Mindfulness a psychedelika: Soucit k sobě a nepřipoutanost k JáJan Benda
Meditační praxe i psychedelické zkušenosti dočasně mění naše vědomí, ale mají také dlouhodobé dopady na naše prožívání a chování. Mohou se nějak doplňovat? Přednáška nejprve porovná oba druhy zkušeností z hlediska fenomenologie i neurofyziologie. Popíše vliv pokročilé meditace všímavosti (mindfulness) na sebepojetí, regulaci emocí a rozvoj laskavosti a soucitu. A objasní také význam rozpuštění Já (mystická smrt) v korektivní transformaci hluboce zakořeněných emočních schémat. Dále se bude zabývat možnostmi vzájemné inspirace ve výzkumu i praxi rozvíjení všímavosti a užívání psychedelik. Zdůrazní důležitost integrace transpersonálních zkušeností a dotkne se také úskalí a rizik transpersonálního vývoje. Připomene, že studium prastaré teorie spojené s meditací všímavosti zřejmě může pomoci porozumět a integrovat psychedelické zkušenosti. A naopak psychedelika mohou meditujícím pomoci překonat obranné mechanismy ega, které v meditační praxi západních meditujících někdy poměrně dlouho přetrvávají.
Využívání všímavosti a soucitu se sebou v psychoterapiiJan Benda
Prezentace z výběrového semináře pro studenty psychologie na FF UK v Praze (verze 2021). Předmět představuje studentům všímavost a soucit se sebou jako dva univerzální obecné faktory, které hrají důležitou roli v každé psychoterapii, a které lze rozvíjet i bez využití meditace. Věnuje se mechanismům, jejichž prostřednictvím všímavost a soucit se sebou působí v procesu psychoterapeutické změny. Seznamuje studenty s aktuálními otázkami a trendy týkajícími se využívání všímavosti a soucitu k sobě v psychoterapii a také s různými postupy, díky nimž lze všímavost a soucit k sobě rozvíjet. Obsahuje i praktickou ochutnávku tradičních meditačních postupů.
Je soucit se sebou obecným faktorem terapeutické změny?Jan Benda
Příspěvek krátce představí již realizovaná i teprve plánovaná dotazníková šetření jejichž cílem je ve třech etapách výzkumu postupně 1) prověřit teoreticky předpokládané souvislosti mezi chováním rodičů v dětství a mírou soucitu k sobě v dospělosti; 2) porovnat míru soucitu k sobě u vybraných klinických vzorků a u zdravých kontrol; 3) Změřit efekt vybraných terapeutických postupů, programů či intervencí na rozvoj soucitu k sobě u absolventů daného programu. Předpokládáme, že námi postupně realizované studie pomohou porozumět významu soucitu se sebou v udržování duševního zdraví a v etiologii řady duševních poruch. Výsledky by měly zároveň pomoci porozumět mechanismu psychoterapeutické změny u zkoumaných poruch a přinést možnost lépe zacílit a tím i zefektivnit příslušné terapeutické postupy. Příspěvek bude zároveň výzvou kolegům a studentům zapojit se do našeho výzkumného projektu.
Všímavost v psychoterapii: Aktuální otázky a směr budoucího výzkumuJan Benda
Všímavost (mindfulness) neboli schopnost uvědomovat si, co se odehrává v naší mysli a v těle v přítomném okamžiku, budí ve světě psychoterapie stále větší zájem. Ukazuje se totiž, že nejde jen o novou módní psychoterapeutickou "techniku" převzatou z tradičního Buddhistického meditačního tréninku, ale spíše o nově definovaný obecný faktor psychoterapeutické změny, který možná pomůže objasnit mechanismus psychoterapeutické změny napříč jednotlivými směry. Zatímco v letech 2000-2010 se většina výzkumů týkajících se všímavosti soustředila především na prokazování účinnosti na všímavosti založených přístupů u různých klinických diagnóz (deprese, úzkostné stavy, závislosti, poruchy příjmu potravy, hraniční poruchy osobnosti, psychózy, aj.), případně u specifických skupin (např. onkologičtí pacienti, sportovci, vězni, děti, aj.), v poslední době lze v odborných diskusích pozorovat především zvýšený zájem o obecnější otázky týkající se všímavosti a současně i jakýsi návrat ke kořenům a snahu o celkově hlubší a širší pochopení postupů tradovaných v původním Buddhově učení. Diskutována jsou především témata: 1) co přesně je všímavost; 2) k čemu rozvíjení všímavosti vede; 3) jaké jsou možnosti měření všímavosti; 4) jakou roli hraje všímavost v mechanismu psychoterapeutické změny; 5) jakými různými způsoby lze všímavost rozvíjet, atd. Příspěvek uvedená témata krátce představí. Nastíní dále, co je třeba aktuálně zkoumat a jak by výsledky takových budoucích výzkumů mohly být prospěšné psychoterapeutům v oblasti teorie i praxe.
Mindfulness in psychotherapy: Current issues and future research directions
There is a growing interest in mindfulness in the world of psychotherapy. It becomes apparent that it is not a mere fashionable psychotherapeutic "technique". Rather it seems to be newly defined common factor of psychotherapeutic change which may help to clarify the mechanism of psychotherapeutic change across particular approaches. Whereas during the 2000-2010 decade most of the research concerning mindfulness had focused primarily on evaluation of the effect of mindfulness-based approaches to various clinical diagnoses or to specific groups, recently the professional discussions have been showing primarily a growing interest in more general questions concerning mindfulness and also some return to the roots and an effort for broader and deeper understanding of the procedures handed down by the teachings of the Buddha. The following topics are mainly discussed: 1) what exactly is mindfulness; 2) what does the cultivation of mindfulness lead to; 3) possibilities of the measurement of mindfulness; 4) role of mindfulness in the mechanism of psychotherapeutic change; 5) what are the various ways of cultivating mindfulness etc. The paper will briefly present these topics.
Mindfulness a psychedelika: Soucit k sobě a nepřipoutanost k JáJan Benda
Meditační praxe i psychedelické zkušenosti dočasně mění naše vědomí, ale mají také dlouhodobé dopady na naše prožívání a chování. Mohou se nějak doplňovat? Přednáška nejprve porovná oba druhy zkušeností z hlediska fenomenologie i neurofyziologie. Popíše vliv pokročilé meditace všímavosti (mindfulness) na sebepojetí, regulaci emocí a rozvoj laskavosti a soucitu. A objasní také význam rozpuštění Já (mystická smrt) v korektivní transformaci hluboce zakořeněných emočních schémat. Dále se bude zabývat možnostmi vzájemné inspirace ve výzkumu i praxi rozvíjení všímavosti a užívání psychedelik. Zdůrazní důležitost integrace transpersonálních zkušeností a dotkne se také úskalí a rizik transpersonálního vývoje. Připomene, že studium prastaré teorie spojené s meditací všímavosti zřejmě může pomoci porozumět a integrovat psychedelické zkušenosti. A naopak psychedelika mohou meditujícím pomoci překonat obranné mechanismy ega, které v meditační praxi západních meditujících někdy poměrně dlouho přetrvávají.
Využívání všímavosti a soucitu se sebou v psychoterapiiJan Benda
Prezentace z výběrového semináře pro studenty psychologie na FF UK v Praze (verze 2021). Předmět představuje studentům všímavost a soucit se sebou jako dva univerzální obecné faktory, které hrají důležitou roli v každé psychoterapii, a které lze rozvíjet i bez využití meditace. Věnuje se mechanismům, jejichž prostřednictvím všímavost a soucit se sebou působí v procesu psychoterapeutické změny. Seznamuje studenty s aktuálními otázkami a trendy týkajícími se využívání všímavosti a soucitu k sobě v psychoterapii a také s různými postupy, díky nimž lze všímavost a soucit k sobě rozvíjet. Obsahuje i praktickou ochutnávku tradičních meditačních postupů.
Je soucit se sebou obecným faktorem terapeutické změny?Jan Benda
Příspěvek krátce představí již realizovaná i teprve plánovaná dotazníková šetření jejichž cílem je ve třech etapách výzkumu postupně 1) prověřit teoreticky předpokládané souvislosti mezi chováním rodičů v dětství a mírou soucitu k sobě v dospělosti; 2) porovnat míru soucitu k sobě u vybraných klinických vzorků a u zdravých kontrol; 3) Změřit efekt vybraných terapeutických postupů, programů či intervencí na rozvoj soucitu k sobě u absolventů daného programu. Předpokládáme, že námi postupně realizované studie pomohou porozumět významu soucitu se sebou v udržování duševního zdraví a v etiologii řady duševních poruch. Výsledky by měly zároveň pomoci porozumět mechanismu psychoterapeutické změny u zkoumaných poruch a přinést možnost lépe zacílit a tím i zefektivnit příslušné terapeutické postupy. Příspěvek bude zároveň výzvou kolegům a studentům zapojit se do našeho výzkumného projektu.
Všímavost v psychoterapii: Aktuální otázky a směr budoucího výzkumuJan Benda
Všímavost (mindfulness) neboli schopnost uvědomovat si, co se odehrává v naší mysli a v těle v přítomném okamžiku, budí ve světě psychoterapie stále větší zájem. Ukazuje se totiž, že nejde jen o novou módní psychoterapeutickou "techniku" převzatou z tradičního Buddhistického meditačního tréninku, ale spíše o nově definovaný obecný faktor psychoterapeutické změny, který možná pomůže objasnit mechanismus psychoterapeutické změny napříč jednotlivými směry. Zatímco v letech 2000-2010 se většina výzkumů týkajících se všímavosti soustředila především na prokazování účinnosti na všímavosti založených přístupů u různých klinických diagnóz (deprese, úzkostné stavy, závislosti, poruchy příjmu potravy, hraniční poruchy osobnosti, psychózy, aj.), případně u specifických skupin (např. onkologičtí pacienti, sportovci, vězni, děti, aj.), v poslední době lze v odborných diskusích pozorovat především zvýšený zájem o obecnější otázky týkající se všímavosti a současně i jakýsi návrat ke kořenům a snahu o celkově hlubší a širší pochopení postupů tradovaných v původním Buddhově učení. Diskutována jsou především témata: 1) co přesně je všímavost; 2) k čemu rozvíjení všímavosti vede; 3) jaké jsou možnosti měření všímavosti; 4) jakou roli hraje všímavost v mechanismu psychoterapeutické změny; 5) jakými různými způsoby lze všímavost rozvíjet, atd. Příspěvek uvedená témata krátce představí. Nastíní dále, co je třeba aktuálně zkoumat a jak by výsledky takových budoucích výzkumů mohly být prospěšné psychoterapeutům v oblasti teorie i praxe.
Mindfulness in psychotherapy: Current issues and future research directions
There is a growing interest in mindfulness in the world of psychotherapy. It becomes apparent that it is not a mere fashionable psychotherapeutic "technique". Rather it seems to be newly defined common factor of psychotherapeutic change which may help to clarify the mechanism of psychotherapeutic change across particular approaches. Whereas during the 2000-2010 decade most of the research concerning mindfulness had focused primarily on evaluation of the effect of mindfulness-based approaches to various clinical diagnoses or to specific groups, recently the professional discussions have been showing primarily a growing interest in more general questions concerning mindfulness and also some return to the roots and an effort for broader and deeper understanding of the procedures handed down by the teachings of the Buddha. The following topics are mainly discussed: 1) what exactly is mindfulness; 2) what does the cultivation of mindfulness lead to; 3) possibilities of the measurement of mindfulness; 4) role of mindfulness in the mechanism of psychotherapeutic change; 5) what are the various ways of cultivating mindfulness etc. The paper will briefly present these topics.
Všímavost a soucit se sebou v humanistické, dynamické a integrativní psychote...Jan Benda
Všímavost bývá spojována především s tzv. třetí vlnou kognitivně-behaviorální terapie. Zkušenosti získané díky meditaci všímavosti a díky studiu buddhistické psychologie však v uplynulých desetiletích integrovali do své terapeutické praxe také stovky humanisticky, dynamicky nebo integrativně zaměřených psychoterapeutů. Příspěvek krátce představí některé autory a přístupy z této oblasti a připomene také nejnovější trendy ve výzkumu všímavosti. Dále se zamyslí nad tím, jak by studium všímavosti mohlo v budoucnu pomoci porozumět etiopatogenezi duševních poruch, procesu psychoterapie a mechanismu psychoterapeutické změny a jak by mohlo přispět k integraci humanistických, psychodynamických a kognitivně-behaviorálních přístupů.
Může za všechno Já? : Mindfulness a sebepřesažení Jan Benda
Pocity nedostatečnosti se skrývají za mnohými navenek viditelnějšími příznaky, které klienty motivují k nastoupení psychoterapie. "Strach, že nejsem dostatečný/á", ale předpokládá víru v nějaké více či méně stabilní Já s docela konkrétními a trvalými vlastnostmi. Intenzivní praxe meditace všímavosti vede k radikální změně chápání sebe sama. Příspěvek bude diskutovat roli sebepřesažení v procesu psychoterapeutické změny a vliv sebevztažného zpracovávání informací na osobní pohodu a duševní zdraví.
Laskavost k sobě a soucit se sebou v psychoterapiiJan Benda
Schopnost zaujmout k sobě samému emočně pozitivní postoj ve chvílích, kdy zažíváme trápení, selhání nebo si uvědomujeme nějaký svůj nedostatek, je důležitým aspektem regulace emocí a zároveň i předpokladem duševního zdraví a duševní pohody. Takový postoj, označovaný jako soucit se sebou (angl. self-compassion), je zřejmě i významným elementem psychoterapeutické změny.
Příspěvek představí koncept soucitu se sebou, který se vedle všímavosti (angl. mindfulness) stal v posledních letech jedním z dalších elementů tradiční buddhistické psychologie, vzbuzujících zájem západních odborníků. Porovná tento u nás nový koncept s příbuznými psychologickými pojmy. Nastíní předpokládaný vliv nedostatku soucitu se sebou v etiopatogenezi některých psychických poruch a zmíní možnosti, jak tento postoj k sobě rozvíjet. Uvede i výzkumné aktivity týkající se soucitu se sebou, jež aktuálně probíhají v České republice.
O všímavosti, moudrosti a soucitu se sebouJan Benda
Prezentace z Psychoterapeutických dnů InPsy 2015 představuje zájemcům fenomén všímavosti v západní psychoterapii a věnuje se dále aktuálním trendům v této oblasti, mj. vzrůstajícímu zájmu psychologů o rozvíjení osobní moudrosti a soucitu k sobě. Zmiňuje se také o neurovědeckých výzkumech a inspiruje k vlastní praxi meditace všímavosti a vhledu - vipassaná.
Mindfulness: Na rozhraní psychoterapie a spiritualityJan Benda
Řada výzkumů v posledních letech prokázala, že i jen velmi malé rozvinutí schopnosti všímavosti (mindfulness) může významně pomoci v léčbě nejrůznějších duševních poruch. Podle Buddhovy nauky může však meditační rozvíjení všímavosti a vhledu vést ještě mnohem dále - totiž k trvalým a nevratným osobnostním změnám, které dalece přesahují možnosti soudobé psychoterapie. Workshop nastiňuje vývoj vědomí v pokročilé meditaci vipassana. Diskutuje podobnosti a rozdíly psychoterapie a meditační praxe a také vhodnost využití meditace všímavosti a vhledu u různých diagnóz.
Mindfulness: On the interface between psychotherapy and spirituality
In recent years, a lot of research has shown that even a small development of mindfulness can significantly help in the treatment of various mental disorders. According to Buddha's teaching, however, development of mindfulness and insight can go far beyond that. It can cause lasting and irreversible personality changes which by far exceed the possibilities of contemporary psychotherapy. The workshop outlines the development of consciousness in advanced vipassana meditation. It discusses the similarities and differences between psychotherapy and meditation practice and the suitability of the use of mindfulness meditation in different diagnoses.
Soucit se sebou, internalizovany stud a regulace emociJan Benda
Východiska:
Práce Arnolda Beissera, Eugene Gendlina, Leslieho Greenberga a dalších autorů vyzdvihly význam akceptace vlastních prožitků pro regulaci emocí, udržování a kultivaci duševního zdraví a duševní pohody. Nově definovaná schopnost soucítit se sebou přitom zřejmě tuto akceptaci usnadňuje, resp. umožňuje.
Metoda:
Prostřednictvím dvou dotazníkových šetření jsme se pokusili ověřit teoreticky předpokládané souvislosti mezi schopností soucítit se sebou, potížemi v regulaci emocí a přítomností pocitů internalizovaného studu. K posouzení vztahu mezi proměnnými jsme využili Pearsonovy korelační koeficienty a výsledky lineární regresní analýzy.
Výsledky:
Šetření 1 (N=471) prokázalo silnou negativní korelaci (r=-0,71; p < 0,01) mezi schopností soucítit se sebou a potížemi v regulaci emocí. Soucit se sebou byl v našem vzorku 1 statisticky signifikantním prediktorem potíží v regulaci emocí (F(1, 469)=463,836, p<0,001).>< 0,01) mezi schopností soucítit se sebou a přítomností pocitů internalizovaného studu. Soucit se sebou byl v našem vzorku 2 statisticky signifikantním prediktorem pocitů internalizovaného studu (F(1, 213)= 313,429, p<0,001). Model vysvětlil přibližně 59,5 % rozptylu výsledné proměnné.
Závěry:
Schopnost soucítit se sebou zřejmě významně eliminuje pocity internalizovaného studu i potíže v regulaci emocí. Je proto zřejmě důležitým předpokladem duševního zdraví a duševní pohody.
Nedílnou součástí všímavosti je akceptování všech jevů v našem těle i mysli. Když rozvíjíme všímavost, eliminujeme tedy postupně přirozený odpor ke všemu nepříjemnému, ale i přirozenou tendenci ulpívat na všem příjemném. A to je výzva, v níž nám pomáhají laskavost, soucit, radost z radosti druhých i vyrovnanost. Prezentace představuje tyto čtyři vznešené postoje a vysvětluje mimo jiné, že laskavost není soucit a vyrovnanost není lhostejnost nebo pýcha. Ukazuje tak cestu ke skutečnému sebepřijetí.
Nedostatek soucitu k sobě jako transdiagnostický faktor u pěti různých duševn...Jan Benda
Východiska a cíle: Nedostatek soucitu k sobě i tendence k prožívání studu mohou být spojeny s celou řadou duševních poruch. Cílem této studie bylo porovnat míru soucitu k sobě a míru tendence k prožívání studu u pacientů s úzkostnými poruchami, s depresivními poruchami, s hraniční poruchou osobnosti, s poruchami příjmu potravy, se závislostí na alkoholu a u zdravých kontrol.
Metoda: Všem pěti klinickým skupinám a zdravým kontrolám byly administrovány škály měřící soucit k sobě a tendenci k prožívání studu. Rozdíly mezi vzorky byly testovány statistickými metodami a posouzeny pomocí Cohenova d.
Výsledky: Všech pět klinických skupin vykazovalo signifikantně nižší míru soucitu k sobě a signifikantně vyšší míru tendence k prožívání studu než zdravé kontroly. Velikost rozdílu v míře soucitu k sobě i v míře tendence k prožívání studu mezi všemi klinickými skupinami a zdravými kontrolami byla velká.
Diskuze: Předpokládáme, že nedostatek soucitu k sobě vede ke zvýšené tendenci k prožívání studu, která pak zapříčiňuje vznik různých psychopatologických symptomů.
Závěry: Nedostatek soucitu k sobě a zvýšená tendence k prožívání studu se v této studii ukázaly být transdiagnostickými faktory u pěti různých duševních poruch. Předpokládáme, že klienti trpící kteroukoli z těchto poruch by mohli mít užitek z terapeutických intervencí, které facilitují rozvoj soucitu k sobě nebo zvládání studu.
Všímavost a soucit se sebou v humanistické, dynamické a integrativní psychote...Jan Benda
Všímavost bývá spojována především s tzv. třetí vlnou kognitivně-behaviorální terapie. Zkušenosti získané díky meditaci všímavosti a díky studiu buddhistické psychologie však v uplynulých desetiletích integrovali do své terapeutické praxe také stovky humanisticky, dynamicky nebo integrativně zaměřených psychoterapeutů. Příspěvek krátce představí některé autory a přístupy z této oblasti a připomene také nejnovější trendy ve výzkumu všímavosti. Dále se zamyslí nad tím, jak by studium všímavosti mohlo v budoucnu pomoci porozumět etiopatogenezi duševních poruch, procesu psychoterapie a mechanismu psychoterapeutické změny a jak by mohlo přispět k integraci humanistických, psychodynamických a kognitivně-behaviorálních přístupů.
Může za všechno Já? : Mindfulness a sebepřesažení Jan Benda
Pocity nedostatečnosti se skrývají za mnohými navenek viditelnějšími příznaky, které klienty motivují k nastoupení psychoterapie. "Strach, že nejsem dostatečný/á", ale předpokládá víru v nějaké více či méně stabilní Já s docela konkrétními a trvalými vlastnostmi. Intenzivní praxe meditace všímavosti vede k radikální změně chápání sebe sama. Příspěvek bude diskutovat roli sebepřesažení v procesu psychoterapeutické změny a vliv sebevztažného zpracovávání informací na osobní pohodu a duševní zdraví.
Laskavost k sobě a soucit se sebou v psychoterapiiJan Benda
Schopnost zaujmout k sobě samému emočně pozitivní postoj ve chvílích, kdy zažíváme trápení, selhání nebo si uvědomujeme nějaký svůj nedostatek, je důležitým aspektem regulace emocí a zároveň i předpokladem duševního zdraví a duševní pohody. Takový postoj, označovaný jako soucit se sebou (angl. self-compassion), je zřejmě i významným elementem psychoterapeutické změny.
Příspěvek představí koncept soucitu se sebou, který se vedle všímavosti (angl. mindfulness) stal v posledních letech jedním z dalších elementů tradiční buddhistické psychologie, vzbuzujících zájem západních odborníků. Porovná tento u nás nový koncept s příbuznými psychologickými pojmy. Nastíní předpokládaný vliv nedostatku soucitu se sebou v etiopatogenezi některých psychických poruch a zmíní možnosti, jak tento postoj k sobě rozvíjet. Uvede i výzkumné aktivity týkající se soucitu se sebou, jež aktuálně probíhají v České republice.
O všímavosti, moudrosti a soucitu se sebouJan Benda
Prezentace z Psychoterapeutických dnů InPsy 2015 představuje zájemcům fenomén všímavosti v západní psychoterapii a věnuje se dále aktuálním trendům v této oblasti, mj. vzrůstajícímu zájmu psychologů o rozvíjení osobní moudrosti a soucitu k sobě. Zmiňuje se také o neurovědeckých výzkumech a inspiruje k vlastní praxi meditace všímavosti a vhledu - vipassaná.
Mindfulness: Na rozhraní psychoterapie a spiritualityJan Benda
Řada výzkumů v posledních letech prokázala, že i jen velmi malé rozvinutí schopnosti všímavosti (mindfulness) může významně pomoci v léčbě nejrůznějších duševních poruch. Podle Buddhovy nauky může však meditační rozvíjení všímavosti a vhledu vést ještě mnohem dále - totiž k trvalým a nevratným osobnostním změnám, které dalece přesahují možnosti soudobé psychoterapie. Workshop nastiňuje vývoj vědomí v pokročilé meditaci vipassana. Diskutuje podobnosti a rozdíly psychoterapie a meditační praxe a také vhodnost využití meditace všímavosti a vhledu u různých diagnóz.
Mindfulness: On the interface between psychotherapy and spirituality
In recent years, a lot of research has shown that even a small development of mindfulness can significantly help in the treatment of various mental disorders. According to Buddha's teaching, however, development of mindfulness and insight can go far beyond that. It can cause lasting and irreversible personality changes which by far exceed the possibilities of contemporary psychotherapy. The workshop outlines the development of consciousness in advanced vipassana meditation. It discusses the similarities and differences between psychotherapy and meditation practice and the suitability of the use of mindfulness meditation in different diagnoses.
Soucit se sebou, internalizovany stud a regulace emociJan Benda
Východiska:
Práce Arnolda Beissera, Eugene Gendlina, Leslieho Greenberga a dalších autorů vyzdvihly význam akceptace vlastních prožitků pro regulaci emocí, udržování a kultivaci duševního zdraví a duševní pohody. Nově definovaná schopnost soucítit se sebou přitom zřejmě tuto akceptaci usnadňuje, resp. umožňuje.
Metoda:
Prostřednictvím dvou dotazníkových šetření jsme se pokusili ověřit teoreticky předpokládané souvislosti mezi schopností soucítit se sebou, potížemi v regulaci emocí a přítomností pocitů internalizovaného studu. K posouzení vztahu mezi proměnnými jsme využili Pearsonovy korelační koeficienty a výsledky lineární regresní analýzy.
Výsledky:
Šetření 1 (N=471) prokázalo silnou negativní korelaci (r=-0,71; p < 0,01) mezi schopností soucítit se sebou a potížemi v regulaci emocí. Soucit se sebou byl v našem vzorku 1 statisticky signifikantním prediktorem potíží v regulaci emocí (F(1, 469)=463,836, p<0,001).>< 0,01) mezi schopností soucítit se sebou a přítomností pocitů internalizovaného studu. Soucit se sebou byl v našem vzorku 2 statisticky signifikantním prediktorem pocitů internalizovaného studu (F(1, 213)= 313,429, p<0,001). Model vysvětlil přibližně 59,5 % rozptylu výsledné proměnné.
Závěry:
Schopnost soucítit se sebou zřejmě významně eliminuje pocity internalizovaného studu i potíže v regulaci emocí. Je proto zřejmě důležitým předpokladem duševního zdraví a duševní pohody.
Nedílnou součástí všímavosti je akceptování všech jevů v našem těle i mysli. Když rozvíjíme všímavost, eliminujeme tedy postupně přirozený odpor ke všemu nepříjemnému, ale i přirozenou tendenci ulpívat na všem příjemném. A to je výzva, v níž nám pomáhají laskavost, soucit, radost z radosti druhých i vyrovnanost. Prezentace představuje tyto čtyři vznešené postoje a vysvětluje mimo jiné, že laskavost není soucit a vyrovnanost není lhostejnost nebo pýcha. Ukazuje tak cestu ke skutečnému sebepřijetí.
Nedostatek soucitu k sobě jako transdiagnostický faktor u pěti různých duševn...Jan Benda
Východiska a cíle: Nedostatek soucitu k sobě i tendence k prožívání studu mohou být spojeny s celou řadou duševních poruch. Cílem této studie bylo porovnat míru soucitu k sobě a míru tendence k prožívání studu u pacientů s úzkostnými poruchami, s depresivními poruchami, s hraniční poruchou osobnosti, s poruchami příjmu potravy, se závislostí na alkoholu a u zdravých kontrol.
Metoda: Všem pěti klinickým skupinám a zdravým kontrolám byly administrovány škály měřící soucit k sobě a tendenci k prožívání studu. Rozdíly mezi vzorky byly testovány statistickými metodami a posouzeny pomocí Cohenova d.
Výsledky: Všech pět klinických skupin vykazovalo signifikantně nižší míru soucitu k sobě a signifikantně vyšší míru tendence k prožívání studu než zdravé kontroly. Velikost rozdílu v míře soucitu k sobě i v míře tendence k prožívání studu mezi všemi klinickými skupinami a zdravými kontrolami byla velká.
Diskuze: Předpokládáme, že nedostatek soucitu k sobě vede ke zvýšené tendenci k prožívání studu, která pak zapříčiňuje vznik různých psychopatologických symptomů.
Závěry: Nedostatek soucitu k sobě a zvýšená tendence k prožívání studu se v této studii ukázaly být transdiagnostickými faktory u pěti různých duševních poruch. Předpokládáme, že klienti trpící kteroukoli z těchto poruch by mohli mít užitek z terapeutických intervencí, které facilitují rozvoj soucitu k sobě nebo zvládání studu.
1. Pavla Jedličková
Sociální pedagogika a poradenství
Ročník 1., semestr 1.
Typ studia: bakalářský
Imatrikulační ročník: 2012/2013
Počet znaků: 5 164
Projekt řešení případu
PŘÍSTUP ZAMĚŘENÝ NA OSOBU
UPLATNĚNÝ V PROBLEMATICE
DOMÁCÍHO NÁSILÍ
Termín odevzdání: 5. 1. 2013
2. 1. Argumentace
Pro svou závěrečnou práci jsem si zvolila jako téma – přístup zaměřený na osobu.
Výběr tohoto tématu souvisí s oborem Sociální pedagogika a poradenství, který studuji.
Konkrétně jsem se zaměřila na využití zmíněné metody v problematice domácího násilí.
Cílem této práce je obeznámit veřejnost s tímto přístupem a nastínit a popsat její postup.
Při psaní práce jsem si prošla několik knih, vztahující se k tomuto tématu. Nakonec mi
nejvíce posloužila moderní kniha, jejímž autorem je Janet Tolan. Na základě této monografie
jsem práci napsala.
2. Anotace
Text je případová práce, zabývající se dospělou ženou jménem Irena K., která se stala
obětí domácího násilí. Text nám odhalí klíčové problémy klientky a ujasní cíle intervence.
Dozvíme se důvod zvoleného přístupu a v závěru i návrh postupu k řešení problému.
Klíčová slova: klientka, Carl Rogers, kongruence, empatie, humanistická a existenciální
teorie, násilí, sebepřijetí
3. Identifikace klíčových problémů klienta
U Ireny je potřeba postupně dojít k celkové resocializaci. Klientka nemá pocit klidu
a bezpečí, který je pro každého člověka velmi důležitý. Nedokáže si odpočinout a nabrat síly,
protože žije v neustálém napětí, kdy přijde další incident. Je v permanentním stresu
a pohotovosti.
Irena ztratila o cokoli veškerý zájem. Došlo u ní k úplnému vyloučení ze
společenského života. Není schopná komunikovat s okolním světem, přetrhala veškeré
sociální vztahy a uzavírá se do vlastního světa. Během týrání se u ní vytvořila nedůvěra vůči
jiným osobám. Má problémy s navazováním dalších partnerských vztahů.
3. Ale jako hlavní problém označil sociální pracovník především nedůvěru v sebe sama.
Irena ztratila veškeré sebevědomí. Její sebeúcta a hrdost byly touto zkušeností úplně zničeny.
4. Určení cíle (cílů) intervence
Za základní cíl intervence považuji Irenin návrat do běžného života a fungování
v něm. Sociální pracovnice by měla postupně Ireně pomáhat utvářet si pocit sebedůvěry.
Pokud si bude sama sebou jistá a bude v sebe věřit, bude schopna budovat si důvěru i v okolí,
komunikovat a pomalu se začleňovat do společnosti. V závěru bude u klientky potřeba
pokračovat s vytvářením důvěry, co se týče partnerských vztahů.
5. Volba přístupu (teorie) a jeho zdůvodnění
V případě paní Ireny jsem zvolila přístup zaměřený na osobu. Tento přístup vychází
z humanistické psychologie. Zakladatelem směru je americký psycholog Carl R. Rogers.
Cílem tohoto přístupu je osobnostní rozvoj a podle Rogerse jsou v každém člověku
sebeaktualizační tendence, které právě tento rozvoj umožňují. Důvody, proč bych navrhla
tento přístup, byly hned dva. První, že se hlavně používá u osob, které trpí poruchou
sebepřijetí. A druhý, že klade důraz na svobodu člověka, kdy je za své činy a život
odpovědný.
Pro úspěšné praktikování teorie jsou důležité 3 body:
Prvním bodem je empatie (vcítění). Na té nejjednodušší úrovni je empatie prostým
přeformulováním slov druhé osoby, abychom jí ukázali, že ji slyšíme a chápeme. Na
nejbohatší úrovni však spočívá v neohroženém zkoumání vnitřního světa druhé osoby, ve
vyciťování nevyslovených významů, v soucitném pojmenování bolesti, utrpení a ponížení,
stejně jako čtveráctví a radosti. Nejúplnější empatie necenzuruje ani nediskriminuje. Vidí celý
svět tak, jak ho vidí druhá osoba, a plně tento svět přijímá. Pro empatii neexistuje žádný
vzoreček, nevede k ní žádná kouzelná ,,správná‘‘ cesta. Vždy jde o cílevědomý úmysl
pochopit, jak druhá osoba vidí samu sebe a okolní svět. (Tolan, 2006, str. 33)
4. Druhou podmínkou je kongruence (pravdivost, autentičnost). Sociální pracovník by
měl být co nejvíce sám sebou, měl by být zcela otevřený a vnímavý nejen ke klientce, ale také
k sobě samému. Měl by projevovat své pocity v rozhovoru, aby si získal důvěru u klientky.
A třetím nezbytným bodem je tzv. ,,bezpodmínečné kladné přijetí‘‘ (akceptace).
Akceptace terapeutovi umožňuje brát klienta takového, jaký je, s jeho aktuálními pocity, bez
potřeby manipulovat toho člověka v souladu s terapeutovými potřebami. Terapeut tím
klientovi vyjadřuje úctu a podporuje jeho individualitu.
6. Návrh postupu řešení případu
Změna osobnosti je pomalý proces. Zpravidla nejde o jediný masivní okamžik
odhalení či osvícení, ale o sérii drobných úprav – jemné zčeření, které se postupně rozšíří
a ovlivní způsob bytí člověka. Úkolem poradce není aktivně provádět, ani navrhnout změny
za klienta, ale vytvářet prostředí, v němž může klient sám sebe poznat a přijmout.
(Tolan, 2006, str. 23)
V první řadě je důležité navázat pracovní vztah s klientem a získat si jeho důvěru.
Klient by měl hned na začátku poradenského procesu vnímat, že je akceptován takový, jaký
je, i se svými chybami a nedostatky. Poradce musí působit přirozeně a spontánně, ale
současně si musí být vědomý odpovědnosti za své chování. Spontánní znamená, že vychází ze
svých přirozených způsobů chování a reagování. Nechová se podle nějakých schémat, které
určují, jak by se měl správný poradce chovat.
V další fázi informuje klient poradce o očekávání, s kterým k němu přichází. Protože
poradce nemá právo nutit klientovi takovou pomoc, kterou on sám nevyžaduje. Klientovi to
navíc umožní, uvědomit si, co vlastně sám chce a dokáže přesněji pojmenovat svůj problém.
Dále se poradce ujistí, jestli zcela pochopil to, od něj klient čeká (zároveň mu tím sděluje, že
mu naslouchá a věnuje mu pozornost).
Na základě toho, poradce klientovi sdělí, v čem mu může skutečně pomoct a co není
s velkou pravděpodobností v jeho silách. Mezi nutné podmínky patří i dohoda na frekvenci a
délce jednotlivých sezení.
V následujících sezení má poradce za úkol, se podrobněji a pozorněji seznámit
s klientem a s problémem, se kterým k němu přichází. Při naslouchání si poradce všímá nejen
5. obsahu sdělení, ale i všech ostatních informací, jako jsou neverbální projevy, projevy
emocionality, tón hlasu… Poradce informace ze začátku pouze přijímá, ovšem nezůstává
zcela pasivní – komunikuje, podněcuje klienta, dává mu doplňující otázky…
Poslední fáze je ukončení spolupráce. Jelikož v případě paní Ireny je to běh na
dlouhou trať, nebude poradce předběžně ukončení plánovat.
POUŽITÉ ZDROJE
Literatura
TOLAN J.: Na osobu zaměřený přístup: v poradenství a psychoterapii, Praha: Portál, 2006.
223 s. ISBN 80-7367-146-8
kvalifikovaný autor v oblasti přístupu zaměřeném na osobu
dobře strukturovaný text
srozumitelnost
vychází z praxe
obsahuje odbornou terminologii
Internet
Občanské sdružení ROSA: Poradenství[online] 2012 [cit. 2012 – 11-25]. Dostupné
z http://www.rosa-os.cz/o-nas/poradenstvi/
vychází z praxe
stránka obsahuje funkční odkazy
kvalitní informace
srozumitelnost
aktuálnost
Psycholog Praha: PCA – rogersovská psychoterapie, Carl R. Rogers [online] 2012 [cit. 2012 –
11-25]. Dostupné z http://www.psycholog-praha.cz/pca-rogersovska-psychoterapie-carl-r-
rogers/
6. obsahuje odbornou terminologii
kvalitní informace
informace jsou objektivní
srozumitelnost
uvedené zdroje článku
PŘÍLOHA: