1. Argumentace
Pro závěrečný úkol do KPI jsem zvolila téma, které se zabývá podobou humoru v románu
Karla Poláčka – Hostinec U kamenného stolu. Studuji obor Český jazyk a literatura. Rozbory
děl významných osobností české literatury tedy patří do celkové náplně studia. Volbě tématu
předcházelo pečlivé přečtení románu. Hned po prvním přečtení mne oslovila nápaditá komika,
která z díla vycházela. Nejprve sem se chtěla zaměřit pouze na projevy humoru obecně.
Později jsem objevila, že se v díle nachází několik druhů humoru. Svou prací bych chtěla
ukázat, že v románu je několik vrstev humoru a ne pouze ta, která je viditelná na první
pohled.
Anotace
Práce se zabývá projevy a druhy humoru v románu Karla Poláčka Hostinec
u Kamenného stolu. Autorka vyčlenila tři druhy humoru – charakterový, slovní a situační. Ke
každému druhu zařazuje, co k němu patří – části románu, osoby či promluvy. Celá práce je
obohacena o ukázky z knihy.
Text práce
Humor v románu Karla Poláčka Hostinec U kamenného stolu
Román obsahuje situační, charakterový i slovní humor. Autor často používá
metaforické, hyperbolické, archaické výrazy, ustálená rčení, klišé a různé fráze za účelem
co nejpřesnějšího vyjádření skutečnosti. Dále využívá netradičního pořádku slov ve větách
a slovních hříček. Všechny výše uvedené jazykové prostředky mu slouží k navození jisté
komičnosti, hravosti a humoru. V díle se prolíná spisovná a obecná čeština. Toto prolínání
dotváří atmosféru věrohodnosti a pohody.
Do čela románu je postavena trojice dvojic, které jsou často předmětem pobavení
a úsměvu čtenáře. Jedná se o dvojčata Alenu a Věru, elegány a gentlemany Gastona
a Percyho, bratry Tomáše a Spytihněva.
Charakterový humor
Dvojčata Alena a Věra si jsou velmi podobné. Od sebe je nerozezná ani vlastní otec.
Sám rada Dyndera se přiznává panu hostinskému, že často neví, zda se jedná o Alenu, nebo
Věru:
„Z toho si nic nedělejte. Pravil. Já jsem jejich rodný táta a taky si je pletu.“1
Jediný, kdo v tom má jasno, jsou bratři Tomáš a Spytihněv. Dívky rozeznávají podle pih
na nose. Vzdálenost mezi pihami je u Věry asi o půl milimetru kratší než u Aleny. Dívky mají
mezi sebou velmi úzký vztah. Často promlouvají dvojhlasně. Neváhají své okolí komentovat
nebo si z něj dělat legraci. Jejich rozhovory připomínají novinovou reportáž, která nás má
informovat o právě probíhající (nebo již proběhlé) události.
1
Poláček, Karel. Hostinec U kamenného stolu. Praha: Mladá fronta, 1992. s. 43.

2. Další dvojící jsou lázeňští šviháci Gaston a Percy. Pravým jménem se jmenují Alois
Netrefný (Percy) a Ondřej Badalec (Gaston). Dívky si z nich tropí jen legraci. Vysmívají se
jim pro jejich předstírání a znuděnost. Gaston a Persy se snaží co nejvěrohodněji napodobit
velký svět - působit světácky, povýšeně a zcestovale. Svým urputným snažením jen zakrývají
pravdu o tom, že jsou obyčejnými zaměstnanci na nedůležitých postech. Oblékají se do
obleků, pijí jen whisky se sodou nebo gin. Mají i zvláštní typ mluvy. Gaston napodobuje styl,
jakým se mluví v milostných románech. Percy se snaží o napodobování mluvy
zlatokopeckého prostředí Severní Ameriky. V jejich mluvě se objevují anglická a francouzská
slovíčka, která jsou mnohdy vyslovována se špatnou výslovností. Gaston i Percy jsou
obrazem mládeže První republiky. Její marnivosti, strojenosti a do jisté míry i znuděnosti.
Třetí dvojící jsou Tomáš a Spytihněv. Do popředí příběhu vstupují až ve druhé části
knihy, ve které vedou hostinec. Každý týden v neděli v poledne dochází k výměně jejich rolí
– z jednoho bratra, který byl doposud číšníkem, se stává hostinský
a naopak. Bratři mají velmi zvláštní vztah. Vše dělají společně. Pro dávný spor z dětství
o duhovou kuličku však na sebe nemluví. Jestliže spolu musí něco vyřešit, tak si dopisují. Pro
případ, že by na sebe museli otevřeně promluvit, si vytvořili zvláštní styl jazyka.
Charakterový humor můžeme nalézt i v pojmenování jednotlivých osob, které jsou
pojmenovány nejen podle jména, ale i podle vnějších znaků, zálib, životních událostí
či profese – Dáma se skřipcem, náčelník Čerokésů/Reparát z matematiky, na procházku chodí
elegantní kostým, promlouvá tenisová raketa apod.
Slovní humor
Slovní humor se nejvíce projevuje v mluvě Tomáše a Spytihněva. Pokud
na sebe musí promluvit přímo, tak si pozornost oslovované osoby, upoutávají pomocí různých
předmětů, které se nacházejí v jejich okruhu – např. zarámovanou fotografii zemřelých
rodičů:
„Dneska, tatínku a maminko, je předsíň hotový svinčík. To se ví, když je nepořádný chlap
a nehledí se na čistotu. Myslí se, že se bude po něm uklízet.“2
Pro přímou komunikaci mezi sebou používají vazbu „ono se“:
„Když se je takový milostpán, tak si mohl zapřáhnout svoji přepychovou limuzínu a hasit
si to třeba stovkou. Nemá se nic proti tomu.“3
Zvláštní je i to, jakým způsobem komunikuje paní Klementýna na svého manžela:
„Je hodný, hodný, Dyndero. Za to mu přečtu z knížky něco moc a moc poučeného. Má hlad,
já vím. Že je tak poslušný, tak jsem mu objednala rýžovou kašičku, takovou dobrou.“4
Zajímavé je pozorovat, jak v průběhu románu oslovuje rada Dyndera části svého těla,
popřípadě i své orgány - např. ach ty můj žlučníku, ubohá játra, ach žaludku apod.
2
Poláček, Karel. Hostinec U kamenného stolu. Praha: Mladá fronta, 1992. s. 67.
3
Poláček, Karel. Hostinec U kamenného stolu. Praha: Mladá fronta, 1992. s. 92.
4
Poláček, Karel. Hostinec U kamenného stolu. Praha: Mladá fronta, 1992. s. 144.

3. Situační humor
Situační humor je v románu spojen s dramatickým umělcem Beno Mertensem i bratry
inženýry. Často v románu slouží ke gradaci děje (např. svatba dvojčat a bratrů inženýrů).
Tomáš a Spytihněv vlastní jednu fotku svých rodičů. Humorné je předávání této
fotografie mezi bratry. Každý týden ji má u sebe v pokoji jeden z nich. Místnosti v jejich bytě
jsou přesně rozděleny na poloviny – polovina je Tomáše a polovina je Spytihněva.
Dalšími úsměvnými scénami jsou promluvy Bena Mertense. S melodramatickým divadelním
přednesem vždy předčítá suroviny pro přípravu jídel.
Na svatební hostině ke starému klobouku rady Dyndery přibudou tři noví. Všechny čtyři
klobouky si pojmenuje. Dva z nich získávají jména jeho nových zeťů.
Na situačním humoru je založena celá závěrečná svatební kapitola. Ať již se jedná
o přednes Bena Mertense, klobouky pana Dyndery, nezvanou účast flašinetářů či článek
reportéra o svatbě, který si uchovala paní Dynderová a který ráda na počkání přečte.
Humor u Karla Poláčka slouží také jako prostředek k vyjádření malosti a přetvářky.
V románu je vylíčen život na maloměstě. Seznamujeme se zde s lidmi, pro které je důležité
jejich společenské postavení a to, co si o nich myslí jejich přátelé a spoluobčané.
Klíčová slova
Karel Poláček, hostinec u Kamenného stolu, román, charakterový humor, slovní humor,
situační humor
Zdroje
HÁJKOVÁ, Alena. Knížka o Karlu Poláčkovi. 1. Praha: Academia, 1999. 220 s.
- kniha podává ucelený pohled na dílo Karla Poláčka
- velký prostor je zde věnován kritice maloměšťáctví v jeho dílech
- projevy humoru
- autorčin dlouhodobý zájem o dílo Karla Poláčka, je systematickou interpretátorkou
jeho díla
VŠETIČKA, František. Poláčkův Hostinec U kamenného stolu. Stylistyka. 2001. sv. 10. s.
443 – 448.
- relativně nový článek o díle Karla Poláčka
- zabývá se souhrnným rozborem díla
- podstatná část rozboru je věnována humoru
BEČKA, Josef Václav. Naše řeč. [online]. [cit. 2013-01-02]. Dostupné z: http://nase-
rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=3967
- Ústav pro jazyk český je odborné vědecké pracoviště
- článek se pečlivě zabývá druhy, prostředky humoru + realizací
POLÁČEK, Karel. Hostinec U kamenného stolu. 7. Praha: Mladá fronta, 1992. 256 s.

4. HÁJKOVÁ, Alena. Komika jako nástroj kritiky maloměšťáctví v díle Karla Poláčka.
1. Praha: Academia, 1985. Humoristické práce, s. 43 – 55.
SLABÝ, K. Zdeněk. 100 let Karla Poláčka. 1. Rychnov nad Kněžnou: Městský úřad
a Okresní knihovna, 1992. Protiklady Karla Poláčka, s. 41 – 55.
TOMEK, Lubomír. Za slova tiše nahlédni. 2. Praha: Albatros, 1989. Proč tatínek odepnul
pásek… . s. 212 – 217.
HÁJKOVÁ, Alena. Humor pročišťuje zrak. Host do domu. 1962, č. 1, roč. 9. s. 42.
HÁJKOVÁ, Alena. Nejen o humoru. 1. Praha: Československý spisovatel, 1984. Poláčkova
komika „živností“. s. 156 – 173.
Myšlenková mapa