Book of Baruch, ancient text purportedly written by Baruch, secretary and friend of Jeremiah, the Old Testament prophet. The text is still extant in Greek and in several translations from Greek into Latin, Syriac, Coptic, Ethiopic, and other languages. The Book of Baruch is apocryphal to the Hebrew and Protestant canons but was incorporated in the Septuagint and was included in the Old Testament for Roman Catholics. The work is a compilation of several authors and is the only work among the apocrypha that was consciously modeled after the prophetic writings of the Old Testament.

2. KAPITOLA 1
1 A toto jsou slova knihy, kterou Báruch, syn
Nerijáše, syna Maasiáše, syna Sedechiáše, syna
Asadiáše, syna Chelkijova, napsal v Babylóně,
2 Pátého roku a sedmého dne toho měsíce, kdy
Chaldejci dobyli Jeruzalém a spálili jej ohněm.
3 A Báruch četl slova této knihy k doslechu
Jechoniáše, syna Joachima, krále judského, a v
uších všeho lidu, který si knihu přišel
poslechnout,
4 A ve slyšení šlechticů a královských synů a ve
slyšení starších a všeho lidu, od nejnižších až po
nejvyšší, dokonce i všech, kteří žili v Babylóně
u řeky Sud.
5 Načež plakali, postili se a modlili se před
Hospodinem.
6 Udělali také sbírku peněz podle síly každého
člověka:
7 A poslali to do Jeruzaléma veleknězi
Joachimovi, synu Chelkiase, syna Salomova, a
kněžím a všemu lidu, který byl s ním nalezen v
Jeruzalémě,
8 Ve stejnou dobu, kdy přijal nádoby domu
Hospodinova, které byly vyneseny z chrámu,
aby je vrátil do judské země, desátého dne
měsíce Sivan, totiž stříbrné nádoby, které
Sedecias udělal syn Josiáše, krále Jady,
9 Potom babylónský král Nabuchodonosor
odvedl Jechoniáše, knížata, zajatce, mocné muže
a lid země z Jeruzaléma a přivedl je do Babylónu.
10 Odpověděli: Hle, poslali jsme vám peníze,
abychom vám koupili zápalné oběti, oběti za
hřích a kadidlo, a připravili manu a oběti na
oltáři Hospodina, Boha našeho;
11 A modlete se za život babylonského krále
Nabuchodonosora a za život jeho syna
Balthasara, aby jejich dny byly na zemi jako dny
nebeské:
12 A Hospodin nám dá sílu a osvětlí naše oči a
budeme žít ve stínu babylonského krále
Nabuchodonozora a ve stínu Balthasara, jeho
syna, a budeme jim sloužit mnoho dní a najdeme
v jejich očích přízeň. .
13 Modlete se také za nás k Pánu Bohu našemu,
neboť jsme zhřešili proti Pánu Bohu svému; a až
do tohoto dne se od nás neodvrátil hněv
Hospodinův a jeho hněv.
14 A budete číst tuto knihu, kterou jsme vám
poslali, abyste se vyznali v domě Páně o svátcích
a slavnostních dnech.
15 A řeknete: Hospodinu, našemu Bohu, náleží
spravedlnost, ale nám zmatek tváří, jak se dnes
stalo, těm z Judy a obyvatelům Jeruzaléma,
16 A našim králům, našim knížatům, našim
kněžím, našim prorokům a našim otcům:
17 Vždyť jsme zhřešili před Hospodinem,
18 A neposlechli jsme ho a neposlechli hlasu
Hospodina, našeho Boha, abychom žili v
přikázáních, která nám zjevně dal:
19 Ode dne, kdy Hospodin vyvedl naše praotce
z egyptské země, až do dnešního dne jsme
neposlouchali Hospodina, svého Boha, a nedbali
jsme neslyšeli jeho hlas.
20 Proto se k nám přilnulo zlo a kletba, kterou
Hospodin ustanovil Mojžíšem, svým
služebníkem v době, kdy vyvedl naše otce z
egyptské země, aby nám dal zemi oplývající
mlékem a medem, jako např. je vidět tento den.
21 My jsme však neuposlechli hlasu Pána,
našeho Boha, podle všech slov proroků, které k
nám poslal:
22 Každý se však řídil představami svého zlého
srdce, aby sloužil cizím bohům a činil zlo v očích
Hospodina, našeho Boha.
KAPITOLA 2
1Hospodin tedy napravil své slovo, které
vyslovil proti nám a proti našim soudcům, kteří
soudili Izrael, a proti našim králům a našim
knížatům a proti mužům Izraele a Judy,
2 Aby na nás přivedl veliké rány, jaké se nikdy
nestaly pod celým nebem, jak se stalo v
Jeruzalémě, podle toho, co bylo napsáno v
zákoně Mojžíšově;
3 Aby člověk jedl maso svého vlastního syna a
tělo své vlastní dcery.
4 Nadto je vydal, aby se podřídili všem
královstvím, která jsou kolem nás, jako potupu a
zpustošení mezi vším lidem vůkol, kam je
Hospodin rozptýlil.
5 Tak jsme byli svrženi, a ne povýšeni, protože
jsme zhřešili proti Hospodinu, svému Bohu, a
neposlechli jsme jeho hlasu.
6 Hospodinu, našemu Bohu, náleží spravedlnost,
ale nám a našim otcům otevřená hanba, jak se
dnes jeví.
7 Neboť přišly na nás všechny tyto rány, které
proti nám Hospodin prohlásil

3. 8 My jsme se však nemodlili před Hospodinem,
abychom odvrátili každého od úmyslů jeho
zlého srdce.
9 Pročež Hospodin bděl nad námi ve zlém, a
Hospodin je uvedl na nás, neboť Hospodin je
spravedlivý ve všech svých skutcích, které nám
přikázal.
10 My jsme však neposlouchali jeho hlas,
abychom chodili v přikázáních Páně, která nám
předložil.
11 A nyní, Pane Bože Izraele, který jsi vyvedl
svůj lid z egyptské země mocnou rukou a
vysokým ramenem, se znameními a zázraky a
velikou mocí, a získal jsi jméno, jak se dnes
ukazuje:
12 Hospodine, náš Bože, zhřešili jsme, bezbožně
jsme se dopustili, ve všech tvých ustanoveních
jsme jednali nespravedlivě.
13 Odvrať se od nás hněv tvůj, nebo zbylo nás
málo mezi pohany, kamž jsi nás rozptýlil.
14 Vyslyš naše prosby, Hospodine, a naše
prosby, vysvoboď nás pro sebe a dej nám přízeň
před očima těch, kteří nás odvedli.
15 Aby celá země poznala, že ty jsi Hospodin,
náš Bůh, protože Izrael a jeho potomci jsou
nazýváni tvým jménem.
16 Hospodine, shlédni ze svého svatého domu a
hleď na nás, nakloň, Hospodine, své ucho, abys
nás vyslyšel.
17 Otevři oči své a pohleď; neboť mrtví, kteří
jsou v hrobech, jejichž duše jsou vzaty z těla,
nebudou vzdávat Hospodinu ani chválu, ani
spravedlnost.
18 Ale duše velmi sužovaná, která se sklání a
chřadne, a oči, které chřadnou, a duše hladová,
vzdají tobě chválu a spravedlnost, Hospodine.
19 Neprosíme tedy před tebou, Pane Bože náš,
svou pokornou prosbu za spravedlnost otců
našich a králů našich.
20Vždyť jsi na nás seslal svůj hněv a rozhořčení,
jak jsi mluvil skrze své služebníky proroky, řka:
21 Takto praví Hospodin: Skloňte se rameny
svými, abyste sloužili králi Babylonskému, tak
zůstanete v zemi, kterouž jsem dal otcům vašim.
22 Jestliže však neuslyšíte hlas Hospodinův,
abyste sloužili babylonskému králi,
23 Způsobím, že z judských měst az Jeruzaléma
ustane hlas veselí a hlas radosti, hlas ženicha a
hlas nevěsty, a celá země bude zpustošena.
obyvatel.
24 Nechtěli jsme však poslouchat tvůj hlas,
abychom sloužili babylonskému králi; proto jsi
napravil slova, která jsi pronesl skrze své
služebníky proroky, totiž že kosti našich králů a
kosti našich otců být vyvedeni ze svého místa.
25 A hle, jsou vyvrženi do žáru dne a do mrazu
noci a zemřeli ve velkých bídách hladem,
mečem a morem.
26 A dům, kterýž jest nazván jménem tvým, jsi
zpustošil, jak se dnes ukazuje, pro špatnost domu
Izraelského a domu Judova.
27Hospodine, náš Bože, ty jsi s námi naložil po
vší své dobrotě a podle všeho svého velkého
milosrdenství,
28 Jak jsi mluvil skrze svého služebníka Mojžíše
v den, kdy jsi mu přikázal sepsat zákon před
syny Izraele, řka:
29 Neuslyšíte-li můj hlas, jistě se tento velmi
velký zástup promění v malý počet mezi národy,
kam je rozptýlím.
30 Věděl jsem, že mě neuslyší, protože je to lid
tvrdé šíje, ale v zemi zajetí budou na sebe
pamatovat.
31 A poznají, že já jsem Hospodin, jejich Bůh,
neboť jim dám srdce a uši, aby slyšeli.
32 A budou mě chválit v zemi svého zajetí a
budou myslet na mé jméno,
33 A vraťte se od ztuhlé šíje a od svých zlých
skutků, neboť budou pamatovat na cestu otců
svých, kteří hřešili před Hospodinem.
34 A přivedu je znovu do země, kterou jsem s
přísahou zaslíbil jejich otcům, Abrahamovi,
Izákovi a Jákobovi, a budou jí pány; a
rozmnožím je, a nebudou zmenšeni.
35 A uzavřu s nimi věčnou smlouvu, že jim budu
Bohem, a oni budou mým lidem; a nebudu již
vyhánět svůj lid Izraelský ze země, kterou jsem
jim dal.
KAPITOLA 3
1 Pane všemohoucí, Bože Izraele, duše v úzkosti
ztrápeného ducha k tobě volá.
2 Slyš, Hospodine, a smiluj se; neboť ty jsi
milosrdný, a smiluj se nad námi, protože jsme
zhřešili před tebou.
3 Nebo ty trváš na věky, a my hyneme jako celí.
4 Pane všemohoucí, Bože Izraele, vyslyš nyní
modlitby mrtvých Izraelitů a jejich dětí, kteří
před tebou zhřešili a neposlouchali hlas tebe,
svého Boha; .

4. 5 Nepamatuj na nepravosti našich předků, ale
mysli na svou moc a na své jméno již nyní v
tomto čase.
6 Nebo ty jsi Hospodin Bůh náš, a tebe,
Hospodine, chváliti budeme.
7 A proto jsi vložil do našich srdcí svou bázeň,
abychom vzývali tvé jméno a chválili tě ve svém
zajetí; neboť jsme připomněli všechnu nepravost
našich předků, kteří před tebou hřešili.
8 Hle, dnes jsme ještě v zajetí, kam jsi nás
rozptýlil pro potupu a prokletí a pro všechny
nepravosti našich otců, kteří se vzdálili od
Hospodina, našeho Boha, placení.
9 Slyš, Izraeli, přikázání života, naslouchej, abys
rozuměl.
10 Jak se to stalo, Izraeli, že jsi v zemi svých
nepřátel, že jsi zestárlý v cizí zemi, že jsi
poskvrněn mrtvými?
11 Zdaliž jsi počítán s těmi, kteříž sestupují do
hrobu?
12 Opustil jsi pramen moudrosti.
13 Nebo kdybys byl chodil po cestě Boží, býval
bys býval v pokoji na věky.
14 Učte se, kde je moudrost, kde síla, kde
rozumnost; abys také věděl, kde je délka dnů a
života, kde je světlo očí a pokoj.
15 Kdo zjistil její místo? aneb kdo vešel do
pokladů jejích?
16 Kde jsou knížata pohanů, kteří vládnou
zvířatům na zemi?
17 Ti, kteří se bavili s nebeským ptactvem, a ti,
kteří shromažďovali stříbro a zlato, v něž lidé
důvěřují, a nedostávají konce?
18 Nebo ti, kteří pracovali ve stříbře a byli tak
opatrní a jejichž díla jsou nevyzpytatelná,
19 Zmizeli a sestoupili do hrobu a na jejich místo
vystoupili jiní.
20 Mladíci viděli světlo a přebývali na zemi, ale
cestu poznání nepoznali,
21 Nerozuměli stezkám jeho, ani se jich
nechopili; daleko od té cesty byli jejich synové.
22 Nebylo o tom slyšet v Chanaanu a nebylo to
vidět v Themanu.
23 Agaréni, kteří hledají moudrost na zemi,
obchodníci z Merana a Themanu, autoři bajek a
hledači bez porozumění; nikdo z nich neznal
cestu moudrosti ani si nepamatuje její stezky.
24 Jak veliký je dům Boží, Izraeli! a jak velké je
místo jeho vlastnictví!
25 Veliký a bez konce; vysoká a neměřitelná.
26 Byli tu obři slavní od počátku, kteří byli tak
velké postavy a tak zkušení ve válce.
27 Ty si Pán nevyvolil, ani jim nedal cestu
poznání:
28 Ale oni byli zničeni, protože neměli moudrost,
a zahynuli svou vlastní hloupostí.
29 Kdo vystoupil do nebe, vzal ji a snesl z oblaků?
30 Kdo přešel moře a nalezl ji, a přinesl ji pro
čisté zlato?
31 Nikdo nezná její cestu, ani nemyslí na její
stezku.
32 Ale kdo zná všechno, zná ji a našel ji
rozumem; ten, kdo připravil zemi na věky,
naplnil ji čtyřnohými zvířaty.
33 Kdo vysílá světlo, a ono jde, znovu je volá, a
ono ho s bázní poslouchá.
34 Hvězdy svítily na svých hlídkách a radovaly
se, když je volal, říkají: Tady jsme; a tak vesele
dávali světlo tomu, který je stvořil.
35 Toto je náš Bůh a nikdo jiný mu nebude
přirovnáván
36 Zjistil všecku cestu poznání a dal ji Jákobovi
služebníku svému a Izraeli milému svému.
37 Potom se ukázal na zemi a rozmlouval s lidmi.
KAPITOLA 4
1 Toto je kniha přikázání Božích a zákon, který
je věčný: všickni, kteří jej ostříhají, ožijí; ale kdo
odejde, zemře.
2 Obrať se, Jákobe, a chop se toho, choď před
světlem jeho, abys byl osvícen.
3 Nedávej svou čest jinému, ani věci, které jsou
tobě užitečné, cizímu národu.
4 Blahoslavení jsme, Izraeli, neboť věci, které se
líbí Bohu, jsou nám oznámeny.
5 Buď dobré mysli, můj lide, památníku Izraele.
6 Byli jste prodáni národům, ne pro vaši záhubu,
ale protože jste pohnuli Boha k hněvu, byli jste
vydáni nepřátelům.
7 Nebo toho, který vás učinil, jste popudili
obětováním ďáblům, a ne Bohu.
8 Zapomněli jste na Boha věčného, který vás
vychoval; a zarmoutili jste Jeruzalém, kterýž vás
kojil.
9 Nebo když viděla hněv Boží přicházející na
vás, řekla: Slyšte, vy, kteříž bydlíte na Sionu.
10 Viděl jsem totiž zajetí svých synů a dcer,
které na ně uvalila věčnost.
11 S radostí jsem je živil; ale poslal je pryč s
pláčem a smutkem.

5. 12 Ať se nikdo neraduje nade mnou, vdovou a
mnohými opuštěnou, která pro hříchy synů
mých zůstala pustá; protože se odchýlili od
zákona Božího.
13 Neznali jeho ustanovení, nechodili po cestách
jeho přikázání a nešlapali po stezkách kázně v
jeho spravedlnosti.
14 Ať přijdou ti, kteří bydlí kolem Sionu, a
rozpomeňte se na zajetí mých synů a dcer, které
na ně uvalila věčnost.
15 Nebo přivedl na ně národ z daleka, národ
nestydatý a cizího jazyka, kterýž nectí starce ani
nelituje dítěte.
16 Tito odnesli milované děti vdovy a nechali ji,
která byla sama, pustou bez dcer.
17 Ale s čím vám mohu pomoci?
18 Neboť ten, který na vás uvedl tyto rány, vás
vysvobodí z rukou vašich nepřátel.
19 Jděte svou cestou, děti moje, jděte svou
cestou, neboť jsem zůstal pustý.
20 Odložil jsem roucho pokoje a oblékl jsem na
sebe žíněné roucho modlitby své, volat budu k
věčnosti za dnů svých.
21 Buďte dobré mysli, ó mé děti, volejte k Pánu,
a on vás vysvobodí z moci a z rukou nepřátel.
22 Nebo naděje má ve věčnosti, že tě spasí; a
radost mi přišla od Svatého pro milosrdenství,
které k vám brzy přijde od věčného Spasitele
našeho.
23 Poslal jsem vás zajisté s truchlením a pláčem,
ale Bůh mi vás zase dá s radostí a veselím na
věky.
24 Jako nyní sousedé Sionu viděli tvé zajetí, tak
brzy uzří spasení tvé od Boha našeho, které na
tebe přijde s velikou slávou a jasem věčným.
25 Děti moje, strpte trpělivě hněv, který na vás
přichází od Boha, neboť váš nepřítel vás
pronásleduje; ale brzy uvidíš jeho zkázu a šlapeš
mu na krk.
26 Moji křehcí prošli drsnými cestami a byli
odvedeni jako stádo chycené nepřátel.
27 Utěšujte se, ó mé děti, a volejte k Bohu, neboť
budete pamatováni na toho, který na vás tyto
věci uvedl.
28 Nebo jako bylo v úmyslu sejíti od Boha, tak
se vraceje, hledejte ho desetkrát více.
29 Neboť ten, kdo na vás uvedl tyto rány, přinese
vám věčnou radost z vaší spásy.
30 Měj dobré srdce, Jeruzaléme, neboť ten, který
ti dal to jméno, tě potěší.
31 Bídní jsou ti, kteříž sužovali tě, a radovali se
z pádu tvého.
32 Bídná jsou města, jimž sloužili synové tvoji,
bídná jest ta, která přijala syny tvé.
33 Nebo jako se radovala z tvé zkázy a radovala
se z tvého pádu, tak se bude rmoutit pro své
zpustošení.
34 Neboť zbavím jásání jejího velkého množství
a její pýcha se promění v nářek.
35 Nebo přijde na ni oheň od věčnosti, dlouho
trvati; a bude zabydlena ďábly po dlouhou dobu.
36 Ó Jeruzaléme, pohleď kolem sebe na východ
a viz radost, která k tobě přichází od Boha.
37 Aj, synové tvoji přicházejí, které jsi poslal
pryč, přicházejí shromážděni od východu k
západu slovem Svatého, radujíce se v slávě Boží.
KAPITOLA 5
1 Svlékni, Jeruzaléme, roucho smutku a soužení
a obleč se do krásy slávy, která přichází od
Boha na věky.
2 Oblékněte si dvojí roucho spravedlnosti, která
pochází od Boha; a na hlavu si nastavil diadém
slávy věčné.
3 Neboť Bůh ukáže tvou slávu každé zemi pod
nebem.
4 Neboť jméno tvé bude vzýván od Boha na
věky: Pokoj spravedlnosti a sláva uctívání
Božího.
5 Povstaň, Jeruzaléme, a stůj na výsosti,
rozhlédni se k východu a pohleď na své děti
shromážděné od západu k východu slovem
Svatého, radujíce se z Boží památky.
6 Odešli od tebe pěšky a byli odvedeni od
svých nepřátel, ale Bůh je k tobě přivádí
vznešené se slávou jako děti království.
7 Neboť Bůh ustanovil, aby každý vysoký
kopec a břehy dlouhého trvání byly svrženy a
údolí zasypána, aby byla vyrovnána zem, aby
Izrael mohl jít bezpečně v slávě Boží,
8 Nadto i lesy a každý strom vonící zastíní
Izrael přikázáním Božím.
9 Bůh totiž povede Izrael s radostí ve světle své
slávy s milosrdenstvím a spravedlností, která od
něho pochází.