti získané díky meditaci všímavosti a díky studiu buddhistické psychologie však v uplynulých desetiletích integrovali do své terapeutické praxe také stovky humanisticky, dynamicky nebo integrativně zaměřených psychoterapeutů. Příspěvek krátce představí některé autory a přístupy z této oblasti a připomene také nejnovější trendy ve výzkumu všímavosti. Dále se zamyslí nad tím, jak by studium všímavosti mohlo v budoucnu pomoci porozumět etiopatogenezi duševních poruch, procesu psychoterapie a mechanismu psychoterapeutické změny a jak by mohlo přispět k integraci humanistických, psychodynamických a kognitivně-behaviorálních přístupů.
Využívání všímavosti a soucitu se sebou v psychoterapiiJan Benda
Prezentace z výběrového semináře pro studenty psychologie na FF UK v Praze (verze 2021). Předmět představuje studentům všímavost a soucit se sebou jako dva univerzální obecné faktory, které hrají důležitou roli v každé psychoterapii, a které lze rozvíjet i bez využití meditace. Věnuje se mechanismům, jejichž prostřednictvím všímavost a soucit se sebou působí v procesu psychoterapeutické změny. Seznamuje studenty s aktuálními otázkami a trendy týkajícími se využívání všímavosti a soucitu k sobě v psychoterapii a také s různými postupy, díky nimž lze všímavost a soucit k sobě rozvíjet. Obsahuje i praktickou ochutnávku tradičních meditačních postupů.
Mindfulness a psychedelika: Soucit k sobě a nepřipoutanost k JáJan Benda
Meditační praxe i psychedelické zkušenosti dočasně mění naše vědomí, ale mají také dlouhodobé dopady na naše prožívání a chování. Mohou se nějak doplňovat? Přednáška nejprve porovná oba druhy zkušeností z hlediska fenomenologie i neurofyziologie. Popíše vliv pokročilé meditace všímavosti (mindfulness) na sebepojetí, regulaci emocí a rozvoj laskavosti a soucitu. A objasní také význam rozpuštění Já (mystická smrt) v korektivní transformaci hluboce zakořeněných emočních schémat. Dále se bude zabývat možnostmi vzájemné inspirace ve výzkumu i praxi rozvíjení všímavosti a užívání psychedelik. Zdůrazní důležitost integrace transpersonálních zkušeností a dotkne se také úskalí a rizik transpersonálního vývoje. Připomene, že studium prastaré teorie spojené s meditací všímavosti zřejmě může pomoci porozumět a integrovat psychedelické zkušenosti. A naopak psychedelika mohou meditujícím pomoci překonat obranné mechanismy ega, které v meditační praxi západních meditujících někdy poměrně dlouho přetrvávají.
Je soucit se sebou obecným faktorem terapeutické změny?Jan Benda
Příspěvek krátce představí již realizovaná i teprve plánovaná dotazníková šetření jejichž cílem je ve třech etapách výzkumu postupně 1) prověřit teoreticky předpokládané souvislosti mezi chováním rodičů v dětství a mírou soucitu k sobě v dospělosti; 2) porovnat míru soucitu k sobě u vybraných klinických vzorků a u zdravých kontrol; 3) Změřit efekt vybraných terapeutických postupů, programů či intervencí na rozvoj soucitu k sobě u absolventů daného programu. Předpokládáme, že námi postupně realizované studie pomohou porozumět významu soucitu se sebou v udržování duševního zdraví a v etiologii řady duševních poruch. Výsledky by měly zároveň pomoci porozumět mechanismu psychoterapeutické změny u zkoumaných poruch a přinést možnost lépe zacílit a tím i zefektivnit příslušné terapeutické postupy. Příspěvek bude zároveň výzvou kolegům a studentům zapojit se do našeho výzkumného projektu.
Všímavost v psychoterapii: Aktuální otázky a směr budoucího výzkumuJan Benda
Všímavost (mindfulness) neboli schopnost uvědomovat si, co se odehrává v naší mysli a v těle v přítomném okamžiku, budí ve světě psychoterapie stále větší zájem. Ukazuje se totiž, že nejde jen o novou módní psychoterapeutickou "techniku" převzatou z tradičního Buddhistického meditačního tréninku, ale spíše o nově definovaný obecný faktor psychoterapeutické změny, který možná pomůže objasnit mechanismus psychoterapeutické změny napříč jednotlivými směry. Zatímco v letech 2000-2010 se většina výzkumů týkajících se všímavosti soustředila především na prokazování účinnosti na všímavosti založených přístupů u různých klinických diagnóz (deprese, úzkostné stavy, závislosti, poruchy příjmu potravy, hraniční poruchy osobnosti, psychózy, aj.), případně u specifických skupin (např. onkologičtí pacienti, sportovci, vězni, děti, aj.), v poslední době lze v odborných diskusích pozorovat především zvýšený zájem o obecnější otázky týkající se všímavosti a současně i jakýsi návrat ke kořenům a snahu o celkově hlubší a širší pochopení postupů tradovaných v původním Buddhově učení. Diskutována jsou především témata: 1) co přesně je všímavost; 2) k čemu rozvíjení všímavosti vede; 3) jaké jsou možnosti měření všímavosti; 4) jakou roli hraje všímavost v mechanismu psychoterapeutické změny; 5) jakými různými způsoby lze všímavost rozvíjet, atd. Příspěvek uvedená témata krátce představí. Nastíní dále, co je třeba aktuálně zkoumat a jak by výsledky takových budoucích výzkumů mohly být prospěšné psychoterapeutům v oblasti teorie i praxe.
Mindfulness in psychotherapy: Current issues and future research directions
There is a growing interest in mindfulness in the world of psychotherapy. It becomes apparent that it is not a mere fashionable psychotherapeutic "technique". Rather it seems to be newly defined common factor of psychotherapeutic change which may help to clarify the mechanism of psychotherapeutic change across particular approaches. Whereas during the 2000-2010 decade most of the research concerning mindfulness had focused primarily on evaluation of the effect of mindfulness-based approaches to various clinical diagnoses or to specific groups, recently the professional discussions have been showing primarily a growing interest in more general questions concerning mindfulness and also some return to the roots and an effort for broader and deeper understanding of the procedures handed down by the teachings of the Buddha. The following topics are mainly discussed: 1) what exactly is mindfulness; 2) what does the cultivation of mindfulness lead to; 3) possibilities of the measurement of mindfulness; 4) role of mindfulness in the mechanism of psychotherapeutic change; 5) what are the various ways of cultivating mindfulness etc. The paper will briefly present these topics.
TRANSCENDENTÁLNÍI MEDITACE JAKO VZDĚLÁVACÍ NÁSTROJ PRO SEBEROZVÍJENÍ - ZLEPŠUJE KVALITU VĚDOMÍ A TÍM CELÉ OSOBNOSTI OSOBNOSTI A ZVYŠUJE SCHOPNOST SEBEREALIZACE
Psychologie náboženství (Michal Šmilauer)Maelström
Proč i dnešní době tolik lidí věří v něco, na první pohled, tak iracionálního, jako je Bůh? Věděli jste, že např. v USA je věřících přes 85% lidí? Není to trochu v rozporu s materiální orientací dnešní společnosti? Přijďte se ponořit do zákoutí lidské duše…
Emoční vřelost rodičů, soucit se sebou a některé typické transdiagnostické sy...Jan Benda
Východiska: Emoční vřelost rodičů v dětství bývá dávána do souvislosti s následným rozvinutím schopnosti soucítit se sebou. Naopak nedostatek emoční vřelosti rodičů možná souvisí s pozdějším výskytem některých typických transdiagnostických symptomů jako jsou ostýchavost, internalizovaný stud či potíže v regulaci emocí. Metoda: Pomocí tří dotazníkových šetření jsme se pokusili ověřit teoreticky předpokládané souvislosti mezi emoční vřelostí rodičů v dětství (měřeno pomocí PBI, EMWSS a s-EMBU), soucitem se sebou (SCS-CZ), ostýchavostí (RCBS), pocity internalizovaného studu (ISS) a potížemi v regulaci emocí (DERS-SF-CZ). Výsledky: Šetření 1, 2 i 3 prokázala středně silné korelace mezi emoční vřelostí rodičů a soucitem se sebou (N1=263; PBI, r=0,3; N2=305, EMWSS, r=0,4; N3=440; dotazník s-EMBU, r=0,3; p123 < 0,01). Šetření 1, 2 a 3 dále prokázala následující korelace mezi soucitem se sebou a 1) ostýchavostí (r=-0,44, p < 0,01), 2) internalizovaným studem (r=-0,79, p < 0,01) a 3) potížemi v regulaci emocí (r=-0,72, p < 0,01). Závěry: Tři nezávislá šetření potvrdila souvislost mezi emoční vřelostí rodičů v dětství a soucitem se sebou v dospělosti. Šetření dále ukázala, že soucit se sebou zřejmě významně eliminuje některé typické transdiagnostické symptomy, konkrétně ostýchavost, internalizovaný stud a potíže v regulaci emocí.
Laskavost k sobě a soucit se sebou v psychoterapiiJan Benda
Schopnost zaujmout k sobě samému emočně pozitivní postoj ve chvílích, kdy zažíváme trápení, selhání nebo si uvědomujeme nějaký svůj nedostatek, je důležitým aspektem regulace emocí a zároveň i předpokladem duševního zdraví a duševní pohody. Takový postoj, označovaný jako soucit se sebou (angl. self-compassion), je zřejmě i významným elementem psychoterapeutické změny.
Příspěvek představí koncept soucitu se sebou, který se vedle všímavosti (angl. mindfulness) stal v posledních letech jedním z dalších elementů tradiční buddhistické psychologie, vzbuzujících zájem západních odborníků. Porovná tento u nás nový koncept s příbuznými psychologickými pojmy. Nastíní předpokládaný vliv nedostatku soucitu se sebou v etiopatogenezi některých psychických poruch a zmíní možnosti, jak tento postoj k sobě rozvíjet. Uvede i výzkumné aktivity týkající se soucitu se sebou, jež aktuálně probíhají v České republice.
O všímavosti, moudrosti a soucitu se sebouJan Benda
Prezentace z Psychoterapeutických dnů InPsy 2015 představuje zájemcům fenomén všímavosti v západní psychoterapii a věnuje se dále aktuálním trendům v této oblasti, mj. vzrůstajícímu zájmu psychologů o rozvíjení osobní moudrosti a soucitu k sobě. Zmiňuje se také o neurovědeckých výzkumech a inspiruje k vlastní praxi meditace všímavosti a vhledu - vipassaná.
Může za všechno Já? : Mindfulness a sebepřesažení Jan Benda
Pocity nedostatečnosti se skrývají za mnohými navenek viditelnějšími příznaky, které klienty motivují k nastoupení psychoterapie. "Strach, že nejsem dostatečný/á", ale předpokládá víru v nějaké více či méně stabilní Já s docela konkrétními a trvalými vlastnostmi. Intenzivní praxe meditace všímavosti vede k radikální změně chápání sebe sama. Příspěvek bude diskutovat roli sebepřesažení v procesu psychoterapeutické změny a vliv sebevztažného zpracovávání informací na osobní pohodu a duševní zdraví.
Všímavost v psychoterapii: Aktuální otázky a směr budoucího výzkumuJan Benda
Všímavost (mindfulness) neboli schopnost uvědomovat si, co se odehrává v naší mysli a v těle v přítomném okamžiku, budí ve světě psychoterapie stále větší zájem. Ukazuje se totiž, že nejde jen o novou módní psychoterapeutickou "techniku" převzatou z tradičního Buddhistického meditačního tréninku, ale spíše o nově definovaný obecný faktor psychoterapeutické změny, který možná pomůže objasnit mechanismus psychoterapeutické změny napříč jednotlivými směry. Zatímco v letech 2000-2010 se většina výzkumů týkajících se všímavosti soustředila především na prokazování účinnosti na všímavosti založených přístupů u různých klinických diagnóz (deprese, úzkostné stavy, závislosti, poruchy příjmu potravy, hraniční poruchy osobnosti, psychózy, aj.), případně u specifických skupin (např. onkologičtí pacienti, sportovci, vězni, děti, aj.), v poslední době lze v odborných diskusích pozorovat především zvýšený zájem o obecnější otázky týkající se všímavosti a současně i jakýsi návrat ke kořenům a snahu o celkově hlubší a širší pochopení postupů tradovaných v původním Buddhově učení. Diskutována jsou především témata: 1) co přesně je všímavost; 2) k čemu rozvíjení všímavosti vede; 3) jaké jsou možnosti měření všímavosti; 4) jakou roli hraje všímavost v mechanismu psychoterapeutické změny; 5) jakými různými způsoby lze všímavost rozvíjet, atd. Příspěvek uvedená témata krátce představí. Nastíní dále, co je třeba aktuálně zkoumat a jak by výsledky takových budoucích výzkumů mohly být prospěšné psychoterapeutům v oblasti teorie i praxe.
Mindfulness in psychotherapy: Current issues and future research directions
There is a growing interest in mindfulness in the world of psychotherapy. It becomes apparent that it is not a mere fashionable psychotherapeutic "technique". Rather it seems to be newly defined common factor of psychotherapeutic change which may help to clarify the mechanism of psychotherapeutic change across particular approaches. Whereas during the 2000-2010 decade most of the research concerning mindfulness had focused primarily on evaluation of the effect of mindfulness-based approaches to various clinical diagnoses or to specific groups, recently the professional discussions have been showing primarily a growing interest in more general questions concerning mindfulness and also some return to the roots and an effort for broader and deeper understanding of the procedures handed down by the teachings of the Buddha. The following topics are mainly discussed: 1) what exactly is mindfulness; 2) what does the cultivation of mindfulness lead to; 3) possibilities of the measurement of mindfulness; 4) role of mindfulness in the mechanism of psychotherapeutic change; 5) what are the various ways of cultivating mindfulness etc. The paper will briefly present these topics.
TRANSCENDENTÁLNÍI MEDITACE JAKO VZDĚLÁVACÍ NÁSTROJ PRO SEBEROZVÍJENÍ - ZLEPŠUJE KVALITU VĚDOMÍ A TÍM CELÉ OSOBNOSTI OSOBNOSTI A ZVYŠUJE SCHOPNOST SEBEREALIZACE
Psychologie náboženství (Michal Šmilauer)Maelström
Proč i dnešní době tolik lidí věří v něco, na první pohled, tak iracionálního, jako je Bůh? Věděli jste, že např. v USA je věřících přes 85% lidí? Není to trochu v rozporu s materiální orientací dnešní společnosti? Přijďte se ponořit do zákoutí lidské duše…
Emoční vřelost rodičů, soucit se sebou a některé typické transdiagnostické sy...Jan Benda
Východiska: Emoční vřelost rodičů v dětství bývá dávána do souvislosti s následným rozvinutím schopnosti soucítit se sebou. Naopak nedostatek emoční vřelosti rodičů možná souvisí s pozdějším výskytem některých typických transdiagnostických symptomů jako jsou ostýchavost, internalizovaný stud či potíže v regulaci emocí. Metoda: Pomocí tří dotazníkových šetření jsme se pokusili ověřit teoreticky předpokládané souvislosti mezi emoční vřelostí rodičů v dětství (měřeno pomocí PBI, EMWSS a s-EMBU), soucitem se sebou (SCS-CZ), ostýchavostí (RCBS), pocity internalizovaného studu (ISS) a potížemi v regulaci emocí (DERS-SF-CZ). Výsledky: Šetření 1, 2 i 3 prokázala středně silné korelace mezi emoční vřelostí rodičů a soucitem se sebou (N1=263; PBI, r=0,3; N2=305, EMWSS, r=0,4; N3=440; dotazník s-EMBU, r=0,3; p123 < 0,01). Šetření 1, 2 a 3 dále prokázala následující korelace mezi soucitem se sebou a 1) ostýchavostí (r=-0,44, p < 0,01), 2) internalizovaným studem (r=-0,79, p < 0,01) a 3) potížemi v regulaci emocí (r=-0,72, p < 0,01). Závěry: Tři nezávislá šetření potvrdila souvislost mezi emoční vřelostí rodičů v dětství a soucitem se sebou v dospělosti. Šetření dále ukázala, že soucit se sebou zřejmě významně eliminuje některé typické transdiagnostické symptomy, konkrétně ostýchavost, internalizovaný stud a potíže v regulaci emocí.
Laskavost k sobě a soucit se sebou v psychoterapiiJan Benda
Schopnost zaujmout k sobě samému emočně pozitivní postoj ve chvílích, kdy zažíváme trápení, selhání nebo si uvědomujeme nějaký svůj nedostatek, je důležitým aspektem regulace emocí a zároveň i předpokladem duševního zdraví a duševní pohody. Takový postoj, označovaný jako soucit se sebou (angl. self-compassion), je zřejmě i významným elementem psychoterapeutické změny.
Příspěvek představí koncept soucitu se sebou, který se vedle všímavosti (angl. mindfulness) stal v posledních letech jedním z dalších elementů tradiční buddhistické psychologie, vzbuzujících zájem západních odborníků. Porovná tento u nás nový koncept s příbuznými psychologickými pojmy. Nastíní předpokládaný vliv nedostatku soucitu se sebou v etiopatogenezi některých psychických poruch a zmíní možnosti, jak tento postoj k sobě rozvíjet. Uvede i výzkumné aktivity týkající se soucitu se sebou, jež aktuálně probíhají v České republice.
O všímavosti, moudrosti a soucitu se sebouJan Benda
Prezentace z Psychoterapeutických dnů InPsy 2015 představuje zájemcům fenomén všímavosti v západní psychoterapii a věnuje se dále aktuálním trendům v této oblasti, mj. vzrůstajícímu zájmu psychologů o rozvíjení osobní moudrosti a soucitu k sobě. Zmiňuje se také o neurovědeckých výzkumech a inspiruje k vlastní praxi meditace všímavosti a vhledu - vipassaná.
Může za všechno Já? : Mindfulness a sebepřesažení Jan Benda
Pocity nedostatečnosti se skrývají za mnohými navenek viditelnějšími příznaky, které klienty motivují k nastoupení psychoterapie. "Strach, že nejsem dostatečný/á", ale předpokládá víru v nějaké více či méně stabilní Já s docela konkrétními a trvalými vlastnostmi. Intenzivní praxe meditace všímavosti vede k radikální změně chápání sebe sama. Příspěvek bude diskutovat roli sebepřesažení v procesu psychoterapeutické změny a vliv sebevztažného zpracovávání informací na osobní pohodu a duševní zdraví.
Neadekvátní vina, syndrom pomocníka a limity naší mociJan Benda
Bezmoc může vést k prožívání smutku a truchlení anebo k pocitům vlastního selhání a viny. Člověk trpící syndromem pomocníka ovšem prožívá vinu zcela neadekvátní. Vinu, která nevzniká v důsledku nějakého reálného pochybení, ale jako následek emoční deprivace nebo traumatické zkušenosti v dětství. Proto je pro něj bezmoc tak tíživá.
Na vzniku pocitů neadekvátní viny se nicméně podílejí dysfunkční jádrová přesvědčení a maladaptivní emoční schémata a ty je těžké ovlivnit jen prostřednictvím kognice. Příspěvek proto popíše, jak lze v psychoterapii iniciovat proces rekonsolidace paměti a zprostředkovat člověku se syndromem pomocníka korektivní emoční zkušenost, která transformuje příslušné maladaptivní emoční schéma a zbaví dotyčného neadekvátních pocitů viny. Pak se takový člověk může smířit s bezmocí a vymanit se z pasti dramatického trojúhelníku Pachatel-Oběť-Zachránce. Příspěvek objasní, že porozumění limitům vlastní moci je důležitou součástí sebepřijetí, chrání nás před vyhořením a je předpokladem úspěšného působení v pomáhajících profesích. Připomene rovněž význam sebezkušenosti v profesi psychoterapeuta.
UNIKATNI KOGNITIVNE BEHAVIORALNI MODEL KOUCINKU PRO VASOldřich NAVRÁTIL
Unikátní kognitivně behaviorání model koučinku
„Wellness – Mind – Control“ – „Zdravá kontrola mysli“
pod vedením certifikovaného kouče ing. Oldřicha Navrátila
Kognitivní přístup ke změnám v myšlení a chování (2)SearchForce s.r.o.
K překonání překážek a dosažení úspěchu je často nutná změna chování. Změnit zaběhnuté chování bývá velmi obtížné, i když jsme si vědomi, že to stávající ohrožuje náš vlastní život (např. kouření, špatné stravování, nedostatek pohybu).
Aromaterapie pro psy není v Česku zrovna známé téma. A přitom je to velká škoda. Aromaterapie nabízí účinné přírodní řešení v případech, kdy často není nutné jít k veterináři a přitom je vhodné pejskovi pomoci. Tato přírodní léčebná a relaxační disciplína funguje na mnoha místech světa ruku v ruce s kvalitní veterinární péčí. Aromaterapie pro psy je velmi vhodným řešením před návštěvou veterináře nebo ve chvílích, kdy veterinář již svými postupy mnoho nezmůže. V USA, Kanadě nebo už i v Německu ale běžně potkáte veterináře, který vám předepíše aromaterapii. O tom si zatím u nás můžeme nechat zdát i když výjimky existují! Jednoznačně prokazatelné úspěchy především v psychoterapii a řešení psychických problémů psů a předávaní zkušenosti však otevírají cestu
k aromaterapii i širší chovatelské veřejnosti.
Pojďme si tedy nyní vysvětlit, jak vlastně aromaterapie pro psy funguje. Vlastně ani ne tak jenom pro psy, ale i pro lidi a pro ostatní zvířecí druhy. Řada příkladů v tomto materiálu je ukázána na lidském prostředí a na člověku, abychom si princip působení aromaterapie mohli lépe představit.
Pokud máte zájem o konkrétní případové studie o účincích aromaterapie na psy, navštivte naši stránku na Facebooku www.facebook.com/aromaterapie nebo kanál na SlideShare www.slideshare.net/Mates.
1. Kamila Kohoutková, učo 396621
Pedagogická fakulta Masarykovy univerzity v Brně
Argumentace
Pro závěrečný úkol jsem si vybrala téma emoční inteligence právě z toho důvodu, že lidé stále
vnímají důležitost pouhého IQ. Ovšem EQ má pro náš život možná daleko širší uplatnění a
důsledky než samotný intelekt. V celé společnosti se poslední dobou setkáváme
s negativismem, nespokojeností, frustrací. Optimismus, radost ze života či vnímavé chování
vůči okolí je pro mnohé nedosažitelným cílem. Protože se o psychiku i otázku emocí
dlouhodobě zajímám, je pro mě téma emoční inteligence velmi zajímavou a poutavou oblastí.
Díky studiu na pedagogické fakultě pak dílek s názvem emoční inteligence lehce zapadnul do
skládanky oboru psychologie, který je pro pedagogy jedním ze základních pilířů nejen
teoretického ale i praktického života.
Anotace
Závěrečná práce předmětu KPI pojednává o základních pojmech oblasti emoční inteligence.
Práce je rozdělena do několika částí, které čtenáře uvádí do problematiky emocí, jejich
rozdělení a důležitosti umět s nimi pracovat. Práce je psána odborným, avšak i pro laiky
srozumitelným stylem.
Klíčová slova
Emoce, emoční inteligence, psychologie.
Emoční inteligence
Úvod
V posledních letech se často setkáváme s pojmem emoční inteligence, kterému je právem
přisuzována velká důležitost. Důležitost samotného intelektu je nepopiratelná, avšak intelekt
našich emocí nestojí opodál.
Emoce
Jediná a konkrétní definice tohoto pojmu známa není. Každý odborný zdroj definuje emoci
jinak. Například Marie Vágnerové ve své knize Základy psychologie definuje emoce jako
schopnost reagovat na různé podněty prožitkem libosti a nelibosti, spojeným s fyziologickými
reakcemi a změnou aktivity, eventuelně i dalšími vnějšími projevy. Daniel Goleman ve své
knize Emoční inteligence pak pod pojmem emoce rozumí „označení pocitů a s nimi spojených
myšlenek, psychických a fyzických stavů a také řady pohnutek k určitému jednání.“ Emoce je
tedy psychický jev, který prožívá každý člověk. Emoce jsou nedílnou součástí života. Jsou to
reakce na situace, které člověk prožívá. Na základě subjektivního vyhodnocení prožívá různé
pocity (strach, hněv, radost,…) a vrozeným temperamentem je pak vyjadřuje svému okolí.
Temperament však není jediným faktorem, který ovlivňuje vyjadřování emocí. Člověk je tvor
společenský. Díky socializaci se vyhodnocování vlastních emocí často začne měnit
s uvědomováním si dopadu na pohled sociální skupiny, ve které se daný jedinec pohybuje.
Prožívání emocí
Nedílnou součástí je popis samotného emočního prožívání, které je tvořeno různými
vzájemně propletenými systémy. Nelépe k tomuto účelu poslouží souhrn uvedený v učebnici
Základů psychologie (Vágnerová, 2010):
1
2. Kamila Kohoutková, učo 396621
Pedagogická fakulta Masarykovy univerzity v Brně
1) Struktury mozkového kmene, které přispívají k základnímu rozlišení různých signálů
podle jejich emočního významu.
2) Limbický systém a bazální ganglia jsou systémy, které dodávají emočnímu signálu obsah
a umožňují na něj reagovat. Limbický systém ovlivňuje řízení a kontrolu emočního
prožívání, je důležitý i pro emoční paměť. Uplatňuje se při hodnocení informací z okolí a
podle toho, jaký mají pro daného jedince význam (zda jsou považovány za ohrožující,
příjemné či neutrální), navozuje pocity strachu, zlosti či pohody. Limbický systém reaguje
rychle a automaticky. Umožňuje interpretaci vzpomínek a s nimi spojených emočních
zážitků. Systém bazálních ganglií se uplatňuje při expresi a regulaci emočních funkcí.
3) Projekční části mozkové kůry jsou důležité pro další zpracování a vyhodnocování
významu emočních reakcí, např. náhlý zvuk vyvolá úlek, ale když se přesvědčíme, že jej
nezpůsobilo nic jiného než spadlá krabice, původní napětí zmizí a vystřídá jej pocit
uvolnění. Mozkové kůra je důležitá i pro posouzení etického a estetického obsahu
emočních prožitků a jejich vztahu k sociokulturním normám (Koukolík, 2002).
Z výše uvedeného tedy vyplývá, že proces prožívání emocí je podmíněn neurologicky a tudíž
vede i k projevům po fyziologické stránce. Konkrétním případem může například situace, kdy
sledujeme v televizi nějaký napínavý film, nelépe horor. Ve chvílích, kdy je situace napjatá,
pociťujeme úzkost. Po fyziologické stránce je nám tento stav znám jako svírání v krajině
břišní, zrychlený tep, v krajním případě dušnost. Dalším typem úzkosti může být například i
tréma před veřejným vystoupením, ústní zkouškou, setkáním s nějakou osobou,… kdy se
může přidat i třes rukou, zvýšené pocení, zabarvení pleti, koktání atp.
Je tedy nutné, abychom se se svými emocemi v průběhu našeho života naučili správně
pracovat. Musíme se naučit naše vlastní emoce umět definovat, popsat, pochopit, přijmout a
správně je zpracovat. Ne nadarmo se tedy říká, že ani superinteligentní člověk, tedy člověk
s vysokým inteligenčním kvocientem, nemusí být okolím přijímán kladně, a to právě z
důvodu, že jeho emoční kvocient nedosahuje takových kvalit.
Funkce emocí
Emoce mohou být dobrým sluhou, ale zlým pánem. Díky své subjektivitě vnímání mohou
posloužit například v krizových situacích, kdy se člověk musí rozhodnout právě díky pocitu
(např. strach z nebezpečí, který vyvolá útěk či způsobí aktivaci obranných reflexů). Někdy
však naopak mohou způsobit nepříjemnosti (vznětlivý člověk, který nedokáže ovládat vztek,
hněv, pak působí na okolí jako agresivní a nezvladatelný jedinec. Podobně pak může působit i
neovladatelný pláč či nezvládnutý smích v nevhodné chvíli). Emoce tedy mají regulativní
charakter, který ovlivňuje aktivitu, stimulaci či útlum organismu. V případě, že osobité
vyhodnocení dané situace je nejednoznačné, je následek chování spíše destruktivní. Jak uvádí
dr. Vágnerová: „Lidé touží po jasnosti a jednoznačnosti, protože posiluje jejich pocit jistoty a
bezpečí.“ Závěrem tedy můžeme říci, že jasné a jednoznačné emoce napomáhají kladnému
vývoji osobnosti od raného věku až do dospělosti.
Jednou z nepostradatelných funkcí emocí je jejich vliv při učení, kdy mohou působit
stimulačně až motivačně a naopak. Emoce dávají veškerému dění nějaký význam a tak
ovlivňují jeho zpracování, včetně zapamatování. Negativní emoční prožitek bude posilovat
tendenci příště se takové situaci vyhnout, pozitivní prožitek bude stimulovat její opětovné
vyvolání. (Vágnerová, 2010).
2
3. Kamila Kohoutková, učo 396621
Pedagogická fakulta Masarykovy univerzity v Brně
Dělení emocí
Pro shrnutí dělení emocí poslouží následující diagram, vytvořený pomocí údajů z české
Wikipedie.
Diagram 1
Emoční inteligence
Pod tímto slovním spojením je skryta schopnost člověka žít svůj život tak, aby byl spokojený
a úspěšný, aby přistupoval citlivě k sobě samému avšak i ke svému okolí a zároveň byl
sebevědomý a svědomitý a to nejen ke svému okolí, ale i ke svému vlastnímu životu. Emoční
inteligenci můžeme vymezit pomocí několika faktorů (volně podle Saloveye a Mayera, 1997;
Golemana, 1997; Vágnerová 2010):
Dobrá orientace ve vlastních emocích.
Regulace, tj. zvládání vlastních emocí.
Aktivizace pozitivních emocí posilující motivaci k žádoucí činnosti, resp. cílům.
Empatie, tj. vnímavost k emocím jiných lidí.
Schopnost navazovat a udržovat mezilidské vztahy, využívání emočních poznatků
v kontaktu s lidmi.
Závěr
Měli bychom mít na zřeteli, že pouze pod podmínkou pochopení, zvládnutí a zafixování
základních poznatků vyplývajících ze studia emocí, můžeme žít kvalitní, šťastný a spokojený
život.
Zdroje a jejich hodnocení
VÁGNEROVÁ, Marie. Základy psychologie. Vyd. 1. Praha: Nakladatelství Karolinum, 2010,
356 s. ISBN 978-80-246-0841-9
1. základní materiál, ze kterého jsem čerpala
odborná kniha uvádějící do celkové problematiky psychologie
jednotlivé kapitoly a vysvětlení jsou velmi odborné avšak pochopitelné
autorka je řazena mezi nejvíce fundované odborníky tohoto oboru
kniha je velmi dobře strukturovaná a velmi dobře se v ní hledají potřebné informace
3
4. Kamila Kohoutková, učo 396621
Pedagogická fakulta Masarykovy univerzity v Brně
GOLEMAN, Daniel. Emoční inteligence. Vyd. 2. Praha: Metafora, spol. s r.o., 2011, 325 s.
ISBN 978-80-7359-334-6
2. základní materiál, ze kterého jsem čerpala
kniha je podána stylem, který je určen pro široké pole čtenářů
obsahuje odborné informace, ale i příběhy, které pomohou čtenáři přiblížit problematiku i
z lidského hlediska
publikace zahrnuje i další témata vztahující se k lidskému životu v jeho duševní rovině
subjektivně se domnívám, že se jedná o jednu z nejlépe napsaných knih s touto tématikou
Wikipedia: Emoce. Wikipedia: otevřená encyklopedie [online]. Poslední editace stránky
29.11.2012 v 15:59 [vid. 2013-01-06]. Dostupné z http://cs.wikipedia.org/wiki/Emoce
pro základní dělení emocí, které jsem z wikipedie převzala, jsem vyhodnotila tento zdroj
jako dostatečně relevantní
tato problematika je ve wikipedii velmi dobře rozpracována
pěkně strukturovaný text, ve kterém se lze dobře orientovat
pro práci tohoto typu a daný úsek, který jsem převzala, jsem vyhodnotila tento zdroj jako
dostačující
4