2 Esdras is an apocalyptic book in some English versions of the Bible. Tradition ascribes it to Ezra, a scribe and priest of the fifth century BC, but scholarship places its composition between 70 and 218 AD.

2. KAPITOLA 1
1 Druhá kniha proroka Esdrase, syna Saraiáše, syna
Azariáše, syna Helchiáše, syna Sadamiase, syna
Sadoca, syna Achitobova,
2 Syn Achiáše, syna Phineesova, syna Heliho, syna
Amariáše, syna Aziei, syna Marimota, syna Arny,
syna Oziase, syna Boritha, syna Abiseiho , syna
Phineesa, syna Eleazarova,
3 Syn Áronův z pokolení Lévi; který byl zajatý v
médské zemi za vlády perského krále Artexerxa.
4 I stalo se ke mně slovo Hospodinovo, řkoucí:
5 Jdi a ukaž lidu mému jejich hříšné skutky a jejich
dětem jejich zlovolnost, kterou se dopustili proti mně;
aby mohli říct dětem svých dětí:
6 Nebo rozmnožili se v nich hříchové otců jejich;
nebo zapomněli na mne, a obětovali cizím bohům.
7 Což nejsem já ten, který je vyvedl z egyptské země,
z domu otroctví? ale oni mne popudili k hněvu a
pohrdali radami mými.
8 Strhni si tedy vlasy z hlavy a uvrhni na ně všechno
zlé, protože oni neposlouchali můj zákon, ale je to
vzpurný lid.
9 Jak dlouho je budu snášet, kterým jsem tolik
dobrého učinil?
10 Mnoho králů jsem pro ně zahubil; Faraóna s jeho
služebníky a veškerou jeho moc jsem porazil.
11 Všechny národy jsem před nimi vyhladil a na
východě jsem rozptýlil obyvatele dvou provincií,
Týru a Sidonu, a pobil jsem všechny jejich nepřátele.
12 Mluv k nim tedy: Toto praví Hospodin:
13 Provedl jsem vás mořem a na počátku jsem vám
dal velký a bezpečný průchod; Dal jsem ti Mojžíše za
vůdce a Árona za kněze.
14 Dal jsem vám světlo v ohnivém sloupu a veliké
divy jsem mezi vámi učinil; a přesto jste na mě
zapomněli, praví Pán.
15 Takto praví Pán všemohoucí: Křepelky byly vám
na znamení; Dal jsem vám stany pro vaši ochranu, ale
vy jste tam reptali,
16 A nezvítězil ve jménu mém pro zkázu nepřátel
vašich, ale až dodnes reptáte.
17 Kde jsou výhody, které jsem pro vás udělal? když
jste měli hlad a žízeň na poušti, nevolali jste ke mně?
18 Říkajíce: Proč jsi nás přivedl do této pouště, abys
nás zabil? bylo pro nás lepší sloužit Egypťanům, než
zemřít v této poušti.
19 Tehdy jsem se slitoval nad tvým truchlením a dal
jsem ti k jídlu mannu; tak jste jedli chléb andělů.
20 Když jste měli žízeň, zda jsem nerozštípl skálu, a
vody se vám dosytily? pro horko jsem tě zakryl listím
stromů.
21 Rozdělil jsem mezi vás zemi úrodnou, vyhnal jsem
před vámi Kananejce, Ferezity a Pelištejce. Co mám
ještě pro vás udělat? praví Pán.
22 Toto praví Pán všemohoucí: Když jste byli na
poušti, v řece Amorejců, žíznili jste a rouhali se
mému jménu,
23 Nedal jsem vám ohně za vaše rouhání, ale hodil
jsem do vody strom a osladil řeku.
24 Co ti učiním, Jákobe? ty, Judo, nechceš mě
poslouchat, obrátím se k jiným národům, a těm dám
jméno své, aby ostříhali ustanovení má.
25 Vidouce, že jste mne opustili, opustím i já vás;
když si budete přát, abych vám byl milostivý, nebudu
s vámi mít slitování.
26 Kdykoli mě budete volat, nevyslyším vás, protože
jste si poskvrnili ruce krví a vaše nohy jsou rychlé k
zabití.
27 Vy jste mne neopustili, ale sami sebe, praví
Hospodin.
28 Takto praví Všemohoucí Pán: Nemodlil jsem se
vás jako otec jeho synů, jako matka její dcery a chůva
její nemluvňata,
29 Abyste vy byli lidem mým, a já byl vaším Bohem;
že vy budete mé děti a já budu váš otec?
30 Shromáždil jsem vás, jako slepice shromažďuje
kuřata svá pod křídla, ale nyní, co vám učiním?
Vyvrhnu tě ze své tváře.
31 Když mi budete obětovat, odvrátím svou tvář od
vás; neboť jsem opustil vaše slavnostní svátky, vaše
novoluní a vaše obřízky.
32 Poslal jsem k vám své služebníky proroky, které
jste vzali a zabili a roztrhali jejich těla na kusy, jejichž
krev budu vyžadovat z vašich rukou, praví Pán.
33 Takto praví Pán všemohoucí: Tvůj dům je zpustlý,
vyvrhnu tě, jako vítr strniště.
34 A vaši synové nebudou plodní; neboť pohrdli mým
přikázáním a činili to, co je zlé přede mnou.
35 Domy vaše dám lidu, který přijde; kteří o mně
ještě neslyšeli, uvěří mi; kterým jsem neukázal
znamení, ale učiní, co jsem jim přikázal.
36 Neviděli žádné proroky, ale jejich hříchy budou
připomínat a uznávat je.
37 Vydávám svědectví o milosti budoucího lidu,
jehož maličké se radují z radosti, a ačkoli mě neviděli
tělesnýma očima, v duchu věří tomu, co říkám.
38 A nyní, bratře, viz jaká sláva; a podívejte se na lidi,
kteří přicházejí z východu:
39Jemuž dám za vůdce, Abrahama, Izáka a Jákoba,
Osease, Amose a Michease, Joela, Abdiáše a Jonáše,
40 Náhum a Abakuc, Sofoniáš, Aggeus, Zachariáš a
Malachiáš, který je nazýván také andělem Páně.
KAPITOLA 2
1 Takto praví Hospodin: Vyvedl jsem tento lid z
otroctví a dal jsem jim svá přikázání skrze služebníky
proroky; kterého nechtěli slyšet, ale pohrdali mými
radami.
2 Matka, která je porodila, jim řekla: "Jděte, děti!"
neboť jsem vdova a opuštěná.

3. 3 Vychoval jsem tě s radostí; ale zármutkem a tíhou
jsem tě ztratil, neboť jste zhřešili před Hospodinem,
svým Bohem, a dopustili jste se toho, co je před ním
zlé.
4 Ale co vám nyní učiním? Jsem vdova a opuštěná:
jděte svou cestou, mé děti, a proste Pána o milost.
5 Já, otče, tě volám za svědka nad matkou těchto dětí,
která by nedodržela mou smlouvu,
6 Abys je přivedl do zmatku a jejich matku na kořist,
aby z nich nebylo potomka.
7 Ať jsou rozptýleni mezi pohany, ať jsou jejich
jména vymazána ze země, neboť pohrdli mou
smlouvou.
8 Běda tobě, Asur, který v sobě skrýváš nespravedlivé!
Ó zlí lidé, pamatujte, co jsem učinil Sodomě a
Gomoře;
9 Jehož země leží v hromadách smoly a hromadách
popela, tak také učiním těm, kdo mě neslyší, praví
Pán všemohoucí.
10 Takto praví Hospodin Esdrasovi: Řekni mému lidu,
že jim dám království Jeruzalémské, které bych byl
dal Izraeli.
11 Vezmu si také jejich slávu a dám jim věčné
příbytky, které jsem jim připravil.
12 Budou míti strom života jako mast sladké vůně;
nebudou pracovat ani být unaveni.
13 Jděte, a dostanete, modlete se za vás několik dní,
aby byly zkráceny: království je pro vás již připraveno:
bděte.
14 Vezměte nebe a zemi na svědectví; nebo jsem
zlomil zlo na kusy a stvořil jsem dobré, neboť jsem
živ, praví Hospodin.
15 Matko, obejmi své děti a vychovej je s radostí,
udělej jejich nohy jako sloup, neboť jsem si tě vyvolil,
praví Pán.
16 A mrtvé vzkřísím z míst jejich a vyvedu je z hrobů;
nebo znám jméno své v Izraeli.
17 Neboj se, matko synů, neboť jsem si tě vyvolil,
praví Pán.
18 Na pomoc tvou pošlu své služebníky Esay a
Jeremyho, podle jejichž rady jsem posvětil a připravil
pro tebe dvanáct stromů obtěžkaných rozmanitým
ovocem,
19 A jako mnoho pramenů oplývajících mlékem a
medem a sedm mocných hor, na nichž rostou růže a
lilie, kterými naplním tvé děti radostí.
20 Čiňte právo vdově, suďte za sirotka, dávejte
chudým, braňte sirotka, oblékejte nahého,
21 Uzdravte zlomené a slabé, nesmějte se chromému,
abyste se posmívali, braňte zmrzačené a nechejte
slepého přijít před zraky mé jasnosti.
22 Zachovej staré i mladé ve svých zdech.
23 Kdekoli najdeš mrtvé, vezmi je a pochovej je, a
dám ti první místo ve svém vzkříšení.
24 Zůstaň, lide můj, a odpočiň, neboť tvůj klid ještě
přichází.
25 Vyživuj děti své, chůvo dobrá; postavit nohy.
26 Pokud jde o služebníky, které jsem ti dal, žádný z
nich nezahyne; neboť je budu vyžadovat z tvého
počtu.
27 Neunavujte se, neboť až přijde den soužení a tísně,
jiní budou plakat a rmoutit se, ale ty se budeš veselit a
mít hojnost.
28 Pohané ti budou závidět, ale nebudou moci proti
tobě nic udělat, praví Hospodin.
29 Moje ruce tě přikryjí, aby tvoji synové neviděli
peklo.
30 Raduj se, matko, se svými dětmi; neboť já tě
vysvobodím, praví Hospodin.
31 Pamatuj na své děti, které spí, neboť je vyvedu z
končin země a učiním jim milosrdenství, neboť jsem
milosrdný, praví Pán všemohoucí.
32 Obejmi své děti, dokud nepřijdu a neprokážu jim
milosrdenství, neboť mé studny přetékají a má milost
neochabuje.
33 Já, Esdras, jsem přijal příkaz od Hospodina na hoře
Oreb, abych šel do Izraele; ale když jsem k nim přišel,
zavrhli mne a pohrdli přikázáním Páně.
34 A proto vám pravím, ó pohané, kteří slyšíte a
rozumíte, hledejte svého Pastýře, on vám dá
odpočinutí věčné; nebo blízko jest, kterýž přijde na
konci světa.
35 Buďte připraveni na odměnu království, neboť
světlo věčné vám bude svítit navěky.
36 Uteč ze stínu tohoto světa, přijmi radost ze své
slávy: O svém Spasiteli svědčím otevřeně.
37 Přijmi dar, který ti je dán, a raduj se, děkuj tomu,
který tě přivedl do nebeského království.
38 Vstaň a postav se, viz počet těch, kteří jsou
zapečetěni o slavnosti Hospodinově;
39 Kteří vystoupili ze stínu světa, a přijali slavné
oděvy Páně.
40 Vezmi své číslo, Sione, a zavři ty, kteří jsou oděni
v bílém, kteří naplnili zákon Hospodinův.
41 Počet tvých synů, po nichž jsi toužil, se naplnil:
pros moc Páně, aby byl posvěcen tvůj lid, který je
povolán od počátku.
42 Já Esdras jsem viděl na hoře Sion veliký lid, který
jsem nemohl spočítat, a všichni chválili Hospodina
písněmi.
43 A uprostřed nich byl mladý muž vysokého vzrůstu,
vyšší než všichni ostatní, a na hlavu každého z nich
postavil koruny a byl vznešenější; což jsem se velmi
divil.
44 Zeptal jsem se tedy anděla a řekl jsem: Pane, co je
toto?
45 On odpověděl a řekl mi: To jsou ti, kteří svlékli
smrtelný oděv a oblékli nesmrtelného a vyznávali
jméno Boží. Nyní jsou korunováni a přijímají palmy.
46 Tedy řekl jsem andělu: Který mladý člověk je
korunuje a dává jim dlaně do rukou?
47 On tedy odpověděl a řekl mi: To je Syn Boží,
kterého vyznali ve světě. Potom jsem začal velmi
chválit ty, kteří tak pevně stáli za jménem Páně.

4. 48 Anděl mi řekl: Jdi a řekni mému lidu, jaké věci jsi
viděl a jak veliké divy Pána, svého Boha, jsi viděl.
KAPITOLA 3
1 Třicátého roku po zkáze města jsem byl v Babylóně
a ulehnul jsem si na své lůžko a myšlenky mé
vstoupily do srdce.
2 Viděl jsem totiž zpustošení Sionu a bohatství těch,
kdo žili v Babylóně.
3 A můj duch byl tak pohnut, že jsem začal mluvit k
Nejvyššímu slova plná strachu a řekl:
4 Hospodine, který vládneš, ty jsi mluvil na počátku,
když jsi sadil zemi, sám sebe a lidu jsi přikázal,
5 A dal Adamovi tělo bez duše, což bylo dílo tvých
rukou, a vdechl jsi do něho dech života, a byl oživen
před tebou.
6 A uvedeš ho do ráje, který zasadila tvá pravice,
dříve než se země přiblížila.
7 A jemu jsi dal přikázání milovati cestu svou,
kterouž přestoupil, a hned jsi ustanovil smrt v něm a v
pokolení jeho, z nichž vzešly národy, kmeny, lidé a
pokolení, z počtu.
8 A každý národ chodil podle své vůle a činil před
tebou divy a pohrdal tvými přikázáními.
9 A znovu v průběhu času jsi přivedl potopu na ty,
kteří přebývali ve světě, a zničil jsi je.
10 A stalo se v každém z nich, že jako smrt byla pro
Adama, tak byla pro tyto potopa.
11 Jednoho z nich jsi však opustil, totiž Noeho s jeho
domem, z něhož pocházeli všichni spravedliví.
12 A stalo se, že když se ti, kteříž přebývali na zemi,
začali množit a zplodili jim mnoho dětí a byli velkým
lidem, začali být opět bezbožnější než ti první.
13 Když před tebou žili tak bezbožně, vyvolil jsi si z
jejich středu muže, jehož jméno bylo Abraham.
14 Toho jsi miloval a jedině jemu jsi ukázal svou vůli.
15 A uzavřel s ním věčnou smlouvu, slibující mu, že
nikdy neopustíš jeho semeno.
16 A jemu jsi dal Izáka a Izákovi dal jsi Jákoba a
Ezaua. Jákoba, vyvolil jsi si ho a dal Ezau, a tak se
Jákob stal velkým zástupem.
17 A stalo se, že když jsi vyvedl semeno jeho z
Egypta, vyvedl jsi je na horu Sinaj.
18 A naklonil jsi nebesa, upevnil jsi zemi, pohnul
celým světem a rozechvěl se hlubiny, a znepokojil jsi
lidi toho věku.
19 A sláva tvá prošla čtyřmi branami, ohněm a
zemětřesením, větrem a chladem; abys dal zákon
semeni Jákobovu a pilnost pokolení Izraelskému.
20 A přece jsi jim nevzal srdce zlého, aby na nich
zákon tvůj nesl ovoce.
21 Nebo první Adam, nesoucí srdce zlé, přestoupil a
byl přemožen; a takoví budou všichni, kteří se z něho
narodili.
22 Tak se nemoc stala trvalou; a zákon (také) v srdci
lidu se zhoubností kořene; takže dobří odešli a zlí
zůstali.
23 Časy tedy pominuly a léta skončila. Tehdy jsi si
vzkřísil služebníka, který se jmenoval David.
24 Kterémuž jsi přikázal, aby vystavěl město jménu
tvému a obětoval ti v něm kadidlo a obětiny.
25 Když se tak stalo mnoho let, tehdy tě obyvatelé
města opustili,
26 A ve všem činili, jako činil Adam a všechna jeho
pokolení, neboť i oni měli srdce zlé.
27 A tak jsi vydal své město do rukou svých nepřátel.
28 Jsou snad skutky jejich o něco lepší, když obývají
Babylón, aby měli vládu nad Sionem?
29 Když jsem tam přišel a viděl jsem bezbožnosti bez
počtu, tehdy má duše viděla mnoho zločinců v tomto
třicátém roce ucho, takže mě srdce selhalo.
30 Nebo jsem viděl, kterak jsi je dopustil hřešit, a
ušetřil jsi bezbožné, a vyhladil jsi lid svůj, a zachoval
jsi nepřátele své, aniž jsi to dával najevo.
31 Nevzpomínám si, jak může zůstat tato cesta: Jsou
tedy z Babylóna lepší než oni ze Sionu?
32 Nebo je-li jiný lid, který tě zná, kromě Izraele?
Nebo které pokolení tak uvěřilo smluvám tvým jako
Jákob?
33 Ale jejich odměna se nedostavila a jejich práce
nenesla ovoce; nebo jsem chodil sem a tam po
pohanech, a vidím, že tečou v bohatství a nemyslí na
tvá přikázání.
34 Zvaž tedy nyní nepravost naši na váze, a také
jejich, kteříž přebývají na světě; a tak se nenajde tvé
jméno nikde jinde než v Izraeli.
35 Nebo kdy před tvými očima obyvatelé země
nezhřešili? aneb kteří lidé tak zachovali přikázání tvá?
36 Shledáš, že Izrael podle jména ostříhal rozkazů
tvých; ale ne pohani.
KAPITOLA 4
1 A anděl, který byl ke mně poslán, jménem Uriel, mi
dal odpověď,
2 A řekl: Daleko zašlo tvé srdce v tomto světě a
myslíš, že cestu Nejvyššího pochopíš?
3 Tehdy jsem řekl: Ano, můj pane. A on mi
odpověděl a řekl: Jsem poslán, abych ti ukázal tři
cesty a tři podobenství před tebou.
4 O čemž můžeš-li mne prohlásiti za jediného, ukáži
ti také cestu, kterou chceš viděti, a ukážu tobě, odkudž
pochází srdce zlé.
5 Řekl jsem: Pověz, můj pane. Potom mi řekl: Jdi,
zvaž mi váhu ohně, nebo mi změř poryv větru, nebo
mě zavolej znovu v den, který uplynul.
6 Tedy odpověděl jsem a řekl jsem: Který člověk toho
může učiniti, že se mne ptáš na takové věci?
7 A řekl mi: Kdybych se tě zeptal, jak velká jsou
obydlí uprostřed moře nebo kolik pramenů je na

5. začátku propasti nebo kolik pramenů je nad nebeskou
klenbou nebo které jsou výstupy ráj:
8 Možná bys mi řekl: Nikdy jsem nesestoupil do
hlubin, ani do pekla, ani jsem nikdy nevystoupil do
nebe.
9 Ale nyní jsem se tě zeptal, ale pouze na oheň a vítr a
na den, kterým jsi prošel, a na věci, od nichž nemůžeš
být oddělen, a přesto mi na ně nemůžeš odpovědět.
10 Dále mi řekl: O svých věcech a těch, kdo s tebou
vyrostli, nevíš;
11 Jak by potom tvá nádoba mohla pochopit cestu
Nejvyššího a svět, který je nyní navenek zkažený, aby
pochopil zkaženost, která je zjevná v mých očích?
12 Řekl jsem mu: „Bylo lépe, abychom vůbec nebyli,
než abychom ještě žili v bezbožnosti a trpěli a
nevěděli proč.
13 Odpověděl mi a řekl: Šel jsem do lesa na rovinu a
stromy se poradily,
14 A řekl: Pojď, pojďme a válčíme proti moři, aby
před námi odplulo, a abychom si udělali další lesy.
15 Podobně se poradily i mořské záplavy a řekly:
Pojď, vystupme a podmaňme si lesy roviny, ať si i
tam uděláme jinou zemi.
16 Myšlenka na dřevo byla marná, neboť přišel oheň
a pohltil je.
17 Myšlenka na záplavy moře přišla rovněž vniveč,
neboť písek se zvedl a zastavil je.
18 Kdybys nyní soudil mezi těmito dvěma, koho bys
začal ospravedlňovat? nebo koho bys odsuzoval?
19 Odpověděl jsem a řekl: Vpravdě je to pošetilá
myšlenka, kterou si oba vymysleli, neboť země je
dána lesu a moře má také své místo, aby neslo jeho
záplavy.
20 Odpověděl mi a řekl: Správně jsi rozhodl, ale proč
nesoudíš i sám sebe?
21 Neboť jako je země dána lesu a moře jeho
záplavám, tak ti, kdo bydlí na zemi, nemohou rozumět
ničemu jinému než tomu, co je na zemi, a ten, kdo
přebývá nad nebesy, může rozumět pouze věcem.
které jsou nad výšinou nebes.
22 Tehdy jsem odpověděl a řekl: Prosím tě, Pane, dej
mi rozumnost.
23 Nebylo mi totiž v úmyslu být zvědavý na vysoké
věci, ale na takové, které kolem nás denně procházejí,
totiž proč je Izrael vydán jako potupa pohanům a proč
je dán lid, který jsi miloval k bezbožným národům a
proč je zákon našich předků zničen a psané smlouvy
pozbývají platnosti,
24 A my odcházíme ze světa jako kobylky a náš život
je údiv a strach, a nejsme hodni dosáhnout
milosrdenství.
25 Co tedy učiní svému jménu, kterým jsme povoláni?
z těchto věcí jsem se ptal.
26 Odpověděl mi a řekl: Čím více budeš pátrat, tím
více se budeš divit; neboť svět rychle pomine,
27 A nemůže pochopit věci, které jsou zaslíbeny
spravedlivým v budoucím čase; neboť tento svět je
plný nepravosti a slabostí.
28 Ale pokud jde o toto Nač se mě ptáš, povím ti;
neboť zlo je zaseto, ale jeho zkáza ještě nepřišla.
29 Jestliže se tedy neobrátí to, co je zaseto, a
nepomine-li místo, kde se zaseje zlo, pak nemůže
přijít to, co je zaseto dobrým.
30 Nebo zrno zlého semene bylo zaseto v srdci
Adamově od počátku, a kolik bezbožnosti přineslo až
do tohoto času? a kolik ještě vydá, dokud nepřijde čas
mlácení?
31 Přemýšlejte nyní sami, jak veliké ovoce
nešlechetnosti přineslo zrno zlého semene.
32 A když budou useknuty klasy, kterých není počet,
jak velkou podlahu naplní?
33 Tedy odpověděl jsem, řekl jsem: Jak a kdy se to
stane? proč jsou naše léta málo a zlá?
34 A on mi odpověděl, řka: Nespěchej nad
Nejvyššího; nebo marné je tvé spěchání být nad ním,
neboť jsi mnoho přehnal.
35 Což se také duše spravedlivých neptaly na tyto
věci ve svých komnatách, řkouce: Jak dlouho budu
doufat v tento způsob? kdy přijde ovoce podlahy
odměny naší?
36 Na to jim archanděl Uriel odpověděl a řekl: I když
se ve vás naplní počet semen, neboť na váze odvážil
svět.
37 Mírou měří časy; a počtem sečetl časy; a nebude
jimi hýbat ani nehýbat, dokud nebude splněno toto
opatření.
38 Odpověděl jsem a řekl: Pane, který vládneš, i my
všichni jsme plni bezbožnosti.
39 A pro nás se snad stalo, že podlahy spravedlivých
nejsou naplněny pro hříchy těch, kteří přebývají na
zemi.
40 Odpověděl mi a řekl: Jdi k těhotné ženě a zeptej se
jí, až dovrší svých devět měsíců, jestli by její lůno
ještě mohlo udržet porod v ní.
41 Tehdy jsem řekl: Ne, Pane, to nemůže. A řekl mi:
V hrobě jsou komory duší jako lůno ženy.
42 Nebo jako žena, kteráž porodí, spěchá, aby unikla
nutnosti porodu, tak i tato místa pospíchají, aby
vydala to, co jim bylo svěřeno.
43 Od počátku pohleď, co chceš viděti, bude ti
ukázáno.
44 Tehdy jsem odpověděl a řekl: Nalezl jsem-li u tebe
přízeň, a je-li to možné, a pokud se mi tedy sejde,
45 Ukaž mi tedy, zda má přijít víc, než bylo minulé,
nebo minulé, než má přijít.
46 Co je minulé, vím, ale co má přijít, nevím.
47 A řekl mi: Postav se na pravou stranu, a vyložím ti
podobnost.
48 Stál jsem tedy a viděl, a hle, žhavá hořící pec
procházela přede mnou, a stalo se, že když plamen
došel, viděl jsem, a aj, kouř zůstal stát.

6. 49 Potom prošel přede mnou oblak vodnatý a seslal
mnoho deště s bouří; a když bouřlivý déšť pominul,
kapky zůstaly stát.
50 Tedy řekl mi: Uvaž sám se sebou; jako déšť je
větší než kapky a jako oheň je větší než dým; ale
kapky a kouř zůstávají pozadu: takže minulé množství
více přesáhlo.
51 Modlil jsem se tedy: Smíš-li žíti, až do toho času?
nebo co se stane v těch dnech?
52 Odpověděl mi a řekl: Co se týče znamení, na něž
se mě ptáš, mohu ti o nich zčásti povědět; neboť to
neznám.
KAPITOLA 5
1 Ale jak přijdou znamení, hle, přijdou dny, kdy
budou ti, kdo přebývají na zemi, ve velkém počtu
zajati a cesta pravdy bude skryta a země bude
neplodná.
2 Ale rozmnoží se nepravost nad to, co nyní vidíš
nebo co jsi dávno slyšel.
3 A zemi, kterou nyní vidíš, že má kořeny, uvidíš
náhle zpustlou.
4 Ale dá-li ti Nejvyšší žít, uvidíš po třetí polnici, že
slunce náhle zasvítá v noci a měsíc třikrát ve dne.
5 A krev vyteče ze dřeva a kámen vydá svůj hlas a lid
bude zděšen.
6 A bude vládnout i ten, koho nehledají, kdo přebývá
na zemi, a ptactvo společně uteče:
7 Moře Sodomské vyvrhne ryby a bude v noci
vydávat hluk, který mnozí neznali, ale všichni uslyší
jeho hlas.
8 Na mnoha místech bude také zmatek a oheň se bude
často znovu šířit a divoká zvěř změní svá místa a
menstruující ženy budou rodit nestvůry.
9 A slané vody budou nalezeny v sladkém, a všichni
přátelé se navzájem zničí; pak se důvtip skryje a
rozum se stáhne do své tajné komnaty,
10 A budou hledáni od mnohých, a přesto nebudou
nalezeni; tehdy se na zemi rozmnoží nespravedlnost a
nezdrženlivost.
11 Jedna země se také zeptá druhé a řekne: Odešla
spravedlnost, která činí člověka spravedlivým? přes
tebe? A řekne: Ne.
12 Zároveň budou lidé doufat, ale nic nezískají:
budou pracovat, ale jejich cesty nebudou úspěšné.
13 Abych ti ukázal takové známky, mám dovolené; a
budeš-li se znovu modlit a plakat jako nyní a postit se
i ve dnech, uslyšíš ještě větší věci.
14 Potom jsem se probudil a celým mým tělem prošel
nesmírný strach a má mysl byla tak rozrušená, že
omdlela.
15 Anděl, který přišel, aby se mnou mluvil, mě tedy
objal, potěšil a postavil mě na nohy.
16 A stalo se druhé noci, že Salathiel, velitel lidu,
přišel ke mně, řka: Kde jsi byl? a proč je tvá tvář tak
těžká?
17 Což nevíš, že Izrael je ti oddán v zemi svého zajetí?
18 Vstaň tedy a jez chléb a neopouštěj nás jako pastýř,
který nechává své stádo v rukou krutých vlků.
19 I řekl jsem jemu: Odejdi ode mne, a nepřibližuj se
ke mně. A on slyšel, co jsem řekl, a odešel ode mne.
20 A tak jsem se postil sedm dní, truchlil a plakal, jak
mi přikázal anděl Uriel.
21 A stalo se po sedmi dnech, že myšlenky mého
srdce byly pro mne opět velmi zarmoucené,
22 A má duše nabyla ducha rozumnosti a začal jsem
znovu mluvit s Nejvyšším,
23 A řekl: Pane, který vládneš, ze všech lesů země a
ze všech jejích stromů jsi si vyvolil jedinou révu.
24 A ze všech zemí celého světa jsi si vyvolil jednu
jámu, a ze všech jejích květů jednu lilii.
25 A ze všech hlubin mořských jsi naplnil jednu řeku,
a ze všech vystavěných měst jsi si posvětil Sion.
26 A ze všeho stvořeného ptactva jsi si nazval jednu
holubici a ze všeho chovaného dobytka jsi si dal jednu
ovci.
27 A mezi všemi těmi zástupy lidu jsi získal jeden lid:
a tomuto lidu, který jsi miloval, jsi dal zákon, který je
schválen ode všech.
28 A nyní, Pane, proč jsi dal tento jeden lid mnohým?
a na jednom kořeni jsi připravil jiné, a proč jsi
rozptýlil svůj jediný lid mezi mnohé?
29 A ti, kteříž protivili se zaslíbením tvým a nevěřili
smluvám tvým, je pošlápli.
30 Jestliže jsi tak nenáviděl svůj lid, měl bys ho
potrestat vlastníma rukama.
31 Nyní, když jsem promluvil tato slova, byl ke mně
poslán anděl, který ke mně přišel předchozí noci,
32 A řekl mi: Slyš mne, a poučím tě; poslouchej, co
říkám, a povím ti více.
33 A řekl jsem: Mluv, můj Pane. I řekl mi:
Znepokojen jsi pro Izrael.
34 A řekl jsem: Ne, Pane, ale velmi zarmouceně jsem
mluvil, neboť mě bolí otěže každou hodinu, když se
snažím pochopit cestu Nejvyššího a hledat část jeho
soudu.
35 A řekl mi: Nemůžeš. A řekl jsem: Proč, Pane? kde
jsem se tehdy narodil? Nebo proč nebylo lůno matky
mé tehdy hrobem mým, abych nespatřil dřinu
Jákobovu a úmornou dřinu dobytka Izraelského?
36 A řekl mi: Spočítej mi věci, které ještě nepřišly,
shromážděte mi strusky, které jsou rozptýleny, dejte
mi zase zelené květiny, které uschly,
37 Otevři mi místa, která jsou zavřená, a přiveď mi
větry, které jsou v nich zavřené, ukaž mi obraz hlasu,
a pak ti oznámím to, co se snažíš poznat.
38 A řekl jsem: Pane, kterýž vládneš, kdo může věděti
tyto věci, leč ten, kterýž nemá příbytek s lidmi?
39 Já jsem nemoudrý. Jak tedy mohu mluvit o těchto
věcech, na které se mě ptáš?
40 Tehdy mi řekl: Jako nemůžeš udělat nic z těchto
věcí, o kterých jsem mluvil, tak ani nemůžeš zjistit

7. můj soud nebo nakonec lásku, kterou jsem slíbil
svému lidu.
41 A řekl jsem: Hle, Pane, ještě jsi blízko těm, kteří
zůstali až do konce, a co udělají ti, kteří byli přede
mnou, nebo my, kteří jsme nyní, nebo ti, kteří přijdou
po nás?
42 A řekl mi: Přirovnám svůj soud k prstenu: jako
není ochablost posledních, tak není ani rychlost
prvních.
43 Odpověděl jsem tedy, řekl jsem: Nemohl jsi učiniti
ty, kteréž učiněny byly, a býti nyní i budoucí; abys
mohl dříve ukázati soud svůj?
44 Odpověděl mi a řekl: Stvoření nesmí spěchat nad
tvůrce; ani svět je nesmí držet najednou, který v něm
bude stvořen.
45 A řekl jsem: Jak jsi řekl svému služebníku, že ty,
který dáváš život všem, dal jsi život ihned stvoření,
které jsi stvořil, a stvoření ho porodilo; nyní buďte
přítomni najednou.
46 A řekl mi: Zeptej se lůna ženy a řekni jí: Když
rodíš děti, proč to neděláš společně, ale jedno po
druhém? pros ji tedy, aby porodila deset dětín
najednou.
47 A řekl jsem: Nemůže, ale musí to učiniti časem.
48 Tehdy mi řekl: Tak jsem dal lůno země těm, kdo v
ní budou zaseti za svých časů.
49 Neboť jako malé dítě nevynese to, co patří starým,
tak jsem naložil se světem, který jsem stvořil.
50 Zeptal jsem se a řekl: Vida, že jsi mi nyní dal cestu,
půjdu mluviti před tebou;
51 Odpověděl mi a řekl: Zeptej se ženy, která rodí, a
ona ti to poví.
52 Řekni jí: K čemu jsou ti, které jsi nyní zrodila, jako
ti, kteří byli dříve, ale méně postavení?
53 A ona ti odpoví: Ti, kteří se narodili v síle mládí,
jsou jednoho druhu, a ti, kteří se narodili v čase věku,
když lůno selže, jsou jiné.
54 Uvažte tedy i vy, že jste menší postavy než ti, kteří
byli před vámi.
55 A takoví jsou i ti, kteří přijdou po tobě, menší než
ty, jako stvoření, která nyní začínají stárnout a
překonala sílu mládí.
56 Tedy řekl jsem: Pane, prosím tě, nalezl-li jsem
milost u tvých, ukaž služebníku svému, skrze něhož
navštěvuješ stvoření své.
KAPITOLA 6
1 A řekl mi: Na počátku, když byla země stvořena,
dříve než stály meze světa nebo kdy zavanuly větry,
2 Než zahřmělo a rozjasnilo se, nebo kdy byly
položeny základy ráje,
3 Než byly spatřeny krásné květiny nebo kdy byly
ustaveny pohyblivé síly, než se shromáždilo
nespočetné množství andělů,
4 Nebo kdy byly vzneseny výšky vzduchu, dříve než
byly pojmenovány míry oblohy, nebo kdy byly
komíny na Sionu horké,
5 A dříve, než byly vyhledávány nynější roky, a nebo
kdy byly vynálezy těch, kteří nyní hřeší, obráceny,
než byly zapečetěny, kteří shromáždili víru v poklad:
6 Tehdy jsem uvážil tyto věci, a všecko to bylo
učiněno skrze mne samého a skrze nikoho jiného;
skrze mne také skončí, a skrze nikoho jiného.
7 Tedy odpověděl jsem a řekl jsem: Jaké bude
rozdělení časů? aneb kdy bude konec prvního a
počátek toho, co bude následovat?
8 Řekl mi: Od Abrahama až po Izáka, když se z něho
narodil Jákob a Ezau, držel Jákobova ruka nejprve
patu Ezauovu.
9 Nebo Ezau je konec světa a Jákob je počátek jeho,
který následuje.
10 Ruka člověka je mezi patou a rukou: jiná otázka,
Esdrasi, neptej se.
11 Odpověděl jsem tedy a řekl: Pane, vládnoucí
panovník, jestliže jsem nalezl milost u tebe,
12 Prosím tě, ukaž služebníku svému konec znamení
svých, z nichž jsi mi ukázal poslední noci díl.
13 Odpověděl mi a řekl: Vstaň na nohy své a slyš
mocný hlas.
14 A bude to jakoby velký pohyb; ale místo, kde
stojíš, se nepohne.
15 A proto když mluví, nebojte se, neboť slovo je o
konci a základ země je srozumitelný.
16 A proč? neboť řeč těchto věcí se chvěje a hýbe;
neboť ví, že konec těchto věcí musí být změněn.
17 A stalo se, že když jsem to uslyšel, postavil jsem
se na nohy své, a poslouchal, a hle, ozval se hlas,
který mluvil, a jeho zvuk byl jako zvuk mnoha vod.
18 A řeklo: Hle, přicházejí dny, kdy se začnu
přibližovat a navštěvovat ty, kteří přebývají na zemi,
19 A začne je zkoumat, čím jsou, kteří nespravedlivě
ublížili svou nespravedlností, a až se naplní trápení
Sionu;
20 A až bude dokončen svět, který začne mizet, ukážu
tyto znaky: knihy se otevřou před oblohou a uvidí vše
dohromady:
21 A roční děti budou mluvit svými hlasy, ženy s
dítětem budou rodit předčasné děti ve věku tří nebo
čtyř měsíců, a budou žít a vstanou.
22 A náhle se objeví osetá místa jako neosetá, plné
skladiště se náhle najdou prázdné.
23 A trubka vydá zvuk, který když každý uslyší, náhle
se lekne.
24 V té době budou přátelé bojovat jeden proti
druhému jako nepřátelé a země bude stát ve strachu s
těmi, kdo na ní přebývají, prameny fontán se zastaví a
za tři hodiny nepotečou.
25 Kdokoli zůstane z toho všeho, co jsem ti řekl,
unikne a uvidí spasení mé a konec světa tvého.

8. 26 A uvidí to muži, kteří jsou přijati, kteří neokusili
smrt od svého narození, a srdce obyvatel bude
změněno a obráceno k jinému smyslu.
27 Neboť zlo bude zažehnáno a lest bude uhašeno.
28 Pokud jde o víru, ta bude vzkvétat, zkaženost bude
překonána a pravda, která byla tak dlouho bez ovoce,
bude oznámena.
29 A když se mnou mluvil, hle, koukal jsem po
máličkách na toho, před kterým jsem stál.
30 I řekl mi tato slova; Přišel jsem, abych ti ukázal čas
budoucí noci.
31 Budeš-li se ještě více modlit a sedm dní postit,
řeknu ti ve dne větší věci, než jsem slyšel.
32 Nebo tvůj hlas je slyšen před Nejvyšším, neboť
viděl mocný tvé spravedlivé jednání, viděl i tvou
čistotu, kterou jsi měl od svého mládí.
33 A proto mě poslal, abych ti ukázal všechny tyto
věci a řekl ti: Buď útěchou a neboj se
34 A nepospíchej s časy minulými, abys marně
smýšlel, abys nespěchal z časů posledních.
35 A stalo se potom, že jsem znovu plakal a postil se
sedm dní podobným způsobem, abych naplnil tři
týdny, které mi řekl.
36 A osmé noci bylo mé srdce ve mně znovu
zarmouceno a začal jsem mluvit před Nejvyšším.
37 Neboť můj duch byl velmi zapálen a má duše byla
v tísni.
38 A řekl jsem: Pane, ty jsi mluvil od počátku
stvoření, od prvního dne, a řekl jsi toto; Budiž nebe a
země; a tvé slovo bylo dokonalé dílo.
39 A pak byl duch a temnota a ticho byly na všech
stranách; zvuk lidského hlasu se ještě nezformoval.
40 Tehdy jsi rozkázal, aby z tvých pokladů vyšlo
krásné světlo, aby se ukázalo tvé dílo.
41 Druhého dne jsi stvořil ducha oblohy a přikázal,
aby se rozdělil a rozdělil mezi vody, aby jedna část
vystoupila a druhá zůstala pod zemí.
42 Třetího dne jsi přikázal, aby byly shromážděny
vody v sedmém díle země: Šest dílů jsi vysušil a
zachoval jsi je, aby ti sloužily některé od Boha
zasazené a obdělané.
43 Neboť jakmile vyšlo slovo tvé, dílo bylo vykonáno.
44 Nebo hned bylo veliké a nesčetné ovoce a mnoho a
rozmanité potěšení pro chuť, a květy neměnné barvy a
vůně podivuhodné; a stalo se tak třetího dne.
45 Čtvrtého dne jsi přikázal, aby slunce svítilo a
měsíc dal své světlo a hvězdy byly v pořádku.
46 A dal jim příkaz, aby konali službu člověku, která
měla být učiněna.
47 Pátého dne jsi řekl k sedmému dílu, kde se
shromáždily vody, aby plodila živé tvory, ptactvo a
ryby, a tak se stalo.
48 Neboť němá voda a bez života zrodila na Boží
příkaz živé věci, aby všichni lidé chválili tvé
podivuhodné skutky.
49 Tehdy jsi ustanovil dvě živé bytosti, jednu, kterou
jsi nazval Enoch, a druhou Leviatan;
50 A odděloval jsem jednoho od druhého, neboť
sedmá část, totiž tam, kde se voda shromáždila, by je
oba neudržela.
51 Dal jsi Enochovi jednu část, která byla třetího dne
vysušená, aby přebýval v té části, kde je tisíc pahorků.
52 Ale dal jsi Leviatanovi díl sedmý, totiž vlhký; a
nechal jsi ho sežrat, koho chceš a kdy.
53 Šestého dne jsi dal zemi přikázání, aby před tebou
rodila zvířata, dobytek a plazy:
54 A po nich také Adam, jehož jsi učinil pánem nad
všemi tvory svými: z něho pocházíme my všichni, i
lid, kterýž jsi vyvolil.
55 To vše jsem mluvil před tebou, Hospodine, protože
jsi stvořil svět kvůli nám
56 O ostatních lidech, kteří také pocházejí z Adama,
jsi řekl, že nic nejsou, ale jsou jako plivance, a
přirovnal jsi jejich hojnost ke kapce, která padá z
nádoby.
57 A nyní, ó Pane, hle, tito pohané, kteří byli kdy
považováni za nic, začali být pány nad námi a požírali
nás.
58 Ale my lid tvůj, kterýž jsi nazval prvorozeným
svým, jednorozený tvůj a vroucí milenec tvůj,
vydáváme se do rukou jejich.
59 Jestliže je nyní svět stvořen pro nás, proč nemáme
dědictví se světem? jak dlouho to vydrží?
KAPITOLA 7
1 A když jsem přestal mluvit tato slova, byl ke mně
poslán anděl, který ke mně byl poslán předchozí noci:
2 Řekl mi: Vstaň, Esdrasi, a slyš slova, která jsem ti
přišel oznámit.
3 A řekl jsem: Mluv, Bože můj. I řekl mi: Moře jest
rozprostřené, aby bylo hluboké a veliké.
4 Ale dejte to pouzdro, vchod byl úzký a jako řeka;
5 Kdo by tedy mohl vstoupit do moře, aby ho viděl a
vládl mu? když neprošel úžinou, jak by mohl vejít do
širé?
6 Je tu ještě další věc; Město je postaveno a postaveno
na širém poli a je plné všech dobrých věcí:
7 Jeho vchod je úzký a je postaven na nebezpečném
místě, aby mohl spadnout, jako by byl oheň napravo a
nalevo hluboká voda.
8 A jedna jediná cesta mezi oběma, dokonce i mezi
ohněm a vodou, tak malá, že by tam bylo jen o člověk
tam nejde hned.
9 Jestliže toto město nyní bylo dáno člověku do
dědictví, jestliže nikdy nepřejde nebezpečí, které mu
bylo vystaveno, jak obdrží toto dědictví?
10 A řekl jsem: Je to tak, Pane. I řekl mi: Tak jest i díl
Izraelský.
11 Nebo pro ně jsem učinil svět, a když Adam
přestoupil ustanovení má, tehdy bylo rozhodnuto, že
nyní se stalo.

9. 12 Tehdy byly vchody tohoto světa úzké, plné
zármutku a námahy: je jich málo a zlých, plní
nebezpečí, a velmi bolestných.
13 Neboť vchody do starého světa byly široké a jisté a
přinášely nesmrtelné ovoce.
14 Jestliže se tedy ti, kteří žijí, namáhají, aby
nevstoupili do těchto těsných a marných věcí, nikdy
nemohou přijmout ty, které jsou pro ně připraveny.
15 Proč se tedy nyní znepokojuješ, když jsi jen člověk
porušitelný? a proč se hýbeš, zatímco jsi smrtelný?
16 Proč jsi neuvažoval o tom, co má přijít, spíše než o
tom, co je přítomné?
17 Odpověděl jsem tedy: Pane, který vládneš, ve
svém zákoně jsi ustanovil, aby spravedliví dědili tyto
věci, ale aby zahynuli bezbožní.
18 Spravedliví však budou trpět těsnými věcmi a
doufat v širé; nebo ti, kdož činili bezbožně, trpěli
stísněnost, a šíře nespatří.
19 A řekl mi. Není soudce nad Bohem a nikdo, kdo
by měl rozum nad Nejvyšším.
20 Neboť mnozí hynou v tomto životě, protože
pohrdají zákonem Božím, který je jim předložen.
21 Neboť těm, kteří přišli, dal Bůh přísné přikázání,
co mají dělat, aby žili, když přišli, a čeho mají
zachovávat, aby se vyhnuli trestu.
22 Oni ho však neposlouchali; ale mluvil proti němu a
představoval si marné věci;
23 A oklamali se zlými skutky svými; a řekl o
Nejvyšším, že není; a neznal jeho cesty:
24 Zákonem jeho pohrdli a smlouvy jeho zapřeli; v
ustanoveních jeho nebyli věrní a skutky jeho nekonali.
25 A proto, Esdrasi, neboť prázdné jsou prázdné věci
a plné jsou věci plné.
26 Hle, přijde čas, že se naplní tato znamení, která
jsem ti řekl, a nevěsta se objeví a ona vycházející
bude spatřena, která je nyní odtažena ze země.
27 A kdokoli bude vysvobozen z řečeného zla, uvidí
mé zázraky.
28 Neboť můj syn Ježíš bude zjeven s těmi, kdo
budou s ním, a ti, kteří zůstanou, se budou radovat do
čtyř set let.
29 Po těchto letech zemře můj syn Kristus a všichni
lidé, kteří mají život.
30 A svět se za sedm dní promění ve staré ticho, jako
v dřívějších soudech, takže žádný nezůstane.
31 A po sedmi dnech svět, který se ještě neprobudí,
povstane a zemře zkažený
32 A země obnoví ty, kdo v ní spí, a tak prach ty, kteří
přebývají v tichu, a tajná místa vysvobodí ty duše,
které jim byly svěřeny.
33 A Nejvyšší se objeví na soudní stolici a bída
pomine a dlouhé utrpení bude mít konec.
34 Ale jen soud zůstane, pravda obstojí a víra zesílí.
35 A práce bude následovat a odměna bude ukázána a
dobré skutky budou platné a zlé skutky nebudou mít
žádné pravidlo.
36 Tehdy jsem řekl: Abraham se nejprve modlil za
Sodomity a Mojžíš za otce, kteří hřešili na poušti.
37 A Ježíš za ním za Izraele v době Achanově:
38 Samuel a David za zkázu a Šalomoun za ty, kteří
mají přijít do svatyně.
39 A Helias za ty, kteříž přijali déšť; a za mrtvé, aby
žil:
40 A Ezechiáš za lid v době Senacheribovy, a mnoho
za mnohé.
41 Tak i nyní, když porušování roste a nepravost roste,
a spravedliví se modlili za bezbožné; proč tomu tak
nebude i nyní?
42 Odpověděl mi a řekl: Tento nynější život není
konec, kde přebývá mnoho slávy; proto se modlili za
slabé.
43 Ale den zkázy bude koncem tohoto času a
počátkem budoucí nesmrtelnosti, v níž pominulo
porušení,
44 Nestřídmost je u konce, nevěra je odříznuta,
spravedlnost roste a pravda vyrůstá.
45 Nikdo pak nebude moci zachránit zničeného ani
utiskovat toho, kdo zvítězil.
46 Odpověděl jsem tedy a řekl jsem: Toto je mé první
a poslední slovo, že bylo lepší nedat zemi Adamovi,
nebo když mu byla dána, zdržet ho, aby nehřešil.
47 Jaký užitek je pro lidi nyní v tomto čase, aby žili v
tísni a po smrti čekali na trest?
48 Co jsi udělal, Adame? neboť i když jsi to ty zhřešil,
nepadl jsi sám, ale my všichni, kteří z tebe pocházíme.
49 Jaký užitek jest nám, je-li nám zaslíben čas
nesmrtelný, kdežto udělali jsme skutky, které
přinášejí smrt?
50 A že je nám zaslíbena věčná naděje, kdežto my,
nejzlovolnější, jsme marní?
51 A že jsou pro nás připraveny příbytky zdraví a
bezpečí, zatímco jsme žili bezbožně?
52 A že sláva Nejvyššího je uchovávána, aby bránila
ty, kteří vedli ostražitý život, zatímco my jsme chodili
těmi nejzlejšími cestami ze všech?
53 A že by se měl ukázat ráj, jehož ovoce trvá navěky,
v němž je bezpečí a lék, když do něj nevejdeme?
54 (Neboť jsme chodili po nepříjemných místech.)
55 A že tváře těch, kteří se zdrželi, budou zářit nad
hvězdami, zatímco naše tváře budou černější než tma?
56 Nebo když jsme žili a páchali nepravost, nemysleli
jsme na to, že bychom za ni měli po smrti trpět.
57 Odpověděl mi a řekl: Toto je podmínka bitvy,
kterou vybojuje člověk zrozený na zemi.
58 Že, bude-li přemožen, bude trpět, jak jsi řekl, ale
pokud zvítězí, dostane to, co říkám.
59 Neboť toto je život, o němž Mojžíš mluvil k lidu,
když žil, řka: Vyvol si život, abys byl živ.
60 Nicméně nevěřili jemu, ani proroci po něm, ani
mně, kteří k nim mluvili,
61 Aby v jejich zničení nebyla taková tíha, jako
radost nad těmi, kdo jsou přesvědčováni ke spasení.

10. 62 Odpověděl jsem tedy a řekl: Vím, Pane, že
Nejvyšší je nazýván milosrdným, protože se smiluje
nad těmi, kteří ještě nepřišli na svět,
63 A také na ty, kteří se obracejí k zákonu jeho;
64 A že je trpělivý a dlouho snáší ty, kdo hřešili, jako
jeho tvorové;
65 A že je štědrý, neboť je připraven dávat, kde je
třeba;
66 A že je velmi milosrdný, neboť rozmnožuje stále
více milosrdenství s přítomnými i minulými a také s
těmi, kteří přijdou.
67 Kdyby totiž nerozmnožil svá milosrdenství, svět
by nezůstal s těmi, kdo v něm zdědí.
68 A odpouští; neboť kdyby tak neučinil ze své
dobroty, aby ti, kdo se dopouštěli nepravostí, byli od
nich ulehčeni, desetitisícina lidí by nezůstala naživu.
69 A býti soudcem, neodpustí-li uzdraveným slovem
jeho, a nevyžene množství sváru,
70 V nesčetném množství by mělo zůstat jen velmi
málo náhod.
KAPITOLA 8
1 Odpověděl mi, řka: Nejvyšší učinil tento svět pro
mnohé, ale svět budoucí pro málo lidí.
2 Povím ti podobenství, Esdrasi; Jako když se ptáš
země, ona ti řekne, že dává mnoho forem, z nichž se
vyrábějí hliněné nádoby, ale málo prachu, ze kterého
pochází zlato, i takový je běh tohoto současného světa.
3 Mnozí budou stvořeni, ale málo jich bude spaseno.
4 Odpověděl jsem tedy a řekl: Polykej tedy, duše má,
rozumnost, a pozře moudrost.
5 Nebo jsi souhlasil, že nasloucháš, a jsi ochoten
prorokovat, neboť už nemáš místa než jen k životu.
6 Ó Pane, jestliže netrpíš svého služebníka, abychom
se mohli modlit před tebou, a ty nám dáš semeno do
našeho srdce a kulturu k našemu chápání, aby z toho
bylo ovoce; Jak bude žít každý zkažený, kdo nese
místo člověka?
7 Nebo ty sám jsi, a my všickni jedno dílo rukou
tvých, jakž jsi řekl.
8 Nebo když je nyní tělo utvářeno v matčině lůně a ty
mu dáváš údy, tvé stvoření je uchováno v ohni a vodě
a devět měsíců vydrží tvé dílo tvé stvoření, které je v
něm stvořeno.
9 Ale to, co střeží a je střeženo, bude zachováno, a
když přijde čas, lůno uchované vydá to, co v něm
vyrostlo.
10 Přikázal jsi totiž z částí těla, to jest z prsů, dávat
mléko, které je plodem prsů,
11 Aby to, co je utvářeno, bylo na čas živeno, dokud
to neposkytneš svému milosrdenství.
12 Vychoval jsi ji ve spravedlnosti své, vychoval jsi ji
v zákoně svém a napravil jsi ji soudem svým.
13 A umrtvíš jej jako své stvoření a oživíš jej jako
dílo své.
14 Jestliže tedy zničíš toho, který byl utvořen tak
velikou námahou, je snadné být nařízen tvým
přikázáním, aby to, co bylo učiněno, bylo zachováno.
15 Nyní tedy, Pane, budu mluvit; dotýkající se
člověka obecně, ty víš nejlépe; ale dotýkám se lidu
tvého, pro kteréhož lituji;
16 A pro dědictví tvé, pro jehož příčinu truchlím; a
pro Izrael, pro kterého jsem těžký; a pro Jákoba, kvůli
němuž se trápím;
17 Proto se začnu před tebou modlit za sebe i za ně,
neboť vidím pády nás, kteří bydlíme v zemi.
18 Slyšel jsem však rychlost budoucího soudce.
19 Proto slyš můj hlas a rozuměj mým slovům, a já
budu mluvit před tebou. Toto je začátek slov
Esdrasových, než byl vzat vzhůru: a já s pomoc,
20 Pane, který přebýváš ve věčnosti, který shůry vidíš
věci na nebi i ve vzduchu;
21 Jehož trůn je nedocenitelný; jehož slávu nelze
pochopit; před nímž stojí zástupy andělů s chvěním,
22 Jehož služba je zběhlá ve větru a ohni; jehož slovo
je pravdivé a výroky stálé; jehož přikázání je silné a
nařízení strašné;
23 Jehož pohled vysychá hlubiny, a rozhořčení
rozpouští hory; kterého pravda dosvědčuje:
24 Vyslyš modlitbu služebníka svého a naslouchej
prosbě stvoření svého.
25 Dokud budu živ, budu mluvit, a dokud budu
rozumět, budu odpovídat.
26 Nehleď na hříchy lidu svého; ale na těch, kteří tobě
slouží v pravdě.
27 Nehleď na ničemné výmysly pohanů, ale na touhu
těch, kdo ostříhají tvá svědectví v soužení.
28 Nemysli na ty, kdo před tebou předstíraně chodili,
ale pamatuj na ty, kteří podle tvé vůle poznali tvůj
strach.
29 Nechť není tvá vůle zahubit ty, kteří žili jako
zvířata; ale hledět na ty, kteří jasně učili zákonu
tvému.
30 Nehněvej se na ty, kteříž jsou horší než dobytčata;
ale milujte ty, kteří vždy doufají ve vaši spravedlnost
a slávu.
31 My i naši otcové zajisté chřadneme takovými
nemocemi, ale pro nás hříšníky budeš milosrdný.
32 Jestliže toužíš se nad námi smilovat, budeš
nazýván milosrdným, jmenovitě nám, kteří nemáme
skutky spravedlnosti.
33 Neboť spravedliví, kteří mají u tebe mnoho
dobrých skutků, dostanou odměnu ze svých skutků.
34 Nebo co jest člověk, že se s ním nelibuješ? aneb co
jest pokolení porušitelné, že jsi k němu tak zahořklý?
35 Neboť v pravdě žádný není mezi zrozenými, ale
jednal bezbožně; a mezi věrnými není nikoho, kdo by
neudělal nic špatného.
36 Neboť v tom bude, Pane, vyhlášena tvá
spravedlnost a tvá dobrota, budeš-li milosrdný k těm,
kteří nemají důvěru v dobré skutky.

11. 37 Odpověděl mi a řekl: Některé věci jsi mluvil
správně, a podle tvých slov se stane.
38Nebudu totiž myslet na postoj těch, kteří zhřešili
před smrtí, před soudem, před záhubou.
39 Ale já se budu radovat z počínání spravedlivých a
budu pamatovat i na jejich pouť, na spásu a odměnu,
kterou budou mít.
40 Jak jsem nyní mluvil, tak se stane.
41 Neboť jako hospodář rozsévá mnoho semene na
zemi a sází mnoho stromů, a přesto, co je zaseto dobré
v jeho čase, nevzejde, ani všechno, co je zasazeno,
nezakoření; ve světě; nebudou všichni spaseni.
42 Odpověděl jsem tedy a řekl: Jestliže jsem nalezl
milost, dovol mi mluvit.
43 Jako hyne semeno vinařovo, nepřijde-li a nepřijme
tvůj déšť v pravý čas; nebo když přijde příliš mnoho
deště a zkazí to:
44 Tak hyne i člověk, který je utvořen tvýma rukama
a nazývá se tvým vlastním obrazem, protože jsi
podobný jemu, kvůli němuž jsi všechno stvořil a
připodobnil jsi ho k semeni hospodáře.
45 Nehněvej se na nás, ale ušetři lid svůj a smiluj se
nad dědictvím svým; nebo milostiv jsi stvoření svému.
46 Tedy odpověděl mi a řekl: Věci přítomné jsou nyní
a věci budoucí pro budoucí.
47 Vždyť jsi daleko, abys mohl milovat mé stvoření
více než já, ale často jsem se přiblížil k tobě ak němu,
ale nikdy k nespravedlivým.
48 I v tom jsi podivuhodný před Nejvyšším.
49 V tom, že jsi se ponížil, jak se na tebe sluší, a
neusoudil jsi, že bys byl hodný být hodně oslavován
mezi spravedlivými.
50 Neboť mnohá velká bída se stane těm, kteří budou
přebývat ve světě v posledním čase, protože chodili
ve velké pýše.
51 Ty však sám sobě rozuměj a hledej slávu pro ty,
jako jsi ty.
52 Neboť je vám otevřen ráj, zasazen strom života,
připraven čas, který má přijít, připravena hojnost,
stavěno město a dovolen odpočinek, ano, dokonalá
dobrota a moudrost.
53 Kořen zla je před vámi zapečetěn, slabost a mol je
před vámi skryt a porušení prchá do pekla, aby bylo
zapomenuto.
54 Smutek přešel a nakonec se ukázal poklad
nesmrtelnosti.
55 A proto se už neptej na množství těch, kteří hynou.
56 Když se totiž osvobodili, pohrdali Nejvyšším,
pohrdali jeho zákonem a opustili jeho cesty.
57 Nadto pošlapali jeho spravedlivého,
58 A řekli v srdci svém, že není Boha; ano, a to
vědomí, že musí zemřít.
59 Neboť jako vás přijmou řečené, tak je pro ně
připravena žízeň a bolest; neboť nebylo jeho vůlí, aby
lidé přišli na mizinu.
60 Ale ti, kteří byli stvořeni, mají poskvrnili jméno
toho, který je stvořil, a byli nevděční tomu, který jim
připravil život.
61 A proto je nyní můj soud na dosah.
62 Tyto věci jsem neukázal všem lidem, ale tobě a
několika tobě podobným. Pak jsem odpověděl a řekl:
63 Hle, Pane, nyní jsi mi ukázal množství divů, které
jsi začal činit v posledních časech, ale v který čas jsi
mi to neukázal.
KAPITOLA 9
1 Odpověděl mi tedy a řekl: Měř v sobě pilně čas, a až
uvidíš minulá část znamení, která jsem ti předtím řekl,
2 Tehdy pochopíš, že je to právě ta doba, kdy
Nejvyšší začne navštěvovat svět, který stvořil.
3 Proto až budou vidět zemětřesení a bouře lidí ve
světě:
4 Tehdy dobře porozumíš, že Nejvyšší mluvil o těch
věcech ode dnů, které byly před tebou, od počátku.
5 Nebo jako všechno, co je stvořeno ve světě, má
počátek a konec a konec je zjevný:
6 Stejně tak i časy Nejvyššího mají jasné počátky v
divech a mocných skutcích a končí v účincích a
znameních.
7 A každý, kdo bude spasen a bude moci uniknout
svými skutky a vírou, v kterou jste uvěřili,
8 Budu zachráněni od uvedených nebezpečí a uzřím
spasení mé v zemi mé a v mezích mých; neboť jsem
je posvětil pro sebe od počátku.
9 Tehdy budou v žalostném případě ti, kteří nyní
zneužívali mé cesty, a ti, kteří je zavrhli, budou
přebývat v mukách.
10 Nebo takoví, kteříž za svého života dobrodiní
přijali, a mne nepoznali;
11 A ti, kteří ošklivili můj zákon, dokud ještě měli
svobodu, a když jim bylo dosud místo pokání
otevřeno, nechápali, ale pohrdali jím;
12 Tentýž to musí poznat po smrti bolestí.
13 A proto nebuď zvědavý, jak a kdy budou
potrestáni bezbožní, ale ptej se, jak budou spaseni
spravedliví, čí je svět a pro koho je svět stvořen.
14 Tehdy jsem odpověděl a řekl:
15 Řekl jsem již dříve a nyní mluvte a budu mluviti i
dále, že je mnohem více těch, kteří zahynou, než těch,
kteří budou spaseni.
16 Jako jako vlna je větší než kapka.
17 Odpověděl mi, řka: Jaké jest pole, takové jest i
semeno; jaké jsou květiny, takové jsou také barvy;
jaký je dělník, takový je i dílo; a jak jest hospodář
sám, tak jest i jeho hospodaření, neboť byl čas světa.
18 A nyní, když jsem připravil svět, který ještě nebyl
stvořen, aby přebývali v tomto nyní živém, nikdo
proti mně nemluvil.
19 Neboť tehdy všichni uposlechli, ale nyní mravy
těch, kteříž jsou stvořeni v tomto světě stvořeném,

12. kazí se věčným semenem a nevyzpytatelným
zákonem se zbavují.
20 Uvažoval jsem tedy o světě, a hle, bylo nebezpečí
pro úskoky, které do něj vešly.
21 A viděl jsem, a ušetřil jsem to velmi, a zachoval
jsem si hrozn z hroznu a rostlinu velkého lidu.
22 Nechť tedy zahyne zástup, který se zrodil nadarmo;
A ať se ostříhá můj hrozen a má rostlina; neboť s
velkou námahou jsem to dovedl k dokonalosti.
23 Jestliže však ještě sedm dní přestaneš, (ale nebudeš
se v nich postit,
24 Ale jděte na pole květin, kde žádný dům není
postaven, a jezte pouze květiny polní; neochutnejte
maso, nepijte víno, ale jezte pouze květiny;)
25 A modli se neustále k Nejvyššímu, pak přijdu a
budu s tebou mluvit.
26 Šel jsem tedy na pole, kteréž se nazývá Ardath, jak
mi přikázal; a tam jsem seděl mezi květinami a jedl
jsem z polních bylin, a jejich maso mě nasytilo.
27 Po sedmi dnech jsem seděl na trávě a mé srdce
bylo ve mně sklíčené, jako předtím.
28 Otevřel jsem ústa a začal mluvit před Nejvyšším a
řekl jsem:
29 Pane, ty, který se nám ukazuješ, byl jsi ukázán
našim otcům na poušti, na místě, kam nikdo nešlape,
na pustém místě, když vyšli z Egypta.
30 I mluvil jsi, řka: Slyš mne, Izraeli; a poznamenej
má slova, semene Jákobovo.
31 Nebo hle, rozsévám do vás zákon svůj a přinese
vám ovoce a budete v něm ctěni navěky.
32 Otcové naši, kteříž přijali Zákon, jej nezachovávali
a nařízení tvých nezachovávali;
33 Ale ti, kteří to přijali, zahynuli, protože
nezachovali to, co bylo do nich zaseto.
34 A hle, je zvykem, když země přijala semeno nebo
moře loď nebo jakékoli plavidlo, maso nebo nápoj, že
zahyne to, do čeho bylo zaseto nebo vhozeno,
35 I to, co bylo zaseto, aneb vhozeno nebo přijato,
zahyne a nezůstane s námi, ale s námi se tak nestalo.
36 Neboť my, kteří jsme přijali zákon, hyneme
hříchem a také naše srdce, které jsme jej přijali
37 Zákon nehyne, ale zůstává jeho síla.
38 A když jsem tyto věci promluvil ve svém srdci,
ohlédl jsem se svýma očima zpět a na pravé straně
jsem uviděl ženu, a hle, truchlila a plakala mocným
hlasem a byla velmi zarmoucena v srdci a její šaty
byly pronajaté a ona měla na hlavě popel.
39 Nechal jsem odejít své myšlenky, ve kterých jsem
byl, a obrátil jsem se k ní,
40 A řekl jí: Proč pláčeš? proč jsi tak zarmoucen ve
své mysli?
41 A ona mi řekla: Pane, nech mě být, abych naříkal
sám nad sebou a přidal ke svému zármutku, neboť
jsem rozrušený ve své mysli a velmi ponížený.
42 I řekl jsem jí: Co je ti? řekni mi.
43 Řekla mi: Já, tvůj služebník, jsem byla neplodná a
neměla jsem dítě, ačkoli jsem měla třicet let manžela,
44 A těch třicet let jsem nedělal nic jiného dnem i
nocí a každou hodinu, ale modlil jsem se k
Nejvyššímu.
45 Po třiceti letech mě Bůh vyslyšel, tvá služebnice,
pohlédl na mou bídu, zvážil mé trápení a dal mi syna,
a já jsem z něj měla velkou radost, stejně jako můj
manžel a všichni moji sousedé, a vzdali jsme mu
velkou čest. všemocný.
46 A živil jsem ho velikou námahou.
47 Když tedy vyrostl a přišel čas, kdy měl mít ženu,
udělal jsem hostinu.
KAPITOLA 10
1 A stalo se, že když syn můj vešel do své svatební
komnaty, padl na zem a zemřel.
2 Potom jsme všichni svrhli světla a všichni moji
sousedé vstali, aby mě potěšili, a tak jsem odpočíval
až do druhého dne v noci.
3 A stalo se, když všichni přestali mě utěšovat, až do
konce jsem mohl být zticha; pak jsem v noci vstal a
utekl jsem a přišel sem do tohoto pole, jak vidíš.
4 A nyní si neplánuji vrátit se do města, ale zůstat zde
a nejíst ani pít, ale neustále truchlit a postit se, dokud
nezemřu.
5 Potom jsem opustil rozjímání, v nichž jsem byl, a v
hněvu jsem k ní promluvil:
6 Bláznivá ženo nade všecko, nevidíš naše truchlení, a
co se s námi děje?
7 Jak je ten Sion, naše matka, plný vší tíhy a velmi
ponížený, truchlící velmi bolestně?
8 A nyní, když všichni truchlíme a jsme smutní,
neboť jsme všichni v tísni, rmoutíš se pro jednoho
syna?
9 Nebo zeptej se země, a ona ti poví, že je to ona,
která by měla truchlit pro pád tolika, kteří na ní rostou.
10 Neboť z ní nejprve vzešli všichni a z ní vyjdou
všichni ostatní, a hle, jdou téměř všichni do záhuby a
množství z nich je zcela vykořeněno.
11 Kdo by tedy více truchlil než ona, kteráž ztratila
tak veliký zástup; a ne ty, kterého lituješ než jednoho?
12 Řekneš-li mi: Můj nářek není jako pozemský,
protože jsem ztratil plod svého lůna, který jsem rodil
v bolestech a nesl v bolestech;
13 Země však ne, neboť množství, které je na ní podle
běhu země, je pryč, jak přišlo.
14 Tehdy pravím tobě: Jakož jsi rodil s prací; tak i
země dává své ovoce, totiž člověka, od počátku tomu,
který ji učinil.
15 Protož nyní zachovej svůj zármutek pro sebe a
snášej s dobrou odvahou to, co tě potkalo.
16 Uznáš-li totiž Boží rozhodnutí za spravedlivé,
přijmeš včas svého syna a budeš chválen mezi ženami.
17 Jdi tedy do města k muži svému.
18 A ona mi řekla: To neučiním: Nepůjdu do města,
ale zde zemřu.
19 A tak jsem s ní mluvil dále a řekl jsem:

13. 20 Nedělejte to, ale nechte si poradit. ode mne: neboť
kolik je protivenství Sionu? buď potěšen smutkem
Jeruzaléma.
21 Vidíš, že naše svatyně je zpustošena, náš oltář
zbořen, náš chrám zničen;
22 Náš žaltář je položen na zem, naše píseň utichla,
naše jásání je u konce, světlo našeho svícnu zhaslo,
truhla naší smlouvy je zkažena, naše svaté věci jsou
poskvrněny a jméno, které je vzýváno k nám je téměř
znesvěcováno: naše děti jsou zahanbeny, naši kněží
jsou upalováni, naši levité jdou do zajetí, naše panny
jsou poskvrněny a naše ženy zpustošeny; naši
spravedliví muži odvlečeni, naši maličkí zničeni, naši
mladí muži jsou přivedeni do otroctví a naši silní
muži zeslábnou;
23 A což je největší ze všech, pečeť Sionu nyní
ztratila svou čest; neboť je vydána do rukou těch, kteří
nás nenávidí.
24 A proto setřes svou velikou tíhu a odlož množství
zármutku, aby se k tobě opět slitoval Mocný a
Nejvyšší ti dá odpočinutí a úlevu od tvé práce.
25 A stalo se, když jsem s ní mluvil, hle, její tvář se
náhle nesmírně rozzářila a její tvář se leskla, takže
jsem se jí bál a přemýšlel, co by to mohlo být.
26 A hle, náhle vykřikla veliký strašlivý, takže se
země třásla od hluku té ženy.
27 A viděl jsem, a hle, žena se mi již neukázala, ale
bylo tam postaveno město a od základů se ukázalo
veliké místo; tehdy jsem se bál, zvolal jsem mocným
hlasem a řekl:
28 Kde je anděl Uriel, který ke mně poprvé přišel?
neboť mne uvedl do tranzu mnoha, a konec můj se
obrátil v porušení a modlitba má k pokárání.
29 A když jsem mluvil tato slova, vizte, přišel ke mně
a pohlédl na mne.
30 A hle, ležel jsem jako mrtvý, a rozum mi byl odňat;
a uchopil mě za pravici, potěšil mě, postavil mě na
nohy a řekl mi:
31 Co tě trápí? a proč jsi tak znepokojený? A proč se
trápí rozum tvůj a myšlenky srdce tvého?
32 A řekl jsem: Protože jsi mě opustil, a přece jsem
učinil podle tvých slov, a šel jsem na pole, a hle, viděl
jsem, a přece vidím, co nemohu vyjádřit.
33 I řekl mi: Vstaň mužně, a poradím ti.
34 I řekl jsem: Mluv, pane můj, ve mně; jen mě
neopouštěj, abych nezemřel zmařený svou nadějí.
35 Nebo jsem viděl, že jsem nevěděl, a slyšel jsem, že
nevím.
36 Zdaliž jest oklamán smysl můj, nebo duše má ve
snu?
37 Nyní tě tedy prosím, abys ukázal svému
služebníku toto vidění.
38 Odpověděl mi tedy a řekl: Slyš mne, a oznámím ti
to a povím ti, proč se bojíš, neboť Nejvyšší ti odhalí
mnoho tajných věcí.
39 Viděl, že cesta tvá jest správná, neboť se ustavičně
rmoutíš pro lid svůj a naříkáš nad Sionem.
40 Toto je tedy smysl vidění, které jsi nedávno viděl:
41 Viděl jsi ženu truchlící a začal jsi ji utěšovat:
42 Nyní však již podobu té ženy nevidíš, ale ukázalo
se ti město vystavěné.
43 A když ti řekla o smrti svého syna, toto je řešení:
44 Tato žena, kterou jsi viděl, je Sion, a když ti řekla,
i ta, kterou vidíš jako stavěné město,
45 Kdežto, pravím, řekla tobě, že jest třicet let
neplodná, toť jest těch třicet let, kdy na ní nebyl
obětován žádný dar.
46 Ale po třiceti letech vystavěl Šalomoun město a
obětoval oběti, a porodil neplodného syna.
47 A když ti řekla, že ho živí prací, to byl příbytek v
Jeruzalémě.
48 Ale když ona řekla tobě: Že syn můj, vcházející do
své svatební komnaty, selhal a zemřel: toto byla zkáza,
která přišla do Jeruzaléma.
49 A hle, viděl jsi její podobu, a protože truchlila pro
svého syna, začal jsi ji utěšovat;
50 Nyní totiž Nejvyšší vidí, že jsi nepředstíraně
zarmoucen a z celého srdce pro ni trpíš, tak ti ukázal
jas její slávy a půvab její krásy.
51 Proto jsem ti přikázal, abys zůstal na poli, kde
nebyl postaven dům:
52 Věděl jsem, že ti to Nejvyšší ukáže.
53 Proto jsem ti přikázal, abys šel na pole, kde nebylo
žádného stavení.
54 Nebo na místě, kde Nejvyšší začíná ukazovat své
město, nemůže stát žádné stavení.
55 A proto se neboj, ať se tvé srdce neděsí, ale vejdi
dovnitř a dívej se na krásu a velikost stavby, kam až
vidí tvé oči.
56 A tehdy uslyšíš, co jen ucho tvé pochopí.
57 Nebo jsi požehnán nad mnohé jiné a jsi povolán
Nejvyšším; a takoví jsou jen málo.
58 Zítra v noci tu zůstaneš;
59 A tak ti Nejvyšší ukáže vidění vysokých věcí,
které Nejvyšší učiní těm, kteří přebývají na zemi v
posledních dnech. Tak jsem spal tu noc a další, jak mi
přikázal.
KAPITOLA 11
1 Tehdy jsem viděl sen, a hle, vystoupil z moře orel,
který měl dvanáct pernatých křídel a tři hlavy.
2 A viděl jsem, a hle, roztáhla křídla svá po celé zemi
a všechny větry vzduchu na ni valy a byly
shromážděny.
3 A viděl jsem, a z jejích peří vyrostla jiná
protichůdná pera; a stala se z nich malá pírka a malá.
4 Její hlavy však byly v klidu: hlava uprostřed byla
větší než druhá, ale spočívala na zbytcích.
5 Nadto jsem spatřil, a hle, orlice letěla s peřím a
kralovala na zemi i nad těmi, kteří v ní přebývali.
6 A viděl jsem, že jí byly podřízeny všechny věci pod
nebem, a nikdo proti ní nemluvil, ani jediné stvoření
na zemi.

14. 7 A spatřil jsem, a hle, orel se vznesl na pařátech a
promluvil ke svým perům a řekl:
8 Nedívejte se všichni najednou: spěte každý na svém
místě a sledujte:
9 Ale hlavy ať jsou zachovány pro poslední.
10 A viděl jsem, a hle, hlas nevyšel z její hlavy, ale
zprostřed jejího těla.
11 A spočítal jsem její protilehlá pera, a hle, bylo jich
osm.
12 A podíval jsem se, a hle, na pravé straně povstalo
jedno pero a kralovalo d po celé zemi;
13 A tak se stalo, že když kralovala, nastal její konec
a místo jeho se již neukázalo; tak povstali další
následující. a kraloval a měl se dobře;
14 A stalo se, že když kralovala, nastal i její konec
jako první, takže se již neukázalo.
15 Tehdy k tomu zazněl hlas a řekl:
16 Slyš, který jsi tak dlouho vládl nad zemí: Toto ti
říkám, než se začneš více objevovat:
17 Nikdo po tobě nedosáhne času tvého, ani poloviny
jeho.
18 Tehdy vstal třetí a kraloval jako druhý předtím, ale
také se již neukázal.
19 Tak to šlo se vším ostatním jeden po druhém, jako
že každý kraloval, a pak se již neukázal.
20 Potom jsem spatřil, a hle, v průběhu času peří,
které následovalo, povstalo na pravé straně, aby také
vládlo; a někteří z nich vládli, ale za chvíli se již
neobjevili:
21 Někteří z nich byli totiž postaveni, ale nevládli.
22 Potom jsem se podíval, a hle, dvanáct pírek se již
neobjevilo ani ta dvě pírka.
23 A na těle orla nebylo více, ale tři hlavy, které
spočívaly, a šest malých křídel.
24 Tehdy jsem také viděl, že se dvě pírka oddělila od
šesti a zůstala pod hlavou, která byla na pravé straně,
neboť ta čtyři zůstala na svém místě.
25 A spatřil jsem, a hle, peří, které bylo pod křídly, si
mysleli, že se postaví a budou mít vládu.
26 A viděl jsem, a hle, byl tam jeden postavený, ale
zakrátko se již neukázal.
27 A druhý byl pryč dříve než ten první.
28 A viděl jsem, a hle, ti dva, kteří zůstali, také v sobě
mysleli na vládu:
29 A když tak uvažovali, hle, probudila se jedna z
hlav odpočívajících, totiž ta, která byla uprostřed;
protože to bylo větší než dvě ostatní hlavy.
30 A pak jsem viděl, že dvě další hlavy byly s ní
spojeny.
31 A hle, hlava se obrátila s těmi, kdo s ní byli, a
sežrala dvě pera pod křídlem, která měla kralovat.
32 Tato hlava však uvrhla do strachu celou zemi a
vládla v ní všem, kteří na zemi přebývali s velkým
útlakem; a měla vládu nad světem víc než všechna
křídla, která měla předtím.
33 A potom jsem spatřil, a hle, hlava, která byla
uprostřed, se náhle již neobjevila jako křídla.
34 Ale zůstaly dvě hlavy, které také podobně vládly
na zemi a nad těmi, kteří na ní přebývali.
35 A viděl jsem, a hle, hlava na pravé straně sežrala to,
co bylo na levé straně.
36 Potom jsem v čele hlasu, který mi řekl: Pohleď
před sebe a považ, co vidíš.
37 A viděl jsem, a hle, jako by to byl lev řvoucí
vyhnaný z lesa, a viděl jsem, že vyslal k orlu mužský
hlas a řekl:
38 Slyš, budu s tebou mluvit, a Nejvyšší ti řekne:
39 Nejsi to ty, co zbylo ze čtyř zvířat, která jsem
ustanovil kralovat ve svém světě, aby skrze ně přišel
konec jejich časů?
40 A přišel čtvrtý a zvítězil nad všemi zvířaty, která
byla minula, a měl moc nad světem s velikou bázní a
nad celým krajem země s mnoho zlým útlakem; a tak
dlouho přebýval na zemi lstí.
41 Nebo jsi země nesoudil podle pravdy.
42 Nebo jsi sužoval mírné, ubližoval jsi
mírumilovným, miloval jsi lháře a ničil jsi příbytky
těch, kdo přinášeli ovoce, a zbořil jsi zdi těch, kteří
tobě neškodili.
43 Protož k Nejvyššímu vystoupilo nepravé tvé
jednání a k Mocnému tvá pýcha.
44 Nejvyšší také pohlédl na pyšné časy, a hle,
skončily a naplnily se jeho ohavnosti.
45 A proto se již neukazuj, ty orlo, ani tvá hrozná
křídla, ani tvá zlá peří, ani tvá zlomyslná hlava, ani
tvé zraňující drápy, ani celé tvé marné tělo.
46 Aby se celá země osvěžila a vrátila se,
vysvobozena z tvého násilí, a aby doufala v soud a
milosrdenství toho, který ji učinil.
KAPITOLA 12
1 A stalo se, zatímco lev mluvil tato slova k orlu,
viděl jsem,
2 A hle, hlava, která zůstala, a čtyři křídla se již
neukázaly, a ti dva k ní šli a postavili se kralovat, a
jejich království bylo malé a plné pozdvižení.
3 A viděl jsem, a hle, už se neukázali, a celé tělo orla
bylo spáleno, takže země byla ve velkém strachu.
Tehdy jsem se probudil z úzkosti a vytržení své mysli
a z velkého strachu, a řekl mému duchu:
4 Hle, to jsi mi učinil, že hledáš cesty Nejvyššího.
5 Hle, jsem však unaven v mysli a velmi slabý v
duchu; a málo síly je ve mně pro velký strach, kterým
jsem byl této noci sužován.
6 Proto nyní budu prosit Nejvyššího, aby mě utěšoval
až do konce.
7 A řekl jsem: Pane, kterýž vládne, jestliže jsem
nalezl milost před t Vidíš, a jsem-li u tebe
ospravedlněn před mnoha jinými, a jestli má modlitba
skutečně vystoupí před tvou tvář;
8 Utěš mne tedy a ukaž mi, služebníku svému, výklad
a jasný rozdíl tohoto strašlivého vidění, abys dokonale
utěšil duši mou.

15. 9 Nebo jsi mě uznal za hodného ukázat mi poslední
časy.
10 A řekl mi: Toto je výklad vidění:
11 Orel, kterého jsi viděl vystupovat z moře, je
království, které viděl ve vidění tvého bratra Daniela.
12 Ale nebylo mu to vysvětleno, proto to nyní
oznamuji tobě.
13 Hle, přijdou dny, kdy povstane království na zemi
a bude se ho bát nad všechna království, která byla
před ním.
14 V tomtéž bude kralovat dvanáct králů, jeden po
druhém:
15 Nadto druhý začne kralovat a bude mít více času
než kterýkoli z dvanácti.
16 A to znamená dvanáct křídel, která jsi viděl.
17 Pokud jde o hlas, který jsi slyšel mluvit a který jsi
viděl nevycházet z hlav, ale zprostřed jeho těla, toto je
výklad:
18 Že po čase onoho království vyvstanou velké
snažení a bude stát v nebezpečí, že selže: nicméně pak
nepadne, ale bude znovu obnoveno ke svému počátku.
19 A zatímco jsi viděl těch osm malých pod peřím,
jak se lepí na její křídla, toto je výklad:
20 Že v něm povstane osm králů, jejichž časy budou
malé a jejich léta rychlá.
21 A dva z nich zahynou, prostřední čas se přiblíží:
čtyři budou zachováni, dokud se nezačne přibližovati
jejich konec, ale dva budou zachováni až do konce.
22 A když jsi viděl tři hlavy spočívající, toto je výklad:
23 V posledních dnech svých vzbudí Nejvyšší tři
království a mnohé v nich obnoví a budou mít vládu
nad zemí,
24 A z těch, kteříž v něm přebývají, s velikým
útiskem, nade všecky, kteříž byli před nimi, protož
jsou nazýváni hlavami orlí.
25 Neboť tito dokonají jeho nešlechetnost a dokonají
jeho poslední konec.
26 A když jsi viděl, že velká hlava se již neukázala,
znamená to, že jeden z nich zemře na loži svém, a
přece s bolestí.
27 Neboť ti dva, kteříž zůstanou, budou zabiti mečem.
28 Meč jednoho sežere druhého, ale nakonec sám
propadne mečem.
29 A když jsi viděl dvě pera pod křídly přecházející
přes hlavu, která jest na pravé straně;
30 Znamená to, že to jsou oni, které Nejvyšší
zachoval až do jejich konce: toto je malé království a
plné soužení, jak jsi viděl.
31 A lev, kterého jsi viděl, jak vystupuje z lesa, řve a
mluví k orlici a kárá ji za její nepravost všemi slovy,
která jsi slyšel;
32 To je ten pomazaný, kterého Nejvyšší zachoval pro
ně a pro jejich špatnost až do konce: bude je kárat a
kárat je krutostí jejich.
33 Neboť je postaví před něho živé k soudu, a bude je
kárati a napravovati.
34 Neboť ostatní z mého lidu vysvobodí s
milosrdenstvím ty, kteří byli tlačeni na mé hranice, a
bude je obšťastňovat až do příchodu dne soudu, o
němž jsem k tobě mluvil od počátku.
35 Toto je sen, který jsi viděl, a toto jsou výklady.
36 Setkali jste se jen proto, abyste poznali toto
tajemství Nejvyššího.
37 Proto zapiš do knihy všechny tyto věci, které jsi
viděl, a skryj je:
38 A učte je moudré z lidu, jehož srdce víte, že může
pochopit a zachovat tato tajemství.
39 Ty však počkej zde ještě sedm dní, aby ti bylo
ukázáno, cokoli se zalíbí Nejvyššímu, aby ti oznámil.
A s tím se vydal svou cestou.
40 A stalo se, když všechen lid viděl, že těch sedm
dní uplynulo, a já se nevrátím do města, shromáždili
je všechny, od nejmenšího po největšího, a přišli ke
mně a řekli:
41 Čím jsme tě urazili? A co zlého jsme proti tobě
učinili, že jsi nás opustil a sedíš zde na místě tomto?
42 Ze všech proroků jsi nám zůstal jen ty, jako shluk
vinobraní a jako svíčka na temném místě a jako
útočiště nebo loď chráněná před bouří.
43 Nejsou snad zla, která k nám přicházejí, dostatečná?
44 Jestliže nás opustíš, oč by nám bylo lépe,
kdybychom byli také spáleni uprostřed Sionu?
45 Vždyť nejsme lepší než ti, kteří tam zemřeli. A
plakali mocným hlasem. Potom jsem jim odpověděl a
řekl:
46 Utěš se, Izraeli; a nebuď těžký, dome Jákobův.
47 Nebo Nejvyšší tě má v paměti, a Mocný na tebe
nezapomněl v pokušení.
48 Já jsem vás neopustil, ani jsem se od vás nevzdálil,
ale přišel jsem na toto místo, abych se modlil za
zpustošení Sionu a abych hledal slitování pro váš
nízký stav. vaše svatyně.
49 A nyní jděte každý svou cestou domů, a po těchto
dnech přijdu k vám.
50 Lid tedy šel do města, jak jsem jim přikázal:
51 Ale zůstal jsem na poli sedm dní, jak mi anděl
přikázal; a jedl jsem jen v těch dnech z polních květů
a měl jsem svůj pokrm z bylin.
KAPITOLA 13
1 A stalo se po sedmi dnech, zdál se mi v noci sen:
2 A hle, zvedl se vítr od moře, že pohnul všemi jeho
vlnami.
3 A viděl jsem, a hle, ten muž sílil s tisíci nebes, a
když obrátil tvář svou, aby viděl, třásly se všechny
věci, které byly pod ním vidět.
4 A kdykoli vyšel hlas z jeho úst, pálili všichni, kdo
slyšeli jeho hlas, jako když země chřadne, když ucítí
oheň.
5 A potom jsem spatřil, a hle, shromáždilo se
množství mužů, podle počtu, ze čtyř nebeských větrů,
aby si podmanili muže, který vyšel z moře.

16. 6 Ale viděl jsem, a hle, vyryl si velkou horu a vyletěl
na ni.
7 Ale byl bych viděl kraj nebo místo, kde byl kopec
vytesán, a nemohl jsem.
8 A potom jsem spatřil, a hle, všichni, kteří se
shromáždili, aby ho podmanili, měli velký strach, a
přesto se odvážili bojovat.
9 A hle, když viděl násilí zástupu, který přišel,
nezvedl ruku, ani nedržel meč ani žádný válečný
nástroj.
10 Ale jen já jsem viděl, že ze svých úst seslal jakoby
záblesk ohně a ze svých rtů vycházel plamenný dech
az jazyka vypouštěl jiskry a bouře.
11 A všichni byli smíšeni; výbuch ohně, planoucí
dech a velká bouře; a padl s násilím na zástup, který
byl připraven k boji, a všechny je spálil, takže při
nesčetném množství nebylo najednou vidět nic, jen
prach a zápach kouře. Když jsem to viděl, bál jsem se .
12 Potom jsem viděl téhož muže sestupovat z hory a
svolat k němu další pokojný zástup.
13 A přišlo k němu mnoho lidí, z nichž někteří se
radovali, někteří litovali, a někteří z nich byli svázáni,
a jiní přinesli z toho, co bylo obětováno; tehdy jsem
byl nemocen velkým strachem, probudil jsem se a
řekl:
14 Ukázal jsi svému služebníku tyto zázraky od
počátku a uznal jsi mě za hodného, abys přijal mou
modlitbu:
15 Ukaž mi ještě výklad tohoto snu.
16 Neboť, jak pojímám svým rozumem, běda těm,
kteří v oněch dnech zůstanou, a mnohem více běda
těm, kteří nezůstanou pozadu!
17 Ti, kteří nezůstali, byli v tísni.
18 Nyní rozumím věcem, které jsou uloženy v
posledních dnech, což se stane s nimi a s těmi, kteří
zůstali.
19 Proto se dostávají do velkého nebezpečí a do
mnoha nezbytností, jak hlásají tyto sny.
20 Pro toho, kdo je v nebezpečí, je však snazší vejít
do těchto věcí, než odejít jako oblak ze světa a nevidět,
co se děje v posledních dnech. A on mi odpověděl a
řekl:
21 Ukážu ti výklad vidění a otevřu ti, co jsi žádal.
22 Zatímco jsi mluvil o těch, kteří zůstali, toto je
výklad:
23 Kdo v ten čas snese nebezpečí, zachoval se: ti,
kteříž upadli v nebezpečí, mají skutky a víru ve
Všemohoucího.
24Vězte tedy, že ti, kdož zůstali, jsou blaženější než
mrtví.
25 Toto je smysl toho vidění: Kdežto jsi viděl člověka
vystupovat zprostřed moře.
26 Toť jest ten, jehož Bůh Nejvyšší zachoval velikou
dobu, který sám od sebe vysvobodí stvoření své, a ty,
kteříž pozůstanou, nařídí.
27 A když jsi viděl, že z úst jeho vyšel jako poryv
větru, oheň a bouře;
28 A že nedržel ani meč, ani žádný válečný nástroj,
ale že jeho vpád zničil celý zástup, který si ho přišel
podmanit; toto je výklad:
29 Hle, přicházejí dny, kdy Nejvyšší začne
osvobozovat ty, kteří jsou na zemi.
30 A přijde k úžasu těch, kteří přebývají na zemi.
31 A jeden se zaváže bojovat proti druhému, jedno
město proti druhému, jedno místo proti druhému,
jeden lid proti druhému a jedna říše proti druhé.
32 A nastane čas, kdy se tyto věci stanou, a stanou se
znamení, která jsem ti předtím ukázal, a pak bude
prohlášen můj Syn, kterého jsi viděl jako člověka
vystupujícího.
33 A až všechen lid uslyší jeho hlas, každý ve své
zemi opustí bitvu, kterou vedou jeden proti druhému.
34 A shromáždí se nespočetné množství, jak jsi je
viděl, ochotné přijít a přemoci ho bojem.
35 Ale on bude stát na vrcholu hory Sion.
36 A přijde Sion a bude ukázán všem lidem,
připravován a budován, jako když jsi viděl kopec
vyrytý bez rukou.
37 A tento můj Syn pokárá ničemné výmysly těch
národů, které pro svůj ničemný život upadly do bouře;
38 A položí před ně jejich zlé myšlenky a muka, jimiž
začnou být mučeni, která jsou jako plamen: a bez
námahy je zničí zákonem, který je jako já.
39 A když jsi viděl, že shromáždil k sobě jiný
pokojný zástup;
40 To je těch deset kmenů, které byly odvedeny
zajatce ze své země v době krále Osea, které
Salmanasar, král Assyrský, odvedl do zajetí a přenesl
je přes vody, a tak přišli do jiné země. .
41 Oni však mezi sebou přijali tuto radu, že opustí
množství pohanů a odejdou do jiné země, kde lidstvo
nikdy nebydlelo,
42 Aby tam dodržovali svá nařízení, která nikdy
nezachovávali ve své zemi.
43 A vstoupili do Eufratu úzkými místy řeky.
44 Nejvyšší jim totiž ukázal znamení a utišil potopu,
dokud nepřešli.
45 Neboť přes tu zemi vedla velká cesta, totiž rok a
půl, a ten kraj se jmenuje Arsareth.
46 Potom tam bydleli až do posledního času; a nyní,
když začnou přicházet,
47 Nejvyšší zastaví prameny potoka, aby procházely;
proto jsi viděl zástup v pokoji.
48 Ale ti, kteříž pozůstali z lidu tvého, jsou ti, kteříž
se nalézají v mezích mých.
49 Když nyní zničí množství národů, které jsou
shromážděny, bude bránit svůj lid, který zůstal.
50 A tehdy jim ukáže velké divy.
51 I řekl jsem, Pane, kterýž vládneš, ukaž mi toto:
Proč jsem viděl muže vystupovati zprostřed moře?
52 A řekl mi: Jako nemůžeš ani hledat ani znát věci,
které jsou v mořských hlubinách, tak ani nikdo na
zemi nemůže spatřit mého Syna ani ty, kteří jsou s
ním, ale ve dne .

17. 53 Toto je výklad snu, který jsi viděl, a kterým jsi zde
pouze osvícen.
54 Nebo jsi opustil svou vlastní cestu, a přiložil jsi
svou píli k zákonu mému a hledal jsi ho.
55 Život svůj jsi uspořádal v moudrosti, a rozumnost
nazval jsi matkou svou.
56 A proto jsem ti ukázal poklady Nejvyššího: po
dalších třech dnech k tobě budu mluvit jiné věci a
zvěstovat ti mocné a podivuhodné věci.
57 Potom jsem vyšel na pole, vzdávajíc chválu a
velké díky Nejvyššímu pro jeho zázraky, které činil
včas;
58 A poněvadž řídí to, a věci, kteréž připadají v čas
jejich, a seděl jsem tam tři dny.
KAPITOLA 14
1 A stalo se třetího dne, seděl jsem pod dubem, a hle,
ozval se hlas z keře proti mně a řekl: Esdrasi, Esdrasi.
2 A řekl jsem: Zde jsem, Pane, a postavil jsem se na
nohy své.
3 Potom mi řekl: V keři jsem se zjevně zjevil
Mojžíšovi a mluvil jsem s ním, když můj lid sloužil v
Egyptě.
4Poslal jsem ho a vyvedl svůj lid z Egypta a vyvedl
jsem ho na horu, kde jsem ho držel dlouhou dobu,
5 A řekl mu mnoho podivuhodných věcí a ukázal mu
tajemství časů a konce; a přikázal mu, řka:
6 Tato slova vypravíš a tato skryješ.
7 A nyní ti říkám:
8 Abys uložil ve svém srdci znamení, která jsem
ukázal, a sny, které jsi viděl, a výklady, které jsi slyšel.
9 Neboť budeš vzat ode všech a od nynějška zůstaneš
s mým Synem as těmi, kdo jsou ti podobní, až do
konce časů.
10 Nebo svět ztratil mládí své, a časy počínají
starnouti.
11 Svět je totiž rozdělen na dvanáct částí a deset jeho
částí je již pryč a polovina desátého dílu:
12 A zbývá to, co je po polovině desátého dílu.
13 Nyní tedy udělej pořádek ve svém domě a kárej
svůj lid, potěš ty, kdo jsou v soužení, a nyní se zřekni
porušení,
14 Odpusť od svých smrtelných myšlenek, odhoď
břemena člověka, odlož nyní slabou přirozenost,
15 A odlož myšlenky, které jsou pro tebe nejtěžší, a
pospěš si, abys utekl z těchto časů.
16 Neboť později se stanou ještě větší zla, než která
jsi viděl.
17 Neboť pohleďte, jak moc bude svět věkem slabší,
tím více se rozmnoží zla na těch, kdo v něm přebývají.
18 Čas zajisté utíká daleko, a najímání jest těžce; nebo
nyní spěchá vidění, kteréž jsi viděl.
19 Tehdy jsem před tebou odpověděl a řekl:
20 Hle, Pane, půjdu, jak jsi mi přikázal, a budu kárat
přítomné lidi, ale kdo se narodí potom, kdo je bude
napomínat? tak je svět ve tmě, a ti, kdo v něm
přebývají, jsou bez světla.
21 Neboť jest spálen zákon tvůj nikdo nezná věci,
které jsou od tebe činěny, ani dílo, které má začít.
22 Jestliže jsem však před tebou nalezl milost, sešli
do mě Ducha Svatého a já napíšu všechno, co se stalo
ve světě od počátku, co je napsáno v tvém zákoně,
aby lidé našli tvou cestu a který bude žít v posledních
dnech, může žít.
23 Odpověděl mi: Jdi, shromáždi lid a řekni jim, že tě
nebudou hledat čtyřicet dní.
24 Ale pohleď, připravíš si mnoho buxusů a vezmeš s
sebou Sareu, Dabrii, Selemii, Ecanus a Asiel, těchto
pět, které jsou připraveny rychle psát;
25 A přijď sem, a zapálím svíčku rozumnosti v srdci
tvém, která nezhasne, dokud se nestane to, co začneš
psát.
26 A když to uděláš, některé věci zveřejníš a některé
budeš tajně ukazovat moudrým; zítra v tuto hodinu
začneš psát.
27 Potom jsem vyšel, jak přikázal, a shromáždil
všechen lid a řekl:
28 Slyš tato slova, Izraeli.
29 Naši otcové byli na počátku cizinci v Egyptě,
odkud byli vysvobozeni.
30 A přijali zákon života, kteréhož nezachovali,
kterýž i vy jste po nich přestoupili.
31 Tehdy byla mezi vás rozdělena země, země Sion,
losem, ale vaši otcové i vy sami jste se dopouštěli
nepravosti a neostříhali cest, které vám přikázal
Nejvyšší.
32 A protože je spravedlivý soudce, vzal vám včas to,
co vám dal.
33 A nyní jste zde vy a vaši bratří mezi vámi.
34 Jestliže si tedy podřídíte vlastní rozum a napravíte
svá srdce, budete udržováni naživu a po smrti
dosáhnete milosrdenství.
35 Neboť po smrti přijde soud, až budeme zase žíti, a
tehdy budou zjevena jména spravedlivých, a skutky
bezbožných budou oznámeny.
36 Ať tedy ke mně nyní nikdo nepřichází, ani mě
nehledá po těchto čtyřicet dní.
37 Vzal jsem tedy těch pět mužů, jak mi přikázal, a šli
jsme do pole a zůstali jsme tam.
38 A druhého dne, aj, zavolal mě hlas, řka: Esdrasi,
otevři ústa svá, a pij, což já ti dám napíti.
39 Potom jsem otevřel ústa, a hle, dosáhl mi plného
poháru, který byl jakoby plný vody, ale měl barvu
jako oheň.
40 Vzal jsem to a napil se, a když jsem se z toho napil,
srdce mé promluvilo rozumnost a moudrost rostla v
mých prsou, neboť duch můj upevnil paměť.
41 A ústa má byla otevřena a více nezavřena.
42 Nejvyšší dal rozumět těm pěti mužům a psali
podivuhodná noční vidění, která byla vyprávěna, o
kterých nevěděli. Seděli čtyřicet dní a psali ve dne a v
noci jedli chléb.

18. 43 Pokud jde o mě. Ve dne jsem mluvil a v noci jsem
nedržel jazyk za zuby.
44 Za čtyřicet dní napsali dvě stě čtyři knih.
45 A stalo se, když se naplnilo čtyřicet dní, že
Nejvyšší promluvil, řka: První, co jsi napsal, zveřejni
otevřeně, aby si to přečetli hodní i nehodní.
46 Ale sedmdesát posledních si nech, abys je vydal
jen těm, kdo jsou mezi lidem moudří.
47 Neboť je v nich pramen rozumnosti, pramen
moudrosti a proud poznání.
48 A udělal jsem tak.
KAPITOLA 15
1 Hle, mluv do uší mého lidu prorocká slova, která ti
vložím do úst, praví Hospodin:
2 A dej je napsat na papír, neboť jsou věrní a pravdiví.
3 Neboj se smýšlení proti tobě, ať tě netrápí
nedůvěřivost těch, kteří mluví proti tobě.
4 Nebo všichni nevěrní zemřou ve své nevěrnosti.
5 Hle, praví Hospodin, uvedu rány na svět; meč, hlad,
smrt a zkáza.
6 Nebo bezbožnost náramně poskvrnila celou zemi, a
jejich zraňující skutky se naplnily.
7 Proto praví Hospodin:
8 Už nebudu držet jazyk za zuby, abych se dotkl
jejich špatnosti, kterou sprostě páchají, ani jim nebudu
trpět v těch věcech, v nichž se bezbožně pohybují: hle,
krev nevinná a spravedlivá ke mně volá a duše lidí jen
si neustále stěžovat.
9 A proto, praví Pán, jistě je pomstím a přijmu z jejich
středu všechnu nevinnou krev.
10 Hle, můj lid je veden jako stádo na porážku;
nedovolím jim nyní přebývat v egyptské zemi.
11 Ale přivedu je mocnou rukou a vztaženou paží a
udeřím Egypt ranami jako dříve a zničím celou jeho
zemi.
12 Egypt bude truchlit a jeho základ bude zasažen
morem a trestem, které na něj Bůh uvalí.
13 Ti, kteříž obdělávají zemi, budou truchlit, neboť
jejich semena zvadnou při výbuchu a krupobití a v
děsivém souhvězdí.
14 Běda světu a těm, kdo v něm přebývají!
15 Neboť meč a jejich zkáza se blíží, a jeden lid
povstane a bude bojovat další a meče v rukou.
16 Nebo bude vzpouru mezi lidmi a napadání jeden
druhého; nebudou hledět na své krále ani na knížata a
průběh jejich jednání bude stát v jejich moci.
17 Člověk si bude přát jít do města, ale nebude moci.
18 Pro svou pýchu budou města zmítána, domy budou
zničeny a lidé se budou bát.
19 Člověk nebude mít slitování nad svým bližním, ale
zničí jejich domy mečem a zničí jejich majetek pro
nedostatek chleba a pro velké soužení.
20 Hle, praví Bůh, svolám ke mně všechny krále
země, kteří jsou od východu slunce, od jihu, od
východu a Libana; aby se obrátili jeden proti druhému
a splatili věci, které jim udělali.
21 Jako oni dnes činí mým vyvoleným, tak učiním i já
a odplatím v lůnu jejich. Takto praví Pán Bůh;
22 Moje pravice neušetří hříšníků a můj meč
nepřestane nad těmi, kdo prolévají nevinnou krev na
zemi.
23 Oheň vyšel z jeho hněvu a pohltil základy země a
hříšníky jako slámu, která se zapálí.
24 Běda těm, kteří hřeší a mých přikázání
nezachovávají! praví Pán.
25 Neušetřím je, jděte, synové, od moci,
neposkvrňujte svatyni mou.
26 Neboť Pán zná všechny, kdož proti němu hřeší, a
proto je vysvobodí k smrti a zkáze.
27 Nyní přišly rány na celou zemi a vy v nich
zůstanete, neboť Bůh vás nevysvobodí, protože jste
proti němu zhřešili.
28 Hle, strašné vidění a jeho zjevení od východu:
29 Tam, kde vyjedou národové draků Arábie s mnoha
vozy, a jejich množství bude unášeno jako vítr na
zemi, aby se všichni, kdo je slyší, báli a třásli.
30 Také Karmánci zuřiví v hněvu vyjdou jako lesní
prasata as velikou silou přijdou a spojí se s nimi v boji
a zpustoší část země Assyřanů.
31 A tehdy budou mít draci navrch, pamatovat si svou
přirozenost; a jestliže se obrátí, spiknouce se ve velké
síle, aby je pronásledovali,
32 Ti pak budou vykrváceni, a budou mlčet skrze
svou moc, a utečou.
33 A ze země Assyřanů je nepřítel oblehne a některé z
nich pohltí a v jejich zástupu bude strach a děs a svár
mezi jejich králi.
34 Hle, oblaka od východu a od severu až k jihu, a
jsou velmi strašné na pohled, plné hněvu a bouře.
35 Budou bít jeden na druhého a srazí velké množství
hvězd na zemi, dokonce svou vlastní hvězdu; a krev
bude od meče až do břicha,
36 A hnůj lidí do velbloudí holiny.
37 A na zemi bude veliký strach a chvění, a ti, kteříž
uvidí hněv, budou se bát a chvění přijde na ně.
38 A pak přijdou velké bouře od jihu a od severu a
další část od západu.
39 A zvednou se silné větry od východu a otevřou je;
a mrak, který vzbudil v hněvu, a hvězda, která se
pohnula, aby vyvolala strach směrem k východnímu a
západnímu větru, bude zničen.
40 Veliká a mocná oblaka se nadýmají hněvem a
hvězda, aby vyděsily celou zemi i ty, kdo v ní
přebývají; a na každé vysoké a vznešené místo vylijí
strašlivou hvězdu,
41 Oheň, krupobití a létající meče a mnohé vody, aby
byla plná všechna pole a všechny řeky hojností
velkých vod.
42 A zboří města a hradby, hory a pahorky, lesní
stromy a louky a jejich obilí.
43 I půjdou pevně do Babylona a vyděsí jej.

19. 44 Přijdou k ní a oblehnou ji, vylejí na ni hvězdu a
všechen hněv, pak prach a dým vystoupí k nebi a
všichni, kdo jsou kolem ní, ji budou naříkat.
45 A ti, kteří zůstanou pod ní, budou sloužit těm, kteří
ji uvrhli do strachu.
46 A ty, Asie, máš účast na naději Babylonu a jsi
slávou jeho osoby.
47 Běda tobě, ubohá, že jsi se jí připodobnil; a
vystrojil jsi dcery své do smilstva, aby se líbily a
chlubily se milenci tvými, kteříž vždy toužili smilniti
s tebou.
48 Následoval jsi nenáviděnou ve všech jejích dílech
a výmyslech, proto praví Bůh:
49 Pošlu na tebe rány; vdovství, chudoba, hlad, meč a
mor, aby promarnil tvé domy zkázou a smrtí.
50 A sláva Síly tvé uschne jako květ, vzejde žár, který
je na tebe seslán.
51 Budeš zesláblá jako chudá žena s ranami a jako
trestaná ranami, takže mocní a milenci nebudou moci
přijmout jsem tě.
52 Kéž bych tak žárlil proti tobě, praví Hospodin,
53 Kdybys nebyl vždy zabíjel mé vyvolené,
povyšoval rány svých rukou a neříkal nad jejich
mrtvými, když jsi byl opilý,
54 Vyjevuješ krásu své tváře?
55 Odměna tvého smilstva bude v tvém lůnu, proto
dostaneš odplatu.
56 Jako jsi učinil mým vyvoleným, praví Pán, tak i
tobě učiní Bůh a vydá tě v neštěstí.
57 Synové tvoji zemřou hladem, a ty padneš mečem,
města tvá zbořena budou, a všecko tvé zahyne mečem
na poli.
58 Ti, kteří jsou v horách, zemřou hladem, budou jíst
své vlastní maso a pít svou krev pro velký hlad po
chlebu a žízeň po vodě.
59 Ty jako nešťastný projdeš mořem a znovu dostaneš
rány.
60 A v průchodu se vrhnou na pusté město a zničí
nějakou část tvé země a pohltí část tvé slávy a vrátí se
do zničeného Babylonu.
61 A budeš od nich svržen jako strniště, a budou ti
jako oheň;
62 A pohltí tebe i města tvá, zemi tvou i hory tvé;
všechny tvé lesy a tvé úrodné stromy shoří ohněm.
63 Syny tvé odnesou do zajetí, a hle, co máš, zkazí to,
a zkazí krásu tváře tvé.
KAPITOLA 16
1 Běda tobě, Babylóne a Asii! běda tobě, Egyptu a
Sýrii!
2 Přepásejte se pytli a vlasy, naříkejte nad svými
dětmi a litujte; neboť tvé zničení je blízko.
3 Je na tebe seslán meč, a kdo ho může vrátit?
4 Oheň je poslán mezi vás, a kdo ho může uhasit?
5 Jsou na vás poslány rány a kdo je může zahnat?
6 Může někdo zahnat hladového lva v lese? nebo
může kdo uhasit oheň na strništi, když začne hořet?
7 Smí se znovu otočit šíp vystřelený silným
lučištníkem?
8 Mocný Hospodin sesílá rány a kdo je může zahnat?
9 Z jeho hněvu vyšlehne oheň, a kdo je ten, kdo jej
může uhasit?
10 Bude vrhat blesky, a kdo se nebude bát? bude
hřímat, a kdo se nebude bát?
11 Hospodin bude hrozit, a kdo nebude před jeho
přítomností rozdrcen na prach?
12 Země se třese a základy její; moře se zvedá s
vlnami z hlubin a jeho vlny jsou rozbouřeny a jeho
ryby také před Hospodinem a před slávou jeho moci.
13 Neboť silná je jeho pravice, která napíná luk, jeho
šípy, které vystřeluje, jsou ostré a neminou, až začnou
střílet do končin světa.
14 Hle, rány jsou seslány a nevrátí se, dokud
nepřijdou na zem.
15 Oheň se zapálí a nebude uhašen, dokud nestráví
základy země.
16 Jako šíp vystřelený na lučištníka mocného se
nevrací;
17 Běda mi! běda mi! kdo mě vysvobodí v těch dnech?
18 Počátek zármutku a velkého smutku; počátek
hladomoru a velké smrti; začátek válek a mocnosti
budou stát ve strachu; začátek zla! co mám dělat, až
tato zla přijdou?
19 Hle, hlad a mor, soužení a úzkost jsou poslány
jako metly k nápravě.
20 Ale pro všechny tyto věci se neodvrátí od své
ničemnosti a nebudou vždy pamatovat na pohromy.
21 Hle, potraviny budou na zemi tak levné, že si
budou myslet, že jsou v dobrém případě, a dokonce
pak na zemi poroste zla, meč, hlad a velký zmatek.
22 Neboť mnozí z obyvatel země zahynou hladem; a
ostatní, kteří uniknou hladu, meč zničí.
23 A mrtví budou vyvrženi jako hnůj a nebude nikoho,
kdo by je potěšil;
24 Nezůstane nikdo, kdo by obdělával zemi a rozséval
ji
25 Stromy přinesou ovoce, a kdo je bude sbírat?
26 Hrozny dozrají a kdo je bude šlapat? neboť
všechna místa budou od lidí pustá:
27 Aby jeden toužil vidět druhého a slyšet jeho hlas.
28 Nebo z města zbude deset a dva z pole, kteří se
skryjí v hustých hájích a v rozsedlinách skal.
29 Jako v olivovém sadu na každém stromě zůstávají
tři nebo čtyři olivy;
30 Nebo jako když se sbírá vinice, zbyly z nich trsy,
které pilně prohledávají vinici:
31 Tak i v oněch dnech po nich zůstanou tři nebo čtyři,
kteří prohledávají své domy mečem.
32 Země bude zpustošena a její pole zestárnou a její
cesty a všechny její stezky budou plné trní, protože
tudy nikdo neprojde.

20. 33 Panny budou truchlit, nemajíce ženicha; ženy
budou truchlit, nemajíce muže; jejich dcery budou
truchlit, nemajíce pomocníků.
34 Ve válkách budou zničeni jejich ženichové a jejich
muži zahynou hladem.
35 Slyšte tyto věci a rozumějte jim, služebníci Páně.
36 Hle, slovo Hospodinovo, přijmi je, nevěřte bohům,
o nichž mluvil Hospodin.
37 Hle, rány se přibližují a neochabují.
38 Jako když těhotná žena v devátém měsíci porodí
svého syna, po dvou nebo třech hodinách svého
porodu obklíčí její lůno velké bolesti, které, když se
dítě narodí, nepoleví ani na okamžik.
39 Ani tak neochabnou rány, aby přišly na zemi, a
svět bude truchlit a smutky na něj přijdou ze všech
stran.
40 Můj lide, slyš mé slovo, připrav se k boji a buď v
těch zlých věcech jako poutníci na zemi.
41 Kdo prodává, ať je jako ten, kdo utíká, a kdo
kupuje, jako ten, kdo prohraje.
42 Kdo nakupuje zboží, jako ten, kdo z něj nemá zisk,
a kdo staví, jako ten, kdo v něm nebydlí:
43 Kdo seje, jako by neměl sklízet, tak i ten, kdo sází
vinici, jako ten, kdo nesbírá hrozny.
44 Ti, kteří se vdávají, jako ti, kteří nemají mít děti; a
ti, kteří se nevdávají, jako vdovci.
45 A proto ti, kteří se namáhají nadarmo,
46 Neboť cizinci budou sklízet jejich ovoce a kazit
jejich majetek, zbořit jejich domy a odvést své děti do
zajetí, neboť v zajetí a hladu budou mít děti.
47 A ti, kteří své zboží okupují loupežemi, tím více
zdobí svá města, své domy, svůj majetek a své vlastní
osoby:
48 Čím více se na ně budu hněvat pro jejich hřích,
praví Hospodin.
49 Jako děvka závidí správné poctivé a ctnostné ženě:
50 Tak bude spravedlnost nenávidět nepravost, když
se okrášlí, a bude ji žalovat před její tváří, až přijde,
aby hájil toho, kdo pilně vyhledává každý hřích na
zemi.
51 A proto nebuďte jemu podobni ani skutkům jeho.
52 Ještě málo, a nepravost bude odstraněna ze země, a
spravedlnost bude vládnout mezi vámi.
53 Ať hříšník neříká, že nezhřešil, neboť Bůh spálí
uhlíky na jeho hlavu, který praví před Pánem Bohem
a jeho slávou: Nezhřešil jsem.
54 Hle, Hospodin zná všechny skutky lidí, jejich
představy, jejich myšlenky a jejich srdce.
55 Kteříž řekli, nežli slovo: Budiž země; a bylo
učiněno: Budiž nebe; a bylo vytvořeno.
56 V jeho slově byly učiněny hvězdy a on zná jejich
počet.
57 Zkoumá hlubiny a poklady jejich; změřil moře i to,
co obsahuje.
58 Zavřel moře uprostřed vod a svým slovem pověsil
zemi na vody.
59 Rozprostírá nebesa jako klenbu; na vodách ji
založil.
60 Na poušti udělal prameny vod a jezírka na
vrcholcích hor, aby se řeky slévaly z vysokých skal a
zalévaly zemi.
61 Stvořil člověka a srdce jeho vložil doprostřed těla a
dal mu dech, život a rozum.
62 Ano a Duch všemohoucího Boha, který stvořil
všechno a prozkoumával všechno skryté v skrytech
země,
63 Jistě zná vaše výmysly a to, co si myslíte ve svých
srdcích, i ty, kteří hřeší a svůj hřích chtějí skrývat.
64 Proto Hospodin důkladně prozkoumal všechny
vaše skutky a všechny vás zahanbí.
65 A až budou vyneseny vaše hříchy, budete se stydět
před lidmi a vaše vlastní hříchy budou vašimi žalobci
v onen den.
66 Co budete dělat? aneb jak skryjete hříchy své před
Bohem a anděly jeho?
67 Hle, Bůh sám je soudcem, bojte se ho, zanechte
svých hříchů a zapomeňte na své nepravosti, abyste se
do nich již navěky nepletli; tak vás Bůh povede a
vysvobodí vás ze všech potíží.
68 Nebo vizte, vzplanul nad vámi planoucí hněv
velkého zástupu a některé z vás vezmou a budou vás
krmit, zahálejícími, věcmi obětovanými modlám.
69 A ti, kteří s nimi souhlasí, budou posmíváni a
potupeni a pošlapáni.
70 Neboť na každém místě a v příštích městech bude
velké povstání proti těm, kdo se bojí Hospodina.
71 Budou jako šílenci, nikoho nešetří, ale ty, kdo se
bojí Hospodina, stále kořisti a hubí.
72 Nebo promarní a odnesou svůj majetek a vyženou
je z domů svých.
73 Tehdy se pozná, kdo jsou moji vyvolení; a budou
zkoušeni jako zlato v ohni.
74 Slyšte, milovaní moji, praví Pán: Hle, blíží se dny
soužení, ale já vás od nich vysvobodím.
75 Nebojte se ani nepochybujte; neboť Bůh je tvůj
průvodce,
76 A vůdce těch, kteříž ostříhají přikázaní a přikázání
má, praví Panovník Hospodin: Nechť vás netíží
hříchy vaše, a nepravosti vaše nepovyšují se.
77 Běda těm, kdo jsou svázáni svými hříchy a přikryti
svými ini pokoje, jako když je pole pokryto křovím a
jeho cesta je pokryta trním, takže nikdo nemůže projít!
78 Nechá se svlečený a je uvržen do ohně, aby s ním
byl pohlcen.