Východiska:
Práce Arnolda Beissera, Eugene Gendlina, Leslieho Greenberga a dalších autorů vyzdvihly význam akceptace vlastních prožitků pro regulaci emocí, udržování a kultivaci duševního zdraví a duševní pohody. Nově definovaná schopnost soucítit se sebou přitom zřejmě tuto akceptaci usnadňuje, resp. umožňuje.
Metoda:
Prostřednictvím dvou dotazníkových šetření jsme se pokusili ověřit teoreticky předpokládané souvislosti mezi schopností soucítit se sebou, potížemi v regulaci emocí a přítomností pocitů internalizovaného studu. K posouzení vztahu mezi proměnnými jsme využili Pearsonovy korelační koeficienty a výsledky lineární regresní analýzy.
Výsledky:
Šetření 1 (N=471) prokázalo silnou negativní korelaci (r=-0,71; p < 0,01) mezi schopností soucítit se sebou a potížemi v regulaci emocí. Soucit se sebou byl v našem vzorku 1 statisticky signifikantním prediktorem potíží v regulaci emocí (F(1, 469)=463,836, p<0,001).>< 0,01) mezi schopností soucítit se sebou a přítomností pocitů internalizovaného studu. Soucit se sebou byl v našem vzorku 2 statisticky signifikantním prediktorem pocitů internalizovaného studu (F(1, 213)= 313,429, p<0,001). Model vysvětlil přibližně 59,5 % rozptylu výsledné proměnné.
Závěry:
Schopnost soucítit se sebou zřejmě významně eliminuje pocity internalizovaného studu i potíže v regulaci emocí. Je proto zřejmě důležitým předpokladem duševního zdraví a duševní pohody.
Emoční vřelost rodičů, soucit se sebou a některé typické transdiagnostické sy...Jan Benda
Východiska: Emoční vřelost rodičů v dětství bývá dávána do souvislosti s následným rozvinutím schopnosti soucítit se sebou. Naopak nedostatek emoční vřelosti rodičů možná souvisí s pozdějším výskytem některých typických transdiagnostických symptomů jako jsou ostýchavost, internalizovaný stud či potíže v regulaci emocí. Metoda: Pomocí tří dotazníkových šetření jsme se pokusili ověřit teoreticky předpokládané souvislosti mezi emoční vřelostí rodičů v dětství (měřeno pomocí PBI, EMWSS a s-EMBU), soucitem se sebou (SCS-CZ), ostýchavostí (RCBS), pocity internalizovaného studu (ISS) a potížemi v regulaci emocí (DERS-SF-CZ). Výsledky: Šetření 1, 2 i 3 prokázala středně silné korelace mezi emoční vřelostí rodičů a soucitem se sebou (N1=263; PBI, r=0,3; N2=305, EMWSS, r=0,4; N3=440; dotazník s-EMBU, r=0,3; p123 < 0,01). Šetření 1, 2 a 3 dále prokázala následující korelace mezi soucitem se sebou a 1) ostýchavostí (r=-0,44, p < 0,01), 2) internalizovaným studem (r=-0,79, p < 0,01) a 3) potížemi v regulaci emocí (r=-0,72, p < 0,01). Závěry: Tři nezávislá šetření potvrdila souvislost mezi emoční vřelostí rodičů v dětství a soucitem se sebou v dospělosti. Šetření dále ukázala, že soucit se sebou zřejmě významně eliminuje některé typické transdiagnostické symptomy, konkrétně ostýchavost, internalizovaný stud a potíže v regulaci emocí.
Nedostatek soucitu k sobě jako transdiagnostický faktor u pěti různých duševn...Jan Benda
Východiska a cíle: Nedostatek soucitu k sobě i tendence k prožívání studu mohou být spojeny s celou řadou duševních poruch. Cílem této studie bylo porovnat míru soucitu k sobě a míru tendence k prožívání studu u pacientů s úzkostnými poruchami, s depresivními poruchami, s hraniční poruchou osobnosti, s poruchami příjmu potravy, se závislostí na alkoholu a u zdravých kontrol.
Metoda: Všem pěti klinickým skupinám a zdravým kontrolám byly administrovány škály měřící soucit k sobě a tendenci k prožívání studu. Rozdíly mezi vzorky byly testovány statistickými metodami a posouzeny pomocí Cohenova d.
Výsledky: Všech pět klinických skupin vykazovalo signifikantně nižší míru soucitu k sobě a signifikantně vyšší míru tendence k prožívání studu než zdravé kontroly. Velikost rozdílu v míře soucitu k sobě i v míře tendence k prožívání studu mezi všemi klinickými skupinami a zdravými kontrolami byla velká.
Diskuze: Předpokládáme, že nedostatek soucitu k sobě vede ke zvýšené tendenci k prožívání studu, která pak zapříčiňuje vznik různých psychopatologických symptomů.
Závěry: Nedostatek soucitu k sobě a zvýšená tendence k prožívání studu se v této studii ukázaly být transdiagnostickými faktory u pěti různých duševních poruch. Předpokládáme, že klienti trpící kteroukoli z těchto poruch by mohli mít užitek z terapeutických intervencí, které facilitují rozvoj soucitu k sobě nebo zvládání studu.
Využívání všímavosti a soucitu se sebou v psychoterapiiJan Benda
Prezentace z výběrového semináře pro studenty psychologie na FF UK v Praze (verze 2021). Předmět představuje studentům všímavost a soucit se sebou jako dva univerzální obecné faktory, které hrají důležitou roli v každé psychoterapii, a které lze rozvíjet i bez využití meditace. Věnuje se mechanismům, jejichž prostřednictvím všímavost a soucit se sebou působí v procesu psychoterapeutické změny. Seznamuje studenty s aktuálními otázkami a trendy týkajícími se využívání všímavosti a soucitu k sobě v psychoterapii a také s různými postupy, díky nimž lze všímavost a soucit k sobě rozvíjet. Obsahuje i praktickou ochutnávku tradičních meditačních postupů.
Může za všechno Já? : Mindfulness a sebepřesažení Jan Benda
Pocity nedostatečnosti se skrývají za mnohými navenek viditelnějšími příznaky, které klienty motivují k nastoupení psychoterapie. "Strach, že nejsem dostatečný/á", ale předpokládá víru v nějaké více či méně stabilní Já s docela konkrétními a trvalými vlastnostmi. Intenzivní praxe meditace všímavosti vede k radikální změně chápání sebe sama. Příspěvek bude diskutovat roli sebepřesažení v procesu psychoterapeutické změny a vliv sebevztažného zpracovávání informací na osobní pohodu a duševní zdraví.
Laskavost k sobě a soucit se sebou v psychoterapiiJan Benda
Schopnost zaujmout k sobě samému emočně pozitivní postoj ve chvílích, kdy zažíváme trápení, selhání nebo si uvědomujeme nějaký svůj nedostatek, je důležitým aspektem regulace emocí a zároveň i předpokladem duševního zdraví a duševní pohody. Takový postoj, označovaný jako soucit se sebou (angl. self-compassion), je zřejmě i významným elementem psychoterapeutické změny.
Příspěvek představí koncept soucitu se sebou, který se vedle všímavosti (angl. mindfulness) stal v posledních letech jedním z dalších elementů tradiční buddhistické psychologie, vzbuzujících zájem západních odborníků. Porovná tento u nás nový koncept s příbuznými psychologickými pojmy. Nastíní předpokládaný vliv nedostatku soucitu se sebou v etiopatogenezi některých psychických poruch a zmíní možnosti, jak tento postoj k sobě rozvíjet. Uvede i výzkumné aktivity týkající se soucitu se sebou, jež aktuálně probíhají v České republice.
Emoční vřelost rodičů, soucit se sebou a některé typické transdiagnostické sy...Jan Benda
Východiska: Emoční vřelost rodičů v dětství bývá dávána do souvislosti s následným rozvinutím schopnosti soucítit se sebou. Naopak nedostatek emoční vřelosti rodičů možná souvisí s pozdějším výskytem některých typických transdiagnostických symptomů jako jsou ostýchavost, internalizovaný stud či potíže v regulaci emocí. Metoda: Pomocí tří dotazníkových šetření jsme se pokusili ověřit teoreticky předpokládané souvislosti mezi emoční vřelostí rodičů v dětství (měřeno pomocí PBI, EMWSS a s-EMBU), soucitem se sebou (SCS-CZ), ostýchavostí (RCBS), pocity internalizovaného studu (ISS) a potížemi v regulaci emocí (DERS-SF-CZ). Výsledky: Šetření 1, 2 i 3 prokázala středně silné korelace mezi emoční vřelostí rodičů a soucitem se sebou (N1=263; PBI, r=0,3; N2=305, EMWSS, r=0,4; N3=440; dotazník s-EMBU, r=0,3; p123 < 0,01). Šetření 1, 2 a 3 dále prokázala následující korelace mezi soucitem se sebou a 1) ostýchavostí (r=-0,44, p < 0,01), 2) internalizovaným studem (r=-0,79, p < 0,01) a 3) potížemi v regulaci emocí (r=-0,72, p < 0,01). Závěry: Tři nezávislá šetření potvrdila souvislost mezi emoční vřelostí rodičů v dětství a soucitem se sebou v dospělosti. Šetření dále ukázala, že soucit se sebou zřejmě významně eliminuje některé typické transdiagnostické symptomy, konkrétně ostýchavost, internalizovaný stud a potíže v regulaci emocí.
Nedostatek soucitu k sobě jako transdiagnostický faktor u pěti různých duševn...Jan Benda
Východiska a cíle: Nedostatek soucitu k sobě i tendence k prožívání studu mohou být spojeny s celou řadou duševních poruch. Cílem této studie bylo porovnat míru soucitu k sobě a míru tendence k prožívání studu u pacientů s úzkostnými poruchami, s depresivními poruchami, s hraniční poruchou osobnosti, s poruchami příjmu potravy, se závislostí na alkoholu a u zdravých kontrol.
Metoda: Všem pěti klinickým skupinám a zdravým kontrolám byly administrovány škály měřící soucit k sobě a tendenci k prožívání studu. Rozdíly mezi vzorky byly testovány statistickými metodami a posouzeny pomocí Cohenova d.
Výsledky: Všech pět klinických skupin vykazovalo signifikantně nižší míru soucitu k sobě a signifikantně vyšší míru tendence k prožívání studu než zdravé kontroly. Velikost rozdílu v míře soucitu k sobě i v míře tendence k prožívání studu mezi všemi klinickými skupinami a zdravými kontrolami byla velká.
Diskuze: Předpokládáme, že nedostatek soucitu k sobě vede ke zvýšené tendenci k prožívání studu, která pak zapříčiňuje vznik různých psychopatologických symptomů.
Závěry: Nedostatek soucitu k sobě a zvýšená tendence k prožívání studu se v této studii ukázaly být transdiagnostickými faktory u pěti různých duševních poruch. Předpokládáme, že klienti trpící kteroukoli z těchto poruch by mohli mít užitek z terapeutických intervencí, které facilitují rozvoj soucitu k sobě nebo zvládání studu.
Využívání všímavosti a soucitu se sebou v psychoterapiiJan Benda
Prezentace z výběrového semináře pro studenty psychologie na FF UK v Praze (verze 2021). Předmět představuje studentům všímavost a soucit se sebou jako dva univerzální obecné faktory, které hrají důležitou roli v každé psychoterapii, a které lze rozvíjet i bez využití meditace. Věnuje se mechanismům, jejichž prostřednictvím všímavost a soucit se sebou působí v procesu psychoterapeutické změny. Seznamuje studenty s aktuálními otázkami a trendy týkajícími se využívání všímavosti a soucitu k sobě v psychoterapii a také s různými postupy, díky nimž lze všímavost a soucit k sobě rozvíjet. Obsahuje i praktickou ochutnávku tradičních meditačních postupů.
Může za všechno Já? : Mindfulness a sebepřesažení Jan Benda
Pocity nedostatečnosti se skrývají za mnohými navenek viditelnějšími příznaky, které klienty motivují k nastoupení psychoterapie. "Strach, že nejsem dostatečný/á", ale předpokládá víru v nějaké více či méně stabilní Já s docela konkrétními a trvalými vlastnostmi. Intenzivní praxe meditace všímavosti vede k radikální změně chápání sebe sama. Příspěvek bude diskutovat roli sebepřesažení v procesu psychoterapeutické změny a vliv sebevztažného zpracovávání informací na osobní pohodu a duševní zdraví.
Laskavost k sobě a soucit se sebou v psychoterapiiJan Benda
Schopnost zaujmout k sobě samému emočně pozitivní postoj ve chvílích, kdy zažíváme trápení, selhání nebo si uvědomujeme nějaký svůj nedostatek, je důležitým aspektem regulace emocí a zároveň i předpokladem duševního zdraví a duševní pohody. Takový postoj, označovaný jako soucit se sebou (angl. self-compassion), je zřejmě i významným elementem psychoterapeutické změny.
Příspěvek představí koncept soucitu se sebou, který se vedle všímavosti (angl. mindfulness) stal v posledních letech jedním z dalších elementů tradiční buddhistické psychologie, vzbuzujících zájem západních odborníků. Porovná tento u nás nový koncept s příbuznými psychologickými pojmy. Nastíní předpokládaný vliv nedostatku soucitu se sebou v etiopatogenezi některých psychických poruch a zmíní možnosti, jak tento postoj k sobě rozvíjet. Uvede i výzkumné aktivity týkající se soucitu se sebou, jež aktuálně probíhají v České republice.
el psicoanalisis es el estudio de la mente planteada or sigmund freud donde trata sobre una de sus aspectos de la interpretacion de los sueños, tema el cual plasmo en su libro titulado ´´la intrepretacion de los sueños´´, donde nos demusestra que tanto se plasman nuestran experiencias vividas en el mundo real en nuestros sueños y que significado pueden tener.
Descripción del perfil psicológico del narcisista y su implicancia en la vida y actuar de una persona en la sociedad y su impacto en las redes sociales
Je soucit se sebou obecným faktorem terapeutické změny?Jan Benda
Příspěvek krátce představí již realizovaná i teprve plánovaná dotazníková šetření jejichž cílem je ve třech etapách výzkumu postupně 1) prověřit teoreticky předpokládané souvislosti mezi chováním rodičů v dětství a mírou soucitu k sobě v dospělosti; 2) porovnat míru soucitu k sobě u vybraných klinických vzorků a u zdravých kontrol; 3) Změřit efekt vybraných terapeutických postupů, programů či intervencí na rozvoj soucitu k sobě u absolventů daného programu. Předpokládáme, že námi postupně realizované studie pomohou porozumět významu soucitu se sebou v udržování duševního zdraví a v etiologii řady duševních poruch. Výsledky by měly zároveň pomoci porozumět mechanismu psychoterapeutické změny u zkoumaných poruch a přinést možnost lépe zacílit a tím i zefektivnit příslušné terapeutické postupy. Příspěvek bude zároveň výzvou kolegům a studentům zapojit se do našeho výzkumného projektu.
el psicoanalisis es el estudio de la mente planteada or sigmund freud donde trata sobre una de sus aspectos de la interpretacion de los sueños, tema el cual plasmo en su libro titulado ´´la intrepretacion de los sueños´´, donde nos demusestra que tanto se plasman nuestran experiencias vividas en el mundo real en nuestros sueños y que significado pueden tener.
Descripción del perfil psicológico del narcisista y su implicancia en la vida y actuar de una persona en la sociedad y su impacto en las redes sociales
Je soucit se sebou obecným faktorem terapeutické změny?Jan Benda
Příspěvek krátce představí již realizovaná i teprve plánovaná dotazníková šetření jejichž cílem je ve třech etapách výzkumu postupně 1) prověřit teoreticky předpokládané souvislosti mezi chováním rodičů v dětství a mírou soucitu k sobě v dospělosti; 2) porovnat míru soucitu k sobě u vybraných klinických vzorků a u zdravých kontrol; 3) Změřit efekt vybraných terapeutických postupů, programů či intervencí na rozvoj soucitu k sobě u absolventů daného programu. Předpokládáme, že námi postupně realizované studie pomohou porozumět významu soucitu se sebou v udržování duševního zdraví a v etiologii řady duševních poruch. Výsledky by měly zároveň pomoci porozumět mechanismu psychoterapeutické změny u zkoumaných poruch a přinést možnost lépe zacílit a tím i zefektivnit příslušné terapeutické postupy. Příspěvek bude zároveň výzvou kolegům a studentům zapojit se do našeho výzkumného projektu.
Všímavost a soucit k sobě mohou být chápány jako univerzální společné faktory podílející se na psychoterapeutické změně u všech psychoterapeutických přístupů, ať už o těchto faktorech explicitně mluví či nikoliv. Výzkumy všímavosti každopádně pomáhají porozumět mechanismům psychoterapeutické změny a nabízejí pragmatický, fenomenologický pohled na duševní poruchy. Přednáška představí originální fenomenologický model maladaptivních schémat, který propojuje poznatky třetí vlny kognitivně-behaviorální terapie s poznatky humanistických a psychodynamických směrů. Vysvětlí, jak souvisí negativní jádrová přesvědčení, pocity niterné emoční bolesti (angl. core pain), ego-obranné mechanismy, archaické ego stavy a navenek zjevné symptomy duševních poruch. Na kazuistickém příkladu z praxe pak ilustruje možnost zprostředkování korektivní emoční zkušenosti a iniciování tzv. rekonsolidace paměti klienta. Přednáška snad také přispěje k nalézání společného konsenzu mezi všemi současnými psychoterapeutickými přístupy. Zdůrazní význam terapeutického vztahu a soucitu terapeuta ke klientovi i k sobě samému.
O všímavosti, moudrosti a soucitu se sebouJan Benda
Prezentace z Psychoterapeutických dnů InPsy 2015 představuje zájemcům fenomén všímavosti v západní psychoterapii a věnuje se dále aktuálním trendům v této oblasti, mj. vzrůstajícímu zájmu psychologů o rozvíjení osobní moudrosti a soucitu k sobě. Zmiňuje se také o neurovědeckých výzkumech a inspiruje k vlastní praxi meditace všímavosti a vhledu - vipassaná.
Mindfulness a psychedelika: Soucit k sobě a nepřipoutanost k JáJan Benda
Meditační praxe i psychedelické zkušenosti dočasně mění naše vědomí, ale mají také dlouhodobé dopady na naše prožívání a chování. Mohou se nějak doplňovat? Přednáška nejprve porovná oba druhy zkušeností z hlediska fenomenologie i neurofyziologie. Popíše vliv pokročilé meditace všímavosti (mindfulness) na sebepojetí, regulaci emocí a rozvoj laskavosti a soucitu. A objasní také význam rozpuštění Já (mystická smrt) v korektivní transformaci hluboce zakořeněných emočních schémat. Dále se bude zabývat možnostmi vzájemné inspirace ve výzkumu i praxi rozvíjení všímavosti a užívání psychedelik. Zdůrazní důležitost integrace transpersonálních zkušeností a dotkne se také úskalí a rizik transpersonálního vývoje. Připomene, že studium prastaré teorie spojené s meditací všímavosti zřejmě může pomoci porozumět a integrovat psychedelické zkušenosti. A naopak psychedelika mohou meditujícím pomoci překonat obranné mechanismy ega, které v meditační praxi západních meditujících někdy poměrně dlouho přetrvávají.
Všímavost v psychoterapii: Aktuální otázky a směr budoucího výzkumuJan Benda
Všímavost (mindfulness) neboli schopnost uvědomovat si, co se odehrává v naší mysli a v těle v přítomném okamžiku, budí ve světě psychoterapie stále větší zájem. Ukazuje se totiž, že nejde jen o novou módní psychoterapeutickou "techniku" převzatou z tradičního Buddhistického meditačního tréninku, ale spíše o nově definovaný obecný faktor psychoterapeutické změny, který možná pomůže objasnit mechanismus psychoterapeutické změny napříč jednotlivými směry. Zatímco v letech 2000-2010 se většina výzkumů týkajících se všímavosti soustředila především na prokazování účinnosti na všímavosti založených přístupů u různých klinických diagnóz (deprese, úzkostné stavy, závislosti, poruchy příjmu potravy, hraniční poruchy osobnosti, psychózy, aj.), případně u specifických skupin (např. onkologičtí pacienti, sportovci, vězni, děti, aj.), v poslední době lze v odborných diskusích pozorovat především zvýšený zájem o obecnější otázky týkající se všímavosti a současně i jakýsi návrat ke kořenům a snahu o celkově hlubší a širší pochopení postupů tradovaných v původním Buddhově učení. Diskutována jsou především témata: 1) co přesně je všímavost; 2) k čemu rozvíjení všímavosti vede; 3) jaké jsou možnosti měření všímavosti; 4) jakou roli hraje všímavost v mechanismu psychoterapeutické změny; 5) jakými různými způsoby lze všímavost rozvíjet, atd. Příspěvek uvedená témata krátce představí. Nastíní dále, co je třeba aktuálně zkoumat a jak by výsledky takových budoucích výzkumů mohly být prospěšné psychoterapeutům v oblasti teorie i praxe.
Mindfulness in psychotherapy: Current issues and future research directions
There is a growing interest in mindfulness in the world of psychotherapy. It becomes apparent that it is not a mere fashionable psychotherapeutic "technique". Rather it seems to be newly defined common factor of psychotherapeutic change which may help to clarify the mechanism of psychotherapeutic change across particular approaches. Whereas during the 2000-2010 decade most of the research concerning mindfulness had focused primarily on evaluation of the effect of mindfulness-based approaches to various clinical diagnoses or to specific groups, recently the professional discussions have been showing primarily a growing interest in more general questions concerning mindfulness and also some return to the roots and an effort for broader and deeper understanding of the procedures handed down by the teachings of the Buddha. The following topics are mainly discussed: 1) what exactly is mindfulness; 2) what does the cultivation of mindfulness lead to; 3) possibilities of the measurement of mindfulness; 4) role of mindfulness in the mechanism of psychotherapeutic change; 5) what are the various ways of cultivating mindfulness etc. The paper will briefly present these topics.
život podle pěti elementů, byznys podle pěti elementů, domov podle pěti elementů, životní rovnováha, jak řídit své emoce, energie dní v týdnu od 2.11., video kurzy Akademie štěstí
Neadekvátní vina, syndrom pomocníka a limity naší mociJan Benda
Bezmoc může vést k prožívání smutku a truchlení anebo k pocitům vlastního selhání a viny. Člověk trpící syndromem pomocníka ovšem prožívá vinu zcela neadekvátní. Vinu, která nevzniká v důsledku nějakého reálného pochybení, ale jako následek emoční deprivace nebo traumatické zkušenosti v dětství. Proto je pro něj bezmoc tak tíživá.
Na vzniku pocitů neadekvátní viny se nicméně podílejí dysfunkční jádrová přesvědčení a maladaptivní emoční schémata a ty je těžké ovlivnit jen prostřednictvím kognice. Příspěvek proto popíše, jak lze v psychoterapii iniciovat proces rekonsolidace paměti a zprostředkovat člověku se syndromem pomocníka korektivní emoční zkušenost, která transformuje příslušné maladaptivní emoční schéma a zbaví dotyčného neadekvátních pocitů viny. Pak se takový člověk může smířit s bezmocí a vymanit se z pasti dramatického trojúhelníku Pachatel-Oběť-Zachránce. Příspěvek objasní, že porozumění limitům vlastní moci je důležitou součástí sebepřijetí, chrání nás před vyhořením a je předpokladem úspěšného působení v pomáhajících profesích. Připomene rovněž význam sebezkušenosti v profesi psychoterapeuta.
Význam teoretického rámce při výzkumu psychoterapie z postmoderní perspektivyLeoš Zatloukal, Ph.D.
Článek se zabývá teorií psychoterapie (zejména srovnáním medicínského a kontxtuálního modelu a teorií "tzv. společných faktorů" účinnosti terapie) a výzkumem, dotýká se i takových témat, jako je diagnostika či měření účinnosti terapie.
Článek podrobně popisuje jednu ze základních technik terapie zaměřené na řešení - práci s výjimkami, a to ve formě výjimek z problému,
předzvěstí preferované budoucnosti, změn v sezení, mimorpoblémové situace či předproblémové situace. Jsou k dispozici i příklady z praxe.
2. VÝCHODISKA I.
• Práce Arnolda Beissera, Eugene Gendlina, Leslieho Greenberga a dalších
autorů vyzdvihly význam AKCEPTACE vlastních prožitků pro REGULACI EMOCÍ,
udržování a kultivaci duševního zdraví a duševní pohody.
• Nově definovaná SCHOPNOST SOUCÍTIT SE SEBOU akceptaci některých
nepříjemných prožitků přitom zřejmě usnadňuje, resp. umožňuje.
3. SOUCIT SE SEBOU - DEFINICE
• emočně pozitivní POSTOJ k sobě* ve chvílích, kdy zažíváme nějaké
trápení, selhání nebo si uvědomujeme nějaký svůj nedostatek
• umožňuje člověku akceptovat někdy nevyhnutelné bolestivé
prožitky a věnovat si v daný okamžik péči, jakou potřebuje
* přesněji řečeno jde o postoj zaujímaný k jednotlivým momentálním prožitkům, tak jak se ve
vědomí objevují okamžik za okamžikem
(viz Neff, 2011)
3
4. VÝCHODISKA II.
• Práce Gershena Kaufmana, Johna Bradshawa, Petera Breggina, Heinz-Petera
Röhra a dalších autorů vyzdvihly význam POCITŮ TOXICKÉHO STUDU
(MÉNĚCENNOSTI) v etiopatogenezi řady duševních poruch.
4
5. POSTOJ K PROŽÍVANÝM FENOMÉNŮM A DUŠEVNÍ ZDRAVÍ
1. přijetí
2. odmítnutí
volné plynutí
prožívaný
fenomén*
duševní zdraví
toxický stud
obranné
mechanismy
deprese závislostiúzkosti
poruchy
příjmu potravy
psycho-
somatika
poruchy
osobnosti
a další…
soucit se sebou (resp. brahma vihára)
dys/regulace emocí
odpor (tanhá)
* vjem, pocit, představa, myšlenka, nálada… (srov. Benda, 2016; Hájek, Benda, 2008)
DOI: 10.13140/RG.2.1.5077.4167
6. METODA
• Dvě online dotazníková šetření ověřující teoreticky předpokládané souvislosti
mezi schopností soucítit se sebou, potížemi v regulaci emocí a přítomností
pocitů internalizovaného studu.
1. únor 2016: 471 respondentů (34% mužů, 66% žen), ve věku 14-77 let
(M=37,5, SD=12,7, viz Benda, 2017?)
2. únor-březen 2016: 215 respondentů (26,5% mužů, 73,5% žen), ve věku 16-69
let (M=35,1, SD=11,6, viz Hamrová, 2016)
• K posouzení vztahu mezi proměnnými jsme využili Pearsonovy korelační
koeficienty a výsledky lineární regresní analýzy.
7. POUŽITÉ NÁSTROJE
Proměnná Dotazník Položek Příklad položky
Soucit se sebou SCS-CZ
(Neff, 2003; Benda, Reichová, 2016)
20 „Když prožívám nějaké trápení, jsem
k_sobě laskavý/á.“
Bezpodmínečné
sebepřijetí
USAQ
(Chamberlain, Haaga, 2001; Rolederová, 2014)
20 „Věřím, že za to stojím jednoduše
proto, že jsem lidská bytost.“
Optimismus LOT-R
(Scheier, Carver, Bridges 1994; Miňová, 2011)
6 „Do budoucnosti hledím vždy s
optimismem.“
Internalizovaný
stud
ISS
(Cook, 1994; Hamrová, 2016)
24 „Mám pocit, že nikdy nejsem dost
dobrý/á.”
Potíže v regulaci
emocí
DERS-SF-CZ
(Gratz, Roemer, 2004; Benda, v redakci)
18 „Mám problém porozumět tomu, co
cítím.” 7
8. VÝSLEDKY - KORELACE
KORELACE SOUCITU SE SEBOU S VYBRANÝMI KONSTRUKTY (p < 0,01) vzorek Pears. r
Bezpodmínečné sebepřijetí (USAQ) N1=215 0,71
Optimismus (LOT-R) N1=215 0,56
Internalizovaný stud (ISS) N1=215 -0,77
Potíže v regulaci emocí (DERS-SF-CZ) N2=471 -0,71
8
KORELACE BEZP. SEBEPŘIJETÍ S VYBRANÝMI KONSTRUKTY (p < 0,01) vzorek Pears. r
Optimismus (LOT-R) N1=215 0,52
Internalizovaný stud (ISS) N1=215 -0,70
9. VÝSLEDKY - REGRESNÍ ANALÝZA
soucit se
sebou
regulace
emocí
• Soucit se sebou byl v našem vzorku
(N2=471) statisticky signifikantním
prediktorem potíží v regulaci emocí
(F(1, 469)=463,836, p<0,001).
• Model vysvětluje přibližně 49,7 %
rozptylu výsledné proměnné
(R2=0,497)
• Beta=-0,705 (p<0,001).
9
10. VÝSLEDKY - REGRESNÍ ANALÝZA
soucit se
sebou
internal.
stud
• Soucit se sebou byl v našem vzorku
(N1=215) statisticky signifikantním
prediktorem iternalizovaného studu
(F(1, 213)=313,429, p<0,001).
• Model vysvětluje přibližně 59,5 %
rozptylu výsledné proměnné
(R2=0,595)
• Beta=-0,772 (p<0,001).
10
11. VÝSLEDKY - REGRESNÍ ANALÝZA
sebepřijetí
internal.
stud
• Bezpodmínečné sebepřijetí bylo v
našem vzorku (N1=215) statisticky
signifikantním prediktorem
iternalizovaného studu (F(1,
213)=198,539, p<0,001).
• Model vysvětluje přibližně 48,2 %
rozptylu výsledné proměnné
(R2=0,482)
• Beta=-0,695 (p<0,001).
11
12. VÝSLEDKY - REGRESNÍ ANALÝZA
soucit se
sebou
optimismus
• Soucit se sebou byl v našem vzorku
(N1=215) statisticky signifikantním
prediktorem iternalizovaného studu
(F(1, 213)=313,429, p<0,001).
• Model vysvětluje přibližně 28,3%
rozptylu výsledné proměnné
(R2=0,595)
• Beta=-0,772 (p<0,001).
12
13. VÝSLEDKY - REGRESNÍ ANALÝZA
sebepřijetí
optimismus
• Bezpodmínečné sebepřijetí bylo v
našem vzorku (N1=215) statisticky
signifikantním prediktorem
iternalizovaného studu (F(1,
213)=80,036, p<0,001).
• Model vysvětluje přibližně 27,3 %
rozptylu výsledné proměnné
(R2=0,273)
• Beta=0,523 (p<0,001).
13
14. ZÁVĚRY A DOPORUČENÍ
• Schopnost soucítit se sebou zřejmě významně eliminuje pocity
internalizovaného studu i potíže v regulaci emocí. Je proto zřejmě důležitým
předpokladem duševního zdraví a osobní pohody.
• V další fázi výzkumu doporučujeme kolegům porovnat míru soucitu se sebou a
internalizovaného studu u vzorku normálních dospělých osob a u různých
dalších klinických i neklinických vzorků, kde teoreticky předpokládáme rozdíl
(např. vzorek dlouhodobě meditujících, vzorky pacientů trpících úzkostmi,
depresemi, poruchami příjmu potravy, závislostmi, psychosomatickými
potížemi, poruchami osobnosti, aj.)
16. LITERATURA
• Beisser, A. (2004). The paradoxical theory of change. International Gestalt Journal, 27(2), 103-108.
• Benda, J. (2016). Laskavost k sobě a soucit se sebou v psychoterapii [Prezentace]. Olomouc, Láska ve 21.
století - 13. celostátní konference ČASP. [online], [Cit. 13.3.2016]. Dostupné z:
http://www.slideshare.net/janbenda1/laskavost-k-sob-a-soucit-se-sebou-v-psychoterapii
• Benda, J. (2017?). Soucit se sebou a jeho role v regulaci emocí, udržování duševního zdraví a duševní
pohody. Disertační práce. Praha, FF UK v Praze.
• Benda, J. (v redakci). Krátká forma Škály potíží v regulaci emocí: Pilotní studie české verze. E-
psychologie.
• Benda, J., & Reichová, A. (2016). Psychometrické charakteristiky české verze Self-Compassion Scale (SCS-
CZ). Československá psychologie, 60(2), 120-136.
• Bradshaw, J. (2005). Healing the shame that binds you. Deerfield Beach, Health Communications.
16
17. • Breggin, P. R. (2014). Guilt, shame, and snxiety: Understanding and overcoming negative emotions. New
York, Prometheus Books.
• Burgo, J. (2012). Why do I do that?: Psychological defense mechanisms and the hidden ways they shape
our lives. Chapel Hill, New Rise Press.
• Cook, D. R. (1994). Internalized Shame Scale: Professional manual. Menomonie, Channel Press.
• Freudová, A. (2006). Já a obranné mechanismy. Praha, Portál.
• Gendlin, E. T. (2003). Focusing: Tělesné prožívání jako terapeutický zdroj. Praha, Portál.
• Gratz, K. L., & Roemer, L. (2004). Multidimensional assessment of emotion regulation and dysregulation:
Development, factor structure, and initial validation of the difficulties in emotion regulation scale.
Journal of Psychopathology and Behavioral Assessment, 26(1), 41-54.
• Greenberg, L. S. (2015). Emotion-focused therapy: Coaching clients to work through their feelings.
Washington, DC, American Psychological Association.
• Hájek, K.; Benda, J. (2008). Podmíněné vznikání: Cestou abhidhammy z bludného kruhu neurózy.
Psychoterapie, 2 (3-4), 151-160.
17
18. • Hamrová, K. (2016). Sebepřijetí jako jeden z hlavních činitelů osobní pohody. Diplomová práce. Praha,
FF UK v Praze.
• Chamberlain, J. M., & Haaga, D. A. F. (2001). Unconditional self-acceptance and psychological health.
Journal of Rational-Emotive & Cognitive-Behavior Therapy, 19, 163-176.
• Kaufman, G. (2004). The psychology of shame: Theory and treatment of shame-based syndromes. New
York, Springer.
• Neff, K. D. (2003). The development and validation of a scale to measure self-compassion. Self and
identity, 2(3), 223-250.
• Neff, K. (2011). Self-compassion: The proven power of being kind to yourself. New York, Harper Collins.
• Röhr, H. P. (2013). Nedostatečný pocit vlastní hodnoty: Sebedestruktivní vnitřní programy a jejich
překonávání. Praha, Portál.
• Scheier, M. F., Carver, C. S., & Bridges, M. W. (1994). Distinguishing optimism from neuroticism (and trait
anxiety, self-mastery, and self-esteem): A reevaluation of the Life Orientation Test. Journal of personality
and social psychology, 67(6), 1063-1078.
18