The Book of Habakkuk is the eighth book of the 12 minor prophets of the Bible. It is attributed to the prophet Habakkuk, and was probably composed in the late 7th century BC. The original text was written in the Hebrew language.

1. Habakukové
KAPITOLA 1
1 Břemeno, které viděl prorok Habakuk.
2 Hospodine, jak dlouho budu křičet, a ty neslyšíš!
i volat k tobě násilí, a ty nezachráníš!
3 Proč mi ukazuješ nepravost a svádíš, abych
viděl křivdu? nebo kořist a násilí jsou přede mnou;
4 Proto zákon ochabl, a soud nikdy nevyjde; nebo
bezbožný obchází spravedlivé; proto následuje
nesprávný rozsudek.
5 Hleďte mezi pohany, hleďte a divte se
podivuhodně, neboť já vykonám dílo ve vašich
dnech, jemuž nebudete věřit, ačkoli vám to bude
řečeno.
6 Nebo hle, vzbudím Chaldejce, ten zahořklý a
ukvapený národ, který bude pochodovat po šířce
země, aby obsadil příbytky, které nejsou jejich.
7 Jsou hrozní a strašliví: jejich soud a jejich
důstojnost vyjdou samy od sebe.
8 Také jejich koně jsou rychlejší než pardálové, a
jsou prudší než večerní vlci, a jejich jezdci se
rozšíří a jejich jezdci přijdou zdaleka; budou létat
jako orel, který spěchá k jídlu.
9 Všichni přijdou pro násilí: jejich tváře se
zvednou jako východní vítr a shromáždí zajatce
jako písek.
10 Budou se vysmívat králům, a knížata jim
budou na posměch; neboť nasypou prach a
vezmou jej.
11 Tehdy se jeho smýšlení změní, přejde a
pohorší, přičítaje svou moc svému bohu.
12 Zdaliž nejsi od věků, Hospodine Bože můj,
Svatý můj? nezemřeme. Hospodine, tys je
ustanovil k soudu; a ty jsi je, mocný Bože,
ustanovil k nápravě.
13 Jsi čistší oči, než abys viděl zlo, a nemůžeš
hledět na nepravost; proč hledíš na ty, kdo
věrolomně jednají, a držíš jazyk za zuby, když
bezbožný požírá člověka spravedlivějšího než on?
14 A činí lidi jako mořské ryby, jako plazy, kteří
nemají panovníka nad sebou?
15 Všecky je pochytají úhlem, chytí je do sítě své,
a shromáždí je do svých taháků; proto se radují a
radují.
16 Proto obětují do sítě své, a kadí kadidlo do
tahu jejich; nebo od nich jest tučný podíl jejich, a
masa jejich hojné.
17 Zdali tedy vyprázdnili síť svou a nešetřili
ustavičně zabíjet národy?
KAPITOLA 2
1 Postavím se na svou stráž, postavím se na věž a
budu bdít, abych viděl, co mi řekne a co odpovím,
až budu pokárán.
2 Odpověděl mi Hospodin a řekl: Napiš to vidění
a vylož je na desky, aby běžel, kdo je čte.
3 Vidění je ještě na určený čas, ale na konci bude
mluvit, a nebude lhát. protože to jistě přijde,
nebude se zdržovat.
4 Hle, duše jeho povýšená není v něm upřímá, ale
spravedlivý bude žít z víry jeho.
5 Ano také, protože se dopouští přestupků ve víně,
je to pyšný muž, který se nedrží doma, který
rozšiřuje svou touhu jako peklo a je jako smrt a
nemůže být uspokojen, ale shromažďuje k sobě
všechny národy a shromažďuje k němu všechny
lidé:
6 Zdaliž tito všickni nevezmou proti němu
podobenství a posměšné přísloví proti němu a
neřeknou: Běda tomu, kdo rozmnožuje, co není
jeho? jak dlouho? a tomu, kdo se nakládá hustou
hlínou!
7 Zdaliž nepovstanou náhle, kteříž by tě kousali,
a neprocitli, kteříž by tě trápili, a budeš jim za
kořist?
8 Poněvadž jsi vyplenil mnohé národy, všecken
ostatek lidu bude tě loupiti; pro lidskou krev a pro
násilí země, města a všech, kteří v něm bydlí.
9 Běda tomu, kdo prahne po domě zlém, aby si
postavil hnízdo vysoko, aby byl vysvobozen z
moci zla!
10 Radil jsi se hanbě domu svému, že jsi vyhladil
mnoho lidí, a zhřešil jsi proti duši své.
11 Kámen bude křičet ze zdi a trám z trámu mu
odpoví.
12 Běda tomu, kdo staví město krví a staví město
nepravostí!
13 Hle, není to od Hospodina zástupů, že lid bude
pracovat v samém ohni, a lid se bude unavovat
pro marnost?
14 Neboť země bude naplněna poznáním slávy
Hospodinovy, jako vody pokrývají moře.
15 Běda tomu, kdož napíjí bližnímu svému, kdož
mu lahev tvou položí, a také ho opije, abys viděl
na nahotu jejich!
16 Jsi naplněn hanbou pro slávu, pij i ty, ať je
odkryta tvá předkožka, k tobě se obrátí kalich
pravice Hospodinovy a potupné chrlení bude na
tvou slávu.
17 Nebo přikryje tě násilí Libanonu a kořist zvířat,
která je děsila pro lidskou krev a pro násilí země,
města a všech, kteří v něm bydlí.

2. 18 Co prospívá rytému obrazu, že jej zhotovitel
vyryl; slitý obraz a učitel lži, kterému tvůrce díla
důvěřuje, aby dělal němé modly?
19 Běda tomu, kdo říká dřevu: Probuď se;
němému kameni, Vstaň, bude učit! Hle, je
pokryta zlatem a stříbrem a není v ní vůbec žádný
dech.
20 Ale Hospodin je ve svém svatém chrámu, ať
před ním mlčí celá země.
KAPITOLA 3
1 Modlitba proroka Habakuka nad Šigionotem.
2 Hospodine, slyšel jsem řeč tvou, a bál jsem se:
Hospodine, oživ své dílo uprostřed let, uprostřed
let oznamuj; v hněvu pamatuj na milosrdenství.
3 Bůh přišel z Temanu a Svatý z hory Paran.
Selah. Jeho sláva přikryla nebesa a země byla
plná jeho chvály.
4 A jeho jas byl jako světlo; rohy mu vycházely z
rukou, a tam byla skryta síla jeho.
5 Před ním šel mor a žhnoucí uhlí vycházelo u
jeho nohou.
6 Stál, a změřil zemi, uzřel, a rozehnal národy; a
věčné hory se rozptýlily, věčné pahrbky se
sklonily; cesty jeho jsou věčné.
7 Viděl jsem stany Kúsan v soužení, a třásly se
záclony země Madianské.
8 Nelíbil se Hospodin řekám? byl tvůj hněv proti
řekám? Zdaliž jest hněv tvůj proti moři, že jsi jel
na koních svých a na vozech svých spasení?
9 Tvůj luk byl zcela obnažený, podle přísah
pokolení, podle tvého slova. Selah. Štěpil jsi zemi
řekami.
10 Hory tě uviděly a třásly se, voda přetékala,
hlubina vydala svůj hlas a zvedla ruce své.
11 Slunce a měsíc se zastavily ve svém příbytku,
odcházeli ve světle šípů tvých a v lesku
třpytivého kopí tvého.
12 Šel jsi zemí v rozhořčení, v hněvu jsi mlátil
pohany.
13 Vyšel jsi pro spasení lidu svého, pro spasení s
pomazaným svým; vyrazil jsi hlavu z domu
bezbožných, když jsi nalezl základ až po krk.
Selah.
14 Prorazil jsi holemi jeho hlavy vesnic jeho,
vyšly jako vichřice, aby mne rozptýlily, veselí
jejich bylo, jako by tajně požírali chudé.
15 Procházel jsi se svými koňmi mořem,
hromadou velkých vod.
16 Když jsem to slyšel, zachvělo se mi v břiše;
rty mé chvěly se od toho hlasu, hniloba vstoupila
do kostí mých, a chvěl jsem se v sobě, abych
odpočinul v den ssoužení.
17 I když fíkovník nepokvete, ani ovoce nebude
na vinicích; práce oliv selže a pole nepřinesou
žádné maso; stádo bude odříznuto od ovčince a
ve stájích nebude žádné stádo:
18 Já se však budu radovat v Hospodinu, radovat
se budu v Bohu své spásy.
19 Hospodin Bůh je má síla, učiní mé nohy jako
nohy laně a způsobí, že budu chodit po mých
výšinách. Hlavnímu zpěvákovi na mé strunné
nástroje.