Zebulun, the sixth son of Jacob and Leah. The inventor and philanthropist., What he learned as a result of the plot against Joseph.

2. KAPITOLA 1
Zabulon, šestý syn Jákoba a Ley.
Vynálezce a filantrop. Co se dozvěděl v
důsledku spiknutí proti Josefovi.
1 Opis slov Zabulonových, která přikázal
svým synům, než zemřel ve sto čtrnáctém
roce svého života, dva roky po smrti
Josefově.
2 Řekl jim: Poslouchejte mě, synové
Zabulonovi, dbejte na slova svého otce.
3 Já, Zabulon, jsem se narodil jako dobrý
dar svým rodičům.
4 Nebo když jsem se narodil, můj otec byl
velmi rozmnožen, a to jak v stádech, tak
ve stádech, když měl svůj podíl na prutech.
5 Nejsem si vědom, že jsem po všechny
své dny hřešil, leda v myšlenkách.
6 Ještě si nepamatuji, že bych se dopustil
nějaké nepravosti, kromě hříchu
nevědomosti, kterého jsem se dopustil
proti Josefovi; neboť jsem se zavázal se
svými bratřími, že nebudu říkat svému otci,
co se stalo.
7 Ale mnoho dní jsem plakal tajně kvůli
Josefovi, protože jsem se svých bratří bál,
protože se všichni shodli, že kdyby někdo
prozradil to tajemství, měl by být zabit.
8 Když ho však chtěli zabít, velmi jsem je
zapřísahal slzami, aby nebyli vinni tímto
hříchem.
9 Simeon a Gád totiž přišli proti Josefovi,
aby ho zabili, a on jim s pláčem řekl:
Smilujte se nade mnou, moji bratři,
smilujte se nad útrobami Jakuba, našeho
otce, nevkládejte na mě své ruce, abyste
prolili nevinnou krev, neboť jsem nezhřešil
proti tobě.
10 A jestliže jsem skutečně zhřešil,
trestejte mě káznou, moji bratři, ale
nevztahujte na mě svou ruku kvůli
Jákobovi, našemu otci,
11 A když mluvil tato slova a naříkal, jak
to dělal, nemohl jsem snést jeho nářky a
začal jsem plakat, a moje játra byla vylita a
všechna podstata mých útrob se uvolnila.
12 A plakal jsem s Josefem a srdce mé
zatlouklo, a klouby mého těla se třásly, a
nemohl jsem státi.
13 A když mě Josef viděl, jak pláču s ním
a jak jdou proti němu, aby ho zabili, utekl
za mnou a prosil je.
14 Ruben však mezitím vstal a řekl:
Pojďte, moji bratři, nezabíjejme ho, ale
hoďme ho do jedné z těchto suchých jam,
které naši otcové vykopali a nenašli vodu.
15 Hospodin proto zakázal, aby v nich
stoupala voda, aby byl Josef zachován.
16 A činili tak, dokud jej neprodali
Izmaelicům.
17 Neboť na jeho ceně jsem neměl podíl,
mé děti.
18 Ale Simeon, Gád a šest dalších našich
bratří vzali cenu Josefa a koupili sobě,
svým ženám a dětem sandály a řekli:
19 Nebudeme z ní jíst, protože je to cena
za krev našeho bratra, ale jistě ji
pošlapeme, protože řekl, že bude nad námi
králem, a tak uvidíme, co se stane s jeho
sny.
20 Proto je v písmu Mojžíšova zákona
psáno, že kdokoli nevzbudí semeno svému
bratru, tomu bude rozepnutý sandál a
naplivni mu do tváře.
21 A bratři Josefovi si nepřáli, aby jejich
bratr žil, a Pán jim uvolnil sandál, který
měli na svém bratru Josefovi.
22 Když totiž přišli do Egypta, byli
Josefovi služebníci venku za branou
uvolněni, a tak se Josefovi poklonili podle
vzoru krále faraona.
23 A nejenže se mu klaněli, ale byli také
poplivani, hned před ním padli, a tak byli
předem zahanbeni. Egypťané.
24 Potom Egypťané slyšeli o všem zlém,
které způsobili Josefovi.
25 A když byl prodán, posadili se moji
bratři k jídlu a pití.
26 Ale já jsem z lítosti nad Josefem nejedl,
ale hlídal jsem jámu, protože Juda se bál,

3. aby se Simeon, Dan a Gád nerozběhli a
nezabili ho.
27 Když však viděli, že nejím, postavili
mě, abych ho hlídal, dokud nebyl prodán
Izmaelicům.
28 Když Ruben přišel a uslyšel, že když
byl pryč, byl Josef prodán, roztrhl svá
roucha a truchlil:
29 Jak budu hledět na tvář svého otce
Jákoba? A vzal peníze a rozběhl se za
obchodníky, ale když je nenašel, vrátil se
zarmoucený.
30 Ale kupci opustili širokou cestu a prošli
Troglodyty zkratkou.
31 Ale Ruben byl zarmoucen a toho dne
nejedl.
32 Dan k němu tedy přišel a řekl: Neplač,
ani se nermucuj; neboť jsme našli, co
můžeme říci svému otci Jákobovi.
33 Zabijme kozla a ponořme do něj sukni
Josefovu; a pošleme to Jákobovi se slovy:
Víš, je to plášť tvého syna?
34 A oni tak učinili. Když ho prodávali,
svlékli z Josefa kabát a oblékli ho do
otrockého roucha.
35 Simeon si vzal plášť a nechtěl ho vzdát,
protože ho chtěl roztrhnout svým mečem,
protože se rozhněval, že Josef žije a že ho
nezabil.
36 Potom jsme všichni vstali a řekli jsme
mu: Nevzdáš-li se pláště, řekneme svému
otci, že ty sám jsi spáchal tu špatnost v
Izraeli.
37 A tak jim to dal, a oni udělali, jak řekl
Dan.
KAPITOLA 2
Vyzývá k lidské soucitu a porozumění
bližním.
1 A nyní, děti, já vás, abyste zachovávali
přikázání Páně a prokazovali milosrdenství
svým bližním a měli soucit se všemi, nejen
s lidmi, ale i se zvířaty.
2 Kvůli tomu všemu mi Hospodin
požehnal, a když byli všichni moji bratři
nemocní, vyvázl jsem bez nemoci, neboť
Pán zná záměr každého z nich.
3 Mějte tedy slitování ve svých srdcích,
děti moje, neboť jako člověk činí bližnímu
svému, tak i Pán naloží jemu.
4 Synové mých bratří totiž onemocněli a
umírali kvůli Josefovi, protože neprokázali
milosrdenství ve svém srdci; ale moji
synové zůstali bez nemoci, jak víte.
5 A když jsem byl v zemi Kananejské, u
mořského pobřeží, chytal jsem ryby pro
svého otce Jákoba; a když se mnozí udusili
v moři, pokračoval jsem nezraněn.
6 Jako první jsem vyrobil loď, která se
plavila po moři, neboť Hospodin mi v ní
dal rozum a moudrost.
7 Spustil jsem za ním kormidlo a natáhl
jsem plachtu na další svislý kus dřeva
uprostřed.
8 Plavil jsem se tam podél břehů a chytal
ryby pro dům svého otce, dokud jsme
nepřišli do Egypta.
9 A ze soucitu jsem se o svůj úlovek
podělil s každým cizím.
10 A byl-li někdo cizinec nebo nemocný
nebo starý, uvařil jsem ryby, dobře jsem je
oblékl a obětoval jsem je všem lidem, jak
každý potřeboval, zarmucoval jsem je a
slitoval jsem se nad nimi.
11 Pročež i mne Hospodin nasytil hojností
ryb při chytání ryb; neboť kdo se dělí se
svým bližním, dostává od Pána mnohem
více.
12 Pět let jsem chytal ryby a dával jsem je
každému, koho jsem viděl, a stačilo to pro
celý dům mého otce.
13 A v létě jsem chytal ryby a v zimě jsem
choval ovce u svých bratří.
14 Nyní vám oznámím, co jsem udělal.
15 Viděl jsem muže v soužení v nahotě v
zimě, slitoval jsem se nad ním a tajně jsem
ukradl roucho z domu svého otce a dal je
tomu, kdo byl v tísni.

4. 16 Vy tedy, děti mé, z toho, co vám Bůh
dává, prokazujte bez váhání soucit a
milosrdenství všem lidem a dávejte
každému s dobrým srdcem.
17 A nemáte-li co dáti tomu, kdo to
potřebuje, smilujte se nad ním v útrobách
milosrdenství.
18 Vím, že moje ruka nenašla prostředky,
které bych mu dala, co potřeboval, a chodil
jsem s ním a plakal jsem sedm honů a
moje útroby po něm soucitně toužily.
19 Smilujte se tedy i vy, mé děti, s každým
milosrdným člověkem, aby se i Pán
slitoval a smiloval nad vámi.
20 Neboť i v posledních dnech sešle Bůh
své slitování na zemi, a kdekoli nalezne
vnitřnosti milosrdenství, přebývá v něm.
21 Nebo do jaké míry se slitovává člověk
se svými bližními, do té míry s ním i Pán.
22 A když jsme sestoupili do Egypta, Josef
proti nám nenesl žádnou zlobu.
23 Na koho dbejte, toho i vy, děti moje,
schvalujte se bez zloby a milujte se
navzájem; a neskládejte každý z vás za
zlého proti bratru svému.
24 Neboť to ruší jednotu a rozděluje
všecko pokolení, trápí duši a unavuje tvář.
25 Pozorujte tedy vody a vězte, že když
spolu splývají, ženou se po kamenech,
stromech, zemi a jiných věcech.
26 Jestliže se však rozdělí na mnoho
potoků, pohltí je země a zmizí.
27 Tak budete i vy, budete-li rozděleni.
Nebuďte tedy rozděleni na dvě hlavy pro
všechno, co Pán udělal, ale jednu hlavu a
dvě ramena, dvě ruce, dvě nohy a všechny
ostatní údy.
28 Nebo jsem se naučil v písmech svých
otců, že budete rozděleni v Izraeli a budete
následovat dva krále a budete páchat
každou ohavnost.
29 A vaši nepřátelé vás povedou do zajetí
a mezi pohany budete zlí úkladně s mnoha
slabostmi a souženími.
30 A po těchto věcech si vzpomenete na
Pána a čiňte pokání, a on se nad vámi
smiluje, neboť je milosrdný a soucitný.
31 A nepočítá zlého proti synům lidským,
poněvadž jsou tělo a jsou oklamáni svými
zlými skutky.
32 A po těchto věcech vám povstane sám
Pán, světlo spravedlnosti, a vrátíte se do
své země.
33 A uvidíte ho v Jeruzalémě pro jeho
jméno.
34 A opět ho budete popudit k hněvu pro
špatnost svých skutků,
35 A budete jím zavrženi až do doby
dovršení.
36 A nyní, děti moje, nezarmucujte se, že
umírám, ani se nenechte srazit, že se
blížím ke svému konci.
37 Nebo povstanu uprostřed vás jako
vládce mezi jeho syny; a já se budu
radovat uprostřed svého pokolení, všichni,
kdo ostříhají Hospodinova zákona a
přikázání jejich otce Zabulona.
38 Ale na bezbožné uvede Hospodin oheň
věčný a zničí je po všechna pokolení.
39 Ale já nyní spěchám k odpočinku, jako
i moji otcové.
40 Vy se však bojíte Hospodina, našeho
Boha, ze vší své síly po všechny dny svého
života.
41 A když to řekl, usnul v dobrém stáří.
42 A jeho synové ho uložili do dřevěné
rakve. A potom ho vynesli a pohřbili v
Hebronu s jeho otci.