Řada výzkumů v posledních letech prokázala, že i jen velmi malé rozvinutí schopnosti všímavosti (mindfulness) může významně pomoci v léčbě nejrůznějších duševních poruch. Podle Buddhovy nauky může však meditační rozvíjení všímavosti a vhledu vést ještě mnohem dále - totiž k trvalým a nevratným osobnostním změnám, které dalece přesahují možnosti soudobé psychoterapie. Workshop nastiňuje vývoj vědomí v pokročilé meditaci vipassana. Diskutuje podobnosti a rozdíly psychoterapie a meditační praxe a také vhodnost využití meditace všímavosti a vhledu u různých diagnóz.
Mindfulness: On the interface between psychotherapy and spirituality
In recent years, a lot of research has shown that even a small development of mindfulness can significantly help in the treatment of various mental disorders. According to Buddha's teaching, however, development of mindfulness and insight can go far beyond that. It can cause lasting and irreversible personality changes which by far exceed the possibilities of contemporary psychotherapy. The workshop outlines the development of consciousness in advanced vipassana meditation. It discusses the similarities and differences between psychotherapy and meditation practice and the suitability of the use of mindfulness meditation in different diagnoses.
Využívání všímavosti a soucitu se sebou v psychoterapiiJan Benda
Prezentace z výběrového semináře pro studenty psychologie na FF UK v Praze (verze 2021). Předmět představuje studentům všímavost a soucit se sebou jako dva univerzální obecné faktory, které hrají důležitou roli v každé psychoterapii, a které lze rozvíjet i bez využití meditace. Věnuje se mechanismům, jejichž prostřednictvím všímavost a soucit se sebou působí v procesu psychoterapeutické změny. Seznamuje studenty s aktuálními otázkami a trendy týkajícími se využívání všímavosti a soucitu k sobě v psychoterapii a také s různými postupy, díky nimž lze všímavost a soucit k sobě rozvíjet. Obsahuje i praktickou ochutnávku tradičních meditačních postupů.
Mindfulness a psychedelika: Soucit k sobě a nepřipoutanost k JáJan Benda
Meditační praxe i psychedelické zkušenosti dočasně mění naše vědomí, ale mají také dlouhodobé dopady na naše prožívání a chování. Mohou se nějak doplňovat? Přednáška nejprve porovná oba druhy zkušeností z hlediska fenomenologie i neurofyziologie. Popíše vliv pokročilé meditace všímavosti (mindfulness) na sebepojetí, regulaci emocí a rozvoj laskavosti a soucitu. A objasní také význam rozpuštění Já (mystická smrt) v korektivní transformaci hluboce zakořeněných emočních schémat. Dále se bude zabývat možnostmi vzájemné inspirace ve výzkumu i praxi rozvíjení všímavosti a užívání psychedelik. Zdůrazní důležitost integrace transpersonálních zkušeností a dotkne se také úskalí a rizik transpersonálního vývoje. Připomene, že studium prastaré teorie spojené s meditací všímavosti zřejmě může pomoci porozumět a integrovat psychedelické zkušenosti. A naopak psychedelika mohou meditujícím pomoci překonat obranné mechanismy ega, které v meditační praxi západních meditujících někdy poměrně dlouho přetrvávají.
Všímavost a soucit se sebou v humanistické, dynamické a integrativní psychote...Jan Benda
Všímavost bývá spojována především s tzv. třetí vlnou kognitivně-behaviorální terapie. Zkušenosti získané díky meditaci všímavosti a díky studiu buddhistické psychologie však v uplynulých desetiletích integrovali do své terapeutické praxe také stovky humanisticky, dynamicky nebo integrativně zaměřených psychoterapeutů. Příspěvek krátce představí některé autory a přístupy z této oblasti a připomene také nejnovější trendy ve výzkumu všímavosti. Dále se zamyslí nad tím, jak by studium všímavosti mohlo v budoucnu pomoci porozumět etiopatogenezi duševních poruch, procesu psychoterapie a mechanismu psychoterapeutické změny a jak by mohlo přispět k integraci humanistických, psychodynamických a kognitivně-behaviorálních přístupů.
Všímavost v psychoterapii: Aktuální otázky a směr budoucího výzkumuJan Benda
Všímavost (mindfulness) neboli schopnost uvědomovat si, co se odehrává v naší mysli a v těle v přítomném okamžiku, budí ve světě psychoterapie stále větší zájem. Ukazuje se totiž, že nejde jen o novou módní psychoterapeutickou "techniku" převzatou z tradičního Buddhistického meditačního tréninku, ale spíše o nově definovaný obecný faktor psychoterapeutické změny, který možná pomůže objasnit mechanismus psychoterapeutické změny napříč jednotlivými směry. Zatímco v letech 2000-2010 se většina výzkumů týkajících se všímavosti soustředila především na prokazování účinnosti na všímavosti založených přístupů u různých klinických diagnóz (deprese, úzkostné stavy, závislosti, poruchy příjmu potravy, hraniční poruchy osobnosti, psychózy, aj.), případně u specifických skupin (např. onkologičtí pacienti, sportovci, vězni, děti, aj.), v poslední době lze v odborných diskusích pozorovat především zvýšený zájem o obecnější otázky týkající se všímavosti a současně i jakýsi návrat ke kořenům a snahu o celkově hlubší a širší pochopení postupů tradovaných v původním Buddhově učení. Diskutována jsou především témata: 1) co přesně je všímavost; 2) k čemu rozvíjení všímavosti vede; 3) jaké jsou možnosti měření všímavosti; 4) jakou roli hraje všímavost v mechanismu psychoterapeutické změny; 5) jakými různými způsoby lze všímavost rozvíjet, atd. Příspěvek uvedená témata krátce představí. Nastíní dále, co je třeba aktuálně zkoumat a jak by výsledky takových budoucích výzkumů mohly být prospěšné psychoterapeutům v oblasti teorie i praxe.
Mindfulness in psychotherapy: Current issues and future research directions
There is a growing interest in mindfulness in the world of psychotherapy. It becomes apparent that it is not a mere fashionable psychotherapeutic "technique". Rather it seems to be newly defined common factor of psychotherapeutic change which may help to clarify the mechanism of psychotherapeutic change across particular approaches. Whereas during the 2000-2010 decade most of the research concerning mindfulness had focused primarily on evaluation of the effect of mindfulness-based approaches to various clinical diagnoses or to specific groups, recently the professional discussions have been showing primarily a growing interest in more general questions concerning mindfulness and also some return to the roots and an effort for broader and deeper understanding of the procedures handed down by the teachings of the Buddha. The following topics are mainly discussed: 1) what exactly is mindfulness; 2) what does the cultivation of mindfulness lead to; 3) possibilities of the measurement of mindfulness; 4) role of mindfulness in the mechanism of psychotherapeutic change; 5) what are the various ways of cultivating mindfulness etc. The paper will briefly present these topics.
Je soucit se sebou obecným faktorem terapeutické změny?Jan Benda
Příspěvek krátce představí již realizovaná i teprve plánovaná dotazníková šetření jejichž cílem je ve třech etapách výzkumu postupně 1) prověřit teoreticky předpokládané souvislosti mezi chováním rodičů v dětství a mírou soucitu k sobě v dospělosti; 2) porovnat míru soucitu k sobě u vybraných klinických vzorků a u zdravých kontrol; 3) Změřit efekt vybraných terapeutických postupů, programů či intervencí na rozvoj soucitu k sobě u absolventů daného programu. Předpokládáme, že námi postupně realizované studie pomohou porozumět významu soucitu se sebou v udržování duševního zdraví a v etiologii řady duševních poruch. Výsledky by měly zároveň pomoci porozumět mechanismu psychoterapeutické změny u zkoumaných poruch a přinést možnost lépe zacílit a tím i zefektivnit příslušné terapeutické postupy. Příspěvek bude zároveň výzvou kolegům a studentům zapojit se do našeho výzkumného projektu.
O všímavosti, moudrosti a soucitu se sebouJan Benda
Prezentace z Psychoterapeutických dnů InPsy 2015 představuje zájemcům fenomén všímavosti v západní psychoterapii a věnuje se dále aktuálním trendům v této oblasti, mj. vzrůstajícímu zájmu psychologů o rozvíjení osobní moudrosti a soucitu k sobě. Zmiňuje se také o neurovědeckých výzkumech a inspiruje k vlastní praxi meditace všímavosti a vhledu - vipassaná.
Využívání všímavosti a soucitu se sebou v psychoterapiiJan Benda
Prezentace z výběrového semináře pro studenty psychologie na FF UK v Praze (verze 2021). Předmět představuje studentům všímavost a soucit se sebou jako dva univerzální obecné faktory, které hrají důležitou roli v každé psychoterapii, a které lze rozvíjet i bez využití meditace. Věnuje se mechanismům, jejichž prostřednictvím všímavost a soucit se sebou působí v procesu psychoterapeutické změny. Seznamuje studenty s aktuálními otázkami a trendy týkajícími se využívání všímavosti a soucitu k sobě v psychoterapii a také s různými postupy, díky nimž lze všímavost a soucit k sobě rozvíjet. Obsahuje i praktickou ochutnávku tradičních meditačních postupů.
Mindfulness a psychedelika: Soucit k sobě a nepřipoutanost k JáJan Benda
Meditační praxe i psychedelické zkušenosti dočasně mění naše vědomí, ale mají také dlouhodobé dopady na naše prožívání a chování. Mohou se nějak doplňovat? Přednáška nejprve porovná oba druhy zkušeností z hlediska fenomenologie i neurofyziologie. Popíše vliv pokročilé meditace všímavosti (mindfulness) na sebepojetí, regulaci emocí a rozvoj laskavosti a soucitu. A objasní také význam rozpuštění Já (mystická smrt) v korektivní transformaci hluboce zakořeněných emočních schémat. Dále se bude zabývat možnostmi vzájemné inspirace ve výzkumu i praxi rozvíjení všímavosti a užívání psychedelik. Zdůrazní důležitost integrace transpersonálních zkušeností a dotkne se také úskalí a rizik transpersonálního vývoje. Připomene, že studium prastaré teorie spojené s meditací všímavosti zřejmě může pomoci porozumět a integrovat psychedelické zkušenosti. A naopak psychedelika mohou meditujícím pomoci překonat obranné mechanismy ega, které v meditační praxi západních meditujících někdy poměrně dlouho přetrvávají.
Všímavost a soucit se sebou v humanistické, dynamické a integrativní psychote...Jan Benda
Všímavost bývá spojována především s tzv. třetí vlnou kognitivně-behaviorální terapie. Zkušenosti získané díky meditaci všímavosti a díky studiu buddhistické psychologie však v uplynulých desetiletích integrovali do své terapeutické praxe také stovky humanisticky, dynamicky nebo integrativně zaměřených psychoterapeutů. Příspěvek krátce představí některé autory a přístupy z této oblasti a připomene také nejnovější trendy ve výzkumu všímavosti. Dále se zamyslí nad tím, jak by studium všímavosti mohlo v budoucnu pomoci porozumět etiopatogenezi duševních poruch, procesu psychoterapie a mechanismu psychoterapeutické změny a jak by mohlo přispět k integraci humanistických, psychodynamických a kognitivně-behaviorálních přístupů.
Všímavost v psychoterapii: Aktuální otázky a směr budoucího výzkumuJan Benda
Všímavost (mindfulness) neboli schopnost uvědomovat si, co se odehrává v naší mysli a v těle v přítomném okamžiku, budí ve světě psychoterapie stále větší zájem. Ukazuje se totiž, že nejde jen o novou módní psychoterapeutickou "techniku" převzatou z tradičního Buddhistického meditačního tréninku, ale spíše o nově definovaný obecný faktor psychoterapeutické změny, který možná pomůže objasnit mechanismus psychoterapeutické změny napříč jednotlivými směry. Zatímco v letech 2000-2010 se většina výzkumů týkajících se všímavosti soustředila především na prokazování účinnosti na všímavosti založených přístupů u různých klinických diagnóz (deprese, úzkostné stavy, závislosti, poruchy příjmu potravy, hraniční poruchy osobnosti, psychózy, aj.), případně u specifických skupin (např. onkologičtí pacienti, sportovci, vězni, děti, aj.), v poslední době lze v odborných diskusích pozorovat především zvýšený zájem o obecnější otázky týkající se všímavosti a současně i jakýsi návrat ke kořenům a snahu o celkově hlubší a širší pochopení postupů tradovaných v původním Buddhově učení. Diskutována jsou především témata: 1) co přesně je všímavost; 2) k čemu rozvíjení všímavosti vede; 3) jaké jsou možnosti měření všímavosti; 4) jakou roli hraje všímavost v mechanismu psychoterapeutické změny; 5) jakými různými způsoby lze všímavost rozvíjet, atd. Příspěvek uvedená témata krátce představí. Nastíní dále, co je třeba aktuálně zkoumat a jak by výsledky takových budoucích výzkumů mohly být prospěšné psychoterapeutům v oblasti teorie i praxe.
Mindfulness in psychotherapy: Current issues and future research directions
There is a growing interest in mindfulness in the world of psychotherapy. It becomes apparent that it is not a mere fashionable psychotherapeutic "technique". Rather it seems to be newly defined common factor of psychotherapeutic change which may help to clarify the mechanism of psychotherapeutic change across particular approaches. Whereas during the 2000-2010 decade most of the research concerning mindfulness had focused primarily on evaluation of the effect of mindfulness-based approaches to various clinical diagnoses or to specific groups, recently the professional discussions have been showing primarily a growing interest in more general questions concerning mindfulness and also some return to the roots and an effort for broader and deeper understanding of the procedures handed down by the teachings of the Buddha. The following topics are mainly discussed: 1) what exactly is mindfulness; 2) what does the cultivation of mindfulness lead to; 3) possibilities of the measurement of mindfulness; 4) role of mindfulness in the mechanism of psychotherapeutic change; 5) what are the various ways of cultivating mindfulness etc. The paper will briefly present these topics.
Je soucit se sebou obecným faktorem terapeutické změny?Jan Benda
Příspěvek krátce představí již realizovaná i teprve plánovaná dotazníková šetření jejichž cílem je ve třech etapách výzkumu postupně 1) prověřit teoreticky předpokládané souvislosti mezi chováním rodičů v dětství a mírou soucitu k sobě v dospělosti; 2) porovnat míru soucitu k sobě u vybraných klinických vzorků a u zdravých kontrol; 3) Změřit efekt vybraných terapeutických postupů, programů či intervencí na rozvoj soucitu k sobě u absolventů daného programu. Předpokládáme, že námi postupně realizované studie pomohou porozumět významu soucitu se sebou v udržování duševního zdraví a v etiologii řady duševních poruch. Výsledky by měly zároveň pomoci porozumět mechanismu psychoterapeutické změny u zkoumaných poruch a přinést možnost lépe zacílit a tím i zefektivnit příslušné terapeutické postupy. Příspěvek bude zároveň výzvou kolegům a studentům zapojit se do našeho výzkumného projektu.
O všímavosti, moudrosti a soucitu se sebouJan Benda
Prezentace z Psychoterapeutických dnů InPsy 2015 představuje zájemcům fenomén všímavosti v západní psychoterapii a věnuje se dále aktuálním trendům v této oblasti, mj. vzrůstajícímu zájmu psychologů o rozvíjení osobní moudrosti a soucitu k sobě. Zmiňuje se také o neurovědeckých výzkumech a inspiruje k vlastní praxi meditace všímavosti a vhledu - vipassaná.
Laskavost k sobě a soucit se sebou v psychoterapiiJan Benda
Schopnost zaujmout k sobě samému emočně pozitivní postoj ve chvílích, kdy zažíváme trápení, selhání nebo si uvědomujeme nějaký svůj nedostatek, je důležitým aspektem regulace emocí a zároveň i předpokladem duševního zdraví a duševní pohody. Takový postoj, označovaný jako soucit se sebou (angl. self-compassion), je zřejmě i významným elementem psychoterapeutické změny.
Příspěvek představí koncept soucitu se sebou, který se vedle všímavosti (angl. mindfulness) stal v posledních letech jedním z dalších elementů tradiční buddhistické psychologie, vzbuzujících zájem západních odborníků. Porovná tento u nás nový koncept s příbuznými psychologickými pojmy. Nastíní předpokládaný vliv nedostatku soucitu se sebou v etiopatogenezi některých psychických poruch a zmíní možnosti, jak tento postoj k sobě rozvíjet. Uvede i výzkumné aktivity týkající se soucitu se sebou, jež aktuálně probíhají v České republice.
Nedílnou součástí všímavosti je akceptování všech jevů v našem těle i mysli. Když rozvíjíme všímavost, eliminujeme tedy postupně přirozený odpor ke všemu nepříjemnému, ale i přirozenou tendenci ulpívat na všem příjemném. A to je výzva, v níž nám pomáhají laskavost, soucit, radost z radosti druhých i vyrovnanost. Prezentace představuje tyto čtyři vznešené postoje a vysvětluje mimo jiné, že laskavost není soucit a vyrovnanost není lhostejnost nebo pýcha. Ukazuje tak cestu ke skutečnému sebepřijetí.
Může za všechno Já? : Mindfulness a sebepřesažení Jan Benda
Pocity nedostatečnosti se skrývají za mnohými navenek viditelnějšími příznaky, které klienty motivují k nastoupení psychoterapie. "Strach, že nejsem dostatečný/á", ale předpokládá víru v nějaké více či méně stabilní Já s docela konkrétními a trvalými vlastnostmi. Intenzivní praxe meditace všímavosti vede k radikální změně chápání sebe sama. Příspěvek bude diskutovat roli sebepřesažení v procesu psychoterapeutické změny a vliv sebevztažného zpracovávání informací na osobní pohodu a duševní zdraví.
Soucit se sebou, internalizovany stud a regulace emociJan Benda
Východiska:
Práce Arnolda Beissera, Eugene Gendlina, Leslieho Greenberga a dalších autorů vyzdvihly význam akceptace vlastních prožitků pro regulaci emocí, udržování a kultivaci duševního zdraví a duševní pohody. Nově definovaná schopnost soucítit se sebou přitom zřejmě tuto akceptaci usnadňuje, resp. umožňuje.
Metoda:
Prostřednictvím dvou dotazníkových šetření jsme se pokusili ověřit teoreticky předpokládané souvislosti mezi schopností soucítit se sebou, potížemi v regulaci emocí a přítomností pocitů internalizovaného studu. K posouzení vztahu mezi proměnnými jsme využili Pearsonovy korelační koeficienty a výsledky lineární regresní analýzy.
Výsledky:
Šetření 1 (N=471) prokázalo silnou negativní korelaci (r=-0,71; p < 0,01) mezi schopností soucítit se sebou a potížemi v regulaci emocí. Soucit se sebou byl v našem vzorku 1 statisticky signifikantním prediktorem potíží v regulaci emocí (F(1, 469)=463,836, p<0,001).>< 0,01) mezi schopností soucítit se sebou a přítomností pocitů internalizovaného studu. Soucit se sebou byl v našem vzorku 2 statisticky signifikantním prediktorem pocitů internalizovaného studu (F(1, 213)= 313,429, p<0,001). Model vysvětlil přibližně 59,5 % rozptylu výsledné proměnné.
Závěry:
Schopnost soucítit se sebou zřejmě významně eliminuje pocity internalizovaného studu i potíže v regulaci emocí. Je proto zřejmě důležitým předpokladem duševního zdraví a duševní pohody.
Emoční vřelost rodičů, soucit se sebou a některé typické transdiagnostické sy...Jan Benda
Východiska: Emoční vřelost rodičů v dětství bývá dávána do souvislosti s následným rozvinutím schopnosti soucítit se sebou. Naopak nedostatek emoční vřelosti rodičů možná souvisí s pozdějším výskytem některých typických transdiagnostických symptomů jako jsou ostýchavost, internalizovaný stud či potíže v regulaci emocí. Metoda: Pomocí tří dotazníkových šetření jsme se pokusili ověřit teoreticky předpokládané souvislosti mezi emoční vřelostí rodičů v dětství (měřeno pomocí PBI, EMWSS a s-EMBU), soucitem se sebou (SCS-CZ), ostýchavostí (RCBS), pocity internalizovaného studu (ISS) a potížemi v regulaci emocí (DERS-SF-CZ). Výsledky: Šetření 1, 2 i 3 prokázala středně silné korelace mezi emoční vřelostí rodičů a soucitem se sebou (N1=263; PBI, r=0,3; N2=305, EMWSS, r=0,4; N3=440; dotazník s-EMBU, r=0,3; p123 < 0,01). Šetření 1, 2 a 3 dále prokázala následující korelace mezi soucitem se sebou a 1) ostýchavostí (r=-0,44, p < 0,01), 2) internalizovaným studem (r=-0,79, p < 0,01) a 3) potížemi v regulaci emocí (r=-0,72, p < 0,01). Závěry: Tři nezávislá šetření potvrdila souvislost mezi emoční vřelostí rodičů v dětství a soucitem se sebou v dospělosti. Šetření dále ukázala, že soucit se sebou zřejmě významně eliminuje některé typické transdiagnostické symptomy, konkrétně ostýchavost, internalizovaný stud a potíže v regulaci emocí.
Nedostatek soucitu k sobě jako transdiagnostický faktor u pěti různých duševn...Jan Benda
Východiska a cíle: Nedostatek soucitu k sobě i tendence k prožívání studu mohou být spojeny s celou řadou duševních poruch. Cílem této studie bylo porovnat míru soucitu k sobě a míru tendence k prožívání studu u pacientů s úzkostnými poruchami, s depresivními poruchami, s hraniční poruchou osobnosti, s poruchami příjmu potravy, se závislostí na alkoholu a u zdravých kontrol.
Metoda: Všem pěti klinickým skupinám a zdravým kontrolám byly administrovány škály měřící soucit k sobě a tendenci k prožívání studu. Rozdíly mezi vzorky byly testovány statistickými metodami a posouzeny pomocí Cohenova d.
Výsledky: Všech pět klinických skupin vykazovalo signifikantně nižší míru soucitu k sobě a signifikantně vyšší míru tendence k prožívání studu než zdravé kontroly. Velikost rozdílu v míře soucitu k sobě i v míře tendence k prožívání studu mezi všemi klinickými skupinami a zdravými kontrolami byla velká.
Diskuze: Předpokládáme, že nedostatek soucitu k sobě vede ke zvýšené tendenci k prožívání studu, která pak zapříčiňuje vznik různých psychopatologických symptomů.
Závěry: Nedostatek soucitu k sobě a zvýšená tendence k prožívání studu se v této studii ukázaly být transdiagnostickými faktory u pěti různých duševních poruch. Předpokládáme, že klienti trpící kteroukoli z těchto poruch by mohli mít užitek z terapeutických intervencí, které facilitují rozvoj soucitu k sobě nebo zvládání studu.
Psychologie náboženství (Michal Šmilauer)Maelström
Proč i dnešní době tolik lidí věří v něco, na první pohled, tak iracionálního, jako je Bůh? Věděli jste, že např. v USA je věřících přes 85% lidí? Není to trochu v rozporu s materiální orientací dnešní společnosti? Přijďte se ponořit do zákoutí lidské duše…
Práce Klíčové aspekty sebevražedných sekt z pohledu jedince se zabývá analýzou dějů ve třech tzv. sebevražedných sektách: Chrámu lidu (Jonestown, Guayana, 1978), Davidovské větvi Církve adventistů sedmého dne (Waco, USA, 1994) a Řádu Chrámu slunce (Morin Heights, Kanada a Cheiry, Švýcarsko, 1994; Grenoble, Francie, 1995; St. Casimir, Kanada, 1997).
UNIKATNI KOGNITIVNE BEHAVIORALNI MODEL KOUCINKU PRO VASOldřich NAVRÁTIL
Unikátní kognitivně behaviorání model koučinku
„Wellness – Mind – Control“ – „Zdravá kontrola mysli“
pod vedením certifikovaného kouče ing. Oldřicha Navrátila
Všímavost a soucit k sobě mohou být chápány jako univerzální společné faktory podílející se na psychoterapeutické změně u všech psychoterapeutických přístupů, ať už o těchto faktorech explicitně mluví či nikoliv. Výzkumy všímavosti každopádně pomáhají porozumět mechanismům psychoterapeutické změny a nabízejí pragmatický, fenomenologický pohled na duševní poruchy. Přednáška představí originální fenomenologický model maladaptivních schémat, který propojuje poznatky třetí vlny kognitivně-behaviorální terapie s poznatky humanistických a psychodynamických směrů. Vysvětlí, jak souvisí negativní jádrová přesvědčení, pocity niterné emoční bolesti (angl. core pain), ego-obranné mechanismy, archaické ego stavy a navenek zjevné symptomy duševních poruch. Na kazuistickém příkladu z praxe pak ilustruje možnost zprostředkování korektivní emoční zkušenosti a iniciování tzv. rekonsolidace paměti klienta. Přednáška snad také přispěje k nalézání společného konsenzu mezi všemi současnými psychoterapeutickými přístupy. Zdůrazní význam terapeutického vztahu a soucitu terapeuta ke klientovi i k sobě samému.
Mentální modely si můžete představit jako užitečné principy rozhodování a myšlení zabalené do praktických balíčků a konceptů, které pak můžeme využívat v životě. S nimi jsou nerozlučně spojená kognitivní zkreslení, chyby a tendence v našem myšlení, rozhodování a prožívání, které nás občas negativně ovlivňují.
Laskavost k sobě a soucit se sebou v psychoterapiiJan Benda
Schopnost zaujmout k sobě samému emočně pozitivní postoj ve chvílích, kdy zažíváme trápení, selhání nebo si uvědomujeme nějaký svůj nedostatek, je důležitým aspektem regulace emocí a zároveň i předpokladem duševního zdraví a duševní pohody. Takový postoj, označovaný jako soucit se sebou (angl. self-compassion), je zřejmě i významným elementem psychoterapeutické změny.
Příspěvek představí koncept soucitu se sebou, který se vedle všímavosti (angl. mindfulness) stal v posledních letech jedním z dalších elementů tradiční buddhistické psychologie, vzbuzujících zájem západních odborníků. Porovná tento u nás nový koncept s příbuznými psychologickými pojmy. Nastíní předpokládaný vliv nedostatku soucitu se sebou v etiopatogenezi některých psychických poruch a zmíní možnosti, jak tento postoj k sobě rozvíjet. Uvede i výzkumné aktivity týkající se soucitu se sebou, jež aktuálně probíhají v České republice.
Nedílnou součástí všímavosti je akceptování všech jevů v našem těle i mysli. Když rozvíjíme všímavost, eliminujeme tedy postupně přirozený odpor ke všemu nepříjemnému, ale i přirozenou tendenci ulpívat na všem příjemném. A to je výzva, v níž nám pomáhají laskavost, soucit, radost z radosti druhých i vyrovnanost. Prezentace představuje tyto čtyři vznešené postoje a vysvětluje mimo jiné, že laskavost není soucit a vyrovnanost není lhostejnost nebo pýcha. Ukazuje tak cestu ke skutečnému sebepřijetí.
Může za všechno Já? : Mindfulness a sebepřesažení Jan Benda
Pocity nedostatečnosti se skrývají za mnohými navenek viditelnějšími příznaky, které klienty motivují k nastoupení psychoterapie. "Strach, že nejsem dostatečný/á", ale předpokládá víru v nějaké více či méně stabilní Já s docela konkrétními a trvalými vlastnostmi. Intenzivní praxe meditace všímavosti vede k radikální změně chápání sebe sama. Příspěvek bude diskutovat roli sebepřesažení v procesu psychoterapeutické změny a vliv sebevztažného zpracovávání informací na osobní pohodu a duševní zdraví.
Soucit se sebou, internalizovany stud a regulace emociJan Benda
Východiska:
Práce Arnolda Beissera, Eugene Gendlina, Leslieho Greenberga a dalších autorů vyzdvihly význam akceptace vlastních prožitků pro regulaci emocí, udržování a kultivaci duševního zdraví a duševní pohody. Nově definovaná schopnost soucítit se sebou přitom zřejmě tuto akceptaci usnadňuje, resp. umožňuje.
Metoda:
Prostřednictvím dvou dotazníkových šetření jsme se pokusili ověřit teoreticky předpokládané souvislosti mezi schopností soucítit se sebou, potížemi v regulaci emocí a přítomností pocitů internalizovaného studu. K posouzení vztahu mezi proměnnými jsme využili Pearsonovy korelační koeficienty a výsledky lineární regresní analýzy.
Výsledky:
Šetření 1 (N=471) prokázalo silnou negativní korelaci (r=-0,71; p < 0,01) mezi schopností soucítit se sebou a potížemi v regulaci emocí. Soucit se sebou byl v našem vzorku 1 statisticky signifikantním prediktorem potíží v regulaci emocí (F(1, 469)=463,836, p<0,001).>< 0,01) mezi schopností soucítit se sebou a přítomností pocitů internalizovaného studu. Soucit se sebou byl v našem vzorku 2 statisticky signifikantním prediktorem pocitů internalizovaného studu (F(1, 213)= 313,429, p<0,001). Model vysvětlil přibližně 59,5 % rozptylu výsledné proměnné.
Závěry:
Schopnost soucítit se sebou zřejmě významně eliminuje pocity internalizovaného studu i potíže v regulaci emocí. Je proto zřejmě důležitým předpokladem duševního zdraví a duševní pohody.
Emoční vřelost rodičů, soucit se sebou a některé typické transdiagnostické sy...Jan Benda
Východiska: Emoční vřelost rodičů v dětství bývá dávána do souvislosti s následným rozvinutím schopnosti soucítit se sebou. Naopak nedostatek emoční vřelosti rodičů možná souvisí s pozdějším výskytem některých typických transdiagnostických symptomů jako jsou ostýchavost, internalizovaný stud či potíže v regulaci emocí. Metoda: Pomocí tří dotazníkových šetření jsme se pokusili ověřit teoreticky předpokládané souvislosti mezi emoční vřelostí rodičů v dětství (měřeno pomocí PBI, EMWSS a s-EMBU), soucitem se sebou (SCS-CZ), ostýchavostí (RCBS), pocity internalizovaného studu (ISS) a potížemi v regulaci emocí (DERS-SF-CZ). Výsledky: Šetření 1, 2 i 3 prokázala středně silné korelace mezi emoční vřelostí rodičů a soucitem se sebou (N1=263; PBI, r=0,3; N2=305, EMWSS, r=0,4; N3=440; dotazník s-EMBU, r=0,3; p123 < 0,01). Šetření 1, 2 a 3 dále prokázala následující korelace mezi soucitem se sebou a 1) ostýchavostí (r=-0,44, p < 0,01), 2) internalizovaným studem (r=-0,79, p < 0,01) a 3) potížemi v regulaci emocí (r=-0,72, p < 0,01). Závěry: Tři nezávislá šetření potvrdila souvislost mezi emoční vřelostí rodičů v dětství a soucitem se sebou v dospělosti. Šetření dále ukázala, že soucit se sebou zřejmě významně eliminuje některé typické transdiagnostické symptomy, konkrétně ostýchavost, internalizovaný stud a potíže v regulaci emocí.
Nedostatek soucitu k sobě jako transdiagnostický faktor u pěti různých duševn...Jan Benda
Východiska a cíle: Nedostatek soucitu k sobě i tendence k prožívání studu mohou být spojeny s celou řadou duševních poruch. Cílem této studie bylo porovnat míru soucitu k sobě a míru tendence k prožívání studu u pacientů s úzkostnými poruchami, s depresivními poruchami, s hraniční poruchou osobnosti, s poruchami příjmu potravy, se závislostí na alkoholu a u zdravých kontrol.
Metoda: Všem pěti klinickým skupinám a zdravým kontrolám byly administrovány škály měřící soucit k sobě a tendenci k prožívání studu. Rozdíly mezi vzorky byly testovány statistickými metodami a posouzeny pomocí Cohenova d.
Výsledky: Všech pět klinických skupin vykazovalo signifikantně nižší míru soucitu k sobě a signifikantně vyšší míru tendence k prožívání studu než zdravé kontroly. Velikost rozdílu v míře soucitu k sobě i v míře tendence k prožívání studu mezi všemi klinickými skupinami a zdravými kontrolami byla velká.
Diskuze: Předpokládáme, že nedostatek soucitu k sobě vede ke zvýšené tendenci k prožívání studu, která pak zapříčiňuje vznik různých psychopatologických symptomů.
Závěry: Nedostatek soucitu k sobě a zvýšená tendence k prožívání studu se v této studii ukázaly být transdiagnostickými faktory u pěti různých duševních poruch. Předpokládáme, že klienti trpící kteroukoli z těchto poruch by mohli mít užitek z terapeutických intervencí, které facilitují rozvoj soucitu k sobě nebo zvládání studu.
Psychologie náboženství (Michal Šmilauer)Maelström
Proč i dnešní době tolik lidí věří v něco, na první pohled, tak iracionálního, jako je Bůh? Věděli jste, že např. v USA je věřících přes 85% lidí? Není to trochu v rozporu s materiální orientací dnešní společnosti? Přijďte se ponořit do zákoutí lidské duše…
Práce Klíčové aspekty sebevražedných sekt z pohledu jedince se zabývá analýzou dějů ve třech tzv. sebevražedných sektách: Chrámu lidu (Jonestown, Guayana, 1978), Davidovské větvi Církve adventistů sedmého dne (Waco, USA, 1994) a Řádu Chrámu slunce (Morin Heights, Kanada a Cheiry, Švýcarsko, 1994; Grenoble, Francie, 1995; St. Casimir, Kanada, 1997).
UNIKATNI KOGNITIVNE BEHAVIORALNI MODEL KOUCINKU PRO VASOldřich NAVRÁTIL
Unikátní kognitivně behaviorání model koučinku
„Wellness – Mind – Control“ – „Zdravá kontrola mysli“
pod vedením certifikovaného kouče ing. Oldřicha Navrátila
Všímavost a soucit k sobě mohou být chápány jako univerzální společné faktory podílející se na psychoterapeutické změně u všech psychoterapeutických přístupů, ať už o těchto faktorech explicitně mluví či nikoliv. Výzkumy všímavosti každopádně pomáhají porozumět mechanismům psychoterapeutické změny a nabízejí pragmatický, fenomenologický pohled na duševní poruchy. Přednáška představí originální fenomenologický model maladaptivních schémat, který propojuje poznatky třetí vlny kognitivně-behaviorální terapie s poznatky humanistických a psychodynamických směrů. Vysvětlí, jak souvisí negativní jádrová přesvědčení, pocity niterné emoční bolesti (angl. core pain), ego-obranné mechanismy, archaické ego stavy a navenek zjevné symptomy duševních poruch. Na kazuistickém příkladu z praxe pak ilustruje možnost zprostředkování korektivní emoční zkušenosti a iniciování tzv. rekonsolidace paměti klienta. Přednáška snad také přispěje k nalézání společného konsenzu mezi všemi současnými psychoterapeutickými přístupy. Zdůrazní význam terapeutického vztahu a soucitu terapeuta ke klientovi i k sobě samému.
Mentální modely si můžete představit jako užitečné principy rozhodování a myšlení zabalené do praktických balíčků a konceptů, které pak můžeme využívat v životě. S nimi jsou nerozlučně spojená kognitivní zkreslení, chyby a tendence v našem myšlení, rozhodování a prožívání, které nás občas negativně ovlivňují.
3. OBSAH
A. Praxe
B. Teorie
• Jak všímavost funguje
• Osobní vs. transpersonální vývoj
• Meditace není všelék
C. Diskuse
4. Co je všímavost?
• Schopnost uvědomovat
si psychické a tělesné
fenomény prožívané
v_přítomném okamžiku.
1. Tělesné procesy
dostupné smyslům
2. City
3. Stavy mysli
4. Obsahy mysli (+ jejich
podmíněnost)
5. Co není všímavost?
• Pozornost
(manasikára)
• Bdělost (džágarija)
• Meditace (ta je
prostředkem k
rozvíjení všímavosti a
vhledu!)
7. Jak všímavost funguje?
A. Kotvení ve skutečnosti
myšlenky,
představy
reálná
pocit
situace
Vnímání
reality
tady a teď A.
(5 smyslů)
8. Jak všímavost funguje?
B. Jednotlivý akt všimnutí si
myšlenky,
představy
B. Felt sense
(pochopení)
reálná Mindful Gendlin,
pocit + Beisser,…
situace awareneness
Felt shift
??? (úleva)
Vnímání
reality
tady a teď A.
(5 smyslů)
9. Ad B. - Schopnost sebereflexe v terapii
Škála prožívání (Klein et al., 1969)
úroveň obsah forma
1 Vnější události Neosobní, s odstupem
Osobnější,
2 Vnější události, intelektuální sebepopis
zainteresovaná
Osobní reakce na vnější události,
3 Reaktivní, emocionální
omezený sebepopis
Sebepopisná,
4 Popis pocitů a osobních zážitků
asociativní
Problémy se objevují v osobním Zkoumající, elaborující,
5
prožívání hypotetizující
6 Prožívaný význam (felt sense) pocitů Soustředěná na „to“
Série vzájemně spojených prožívaných
7 Vyvíjející se
významů
10. Vývoj vědomí dle Welwooda
C.
PURE
MINDFUL PRESENCE
WITNESSING
PHENOMENO- leading to
LOGICAL bare attention transmutation
REFLECTION (paccaya- (sammasana-
CONCEPTUAL pariggaha- ñāna + ...)
REFLECTION direct
experience ñāna)
disidentification
IDENTIFI thinking and Focusing
CATION describing (nāma-rūpa-
experiences pariccheda-ñāna)
11. Ad C. Co je cílem meditace všímavosti?
• Poznání (VHLED) 3 univerzálních vlastností
všech tělesných a psychických jevů (vědomí):
• Pomíjivost
• Neuspokojivost (nausea)
• Nepřítomnost trvalého Já (ztráta kontroly)
• Eliminace negativních stavů vědomí
• Transformace mysli
12. Jak všímavost funguje?
Ad C. Kontinuální „pravá“ všímavost
a rozvoj VHLEDu
1. Odlišení slova a 10. Poznání znovu-sledování
skutečnosti 11. Poznání vyrovnanosti ve
2. Rozeznání podmíněnosti vztahu k formacím
3. Poznání porozuměním 12. Vhled vedoucí k vynoření
4. Poznání vzniku a zániku 13. Poznání přizpůsobení
5. Poznání rozplynutí 14. Zralé poznání
6. Vědomí hrůzyplnosti 15. Poznání stezky
7. Poznání bídy 16. Poznání plodu
8. Poznání zhnusení 17. Poznání reflektování
9. Poznání touhy po 18. Dosažení plodu
osvobození
13. všímavost -> vhled -> transformace mysli
•
•DISERTACE
•Theravada Buddhist Insight
Meditation and an Object-
Relations Model of Therapeutic-
Developmental Change:
•A Clinical Case Study of an
Ethnopsychiatric Tradition
•Jack Engler
•
•1983
ke stažení na Vyžádejte si na
-> www.ulozto.cz psychoterapeut@gmail.com
14. Kontext využívání všímavosti
MEDITACE
meditační
dovednosti
SATI PSYCHO
ŽIVOT
TERAPIE
dovednosti
zvládání psycho-
každodenn. života terapeutické
dovednosti
15. Dvě nebezpečí
• Nedoceňování • Přeceňování
možností meditace možností meditace
(redukcionismus) (elevacionismus)
• vipassaná je jen další • vipassaná může
psychoterapeutická nahradit
technika… psychoterapii…
16. Rozvoj všímavosti
1. Všímavé zaznamenání
jednotlivého fenoménu PSYCHO
(zvědomění, přijetí, prožití, srov. TERAPIE
bare attention, awareness)
2. Všímavé zaznamenání
opakujícího se vzorce (scénáře) ----------------
3. Rozvinutí kontinuální všímavosti
– vhledy do univerzálních
charakteristik fenoménů vědomí DHAMMA
(zpravidla při dlouhodobé
intenzivní meditaci 10-20hod.
denně)
18. Osobní a transpersonální vývoj
Ken
TRANSPERSONÁLNÍ
Wilber
DIMENZE
Roberto
SATI
Assagioli
VÝVOJ OSOBNOSTI
(Piaget, Erikson, Kohlberg, Maslow, aj. …)
19. Osobní a transpersonální vývoj
Nobody
TRANSPERSONÁLNÍ
DIMENZE
Somebody
VÝVOJ OSOBNOSTI
(Piaget, Erikson, Kohlberg, Maslow, aj. …)
20. Osobní a transpersonální vývoj
TRANSPERSONÁLNÍ
Spiritual bypass
DIMENZE
Krize duality
Temná noc
VÝVOJ OSOBNOSTI
(Piaget, Erikson, Kohlberg, Maslow, aj. …)
21. Osobní a transpersonální vývoj
Arahant Buddha
->MINDFULNESS
(vipassana)
THÉRAVÁDA SATI obvyklé
cíle
psychoterapie
Bódhisattva
-> SOUCIT (karuná)
-> LASKAVOST (mettá)
MAHÁJÁNA, VADŽRAJÁNA