Meditační praxe i psychedelické zkušenosti dočasně mění naše vědomí, ale mají také dlouhodobé dopady na naše prožívání a chování. Mohou se nějak doplňovat? Přednáška nejprve porovná oba druhy zkušeností z hlediska fenomenologie i neurofyziologie. Popíše vliv pokročilé meditace všímavosti (mindfulness) na sebepojetí, regulaci emocí a rozvoj laskavosti a soucitu. A objasní také význam rozpuštění Já (mystická smrt) v korektivní transformaci hluboce zakořeněných emočních schémat. Dále se bude zabývat možnostmi vzájemné inspirace ve výzkumu i praxi rozvíjení všímavosti a užívání psychedelik. Zdůrazní důležitost integrace transpersonálních zkušeností a dotkne se také úskalí a rizik transpersonálního vývoje. Připomene, že studium prastaré teorie spojené s meditací všímavosti zřejmě může pomoci porozumět a integrovat psychedelické zkušenosti. A naopak psychedelika mohou meditujícím pomoci překonat obranné mechanismy ega, které v meditační praxi západních meditujících někdy poměrně dlouho přetrvávají.
Využívání všímavosti a soucitu se sebou v psychoterapiiJan Benda
Prezentace z výběrového semináře pro studenty psychologie na FF UK v Praze (verze 2021). Předmět představuje studentům všímavost a soucit se sebou jako dva univerzální obecné faktory, které hrají důležitou roli v každé psychoterapii, a které lze rozvíjet i bez využití meditace. Věnuje se mechanismům, jejichž prostřednictvím všímavost a soucit se sebou působí v procesu psychoterapeutické změny. Seznamuje studenty s aktuálními otázkami a trendy týkajícími se využívání všímavosti a soucitu k sobě v psychoterapii a také s různými postupy, díky nimž lze všímavost a soucit k sobě rozvíjet. Obsahuje i praktickou ochutnávku tradičních meditačních postupů.
Všímavost a soucit se sebou v humanistické, dynamické a integrativní psychote...Jan Benda
Všímavost bývá spojována především s tzv. třetí vlnou kognitivně-behaviorální terapie. Zkušenosti získané díky meditaci všímavosti a díky studiu buddhistické psychologie však v uplynulých desetiletích integrovali do své terapeutické praxe také stovky humanisticky, dynamicky nebo integrativně zaměřených psychoterapeutů. Příspěvek krátce představí některé autory a přístupy z této oblasti a připomene také nejnovější trendy ve výzkumu všímavosti. Dále se zamyslí nad tím, jak by studium všímavosti mohlo v budoucnu pomoci porozumět etiopatogenezi duševních poruch, procesu psychoterapie a mechanismu psychoterapeutické změny a jak by mohlo přispět k integraci humanistických, psychodynamických a kognitivně-behaviorálních přístupů.
O všímavosti, moudrosti a soucitu se sebouJan Benda
Prezentace z Psychoterapeutických dnů InPsy 2015 představuje zájemcům fenomén všímavosti v západní psychoterapii a věnuje se dále aktuálním trendům v této oblasti, mj. vzrůstajícímu zájmu psychologů o rozvíjení osobní moudrosti a soucitu k sobě. Zmiňuje se také o neurovědeckých výzkumech a inspiruje k vlastní praxi meditace všímavosti a vhledu - vipassaná.
Mindfulness: Na rozhraní psychoterapie a spiritualityJan Benda
Řada výzkumů v posledních letech prokázala, že i jen velmi malé rozvinutí schopnosti všímavosti (mindfulness) může významně pomoci v léčbě nejrůznějších duševních poruch. Podle Buddhovy nauky může však meditační rozvíjení všímavosti a vhledu vést ještě mnohem dále - totiž k trvalým a nevratným osobnostním změnám, které dalece přesahují možnosti soudobé psychoterapie. Workshop nastiňuje vývoj vědomí v pokročilé meditaci vipassana. Diskutuje podobnosti a rozdíly psychoterapie a meditační praxe a také vhodnost využití meditace všímavosti a vhledu u různých diagnóz.
Mindfulness: On the interface between psychotherapy and spirituality
In recent years, a lot of research has shown that even a small development of mindfulness can significantly help in the treatment of various mental disorders. According to Buddha's teaching, however, development of mindfulness and insight can go far beyond that. It can cause lasting and irreversible personality changes which by far exceed the possibilities of contemporary psychotherapy. The workshop outlines the development of consciousness in advanced vipassana meditation. It discusses the similarities and differences between psychotherapy and meditation practice and the suitability of the use of mindfulness meditation in different diagnoses.
Je soucit se sebou obecným faktorem terapeutické změny?Jan Benda
Příspěvek krátce představí již realizovaná i teprve plánovaná dotazníková šetření jejichž cílem je ve třech etapách výzkumu postupně 1) prověřit teoreticky předpokládané souvislosti mezi chováním rodičů v dětství a mírou soucitu k sobě v dospělosti; 2) porovnat míru soucitu k sobě u vybraných klinických vzorků a u zdravých kontrol; 3) Změřit efekt vybraných terapeutických postupů, programů či intervencí na rozvoj soucitu k sobě u absolventů daného programu. Předpokládáme, že námi postupně realizované studie pomohou porozumět významu soucitu se sebou v udržování duševního zdraví a v etiologii řady duševních poruch. Výsledky by měly zároveň pomoci porozumět mechanismu psychoterapeutické změny u zkoumaných poruch a přinést možnost lépe zacílit a tím i zefektivnit příslušné terapeutické postupy. Příspěvek bude zároveň výzvou kolegům a studentům zapojit se do našeho výzkumného projektu.
Všímavost v psychoterapii: Aktuální otázky a směr budoucího výzkumuJan Benda
Všímavost (mindfulness) neboli schopnost uvědomovat si, co se odehrává v naší mysli a v těle v přítomném okamžiku, budí ve světě psychoterapie stále větší zájem. Ukazuje se totiž, že nejde jen o novou módní psychoterapeutickou "techniku" převzatou z tradičního Buddhistického meditačního tréninku, ale spíše o nově definovaný obecný faktor psychoterapeutické změny, který možná pomůže objasnit mechanismus psychoterapeutické změny napříč jednotlivými směry. Zatímco v letech 2000-2010 se většina výzkumů týkajících se všímavosti soustředila především na prokazování účinnosti na všímavosti založených přístupů u různých klinických diagnóz (deprese, úzkostné stavy, závislosti, poruchy příjmu potravy, hraniční poruchy osobnosti, psychózy, aj.), případně u specifických skupin (např. onkologičtí pacienti, sportovci, vězni, děti, aj.), v poslední době lze v odborných diskusích pozorovat především zvýšený zájem o obecnější otázky týkající se všímavosti a současně i jakýsi návrat ke kořenům a snahu o celkově hlubší a širší pochopení postupů tradovaných v původním Buddhově učení. Diskutována jsou především témata: 1) co přesně je všímavost; 2) k čemu rozvíjení všímavosti vede; 3) jaké jsou možnosti měření všímavosti; 4) jakou roli hraje všímavost v mechanismu psychoterapeutické změny; 5) jakými různými způsoby lze všímavost rozvíjet, atd. Příspěvek uvedená témata krátce představí. Nastíní dále, co je třeba aktuálně zkoumat a jak by výsledky takových budoucích výzkumů mohly být prospěšné psychoterapeutům v oblasti teorie i praxe.
Mindfulness in psychotherapy: Current issues and future research directions
There is a growing interest in mindfulness in the world of psychotherapy. It becomes apparent that it is not a mere fashionable psychotherapeutic "technique". Rather it seems to be newly defined common factor of psychotherapeutic change which may help to clarify the mechanism of psychotherapeutic change across particular approaches. Whereas during the 2000-2010 decade most of the research concerning mindfulness had focused primarily on evaluation of the effect of mindfulness-based approaches to various clinical diagnoses or to specific groups, recently the professional discussions have been showing primarily a growing interest in more general questions concerning mindfulness and also some return to the roots and an effort for broader and deeper understanding of the procedures handed down by the teachings of the Buddha. The following topics are mainly discussed: 1) what exactly is mindfulness; 2) what does the cultivation of mindfulness lead to; 3) possibilities of the measurement of mindfulness; 4) role of mindfulness in the mechanism of psychotherapeutic change; 5) what are the various ways of cultivating mindfulness etc. The paper will briefly present these topics.
Využívání všímavosti a soucitu se sebou v psychoterapiiJan Benda
Prezentace z výběrového semináře pro studenty psychologie na FF UK v Praze (verze 2021). Předmět představuje studentům všímavost a soucit se sebou jako dva univerzální obecné faktory, které hrají důležitou roli v každé psychoterapii, a které lze rozvíjet i bez využití meditace. Věnuje se mechanismům, jejichž prostřednictvím všímavost a soucit se sebou působí v procesu psychoterapeutické změny. Seznamuje studenty s aktuálními otázkami a trendy týkajícími se využívání všímavosti a soucitu k sobě v psychoterapii a také s různými postupy, díky nimž lze všímavost a soucit k sobě rozvíjet. Obsahuje i praktickou ochutnávku tradičních meditačních postupů.
Všímavost a soucit se sebou v humanistické, dynamické a integrativní psychote...Jan Benda
Všímavost bývá spojována především s tzv. třetí vlnou kognitivně-behaviorální terapie. Zkušenosti získané díky meditaci všímavosti a díky studiu buddhistické psychologie však v uplynulých desetiletích integrovali do své terapeutické praxe také stovky humanisticky, dynamicky nebo integrativně zaměřených psychoterapeutů. Příspěvek krátce představí některé autory a přístupy z této oblasti a připomene také nejnovější trendy ve výzkumu všímavosti. Dále se zamyslí nad tím, jak by studium všímavosti mohlo v budoucnu pomoci porozumět etiopatogenezi duševních poruch, procesu psychoterapie a mechanismu psychoterapeutické změny a jak by mohlo přispět k integraci humanistických, psychodynamických a kognitivně-behaviorálních přístupů.
O všímavosti, moudrosti a soucitu se sebouJan Benda
Prezentace z Psychoterapeutických dnů InPsy 2015 představuje zájemcům fenomén všímavosti v západní psychoterapii a věnuje se dále aktuálním trendům v této oblasti, mj. vzrůstajícímu zájmu psychologů o rozvíjení osobní moudrosti a soucitu k sobě. Zmiňuje se také o neurovědeckých výzkumech a inspiruje k vlastní praxi meditace všímavosti a vhledu - vipassaná.
Mindfulness: Na rozhraní psychoterapie a spiritualityJan Benda
Řada výzkumů v posledních letech prokázala, že i jen velmi malé rozvinutí schopnosti všímavosti (mindfulness) může významně pomoci v léčbě nejrůznějších duševních poruch. Podle Buddhovy nauky může však meditační rozvíjení všímavosti a vhledu vést ještě mnohem dále - totiž k trvalým a nevratným osobnostním změnám, které dalece přesahují možnosti soudobé psychoterapie. Workshop nastiňuje vývoj vědomí v pokročilé meditaci vipassana. Diskutuje podobnosti a rozdíly psychoterapie a meditační praxe a také vhodnost využití meditace všímavosti a vhledu u různých diagnóz.
Mindfulness: On the interface between psychotherapy and spirituality
In recent years, a lot of research has shown that even a small development of mindfulness can significantly help in the treatment of various mental disorders. According to Buddha's teaching, however, development of mindfulness and insight can go far beyond that. It can cause lasting and irreversible personality changes which by far exceed the possibilities of contemporary psychotherapy. The workshop outlines the development of consciousness in advanced vipassana meditation. It discusses the similarities and differences between psychotherapy and meditation practice and the suitability of the use of mindfulness meditation in different diagnoses.
Je soucit se sebou obecným faktorem terapeutické změny?Jan Benda
Příspěvek krátce představí již realizovaná i teprve plánovaná dotazníková šetření jejichž cílem je ve třech etapách výzkumu postupně 1) prověřit teoreticky předpokládané souvislosti mezi chováním rodičů v dětství a mírou soucitu k sobě v dospělosti; 2) porovnat míru soucitu k sobě u vybraných klinických vzorků a u zdravých kontrol; 3) Změřit efekt vybraných terapeutických postupů, programů či intervencí na rozvoj soucitu k sobě u absolventů daného programu. Předpokládáme, že námi postupně realizované studie pomohou porozumět významu soucitu se sebou v udržování duševního zdraví a v etiologii řady duševních poruch. Výsledky by měly zároveň pomoci porozumět mechanismu psychoterapeutické změny u zkoumaných poruch a přinést možnost lépe zacílit a tím i zefektivnit příslušné terapeutické postupy. Příspěvek bude zároveň výzvou kolegům a studentům zapojit se do našeho výzkumného projektu.
Všímavost v psychoterapii: Aktuální otázky a směr budoucího výzkumuJan Benda
Všímavost (mindfulness) neboli schopnost uvědomovat si, co se odehrává v naší mysli a v těle v přítomném okamžiku, budí ve světě psychoterapie stále větší zájem. Ukazuje se totiž, že nejde jen o novou módní psychoterapeutickou "techniku" převzatou z tradičního Buddhistického meditačního tréninku, ale spíše o nově definovaný obecný faktor psychoterapeutické změny, který možná pomůže objasnit mechanismus psychoterapeutické změny napříč jednotlivými směry. Zatímco v letech 2000-2010 se většina výzkumů týkajících se všímavosti soustředila především na prokazování účinnosti na všímavosti založených přístupů u různých klinických diagnóz (deprese, úzkostné stavy, závislosti, poruchy příjmu potravy, hraniční poruchy osobnosti, psychózy, aj.), případně u specifických skupin (např. onkologičtí pacienti, sportovci, vězni, děti, aj.), v poslední době lze v odborných diskusích pozorovat především zvýšený zájem o obecnější otázky týkající se všímavosti a současně i jakýsi návrat ke kořenům a snahu o celkově hlubší a širší pochopení postupů tradovaných v původním Buddhově učení. Diskutována jsou především témata: 1) co přesně je všímavost; 2) k čemu rozvíjení všímavosti vede; 3) jaké jsou možnosti měření všímavosti; 4) jakou roli hraje všímavost v mechanismu psychoterapeutické změny; 5) jakými různými způsoby lze všímavost rozvíjet, atd. Příspěvek uvedená témata krátce představí. Nastíní dále, co je třeba aktuálně zkoumat a jak by výsledky takových budoucích výzkumů mohly být prospěšné psychoterapeutům v oblasti teorie i praxe.
Mindfulness in psychotherapy: Current issues and future research directions
There is a growing interest in mindfulness in the world of psychotherapy. It becomes apparent that it is not a mere fashionable psychotherapeutic "technique". Rather it seems to be newly defined common factor of psychotherapeutic change which may help to clarify the mechanism of psychotherapeutic change across particular approaches. Whereas during the 2000-2010 decade most of the research concerning mindfulness had focused primarily on evaluation of the effect of mindfulness-based approaches to various clinical diagnoses or to specific groups, recently the professional discussions have been showing primarily a growing interest in more general questions concerning mindfulness and also some return to the roots and an effort for broader and deeper understanding of the procedures handed down by the teachings of the Buddha. The following topics are mainly discussed: 1) what exactly is mindfulness; 2) what does the cultivation of mindfulness lead to; 3) possibilities of the measurement of mindfulness; 4) role of mindfulness in the mechanism of psychotherapeutic change; 5) what are the various ways of cultivating mindfulness etc. The paper will briefly present these topics.
Nedílnou součástí všímavosti je akceptování všech jevů v našem těle i mysli. Když rozvíjíme všímavost, eliminujeme tedy postupně přirozený odpor ke všemu nepříjemnému, ale i přirozenou tendenci ulpívat na všem příjemném. A to je výzva, v níž nám pomáhají laskavost, soucit, radost z radosti druhých i vyrovnanost. Prezentace představuje tyto čtyři vznešené postoje a vysvětluje mimo jiné, že laskavost není soucit a vyrovnanost není lhostejnost nebo pýcha. Ukazuje tak cestu ke skutečnému sebepřijetí.
Může za všechno Já? : Mindfulness a sebepřesažení Jan Benda
Pocity nedostatečnosti se skrývají za mnohými navenek viditelnějšími příznaky, které klienty motivují k nastoupení psychoterapie. "Strach, že nejsem dostatečný/á", ale předpokládá víru v nějaké více či méně stabilní Já s docela konkrétními a trvalými vlastnostmi. Intenzivní praxe meditace všímavosti vede k radikální změně chápání sebe sama. Příspěvek bude diskutovat roli sebepřesažení v procesu psychoterapeutické změny a vliv sebevztažného zpracovávání informací na osobní pohodu a duševní zdraví.
Laskavost k sobě a soucit se sebou v psychoterapiiJan Benda
Schopnost zaujmout k sobě samému emočně pozitivní postoj ve chvílích, kdy zažíváme trápení, selhání nebo si uvědomujeme nějaký svůj nedostatek, je důležitým aspektem regulace emocí a zároveň i předpokladem duševního zdraví a duševní pohody. Takový postoj, označovaný jako soucit se sebou (angl. self-compassion), je zřejmě i významným elementem psychoterapeutické změny.
Příspěvek představí koncept soucitu se sebou, který se vedle všímavosti (angl. mindfulness) stal v posledních letech jedním z dalších elementů tradiční buddhistické psychologie, vzbuzujících zájem západních odborníků. Porovná tento u nás nový koncept s příbuznými psychologickými pojmy. Nastíní předpokládaný vliv nedostatku soucitu se sebou v etiopatogenezi některých psychických poruch a zmíní možnosti, jak tento postoj k sobě rozvíjet. Uvede i výzkumné aktivity týkající se soucitu se sebou, jež aktuálně probíhají v České republice.
Nedostatek soucitu k sobě jako transdiagnostický faktor u pěti různých duševn...Jan Benda
Východiska a cíle: Nedostatek soucitu k sobě i tendence k prožívání studu mohou být spojeny s celou řadou duševních poruch. Cílem této studie bylo porovnat míru soucitu k sobě a míru tendence k prožívání studu u pacientů s úzkostnými poruchami, s depresivními poruchami, s hraniční poruchou osobnosti, s poruchami příjmu potravy, se závislostí na alkoholu a u zdravých kontrol.
Metoda: Všem pěti klinickým skupinám a zdravým kontrolám byly administrovány škály měřící soucit k sobě a tendenci k prožívání studu. Rozdíly mezi vzorky byly testovány statistickými metodami a posouzeny pomocí Cohenova d.
Výsledky: Všech pět klinických skupin vykazovalo signifikantně nižší míru soucitu k sobě a signifikantně vyšší míru tendence k prožívání studu než zdravé kontroly. Velikost rozdílu v míře soucitu k sobě i v míře tendence k prožívání studu mezi všemi klinickými skupinami a zdravými kontrolami byla velká.
Diskuze: Předpokládáme, že nedostatek soucitu k sobě vede ke zvýšené tendenci k prožívání studu, která pak zapříčiňuje vznik různých psychopatologických symptomů.
Závěry: Nedostatek soucitu k sobě a zvýšená tendence k prožívání studu se v této studii ukázaly být transdiagnostickými faktory u pěti různých duševních poruch. Předpokládáme, že klienti trpící kteroukoli z těchto poruch by mohli mít užitek z terapeutických intervencí, které facilitují rozvoj soucitu k sobě nebo zvládání studu.
Soucit se sebou, internalizovany stud a regulace emociJan Benda
Východiska:
Práce Arnolda Beissera, Eugene Gendlina, Leslieho Greenberga a dalších autorů vyzdvihly význam akceptace vlastních prožitků pro regulaci emocí, udržování a kultivaci duševního zdraví a duševní pohody. Nově definovaná schopnost soucítit se sebou přitom zřejmě tuto akceptaci usnadňuje, resp. umožňuje.
Metoda:
Prostřednictvím dvou dotazníkových šetření jsme se pokusili ověřit teoreticky předpokládané souvislosti mezi schopností soucítit se sebou, potížemi v regulaci emocí a přítomností pocitů internalizovaného studu. K posouzení vztahu mezi proměnnými jsme využili Pearsonovy korelační koeficienty a výsledky lineární regresní analýzy.
Výsledky:
Šetření 1 (N=471) prokázalo silnou negativní korelaci (r=-0,71; p < 0,01) mezi schopností soucítit se sebou a potížemi v regulaci emocí. Soucit se sebou byl v našem vzorku 1 statisticky signifikantním prediktorem potíží v regulaci emocí (F(1, 469)=463,836, p<0,001).>< 0,01) mezi schopností soucítit se sebou a přítomností pocitů internalizovaného studu. Soucit se sebou byl v našem vzorku 2 statisticky signifikantním prediktorem pocitů internalizovaného studu (F(1, 213)= 313,429, p<0,001). Model vysvětlil přibližně 59,5 % rozptylu výsledné proměnné.
Závěry:
Schopnost soucítit se sebou zřejmě významně eliminuje pocity internalizovaného studu i potíže v regulaci emocí. Je proto zřejmě důležitým předpokladem duševního zdraví a duševní pohody.
Emoční vřelost rodičů, soucit se sebou a některé typické transdiagnostické sy...Jan Benda
Východiska: Emoční vřelost rodičů v dětství bývá dávána do souvislosti s následným rozvinutím schopnosti soucítit se sebou. Naopak nedostatek emoční vřelosti rodičů možná souvisí s pozdějším výskytem některých typických transdiagnostických symptomů jako jsou ostýchavost, internalizovaný stud či potíže v regulaci emocí. Metoda: Pomocí tří dotazníkových šetření jsme se pokusili ověřit teoreticky předpokládané souvislosti mezi emoční vřelostí rodičů v dětství (měřeno pomocí PBI, EMWSS a s-EMBU), soucitem se sebou (SCS-CZ), ostýchavostí (RCBS), pocity internalizovaného studu (ISS) a potížemi v regulaci emocí (DERS-SF-CZ). Výsledky: Šetření 1, 2 i 3 prokázala středně silné korelace mezi emoční vřelostí rodičů a soucitem se sebou (N1=263; PBI, r=0,3; N2=305, EMWSS, r=0,4; N3=440; dotazník s-EMBU, r=0,3; p123 < 0,01). Šetření 1, 2 a 3 dále prokázala následující korelace mezi soucitem se sebou a 1) ostýchavostí (r=-0,44, p < 0,01), 2) internalizovaným studem (r=-0,79, p < 0,01) a 3) potížemi v regulaci emocí (r=-0,72, p < 0,01). Závěry: Tři nezávislá šetření potvrdila souvislost mezi emoční vřelostí rodičů v dětství a soucitem se sebou v dospělosti. Šetření dále ukázala, že soucit se sebou zřejmě významně eliminuje některé typické transdiagnostické symptomy, konkrétně ostýchavost, internalizovaný stud a potíže v regulaci emocí.
Psychologie náboženství (Michal Šmilauer)Maelström
Proč i dnešní době tolik lidí věří v něco, na první pohled, tak iracionálního, jako je Bůh? Věděli jste, že např. v USA je věřících přes 85% lidí? Není to trochu v rozporu s materiální orientací dnešní společnosti? Přijďte se ponořit do zákoutí lidské duše…
Práce Klíčové aspekty sebevražedných sekt z pohledu jedince se zabývá analýzou dějů ve třech tzv. sebevražedných sektách: Chrámu lidu (Jonestown, Guayana, 1978), Davidovské větvi Církve adventistů sedmého dne (Waco, USA, 1994) a Řádu Chrámu slunce (Morin Heights, Kanada a Cheiry, Švýcarsko, 1994; Grenoble, Francie, 1995; St. Casimir, Kanada, 1997).
UNIKATNI KOGNITIVNE BEHAVIORALNI MODEL KOUCINKU PRO VASOldřich NAVRÁTIL
Unikátní kognitivně behaviorání model koučinku
„Wellness – Mind – Control“ – „Zdravá kontrola mysli“
pod vedením certifikovaného kouče ing. Oldřicha Navrátila
Všímavost a soucit k sobě mohou být chápány jako univerzální společné faktory podílející se na psychoterapeutické změně u všech psychoterapeutických přístupů, ať už o těchto faktorech explicitně mluví či nikoliv. Výzkumy všímavosti každopádně pomáhají porozumět mechanismům psychoterapeutické změny a nabízejí pragmatický, fenomenologický pohled na duševní poruchy. Přednáška představí originální fenomenologický model maladaptivních schémat, který propojuje poznatky třetí vlny kognitivně-behaviorální terapie s poznatky humanistických a psychodynamických směrů. Vysvětlí, jak souvisí negativní jádrová přesvědčení, pocity niterné emoční bolesti (angl. core pain), ego-obranné mechanismy, archaické ego stavy a navenek zjevné symptomy duševních poruch. Na kazuistickém příkladu z praxe pak ilustruje možnost zprostředkování korektivní emoční zkušenosti a iniciování tzv. rekonsolidace paměti klienta. Přednáška snad také přispěje k nalézání společného konsenzu mezi všemi současnými psychoterapeutickými přístupy. Zdůrazní význam terapeutického vztahu a soucitu terapeuta ke klientovi i k sobě samému.
Nedílnou součástí všímavosti je akceptování všech jevů v našem těle i mysli. Když rozvíjíme všímavost, eliminujeme tedy postupně přirozený odpor ke všemu nepříjemnému, ale i přirozenou tendenci ulpívat na všem příjemném. A to je výzva, v níž nám pomáhají laskavost, soucit, radost z radosti druhých i vyrovnanost. Prezentace představuje tyto čtyři vznešené postoje a vysvětluje mimo jiné, že laskavost není soucit a vyrovnanost není lhostejnost nebo pýcha. Ukazuje tak cestu ke skutečnému sebepřijetí.
Může za všechno Já? : Mindfulness a sebepřesažení Jan Benda
Pocity nedostatečnosti se skrývají za mnohými navenek viditelnějšími příznaky, které klienty motivují k nastoupení psychoterapie. "Strach, že nejsem dostatečný/á", ale předpokládá víru v nějaké více či méně stabilní Já s docela konkrétními a trvalými vlastnostmi. Intenzivní praxe meditace všímavosti vede k radikální změně chápání sebe sama. Příspěvek bude diskutovat roli sebepřesažení v procesu psychoterapeutické změny a vliv sebevztažného zpracovávání informací na osobní pohodu a duševní zdraví.
Laskavost k sobě a soucit se sebou v psychoterapiiJan Benda
Schopnost zaujmout k sobě samému emočně pozitivní postoj ve chvílích, kdy zažíváme trápení, selhání nebo si uvědomujeme nějaký svůj nedostatek, je důležitým aspektem regulace emocí a zároveň i předpokladem duševního zdraví a duševní pohody. Takový postoj, označovaný jako soucit se sebou (angl. self-compassion), je zřejmě i významným elementem psychoterapeutické změny.
Příspěvek představí koncept soucitu se sebou, který se vedle všímavosti (angl. mindfulness) stal v posledních letech jedním z dalších elementů tradiční buddhistické psychologie, vzbuzujících zájem západních odborníků. Porovná tento u nás nový koncept s příbuznými psychologickými pojmy. Nastíní předpokládaný vliv nedostatku soucitu se sebou v etiopatogenezi některých psychických poruch a zmíní možnosti, jak tento postoj k sobě rozvíjet. Uvede i výzkumné aktivity týkající se soucitu se sebou, jež aktuálně probíhají v České republice.
Nedostatek soucitu k sobě jako transdiagnostický faktor u pěti různých duševn...Jan Benda
Východiska a cíle: Nedostatek soucitu k sobě i tendence k prožívání studu mohou být spojeny s celou řadou duševních poruch. Cílem této studie bylo porovnat míru soucitu k sobě a míru tendence k prožívání studu u pacientů s úzkostnými poruchami, s depresivními poruchami, s hraniční poruchou osobnosti, s poruchami příjmu potravy, se závislostí na alkoholu a u zdravých kontrol.
Metoda: Všem pěti klinickým skupinám a zdravým kontrolám byly administrovány škály měřící soucit k sobě a tendenci k prožívání studu. Rozdíly mezi vzorky byly testovány statistickými metodami a posouzeny pomocí Cohenova d.
Výsledky: Všech pět klinických skupin vykazovalo signifikantně nižší míru soucitu k sobě a signifikantně vyšší míru tendence k prožívání studu než zdravé kontroly. Velikost rozdílu v míře soucitu k sobě i v míře tendence k prožívání studu mezi všemi klinickými skupinami a zdravými kontrolami byla velká.
Diskuze: Předpokládáme, že nedostatek soucitu k sobě vede ke zvýšené tendenci k prožívání studu, která pak zapříčiňuje vznik různých psychopatologických symptomů.
Závěry: Nedostatek soucitu k sobě a zvýšená tendence k prožívání studu se v této studii ukázaly být transdiagnostickými faktory u pěti různých duševních poruch. Předpokládáme, že klienti trpící kteroukoli z těchto poruch by mohli mít užitek z terapeutických intervencí, které facilitují rozvoj soucitu k sobě nebo zvládání studu.
Soucit se sebou, internalizovany stud a regulace emociJan Benda
Východiska:
Práce Arnolda Beissera, Eugene Gendlina, Leslieho Greenberga a dalších autorů vyzdvihly význam akceptace vlastních prožitků pro regulaci emocí, udržování a kultivaci duševního zdraví a duševní pohody. Nově definovaná schopnost soucítit se sebou přitom zřejmě tuto akceptaci usnadňuje, resp. umožňuje.
Metoda:
Prostřednictvím dvou dotazníkových šetření jsme se pokusili ověřit teoreticky předpokládané souvislosti mezi schopností soucítit se sebou, potížemi v regulaci emocí a přítomností pocitů internalizovaného studu. K posouzení vztahu mezi proměnnými jsme využili Pearsonovy korelační koeficienty a výsledky lineární regresní analýzy.
Výsledky:
Šetření 1 (N=471) prokázalo silnou negativní korelaci (r=-0,71; p < 0,01) mezi schopností soucítit se sebou a potížemi v regulaci emocí. Soucit se sebou byl v našem vzorku 1 statisticky signifikantním prediktorem potíží v regulaci emocí (F(1, 469)=463,836, p<0,001).>< 0,01) mezi schopností soucítit se sebou a přítomností pocitů internalizovaného studu. Soucit se sebou byl v našem vzorku 2 statisticky signifikantním prediktorem pocitů internalizovaného studu (F(1, 213)= 313,429, p<0,001). Model vysvětlil přibližně 59,5 % rozptylu výsledné proměnné.
Závěry:
Schopnost soucítit se sebou zřejmě významně eliminuje pocity internalizovaného studu i potíže v regulaci emocí. Je proto zřejmě důležitým předpokladem duševního zdraví a duševní pohody.
Emoční vřelost rodičů, soucit se sebou a některé typické transdiagnostické sy...Jan Benda
Východiska: Emoční vřelost rodičů v dětství bývá dávána do souvislosti s následným rozvinutím schopnosti soucítit se sebou. Naopak nedostatek emoční vřelosti rodičů možná souvisí s pozdějším výskytem některých typických transdiagnostických symptomů jako jsou ostýchavost, internalizovaný stud či potíže v regulaci emocí. Metoda: Pomocí tří dotazníkových šetření jsme se pokusili ověřit teoreticky předpokládané souvislosti mezi emoční vřelostí rodičů v dětství (měřeno pomocí PBI, EMWSS a s-EMBU), soucitem se sebou (SCS-CZ), ostýchavostí (RCBS), pocity internalizovaného studu (ISS) a potížemi v regulaci emocí (DERS-SF-CZ). Výsledky: Šetření 1, 2 i 3 prokázala středně silné korelace mezi emoční vřelostí rodičů a soucitem se sebou (N1=263; PBI, r=0,3; N2=305, EMWSS, r=0,4; N3=440; dotazník s-EMBU, r=0,3; p123 < 0,01). Šetření 1, 2 a 3 dále prokázala následující korelace mezi soucitem se sebou a 1) ostýchavostí (r=-0,44, p < 0,01), 2) internalizovaným studem (r=-0,79, p < 0,01) a 3) potížemi v regulaci emocí (r=-0,72, p < 0,01). Závěry: Tři nezávislá šetření potvrdila souvislost mezi emoční vřelostí rodičů v dětství a soucitem se sebou v dospělosti. Šetření dále ukázala, že soucit se sebou zřejmě významně eliminuje některé typické transdiagnostické symptomy, konkrétně ostýchavost, internalizovaný stud a potíže v regulaci emocí.
Psychologie náboženství (Michal Šmilauer)Maelström
Proč i dnešní době tolik lidí věří v něco, na první pohled, tak iracionálního, jako je Bůh? Věděli jste, že např. v USA je věřících přes 85% lidí? Není to trochu v rozporu s materiální orientací dnešní společnosti? Přijďte se ponořit do zákoutí lidské duše…
Práce Klíčové aspekty sebevražedných sekt z pohledu jedince se zabývá analýzou dějů ve třech tzv. sebevražedných sektách: Chrámu lidu (Jonestown, Guayana, 1978), Davidovské větvi Církve adventistů sedmého dne (Waco, USA, 1994) a Řádu Chrámu slunce (Morin Heights, Kanada a Cheiry, Švýcarsko, 1994; Grenoble, Francie, 1995; St. Casimir, Kanada, 1997).
UNIKATNI KOGNITIVNE BEHAVIORALNI MODEL KOUCINKU PRO VASOldřich NAVRÁTIL
Unikátní kognitivně behaviorání model koučinku
„Wellness – Mind – Control“ – „Zdravá kontrola mysli“
pod vedením certifikovaného kouče ing. Oldřicha Navrátila
Všímavost a soucit k sobě mohou být chápány jako univerzální společné faktory podílející se na psychoterapeutické změně u všech psychoterapeutických přístupů, ať už o těchto faktorech explicitně mluví či nikoliv. Výzkumy všímavosti každopádně pomáhají porozumět mechanismům psychoterapeutické změny a nabízejí pragmatický, fenomenologický pohled na duševní poruchy. Přednáška představí originální fenomenologický model maladaptivních schémat, který propojuje poznatky třetí vlny kognitivně-behaviorální terapie s poznatky humanistických a psychodynamických směrů. Vysvětlí, jak souvisí negativní jádrová přesvědčení, pocity niterné emoční bolesti (angl. core pain), ego-obranné mechanismy, archaické ego stavy a navenek zjevné symptomy duševních poruch. Na kazuistickém příkladu z praxe pak ilustruje možnost zprostředkování korektivní emoční zkušenosti a iniciování tzv. rekonsolidace paměti klienta. Přednáška snad také přispěje k nalézání společného konsenzu mezi všemi současnými psychoterapeutickými přístupy. Zdůrazní význam terapeutického vztahu a soucitu terapeuta ke klientovi i k sobě samému.
Komplexní přístup k lidskému potenciálu za pomoci vědy a technologií.
Jak změnit svoje myšlení, činnosti a dovednosti, aby jsme dosahovali udržitelné výkonnosti nejenom ve sportu. Je na čase si vzít svoji energii, sebevědomí a vyrovnanost zpět. Optimalizujeme naše tělo, prostředí a vztahy díky technologiím. Neurověda a biohacking v praxi. Tvořeno světovými špičkami a ověřeno českými olympioniky a elitními sportovci. Např.Veronika Vítková, Martin Fuksa, Josef Šural, Lukáš Pokorný, Tomáš Portyk.
život podle pěti elementů, byznys podle pěti elementů, domov podle pěti elementů, životní rovnováha, jak řídit své emoce, energie dní v týdnu od 2.11., video kurzy Akademie štěstí
Význam teoretického rámce při výzkumu psychoterapie z postmoderní perspektivyLeoš Zatloukal, Ph.D.
Článek se zabývá teorií psychoterapie (zejména srovnáním medicínského a kontxtuálního modelu a teorií "tzv. společných faktorů" účinnosti terapie) a výzkumem, dotýká se i takových témat, jako je diagnostika či měření účinnosti terapie.
8. Všímavost (mindfulness)
• schopnost uvědomovat si procesy probíhající v našem těle a v mysli
v přítomném okamžiku s postojem smířlivého porozumění a přijetí
• obecný psychoterapeutický faktor ovlivňující transdiagnostické
mentální procesy (Benda, 2019; Greeson, Garland, Black, 2014)
• klíčový faktor sebepřesažení (self-transcendence) – rozvinutá
všímavost v intenzivní meditaci vede k transpersonálním zkušenostem
s TRVALÝM a NEVRATNÝM dopadem na osobnost člověka (Engler,
1983)
9. Tři úrovně všímavosti
1. Tady a teď – soustředění na přítomné vjemy
2. Zvědomování si a akceptování pocitů a nálad
3. Sebepřesažení – prázdnota a Ne-Já
(Benda, 2019)
9
10. Definice rozvinuté všímavosti
Všímání si = okamžik za okamžikem probíhající pozorování tří
charakteristik každého jednotlivého procesu (fenoménu), který v dané
chvíli probíhá v našem vědomí:
1. pomíjivosti
2. neuspokojivosti
3. nepřítomnosti neměnného Já
→ tři univerzální charakteristiky všech prožívaných fenoménů
(viz Grabovac, Lau & Willett, 2011)
11. Pokročilá meditace všímavosti
↓
Touha po vymanění se z matrixu fenoménů
↓
Dosažení vyrovnanosti ve vztahu k formacím
(zcela mizí odpor a ulpívání)
↓
Vhled vedoucí k vynoření
↓
Ustání všech formací (nibbána)
(Mahasi, 1997, srov. Engler, 1983)
12. Důsledky pokročilé meditace všímavosti
Mimo jiné:
• Mizí jádrové přesvědčení o existenci neměnného Já
• Mizí skeptická pochybovačnost
• Mizí smyslná žádostivost a zlovolnost
• Mizí domýšlivost, neklid a nevědomost
(Nyanatiloka, 2008)
13. Důsledky pokročilé meditace všímavosti
Duševní
zdraví a
spokojenost
Nepřipoutanost
k Já
Soucit k sobě
i k druhým*
Autochtonní
etika**
*Přesněji řečeno jde o celkem čtyři tzv.
vznešené postoje (viz Benda, 2019)
** rozvíjení všímavosti (a vhledu) vede
k pochopení eticko-psychologické
determinace prožívání a k rozvinutí
etického jednání (Benda, 2011; 2019).
15. Sebevztažné emoce
• vznikají na základě hodnocení vlastního chování nebo sebe sama (narativní
Já) v sociálním kontextu (srov. Tracy, Robins, Tangney, 2007)
• mohou být adaptivní (např. vina, trapnost, hrdost) nebo maladaptivní
(stud, pýcha)
• podle Bendy (2019) jsou stud a pýcha ve spojení s maladaptivními
obrannými mechanismy skrytou příčinou celé řady duševních
poruch
• protože ale v pokročilé meditaci zaniká implicitní jádrové přesvědčení
o_existenci neměnného Já (viz Shonin, Van Gordon, Griffiths, 2016),
přestávají vznikat pocity studu a později i pýchy a zaniká tak i příčina mnoha
duševních poruch
Vsuvka
19. Já (Ego, Self)
• Narativní (autobiografické, konceptuální, verbální, sémantické) Já –
sebevztažné myšlenky a pocity – (MPFC, PCC, IPL – viz Araujo et al.,
2015; Davey, Pujol, Harrison, 2016)
• Minimální Já – prožívající subjekt (Zahavi, 2014)
• Ztráta pocitu vlastnictví vlastního těla
• Úplná ztráta vědomí vlastního těla (P-MSPL, insula, střední frontální gyrus)
• Vědomí bytí na určitém místě v prostoru (temporoparietální křižovatka)
20. Model rozpouštění Já (Millière et al., 2018)
0
6
12
18
ztráta pocitu vlastnictví
vlastního těla
ztráta vědomí těla ztráta vědomí bytí na
určitém místě v prostoru
Ztráta narativního Já
Ztráta smyslového Já
Úplná
ztráta Já
ztráta přístupu
k autobiografickým informacím
méně myšlenek o Já
a představ o minulosti
nebo budoucnosti
22. Bufo alvarius – pilotní studie (N = 25; Benda, Havlínová, 2019)
před 3 dny po 60 dní po Cohenovo d
nepřipoutanost
soucit se sebou
23. Bufo alvarius – pilotní studie (N = 25; Benda, Havlínová, 2019)
před 3 dny po 60 dní po Cohenovo d
nepřipoutanost 35,2 (4,7) 37,2 (4,4) 37,4 (5,0) 0,43
soucit se sebou 45,4 (7,1) 48,1 (7,4) 49,0 (8,3) 0,46
24. Důsledky psychedelické zkušenosti
• terapeutický efekt (x úzkosti, deprese, PTSD, závislosti)
• rozvíjí se otevřenost a sebepřesažení (Bouso et al., 2018; Letheby,
Gerrans, 2017; Palhano-Fontes et al., 2015 atd.)
• rozvíjí se soucit se sebou (Benda, Havlínová, 2019; Carhart-Harris et
al., 2018; Griffiths et al., 2018; Kamboj et al., 2015, 2018; Stansbury,
2019; Soler et al., 2018)
• zřejmě se rozvíjí i etické jednání (Earp, 2018; McDaniel, 2017;
Naranjo, 2017)
25. Neurofyziologie
oblasti mozku meditace psychedelika
nepřipoutanost k Já
MPFC, PCC, precuneus,
IPL, PHC
Brewer et al.,
2011; Dor-
Ziderman et al.,
2013; Winter et
al., 2020
Bouso et al., 2015;
Carhart-Harris et
al., 2012; Palhano-
Fontes et al., 2015
soucit ???
amygdala, AI, SMG,
NAcc, VTA, GP,
putamen, ACC
Engen, Singer,
2015; Klimecki et
al., 2013; Leung et
al., 2015
Barsugia et al.,
2018; Lebedev et
al., 2015; Leung et
al., 2015;
Tagliazucchi et al.,
2016
28. Rozdíly
Meditace všímavosti a vhledu
• pomalá cesta vnitřní proměny
• zahrnuje dlouhodobou přípravu
(etika,disciplína, rozvíjení dílčích schopností)
• reflektuje procesy, uzávorkovává, nezabývá se
obsahy, směřuje k vyrovnanosti,
nepřipoutávání, klidu a míru
• maladaptivní emoční schémata zahrnující
strach, nenávist, pýchu apod. jsou
překonávána prostřednictvím vhledu a
jasného uvědomění, pochopení
• meditující se učí postupně sám aktivně měnit
(čistit) své vědomí
Psychedelika
• rychlá cesta vyvolaná z vnějšku
• náhle katapultuje vědomí za_hranice
konceptů
• přinášejí poměrně intenzivní (vzrušující) a
obsahově bohaté zážitky
• dokáží rychle eliminovat strach, nenávist,
pýchu a zprostředkovat (dočasně) zkušenost
bezpodmínečné lásky, soucitu (antidotum?)
• změny vědomí jsou ovlivňovány druhem a
množstvím užité substance (dlouhodobé
dopady?)
(srov. Naranjo, 1996)
29. Vzájemná inspirace a doplňování
meditace všímavosti:
• abstrahuje od jednotlivých obsahů vědomí a pomáhá vidět strukturu
prožívání, opakující se vzorce
• vede proto k univerzálním vhledům do lidské zkušenosti a rozvíjí
individuální umění žít šťastně
• rozvíjí trvalé (a nikoli jen přechodné) mentální schopnosti
• ty mohou (mimo jiné) pomáhat i při zvládání psychedelických zkušeností
• teorie spojená s meditací (theraváda, vadžrajána) obsahuje důležité
vědomosti o rozšiřování vědomí, které mohou lidem zásadním způsobem
pomoci porozumět a integrovat psychedelické zkušenosti (srov. Benda,
2007)
30. Vzájemná inspirace a doplňování
psychedelika:
• zážitky mají blíž ke každodenním osobním a vztahovým tématům
a problémům, na které meditace všímavosti a vhledu necílí (viz Benda,
2012)
• mohou přinášet velmi konkrétní inspiraci pro každodenní život, vztahy
• „heart openers“, „feeling enhancers“ (MDMA, peyotl) mohou rychle (i
když jen dočasně) eliminovat úzkost, nenávist, lpění na různých skutečnosti
neodpovídajících předsudcích, pýchu = obranné mechanismy (srov. Benda,
2019), které v meditaci někdy dlouho přetrvávají a blokují rozvoj vhledu
• mohou tedy zprostředkovat významné korektivní zkušenosti
33. 1. Studovat moudrost
přírodních národů týkající
se užívání psychedelik
• užívání pouze při zvláštních rituálních
příležitostech zahrnujících mj. i speciální
přípravu (očistu - tělesnou, emoční, mentální)
34. 2. Studovat psychologii
abhidhammy
• velmi podrobně mapuje procesy a mechanismy
sebepřesažení
• popisuje typická úskalí a nebezpečí meditační
praxe
• vysvětluje benefity transpersonálních
zkušeností
• umožňuje zasadit zkušenosti se změněnými
stavy vědomí do srozumitelného kontextu
(integrace)
35. 3. Zkoumat pokročilé
meditující (> 10.000h)
a nejen absolventy 8-týdenních
programů založených na všímavosti
• výzkumy ukazují zásadní rozdíly mezi
začátečníky a pokročilými
• bude zřejmě nutné odlišit různé
úrovně rozvinutí všímavosti (viz Benda,
2019)
36. 4. Zkoumat interakce
meditace a psychedelik
• dlouhodobě meditující mohou inspirovat
psychedelické zkušenosti (Griffiths et al.,
2018; Smigielski et al., 2019a, b)
• uživatelům psychedelik může prospívat
meditace (metodické rozvíjení důležitých
mentálních schopností) a eventuálně i
studium teorie vztahující se k meditaci
všímavosti (integrace)
37. 4. Zkoumat interakce
meditace a psychedelik
• dlouhodobě meditující mohou inspirovat
psychedelické zkušenosti (Griffiths et al.,
2018; Smigielski et al., 2019a, b)
• uživatelům psychedelik může prospívat
meditace (metodické rozvíjení důležitých
mentálních schopností) a eventuálně i
studium teorie vztahující se k meditaci
všímavosti (integrace)
39. 6. Zkoumat dlouhodobé účinky psychedelik
a nejen fenomenologii psychedelické zkušenosti
srov. např. dotazníky
1. EDI (Nour et al., 2016) – příklad položky: „Veškerý pojem o sobě a
vlastní identitě se rozplynul.“
2. NTS (Whitehead et al., 2018) – příklad položky: „Nezaplétám se
příliš do myšlenek o sobě samé/m.“
Mají psychedelika vliv na etičnost jednání? (Earp, 2018;
McDaniel, 2017; Naranjo, 2017)
40. 7. Zkoumat účinky psychedelik na klíčové
transdiagnostické faktory
a nejen na příznaky konkrétních duševních poruch (úzkostnost,
depresivita, PTSD, BPD, závislosti…)
srov. např.:
• všímavost
• soucit se sebou
• regulace emocí
• nepřipoutanost k Já
41. 8. Využívat dotazníky vytvořené při výzkumu
všímavosti také ve výzkumu psychedelik
1. Škála nepřipoutanosti k Já (NTS-CZ)
2. Sussexsko-Oxfordská škála soucitu k sobě (SOCS-S-CZ)
3. Dotazník pěti aspektů všímavosti, krátká verze (FFMQ-15-CZ)
4. Škála potíží v regulaci emocí, krátká verze (DERS-SF-CZ)
→ Měří klíčové transdiagnostické faktory
→ Stáhněte si je na www.mindfulness.cz
42. 8. Využívat dotazníky vytvořené při výzkumu
všímavosti také ve výzkumu psychedelik
1. Škála nepřipoutanosti k Já (NTS-CZ)
2. Sussexsko-Oxfordská škála soucitu k sobě (SOCS-S-CZ)
3. Dotazník pěti aspektů všímavosti, krátká verze (FFMQ-15-CZ)
4. Škála potíží v regulaci emocí, krátká verze (DERS-SF-CZ)
→ Měří klíčové transdiagnostické faktory
→ Stáhněte si je na www.mindfulness.cz
43. 8. Využívat dotazníky vytvořené při výzkumu
všímavosti také ve výzkumu psychedelik
1. Škála nepřipoutanosti k Já (NTS-CZ)
2. Sussexsko-Oxfordská škála soucitu k sobě (SOCS-S-CZ)
3. Dotazník pěti aspektů všímavosti, krátká verze (FFMQ-15-CZ)
4. Škála potíží v regulaci emocí, krátká verze (DERS-SF-CZ)
→ Měří klíčové transdiagnostické faktory
→ Stáhněte si je na www.mindfulness.cz
49. Araujo, H. F., Kaplan, J., Damasio, H., & Damasio, A. (2015). Neural correlates of different
self domains. Brain and Behavior, 5(12), e00409.
Badiner, A., & Grey, A. (Eds.) (2015). Zig Zag Zen: Buddhism and Psychedelics. Santa Fe:
Synergetic Press.
Barrett, F. S., & Griffiths, R. R. (2018). Classic hallucinogens and mystical experiences:
phenomenology and neural correlates. In Adam L. Halberstadt, Franz X. Vollenweider, &
David E. Nichols (Eds.), Behavioral neurobiology of psychedelic drugs. Springer, Berlin,
Heidelberg.
Barsuglia, J. P., Polanco, M., Palmer, R., Malcolm, B. J., Kelmendi, B., & Calvey, T. (2018). A
case report SPECT study and theoretical rationale for the sequential administration of
ibogaine and 5-MeO-DMT in the treatment of alcohol use disorder. Progress in brain
research, 242, 121-158. Elsevier.
Benda, J. (2007). Mystika a schizofrenie: Mystické zážitky jako předmět klinického zájmu.
Ústí nad Labem: Jan Benda.
Benda, J. (2011). Přínos meditace pro psychoterapeuty: Rozvíjení terapeutových kvalit
pozitivně ovlivňujících výsledek psychoterapie. Psychoterapie, 5(1), 14-25.
Benda, J. (2012). Buddhismus a psychoterapie: Meditace není všelék. Dingir, 15(1), 12-15.
50. Benda, J. (2019). Všímavost a soucit se sebou: Proměna emocí v psychoterapii. Praha:
Portál.
Benda, J., & Havlínová, L. (2019). Vliv jednorázového užití sekretu ze žláz ropuchy
coloradské (Bufo alvarius) na vybrané osobnostní charakteristiky – Pilotní studie (Poster).
32. Česko-slovenská psychoterapeutická konference, 13.-16. 11., Přerov.
Bouso, J. C., dos Santos, R. G., Alcázar-Córcoles, M. Á., & Hallak, J. E. (2018). Serotonergic
psychedelics and personality: A systematic review of contemporary research.
Neuroscience & Biobehavioral Reviews, 87, 118-132.
Bouso, J. C., Palhano-Fontes, F., Rodríguez-Fornells, A., Ribeiro, S., Sanches, R., Crippa, J. A.
S., ... & Riba, J. (2015). Long-term use of psychedelic drugs is associated with differences
in brain structure and personality in humans. European Neuropsychopharmacology,
25(4), 483-492.
Brewer, J. A., Worhunsky, P. D., Gray, J. R., Tang, Y. Y., Weber, J., & Kober, H. (2011).
Meditation experience is associated with differences in default mode network activity
and connectivity. Proceedings of the National Academy of Sciences, 108(50), 20254-
20259.
Carhart-Harris, R. L., Erritzoe, D., Haijen, E., Kaelen, M., & Watts, R. (2018). Psychedelics
and connectedness. Psychopharmacology, 235(2), 547-550.
51. Carhart-Harris, R. L., Erritzoe, D., Williams, T., Stone, J. M., Reed, L. J., Colasanti, A., ... &
Hobden, P. (2012). Neural correlates of the psychedelic state as determined by fMRI
studies with psilocybin. Proceedings of the National Academy of Sciences, 109(6), 2138-
2143.
Davey, C. G., Pujol, J., & Harrison, B. J. (2016). Mapping the self in the brain's default mode
network. Neuroimage, 132, 390-397.
De Silva, P. (2014). An introduction to Buddhist psychology and counselling: Pathways of
mindfulness -based therapies. Basingstoke: Macmillan Press.
Dor-Ziderman, Y., Berkovich-Ohana, A., Glicksohn, J., & Goldstein, A. (2013). Mindfulness-
induced selflessness: a MEG neurophenomenological study. Frontiers in Human
Neuroscience, 7, article: 582.
Earp, B. D. (2018). Psychedelic moral enhancement. Royal Institute of Philosophy
Supplements, 83, 415-439.
Engen, H. G., & Singer, T. (2015). Compassion-based emotion regulation up-regulates
experienced positive affect and associated neural networks. Social Cognitive and
Affective Neuroscience, 10(9), 1291-1301.
Engler, J. H. (1983). Theravada Buddhist Insight Meditation and an Object Relations Model
of Therapeutic-Developmental Change--a Clinical Case Study of an Ethnopsychiatric
Tradition (Dissertation). Chicago: University of Chicago.
52. Frewen, P., Schroeter, M. L., Riva, G., Cipresso, P., Fairfield, B., Padulo, C., ... & Polyakova, M.
(2020). Neuroimaging the consciousness of self: Review, and conceptual-methodological
framework. Neuroscience and Biobehavioral Reviews, 112, 164-212.
Grabovac, A. D., Lau, M. A., & Willett, B. R. (2011). Mechanisms of mindfulness: A Buddhist
psychological model. Mindfulness, 2(3), 154-166.
Greeson, J., Garland, E. L., & Black, D. (2014). Mindfulness: A transtherapeutic approach for
transdiagnostic mental processes. In A. le, C. T. Ngnoumen, & E. J. Langer (Eds.), The
Wiley Blackwell handbook of mindfulness. Chichester: Wiley-Blackwell.
Griffiths, R. R., Johnson, M. W., Richards, W. A., Richards, B. D., Jesse, R., MacLean, K. A., ...
& Klinedinst, M. A. (2018). Psilocybin-occasioned mystical-type experience in
combination with meditation and other spiritual practices produces enduring positive
changes in psychological functioning and in trait measures of prosocial attitudes and
behaviors. Journal of Psychopharmacology, 32(1), 49-69.
Kamboj, S. K., Kilford, E. J., Minchin, S., Moss, A., Lawn, W., Das, R. K., … & Freeman, T. P.
(2015). Recreational 3,4-methylenedioxy-N-0methylamphetamine (MDMA) or ‘ecstasy’
and self-focused compassion: Preliminary steps in the development of a therapeutic
psychopharmacology of contemplative practices. Journal of Psychopharmacology, 29(9),
961-970.
53. Kamboj, S. K., Walldén, Y. S., Falconer, C. J., Alotaibi, M. R., Blagbrough, I. S., Husbands, S.
M., & Freeman, T. P. (2018). Additive effects of 3, 4-methylenedioxymethamphetamine
(MDMA) and compassionate imagery on self-compassion in recreational users of
ecstasy. Mindfulness, 9(4), 1134-1145.
Klimecki, O. M., Leiberg, S., Lamm, C., & Singer, T. (2013). Functional neural plasticity and
associated changes in positive affect after compassion training. Cerebral Cortex, 23(7),
1552-1561.
Kornfield, J. (2009). Po extázi prádelna: Výzva a úskalí, jež člověku přináší duchovní život.
Praha: Eminent.
Leary, T., Metzner, R., & Alpert, R. (1999). Psychedelická zkušenost: Příručka na podkladě
Tibetské knihy mrtvých. Česko: Dveře.
Lebedev, A. V., Lövdén, M., Rosenthal, G., Feilding, A., Nutt, D. J., & Carhart‐Harris, R. L.
(2015). Finding the self by losing the self: Neural correlates of ego‐dissolution under
psilocybin. Human Brain Mapping, 36(8), 3137-3153.
Letheby, C., & Gerrans, P. (2017). Self unbound: ego dissolution in psychedelic experience.
Neuroscience of Consciousness, 2017(1), nix016.
Leung, M. K., Chan, C. C., Yin, J., Lee, C. F., So, K. F., & Lee, T. M. (2015). Enhanced
amygdala–cortical functional connectivity in meditators. Neuroscience Letters, 590, 106-
110.
54. Lutz, A., Brefczynski-Lewis, J., Johnstone, T., & Davidson, R. J. (2008). Regulation of the
neural circuitry of emotion by compassion meditation: Effects of meditative expertise.
PLoS One, 3(3), e1897.
Mahasi, S. (1997). Pokrok v pěstování vhledu: Pojednání o buddhistické meditaci. Praha:
Alternativa.
Masters, R. A. (2019). Duchovní unikání - Když nás spiritualita vzdaluje od věcí skutečně
důležitých. Praha: Maitrea.
McDaniel, J. (2017). “Strengthening the Moral Compass”: The Effects of MDMA (“Ecstasy”)
Therapy on Moral and Spiritual Development. Pastoral Psychology, 66(6), 721-741.
Millière, R., Carhart-Harris, R. L., Roseman, L., Trautwein, F. M., & Berkovich-Ohana, A.
(2018). Psychedelics, meditation, and self-consciousness. Frontiers in Psychology, 9,
article: 1475.
Naranjo, C. (1996). The interpretation of psychedelic experience in light of the psychology
of meditation. In M. Winkelman & W. Andritsky (Eds.), Sacred plants, consciousness and
healing: Cross-cultural and interdisciplinary perspectives. Berlin: Verlag und Vertrieb.
Naranjo, C. (2017). On Psychedelics, Morality, and Virtue (přednáška na konferenci).
Oakland: Psychedelic Science 2017.
55. Nour, M. M., Evans, L., Nutt, D., & Carhart-Harris, R. L. (2016). Ego-dissolution and
psychedelics: validation of the ego-dissolution inventory (EDI). Frontiers in human
neuroscience, 10, article: 269.
Nyanatiloka, T. (2008). Buddhistický slovník: Příručka buddhistických pojmů a nauky. Praha:
DharmaGaia.
Palhano-Fontes, F., Andrade, K. C., Tofoli, L. F., Santos, A. C., Crippa, J. A., Hallak, J. E.,
Ribeiro, S., & de Araujo, D. B. (2015). The psychedelic state induced by ayahuasca
modulates the activity and connectivity of the default mode network. PloS one, 10(2),
e0118143.
Sampedro, F., de la Fuente Revenga, M., Valle, M., Roberto, N., Domínguez-Clavé, E., Elices,
M., ... & Friedlander, P. (2017). Assessing the psychedelic “after-glow” in ayahuasca
users: post-acute neurometabolic and functional connectivity changes are associated
with enhanced mindfulness capacities. International Journal of
Neuropsychopharmacology, 20(9), 698-711.
Smigielski, L., Kometer, M., Scheidegger, M., Krähenmann, R., Huber, T., & Vollenweider, F.
X. (2019a). Characterization and prediction of acute and sustained response to
psychedelic psilocybin in a mindfulness group retreat. Scientific Reports, 9(1), 1-13.
56. Smigielski, L., Scheidegger, M., Kometer, M., & Vollenweider, F. X. (2019b). Psilocybin-
assisted mindfulness training modulates self-consciousness and brain default mode
network connectivity with lasting effects. NeuroImage, 196, 207-215.
Soler, J., Elices, M., Franquesa, A., Barker, S., Friedlander, P., Feilding, A., Pascual, J.C., Riba,
J., 2016. Exploring the therapeutic potential of Ayahuasca: acute intake increases
mindfulness-related capacities. Psychopharmacology, 233, 823–829.
Soler, J., Elices, M., Dominguez-Clavé, E., Pascual, J. C., Feilding, A., Navarro-Gil, M., ... &
Riba, J. (2018). Four weekly ayahuasca sessions lead to increases in “acceptance”
capacities: a comparison study with a standard 8-week mindfulness training program.
Frontiers in Pharmacology, 9, article: 224.
Stansbury, K. A. (2019). The Influence of Psychedelic Induced Ego-Dissolution on Self-
Compassion. Long Beach: California State University.
Tagliazucchi, E., Roseman, L., Kaelen, M., Orban, C., Muthukumaraswamy, S.D., Murphy, K.,
Laufs, H., Leech, R., McGonigle, J., Crossley, N., Bullmore, E., Williams, T., Bolstridge, M.,
Feilding, A., Nutt, D.J., Carhart-Harris, R., (2016). Increased global functional connectivity
correlates with LSD-Induced Ego dissolution. Current Biology, 26, 1043–1050.
Tracy, J. L., Robins, R. W., & Tangney, J. P. (Eds.). (2007). The self-conscious emotions: Theory
and research. New York: Guilford.
57. Whitehead, R., Bates, G., Elphinstone, B., Yang, Y., & Murray, G. (2018). Letting go of self:
The creation of the nonattachment to self scale. Frontiers in Psychology, 9, article: 2544.
Winkelman, M. J. (2017). The mechanisms of psychedelic visionary experiences:
hypotheses from evolutionary psychology. Frontiers in Neuroscience, 11, article: 539.
Winter, U., LeVan, P., Borghardt, T. L., Akin, B., Wittmann, M., Leyens, Y., & Schmidt, S.
(2020). Content-free Awareness: EEG-fcMRI Correlates of Consciousness as such in an
Expert Meditator. Frontiers in Psychology, 10, article: 3064.
Zahavi, D. (2014). Self and Other: Exploring Subjectivity, Empathy, and Shame. Oxford:
Oxford University Press.