Successfully reported this slideshow.
We use your LinkedIn profile and activity data to personalize ads and to show you more relevant ads. You can change your ad preferences anytime.
Text: Jan Beránek & Marná snaha
Ilustrace: Emma Vrbová
Grafická úprava: Lucia Šohajdová
Děkujeme všem, co to s námi od zač...
5
Skrz zašedlou záclonu prosvítá na
otlučené dřevěné stoly slunce. První
štamgasti se schází už ve dvě, hned
po otvíračce....
6 7
Tak by to bývalo mohlo být, kdyby se Marná snaha jmenovala GooS. A i když se
příběh Marné snahy možná tou dobou už pot...
8 9
z uvedených atributů. Byla ale první… a naše. A díky ní jsme objevili první
pěvecké ambice. Své šance se totiž chopil ...
10 11
Vzhledem k tomu, že neoficiálním kapelním věstníkem byly i stránky volyne.
info, poskytli jsme jim, po vzoru velkých...
12 13
Po rozkoukání ale začaly organizační změny, které premiéru postupně ze
sedmé hodiny večerní přesunuly na samotný záv...
14 15
v playlistu drží dodnes – 2004. K tragickému osobnímu životu přibylo ještě
tragičtější vyřazení našich hokejistů na ...
20 21
28.12.04
NO TAK, JAK BYCH TO NAPSAL… DĚKUJEME POŘADATELŮM VASILA ZA POZVÁNÍ,
ALE NEJSME SI ÚPLNĚ STOPROCENTNĚ JISTI,...
22 23
TAKÉ NAFOTIT NĚJAKÉ SUPERFOTKY. KVŮLI TOMU JSME VYTRHLI OD ROZ-
DĚLANÉ PRÁCE I PROFESIONÁLNÍHO FOTOGRAFA, ALE NAKONE...
30 31
N o v ý
začátekRestart přišel, musel přijít. A možná to ani nebylo na škodu. Začalo se znovu.
Po roce změn se ustáli...
32 33
Motivace byla jasná. Nahrávka. Další
schod k nesmrtelnosti. Aspoň tedy
na Strakonicku. A kromě toho další
premiéra –...
48 49
Poprvé ve
studiuPivo, kytary, komba a dobrá nálada. Výbava, se kterou přijela Marná snaha do
čestického domku, ve kt...
50 51
Odpoledne jsme nechali Honzu s naším veledílem, aby mohl dočarovat Langovy
bicí tak, aby zněly jako bicí v “dvatisíc...
52 53
Slavnostní křest proběhl na Martina 11. listopadu za doprovodu dvou
kapel, se kterými jsme se na pouti po jihočeskýc...
54 55
Čtvrtý rok Marné snahy začal nevinným telefonátem. “Našel jsem vás na
Bandzone a chtěl jsem se zeptat, jestli hrajet...
58 59
Jako tradičně jsme neměli aparát, takže Berry hrál na půjčené aparát od
basáka tou dobou relativně známé kapely Temp...
60 61
Hřebíček do rakve naší mediální slávy zatloukl Berry při poslední otázce,
jakých cílů by chtěla kapela dosáhnout. Ko...
62 63
jasně – kapely mají sraz v jedenáct dopoledne, pořadí bude rozlosováno.
V tragičnosti organizace akce si Bechyně nez...
64 65
2008 —
Pubertu
máme za
sebou
66 67
Bez Roubala, ale s nově nabitým sebevědomím, ujasněným zvukem a stále
zlepšujícími se schopnostmi rytmické sekce jsm...
68 69
a pak teprve vystoupali na hlavní pódium strakonické scény. Scény, která
neodpouští, a která je celkem silně stylově...
82 83
Zbytek kapely to tušil a už pomalu začínal řešit co s tím. Lang s Berrym pro
jistotu hledali a oslovili několik kyta...
85
2009 —
První pě-
tiletka za
námiDo nového budovatelského období jsme vstoupili stylově, jak se na zavede-
nou amatérsko...
86 87
Čtvrteční koncert na zásadním pódiu plzeňské scény byl z naší strany tím
vydařenějším. Přesto se nám do dalšího kola...
88 89
Přesto všechno se kapela postupně transformovala do víceméně zájmové-
ho sdružení. Vzhledem k tomu, že už fakticky j...
90 91
Stejně jako v případě prvního kousku jsme dali vydělat brněnskému studiu,
ze kterého během pár dní dorazily dvě stov...
94 95
Během prázdnin jsme svou okouzlující přítomností počastovali i další tradiční
žižkovský klub Kain, kam nás pozvala s...
96
Ke konci února jsme objevili další štaci, která nám byla souzena. Mostecko.
Fanoušci technologií a chladné cyberpunkové...
102 103
spát, dokud se nedopije. Dost často vydržel až třeba do šesti ráno, kdy
se nebál do probouzejícího se sídliště z b...
104
Po Horažďovicích musel logicky přijít sever, a taky že přišel. Tentokrát Most
a Gama hospoda. Na Mostu je zajímavé, že...
Veřejná ostuda za klobásu a tři piva
Veřejná ostuda za klobásu a tři piva
Veřejná ostuda za klobásu a tři piva
Veřejná ostuda za klobásu a tři piva
Veřejná ostuda za klobásu a tři piva
Veřejná ostuda za klobásu a tři piva
Veřejná ostuda za klobásu a tři piva
Veřejná ostuda za klobásu a tři piva
Veřejná ostuda za klobásu a tři piva
Veřejná ostuda za klobásu a tři piva
Veřejná ostuda za klobásu a tři piva
Veřejná ostuda za klobásu a tři piva
Veřejná ostuda za klobásu a tři piva
Veřejná ostuda za klobásu a tři piva
Veřejná ostuda za klobásu a tři piva
Veřejná ostuda za klobásu a tři piva
Veřejná ostuda za klobásu a tři piva
Veřejná ostuda za klobásu a tři piva
Veřejná ostuda za klobásu a tři piva
Veřejná ostuda za klobásu a tři piva
Veřejná ostuda za klobásu a tři piva
Veřejná ostuda za klobásu a tři piva
Veřejná ostuda za klobásu a tři piva
Veřejná ostuda za klobásu a tři piva
Veřejná ostuda za klobásu a tři piva
Veřejná ostuda za klobásu a tři piva
Veřejná ostuda za klobásu a tři piva
Veřejná ostuda za klobásu a tři piva
Veřejná ostuda za klobásu a tři piva
Veřejná ostuda za klobásu a tři piva
Veřejná ostuda za klobásu a tři piva
Veřejná ostuda za klobásu a tři piva
Veřejná ostuda za klobásu a tři piva
Veřejná ostuda za klobásu a tři piva
Veřejná ostuda za klobásu a tři piva
Veřejná ostuda za klobásu a tři piva
Veřejná ostuda za klobásu a tři piva
Veřejná ostuda za klobásu a tři piva
Veřejná ostuda za klobásu a tři piva
Veřejná ostuda za klobásu a tři piva
Veřejná ostuda za klobásu a tři piva
Veřejná ostuda za klobásu a tři piva
Veřejná ostuda za klobásu a tři piva
Veřejná ostuda za klobásu a tři piva
Upcoming SlideShare
Loading in …5
×

Veřejná ostuda za klobásu a tři piva

906 views

Published on

Deset let kapely Marná snaha. V kostce a v písmenkách.

Published in: Entertainment & Humor
  • Be the first to comment

  • Be the first to like this

Veřejná ostuda za klobásu a tři piva

  1. 1. Text: Jan Beránek & Marná snaha Ilustrace: Emma Vrbová Grafická úprava: Lucia Šohajdová Děkujeme všem, co to s námi od začátku vydrželi.
  2. 2. 5 Skrz zašedlou záclonu prosvítá na otlučené dřevěné stoly slunce. První štamgasti se schází už ve dvě, hned po otvíračce. Zasednou u automatů a komentují každou zprávu z rádia. Eva stojí za barem a točí první piva. Odpoledne jsou tady U Boty klidná. Tak do pěti, než přijdou študáci – a ti chodí každý den. “Vsadil jsem se s Lenkou o flašku be- cherovky, že za rok budu hrát Na Novej s vlastní kapelou. Potřebujeme už jenom bubeníka.” “Kde ho chceš vzít – Jeepa už nám vzali BVK. A co vlastně budeme hrát?” “Slyšels někdy o malym Pelechovi z Čestic? Jeho táta dělá paličky, učí ve Strakách v hudebce a k tomu hraje s Abraxasem a Joplin Revivalem. Toho bych zkusil.” Tihle kluci jsou pořád stejní. Ve třeťáku se zblázní do nějaké holky a stanou se z nich rokenrolové hvězdy. Kolik kapel už se tady založilo, kolik se jich rozpadlo? Co je na téhle hos- podě tak magického? Levné pivo? Fotbálek zadarmo? Štamgasti umí- rající u stolu? Zatuchlost klasické čtyřky? Nebo to je prostě genius loci tři sta let starého baráku? Bůh ví. Tahle generace mladých ale vypadá nadějně. Nejsou to kla- sičtí flákači, ale vypadá to, že mají i rozum a tuhle knajpu mají rádi, protože jsou mimo dohled svých středostavovských rodičů. “Hrál bych ze začátku Nirvanu. Stejně teď neposloucháme nic jinýho a Kachna mi teď půjčil kazetu, kte- rou nahrál na diktafon v Readingu. To je úplně něco jinýho. Už jsem něco zkoušel doma. Jenom nevím, jak mamka na koncertu přežije ten řev v Bleach.” “Ty chceš mámu na koncertech?” “No tak zakazovat jí to nebudu a znáš to. Tvoje tam bude určitě taky.” Kluci mají pravdu. Mamky na malých městech si úspěchů svých dětí náležitě cení. Někdy si až říkám, že to přehání. Umí vše dokonale přifukovat a přibarvovat. Občas si říkám, jestli ony samy vědí, že někte- ré úspěchy nejsou úplně úspěchy. Sem ale moc nechodí. Bota je pro ně místo, které vytěsnily, a i jejich manželé sem chodí potají, jenom když jdou vynést koš. Tohle je moje Bota. Špinavá díra, kde se dějí velké věci. Většina plánů, které tu vzniknou, tu i zůstanou. Ale i ten zlomek, který nakonec přežije, občas stojí za to…
  3. 3. 6 7 Tak by to bývalo mohlo být, kdyby se Marná snaha jmenovala GooS. A i když se příběh Marné snahy možná tou dobou už potají rodil také, všechno začala až věta, která padla u jednoho prosincového piva roku 2002 v Rakvárně. Na jedné straně stolu seděl Berry a na druhé Roubal. Stačilo šest slov. “Nechtěl bys hrát v punkovej kapele?” Pak už to šlo ráz na ráz. V podstatě stačilo jenom koupit kytary. Detaily, jako ovládání nástrojů, řeší koneckonců půlka kapely dosud. Musely přijít i změny myšlení. V Roubalově případě šlo především o to pochopit, že precizní nedvědovskou práci se strunami v punku, respektive v budoucím stylu nové kapely, moc neuplatní. První nástroj, který na sobě dodnes nese značku Marné snahy, byla Jolana D – Bass, kterou Berry koupil od Oty z tehdejších Ausgerechnet. A čerstvý muzikantský tandem začal shánět zbytek kapely. Oba třiadvacetiletí dobrodruzi si uvědomovali, že budou potřebovat bubení- ka a někoho, kdo má alespoň nějaké zkušenosti. Rytmika byla doplněna rychle – stačilo zajít k Botě a nadchnout pro punkovou kapelu Malýho Langa. Bratr zkušenějšího basáka tehdy populárních GooS kývl bez váhání. Nejzkušenějšího matadora, tehdy ještě vlasatého Mosta, ulovila už trojice muzikantů později, kde jinde než v Rakvárně. Začátek tisíciletí byl totiž ob- dobím, kdy ve volyňských hospodách v podstatě nikdo jiný než muzikanti neseděl. Ve městě a okolí totiž tou dobou fungovalo dvanáct hudebních těles. Marná snaha, tou dobou ještě bezejmenná, se dávala dohromady. Sestavě poskládané z celkem nesourodých místních part nikdo moc nevěřil. To se ale nakonec ukázalo jako ideální startovní pozice. Bylo kam uhýbat. Jaro2003Zatímco Berry absolvoval své první lekce hry na basovou kytaru u Vlasty z tehdejší Pětadvacítky, bubeník Lang, benjamínek kapely, už se připravoval na první vystoupení se svým vedlejším projektem – punkovou nakládačkou Vaše smůla. První, a poslední, koncert ho sice stál bicí, ale zase se z něj rázem stal jeden z nejzkušenějších pódiových hráčů. Přišlo jaro 2003 a s ním i první bytové zkoušky u Beránků. Novopečený basák ani kytarista neměli kombo, a tak ho nahradila zvuková karta v počítači. Ta v některých okamžicích překvapivě zvládla oba nástroje najednou. Po zapojení dvou kabelů do jednoho vstupu. O kvalitu zvuku tehdy moc nešlo. Spíš šlo o to pochopit, jak funguje hraní v kapele. Pomoci k tomu měly písničky od Jaksi Taksi. Rock‘n‘roll naživo zažil rodinný dům Beránků až v okamžiku, kdy Most přivezl přes celé město na dvoukoláku své kombo. Kytarový Regent rozezvučel pokoj silou svých padesáti východoněmeckých wattů. To byl jen začátek. Po pár měsících totiž přišel zlom. Čtvrtého srpna 2003 osudově zanechala Na Nové svůj rozestavěný aparát taktéž rozjíždějící se kapela Oversway. A to byla šance, které jsme museli využít. Necelá hodina chaotického hraní ukázala mnohé. Bylo to poprvé. Naživo. A bylo to… strašné, i když Most z toho měl prý velice dobrý pocit. Pokus ale naplnil čtveřici muzikantů dojmem, možná falešným, že by to možná někdy v budoucnu mohlo fungovat. A osud šel mladé kapele naproti. Pomohla hlavně objevená nevyužitá zkušebna na průmyslováckém internátu. Kromě kompletního vybavení tam totiž bylo i teplo. Menší komplikace byla ale v tom, že o víkendech se muselo začínat před devátou ranní. To byla v nejsilnějším období volyňského hospodského života dost náročná podmínka. Umění se ale musí přinášet oběti. A vyplatilo se to. Po pár úvod- ních srazech, na kterých se Most jenom předváděl a zbytek se marně snažil sehrát, se začaly objevovat náznaky prvních melodií. V průběhu podzimu tak nějak vykrystalizoval název. Marná snaha to prostě musela být, protože žádný z mnoha alternativních názvů se neujal. Navíc čerstvý magistr pedagogiky a znalec latiny nás U Boty utloukl argumenty a hláškami typu nomen a omen. Kapelní stránky tak na začátku prosince rozsvítila následující zpráva: To zaskočilo i Mosta, který tou dobou dlel ve svém rodném severočeském letovisku a dojížděl na zkoušky jen jednou za měsíc. ”Několika telefonáty mě navnadili a dostal jsem i nahrávku, která mě dost vyděsila,” tvrdí dnes s odstupem Most. S odstupem času už také víme, že informace na strán- kách byla spíš marketingového charakteru. Písnička totiž neměla žádný 01.12.03 OZNAMUJEME SVĚTU, ŽE PRVNÍ OFICIÁLNÍ PÍSEŇ MARNÉ SNAHY JE NA SVĚTĚ. MÁ VŠE CO MÁ MÍT… RYCHLOST, DŮRAZ, VTIPNÝ TEXT A OPTIMÁLNÍ DÉLKU :)
  4. 4. 8 9 z uvedených atributů. Byla ale první… a naše. A díky ní jsme objevili první pěvecké ambice. Své šance se totiž chopil Roubal, který dosud udivoval jen schopnostmi skladatelskými. Do konce roku se ale rozjel stroj na písničky. Především Roubal měl velice tvůrčí období. V polovině prosince už světlo zkušebny poprvé spatřila dnes už legendární eponymní píseň Marná snaha. Kapela oslavila první Silvestr. A to, co rok předtím bylo jen prázdné hospodské tlachání, se čím dál více ukazovalo jako životaschopný projekt. Všechno bylo nové a objevovaly se i první limity. Berrymu se musely písničky diktovat přesně podle pražců, Lang uměl na bicí opravdová kouzla, ale rytmus udržel jen prvních pár vteřin, Roubal pořád nechápal techniku rockové hry na kytaru a Most… Ale my to nevzdali a vrhli jsme se do roku, který změnil všechno. 18.01.04 DO NOVÉHO ROKU S NOVOU ODRHOVAČKOU ANEB JIRKA A MÁŇA VE TŘÍA- KORDOVÉ SMRŠTI. TAK BY SE DALA POPSAT NAŠE NOVÁ VYPALOVAČKA. JINAK DĚKUJEME CÁPKOVI ZA ODVOZ NAŠEHO MOHUTNÉHO APARÁTU A ZA OBJEK- TIVNÍ NEKRITIKU NAŠICH SONGŮ :) PŘIDALI JSME NĚJAKÉ WALLPAPERY NA PLOCHU A POSLEDNÍ VERZE TEXTŮ VŠECH NAŠICH ČTYŘ PÍSNIČEK :) MÁME PRVNÍ NAHRÁVKU, ALE NA NET JI NEDÁME :) A POŘÁD SHÁNÍME ZPĚVÁKA :) Rok 2004 byl zlomovým rokem nejen pro kapelu, ale i pro minimálně polovinu jejích členů. Se čtyřmi písničkami a zabydlenou zkušebnou jsme už začali přemýšlet o premiérovém koncertě. Pečlivě vypracovaný systém zkoušek ale komplikovaly společenské povinnosti v nabité plesové sezoně. Takhle třeba zapůsobily tradiční sokolské Šibřinky. První dárek od nového roku byl Franta. Roubalův spoluhráč z volejbalového týmu a náš souputník z nekonečných výprav po volyňských putykách. Předcházela ho pověst člena úspěšného strakonického souboru Prácheňáček. Netušili 17.02.04 ZA POSLEDNÍ ZKOUŠKU S MOSTEM JSME V PODSTATĚ DODĚLALI TY NAŠE 4 KOUSKY A MOST VYMYSLEL I PLOUŽÁK, NA KTEREJ ALE NEMÁME SLOVA :( JINAK V NEDĚLI ZKOUŠKA BÝT NEMOHLA, PROTOŽE SE ROUBAL STRAŠNĚ … A JEŠTĚ V PŮL DRUHÝ ODPOLED- NE NEBYL SCHOPEN KOMUNIKOVAT, NATOŽ VSTÁT Z POSTELE :) TAKŽE TENHLE TÝDEN SNAD NAZKOU- ŠÍME VÍC A MOŽNÁ UŽ I S NOVÝM ZPĚVÁKEM :)
  5. 5. 10 11 Vzhledem k tomu, že neoficiálním kapelním věstníkem byly i stránky volyne. info, poskytli jsme jim, po vzoru velkých kapel, první rozhovor. Kapela svou filosofii nikdy příliš neřešila, vystihuje ji asi tato odpověď: “Jmenujeme se Marná snaha a chtěli bychom, aby naše texty vyznívaly v tomto duchu. Nechceme proti ničemu bojovat ani protestovat, nato už podle našeho názoru nemáme věk, tak spíš zastáváme dalajlámovský postoj „hlubokého jsme však, že ve folklórním spolku nezpíval, ale jen tancoval a hrál na kontrabas. To se ale naplno projevilo až později. V ten okamžik byl pro nás Franta darem z nebes. Počínal si od začátku jako pravý profesionál. Hned na první zkoušce, v nišovickém azylu kapely Bezobaf, se sháněl po notách. 28.02.04 TAK FRANTA PŘEŽIL PRVNÍ ZKOUŠKU S MS A STAL SE NOVÝM ZPĚVÁKEM. MÁ SICE HLAS JAKO ROUBAL, ALE ZPÍVÁ MU TO DOBŘE. PŘÍŠTÍ ZKOUŠKA BY MĚLA BÝT VE ZNAMENÍ NOVÝCH SONGŮ A PRAVDĚPODOBNĚ POKRAČUJÍCÍ ROUBALOVY DEPRESE :) Byl konec února, Most se stal chemikářem na učňáku, Roubal začal shánět práci a byl z toho v mírné depresi. A to ještě netušil, co mu rok se čtyřkou na konci přichystá. Každopádně jsme měli necelý měsíc a půl do prvního koncertu, který jsme si naplánovali na střítežský Crazy Fest. Se šesti písničkami jsme se nemuseli ani tolik bát, že ostuda bude velká, a pokud ano, tak nebude trvat déle než patnáct minut. Ti, kteří ve Stříteži byli, dnes už vědí, jak moc jsme se mýlili. Určité náznaky nervozity z blížící se premiéry lze s odstupem vysledovat i z kapelních stránek. soucitu“. Ne, že bychom byli úplní nihilisti, ale určité náznaky v kapele jsou,” tvrdili jsme tenkrát, ale popravdě si už dnes nevzpomínáme, jak se do odpovědi dostal dalajláma. Pro první roky jsme zvolili speciální PR taktiku, kdy se ke všemu, co se dělo na volyňské hudební scéně, vyjadřoval Most. Tím se z něj stal pravděpodobně frontman kapely, která ale frontmana spíš nemá. Samozřejmě Mostovi odpovědi vždycky vymýšlel Berry, ale to snad bylo všem jasné. P r v n í koncert Premiéra přinesla všechno, co si mohou mladí muzikanti prahnoucí po patnácti minutách slávy nebo ostudy přát. První promenáda po městě s kytarami na zádech, první omluva z hospody, že “dneska nemůžeme, protože máme koncert”, první nervozita, u které člověk neví, jestli ji přebije meditací nebo alkoholem. Prostě první koncert. Střítež odstartovala jízdu, která zatím neskončila ani po deseti letech a pro- vedla Marnou snahu víc než stovkou koncertů po celých Čechách. Střítež, malá zapadlá vesnička, se nakonec pro některé členy ukázala jako dokonce více než osudová obec. Zpočátku to tak ale nevypadalo. “Vy jste Landmine Spring?” zněla první otázka pořadatelů potom, co jsme se vylámali z auta. Už z toho momentu se dala vytušit mírná nepřipravenost organizátorů. Splést si partu lámající se z jednoho auta s emo screamo hvězdou, pod vedení Járy Springa, bylo vzhledem k tomu, jak jsme vypadali, v podstatě nemožné. Ale každopádně nás to potěšilo. 03.04.04 ZAČÍNÁME POZO- ROVAT PONĚKUD ZVÝŠENOU NÁKLONNOST K ALKOHOLU NĚKTERÝCH NAŠICH ČLENŮ. TYTO HVĚZDNÉ MANÝRY SE OBJE- VUJÍ PŘEDEVŠÍM U LANGA, FRANTY A ROUBALA :) KAŽDOPÁDNĚ MÁME PRVNÍ KOTLÍKÁŘSKOU PŘEDĚLÁVKU A V SOBOTU SE CHYSTÁME NA PRV- NÍ DESETIMINUTO- VÝ KONCERT :)
  6. 6. 12 13 Po rozkoukání ale začaly organizační změny, které premiéru postupně ze sedmé hodiny večerní přesunuly na samotný závěr akce. To znamenalo přežít od půl šesté odpolední do druhé hodiny ranní v hraníschopném stavu. Začalo se tedy pít a vtipkovat. Přejmenovat kapelu na Veřejná ostuda za klobásu a tři piva (což byl první honorář kapely) se ze začátku zdálo jako dobrý vtip. Neustálé oddalování vystoupení ale ukázalo, jak velké prorocké nadání se v Langovi skrývá. Ve zkratce – každý se prostě se svou nervozitou vyrovnával po svém. Plánované půlnoční doplnění energie mírným odpočinkem v autě bylo totiž narušeno otázkou: “Čau Langu, dáš si s náma špeka?” “Pak si ještě pamatuju, jak jsem byl nezkušenej, co se týče pitnýho režimu při koncertu. Vždycky jsem si koupil pivo, trochu upil a pak jsem si řikal, že to už mi určitě nevystačí, tak jsem ho do sebe kopnul a šel si koupit nový a zas a zas a zas. Jak se ten náš výstup pořád oddaloval, bylo to celkem smrtelný,” vzpomíná bubeník. Velký třesk nakonec přišel ve tři ráno. Pro svých patnáct minut slávy si šla kapela celkem jistě. Rytmická sekce, které zdatně sekundoval Roubal, vystoupila pod obraz, Mostova nálada byla pod bodem mrazu a přemoti- vovaný František ze sebe nevydal ani hlásku. Překřičel ho i Křemen, který se jako jediný odvážil do neexistujícího kotle pod pódiem a znalostí textů překvapil nejen zpěváka, ale i zbytek kapely. Nakonec se do vystoupení zapojil i Langův bratr Sejra a hned první exhibice Marné snahy měla rázem našlápnuto do kategorie “legendárních akcí”. Díky totálnímu selhání sebekontroly a autocenzury jsme na pódiu vydrželi snad i více než půl hodiny. A to pravděpodobně proto, abychom udělali radost několika desítkám zvědavců z Volyně, kteří se na ten náš zázrak přijeli podívat. A navíc vydrželi čekat i několik hodin. Tímto bychom jim teď opožděně rádi poděkovali a ještě další díky jim patří za to, že nám dali druhou šanci o týden později, na druhých narozeninách volyne.info. Cestou zpátky to v autě vypadalo na rozpad a budoucnost Marné snahy mohla skončit na dně střítežského rybníka. Mostovo mlčení byla opravdu děsivé. Ale nakonec se z toho vyspal. Každopádně my, narozdíl od něj, jsme se už nikdy do Stříteže vracet nemuseli. Nakonec ale prvním koncertem něco přeci jenom skončilo, a to více než desetiletý Roubalův vztah. Nemůžeme přidávat, jenom opakovat Zpráva z tisku: Marná snaha vystoupila na vlastní žádost hned po Oversway, patrně pod vlivem svého prvního žertovného vystoupení na střítežském Crazy Festu, kde musela až do třetí hodiny ranní bojovat s podbízivým démonem alkoholu. A tentokrát se zadařilo. Kapela odehrála v pohodě svých šest songů a některé z nich musela i opakovat. „My vám nemůžeme nic přidat, my můžem jenom opakovat,“ vysvětloval roztancovanému davu zpěvák Franta. Jejich vystoupení se ale i tak neslo v duchu jejich názvu. Mostovi se rozbila kytara a Berrymu umřela šňůra, kterou tak mohl po koncertě darovat fanouškům.” Druhé oficiální vystoupení, tentokrát na domácí půdě ve Volyni byl už “iné kafe”. Narozdíl od Stříteže kapela podlehla démonu alkoholu až po vystoupení a bylo to znát. Odehráno s nadšením a nasazením. S nadšením především. A to takovým, že Berry mohl rovnou po vystoupení místo trsátka hodit do nadšeného publika šňůru od kytary a Most možná i celou kytaru. První hraní na domácí půdě znamenal i objev zásadní finty – technických problémů, které protahovaly vystoupení a poskytovaly bubeníkovi chvilku odpočinku. “Jako muzika nic moc, ale je vidět, že vás to strašně baví, a to je strašně nakažlivý,” shrnul jeden z fanoušků volyňskou premiéru potom, co byl počmárán lihovým fixem při autogramiádě. Tím začala krátká éra, kdy ve futrálu na kytaru nesměl chybět kromě ladičky ani lihový permanent marker, který postupně vykreslil podpisy někoho z kapely na každém dívčím břichu nebo aspoň předloktí. D i v o k ý první rok Rok 2004 ale začal vytahovat drápky. Po úspěšném vstupu na scénu koncer- tujících kapel se s Roubalem rozešla po deseti letech Jana. Jako správného prokletého básníka ho to ale nakoplo ke svému největšímu hitu, který se
  7. 7. 14 15 v playlistu drží dodnes – 2004. K tragickému osobnímu životu přibylo ještě tragičtější vyřazení našich hokejistů na domácím mistrovství světa, a to už byla poslední kapka. “Nechci, mít tě nebudu, zapomenu, slibuju Žil jsem jen z nás dvou, teď jen s duší bolavou Nechci, mít tě nebudu, zapomenu, slibuju Žil jsem jen z nás dvou, teď jen s duší bolavou – jdu dál… ” A šel dál. Do září přibylo pár nových písniček a přišel další zlomový moment v historii kapely – jedenáctého září. Akce s podtitulem Legenda se vrací přivedla do života kapely hned několik prvků, přičemž některé z nich ovlivňují její chod dosud – zrodil se náš teenagerský fanklub, zjevil se trumpetista Jeník, který byl bez okolků přijat, a Most začal zpívat. „Po dvou předchozích koncertech jsme byli sami zvědaví, jak to tentokrát dopadne,“ říkal před vystoupením bubeník Lang. Marná snaha od dubno- vého koncertu výrazně rozšířila repertoár a mezi novinkami se objevila i coververze diskotékového hitu skupiny O – zone. A právě Lang byl první, kdo prověřil životaschopnost kapely. Po úspěšné maturitě totiž na několik měsíců odjížděl pracovat do ciziny. Cizina byl asi nejpřesnější údaj. Původní plán na cestu do Itálie, kde měl sbírat jablka a pak ledové víno, se totiž trochu změnil a nakonec odjel vařit do Skotska. Vzhledem k tomu, že jsme se na Langovu absenci připravovali, nebylo to až zas tak náročné a povolali jsme na záskok Marka z nišovických Bezobaf. Ta jistota, která se nám hned na první zkoušce rozlila v zádech, byla dech beroucí a bez obav jsme jen po dvou zkouškách pořadatelům začínajícího předsilvestrovského festivalu VaSil v Zálesí. Tou dobou kapela squatovala už ve třetí zkušebně. Tentokrát v garáži číslo 25, kde měla svůj aparát stejnojmenná kapela. Nouze dokopala Marnou snahu ke zkoušení v garáži i v prosincovém mrazu. Nutno ale dodat, že významně pomáhala lahev rumu, kterou jsme každou zkoušku nosili do garáže jako dar pro naše hostitele. Málokdy se sice dožila konce zkoušky, ale podle neověřených informací se měl Bart minimálně jednou napít. Starosti ale začal dělat Franta, který občas nedorazil na koncert. Prosincová volyňská merenda na malém sále zafungovala jako ostrý test před Vasilem. Na druhou stranu jsme si i nevědomky vyzkoušeli, co nás čeká příští rok. Místo Franty totiž na asi nejvydařenějšim koncertě roku museli nouzově zpívat Roubal s Mostem. Přesto se to zvládlo a kapela vyrazila s novým bubeníkem a nově nabitým sebevědomím do Zálesí vstříc osudové facce. 30.11.04 TAK MÁME NOVÉHO BUBENÍKA. TEN STARÝ NÁM DNESKA ODJÍŽDÍ. KDO SE CHCE S LANGEM OSOBNĚ ROZLOUČIT, TAK MÁ ŠANCI DNESKA DO OSMI HODIN NA RUZYŇSKÉM LETIŠTI V PRAZE. CO SI BEZ NĚJ POČNEME :)))
  8. 8. 20 21 28.12.04 NO TAK, JAK BYCH TO NAPSAL… DĚKUJEME POŘADATELŮM VASILA ZA POZVÁNÍ, ALE NEJSME SI ÚPLNĚ STOPROCENTNĚ JISTI, JESTLI TO, CO JSME TAM PŘEDVED- LI, NAPLNILO JEJICH PŘEDSTAVY :) NEBYLA TO SICE ÚPLNÁ MARNÁ SNAHA, ALE I TAK Z TOHO NEMÁME MOC DOBRÝ POCIT. TAK TROCHU VYSTŘÍZLIVĚNÍ PO ÚSPĚCHU MINULÝ TÝDEN. ALE JE TO ZA NÁMI A MY SPĚJEME DÁL VSTŘÍC SVĚT- LÝM ZÍTŘKŘŮM :) TÍMTO JSME ALE ZAKONČILI KONCERTOVÁNÍ V TOMHLE ROCE… Prostě taková Střítež v malém. Mostovi se utrhl popruh od kytary, takže hrál víceméně v kleče. To se u písniček, ve kterých zpíval, ukázalo jako poměrně velký problém, Berry se opil a Franta zpíval. Na závěr celé akce se ještě ztratil Jeník, který se sice druhý den našel, ale bez trumpety. Rok číslo dvě skončil. Ale stál zato. 2005 – Nahoru a dolů Do nového roku kapela vstupovala s nadějí, že se jí podaří nějak stabilizovat sestavu. V podstatě každý koncert totiž hrála Marná snaha v jiném obsazení. Po Novém roce chyběl Franta a Jeník. Jeden byl nemocný a druhý ještě nenašetřil na novou trubku. Ta původní pravděpodobně skončila někde v rákosí rybníka v Zálesí. Nezabránilo to ale vystoupení na narozeninové oslavě kapelních gruppies. To byla také mimochodem další osudová akce, která se pro dvorního textaře Hrubce stala nekonečným zdrojem inspirace. Absintové opojení totiž vehnalo Berryho do dobrodružství, ze kterého se vzpa- matovával v podstatě až do podzimu. Nemá cenu zacházet do zbytečných detailů, ale jestli se Roubal topil v alkoholu a inspirativním smutku v roce 2004, tak rok 2005 patřil Berrymu. Většina z příběhu, který si určitě někdy zažil každý, ale Berry to považoval za konec světa, se objevila v písni 2005. Přijde pátek třináctýho, vystřídáš tak bejvalýho, vypadá to jako špatnej film. Ref.: Tvůj život je prokletej, tenhle rok dost ujetej. Půjde-li to takhle dál, příště máme plnej sál. Kromě toho, že Berry se během roku střídavě odrážel od zdí euforie a deprese, se ale kapele celkem dařilo. Hrálo se víceméně každý měsíc a pro samé koncertování nebyl skoro čas na zkoušky. První personální změna ale přišla. Protože musela přijít. Po roce jsme přišli o Frantu, který buď neustál nečekanou slávu, nebo prostě neměl čas, a po- zici hlavního vokálu zdědil Roubal. První zkouška roku 2005 byla v podstatě z donucení. A to až v březnu. Před Marnou snahou stál totiž první koncert s kapelou, kterou všichni, kromě Roubala, znali v podstatě odjakživa. A navíc na velkém sále. S Totálním nasazením. Jako většina premiér Marné snahy, koncert kapele připomněl, že pro velká pódia ještě nedorostla. A jako výmluva se nemůže počítat ani to, že Roubal nemohl v podstatě mluvit a celé vystoupení odkřičel. Mno. Roubalova zá- hadná nemoc se po čase vysvětlila textovou zprávou: No ja se spis vecer pred tim vozral v Rakvarne, kde jsem hral na kytaru a vyrvaval. Berry, tys tam v noci prisel a jen si kroutil hlavou. (R) 29.03.05 PRVNÍ JARNÍ, A TAKY I LETOŠNÍ, :) OFICIÁLNÍ ZKOUŠKA BYLA OPĚT PLODNÁ. KONEČNĚ MÁME NOVOU PÍSNIČKU. MODRÝ KURVÍK SE TAK NEPOVALOVAL V SEKCI TEXTY ZBYTEČNĚ :) TOUTO PÍSNIČKOU JSME TROCHU ZABROUSILI DO SKA A MOŽNÁ JI ZAHRAJEME UŽ NA NAROZENINÁCH VOLYNE.INFO. CHTĚLI JSME
  9. 9. 22 23 TAKÉ NAFOTIT NĚJAKÉ SUPERFOTKY. KVŮLI TOMU JSME VYTRHLI OD ROZ- DĚLANÉ PRÁCE I PROFESIONÁLNÍHO FOTOGRAFA, ALE NAKONEC BYLO FOCENÍ ZMAŘENO MOSTOVO IMPETIGEM :( MAREK NEBUDE NA NAROZENINÁCH HRÁT, A TAK NA KONCERTĚ PŘEDSTAVÍME ZÁSKOK ZÁSKOKU, SE KTERÝM SI DÁME ODVÁŽNĚ JENOM JEDNU ZKOUŠKU PŘED SAMOTNÝM KONCERTEM. TAK SE MÁTE NA CO TĚŠIT :)) Rok změn pokračoval. Třetí narozeninový koncert volyne.info tak nebubnoval Lang, ani Marek, ale s Mahony z MaMuMy, který si na koncert odskočil po celodenní šichtě vykládání kamionů. Na zkoušení nebyl čas, a tak musely stačit tři společné písničky před koncertem a celkem si to sedlo. Rok po prvním koncertě se kapela už přeci jenom trochu zajela a tradiční nervozita už pomalu mizela. Navíc Langovy party jsou krásné tím, jak jsou jednoduché. Poté, co se volyňský malý sál stal bezpečným přístavem, přišel čas na dobý- vání nových území. Strakonice jsme rovnou přeskočili a vyrazili na píseckou Palubu. Písecká dobrodružství většinou zařizovala spřízněná kapela Nohama nad zemí, tou dobou ještě s houslistkou Týnou, která i punkové koncerty dokázala proměnit v nonšalantní umělecký zážitek. Na pozadí celkem úspěšného fungování kapely se ale chystal průšvih. Berry, který se podle některých “zamiloval a zbláznil” (viz písnička 2005), se pouštěl do věcí, které se k čirému bláznovství dají přirovnat. A ačkoliv jeho milostné dobrodružství skončilo už v květnu, vystřídalo ho dobrodružství prokleté a temné. Jinými slovy to znamenalo, že kapela měla před sebou první prázdninovou pauzu, která měla přinést vystřízlivění pro některé a vrátit ztracenou formu těm ostatním. Na konci dubna se totiž ze Skotska vrátil Lang. 18.09.05 PRVNÍ ZKOUŠKA OD KVĚTNA UKÁZA- LA, ŽE SKLERÓZA JE BĚŽNÁ UŽ I U TA- KOVÝCH MLADÍKŮ JAKO JSME MY. DĚKUJEM OVERSWAY ZA ZAPŮJČENÍ KLÍČŮ OD TAJNÉ ZKUŠEBNY :) LANG SE VRÁTIL, A POMALU SE ZASE DOSTÁVÁ DO SVÉ OBVYKLÉ OSLNIVÉ FORMY. OBJEVIL SE NÁBĚH NOVÉ PÍSNIČKY, IN PROGRESS JSOU ASI DVA TEXTY…, TAKŽE TO MOŽNÁ PŮJDE… :) BUDEM SE ALE MUSET JEŠTĚ HODNĚ UČIT :))) Byla to optimistická slova. Přesto, že jsme během podzimu dokázali dát dohromady náš skáčkový experiment jménem Modrý kurvík, nedopadl rok úplně ideálně. Kromě toho, že Berry dostal v listopadu pěstí a Roubal novou práci, několikaměsíční pauza a nesehranost byly pořád znát. Naplno se to pak ukázalo na tradičním předvánočním koncertě. 19.12.05 TAK TO MÁME ZA SEBOU. POSLEDNÍ LETOŠNÍ KONCERT DOPADL TAK, JAK DO- PADL, A NOVOROČNÍ PŘEDSEVZETÍ ZNÍ JASNĚ – ZKOUŠET, ZKOUŠET A ZKOUŠET. PROTOŽE JESTLI NEBUDEME ZKOUŠET, TAXE NA TO MŮŽEM ROVNOU VYKAŠLAT :(
  10. 10. 30 31 N o v ý začátekRestart přišel, musel přijít. A možná to ani nebylo na škodu. Začalo se znovu. Po roce změn se ustálila sestava. Vzhledem k Roubalově zkouškové mo- rálce začal zpívat Most a v podstatě bylo všechno nastavené tak, aby byla kapela schopna hrát i v minimální, trojčlenné, sestavě. Zkušenosti s hraním v neustále měnící se sestavě se ale v budoucnosti několikrát vyplatily. Jedinou jistotou, tedy kromě Berryho a Mosta, kteří hráli na všech koncertech kapely, tu byl ještě stabilní přísun textu. Zásobárna prokletého básníka Hrubce alias Právníka, který na základě našich eskapád chrlil jeden text za druhým, byla v podstatě nevyčerpatelná. Tehdy. Zodpovědný rozjezd se vyplatil. Šestý rok nového tisíciletí přinesl formu, kterou běžné kapely, které zkoušely víckrát než jednou za dva měsíce, většinou získají po pár měsících. Marná snaha se první životní formy dočkala po třech letech zvratů a změn. 16.01.06 NEJLEPŠÍ ZKOUŠKA ZA POSLEDNÍ ROK JE ZA NÁMI. NA SVĚTĚ JSOU TŘI NOVÉ PÍSNIČKY OD NOVÉHO TEXTAŘE. PROTO, VÍTEJ V TÝMU, HRUBČE. NOVÉ PŘÍRŮSTKY BRZY NAJDETE V TEXTECH. MOST UŽ ZPÍVÁ SKORO VŠECHNO A ROUBAL BY SE MĚL SNAD OBJEVIT NA PŘÍŠTÍ ZKOUŠCE. PERLIČKA NA ZÁVĚR. MOST PO PŮL LITRU KVALITNÍ WHISKEY DOKONCE CHVÁLIL LANGA V kalendáři kapely se objevil nový formát – kapelní soustředění. Zkouškový maraton, na kterém Most častoval ulejváky významnými pohledy a občas dorazil i Jeník, který si stejně většinou hraje, co chce. Ukázalo se, že dva intenzivní dny ve zkušebně prostě fungují, a to i když jsou prolity basou piv a rumem. 06.03.06 TAKŽE… DESET PÍSNIČEK NA KONCERT JE PŘIPRAVENO. ZKOUŠKOVÝ MARA- TON NÁS STAL DVOJE BATERKY, ŠEST STRUN KYTAROVÝCH A JEDNU BASOVOU. K TOMU PŘIBYLY DVA ZHMOŽDĚNÉ PRSTY A TROCHA KRVE. ALE TATO OBĚŤ PŘINESLA VÝSLEDKY. TEĎ JENOM NEZAPOMENOUT. A HLAVNĚ SE DOUČIT TEXTY :) VELKOU PROMĚNOU, DOSLOVA LIFTINGEM, PROŠEL BERRY VLASÁČ. NA DUBNOVÉM KONCERTĚ SE TAK MŮŽETE TĚŠIT NA ŘADU NOVINEK, KTERÉ JEN DOKAZUJÍ NEVYČERPATELNÝ ZDROJ INSPIRACE A HUDEBNÍ GENIALITY. TÍM JSOU SAMOZŘEJMĚ NAŠE PROKLETÉ OSUDY :)
  11. 11. 32 33 Motivace byla jasná. Nahrávka. Další schod k nesmrtelnosti. Aspoň tedy na Strakonicku. A kromě toho další premiéra – první dvojkoncert. Navíc po zpackaných Vánocích bylo třeba trochu spravit pověst. Kromě tradičních narozenin volyne.info jsme v dubnu zajeli ještě do Písku na Palubu. Tam se se svými pódiovými kreacemi (bez kytary, zato s několika promile) předvedl především Roubal, ale koneckonců i Berry. Ten tam pravděpodobně znovu otevřel cestu temnotě a prokletí, že kterého se za ten rok relativně vyhrabal. Na rozdíl od prvního koncertu na Palubě už se neztrácel zbytku kapely venku na hřišti. Spíš naopak. Kapela tou dobou prožívala první vr- chol tvůrčích sil. Díky častějšímu hraní a zkoušení si Lang i Berry našli cestu ke svým nástrojům a písničky přibývaly s nebývalou lehkostí. 17.04.06 TROCHU SE VYCHVÁLÍME :) ŽIVOTNÍ DVOJKONCERT JSME ZMÁKLI NA JEDNIČKU. LANG PŘEŽIL A SKORO ANI NEMUSEL NASAZOVAT ÚSPOR- NÝ REŽIM. ČÁSTEČNĚ MU POMOHLA MOSTOVA NOVÁ FINTA S PŘETRŽENOU STRUNOU :) FOTKY NAJDETE V NAŠÍ FOTOGALERII. SPECIÁLNĚ PRO CÁPKA JSME ZAŘADILI JAKO SAMOZŘEJMÝ PŘÍDAVEK FETUJÍCÍ SKAUTY. A JEJICH COOL FACTOR ASI TRUMFNE I RUMALEJ. VOLYŇSKÝ KONCERT BYL V SUPER A TEN PÍSECKÝ JEŠTĚ LEPŠÍ. TAK UVIDÍ- ME, JAK SE TO BUDE VYVÍJET DÁL :) Přesto musela kapela neustále využí- vat rafinovaných fint, které sloužily jako berlička pro odehrání koncertu bez ztráty tváře. Mostova přetržená struna a jiné improvizace na téma “máme technické problémy” probí- haly především pro to, aby si Lang mohl odpočinout. Ač s bubny už v podstatě srostl, s technikou si pořád příliš netykal. Tou dobou dokázal utlouci průměrně tak pět písniček v kuse. Přibližně v polovině každého vystou- pení to tak muselo přijít. Díky naší technice a nástrojům to ale nebyl zas tak velký problém. Navíc, několika kapelami omlácená komba z druhé až třetí ruky, budila spíš soucit, než aby fanouškům zdržení vadilo. Soucit stál také za vznikem takzvaného modelu kukačka. Cestu k výrazně lepšímu aparátu ostatních kapel na koncertě otevřel často pohled na naše tristní vybavení. Zpočátku to byla náhoda, pak už se to ale postup- ně proměnilo v rafinovanou strategii. Kapela tak nepotřebuje vozit žádné svoje věci, pouze zapíchne kytary do půjčených aparátů (v drtivé většině mnohem vyšší úrovně) a pak se odvděčí několika panáky. Díky tomu jsme si zahráli snad na všechna myslitelná komba, na která bychom sami nikdy nenašetřili, respektive by nám bylo líto do nich investovat tolik peněz. Takže děkujeme. A když už kapelní život vesele bujel, přišel i první velký letní open air. Překvapivě – ve Volyni. Na akci VOKULE jsme dokonce hráli dvakrát, i když druhá exhibice byla možná zbytečně vyhecovaná. 31.07.06 DNY BEZ KONCERTŮ JSOU TAK ŠEDÉ. JSOU TO TEPRVE DVA DNY OD TÉ CHVÍLE, KDY MOST PRONESL PAMÁTNOU VĚTU: *MALÝ PANÁKY JSOU JENOM ZTRÁTA ČASU.* KONCERT NA FESTIVALU VOKULE BYL OPRAVDU VYDAŘENÝ. KLAPLO VŠECHNO, KROMĚ ROUBALOVY ÚČASTI. A HRÁLI JSME DOKONCE DVAKRÁT, I KDYŽ DRUHÉ VYSTOUPENÍ BYLO MÍRNĚ POZNAMENANÉ TOU BOUŘLIVOU ATMOSFÉROU Tím ale prázdninové muzikantské excesy neskončily. V srpnu padlo první kapelní přikázání. Tabu Desatera bylo porušeno – Marná snaha vystoupila s volyňskými VHS. Dodnes si to vyčítáme. Byl to punk a ohlas jen potvrdil, že přikázání číslo jedna je opravdu to nejdůležitější, které není radno porušovat. Před nahráváním to ale aspoň vrátilo kapelu zpátky na zem. 16.05.06 MY SE Z TÝ VOLYNĚ ASI NEVYHRABEME :) VIZ KONCERTY… AČKOLIV MARNÁ SNAHA HRÁLA ČASTO, PÓDIUM POD NÍ SE PŘÍLIŠ NEMĚNILO. NA DOMÁCÍ PŮDĚ SICE KAPELA ZÍSKÁVALA SEBEVĚDOMÍ, KTERÉ BYLOPOTŘEBA NA ZÁŘIJOVÉ NAHRÁVÁNÍ, ALE HRANÍ V “CIZINĚ” JE PŘECI JENOM NOVÝ ZÁŽITEK. HLEDALO SE HRANÍ MIMO MĚSTO.
  12. 12. 48 49 Poprvé ve studiuPivo, kytary, komba a dobrá nálada. Výbava, se kterou přijela Marná snaha do čestického domku, ve kterém nahrávají metalové i zábavové legendy. Do studia, ve kterém pohlédla pravdě do očí, respektive do monitoru. A nebyl to úplně příjemný pohled. Všechny nedokonalosti, které se na koncertě dají zahladit úsměvem, tady vylézají v mnohem strašidelnější podobě. Původní myšlenka nahrát všechno najednou totiž padla hned po prvních pár větách s mistrem zvuku Honzou Kapákem. Podobně narazil i další záložní plán, využít Honzu jako náhradního hráče na basu a bicí. Nakonec to byla fakt zábava. Nejvíc si jí užil Most, který se dostal na řadu až jako poslední. Čekala ho příjemná atmosféra, kterou mu vytvářeli opilí šikanující spoluhráči. A aby toho nebylo málo, stal se cílem dobře mířených rad mistra zvuku. “Kluku, kluku,” zněla oblíbená průpovídka. A Most, zvyklý na pevnou autoritu, kterou měl tou dobou ve své mostecké třídě, se za sklem studia zmenšoval a zmenšoval. Pro zbytek kapely to byla samozřejmě voda na mlýn. Jak jsme se později dověděli na jedné plzeňské štaci, jsme totiž “zlí lidé”. Jako vrchní vtipálek se ukázal Roubal, který se až při nahrávání konečně naučil svoje vysněné sjezdy trsátkem, “jako když řehtá kůň”. Navíc přišel okamžik, kdy mohl Mostovi oplatit neustálé dobře mířené jedovaté poznámky, a využil ho naplno. Honza za mixákem to ale viděl jinak. “Kluci, neuvažovali jste někdy o tom, že byste dělali nějakou televizní šou? Na to, že nejste ani moc opilí ani zhule- ní, tak je s váma docela sranda,” komentoval půlhodinovou trefovačku do mučeného kapelníka. Po několikahodinovém boji ale Most své party nahrál a mohli jsme odjet k Botě. Tam na nás ale čekalo další překvapení. Rozpovídal se nám tam totiž Roubal. Ten Roubal, který chodil na zkoušky jednou za čas a na koncerty dvakrát. “Mně by se líbilo, kdyby se to cédéčko jmenovalo třeba Naše první,” nadhodil nad půllitrem strakonické desítky. Začali jsme tušit, že se něco děje. “Totiž tak trochu s Radkou čekáme dítě,” zněla věta, po které jsme minimálně tedy podvědomě začali tušit, že přicházíme o kytaristu. Každopádně jsme to zapili a ráno už jsme na to tolik nemysleli, protože scéna patřila Mostovu zpěvu a Jeníkově trubce, respektive pedagogické ego sekci. “Co to tam zpíváš? Kadá naše písnička? Ty normálně nevyslovuješ ž,” pře- mýšlel Honza nahlas potom, co mu Most popáté zpíval refrén superhitu Marná snaha. Nakonec se musel přezpívat sborem. Pak už mohla přijít na řadu Jeníkova trumpetistická exhibice, kdy si vymýšlel různé variace a požadavky na zopakování ignoroval s tím, že to nikdy ne- zahraje dvakrát stejně. A taky že ne. I díky tomu je dodnes každý koncert Marné snahy originálem.
  13. 13. 50 51 Odpoledne jsme nechali Honzu s naším veledílem, aby mohl dočarovat Langovy bicí tak, aby zněly jako bicí v “dvatisícešestom” a domixovat zbytek do poslouchatelnosti. Ano, tu rytmickou linku, která se podle něj sypala jako brambory do sklepa, ale vzhledem k Langově lahváčové formě to prý bylo “nejpřesněji, jak to může být.” V mezičase jsme si odskočili na Zavadův narozeninový koncert v Zálesí. Ačkoliv by se mohlo zdát, že vypilované finesy ze studia bychom mohli hned prodat před publikem, únava byla silnější. Pelech nám dokonce vymyslel i nový název – Totální zoufalství. Brali jsme to samozřejmě s nadhledem, koneckonců nebyl to průšvih první, ani poslední. Nikdy jsme cédéčko nedělali, a tak nás docela překvapilo, co je s ním práce. Vzhledem k tomu, že Berry tou dobou byl bez stálého part- nerského angažmá a navíc byl jako tradičně nadšený do dalšího nového projektu, pustil se do vyrábění potisku, obalu a speciální datové stopy. Díky tomu, že nahrávka měla pouze něco málo přes dvacet minut, se na cédéčko vešly i všechny fotky, texty a raritní nahrávky ze zkušebny. Marná snaha tak vyzkoušela progresivní formát dévédéčka na cédéčku. Zařadila se tak do nekonečné fronty průkopníků slepých uliček. Multimediální cédéčko ale bylo na světě. Naše první. Po nervózním týdnu, kdy se v Brně vypalovala, potiskovala naše cédéčka, to přišlo. Respektive přijelo. Tímto z odstupu děkujeme Michalu Hronovi, který nám cédéčka osobně přivezl až do Prahy. Půda pro volyňský křest tak byla připravena. A nová éra kapely začala. Společně s nahrávkou se totiž začal s marnosnaháckou tvorbou seznamovat i internet. I proto se hlavní těžiště kapelní komunikace přesunulo na server Bandzone. Tam jsme měli profil dokonce jako jedni z prvních už v roce 2006, kdy Berry podrobil celosvětovou síť první vlně marnosnaháckého spamu. 12.11.06 CÉDÉČKO POKŘTĚNO… RUMALEJ SE UKÁZALA JAKO HODNĚ NEBEZPEČNÁ PÍSNIČKA :) KŘTÍCÍ MINITOUR BUDE POKRAČOVAT VE ČTVRTEK, 16.11. VE STRAKONICKÉ KŘEMELCE. KDO TOHO TEDY V SOBOTU NEMĚL DOST, TAK MÁ CELKEM ŠANCI :)) men: 2.3.2006 v 15:39: “Marná snaha, tohle se nedá :-))) První ohlas nás přesvědčil o tom, že jdeme správnou cestou. Půdu jsme měli připravenou a laťku nastavenou. Teď už to mohlo být jenom lepší. 24.10.06 TROCHU JSEM ZAPRACOVAL NA PREZENTACI A UŽ JSME I NA MYSPACE. KDO CHCE, TAK TAM NAJDE I DALŠÍ PÍSNIČKY Z NAŠEHO NOVÉHO CÉDÉČKA, KTERÉ UŽ KONEČNĚ DRŽÍME V RUCE :) A ZÁJEMCI SI JEJ MOHOU ZAKOUPIT UŽ V PŘED KŘESTEM, RESPEKTIVE O VÍKEN- DU U BOTY. :) MySpace nebyl jediný globální server, který poznal sílu PR Marné snahy. Taky podle toho dopadl. Celkem rychle jsme se dostali i na první místo ve vyhledávání v Googlu, kde je nám soupeřem maximálně jen trapná písnička od UDG. Máme cédéčko 01.10.06 TŘÍDENNÍ NAHRÁVACÍ MARATON MÁME ZA SEBOU. POCITY JSOU JEŠTĚ MOC ČERSTVÉ, ABYCHOM TO MOHLI NĚJAK POSOUDIT. KŘEST JE NAPLÁNOVÁN NA MARTINA, TEDY NA 11.11. ZAHRÁT BY MĚLI PRAVDĚPODOBNĚ JEŠTĚ NOHAMA NAD ZEMÍ A GOOS. FOTKY ZE STUDIA SE NA STRÁNKÁCH OBJEVÍ V DOHLEDNÉ DOBĚ A ASI SE DOČKÁTE I NĚJAKÝ TÝ MUZIKY. ALE NEZAPOMÍNEJTE, ŽE V NAŠEM PŘÍPADĚ TO NENÍ CHYBA, ALE VLASTNOST… :) JINAK JSME SI VČERA ZAHRÁLI NA ZAVADOVÝCH NAROZENINÁCH V ZÁLESÍ. V JEDNU RÁNO A SE ZRYCHLENÝM LANGEM TO NEMOHLO DOPADNOUT LÉPE :)
  14. 14. 52 53 Slavnostní křest proběhl na Martina 11. listopadu za doprovodu dvou kapel, se kterými jsme se na pouti po jihočeských klubech dost často potkávali. A křtilo se rumem. A to i během hraní. Ve velkém. Ovládneme média V pozadí našeho úspěchu stála od začátku pozitivní pověst posilovaná člán- ky na volyne.info. Ty jsme si samozřejmě psali sami, díky tomu, že Berry stránky na přelomu tisíciletí s Pepou Lukešem založil. Občas nás ale reakce čtenářů překvapily. NADPIS [JOJ, 10.11.'06, 21:09] JÁ BYCH CHTĚLA UPOZORNIT NA TO, ŽE V ANKETĚ, ZDA PŮJDU PODPOŘIT V SOBOTU MARNOU SNAHU PŘI KŘTU, CHYBÍ MOŽNOST "NE". VÍM, ŽE PRO ČLENY KAPELY JSOU TYPICKÉ TY JEJICH NEUSTÁLÉ PERIFRÁZE, ALE PROSTÉ A JEDNODU- CHÉ "NE" NĚKDY MNOHO VYŘEŠÍ :) DOUFÁM, ŽE S TÍM NOVÁ STAROSTKA NĚCO UDĚLÁ, MARNÁ SNAHA SE SNAŽÍ OVLIVŇOVAT A DISKRIMINOVAT SVOBODNĚ SMÝŠLEJÍCÍ OBYVATELE MĚSTA. Popravdě. Trochu nás to zaskočilo. Ale ne natolik, abychom se anonymními diskutéry nechali ovlivnit, natož odradit od další umělecké tvorby. Byli jsme na trolling v tehdejší podobě zvyklí. Diskuse, především na kapelních stránkách, se totiž běžně stávaly rejdištěm různých nekalých živlů, které se běžně vydávaly za členy kapely. Během jedné hodiny výpočetní techniky na strakonické průmyslovce se tak kapela leckdy stihla několikrát virtuálně pohádat, povyhazovat, ale hned se zase usmířit a případně se rozrůst o několik členů. Ruku v ruce s rostoucí slávou (pokud tomu můžeme tak říkat) rostl samozřejmě i počtem prodaných cédéček a dalšího merchandisingu. Stovka cédéček zmizela v podstatě za měsíc a pak přišly na řadu placky. K těm ale kapela zaujala mírně ambivalentní postoj. Zatímco někteří je používali jako promo materiál a rozdávali je v podstatě na potkání, Most je prodával svým studentům, kteří si naivně mysleli, že si tím zlepší svůj bídný prospěch. 11.12.06 CÉDÉČKA JSOU PRYČ. ROZHODLI JSME SE ALE, ŽE VÁM K VÁNOCŮM NADĚLÍME NOVÉ PLACKY. NECHÁME NA VÁS, JAKOU VERZI CHCETE. JESTLI STÁVAJÍCÍ BÍLÉ (K NAHLÉDNUTÍ ZDE) NEBO ČERNÉ (K NAHLÉDNUTÍ ZDE). NÁPADY NEBO PŘIPOMÍN- KY KDYŽTAK NECHTE NA GUESTBOOKU, AŤ NEMUSÍM DĚLAT ANKETU :) Do konce roku jsme stihli poprvé obšťastnit strakonické publikum, které na naše koncerty dosud muselo jezdit do Volyně. Na strakonické Křemelce jsme si zahráli s MaMuMou a nedopadlo to špatně. Navíc před Mikulášem ještě muselo proběhnout loučení s Palubou. Tou Palubou, na jejímž pódiu jsme odehráli jeden z prvních koncertů mimo Volyni. Palubou, kterou po našem vystoupení srovnali ze zemí. Cestou zpátky řídil Jeník, což pro Roubalovu felicii znamenalo následnou návštěvu autoservisu. Ale když u Strakonic majitel vozu vychladl, vznikla další tradice - rockerská zastávka na benzince OMV. Jako správní pankáči jsme si dali havířku z mikrovlnky a kafe. Honorář byl úspěšně utracen a jelo se spát. Konec roku už kapela prožila v klidovém režimu a sbírala síly na další z úspěšných kapitol svého fungování. 2007 — Osmnáct koncertů
  15. 15. 54 55 Čtvrtý rok Marné snahy začal nevinným telefonátem. “Našel jsem vás na Bandzone a chtěl jsem se zeptat, jestli hrajete? Chtěli bychom vás pozvat na koncert do Kryr,” zněl hlas ve sluchátku. Sice jsme vůbec (až na Mosta, který tudy projížděl na svých cestách po republice) netušili, kde to je, ale samozřejmě jsme lukrativní nabídku přijali. V sedm večer vyzvedával Roubal Berryho v pražských Nových Butovicích. Odskočil si od rekonstrukce bytu, a tak v autě převážel kromě nářadí a vrtačky i basu piv. Ta sehrála v celém příběhu nakonec docela zajímavou roli. Zbytek kapely se na místo postupně prokousával jak to šlo. Alkoholická jihočeská část dorazila v mírně podnapilém stavu už několik hodin před koncertem takticky vlakem, zodpovědný Most na čas a pražská sekce se courala autem se zpožděním, protože Roubal měl doma řemeslníky. To dá rozum. Za dvěma tankovými zátarasy na silnici jsme ale nakonec místní hospodu našli. Shodou okolností to byla oslava 77. narozenin Egona Bondyho bez Egona Bondyho. Ještě větší shodou okolností si o pár týdnů později Egon Bondy v Bratislavě zapomněl típnout cigáro a uhořel. Náhoda? Kryrské publikum nás přijalo víc než vlídně. Ostatně jako na severu vždycky. Doteď tomu nemůžeme přijít na kloub. Hráli jsme druzí a jako tradičně jsme nasadili kukaččí model. Roubal, který tou dobou už v podstatě nezkoušel, ještě ke kukačce využil takzvanou Houzimovu fintu. Nepamatoval si ani pís- ničky, které sám napsal. Vzhledem k tomu, že už jsme tou dobou byli zvyklí hrát bez něj, mohl si v klidu ztišit kombo a freneticky se svíjet s kytarou v Langově nepravidelném rytmu. Fenomenálním úspěchem to ale všechno jenom začalo. Lang se pochlubil vylepšením kukaččího modelu v podobě věty: “Jééé on tu není bankomat, tak to je teda blbý mnooo.” Ukázalo se, že absence bankomatu nebyl až zas takový problém. Místní se na nás vrhli a skoupili všechny zbytky cédéček, které jsme si potají schovávali pro rodinné příslušníky. K tomu měla každá kapela otevřený účet. Každý člen kapely měl pět piv zadarmo, což jsme navíc úspěšně obcházeli tím, že jsme nechávali naše piva psát jiným kapelám. Pak ale přišel na řadu rum. Utržené peníze za cédéčka jsme hned zkapalnili a cédéčko za stovku zname- nalo v místních cenách přibližně deset panáků. Během krátké doby jsme tak zlikvidovali veškeré zásoby rumu. To rozjelo večer, na jehož fragmenty asi nikdy nezapomeneme. Lang, hlavní hvězda večera, tou dobou fungoval v modelu “najdi největšího bouchače v sále a vyzvi ho na souboj”. A přišlo to i v Kryrech. Potom, co se intelektuálsky popasoval s místním kronikářem: “A vás tady osvobodili Němci nebo Poláci?” se vydal za vrchním kryrským ranařem. “Pojď se mnou na záchod, já ti tam natočím na břicho čokoládovou zmrzlinu.” Vlasatý bu- beník sázel na to, že jeho rachitická postava všechny bitkaře spíš pobaví, než že ho budou považovat za reálnou hrozbu. A když pomineme několik krizových okamžiků, tak mu na to místní svalovec skočil. Většinou drsný a nemluvný Jeník se rozpovídal o svém milostném životě a pak se všichni zapojili do hromadného jamu, čímž se očekávaný debut místního Boba Dylana zvrhl v opileckou frašku se záblesky muzikantské geniality. S rostoucím počtem panáků jsme se všichni postupně zamilovali do výčepní Vlasty. Jaké to bylo překvapení, když jsme zjistili, že to je manželka pořa- datele, spíme u nich doma a ráno si přivedou i své dvě malé děti. Králem večera, noci i rána byl ale bezkonkurenčně Lang. Své by mohl vyprávět i Most, který s ním sdílel dokonce lože v dětském pokoji mezi plyšáky. Ranní “kuk!” si bude asi pamatovat dlouho, zvlášť potom, co jeho poslední slova před spaním byla: “Hlavně ke mně nepouštějte toho vožralýho kreténa.” Most odjel brzy, ale zbytek výpravy čekal ještě výlet na Minas Tirith - cihlovou rozhlednu nad Kryrami. Marihuanu nikdo z Marné snahy nezvládl, i tak jsme byli rádi, že vidíme kousek za zábradlí. Po smažákovém obědě hodný strejda Lang zjistil, že Roubal má v autě pořád tu basu piv. O zábavu cestou domů bylo postaráno. Jen jsme nevěděli, kdo z dvojice Lang a Jeník na tom bude na dlouhé cestě vlakem domů hůř. “Celou cestu do Plzně jsme seděli už v poloprázdném vlaku na schodech na chodbě a chodila za náma paní průvodčí a pořád říkala, ať si jdeme sednout, že už je tam místo. Ale chodit prostě v tu chvíli nešlo,” vynořují se záblesky paměti obou cestovatelů. Hlavní město pokořeno Po Kryrech přišlo konečně na řadu hlavní město. Koncert s krycím názvem První a poslední byl v podstatě oslava narozenin Petry a Vlasty, které si končící mládí, jak říkaly, chtěly užít v punkovém stylu. Karlínská, dnes už neexistující, hospoda Černá kočka hned u tunelu, se tak stala naší první pražskou štací.
  16. 16. 58 59 Jako tradičně jsme neměli aparát, takže Berry hrál na půjčené aparát od basáka tou dobou relativně známé kapely Temperamento (díky Jirko). Navzdory divokým podmínkám se akce celkem vydařila a prvním metrem jsme se nějak záhadně dostali domů. Osudu kapely nasměrované k úspěchu minimálně v rámci okresu se nedalo vzdorovat, a tak jsme o týden později už předskakovali Tleskačům na velkém sále ve Volyni. Popravdě - tak prázdný parket jsme viděli naposledy ve Stříteži. A to i přesto, že bylo v podstatě vyprodáno. Náplastí za uraženou ješitnost byl objev tajného občerstvení pro Tleskače v zákulisí. Slivovice vlila kapele novou krev do žil a někteří členové se ocitli i s Tleskačem na pódiu v nových rolích. Roubal se třeba proměnil v nového trianglistu a Berry se tvářil jako druhý basák, který zároveň dokázal v nestřežených chvílích přešlapovat kytaristovi Mírovi efekt. Roubalův konec Další velký koncert, který dokázal, že kapela dorostla velkým pódiím, bylo písecké hraní v divadle Pod Čarou. A to rovnou s klasikou žánru - kapelou Pod stolem, což byla mimochodem první punková kapela, kterou Berry kdy slyšel na vodňanském festivalu naživo. Nejlepší zvuk, co jsme kdy dosud měli, už si ale vychutnávala i malá Verča, která se chvíli potom, ale ne předčasně, po tom zážitku, podívala na svět. S novým životem ale kapela přišla o zakládajícího člena. Roubal se totiž místo kapelních hrátek začal věnovat otcovským radostem. Samozřejmě s tím, že se kdykoliv může vrátit. Samozřejmě. 08.04.07 S RADOSTÍ OZNAMUJEME, ŽE KAPELA MÁ NOVOU TRIANGLISTKU. JMENUJE SE VERČA A BUDE SE SVÝM NOVOPEČENÝM TAŤKOU PŘEDEVŠÍM DOHLÍŽET NA ARANŽE :) TAK VÍTEJ NA ZEMI, DĚVČE:) 11.03.07 TLESKAČI JSOU ZA NÁMI... ZAŠKODILI JSME JIM DOST :) NEBYL TO ÚPLNĚ NEJVYDAŘENĚJŠÍ KONCERT, ALE ASPOŇ JSME SI ZASE PO DLOUHÉ DOBĚ ZKUSILI HRÁT DO POLOPRÁZDNÉHO PARKETU :) ALE I TAK DĚKUJEME VŠEM ODVÁŽLIVCŮM, KTEŘÍ NÁM ZKOUŠELI ZATLESKAT :) ZA DVA TÝDNY V PÍSKU TO SNAD BUDE LEPŠI... Po dvou tradičních štacích ve Volyni (5. narozeniny Volyne.info a Love parade) jsme si vystřihli první punkový open air. Věnovaný právům zvířat. Trochu podivné nám proto připadalo, že jsme za hraní dostali klobásu a nějaká piva. Ale co, hlavně, že byl mír. Areál v Břežanech u Horažďovic jsme si popravdě představovali trochu jinak než jako plácek v lese. Zvučil ale Máza, čímž byla půlka úspěchu zaručena. Langova tehdejší přítelkyně přezdívaná Paris Hilton odrovnala hned zpočátku pořadatele větou, kterou si tam možna přitloukli na futro. “Prosimvás, máte tady někde sprchy? Víte, můj přítel se při hraní strašně potí. On si vzal i ručník.” A bylo vymalováno. Pak už přišly jen Mostovy tradiční technické problémy, kdy musel koncert dohrávat na půjčenou kytaru. A samozřejmě rum. Bez Mosta, protože ten odjel s Mázou do bezpečí domova. Lang, Berry a Paris přespali v autech a ráno vyrazili odvážně domů. Ovládneme média II. Roubal z kapely sice odešel, ale část mediální slávy si pro sebe ještě stihl ukrást. Historický okamžik přišel v pátek, patnáctého června. Marná snaha poprvé vstoupila do éteru. A rovnou do éteru veřejnoprávního. Rovnou do pořadu Události v kultuře. Sebekriticky musíme uznat, že to byla opravdu událost. Berry se točil na židli, Roubal házel rozumy a povedlo se nám těm pár divákům, kteří překvapivě neodhlásili po odvysílání koncesionářské poplatky, vysvět- lit, co hrajeme bez přeřeknutí. Během ani ne desetiminutového rozhovoru padlo hned několik zásadních sdělení. “Hrajeme lehký melodický folkpunk s nádechem mosteckého folkloru,” “Odehráli jsme desítky koncertů hlavně v rámci strakonického okresu” “Začali jsme hrát tak, jak se říká, z legrace,” 18.06.07 SOBOTNÍ AKCE V BŘEŽANECH BYLA ÚPLNĚ SUPER, JAK TAKÉ JINAK :) MOST TRHNUL STRUNU A ZÁROVEŇ I REKORD VE ZDRŽOVÁNÍ. DALŠÍ DETAILY SI ALE RADŠI NECHÁME PRO SEBE :) KAŽDÁPPÁDNĚ DALŠÍ VEŘEJNÁ OSTUDA ZA KLOBÁSU A DVĚ PIVA JE ZA NÁMI. NA TO, ŽE JSME HRÁLI KOLEM JEDNÉ RÁNO TAM BYLO JEŠTĚ I PÁR LIDI A SVOBODNÝCH ZVÍŘAT :) A TO RÁNO..... NO COMMENT...
  17. 17. 60 61 Hřebíček do rakve naší mediální slávy zatloukl Berry při poslední otázce, jakých cílů by chtěla kapela dosáhnout. Kolegové z kapely Storm, kteří díky profesionálnímu klipu vypadali jako úspěšná kapela a vyhráli i nějaké soutěže, měli plány jasné - nahrát dobrou desku a podívat se do ciziny. A Marná snaha? “My nemáme žádné ambice.” Tuhle větu nám sice moderátorka Eva omlátila o hlavu, ale s odstupem si myslíme, že to bylo ale v podstatě definování filozofie naší kapely.Prostě “marná, marná”. S m ě r západ V červnu 2007 také začalo období dvojkoncertů. Jestliže jsme do té doby byli zvyklí hrát průměrně jeden až dva koncerty za měsíc, teď nás čekaly dva za víkend nebo i v jeden den. První zkouška přišla předposlední červnový víkend. Začalo to v pátek v Hrabicích u Vimperka, kde jsme hráli prázdnému sálu se Znouzí. Kromě pár rozbitých židlí a koketováním s nevyzpytatelným griotkovo-rumovým čertem jsme si to dali v klidu. Další výzva přišla hned druhý den. Křest Plzní. Jeník domluvil koncert se svou druhou kapelou Adolpho & Band v hospodě U Krokodýlího vocasu. Pojali jsme to podle nepsaných pravidel – jeli jsme vlakem a nakoupili na cestu několik lahváčů. Jako že jsme kapela na výjezdu. Na koncertě nás čekala hned dvě překvapení. Tím prvním bylo, že Jeník ve své druhé kapele hraje jenom občas a přesně dané party. Tím druhým bylo to, že s námi zase umí troubit od začátku do konce písničky skoro na jeden nádech. A to hlavně, aby se předvedl před svými plzeňskými kumpány. Vyříkávali jsme si to dlouho, až jsme se od Plzeňáků dověděli, že jsme zlí, zlí lidé. Plísnění probíhalo především v Bendovce. V nonstopu U Kohoutů už to pak bylo úplně jedno. Lang odvážně vytáhl na barmana svou kryrskou fintu, ale naštěstí se to obešlo bez problémů. Poprvé jsme se tu také setkali s Jeníkovou Jaruškou. Po prokalené noci jsme se každý rozjeli svým prvním vlakem domů. S tím, že jsme zlí lidé. Opravdu zlí lidé. 24.06.07 SUPER, SUPER, SUPER. SEBEKRITICKY MUSÍME UZNAT, ŽE JSME NAŠLI ZASE PO PÁR KONCERTECH ZTRACENOU FORMU. PÁTEČNÍ VÝKON PŘED ZNOUZÍ V HRABICÍCH I SOBOTNÍ MECHECHE V PLZNI KLAPLO NA JEDNIČKU. POCHVALU ZASLOUŽÍ LANG, KTERÝ OPĚT DOKÁZAL PROMĚNIT KVAPÍK TSUNAMI V DOKO- NALÝ PLOUŽÁK.) JEŇÝG NEPŘEKVAPIL A V PLZNI SE PŘEDVÁDĚL JAKO BLÁZEN, ČÍMŽ JSME OPĚT ZAŽILI PRAVÉ ŽESŤOVÉ ORGIE PROPUKLY NAPLNO… JINAK ALE SUPER, SUPER, SUPER. O měsíc později se situace v podstatě opakovala. Jenom hraní bylo ještě kon- centrovanější. Nejprve jsme se nominovali na festival v Ražicích. Překvapivě se nám podařilo v hlasovacím play-off vyřadit Mandrage. Ano, ty Mandrage. Festival hrazený z evropských peněz stál za to. Lang dokonce posunul model kukačka na nový level. “Jako bicí ti půjčíme, ale když tak koukám na tu tvoji šlapku, nechceš radši půjčit moji dvoušlapku? Já ji sice normálně nikomu nepůjčuju, ale když budeš hrát na mojí, tak ti půjčím i rytmičák,” Koncert jsme odehráli v poměrně velkém přírodním amfiteátru před asi patnácti diváky a vyrazili jsme směr Kryry. Po předchozím veleúspěšném vystoupení v Kryrech se nebylo čemu divit, že o nás byl opět zájem. Tentokrát se to obešlo bez výraznějších extempore – výzev k soubojům a tak podobně. Jediný problém byl v tom, že se v kryrském letním kině příliš nelíbilo Paris Hilton. Potom, co se pod ní propadla prohnilá podlaha na záchodě, by se to dalo koneckonců i pochopit. Do interní soutěže s krycím názvem ”Kdo opije Evu” se nikomu moc nechtělo, a tak jsme zátěž rozložili na celou kapelu a po pár griotkách bylo už všechno v pořádku. Až tedy na cestu zpátky na jih. Tu zpestřila několikahodinová bezvýchodná diskuse myslivce s ochránkyní zvířat o střílení lišek. Marná snaha soutěžní S rozšiřováním působnosti po Čechách jsme začali také rejdit ve všelijakých internetových lidových hlasováních. Díky tomu jsme se třeba dostali na přehlídku rockových kapel “Hybaj na plac” v Bechyni. Pozvánka hovořila
  18. 18. 62 63 jasně – kapely mají sraz v jedenáct dopoledne, pořadí bude rozlosováno. V tragičnosti organizace akce si Bechyně nezadala se Stříteží. A dalších podobností rychle přibývalo. V poledne jsme se dověděli, že hrajeme od osmi večer. To znamenalo jediné – tahle soutěž pro nás byla předem ztracená. Objevili jsme na ní ale písecké těleso Ovčáci čtveráci a marně jsme protestovali proti tomu, že hlasování bylo ukončeno ještě v průběhu našeho vystoupení. I proto nás totiž v ceně diváků nefér předběhla místní pokleslá zábavová skupina Rentgen, která se nestyděla použít na obal svého cédéčka dět- skou malůvku Temelínu. Útěchou bylo ocenění pro nejlepšího (jediného) trumpetistu festivalu. Pedagogická egosekce odjela hned po vystoupení, rytmická alkosekce se do rána potloukala po místních barech, až skončila v nonstopu Nagano, kde čirou náhodou pracovala sestra Paris Hilton. Turné čtyř můstků Spřátelené kapely jsou na cestě amatérské kapely bez ambicí těmi nejdůleži- tějšími kontakty. A to nejen pro srovnání a výměnu zkušeností, ale hlavně pro pořádání koncertů. Koncerty, koření každého snažení, i když často marného, jsou světlým bodem v kariéře lemované vyhozenými penězi za struny, komba a benzín. Pěkně to vystihla kapela Barevný nátěr ve své hitovce Do rádia: Sami si hlasujem do vlastní ankety, sami si platíme za vlastní koncerty Ale zase je to zábava. Zábava, která nám přivedla do cesty plno zajímavých lidí a splnila plno klučičích snů. Už si ani úplně nevzpomeneme, jak projekt Turné čtyř můstků vznikl, ale výsle- dek byl jasný. Jednoduchý generátor koncertů. Pravděpodobně to vymysleli budějovičtí kluci z Defekačního reflexu, přidali se Despaires z Kovářova a ještě Píchlá duše. Prostě se čtyři kapely domluví a navzájem se pozvou. A za měsíc to hodí tři koncerty po celých jižních Čechách. V našem případě to znamenalo zastávku v budějovickém Velbloudu a v kovářovském kulturáku. Hned první koncert turné byl ale ve Volyni. Most přijel rovnou ze školy – tou dobou totiž dodělával o víkendech svou třetí aprobaci, takže si střihnul před koncertem vlakovýlet z Ústí nad Labem přímo na pódium malého sálu. Z unaveného kapelníka, který přijede tak akorát na koncert měla největší radost rytmická sekce, především Lang, který už dopiloval svou metodu unikání před přísným okem učitelovým k dokonalosti a ve špičce dokázal mít po celém sále rozpito hned několik piv. Koncert ale dopadl v rámci možností dobře a my se těšili na další štace. Jeden z prvních megaúspěšných roků kapely jsme oficiálně končili prvním opravdický koncertem v Praze. Jeník si střihnul dvojkoncert, protože Marná snaha se v Praze zabydlela v žižkovském klubu XT3 a pro svou premiérovou akci si vybrala plzeňskou partu Adolpho & band. Náš oblíbený zvukař Marek Zelený nás dokonce po koncertě, hned potom, co sešplhal ze zvukařského hnízda a dojedl rybí salát rohlíkem, pochválil slovy: “Kluci, bylo to takový líbezný!” Co víc bychom si od muzikanta z první ligy mohli přát. Ještě na poslední chvíli ale přišla pozvánka do milevského klubu M&Music club, kde kapela mezi vánočními svátky vyšvihla střízlivou, ale bolavou šou. MILEVSKO – BYLA TO KŘEČ… V RUCE:) 27. 12. 2007 V 18:01 OPRAVDU POSLEDNÍ LETOŠNÍ KONCERT JSME SI ODBYLI V MILEVSKU. BYLO TO RYCHLÉ A ZNIČUJÍCÍ, OSTATNĚ JAKO VŽDYCKY:) TENTOKRÁT TO VŠAK ODSKÁKA- LA MOSTOVA RUKA A NEMOHLI JSME MOC PŘIDÁVAT. TAKŽE VZKAZ FANYNKÁM: 2004 PRO VÁS ZAHRAJEM PŘÍŠTĚ DVAKRÁT:) RUKA UŽ JE ALE ROZHEJBANÁ, ZÁNĚT ŠLACH ZAHNÁN RUMEM. Rockerské móresy každopádně zařídili naši fanoušci a jejich alkoholem roz- jitřené. Kopincův nápis “Byl jsem tu!” tam na zdi straší možná ještě dneska.
  19. 19. 64 65 2008 — Pubertu máme za sebou
  20. 20. 66 67 Bez Roubala, ale s nově nabitým sebevědomím, ujasněným zvukem a stále zlepšujícími se schopnostmi rytmické sekce jsme vlétli do roku 2008. Z Marné snahy se stala kapela, která si občas zaslouží i něco víc než cesťák. Plány na nový rok byly odvážné, a začali jsme si zvykat na to, že máme koncerty naplánované i na půl roku dopředu. Rok s osmičkou na konci začal pěkně. Berry po deseti letech dokončil univer- zitní studia a první příležitost, kde to pořádně oslavit, byl koncert v plzeňské 100dole. S kým jiným než s Adolpho & band. Na akci Berry odhalil, že častý problém s přetrženou áčkovou strunou není jeho nadpřirozenou silou, ale spíš tloušťkou jeho trsátka. Hned v březnu jsme pokračovali v krasojízdě. A to i s čerstvým třicátníkem Mostem. Třetího března jsme se vrátili na Žižkov v rámci soutěže Startér Rádia Wave. Narvaný klub a super koncert. Poznali jsme úspěch. A nebyli jsme sami, kteří si to mysleli. Překvapivě jsme se na pódiu potkali se starými známými z Defekačního reflexu. Tou dobou už přejmenovaného na DfR. Upřímně, nevíme, jestli ta zkratka něčemu pomohla. Po úspěchu prvního Turné čtyř můstků jsme si pro nový rok naplánovali úspornější turné můstků tří. Tentokrát jsme vzali do holportu plzeňské Adolpho & band a budějovickou Singhaiu. Naše dlouhodobá budějovická spojka je s Marnou snahou v podstatě příbuzensky propojena. Jedním ze zakládajících členů je bývalý basák volyňských GooS – Velkej Lang, bratr našeho Malýho Langa. Bohužel osud basáka zakladatele na odchodu ho stihl i na jeho budějovické štaci. Po pár letech experimentů ale svůj krok přehodnotil a teď už zase řádí v sestavě Singhaii. První štace byla právě v Budějovicích ve Velbloudu. Druhou zastávku jsme odvážně naplánovali do Strakonic. Na Křemelku. Strakonice jsou pro nás sice logicky nejbližší větší místo pro kariérní postup, ale my tam paradoxně hráli jen párkrát. Napřed jsem proto posbírali zkušenosti ve větších městech A POPRAVDE NAM JE TO I CELKEM JEDNO, MY SME SI CHTELI HLAVNE ZAHRAT A NEJAKY SOUTEZENI JSME VUBEC NERESILI…:) NO MEJTE SE FAJN A AT TO SLAPE DAL!!! RAMON-DFR 4. 3. 2008 V 17:22 CAU!!! TAK VCERA XT3 HODNE V POHO- DE, NE?:) HOOODNE LIDI, ATMOSFERKA VYBORNA A VY JSTE ZAHRALI NEJLIP JAK SEM VAS ZATIM VIDEL. JAK DOPAD- LO HLASOVANI NIKDO NETUSI KONCERTY, KONCERTY A KONCERTY 10. 1. 2008 VE 13:59 LETOŠNÍ ROK BUDE ASI VE ZNAMENÍ UPEVŇOVÁNÍ POZIC V NAŠICH OBLÍBENÝCH LOKALI- TÁCH, TEDY PLZNI, BUDĚJCÍCH A MILEVSKU:) ZAHRAJEME SI NA BUDEJOVICKÉM MAJÁLESU, NA PUNKOVÉM FESTIVALU VE SKRÝCHOVĚ, ALE TAKÉ PODRUHÉ NAVŠTÍVÍME BUDEJOVICKÉHO VELBLOUDA A POKRTÍME PLZENSKOU 100DOLU…. JEDNOU SI BRNKNEM TAKÉ VE STRAKONICICH NA KREMELCE A NA KONEC SKOLNIHO ROKU NAS CEKAJI POOTAVSKE SLAVNOSTI V KATO- VICICH…TAK TO JE ZATIM VSECHNO, CO SE UDALO A DOMLUVILO ZA PRVNI TYDEN TOHOTO ROKU:)
  21. 21. 68 69 a pak teprve vystoupali na hlavní pódium strakonické scény. Scény, která neodpouští, a která je celkem silně stylově vyhraněná. A Marná snaha, jak známo, má problém “žánrově zapadnout.” Ačkoliv to zpočátku vypadalo dost strašidelně, tak se nakonec i trochu zalidnil bar. A Strakonicemi dosud nepolíbené kapely si mohly zahrát i trochu do lidí. Žádná sláva to nebyla, ale na historický zápis do kroniky to stačilo – 29. března 2008 totiž zazněla první coververze naší písničky. Singhaia po svém uchopila naší písničku Žízeň a navzdory angličtině to neznělo vůbec špatně. Byli jsme sice rozjetí, ale zároveň jsme trochu usnuli na vavřínech. Vrchol volyňské sezóny – narozeniny volyne.info jsme tak v dubnu odehráli se ztrátou kytičky. I díky tomuto koncertu jsme začali preferovat hrát dřívější časy vystoupení. “Jestli si to dobře pamatuju, tak tady jsem aplikoval model pěti piv na různých místech a pití kofoly před Mostem, před hraním ještě přijela ségra a dala mi dárek od Hadra z Nahořan – třináctistupnovýho klostermanna. Pak už vím jenom, jak jsem se ráno vzbudil a řikal si: …ty vole, my jsme nehráli?... a ty vole, my jsme hráli!” vzpomíná Lang. Hrát poslední je výhra pro kapelu i pro diváky:) 20. 4. 2008 v 17:18 TEDA ALESPOŇ PODLE NAŠÍ RYTMICKÉ SEKCE… SOBOTNÍ KONCERT BYLA SUPER AKCE, SICE NÁZORY NA NÁŠ VÝKON SE UVNITŘ KAPELY SILNĚ RŮZNÍ, ALE I TAK BYCHOM CHTĚLI MOC PODĚKOVAT VŠEM KAPELÁM, CO ZAHRÁLY A PŘIPRAVILY NÁM SKVĚLOU PŮDU:) A SAMOZŘEJMĚ NEKONEČNÉ DÍKY PATŘÍ NAŠIM VĚRNÝM FANOUŠKŮM, KTEŘÍ TU HRŮZU (PODLE MOSTA) NEBO CELKEM POHODA (PODLE RYTMICKÉ SEKCE) PŘEŽILI A UŽILI SI TO:) Další meta k pokoření se ale blížila. Na prvním velkém punkovém festivalu jsme si potvrdili letité podezření, že jsme tak trochu jiná punková kapela. Na Punk fest proti proudu ve Skrýchově u Opařan jsme třeba přijeli vlast- ními auty a ne poloprázdným autobusem s lahvi rumu v ruce jako většina návštěvníků. “Kdybych to věděl, tak se jim na to vyseru, debilům, to mi neřekli schválně, kreténi…,” brblal si pro sebe řidič autobusu. Ač jsme na plakátu byli uvedeni pátým největším písmem, vystupovali jsme už třetí. To ale na punkové akci nevadí. Májové horko udělalo své a poloprázdný parket kulturního domu už zdobilo několik šavlí, ve kterých se postupně vymázlo hned několik pogujících ta- nečníků. Dost nevhodně jsme zvolili i vizáž. Kostkované košile pedagogické ego sekce nemohly nikoho překvapit, ale bílá halenka a sukně Paris Hilton nechala punkové nostalgiky zavzpomínat na první modely z butiku Malcolma McLarena a Vivienne Westwoodové. Nevydrželi jsme tam dlouho. Večer už jsme šli na pivko ve Volyni. Holt to s tím punkem moc nepřeháníme. Rok 2008 nepřinesl jen koncertní premiéry, ale podrobil kapelu zatím nejtěžší zkoušce. Zkoušce s krycím názvem: “Nemám energii”. To byl totiž Mostův nejčastější argument, který upouštěl na zkouškách, kdy se tvářil jako kaka- bus a vyhrožoval tím, že do léta skončí. Své důvody navíc rafinovaně měnil. Jednou mu chyběla energie, pak čas a nakonec jsme se dozvěděli, že už to pro něj není žádná výzva. Logické argumenty rytmické sekce (Jeník se zkouškám pravidelně vyhýbal) o tom, že jedna hodinová zkouška za měsíc není snad tak moc, vůbec nepadaly na úrodnou půdu. “Fakt jsem chtěl tehdy skončit,” přiznává po letech Most.
  22. 22. 82 83 Zbytek kapely to tušil a už pomalu začínal řešit co s tím. Lang s Berrym pro jistotu hledali a oslovili několik kytaristů. Nakonec nás ale zachránila budoucí paní Mostová a zakládající členka našeho fanklubu větou: “Mostí, a proč chceš končit, když tě to tak baví?” Jedna z nejdůležitějších vět kapelní historie zazněla po červnové návštěvě žižkovského XT3, kde jsme už podruhé v historii Marné snahy hráli pouze ve třech. Zjistili jsme, že to jde. A to jsme ještě netušili, kolikrát se nám to v budoucnosti bude hodit. JEŇÝG 2. 6. 2008 V 18:01 TAK TU PRAHU ODPÍSKÁVAM, PŘIJMĚTE MOU OMLUVU. NEDÁ SE NIC DĚLAT. HLUCHÁ MÍSTA VYPLNÍ LANG S BERRYM, PREJ ŇÁKÝ TANEČKY (BŘIŠNÍ) A POTNÍ VODOPÁDY A GEJZÍRY ŽE PŘEDVEDOU. Novou éru zahájil Most na první prázdninové zkoušce. “Pokud neuděláme za prázdniny tři písničky, tak jako fakt končím.” To byl začátek nové, dospělé, kapitoly v životě Marné snahy. Už na té zkoušce totiž vznikly písničky čtyři a na světě byl základ pro nové album. Červnový koncert v XT3 ale poukázal na další trend, který byl pro Marnou snahu charakteristický. Minimálně pětina koncertů totiž kolidovala s klíčo- vými zápasy české fotbalové reprezentace a nebo s vystoupení o trošku slavnějších kolegů. Takže děkujeme, pánové Rosičtí, Barošové a Čechové. V ten červnový den šlo ale o konkurenci hudební. Do metropole totiž zavítala Metallica. Stejně tak nám ale návštěvností několikrát zahýbali i pánové a dáma ze Tří sester. Po kreativních prázdninách jsme se dostali k dalšímu koncertu ve Strakonicích. Benefiční koncert pro místní Kontaktní centrum nás zastihl v dobrém roz- položení a nerozhodila nás ani bitka během našeho vystoupení ani pogující dav SHARP skinheadů. Ti naopak ocenili naší vypalovačku Shine je fajn. Revival? Roku 2008 nastoupil do školství i Jeník. Tím se výrazně rozrostla naše fa- nouškovská základna ve věkové kategorii deset až patnáct let především na Horažďovicku. Školní nezletilá dítka jsme tak měli pořešena, stejně jako severočeské středoškoláky, které měl na starosti Most. Jeníkovi žáci se ukázali jako mnohem aktivnější a hned po pár měsících školního roku byl na světě revival Marné snahy. Revival, který se už v říjnu roku 2008 začal připravovat na svých patnáct minut slávy, který měl přijít za rok, během křtu druhého cédéčka Marné snahy. Práci přidělali především Mostovi, protože ten jim musel připravit náš zpěvník i s akordy s krycím názvem Já, marná písnička mrTOMAS 30. 10. 2008 V 15:30 ZDRAVIM, NEBYLO BY MOŽNÁ SEHNAT NÁKÝ NOTY NEBO TABULATURU NA VAŠE SONGY??? THX ZA ODPOVĚĎ Zbytek roku už proběhl bez větších excesů a hlavně jsme se přinutili k velké- mu zkoušení. Bylo to potřeba, protože padlo rozhodnutí o natočení dalšího cédéčka. Datum bylo předběžně stanoveno na květen, což některé členy donutilo k nevídané aktivitě. JEŇÝG 25. 11. 2008 V 18:32 KUCÍ, ŘIKAM TO NERAD, ALE HROZÍ, ŽE ZAVÍTAM I NA ZKOUŠKU… V SO. ODPOLE- DE I V NE. BY TO ASI ŠLO. J.
  23. 23. 85 2009 — První pě- tiletka za námiDo nového budovatelského období jsme vstoupili stylově, jak se na zavede- nou amatérskou kapelu sluší. Začali jsme totiž dobývat severních území republiky cestovatelský týden. 10. 1. 2009 V 19:21 CO JSME SI SPOLEČNĚ NAVAŘILI, TO MÁME… A TAK NÁS MŮŽETE POTKAT VE ČTVRTEK 15.1. V PLZNI POD LAMPOU, KDE SE ÚČASTNÍME VELESLAVNÉ SOUTĚŽE MŮZA A HODILA BY SE NÁM I VAŠE PŘÍPADNÁ PODPORA… A HNED DVA DNY POTOM, V SOBOTU VYRAZÍME ODVÁŽNĚ AŽ DO MOSTU, KDE UZAVŘEME JEDEN MATURITNÍ VEČÍREK… TAK SE TĚŠTE… MY UŽ JSME NATĚŠENÝ…:)
  24. 24. 86 87 Čtvrteční koncert na zásadním pódiu plzeňské scény byl z naší strany tím vydařenějším. Přesto se nám do dalšího kola soutěže Můza postoupit nepodařilo. Mostova teorie zněla nejpropracovaněji. “Porota přeci jenom dala přednost progresivnímu mládí oproti časem ověřené kvalitě,” hodnotil výsledek kytarista. Nešlo protestovat. Plzeňský koncert také předznamenal další koncertní fungování, kdy se na místo hraní sjížděl každý po vlastní ose a často hned po hraní odjížděl pryč. Pracovní proces už totiž nemilosrdně zasáhl do života všech členů kapely. Jeden den oddechu a přišel průlomový výjezd do Mostu, kde jsme ozdobili maturitní ples střední školy. Shodou okolností to byla zrovna ta škola, kde tou dobou působila většina Mostovy rodiny. O fanouškovskou základnu tak bylo postaráno. O bohatý alkoholický program také. O tom, jak náročné noci v perle severních Čech byly, svědčí i to, že jsme se nikdy nedostali dál než k nonstop otevřené trojhospodě Pohoda nebo v tom horším případě do pizzerie U Lišáka. Navíc mělo mostecké ovzduší záhadný vliv na Jeníkovu osobnost. Krotký a občas nabručený trumpetista se tak pod mosteckým smogem často měnil v přímém přenosu v alkodlaka. Ty nejsilnější zážitky, které nabízí drsný sever, nás ale teprve čekaly. Pokračovali jsme i v propagaci na všech mediálních frontách. Objevili jsme se i v hlasování jihočeské mutace Dnes o nejbizarnější název kapely. Celkem logicky jsme obsadili chvost tabulky, protože na Motorovou prdel jsme prostě neměli. Navíc náš název není bizarní, ale naopak v sobě skrývá “ontologickou nejistotu, která dokonale vystihuje roztěkanost současné tekuté doby”. Po cestovatelském lednu jsme si dali pauzu a na pódiu jsme se objevili až na konci března. Začalo zkoušení a pilování písniček, které jsme měli v květnu nahrát. Nakonec jsme dali dohromady zase osmičku hitovek, které by se daly souhrnně nazvat jako “stesky třicátníkovy”. Zkouškový maraton netrval dlouho a hned první koncertní zpestření bylo epochální. Jakožto jedna z předkapel na křtícím večírku druhého alba spřá- telených Nohama nad zemí jsme v píseckém divadle Pod Čarou prý potěšili i zvukaře. A to se v Písku věru nestává často. Druhá návštěva na prknech divadla ukázala, jak jsme se za ty dva roky posunuli. Grandiozni pisek… V užší a semknutější sestavě bez Roubala a s vědomím toho, že máme nazkou- šeno, jsme si mohli dát i pár piv před koncertem. Během samotného KŘTU nás okouzlil i křtitel Máza, alias Rocky Balboa. Hned jsme ho přesvědčili, aby naše nové cédéčko pokřtil s originalitou sobě vlastní. To jsme ještě netušili, co z toho bude. 30. 3. 2009 V 11:00 SOBOTNI VESELICE BYLA NECEKANE EPOCHALNI… DEKUJEME ZVUKARI ZA SKVE- LY ZVUK, NOHAMANADZEMI ZA POZVANI A MAZOVI ZA KABARETNI SHOW PRI KRESTU…. CEST RYTMICKE ALKOSEKCE MUSEL SICE TENTOKRAT ZACHRANOVAT BASAK, ALE PODLE NEDELNIHO RANA TO VYPADA, ZE SE MU TO POVEDLO:)
  25. 25. 88 89 Přesto všechno se kapela postupně transformovala do víceméně zájmové- ho sdružení. Vzhledem k tomu, že už fakticky jediné společné místo bylo zkušebna ve Volyni a jinak jsme bydleli každý v jiném městě, v podstatě i v jiném kraji. Ubylo tak kapelního života a často i divokosti akcí. Možná i to ale upevnilo sestavu, protože nás nerozházely malicherné spory o koncepci nebo další směřování. Věděli jsme, že chceme hrát, a to celkem stačilo k tomu, abychom přežili většinu volyňských kapel. Termín nahrávání druhého cédéčka byl stanoven na druhý květnový svátek. Ten nahrál nejen kapele, ale i Hospodářským novinám, které si na stejné datum naplánovaly druhý velký test svého nového redakčního systému a nových novin. Účast byla samozřejmě povinná a na ty, kteří se třeba ten víkend ženili, bylo pohlíženo jako na hráče, kteří se pro tým určitě neroztrhají. V této situaci vstupoval Berry do kanceláře zástupce šéfredaktora s tím, že o víkendu nahrává cédéčko. Po kratším vzrušeném rozhovoru, ve kterém padala slova jako výpověď z obou stran, se nakonec rozjasnilo, slunce vyšlo a minimálně nahrávání basové linky bylo zachráněno. Naopak se pak naše písnička dostala i do videa o tom, jak vznikalo první číslo nových HN. Ve čtvrtek, 7. května jsme si ještě vystřihli cvičnou veřejnou zkoušku Na Nové s Pissycat a Srníkovým novým projektem Gang Sinatra a v pátek už jsme se po třech letech zase nastěhovali do čestického studia Hellsound. Ačkoliv se jelo Berryho autem, řídit musel Lang, protože basák si nebyl jistý, jestli by v deset ráno prošel v případě kontroly dechovou zkouškou. Na druhou stranu, Lang na tom nebyl o moc lépe. LANG THE PANG Nahráváme cédéčko číslo 2 Přestože část kapely dorazila do studia v poměrně velkém alkoholovém opojení, jel první den nahrávání jako na drátkách. Bylo znát, že nahrávaný materiál měli Most, Berry a Lang zažitý z mnoha odehraných koncertů. Mistr zvuku a majitel nahrávacího studia Honza Kapák byl naší připraveností téměř unesen a na rozdíl od minulé nahrávací seance se některé party (především bubenické) často nahrály na první dobrou. 6. 5. 2009 ve 14:33 V TOM PŘÍPADĚ SI RADŠI VEZMU VOLNO A BUDU CELÝ DEN PÍT DVANÁCTKU…ABY TO BYLO O 2 STUPNĚ LEPŠÍ NEŽ-LI OBVYKLE… Během prvního dne se tak podařilo nahrát skoro všechny basové, bubenické a kytarové linky. I když je třeba přiznat, že opět došlo na pověstná dřívka a odťukávání tempa při nahrávání kytary při Lucky 13. Na sobotu bylo naplánováno nahrávání zpěvu a trumpety. Most (poučen tyra- nizováním zbytku kapely během natáčení prvního CD), dorazil do studia už v brzkých ranních hodinách a většinu pěveckých partů nazpíval v poklidu sám, jen pod bedlivým dohledem mistra zvuku. Ten byl se syrovým a ne- učesaným zpěvem spokojen a když chtěl puntičkář Most přezpívat Lucky 13, tak prohlásil: “Proč to předělávat? Je to sice trošku falešně, ale funguje to a mně se to celkem líbí.” Sobotní odpoledne měli pro sebe vyhrazeno Jeník a také náš první host – zpěvák ZVD ze spřátelených GOOS. ZVD dorazil s několikahodinovým zpožděním a s nepříliš dobrou náladou. Patrně byl zaskočen, že je ve studiu tolik lidí, na což při nahrávání se svou kapelou nebyl zvyklý. Nakonec se však zorientoval a po půl hodině poslouchání písničky ve smyčce si vymyslel svůj part. Zalíbilo se mu to a od té doby si s námi vždycky rád zazpívá. A to nejen plešounskou hymnu Shine je fajn, ale třeba i další vykrádačku od Neila Younga, kterou jsme mezitím zařadili do repertoáru. Jeník dorazil jako poslední a bleskurychle nahrál trumpetovou linku. Do studia dorazil vybaven velmi kvalitní pálenkou, čímž způsobil alkoholové odrovnání melodické části MS (Most a Jeník). Část kapely po dokončeném nahrávání vyrazila do svých domovů a zbytek pokračoval v alkoholové jízdě v legendární nahořanské hospodě Pod Kapličkou. Na závěrečný mix tak už dojel jenom Berry. Nedělní dopoledne zpestřené návštěvou strakonické veterinární pohotovosti s prokousnutým čumákem Honzova psa Punti uteklo rychle a kolem druhé hodiny už se interiérem Peugeotu 307 rozezněla na plné pecky ještě žhavá nahrávka. Autotest do- padl výborně a marnosnahácký odkaz se opět o krok přiblížil nesmrtelnosti. Křest byl naplánován na konec května v tradičním pražském lokálu XT3. Kromě GooS si tam měl svou velkou koncertní premiéru odbýt i Janek Tokan Sochor, autor textu našeho hitu Lucky 13. Ke křtům jsme zaujali tentokrát trochu jiný přístup a křtili jsme během roku v každém městě, kam jsme přijeli. Volyně se tak dočkala až na podzim. Potom, co neproběhla diskuse o tom, jak se má cédéčko jmenovat a jak má vypadat, vzniklo několik návrhů a vybral se ten, který byl nejméně problematický. Hudebníci maskovaní za redaktory Hospodářských novin a týdeníku Ekonom nám dokonce vyrobili i naše první remixy. Takže ještě jednou děkujeme YanYanovi a MC Alxovi.
  26. 26. 90 91 Stejně jako v případě prvního kousku jsme dali vydělat brněnskému studiu, ze kterého během pár dní dorazily dvě stovky potištěných cédéček. Byla krásná, ale bohužel prázdná. Ten pocit, když Berry poprvé zasunul cédéčko do mechaniky svého pracovního PC, a nic se nestalo, byl strašný. Byl o to strašnější, že to bylo 27. května. Den před křtem. Po počátečním zmatku, šílenství, hysterii a bezeslovném zírání do krabice plné cédéček přišla spásná myšlenka. Marná snaha by tak chtěla poděkovat Sochymu, Vencovi a Kubiťákovi za to, že strávili večer přepalováním aspoň části prázdných cédéček. I když s naším názvem bychom si mohli dovolit prodávat i potištěná, ale nevypálená cédéčka… XT3 křtí absintem, Budějovice rumem Samotný křest byl luxusní exhibicí všech zúčastněných. Janek Tokan obstaral plné hlediště už během svých prvních písní. Některé jeho fanynky byly tak nervózní, že si dění po Tokanově koncertě vybavují jen velmi ztěžka. Poctivá příprava ve zkušebně z Marné snahy udělala rozjetou mašinu na vydařené koncerty. Pražský křtitel Právník pronesl při polévání cédéčka absinthem silnou a dojemnou řeč, která jen potvrdila, že nebyl vrchním textařem kapely nadarmo. Veškeré snahy o její zaznamenání ale selhaly. “Ten projev byl tak od srdce a spontánní, bez přípravy, že teda nevím, jestli se dá něco rekonstruovat do análů,” tvrdí po pěti letech autor Právník. Nové cédéčko se dočkalo i recenzí. Tedy spíš recenze. Existenci černé placky s názvem V kostce totiž zaregistrovali na serveru Punk.cz. Dověděli jsme se, že jsme: “Prostě takový typicky český pohodový bigboš se zpěvnými refrény lízlý punkem a ska, čemuž pomáhá i neúnavný a všudypřítomný trumpetista jeňýg dávající tomu všemu mexickou hot chilli příchuť. Řekl bych, že se jedná přesně o ten typ bandy, která na punkovém festivalu může zaplnit místo po bloku drsné palby plné vzdoru, nenávisti a nespoutaného poga v oblacích prachu, tedy kapela, při níž se všichni trochu uvolní, oddechnou si a dokonce se i pobaví, než přijde další nášup nenávisti proti všemu a tak. Tři dny po Praze se křtilo v budějovickém klubu Brown. Temný prostor pod hledištěm fotbalového stadionu s námi vyplnila Singhaia, Jumanji a staří známí z Absolutního všechna. Rum tekl proudem a sešel se celý budějo- vický fanklub, tedy hlavně Káťa. Singhaia nám k novému cédéčku zahrála dokonce i naši předělanou hitovku Žízeň. Křtící maraton jsme trochu zpestřili prvním pořádným open air festivalem ve Volyni na plovárně. Hráli jsme sice první, ale až tak to nevadilo. Hlavně, že dorazil starší Pejchy, který naše vystoupení okořenil divokými tanečními kreacemi už ve dvě odpoledne. První Koupák Smack Fest tak odstartovala Marná snaha, která se dosud nedokázala shodnout na koncertní image. Na módní přehlídce strakonického okresu tak Most vystupoval v kostkovaných plavkách. Inu, diktátor trendů. Koncertní image Marné snahy měla svůj vývoj. Od kostkovaných košil přes tričko s tygrem až po současný civilní styl u Mosta, po batikované tričko a vojenský klobouk u Jeníka. Berry měl kdysi snahu s tím něco dělat, ale nakonec to vzdal.málem bychom zapomněli… všichni jsou zváni v sobotu do kainu 16. 7. 2009 v 15:13 V SOBOTU, 18.ČERVENCE, SI TO V ŽIŽKOVSKÉM KAINU STŘIHNEME BEZ DVORNÍHO TROUBELÍNA. TAKŽE SE DÁ OČEKÁVAT TROCHU VĚTŠÍ PUNK NEŽ OBVYKLE…:)
  27. 27. 94 95 Během prázdnin jsme svou okouzlující přítomností počastovali i další tradiční žižkovský klub Kain, kam nás pozvala spřátelená kapela První poslední, se kterou od té doby hrajeme na pražských pódiích neustále. A to nejen proto, že je máme rádi, ale i proto, že mají kompletní aparát a nebojí se nám ho půjčovat. V Kainu jsme si to dali bez Jeníka v punkové sestavě a o náš zvuk se staral další z rockových klasiků. Zatímco v sousedním XT3 za mixákem seděl Marek Zelený, v Kainu to byl legendární Jiří Urban, kytarista Arakainu. Tím ale pražská jízda neskončila. Zlatým hřebem našeho pražského půso- bení v roce 2009 byl HN Fest neboli festival kapel z Hospodářských novin. Sestava byla nabušená, kromě Marné snahy a První poslední došlo i na Závodní ovce, Velvet Underground revival Honzy Macháčka nebo úspor- né duo Gay & Vegan Petra Viziny. Na závěr vystoupilo i speciální těleso Hansen Reisen. Vzhledem k pokročilé hodině se ale popis jejich výkonu různí a i sami účinkující mají na exhibici různé názory dodnes. Snad jen na doplnění – sestavu tvořil Berry z Marné snahy, Janek Tokan, Petr z První poslední a Kubiťák z domácí redakce. Zatímco v počátcích našeho koncertování jsme se pohybovali hlavně kolem Volyně, druhá pětiletka byla nastavena přesně naopak. Proto volyňský křest cédéčka proběhl až půl roku po jeho vydání. Desátého října to ale přišlo. Malý sál Na Nové, Máza za mixákem, 200 zbraní jako předkapela a Všecky krásy světa na dojezd. Všechno připraveno na volyňskou akci roku. S ma- gickým datem samozřejmě počítala i fotbalová reprezentace, která si na stejnou sobotu naplánovala vítězný kvalifikační zápas s Polskem. Takže všechny atributy klasického marnosnaháckého koncertu byly naplněny a show mohla začít. Hned, jak se akce rozjela úvodním vystoupením 200 zbraní, jsme vlétli na pódium s elánem ostřílených harcovníků. Přišli všichni věrní, pro které jsme připravili hned několik překvapení. Poté, co jsme pokřtili cédéčko ostatky Michaela Jacksona (jazyk, srdce, kosti a krev), totiž nastoupila naše mladší verze v podobě Jeníkových žáků z 9.B. Poprvé jsme slyšeli naše písničky naživo a z pohledu našich fanoušků. Dosud si nejsme jisti, čí alter ego bylo přesnější, ale většinou jsme se shodli, že nejvydařenější byla mladší verze Mosta. Pokřtěno se vším všudy… fotbal nefotbal 12. 10. 2009 v 0:53 TAK TO MAME ZA SEBOU A BYLO TO SKVĚLÝ. DĚKUJE- ME VŠEM, KTEŘÍ PŘIŠLI, 200 ZBRANÍ, MÁZOVI, KLUKUM ZLOU- DING A VSEM KRASAM SVETA… A ZAS NEKDY MOZNA NEKDE:) Fotky MS a krestu… další by měly postupně přibývat Povzbuzeni úspěšnými koncerty jsme si po letech zkusili zahrát i na soutěž- ních akcích. A to jak ve strakonické Habeši, tak v plzeňském Andělu. Bez větších úspěchů, ale zase jsme rozšířili záběr pódií, která jsme potřísnili výrony naší hudební invence. Jeden z nejúspěšnějších roků kapelní historie jsme zakončili v píseckém Papíráku na dýchánku přátel z Nohama nad zemí. “Dneska bychom se mohli trochu víc hýbat,” řekli jsme si s Mostem u panáka vodky. Výsledek byl epochální. Berrymu se utrhla a ulétla při jedné vydařené kreaci basa, která kromě toho, že přišla o jeden ladící kolík a ohnula si už tak dost ohnutý krk, málem připravila o sluch zvukaře. Na sever, na sever Jak se ukázalo, rok 2009 byl jenom začátek dobrodružství, které se začalo odvíjet v novém desetiletí. Zatímco dosud byly mimovolyňské koncerty především hraním pro Berryho kolegy a volyňské exulanty v Praze, nový rok přinesl obrovskou změnu. Nová zaměstnání členů pedagogické sekce totiž otevřela dveře do nových měst a objevila pro nás obrovskou fanouš- kovskou základnu. Loňský mostecký maturák byl jen malou ochutnávkou toho, co nás čeká v Horažďovicích, kde na druhém stupni základní školy řádil dějepisář Jeník. Jeho vstupem do soustavy českého školství se nám výrazně změnila demo- grafická skladba fanoušků na Facebooku a třicátníky přelajkovali teenageři. Omladinu bylo třeba potěšit koncertem, a proto jsme v lednu poprvé vyrazili do Horažďovic, konkrétně do proslulého klubu Houba. Jeník nám říkal, že úspěch je v podstatě zaručen, ale takové přijetí jsme opravdu nečekali. Pedagogická ego sekce byla na vrcholu blaha. Na alkohol ještě nepříliš zvyklí školáci nám připravili bouřlivé přijetí a některé z nás (především tedy Mosta) zarazilo, že nezletilci oslovují svého pedagoga křestním jménem a tykají mu. Atmosféra během našeho vystoupení byla vynikající a pogující chumel opilých dětí nás téměř nechtěl pustit z pódia. Míša Turková, která ten den slavila patnácté narozeniny, dokonce před panem učitelem klečela na kolenou. Při prodírání se o přídavek škemrající skupinkou puberťaček si Most prý připadal, skoro jako by byl členem litví- novských Lunetic.
  28. 28. 96 Ke konci února jsme objevili další štaci, která nám byla souzena. Mostecko. Fanoušci technologií a chladné cyberpunkové odlidštěné architektury, tedy v podstatě jenom Berry, byli ze severních Čech nadšeni. Velká svítící rypadla, ohromné chladící věže a komíny elektráren, povrchové doly a všu- dypřítomné paneláky. Šli jsme na to ale postupně. První štace byla v Bílině a místní hospodě jmé- nem "efkáčko". To, že jde v podstatě o základnu fanoušků FK Teplice, nám došlo hned, jak jsme vstoupili. Nijak se to ale na osazenstvu nepodepsalo. Fotbalisti totiž zrovna hráli někde venku. Pódium bylo inovativně umístěno ve výloze a publikum naladěné na pořádnou dávku marnosnahismu. Co víc si přát. Severní Čechy nás přivítaly s otevře- nou náručí, a stejně jako kdysi v Kryrech, i tady naše muzika zafungovala hned na poprvé. Vzhledem k tomu, že koncert byl zároveň benefiční akcí pro psí útulek, dovezli jsme i nějaké granule z vlastních (Langových) zásob. Sever nám asi svědčí… Bílina, Most, a také nástup chytrých telefonů, mírně změnily způsob naši komunikace s veřejností. Pronikli jsme na Facebook. Z dnešního pohledu jsme ho sice používali způsobem, který by se hodil spíš na Twitter, ale doba byla jiná. Naši fanoušci se tak mohli v podstatě v reálném čase dovědět, co si myslí Most o Vojtovi Dykovi nebo jakou má zrovna, pár minut před vystoupením, formu. Po pár zastávkách v Budějovicích a Volyni přišel v dubnu zase dvojboj lokalit, které jsme začali nově opečovávat. Horažďovický kulturák hostil velkou punkovou akci zvanou kreativně HD Fest, a tam jsme prostě nemohli na- šemu fanklubu z místní základní školy chybět. Stejně jako třeba strakoničtí Zničehonic nebo Dellusion. Po Horažďovicích ale přišel další výlet na sever. Tentokrát do Mostu. Přivítal nás klub Záchytka. Až později jsme se dověděli, že to zároveň byla poslední akce, která v něm proběhla. Po písecké Palubě jsme tak zavřeli další klub. Mostecké koncerty byly vždycky rozděleny na dvě části, respektive na tři zá- žitkové okruhy. Ten první byl většinou rozložen do cesty a koncertu a druhá várka zážitků přicházela pravidelně v nonstopu Pohoda, což jsou v podstatě tři hospody s navazující otvíračkou v jedné budově. Legendy tvrdí, že někteří mostečtí pijáci tam vydrželi i tři dny v kuse. Tam jsme většinou končili po koncertě a začínali druhý den hutným a mastným obědem před cestou domů. Samostatnou kapitolou ale bylo přespávání u Mosta v bytě. Možná bychom tomu místo přespávání mohli říkat spíš pokusy o uspávání Jeníka, který leckdy neváhal otevírat ve tři ráno lahev kvalitní lihoviny s tím, že se nepůjde 21. 2. 2010 V 15:21 BÍLINSKÝ VEČÍREK SE VYDAŘIL, NĚKTEŘÍ PŘED- VEDLI HEROICKÉ A NĚKTEŘÍ JAKO TRADIČNĚ TRA- GICKÉ VÝKONY, ALE TENHLE KRAJ ZAČÍNÁ BÝT ČÍM DÁL TÍM ZAJÍ- MAVĚJŠÍ:) DĚKUJE- ME ZA POZVÁNÍ A POZDRAVUJEM PSY VE SVĚTCI…
  29. 29. 102 103 spát, dokud se nedopije. Dost často vydržel až třeba do šesti ráno, kdy se nebál do probouzejícího se sídliště z balkónu volat historické repliky o vracení z hradu a podobně. Po návratu ze severních krajů jsme si vystřihli povedené koncerty na druhém ročníku Koupák Smack Festu, kde jsme tentokrát hráli už skoro za tmy, a na začátku prázdnin jsme na tom samém pódiu znovu ještě předskočili Tleskačům. Velká akce nás čekala ale až po prázdninách. Ženil se nám totiž Právník. A sebevražedně nás chtěl jako druhou kapelu na svatbu. Osmičlenná kapelní výprava přibrala cestou ještě Janka Tokana Sochora a nabrali jsme směr Kutná Hora, kde jsme až do desíti hodin večer sbírali odvahu k tomu, abychom zničili příjemnou akci našim randálem. Místní zábavová kapela nás varovala, abychom to nedávali moc nahlas, ale my to bohužel jinak neumíme. A tak to začalo. Lang seděl zády k velkému zvonu, který s rostoucí hlasitostí celkem kvalitně rezonoval. Vytáhli jsme novomanžela na pódium, aby si zazpíval pár svých písniček, a to už byly na nohou i babičky. Po jedenácté jsme předávali kapele rozjetý dav s díky za aparát. “Chlapi díky, teď už můžeme hrát pořádnou muziku,” libovali si místní umělci a nasadili Ramones. Po pár panácích jsme ale zjistili, že jsme v hospodě sami. Pravda, byly čtyři ráno, ale nám se spát nechtělo. Tou dobou už s námi dost často jezdil na akce Janek Tokan, který se stal našim oficiálním tanečníkem. O to větší radost jsme měli, když podobné vášni propadla i jeho nová přítelkyně Soňa. O pár let později jsme si tím vysloužili další svatební mejdan. V roce 2010 jsme také pronikli do dalšího kultovního prostoru v hlavním městě. Jak jinak než s našimi souputníky z První poslední jsme si zahráli v temném minisále divadla Rubín na Malostranském náměstí. Na podzim už se ale zase ozval sever a my jsme zopakovali epochální úspěch v bílinském FK. To už nemohla být náhoda. Tentokrát dorazila i část Mostova studentstva. 2011 — upevňo- vání pozicPraha, Horažďovice, Most, Most, Horažďovice, Horažďovice, Praha, Volyně, Most, Milevsko, Sušice, Most a Praha. Marná snaha už nebyla tou kapelou, která si musela pořádat vlastní koncerty, aby měla kde hrát. Marná snaha vyrostla v dospělou partu, jejíž akční rádius sahá od jižních hranic republiky až po ty severní. Rok jsme odstartovali televizním večírkem v XT3. Berry totiž změnil práci, a tím se nám rozšířilo pražské publikum. Koncert jsme zvládli i přes něko- lik technických problémů, každopádně hitovka Zombie od Cranberries ve verzi basa, bicí a trubka zafungovala jako ideální výplň prázdného místa během vyměňování strun na kytaře. Zároveň jsme i díky tomu získali jedno z nejlukrativnějších angažmá v naší historii – podzimní hraní na sušickém Extreme Challenge. Zjevila se i další zajímavá tradice. V polovině ledna jsme totiž znovu zajeli do horažďovické Houby. Bylo zajímavé sledovat, jak se loňští deváťáci za ten rok na středních školách změnili. Kluci zůstali stejní, ale to samé se neda- lo říci o děvčatech. Své by o tom mohl vyprávět Jeník, který byl neustále v obklopení mladých gymnazistek.
  30. 30. 104 Po Horažďovicích musel logicky přijít sever, a taky že přišel. Tentokrát Most a Gama hospoda. Na Mostu je zajímavé, že tam většina budov vypadá jako panelák. Vlastně ani nevypadá, on to leckdy i je panelák. Základní škola v paneláku, obchod v paneláku, pizzerie v paneláku a rockový klub, kde jin- de než v paneláku. Gama hospoda nebyla výjimkou. Interiér byl ale luxusní a první hraní s litoměřickou legendou Definitivní Ententýk přivedlo plno teenagerů z Mostovy třídy. Nechyběla tradiční cesta domů přes Pohodu a Jeníkovo lihovinové rituály. O dva týdny později jsme se do Mostu vraceli znovu. Tentokrát ale zase na maturitní ples. A to přímo Mostovy třídy. Právě tímhle koncertem začalo Mostovo postupné loučení s rodným městem, které vygradovalo koncem června opět v Gamě. Oblíbený pedagog totiž po maturitách svou první učitelskou štaci opouštěl a vyrazil hledat štěstí do hlavního města. Po mosteckém dvojboji jsme si naordinovali dvojboj horažďovický. Druhý HD Fest jsme sfoukli bez problémů a pak už nás čekalo společné hraní s Xavierem Baumaxou v sále horažďovického hotelu. Nikdy předtím jsme nekoncertovali na pódiu, na kterém byl klavír. Zároveň nás nikdy nikdo tak pěkně neuvedl jako právě severočeský bard. “Musím už končit, protože po mně už tu čeká kapela “Snažíme se prorazit” nebo tak nějak,” znělo z pódia. Most na oplátku poděkoval Vladimíru Hutkovi, což byl jeho tradiční “vtip za roh”, který nikdo nepochopí, a jelo se naostro. Pojali jsme to uvolněně, v podstatě stejně jako těch dvacet lidí, kteří tam na nás ještě zůstali. Stačil týden na to, abychom vyrazili opět do akce. Tentokrát jsme se podívali na bubenečský Slamník. A ano, je tam hej, můžeme potvrdit. Potkali jsme se s další pražskou ikonickou kapelou – Hustoles. Jejich kouzlo, spočívající především v jejich basačce, bylo ještě umocněno levnou a dobrou hruškovicí u plechového výčepu, který pamatuje i větší matadory tuzemské rockové scény. A hlavně Alkehol. V té době jsme už byli v podstatě rozeseti po celé republice a sjížděli se jen na koncerty a potkávali se občas ve Volyni. Kapelní život už tak nebujel jako dřív a smrskával se víceméně jen na koncertní zážitky nebo na tradiční ve- likonoční soustředění u Berryho na chatě. I proto jsme vzali nabídku hraní na fotbalovém turnaji VzduchoCup ve Veselíčku u Milevska.

×