Czech - Ecclesiasticus.pdf

KAPITOLA 1
1 Prolog moudrosti Ježíše, syna Sirachova. Vzhledem k
tomu, že nám bylo zákonem a proroky a jinými, kteří
následovali jejich kroky, předáno mnoho a velké věci, za
které by měl být Izrael pochválen za učenost a moudrost;
a k čemuž musí být zruční nejen čtenáři, ale i ti, kteří se
chtějí učit, mohou mít prospěch těm, kteří jsou venku,
mluvením i psaním: můj dědeček Ježíš, když se hodně
věnoval čtení zákona , a proroci a jiné knihy našich otců,
a dostal se do nich dobrý úsudek, byl přitahován také k
tomu, aby napsal něco týkajícího se učenosti a
moudrosti; se záměrem, aby ti, kdo se chtějí učit a jsou
na těchto věcech závislí, mohli mnohem více profitovat
ze života podle zákona. Proto mi dovolte, abych vás
požádal, abyste si jej přečetli s laskavostí a pozorností a
abyste nás omluvili, přičemž se nám může zdát, že chybí
některá slova, která jsme se namáhali interpretovat.
Neboť tytéž věci vyřčené v hebrejštině a přeložené do
jiného jazyka v sobě nemají stejnou sílu: a nejen tyto
věci, ale samotný zákon, proroci a ostatní knihy nemají
žádný malý rozdíl, když mluví se v jejich vlastním
jazyce. Neboť v osmém a třicátém roce, když jsem přišel
do Egypta, když byl Euergetes králem, a pokračoval
jsem tam nějaký čas, nalezl jsem knihu nemalé učenosti:
proto jsem považoval za nanejvýš nutné, abych věnoval
trochu píle a námahy, abych ji vyložil; s velkou
ostražitostí a dovedností v tomto prostoru dovést knihu
do konce a vydat ji také pro ně, kteří jsou v cizí zemi
ochotni se učit, připraveni tak, aby žili podle zákona.
Veškerá moudrost pochází od Hospodina a je s ním na
věky.
2 Kdo spočítá písek mořský a kapky deště a dny
věčnosti?
3 Kdo může zjistit výši nebe a šíři země, hlubinu a
moudrost?
4 Moudrost jest stvořena přede vším, a rozumnost
opatrnosti od věků.
5 Slovo Boží nejvyšší je studnicí moudrosti; a její cesty
jsou věčná přikázání.
6 Komu byl zjeven kořen moudrosti? aneb kdo zná
moudré rady její?
7 Komu bylo zjeveno poznání moudrosti? a kdo
pochopil její velkou zkušenost?
8 Je jeden moudrý a velmi obávaný, Hospodin sedí na
svém trůnu.
9 Stvořil ji, uviděl ji, sečetl ji a vylil na všechna svá díla.
10 Je s každým tělem podle jeho daru a dal ji těm, kdo
ho milují.
11 Bázeň před Hospodinem je čest, sláva, radost a
koruna veselí.
12 Bázeň před Hospodinem obveseluje srdce a dává
radost, veselí a dlouhý život.
13 Kdo se bojí Hospodina, tomu se nakonec povede a
nalezne přízeň v den své smrti.
14 Bát se Hospodina jest počátek moudrosti, a byla
stvořena s věřícími v lůně.
15 Vystavěla s lidmi věčný základ a bude pokračovat s
jejich semenem.
16 Bát se Hospodina je plnost moudrosti a nasycuje lidi
ovocem svým.
17 Naplňuje všecken jejich dům věcmi, které jsou
žádoucí, a úrodou svou úrodou.
18 Bázeň před Hospodinem je korunou moudrosti, která
rozkvétá pokoj a dokonalé zdraví; oboje, což jsou dary
Boží, a rozšiřuje jejich jásání, kteří ho milují.
19 Moudrost sráží zručnost a znalost rozumu a vyvyšuje
ty, kteří ji drží, ke cti.
20 Kořenem moudrosti je bázeň před Hospodinem a její
ratolesti jsou dlouhověké.
21 Bázeň Hospodinova zahání hříchy, a kde je přítomna,
odvrací hněv.
22 Zuřivý člověk nemůže být ospravedlněn; neboť
úskok jeho hněvu bude jeho zkázou.
23 Trpělivý člověk bude chvíli trhat a potom v něm
vytryskne radost.
24 Na čas skryje svá slova a rty mnohých vypraví jeho
moudrost.
25 Podobenství poznání jsou v pokladech moudrosti, ale
zbožnost je ohavností pro hříšníka.
26 Chceš-li moudrost, zachovávej přikázání a Hospodin
ti ji dá.
27 Neboť moudrost a poučení je bázeň před
Hospodinem, a víra a mírnost jsou jeho potěšením.
28 Nedůvěřuj bázni Páně, když jsi chudý, a nepřicházej
k němu s dvojím srdcem.
29 Nebuď pokrytec v očích lidí a dej dobrý pozor na to,
co mluvíš.
30Nevyvyšuj se, abys neupadl a neuvrhl potupu na svou
duši, a tak Bůh odhalí tvá tajemství a svrhne tě
doprostřed shromáždění, protože jsi nepřišel v pravdě k
bázni Hospodinově, ale tvému srdci. je plný podvodu.
KAPITOLA 2
1 Můj synu, přicházíš-li sloužit Hospodinu, připrav svou
duši na pokušení.
2 Uprav si srdce své, a vytrvale vytrvej, a nespěchej v
čas soužení.
3 Připoj se k němu a neodcházej, abys byl rozmnožen na
svém posledním konci.
4 Všechno, co na tebe přijde, ber s radostí a buď trpělivý,
až se změníš v nízký stav.
5 Nebo zlato je zkoušeno v ohni, milí lidé v peci
protivenství.
6 Věř v něho a on ti pomůže; uspořádej svou cestu a
důvěřuj mu.
7 Vy, kteří se bojíte Hospodina, čekejte na jeho
milosrdenství; a neodcházejte, abyste nespadli.
8 Vy, kteří se bojíte Hospodina, věřte mu; a vaše
odměna nemine.
9 Vy, kteří se bojíte Hospodina, doufejte v dobro a ve
věčnou radost a milosrdenství.
10 Pohleďte na pokolení dávná a vizte; Doufali jste
někdy v Hospodina a byli jste zahanbeni? Zdaliž kdo v
bázni jeho zůstal, a byl opuštěn? aneb kým kdy pohrdal,
který ho vzýval?

11 Hospodin je totiž plný slitování a milosrdenství,
shovívavý a velmi soucitný, odpouští hříchy a
zachraňuje v čas soužení.
12 Běda ustrašeným srdcím a mdlým rukám a hříšníkovi,
který jde na dvě cesty!
13 Běda tomu, kdo je malomyslný! neboť nevěří; proto
nebude bráněn.
14 Běda vám, kteří jste ztratili trpělivost! a co uděláte,
když vás Pán navštíví?
15 Ti, kdo se bojí Hospodina, nebudou poslouchat jeho
Slovo; a ti, kdo ho milují, budou zachovávat jeho cesty.
16 Ti, kteří se bojí Hospodina, budou hledat, co je dobré,
jemu příjemné; a ti, kdo ho milují, budou naplněni
zákonem.
17 Ti, kdo se bojí Hospodina, připraví svá srdce a pokoří
své duše před jeho očima,
18 Řka: Padneme do rukou Hospodinových, a ne do
rukou lidí, neboť jaká je velebnost jeho, takové je i
milosrdenství jeho.
KAPITOLA 3
1 Slyšte mě, svého otce, děti, a učiňte potom, abyste byli
v bezpečí.
2 Hospodin dal otci čest nad dětmi a potvrdil moc matky
nad syny.
3 Kdo ctí svého otce, usmíří jeho hříchy:
4 A ten, kdo ctí svou matku, je jako ten, kdo
shromažďuje poklady.
5 Kdo ctí otce svého, bude mít radost z vlastních dětí; a
když se bude modlit, bude vyslyšen.
6 Kdo ctí svého otce, bude mít dlouhý život; a kdo je
poslušný Pánu, bude útěchou své matce.
7 Kdo se bojí Hospodina, bude ctít svého otce a bude
sloužit svým rodičům jako svým pánům.
8 Cti svého otce i matku slovem i skutkem, aby na tebe
přišlo požehnání od nich.
9 Nebo požehnání otce zřizuje domy synů; ale kletba
matky vykořeňuje základy.
10 Nesláva v hanbě otce svého; nebo hanba otce tvého
není slávou tobě.
11 Nebo sláva člověka jest z cti otce jeho; a matka v
hanbě je pro děti výčitkou.
12 Můj synu, pomáhej otci svému v jeho věku a
nezarmucuj ho, dokud bude živ.
13 A jestliže selže jeho rozum, měj s ním trpělivost; a
nepohrdej jím, když jsi v plné síle své.
14 Neboť osvobození otce tvého nebude zapomenuto, a
místo hříchů bude přidáno k vybudování tebe.
15 V den soužení tvého bude pamatováno; i tvé hříchy
se rozplynou jako led za krásného teplého počasí.
16 Kdo opouští otce svého, jest jako rouhač; a kdo
hněvá matku svou, proklet jest: od Boha.
17 Synu můj, pokračuj v práci své v tichosti; tak budeš
milován tím, kdo je schválen.
18 Čím větší jsi, tím pokornější jsi, a nalezneš milost u
Hospodina.
19 Mnozí jsou na vysokých a slavných místech, ale
pokorným se zjevují tajemství.
20 Neboť moc Hospodinova jest veliká, a ponížení ctí.
21 Nehledej, co je pro tebe těžké, a nezkoumej, co je
nad tvé síly.
22 Ale co je ti přikázáno, přemýšlej o tom s úctou,
neboť není nutné, abys viděl svýma očima to, co je
skryto.
23 Nebuď zvědavý na zbytečné věci, neboť se ti ukazuje
více věcí, než lidé chápou.
24 Neboť mnozí jsou oklamáni svým vlastním marným
míněním; a zlé podezření zvrátilo jejich soud.
25 Bez očí budeš chtít světlo, nevyznávaj tedy poznání,
které nemáš.
26 Tvrdohlavé srdce nakonec dopadne špatně; a kdo
miluje nebezpečí, zahyne v něm.
27 Zatvrzelé srdce bude zatíženo bolestmi; a bezbožný
člověk navrší hřích na hřích.
28 V trestu pyšných není nápravy; neboť v něm
zakořenila rostlina bezbožnosti.
29 Srdce rozumného pochopí podobenství; a pozorné
ucho je touhou moudrého muže.
30 Voda uhasí planoucí oheň; a almužna činí smíření za
hříchy.
31 A ten, kdo odplácí dobré, pamatuje na to, co může
přijít později; a když padne, najde útočiště.
KAPITOLA 4
1 Můj synu, neokrádej chudé o jeho živobytí a nenech
nuzné oči dlouho čekat.
2 Nedělej zarmoucenou duši hladovou; ani nepopudit
člověka v jeho soužení.
3 Nepřidávejte více trápení k srdci, které je sužované; a
odkládat nedávat tomu, kdo je v nouzi.
4 Neodmítejte prosbu postiženého; neodvracej svou tvář
od chudého člověka.
5 Neodvracej své oko od nuzného a nedej mu příležitost,
aby tě proklínal.
6 Nebo kdyby tě proklel v hořkosti duše, jeho modlitba
bude vyslyšena od toho, kdo ho stvořil.
7 Získej lásku sboru a skloň hlavu svou před velkým
mužem.
8 Ať tě nezarmucuje, sklonit ucho svého k chudému a
dát mu přátelskou odpověď s mírností.
9 Vysvoboď toho, kdo trpí křivdou, z ruky utlačovatele;
a nebuď zamračený, když budeš soudit.
10 Buď jako otec sirotkům a místo manžela jejich matce;
tak budeš jako syn Nejvyššího a on tě bude milovat víc
než matka tvá.
11 Moudrost vyvyšuje své děti a zmocňuje se těch, kdo
ji hledají.
12 Kdo miluje její, miluje život; a ti, kteří ji hledají brzy,
budou naplněni radostí.
13 Kdo ji drží, slávu zdědí; a kamkoli vejde, Pán
požehná.
14 Ti, kdo jí slouží, budou sloužit Svatému, a ty, kdo ji
milují, Pán miluje.
15 Kdo k ní naslouchá, bude soudit národy, a ten, kdo se
jí věnuje, bude bydlet bezpečně.
16 Jestliže se jí muž zaváže, zdědí ji; a jeho pokolení ji
bude vlastnit.

17 Zpočátku s ním bude chodit křivolakými cestami,
přivede na něj strach a hrůzu a bude ho trápit svou
káznou, dokud nebude důvěřovat jeho duši a nebude ho
zkoušet podle svých zákonů.
18 Potom se k němu vrátí přímou cestou, utěší ho a
prozradí mu svá tajemství.
19 Když se však pokazí, ona ho opustí a vydá ho jeho
vlastní zkáze.
20 Pozoruj příležitost a varuj se zlého; a nestyď se, když
jde o duši svou.
21 Neboť jest hanba, která přivádí hřích; a je tu hanba,
která je slávou a milostí.
22 Nepřijmi nikoho proti své duši, a ať tě úctivost
nikoho nepřivede k pádu.
23 A zdržuj se nemluvy, když jest příležitost konati
dobro, a neskrývej moudrosti své v kráse její.
24 Neboť po řeči se pozná moudrost, a učenost slovem
jazyka.
25 V žádném případě nemluvte proti pravdě; ale styď se
za chybu své nevědomosti.
26 Nestyď se vyznat hříchy své; a nenutit tok řeky.
27 Nedělej ze sebe poskoka blázna; ani nepřijímat osobu
mocných.
28 Usiluj o pravdu až do smrti, a Hospodin bude bojovat
za tebe.
29 Nebuď ukvapený v jazyku svém, a v skutcích svých
nedbal a nedbal.
30 Nebuď jako lev v domě svém, ani se neblázni mezi
služebníky svými.
31 Ruka tvá ať se nevztahuje k přijímání a zavřená, když
budeš splácet.
KAPITOLA 5
1 Nevkládej srdce svého na svůj majetek; a řekni ne,
mám toho na život dost.
2 Nenásleduj svou vlastní mysl a svou sílu, abys chodil
po cestách svého srdce:
3 A neříkej: Kdo mě bude ovládat pro mé skutky? neboť
Hospodin jistě pomstí tvou pýchu.
4 Neříkej: Zhřešil jsem, a co zlého se mi stalo? neboť
Hospodin je shovívavý, v žádném případě tě nepropustí.
5 Co se týče smíření, nebojte se přidat hřích k hříchu:
6 A neříkej, že jeho milosrdenství je veliké; bude
usmířen pro množství mých hříchů, neboť od něho
pochází milosrdenství a hněv a jeho rozhořčení spočívá
na hříšnících.
7 Nezdržuj se obracet se k Hospodinu a neodkládej ze
dne na den, neboť náhle vystoupí Hospodinův hněv a v
bezpečí své budeš zničen a zahyneš v den pomsty.
8 Nevkládej své srdce na majetek neprávem nabytý,
neboť ti neprospějí v den neštěstí.
9 Nevěšte se do každého větru a nechoďte na každou
cestu, neboť tak činí hříšník, který má dvojí jazyk.
10 Buď věrný rozumu svému; a ať je tvé slovo stejné.
11 Pohotově slyšte; a ať je tvůj život upřímný; a s
trpělivostí odpovědět.
12 Rozumíš-li, odpověz bližnímu svému; jestliže ne,
vlož ruku na ústa svá.
13 O cti a hanbě se mluví, a jazyk člověka je jeho pádem.
14 Neříkej, kdo našeptává, a nečíhej jazykem svým;
nebo hanba hanebná na zloděje, a odsouzení zlé na jazyk
dvojí.
15 Nebuď nevědomý o ničem ve velké nebo malé věci.
KAPITOLA 6
1 Místo přítele se nestaň nepřítelem; neboť tím zdědíš
neblahé jméno, hanbu a potupu, stejně tak hříšník, který
má dvojí jazyk.
2 Nevyvyšuj se podle rady srdce svého; aby tvá duše
nebyla roztrhána na kusy jako býk bloudící sám.
3 Sežereš listí své, a ztratíš ovoce své, a necháš se jako
strom suchý.
4 Bezbožná duše zničí toho, kdo ji má, a vysmívá se jí k
posměchu nepřátel.
5 Sladký jazyk rozmnoží přátele: a férový jazyk
rozmnoží milé pozdravy.
6 Buďte v pokoji s mnohými, ale mějte jednoho rádce z
tisíce.
7 Chceš-li získat přítele, nejprve ho dokaž a neukvapuj
se a připisuj mu zásluhy.
8 Někdo je totiž přítelem pro svou příležitost a
nezůstane v den soužení tvého.
9 A jest přítel, kterýž obrátí se v nepřátelství, a svár
najde potupu tvou.
10 Opět je některý přítel společníkem u stolu a
nezůstane v den soužení tvého.
11 Ale v tvém blahobytu bude jako ty, a bude smělý nad
služebníky tvými.
12 Budeš-li ponížen, bude proti tobě a skryje se před
tvou tváří.
13 Odděl se od svých nepřátel a střež se svých přátel.
14 Přítel věrný je pevná obrana, a kdo takového nalezl,
nalezl poklad.
15 Věrnému příteli se nic nevyrovná a jeho znamenitost
je neocenitelná.
16 Věrný přítel je lékem života; a ti, kdož se bojí
Hospodina, naleznou ho.
17 Kdo se bojí Hospodina, napraví své přátelství, neboť
jaký je on, takový bude i jeho bližní.
18 Můj synu, sbírej poučení od mládí, tak nalezneš
moudrost až do svého stáří.
19 Přijď k ní jako k té, která orá a seje, a čekej na její
dobré plody; neboť se nebudeš moc namáhat v práci o ní,
ale hned budeš jíst z jejích plodů.
20 Je velmi nepříjemná k neučeným: kdo je nechápavý,
nezůstane s ní.
21 Bude na něm ležet jako mocný kámen zkoušky; a on
ji od sebe odvrhne, než to bude dlouho trvat.
22 Moudrost je zajisté podle jejího jména a není zjevná
mnohým.
23 Naslouchej, synu, přijmi mou radu a neodmítej mou
radu,
24 A vlož nohy své v okovy její, a krk svůj v řetěz její.
25 Skloň se ramenem svým, a nos ji, a nezarmucuj se
pro pouta její.
26 Přijď k ní celým srdcem svým a ostříhej cest jejích se
vší silou svou.

27 Hledej a hledej, a dá se tobě poznat, a až se jí
zmocníš, neodcházej.
28 Nebo konečně najdeš její odpočinek, a to se obrátí k
tvé radosti.
29 Tehdy ti budou pouta její pevnou obranou a její
řetězy rouchem slávy.
30 Neboť je na ní zlatá ozdoba a její pásy jsou
purpurové krajky.
31 Oblékneš si ji jako čestné roucho a dáš si ji kolem
sebe jako korunu radosti.
32 Synu můj, chceš-li, budeš učen;
33 Budeš-li rád poslouchat, dostaneš rozumu, a
nakloníš-li ucho, budeš moudrý,
34 Postav se v zástupu starších; a přilněte k tomu, kdo je
moudrý.
35 Buďte ochotni naslouchat každé zbožné řeči; a
podobenství rozumnosti ať ti neuniknou.
36 A vidíš-li muže rozumného, dostaň se včas k němu, a
ať noha tvá nese kroky jeho dveří.
37 Mysl tvá budiž na nařízení Páně a přemýšlej
ustavičně o jeho přikázáních: On upevní tvé srdce a dá ti
moudrost podle tvé vlastní žádosti.
KAPITOLA 7
1 Nečiň nic zlého, tak ti nic zlého nepřijde.
2 Odstup od nespravedlivých a odvrátí se od tebe
nepravost.
3 Můj synu, nezasévej na brázdy nepravosti, a nebudeš
jich sklízet sedmkrát.
4 Nehledejte u Pána přednost, ani u krále čestného sídla.
5 Neospravedlňuj se před Hospodinem; a nechlub se
svou moudrostí před králem.
6 Nehledejte, abyste nebyli souzeni, protože nemůžete
odstranit nepravost; aby ses nikdy nebál osoby mocného,
překážkou na cestě tvé upřímnosti.
7 Neurážej se proti množství města, a pak se nevrhneš
mezi lidi.
8 Nesvazuj jeden hřích na druhý; neboť v jednom
nebudeš bez trestu.
9 Neříkej: Bůh pohlédne na množství mých obětí, a
když obětuji nejvyššímu Bohu, přijme to.
10 Nebuď zatvrzelý, když se modlíš, a nezapomeň
nedávat almužny.
11 Nesmějte se žádnému, aby se posmíval v hořkosti
duše jeho, neboť jest ten, kdo ponižuje a povyšuje.
12 Nevymýšlej lži proti bratru svému; ani to nedělej
svému příteli.
13 Nedělej žádné lži, protože obyčej není dobrý.
14 Neříkej mnoho slov v množství starších, a při
modlitbě mnoho neblábolej.
15 Nenáviďte pracnou práci ani hospodaření, které
ustanovil Nejvyšší.
16 Nepočítaj se mezi množství hříšníků, ale pamatuj, že
hněv na sebe nenechá dlouho čekat.
17 Velmi se pokoř, neboť pomstou bezbožných je oheň
a červi.
18 V žádném případě neměň přítele k ničemu; ani věrný
bratr pro zlato z Ofiru.
19 Neopouštěj moudrou a dobrou ženu, neboť její milost
je nad zlato.
20 Kdežto služebník tvůj skutečně pracuje, nepros ho
zlého, ani nádeníka, kterýž se za tebe celý vydává.
21 Nechť miluje tvá duše dobrého služebníka, a neošiď
ho o svobodu.
22 Máš dobytek? dívej se na ně, a jsou-li ti k užitku,
střež je u sebe.
23 Máte děti? poučit je a sklonit jejich šíji od jejich
mládí.
24 Máš dcery? pečuj o jejich tělo a nebuď k nim veselý.
25 Vezmi si dceru svou, a tak vykonáš závažnou věc, ale
dej ji muži rozumnému.
26 Máš-li ženu podle svého? neopouštěj ji, ale
nevydávej se lehké ženě.
27 Cti otce svého celým srdcem svým, a nezapomeň na
bolesti matky své.
28 Pamatuj, že jsi z nich zplozen; a jak jim můžeš
odplatit věci, které ti učinili?
29 Boj se Hospodina celou svou duší a měj úctu k jeho
kněžím.
30 Miluj toho, který tě stvořil, ze vší své síly, a
neopouštěj jeho služebníky.
31 Bojte se Hospodina a cti kněze; a dej mu jeho díl, jak
ti bylo přikázáno; prvotiny a oběť za vinu, dar ramen a
oběť posvěcení a prvotiny věcí svatých.
32 A vztáhni ruku svou k chudým, aby bylo požehnání
tvé dokonalé.
33 Dar má milost před očima každého živého; a pro
mrtvé to nezadržujte.
34 Nebuď s plačícími a truchli s těmi, kteří truchlí.
35 Nezdržuj se navštěvovat nemocné, neboť to tě učiní
milovaným.
36 Cokoli vezmeš do ruky, pamatuj na konec a nikdy
neuděláš nic špatného.
KAPITOLA 8
1 Neusiluj se s mocným mužem, abys nepadl do jeho
rukou.
2 Nepleť se s bohatým mužem, aby tě nepřevážil; nebo
zlato zahubilo mnohé a převrátilo srdce králů.
3 Neusiluj se s člověkem, který je plný jazyka, a
nehromad dříví na jeho oheň.
4 Nežeň se s hrubým mužem, aby nebyli zneuctěni
předkové tvoji.
5 Nekárejte člověka, který se odvrací od hříchu, ale
pamatujte, že všichni jsme hodni trestu.
6 Nehanbit člověka v jeho stáří, neboť i někteří z nás
stárnou.
7 Neraduj se, že tvůj největší nepřítel zemřel, ale
pamatuj, že všichni zemřeme.
8 Nepohrdej řečí moudrých, ale seznam se s jejich
příslovími; nebo z nich se naučíš poučování a jak snadno
sloužit velkým.
9 Nenech si ujít řeč starších, neboť i oni se učili od
svých otců a ty se od nich naučíš rozumu a odpovídat
podle potřeby.
10 Nezapaluj uhlíky hříšníka, abys neshořel plamenem
jeho ohně.

11 Nevzbuď se hněvem na osobu, která ubližuje, aby
číhal, aby tě chytil do tvých slov.
12 Nepůjčuj mocnějšímu než jsi ty; nebo když mu půjčíš,
počítej to, ale ztraceno.
13 Nedej se zaručit nad svou moc; nebo jsi-li jist, dej
pozor, abys ji zaplatil.
14 Nechoďte k soudu se soudcem; nebo oni budou
soudit za něj podle jeho cti.
15 Necestuj po cestě s mužem smělým, aby se ti
nezarmoutil; nebo podle své vůle učiní, a ty zahyneš s
ním pro bláznovství jeho.
16 Neusiluj se s hněvem a nechoď s ním na osamělé
místo; nebo krev je jako nic v jeho očích, a kde není
pomoci, svrhne tě.
17 Neraďte se s bláznem; neboť nemůže zachovávat
radu.
18 Nedělejte nic tajného před cizím; neboť nevíš, co
zplodí.
19 Neotevírej každému srdce své, aby ti neodplatil
obratným obratem.
KAPITOLA 9
1 Na ženu svého lůna nezáviď, a neučíš ji zlému naučení
proti sobě.
2 Nedej své duše ženě, aby vstoupila na tvůj majetek.
3 Nesetkej se s nevěstkou, abys neupadl do jejích osidel.
4 Nebuď příliš ve společnosti zpěvačky, abys nebyl
zaujat jejími pokusy.
5 Nedívej se na děvku, abys neupadl z toho, co je na ní
drahé.
6 Nedávej duši své nevěstkám, abys neztratila dědictví
své.
7 Neohlížej se kolem sebe v ulicích města, ani se
nepotuluj po jeho samotě.
8 Odvrať oko své od krásné ženy a nehleď na krásu cizí;
neboť mnozí byli oklamáni krásou ženy; neboť tím se
zapaluje láska jako oheň.
9 Se ženou jiného vůbec nesedej, ani s ní nesedej v
náručí, a neutrácej s ní peněz svých za víno; aby se k ní
nenaklonilo tvé srdce, a tak pro svou touhu neupadneš
do záhuby.
10 Neopouštěj starého přítele; neboť nové se s ním
nevyrovná: nový přítel je jako nové víno; až zestárne,
budeš ho pít s potěšením.
11 Nezáviď slávu hříšníkovi, neboť nevíš, jaký bude
jeho konec.
12 Nemějte zálibu v tom, v čem mají zalíbení bezbožní;
ale pamatujte, že nezůstanou bez trestu do svého hrobu.
13 Drž se dál od muže, který má moc zabíjet; tak
nepochybuj o strachu před smrtí, a přijdeš-li k němu,
nechybuj, aby ti hned neodebral život; pamatuj, že jdeš
do osidel a že chodíš po městských hradbách.
14 Jak nejblíže můžeš, hádej bližního svého a raď se s
moudrými.
15 Mluv tvá s moudrými a všecka komunikace tvá v
zákoně Nejvyššího.
16 A spravedliví ať jedí a pijí s tebou; a sláva tvá budiž
v bázni Hospodinově.
17 Za ruku umělce bude dílo pochváleno, a moudrý
vládce lidu za jeho řeč.
18 Člověk s chorým jazykem je ve svém městě
nebezpečný; a kdo je unáhlený v řeči, bude nenáviděn.
KAPITOLA 10
1 Moudrý soudce bude poučovat svůj lid; a vláda
rozumného člověka je dobře nařízena.
2 Jaký je soudce lidu on sám, takoví jsou jeho úředníci;
a jaký člověk jest vládcem města, takoví jsou všickni,
kteříž v něm bydlí.
3 Nerozumný král hubí svůj lid; ale prozíravostí těch,
kteří mají moc, bude město obydleno.
4 Moc země je v rukou Hospodina a v pravý čas nad ní
ustanoví toho, kdo je užitečný.
5 V rukou Boží je blaho člověka, a na osobu písaře vloží
čest svou.
6 Neměj nenávist k bližnímu svému za každou křivdu; a
nedělat vůbec nic ubližujícími praktikami.
7 Pýcha je v nenávisti před Bohem i před lidmi, a
obojím se dopouští nepravosti.
8 Kvůli nespravedlivým jednáním, zraněním a bohatství
získanému lstí se království přenáší z jednoho lidu na
druhý.
9 Proč je země a popel pyšná? Není nic nešlechetnějšího
než chamtivý člověk; protože dokud žije, zavrhuje
vnitřnosti své.
10 Dlouhou nemoc přeruší lékař; a kdo je dnes králem
zítřka, zemře.
11 Když člověk zemře, zdědí plazy, zvířata a červy.
12 Počátek pýchy je, když někdo odchází od Boha a
jeho srdce se odvrací od svého Tvůrce.
13 Nebo pýcha jest počátek hříchu, a kdož ji má, vyleje
ohavnost;
14 Hospodin svrhl trůny pyšných knížat a na jejich
místo postavil mírné.
15 Hospodin vytrhl kořeny pyšným národům a zasadil
na jejich místo ponížené.
16 Hospodin vyvrátil země pohanské a zničil je až do
základů země.
17 Některé z nich odňal a zahubil a učinil jejich
památku, aby přestala ze země.
18 Pýcha nebyla učiněna pro muže, ani zuřivý hněv pro
ty, kteří se narodili z ženy.
19 Ti, kdož se bojí Hospodina, jsou semenem pevným, a
kdož ho milují, rostlinou počestnou; ti, kdo přestupují
přikázání, jsou klamným semenem.
20 Mezi bratřími vážený jest přední; tak i ti, kteří se bojí
Hospodina v jeho očích.
21 Bázeň před Hospodinem předchází získání moci, ale
hrubost a pýcha je její ztráta.
22 Ať je bohatý, urozený nebo chudý, jejich slávou je
bázeň před Hospodinem.
23 Nesluší pohrdat ubohým člověkem rozumným; ani
není vhodné zvelebovat hříšného člověka.
24 Velcí muži, soudci a mocnáři budou poctěni; není
však z nich větší než ten, kdo se bojí Hospodina.
25 Služebníku moudrému budou svobodní sloužiti;

26 Nebuď příliš moudrý v jednání své; a nechlub se v
čas soužení svého.
27 Lepší je ten, kdo pracuje a je ve všem hojný, než ten,
kdo se chlubí a chce chléb.
28 Můj synu, oslav svou duši v tichosti a vzdej jí čest
podle její důstojnosti.
29 Kdo ospravedlní toho, kdo hřeší proti vlastní duši? a
kdo bude ctít toho, kdo hanobí život svůj?
30 Chudý je ctěn pro svou dovednost a bohatý je ctěn
pro své bohatství.
31 Kdo je ctěn v chudobě, čím více v bohatství? a kdo je
nečestný v bohatství, čím více v chudobě?
KAPITOLA 11
1 Moudrost pozvedá hlavu poníženého a staví jej mezi
velké lidi.
2 Nechval člověka za jeho krásu; ani se člověku nehnusí
pro jeho vnější vzhled.
3 Včela je malá mezi mouchou; ale její ovoce je hlavní
ze sladkých věcí.
4 Nechlub se svým oděvem a rouchem, a nevyvyšuj se v
den cti;
5 Mnoho králů se posadilo na zem; a ten, o kterém se
nikdy neuvažovalo, měl korunu.
6 Mnoho mocných bylo velmi zneuctěno; a počestní
vydán do rukou jiných mužů.
7 Neobviňuj, dokud neprozkoumáš pravdu: nejdřív
pochop a potom kárej.
8 Neodpovídej, dokud neuslyšíš příčinu, ani nepřerušuj
lidi v řeči jejich.
9 Neusiluj ve věci, která se tě netýká; a neseďte s
hříšníky na soudu.
10 Můj synu, nepleť se do mnoha věcí, neboť jestliže se
hodně pleteš, nebudeš nevinný; a budeš-li následovati,
nezískáš, ani neunikneš útěkem.
11 Je někdo, kdo se namáhá, trápí se a spěchá, a tím více
je pozadu.
12 Opět je tu další, který je pomalý a potřebuje pomoci,
má nedostatek schopností a je plný chudoby; ale oko
Hospodinovo na něj pohlédlo v dobrém a postavilo ho z
jeho nízkého postavení,
13 A pozdvihl hlavy své od bídy; takže mnozí, kteří to
viděli, se mu divili.
14 Blahobyt a protivenství, život a smrt, chudoba a
bohatství, přijdou od Pána.
15 Moudrost, poznání a rozumnost zákona jsou od Pána,
láska a cesta dobrých skutků jsou od něho.
16 Být a tma měly svůj počátek spolu s hříšníky, a zlo
stárne s těmi, kdo se v něm chlubí.
17 Hospodinův dar zůstává u zbožných a jeho přízeň
přináší blaho na věky.
18 Jest, kdo bohatne svou ostražitostí a štípáním, a toto
je jeho část odměny:
19 Kdežto on říká: Nalezl jsem odpočinutí, a nyní budu
jísti ze svého majetku ustavičně; a přesto neví, jaký čas
na něj přijde a že to musí přenechat jiným a zemřít.
20 Zůstaň věrný ve smlouvě své, a v ní mluv, a zestárni
v díle svém.
21 Nedivte se skutkům hříšníků; ale doufej v Hospodina
a zůstaň v práci své; nebo snadno jest v očích
Hospodinových, zbohatnouti chudého.
22 Požehnání Páně je v odměně zbožných a náhle
rozkvétá jeho požehnání.
23 Neříkej: Jaký je užitek z mé služby? a co dobrého
budu mít potom?
24 A opět neříkejte: Mám dost a mám mnoho věcí, a co
zlého budu mít potom?
25 V den blahobytu jest zapomenutí na soužení, a v den
soužení již není památka na blaho.
26 Neboť pro Hospodina je snadné v den smrti odměnit
člověka podle jeho cest.
27 Trápení hodiny zapomíná člověka na rozkoš, a
nakonec budou odhaleny jeho skutky.
28 Nesuďte žádného požehnaného před jeho smrtí,
neboť člověk bude znám ve svých synech.
29 Nepřiveď každého do svého domu; nebo lstivý má
mnoho vlaků.
30 Jako koroptev chycená a držená v kleci, takové je
srdce pyšných; a jako vyzvědač se dívá na tvůj pád.
31 Nebo on číhá, a dobré obrací ve zlé, a ve věcech
chvály hodných bude tě vinit.
32 Z jiskry ohně se zapálí hromada uhlí, a člověk hříšný
čeká na krev.
33 Hleď na ničemného, neb nepravost činí; aby na tebe
nepřivedl věčnou skvrnu.
34 Přijmi cizince do svého domu, bude tě znepokojovat
a odvrátí tě od tvého.
KAPITOLA 12
1 Když chceš dobro činit, věz, komu to činíš; tak budeš
děkován za své dobrodiní.
2 Učiň dobro zbožnému muži, a nalezneš odplatu; a
když ne od něho, tak od Nejvyššího.
3 Dobro nemůže přijít tomu, kdo se neustále zabývá
zlem, ani tomu, kdo nedává almužnu.
4 Dávej zbožnému muži a nepomáhej hříšníkovi.
5 Čiňte dobře tomu, kdo je pokorný, ale nedávejte
bezbožnému: zadržujte svůj chléb a nedávejte mu ho,
aby vás tím nepřemohl; protože jinak dostanete dvakrát
více zla za všechno dobré uděláno mu.
6 Nebo Nejvyšší nenávidí hříšníky a odplatí bezbožným
pomstu a chrání je proti mocnému dni jejich trestu.
7 Dávej dobrým a nepomáhej hříšníkovi.
8 Přítele nelze poznat v blahobytu, a nepřítele nelze
skrýt v protivenství.
9 V blahobytu člověka budou zarmouceni nepřátelé, ale
v protivenství jeho i přítel odejde.
10 Nedůvěřuj svému nepříteli, neboť jako železo rezaví,
tak je jeho nešlechetnost.
11 I když se pokořil a přikrčil se, dej si na něj dobrý
pozor a měj se na pozoru, a budeš k němu, jako bys otřel
zrcadlo, a budeš vědět, že jeho rez ještě nebyla úplně
setřena.
12 Nestav ho při sobě, aby se nepostavil na tvém místě,
když tě svrhne; ani ať nesedí po tvé pravici, aby se
nesnažil posadit na tvé místo, a ty si konečně vzpomeň
na má slova a nebyl jimi propíchnut.

13 Kdo bude litovat zaklínadla, které je uštknuto hadem,
nebo kohokoli podobného, jako se přiblížila divoká zvěř?
14 Kdo se tedy slituje, kdo jde k hříšníkovi a poskvrňuje
se s ním v jeho hříších?
15 Nějaký čas s tebou zůstane, ale když začneš padat,
nezůstane.
16 Nepřítel mluví mile svými rty, ale v srdci si
představuje, jak tě uvrhnout do jámy: bude plakat očima,
ale nalezne-li příležitost, nenasytí se krví.
17 Přijde-li na tebe protivenství, nejprve ho tam najdeš;
a ačkoli předstírá, že ti pomáhá, přesto tě podkope.
18 Bude potřásat hlavou, tleskat rukama, hodně šeptat a
měnit svou tvář.
KAPITOLA 13
1 Kdo se dotkne smoly, poskvrní se jí; a kdo má
společenství s pyšným, bude mu podobný.
2 Nezatěžuj se nad svou mocí, dokud jsi živ; a neměj
společenství s mocnějším a bohatším než jsi ty. neb
bude-li jedno proti druhému udeřeno, bude rozbito.
3 Bohatý se dopustil křivdy, a přesto vyhrožuje,
chudému je křivda, a musí také prosit.
4 Budeš-li pro jeho prospěch, užije si tě, ale nebudeš-li
mít nic, opustí tě.
5 Máš-li co, bude s tebou bydlet, ano, narodí tě a nebude
toho litovat.
6 Bude-li tě potřebovat, oklame tě, usměje se na tebe a
dá ti naději; bude ti mluviti spravedlivě a řekne: Co
chceš?
7 A bude tě zahanbovat pokrmy svými, dokud tě dvakrát
nebo třikrát nevysuší, a nakonec se ti bude smát k
posměchu potom, až tě uvidí, opustí tě a zavrtí nad
tebou hlavou.
8 Měj se na pozoru, abys nebyl oklamán a sražen ve
svém veselí.
9 Jsi-li pozván mocným mužem, odejdi, a tím více tě
pozve.
10 Netlač na něj, abys nebyl vrácen; stůj nedaleko, abys
nebyl zapomenut.
11 Tvoř, abys se mu nerovnal v řečech, a nevěř jeho
mnoha slovům, protože tě bude pokoušet mnoha řečmi a
usmívající se na tebe odhalí tvá tajemství.
12 Ale krutě schová slova tvá, a nebude šetřiti, aby ti
ublížil a dal tě do vězení.
13 Hleď a měj se na pozoru, neboť chodíš v nebezpečí
zvrácení svého; až to uslyšíš, probuď se ze spánku.
14 Miluj Hospodina po celý svůj život a vzývej ho ke
své spáse.
15 Každé zvíře miluje své podobné a každý miluje
svého bližního.
16 Každé tělo se sdružuje podle druhu a člověk k němu
přilne.
17 Jaké společenství má vlk s beránkem? tak hříšník s
bohabojným.
18 Jaká je shoda mezi hyenou a psem? a jaký mír mezi
bohatými a chudými?
19 Jako osel divoký je lví kořistí na poušti, tak bohatí
žerou chudé.
20 Jako pyšní nenávidí pokoru, tak bohatí oškliví se
chudým.
21 Bohatý muž, který začíná padat, je zadržen svými
přáteli, ale chudý, který je na dně, je odstrčen svými
přáteli.
22 Když boháč padne, má mnoho pomocníků: mluví, co
se nemluví, a přesto ho lidé ospravedlňují. mluvil
moudře a nemohl mít místo.
23 Když bohatý mluví, každý drží jazyk za zuby, a hle,
co říká, vychvalují to až k oblakům, ale když promluví
chudý, říkají: Co je to za chlapa? a když klopýtne,
pomohou ho svrhnout.
24 Bohatství je dobré tomu, kdo nemá hřích, a chudoba
je zlá v ústech bezbožných.
25 Srdce člověka mění tvář jeho, ať k dobrému nebo
zlému, a srdce veselé činí tvář veselou.
26 Veselá tvář je znamením blahobytu srdce; a
objevování podobenství je únavnou prací mysli.
KAPITOLA 14
1 Blahoslavený muž, který neklouzal ústy svými, a není
bodán množstvím hříchů.
2 Blahoslavený, jehož svědomí neodsoudilo a kdo
nepoklesl ze své naděje v Hospodina.
3 Bohatství není pro niggarda hezké, a co má dělat
závistivec s penězi?
4 Kdo sbírá tím, že podvádí svou duši, shromažďuje pro
jiné, kdo svůj majetek utrácí bouřlivě.
5 Kdo je sám sobě zlý, komu bude dobrý? nebude mít
potěšení ze svého majetku.
6 Není horšího než ten, kdo závidí sám sobě; a to je
odplata za jeho špatnost.
7 A činí-li dobro, činí to nechtěně; a nakonec oznámí
svou špatnost.
8 Závistivý má oko zlé; odvrací tvář svou a pohrdá lidmi.
9 Oko lakomce se nenasytí svým podílem; a nepravost
bezbožných vysušuje duši jeho.
10 Zlé oko závidí jeho chléb, a on je mrzout u stolu jeho.
11 Můj synu, učiň sobě dobro podle svých schopností a
dej Hospodinu, co mu patří.
12 Pamatuj, že smrt na sebe nenechá dlouho čekat a že
smlouva hrobu se ti neukázala.
13 Učiň dobře příteli svému, než zemřeš, a podle svých
schopností vztáhni ruku svou a dej jemu.
14 Neokrádej se o dobrý den, a nechť tě nepřekročí část
dobré touhy.
15 Nepřenecháš útrap svých jinému? a práce tvé
rozděleny losem?
16 Dej a vezmi a posvěť duši svou; neboť v hrobě se
nehledají pochoutky.
17 Všeliké tělo zestárlo jako roucho; nebo smlouva od
počátku jest: Smrtí zemřeš.
18 Jako ze zelených listů na tlustém stromě některé
opadávají a jiné rostou; tak i pokolení z masa a krve,
jedno končí a druhé se rodí.
19 Každé dílo zhnije a sežere, a jeho dělník půjde s ním.
20 Blahoslavený muž, který moudře přemýšlí o dobrých
věcech a rozumem svým rozumem uvažuje o věcech
svatých.

21 Kdo ve svém srdci hledí na její cesty, bude rozumět i
jejím tajemstvím.
22 Jdi za ní jako za stopovatelkou a číhej na jejích
cestách.
23 Ten, kdo kněz v jejích oknech, bude poslouchat i u
jejích dveří.
24 Kdo přebývá u jejího domu, připevní také špendlík
na její zdi.
25 Postaví svůj stan blízko ní a přenocuje v příbytku,
kde jsou dobré věci.
26 Své děti postaví pod její přístřeší a bude přebývat pod
jejími větvemi.
27 V ní bude přikryt před žárem a v její slávě bude
přebývat.
KAPITOLA 15
1 Kdo se bojí Hospodina, bude dobře činit, a kdo zná
zákon, získá jej.
2 A jako matka se s ním setká a přijme ho za ženu
vdanou z panny.
3 Chlebem rozumnosti ho nakrmí a vodu moudrosti mu
dá napít.
4 Zůstane na ní a nepohne se; a bude na ni spoléhati a
nebude zahanben.
5 Vyvýší ho nad jeho sousedy a uprostřed shromáždění
otevře jeho ústa.
6 Nalezne radost a korunu radosti a ona mu způsobí, že
zdědí věčné jméno.
7 Pošetilci jí však nedosáhnou a hříšníci ji nespatří.
8 Neboť má daleko k pýše a lháři na ni nevzpomínají.
9 Chvály se nesluší v ústech hříšníka, protože mu to
neposlal Pán.
10 Neboť chvála bude vyřčena v moudrosti a Hospodinu
se povede.
11 Neříkej: Skrze Hospodina jsem odpadl, neboť nemáš
činit věci, které on nenávidí.
12 Neříkej: Svedl mne v blud, neboť nepotřebuje
člověka hříšného.
13 Hospodin nenávidí každou ohavnost; a ti, kteří se
bojí Boha, ho nemilují.
14 On sám učinil člověka od počátku, a zanechal jej v
ruce rady své;
15 Chceš-li, zachovávat přikázání a konat věrnost
přijatelnou.
16 Položil před tebou oheň a vodu, vztáhni ruku svou,
zda chceš.
17 Před člověkem je život a smrt; a bude-li mu dáno,
bude mu dáno.
18 Neboť moudrost Hospodinova jest veliká, a mocný
jest v moci, a všecko vidí.
19 A oči jeho hledí na ty, kteří se ho bojí, a zná každý
skutek lidský.
20 Nikomu nepřikázal, aby jednal bezbožně, a nikomu
nedal povolení k hříchu.
KAPITOLA 16
1 Nechtějte množství neužitečných dětí, ani si nelibujte
v bezbožných synech.
2 I když se množí, neradujte se z nich, ledaže bázeň před
Hospodinem je s nimi.
3 Nedůvěřuj v jejich život, a respektuj jejich množství;
neboť jeden spravedlivý je lepší než tisíc; a lepší je
zemřít bez dětí, než mít bezbožné.
4 Nebo rozumným bude město nasyceno, ale pokolení
bezbožných rychle zpustne.
5 Mnoho takových věcí jsem svýma očima viděl, a ucho
mé slyšelo větší věci než tyto.
6 Ve shromáždění bezbožných vzplane oheň; a ve
vzpurném národě je zapálen hněv.
7 Neuklidnil se vůči starým obrům, kteří odpadli v síle
své pošetilosti.
8 Neušetřil ani místa, kde Lot pobýval, ale ošklivil se
jich pro jejich pýchu.
9 Nelitoval lidí zatracení, kteří byli odňati ve svých
hříších:
10 Ani šest set tisíc pěšáků, kteří se shromáždili v
tvrdosti srdce.
11 A je-li mezi lidem někdo tvrdošíjného, podiví se,
unikne-li bez trestu; nebo milosrdenství a hněv jsou s
ním; je mocný odpouštět a vylévat nelibost.
12 Jako veliké jest milosrdenství jeho, tak i napravování
jeho: soudí člověka podle skutků jeho
13 Hříšník se svou kořistí neunikne a trpělivost
zbožných nebude zmařena.
14 Udělejte cestu každému skutku milosrdenství, neboť
každý nalezne podle svých skutků.
15 Hospodin zatvrdil faraona, aby ho neznal, aby jeho
mocné skutky poznal svět.
16 Jeho milosrdenství je zjevné všemu stvoření; a
oddělil své světlo od tmy neoblomným.
17 Neříkej: Skryji se před Hospodinem, shůry na mne
bude někdo pamatovat? Nebudu vzpomínat mezi tolika
lidmi: neboť co je má duše mezi tak nekonečným
počtem tvorů?
18 Hle, nebesa a nebesa nebes, hlubina a země a
všechno, co je v ní, se pohne, když ho navštíví.
19 Také hory a základy země se chvějí, když na ně
Hospodin pohlédne.
20 Žádné srdce nemůže důstojně uvažovat o těchto
věcech, a kdo je schopen pochopit cesty jeho?
21 Je to bouře, kterou nikdo nevidí, protože většina jeho
děl je skryta.
22 Kdo může oznamovat skutky jeho spravedlnosti?
nebo kdo je vydrží? neboť jeho smlouva je daleko a
zkouška všech věcí je na konci.
23 Kdo chce rozumu, bude myslet na marné věci, a
blázen, kdo bloudí, si myslí bláznovství.
24 Můj synu, poslouchej mě, a nauč se poznání a označ
má slova srdcem svým.
25 Vykážu nauku ve váze a přesně vyznám jeho vědění.
26 Díla Hospodinova se dějí na soudu od počátku, a od
chvíle, kdy je učinil, naložil s jejich částmi.
27 Ozdobil svá díla na věky a v jeho ruce jsou přední z
nich po všechna pokolení: nepracují, ani se neunavují,
ani nepřestávají od svých děl.
28 Žádný z nich nebrání druhému a nikdy
neuposlechnou jeho slova.

29 Potom Hospodin pohlédl na zemi a naplnil ji svým
požehnáním.
30 Všelikou živou bytostí zakryl její tvář; a znovu se do
něj vrátí.
KAPITOLA 17
1 Hospodin stvořil člověka země a znovu ho v ní
proměnil.
2 Dal jim několik dní a krátký čas a také moc nad věcmi
v nich.
3 Samostatně je obdařil silou a udělal je podle svého
obrazu,
4 A vložil bázeň z člověka na každé tělo a dal mu vládu
nad zvířaty a ptactvem.
5 Obdrželi používání pěti Hospodinových úkonů a na
šestém místě jim dal porozumění a v sedmé řeči
vykladač jejich úvah.
6 Rada a jazyk a oči, uši a srdce jim dal rozumět.
7 Naplnil je však poznáním rozumnosti a ukázal jim
dobré i zlé.
8 Upřel zrak na jejich srdce, aby jim ukázal velikost
svých skutků.
9 Dal je k slávě svými podivuhodnými skutky navěky,
aby mohli rozumně vypravovat o jeho dílech.
10 A vyvolení budou chválit jeho svaté jméno.
11 Kromě toho jim dal poznání a zákon života za
dědictví.
12 Uzavřel s nimi věčnou smlouvu a ukázal jim své
soudy.
13 Jejich oči viděly velebnost jeho slávy a jejich uši
slyšely jeho slavný hlas.
14 I řekl jim: Varujte se každé nepravosti; a dal
každému přikázání o bližním svém.
15 Cesty jejich jsou před ním stále a před jeho očima
nebudou skryty.
16 Každý od mládí je vydán ke zlému; ani si nemohli
vyrobit masité srdce pro kamenné.
17 Nebo při rozdělení národů celé země ustanovil vládce
nad každým lidem; ale Izrael je Hospodinův podíl:
18 Kteréhož, prvorozeného svého, vyživuje kázní, a
dávajíc mu světlo lásky své, neopouští ho.
19 Proto jsou všechna jejich díla jako slunce před ním a
jeho oči jsou stále na jejich cestách.
20 Žádný z jejich nespravedlivých skutků před ním není
skryt, ale všechny jejich hříchy jsou před Hospodinem
21 Ale Hospodin je milostivý a znal jeho dílo, neopustil
je, ani je neopustil, ale ušetřil je.
22 Almužna člověka jest jako pečeť s ním, a dobré
skutky lidské bude zachovávat jako zřítelnici oka a bude
činit pokání svým synům a dcerám.
23 Potom povstane a odmění je a dá jim odplatu na
hlavu.
24 Ale těm, kteří činí pokání, dal jim návrat a potěšil ty,
kteří selhali v trpělivosti.
25 Vrať se k Pánu a zanech hříchů svých, modli se před
jeho tváří a méně pohoršuj.
26 Obrať se opět k Nejvyššímu a odvrať se od
nepravosti, neboť on tě vyvede ze tmy na světlo zdraví,
a nenávidíš vehementně ohavnost.
27 Kdo bude chválit Nejvyššího v hrobě, místo těch,
kteří žijí a děkují?
28 Díkůvzdání zahyne z mrtvých, jako z toho, kdo není:
Hospodina budou chválit živí a zdravého srdce.
29 Jak veliké je milosrdenství Hospodina, našeho Boha,
a jeho slitování s těmi, kdo se k němu obracejí ve
svatosti!
30 Všechno totiž nemůže být v lidech, protože Syn
člověka není nesmrtelný.
31 Co je jasnější než slunce? ale světlo jeho selhává; a
maso a krev si budou představovat zlo.
32 Vidí moc nebeských výšin; a všichni lidé jsou jen
země a popel.
KAPITOLA 18
1 Ten, kdo žije na věky, stvořil všechny věci obecně.
2 Spravedlivý je jen Hospodin a není nikoho jiného než
on,
3 Který vládne světu dlaní své ruky a všecko se řídí jeho
vůlí, neboť on je králem všech, svou mocí rozděluje
mezi ně svaté věci od světských.
4 Komu dal moc oznamovat skutky své? a kdo zjistí
jeho ušlechtilé činy?
5 Kdo sečte sílu jeho velebnosti? a kdo také vypraví
milosrdenství svá?
6 Co se týče podivuhodných skutků Páně, nesmí jim být
nic vzato, ani jim nesmí být nic předloženo, ani nemůže
být zjištěna jejich půda.
7 Když člověk udělá, pak začíná; a když odejde, bude
pochybovat.
8 Co je člověk a čemu slouží? co je jeho dobro a co zlo?
9 Počet dnů člověka je nejvýše sto let.
10 Jako kapka vody do moře a štěrk ve srovnání s
pískem; tak je tisíc let do dnů věčnosti.
11 Proto je Bůh s nimi shovívavý a vylévá na ně své
milosrdenství.
12 Viděl a viděl jejich konec jako zlý; proto znásobil
svůj soucit.
13 Milosrdenství člověka je k bližnímu; ale
milosrdenství Páně je na každém těle: napomíná,
vychovává, učí a přivádí jako pastýř své stádo.
14 Smiluje se nad těmi, kdo přijímají kázeň a kteří pilně
hledají jeho soudy.
15 Můj synu, neposkvrňuj své dobré skutky, ani neříkej
nepříjemná slova, když něco dáváš.
16 Zdaliž rosa nebude dusit horko? tak je slovo lepší než
dar.
17 Hle, není slovo lepší než dar? ale oba jsou s
laskavým mužem.
18 Blázen bude hanlivě vyčítat, a dar závistivců sžírá oči.
19 Učte se, než promluvíte, a používejte fyzičku, jinak
budete nemocní.
20 Před soudem se prozkoumej a v den navštívení
najdeš milosrdenství.
21 Pokoř se před nemocí a v čas hříchů čiň pokání.
22 Ať ti nic nebrání splnit svůj slib v pravý čas a
neodkládej až do smrti, abys byl ospravedlněn.
23 Než se budeš modliti, připrav se; a nebuď jako ten,
kdo pokouší Pána.

24 Mysli na hněv, který bude na konci, a na čas pomsty,
kdy odvrátí svou tvář.
25 Až budeš mít dost, vzpomeň na čas hladu, a když
budeš bohatý, mysli na chudobu a nouzi.
26 Od rána až do večera se čas mění a vše se brzy stane
před Hospodinem.
27 Moudrý se bude ve všem bát a v den hříchu se bude
varovat pohoršení, ale blázen nebude dbát času.
28 Každý rozumný zná moudrost a vzdá chválu tomu,
kdo ji nalezl.
29 Ti, kteří byli rozumní v řečech, stali se také moudří a
vypouštěli znamenitá podobenství.
30 Nechoď za svými žádostmi, ale zdrž se svých žádostí.
31 Dáš-li své duši touhy, které se jí líbí, učiní z tebe
posměch tvým nepřátelům, kteří tě haní.
32 Netěšte se mnoho dobrým jásotem a nenechte se
připoutat k jeho útratě.
33 Nebuď žebrákem na hostině při půjčování, když nic
nemáš v měšci svém;
KAPITOLA 19
1 Pracující muž, kterýž jest opilý, nezbohatne, a kdo
pohrdá maličkostmi, málem a málem padá.
2 Víno a ženy způsobí, že muži rozumní odpadnou, a
kdo se přimkne k nevěstkám, stane se drzým.
3 Moli a červi jej převezmou do dědictví a smělý muž
bude odebrán.
4 Kdo pospíchá s uznáním, je lehkovážný; a kdo hřeší,
proviní se proti vlastní duši.
5 Kdo má zalíbení v nepravosti, bude odsouzen, kdo
však rozkoším odporuje, korunuje život svůj.
6 Kdo může vládnout svému jazyku, bude žít bez sváru;
a kdo nenávidí blábolení, bude mít méně zla.
7 Nepředváděj druhému, co je tobě řečeno, a nikdy se ti
nebude dařit hůř.
8 Ať je to příteli nebo nepříteli, nemluvte o životech
jiných; a můžeš-li bez urážky, neprozrazuj je.
9 Neboť tě slyšel a pozoroval, a až přijde čas, bude tě
nenávidět.
10 Slyšel-li jsi slovo, nechť zemře s tebou; a buď smělý,
neroztrhne tě.
11 Blázen rodí slovem, jako žena rodící dítě.
12 Jako šíp trčí do stehna člověka, tak je slovo v břiše
blázna.
13 Napomeň přítele, možná to neudělal, a jestliže to
udělal, ať už to nedělá.
14 Napomeň přítele svého, snad to neřekl, a jestliže ano,
ať už to nemluví.
15 Napomeň přítele, neboť mnohokrát je to pomluva, a
nevěř každé povídačce.
16 Jeden se vymyká v řeči jeho, ale ne z jeho srdce; a
kdo jest ten, kterýž jazykem svým neurazil?
17 Napomeň bližního svého, než bys mu pohrozil; a
nehněvej se, dej místo zákonu Nejvyššího.
18 Bázeň před Hospodinem je prvním krokem k přijetí
od něho a moudrost získává jeho lásku.
19 Poznání přikázání Páně je naukou o životě, a kdo činí
věci, které se mu líbí, obdrží ovoce stromu nesmrtelnosti.
20 Bázeň před Hospodinem je všeliká moudrost; a ve vší
moudrosti je výkon zákona a znalost jeho
všemohoucnosti.
21 Řekne-li služebník svému pánu: Neučiním, jak se
tobě líbí; i když to potom udělá, rozhněvá toho, kdo ho
živí.
22 Poznání nešlechetnosti není moudrost, ani rozumnost
v žádné době rada hříšníků.
23 Jest nešlechetnost a ta ohavnost; a blázen postrádá
moudrost.
24 Kdo má malou rozumnost a bojí se Boha, je lepší než
ten, kdo má mnoho moudrosti a přestupuje zákon
Nejvyššího.
25 Jest znamenitá lstivost a ta je nespravedlivá; a je tu
někdo, kdo se odvrací, aby se ukázal soud; a je tu
moudrý muž, který ospravedlňuje soudem.
26 Je tu bezbožník, který smutně visí na hlavě; ale uvnitř
je plný klamu,
27 Skloní tvář svou, a činí, jako by neslyšel, kdež není
znám, učiní tobě neplechu, prve než se zpozoruješ.
28 A je-li mu bráněno hřešit pro nedostatek moci, ale
když najde příležitost, bude dělat zlo.
29 Člověk se pozná podle pohledu a rozumný podle
obličeje, když ho potkáš.
30 Oděv a přehnaný smích a chůze člověka ukazují, čím
je.
KAPITOLA 20
1 Jest pokárání, které není hezké: zase někdo drží jazyk
za zuby a je moudrý.
2 Mnohem lépe je napomínat, než se tajně hněvat;
3 Jak je dobré, když jsi pokárán, činit pokání! neboť tak
unikneš svévolnému hříchu.
4 Jako chtíč eunucha zbavit květiny pannu; tak i ten, kdo
vykonává soud násilím.
5 Někdo mlčí a najde se moudrým, a jiný se pro mnohé
blábolení stává v nenávisti.
6 Někdo drží jazyk za zuby, protože nemá odpovídat, a
někdo mlčí, zná svůj čas.
7 Moudrý bude držet jazyk za zuby, dokud neuvidí
příležitost, ale blábol a blázen nebude hledět na čas.
8 Kdo mnoho slov užívá, bude ošklivý; a kdo si v tom
vezme moc, bude nenáviděn.
9 Je hříšník, který má dobrý úspěch ve zlých věcech; a
existuje zisk, který se mění ve ztrátu.
10 Jest dar, který ti neprospěje; a existuje dar, jehož
odplata je dvojnásobná.
11 Pro slávu je ponížení; a tam je to, co zvedá hlavu z
nízkého stavu.
12 Jest, kdo za málo mnoho kupuje a sedmkrát odplácí.
13 Moudrý ho činí milovaným slovem svými, ale milosti
bláznů budou vylity.
14 Dar blázna ti neprospěje, když ho budeš mít; ani ze
závistivců pro jeho nutnost; nebo hledí, aby mnoho
dostal za jednoho.
15 Málo dává, a mnoho vyčítá; otvírá ústa jako pláč;
dnes půjčuje a zítra se znovu zeptá: takového má Bůh i
lidé nenávidět.

16 Hlupák říká: Nemám přátele, neděkuji za všechny
své dobré skutky, a ti, kdo jedí můj chléb, o mně mluví
zle.
17 Jak často a z kolika se bude vysmívat k posměchu!
neboť neví správně, co to je mít; a všechno je pro něj
jedno, jako by to neměl.
18 Lepší je uklouznout po chodníku, než uklouznout
jazykem; tak pád bezbožných přijde rychle.
19 Nerozumný příběh bude vždy v ústech nerozumných.
20 Rozsudek moudrý bude odmítnut, když vyjde z úst
blázna; neboť v pravý čas to nepromluví.
21 Jest překážkou hřešit pro nedostatek, a když odpočívá,
nebude se trápit.
22 Jest, kdo stydlivostí ničí svou vlastní duši, a
přijímáním osob svrhává sám sebe.
23 Jest, co za stydlivost zaslíbí příteli svému, a darmo
jej činí nepřítelem.
24 Lež je špinavá skvrna na člověku, a přesto je neustále
v ústech neučenců.
25 Lepší je zloděj než člověk, který je zvyklý lhát, ale
oba budou mít zkázu jako dědictví.
26 Povaha lháře je nečestná a jeho hanba je stále s ním.
27 Moudrý se povýší ke cti slovy svými, a kdo má
rozum, bude se líbit velkým.
28 Kdo obdělává svou zemi, rozmnoží svou hromadu, a
kdo se líbí velkým, dostane odpuštění za nepravost.
29 Dary a dary oslepují oči moudrých a zacpávají mu
ústa, aby nemohl kárat.
30 Moudrost skrytá a poklad nashromážděný, jaký
užitek mají oba?
31 Lepší je ten, kdo skrývá svou pošetilost, než člověk,
který skrývá moudrost svou.
32 Potřebná trpělivost při hledání Pána je lepší než ten,
kdo svůj život vede bez průvodce.
KAPITOLA 21
1 Synu můj, zhřešil jsi? už to nedělej, ale pros za
odpuštění za své dřívější hříchy.
2 Utíkejte před hříchem jako před hadem; přiblížíte-li se
k němu, uštkne tě; jeho zuby jsou jako zuby lva, který
zabíjí duše lidí.
3 Každá nepravost je jako dvousečný meč, jehož rány
nelze zahojit.
4 Děsit a páchat křivdu bude plýtvat bohatstvím, a tak
bude dům pyšných zpustošen.
5 Modlitba z úst chudáka se dostane k uším Božím a
jeho soud přijde rychle.
6 Kdo nenávidí být kárán, je na cestě hříšníků, kdo se
však bojí Hospodina, bude ze srdce činit pokání.
7 Daleko i blízko je znám výmluvný muž; ale rozumný
člověk pozná, když uklouzne.
8 Kdo si staví dům z cizích peněz, podobá se tomu, kdo
si sbírá kamení na hrob svého pohřbu.
9 Shromáždění bezbožných jest jako koudel ovinutá, a
konec jejich jest plamenem ohně, aby je zahubil.
10 Cesta hříšníků je vyrovnána kamením, ale na jejím
konci je pekelná jáma.
11 Kdo ostříhá zákon Hospodinův, rozumí jeho, a
dokonalost bázně Hospodinovy jest moudrost.
12 Kdo není moudrý, nebude vyučován, ale jest
moudrost, která rozmnožuje hořkost.
13 Poznání moudrého se rozhostí jako potopa, a jeho
rada je jako čistý pramen života.
14 Vnitřní údy blázna jsou jako rozbitá nádoba, a dokud
bude živ, nebude mít žádné poznání.
15 Slyší-li šikovný člověk moudré slovo, pochválí je a
přidá k nim;
16 Mluvení blázna je jako břemeno na cestě, ale milost
se najde ve rtech moudrých.
17 Zeptají se úst mudrce ve shromáždění a budou
přemítat o jeho slovech ve svém srdci.
18 Jak dům zničený, tak moudrost bláznovi, a poznání
nemoudrých jako řeči nesmyslné.
19 Nauka bláznům jako pouta na nohou a jako pouta na
pravé ruce.
20 Blázen pozvedá svůj hlas smíchem; ale moudrý
člověk se sotva trochu usmívá.
21 Učenost je pro moudrého jako ozdoba ze zlata a jako
náramek na jeho pravé paži.
22 Noha pošetilého je brzy v domě svého bližního, ale
zkušený se za něj stydí.
23 Blázen nakoukne ke dveřím domu, ale kdo je dobře
vychován, bude stát venku.
24 Hrubost člověka jest naslouchat u dveří, ale moudrý
bude zarmoucen potupou.
25 Rty mluvících budou říkat věci, které se jich netýkají,
ale slova rozumných jsou vážena na váze.
26 Srdce bláznů v ústech jejich, ale ústa moudrých v
srdci jejich.
27 Když bezbožný zlořečí Satanovi, zlořečí své duši.
28 Našeptávač poskvrňuje svou duši a je nenáviděn
všude, kde přebývá.
KAPITOLA 22
1 Lenivý člověk je přirovnán ke špinavému kameni a
každý ho bude syčet k jeho hanbě.
2 Lenivý člověk je přirovnán ke špíně hnojiště: každý,
kdo se toho chopí, potřese rukou.
3 Špatně vychovaný muž je hanbou svého otce, který ho
zplodil, a k jeho ztrátě se narodila dcera pošetilá.
4 Dcera moudrá přinese dědictví svému muži, ale ta,
která žije nepoctivě, je tíhou otce svého.
5 Smělá zneuctívá svého otce i svého muže, ale oba jí
budou pohrdat.
6 Pohádka mimo čas je jako hudba ve smutku, ale rýhy a
náprava moudrosti nikdy nevyprší.
7 Kdo vyučuje blázna, je jako ten, kdo lepí střep, a jako
ten, kdo budí z pevného spánku.
8 Kdo vypráví bláznovi, spí k němu, když vypraví
pohádku, řekne: Co se děje?
9 Jestliže děti žijí poctivě a mají na to prostředky, musí
zakrýt podlost svých rodičů.
10 Ale děti, které jsou povýšené, pohrdáním a
nedostatkem výchovy poskvrňují šlechtu svých
příbuzných.
11 Plačte nad mrtvým, protože ztratil světlo, a plačte nad
bláznem, protože chce rozumu, neplačte nad mrtvým,
neboť odpočívá, ale život blázna je horší než smrt.

12 Sedm dní truchlí pro mrtvého; ale pro blázna a
bezbožného člověka po všechny dny svého života.
13 S hlupákem moc nemluv a nechoď k tomu, kdo nemá
rozum; měj se ho na pozoru, abys neměl potíže a nikdy
se neposkvrnil jeho bláznovstvím; znepokojený
šílenstvím.
14 Co je těžší než olovo? a jak se jmenuje, leč blázen?
15 Snáze snese písek, sůl a hromadu železa, nežli člověk
nechápavý.
16 Jako dřevěné pásy a svázané v stavení nelze rozvázat
třesením, tak se srdce, které je utvrzeno radou, nebude
nikdy bát.
17 Srdce, které se usadilo na myšlence porozumění, je
jako pouť na stěně galerie.
18 Kolí stojící na vyvýšeném místě nikdy neobstojí proti
větru; tak se srdce bázlivé v představě blázna nemůže
postavit žádnému strachu.
19 Kdo bodá oko, slzy kánou, a kdo bodá do srdce, dává
najevo své poznání.
20 Kdo hází kamenem do ptáků, odhání je, a kdo kárá
přítele, ruší přátelství.
21 Ač jsi vytasil meč na přítele svého, nezoufej, neboť
může býti navrácení v milost.
22 Jestliže jsi otevřel ústa svá na přítele svého, neboj se;
neboť může dojít ke smíření: kromě napomenutí nebo
pýchy, nebo prozrazení tajemství nebo zrádné rány: pro
tyto věci každý přítel odejde.
23 Buď věrný svému bližnímu v jeho chudobě, aby ses
radoval z jeho blahobytu, zůstaň mu věrný v době jeho
soužení, abys mohl být dědicem s ním v jeho dědictví,
neboť podlý majetek není vždy k zavržení. : ani bohatý,
který je pošetilý, aby ho měl v obdivu.
24 Jako pára a dým z pece jde před ohněm; tak hanobící
před krví.
25 nebudu se stydět bránit přítele; ani se před ním
nebudu skrývat.
26 A stane-li se mi od něho něco zlého, každý, kdo to
uslyší, bude se ho varovati.
27 Kdo vloží stráž před ústa má a pečeť moudrosti na rty
mé, abych jimi nepadl náhle a jazyk můj nezničil mne?
KAPITOLA 23
1 Ó Pane, Otče a vládce celého mého života, nenechávej
mě napospas jejich radám a nedej, abych podle nich
neupadl.
2 Kdo položí bič na mé myšlenky a kázeň moudrosti na
mé srdce? aby mě nešetřili pro mou nevědomost a
nepřešlo to přes mé hříchy:
3 Aby se nerozmnožila má nevědomost a aby se
nerozmnožily mé hříchy k mé zkáze, a abych nepadl
před svými protivníky, a aby se nade mnou neradoval
nepřítel můj, jehož naděje je daleko od tvého
milosrdenství.
4 Pane, Otče a Bože mého života, nedívej se na mě
pyšně, ale odvrať se od svých služebníků vždy
povýšenosti.
5 Odvrať ode mne marné naděje a žádostivost, a zvedneš
toho, kdo touží vždy tobě sloužiti.
6 Nechť mě nezachvátí chamtivost břicha ani
žádostivost těla; a nevydávej nade mnou služebníka
svého v drzou mysl.
7 Slyšte, dítka, kázeň úst; kdo ji zachovává, nebude
nikdy vzat do úst.
8 Hříšník zůstane ve své pošetilosti: padnou tím zlý
řečník i pyšní.
9 Nezvykej si úst svých k přísahání; ani se nepoužívejte
k pojmenování Svatého.
10 Jako služebník, který je ustavičně bit, nebude bez
modrého znaménka; tak nebude bez úhony ten, kdo
přísahá a vyslovuje Boha.
11 Člověk, který mnoho nadává, bude naplněn
nepravostí a mor nikdy neodejde z jeho domu; jestliže se
proviní, jeho hřích bude na něm; bude-li přísahat
nadarmo, nebude nevinný, ale jeho dům bude plný
neštěstí.
12 Je slovo, které je oděno smrtí: Dej Bůh, aby nebylo
nalezeno v dědictví Jákobově; neboť všecko takové
bude daleko od zbožných a nebudou se utápět ve svých
hříších.
13 Neukládej svá ústa k nestřídmé přísahě, neboť v nich
je slovo hříchu.
14 Pamatuj na svého otce a svou matku, když sedíš mezi
velkými muži. Nezapomeň před nimi, a tak se ze svého
zvyku staneš bláznem a přeješ si, aby ses nenarodil, a
proklínej je den tvého narození.
15 Člověk, který je zvyklý na neslušná slova, nebude po
všechny dny svého života napraven.
16 Dva druhy lidí rozmnožují hřích a třetí způsobí hněv:
žhavá mysl je jako hořící oheň, nikdy neuhasne, dokud
nebude spálena; smilník v těle svého těla nepřestane,
dokud nezapálí oheň.
17 Každý chléb je sladký smilníkovi, nepřestane, dokud
nezemře.
18 Muž, kterýž ruší manželství, říkajíc takto v srdci
svém: Kdo mne vidí? Obklopena jsem temnotou, hradby
mě přikrývají, a žádné tělo mě nevidí; čeho se mám bát?
Nejvyšší nebude pamatovat na mé hříchy:
19 Takový člověk se jen bojí očí lidí a neví, že oči
Hospodinovy jsou deset tisíckrát jasnější než slunce,
když vidí všechny cesty lidí a hledí na nejskrytější místa.
20 Věděl o všem, co bylo stvořeno; tak i poté, co byli
zdokonaleni, na všechny pohlédl.
21 Tento muž bude potrestán na ulicích města, a kde
nebude mít podezření, bude zajat.
22 Tak bude i s manželkou, která opustí muže a přivede
dědice po jiném.
23 Za prvé přestoupila zákon Nejvyššího; a za druhé se
provinila proti svému muži; a za třetí hrála si na
nevěstku v cizoložství a přivedla děti od jiného muže.
24 Bude vyvedena do shromáždění a bude provedena
inkvizice jejích dětí.
25 Její děti nezakoření a její ratolesti nepřinesou ovoce.
26 Zanechá svou památku k prokletí a její pohanění
nebude smazáno.
27 A ti, kteří zůstanou, poznají, že není nic lepšího než
bázeň před Hospodinem a že není nic sladšího než dbát
na přikázání Páně.

28 Následovat Pána je velká sláva a být od něho přijat je
dlouhý život.
KAPITOLA 24
1 Moudrost se bude chválit a bude se chlubit uprostřed
svého lidu.
2 Ve shromáždění Nejvyššího otevře ústa svá a zvítězí
před jeho mocí.
3 Vyšel jsem z úst Nejvyššího a přikryl jsem zemi jako
oblak.
4 Bydlel jsem na výšinách a můj trůn je v oblakovém
sloupu.
5 Sám jsem obcházel nebeský okruh a kráčel po dně
propasti.
6 Na mořských vlnách a na celé zemi a v každém lidu a
národu jsem získal vlastnictví.
7 V tom všem jsem hledal odpočinutí, a v čím dědictví
zůstanu?
8 Stvořitel všech věcí mi tedy dal přikázání, a ten, který
mě učinil, dal odpočinout mému stánku a řekl: Nechť
přebývá tvůj příbytek v Jákobovi a tvé dědictví v Izraeli.
9 Stvořil mě od počátku před světem a nikdy nezklamu.
10 Ve svatostánku jsem před ním sloužil; a tak jsem byl
usazen na Sionu.
11 Podobně mi dal odpočinutí v milovaném městě a v
Jeruzalémě byla má moc.
12 A zakořenil jsem se v lidu ctihodném, v dílu dědictví
Hospodinova.
13 Byl jsem vyvýšen jako cedr v Libanu a jako cypřiš na
horách Hermon.
14 Byl jsem vyvýšen jako palma v En-gaddi a jako růže
v Jerichu, jako krásná oliva na líbezném poli a vyrostl
jsem jako platan u vody.
15 Vydal jsem sladkou vůni jako skořici a aspalathus a
vydal jsem příjemnou vůni jako nejlepší myrhu, jako
galbanum, onyx a sladký storax a jako dým kadidla ve
svatostánku.
16 Jako terpentýn jsem natáhl větve své, a větve mé jsou
větvemi cti a milosti.
17 Jako vinná réva přinesla příjemnou vůni a mé květy
jsou ovocem cti a bohatství.
18 Jsem matka krásné lásky, bázně, vědění a svaté
naděje; jsem tedy věčná, jsem dána všem svým dětem,
které se jmenují jeho.
19 Pojďte ke mně všichni, kdo po mně toužíte, a naplňte
se mým ovocem.
20 Moje památka je sladší než med a mé dědictví než
plást.
21 Ti, kteří mě jedí, budou ještě hladovět, a kdo mě pijí,
budou ještě žíznit.
22 Kdo mě poslouchá, nebude zahanben, a ti, kdo se
mnou pracují, nebudou dělat nic špatného.
23 Všechny tyto věci jsou knihou smlouvy Boha
nejvyššího, zákon, který Mojžíš přikázal jako dědictví
pospolitosti Jákobovým.
24 Neumdlévej, abys nebyl silný v Pánu; aby vás utvrdil,
přilněte k němu, neboť Pán všemohoucí je Bůh jediný a
kromě něho není jiného Spasitele.
25 On naplňuje vše svou moudrostí jako Fison a jako
Tigris v době nových plodů.
26 Rozhojňuje rozum jako Eufrat a jako Jordán v době
žně.
27 Dává doktrínu poznání zjevit se jako světlo a jako
Geon v době vinobraní.
28 První muž ji neznal dokonale, poslední ji již nezjistí.
29 Jeho myšlenky jsou totiž více než moře a jeho rady
jsou hlubší než hlubina velká.
30 Vyšel jsem také jako potok z řeky a jako kanál do
zahrady.
31 Řekl jsem: Zavlažuji svou nejlepší zahradu a hojně
zavlažuji svou zahradu, a aj, potok můj se stal řekou a
řeka má moře.
32 Ještě učiním, aby nauka zářila jako jitřenka a pošlu
její světlo daleko.
33 Ještě vyliji nauku jako proroctví a nechám ji na věky
věků.
34 Hle, nepracoval jsem jen pro sebe, ale pro všechny,
kdo hledají moudrost.
KAPITOLA 25
1 Ve třech věcech jsem byl zkrášlen a krásný před
Bohem i před lidmi jsem se postavil: jednota bratří,
láska bližních, muž a žena, kteří spolu souhlasí.
2 Tři druhy mužů nenávidí má duše, a já jsem velmi
pohoršen nad jejich životem: chudý muž, který je pyšný,
bohatý muž, který je lhář, a starý cizoložník, který se
chová.
3 Jestliže jsi v mládí své nic nenasbíral, jak můžeš něco
najít ve věku svém?
4 Ó jak půvabná věc jest soud pro šediny a pro starověké
lidi vědět rady!
5 Ó jak půvabná je moudrost starců a rozumnost a rada
čestným mužům.
6 Mnoho zkušeností je korunou starců a bázeň Boží je
jejich slávou.
7 Devět věcí, o nichž jsem ve svém srdci usoudil, že
jsou šťastné, a desáté vyslovím jazykem svým: Muž,
který se raduje ze svých dětí; a kdo žije, aby viděl pád
svého nepřítele:
8 Dobře je tomu, kdo přebývá s rozumnou ženou a
neklouže jazykem a nesloužil muži nehodnějšímu než je
on sám.
9 Dobře ten, kdo nalezl opatrnost, a kdo mluví v uši těch,
kdo uslyší:
10 Jak velký je ten, kdo nalézá moudrost! není však nad
ním, kdo by se bál Hospodina.
11 Ale láska Hospodinova převyšuje všecko k osvícení;
kdož ji drží, k čemu bude připodobněn?
12 Bázeň před Hospodinem je počátkem jeho lásky a
víra je počátkem přilnutí k němu.
13 Dej mi jakoukoli ránu, kromě rány srdce, a každou
špatnost, leč bezbožnost ženy.
14 A všeliké soužení, kromě soužení od těch, kdož mne
nenávidí, a všelikou pomstu, kromě pomsty nepřátel.
15 Nad hlavou hada není hlavy; a není hněvu nad hněv
nepřítele.

16 Raději jsem bydlel se lvem a drakem, než abych držel
dům se zlou ženou.
17 Nešlechetnost ženy mění tvář její a zatemňuje její
tvář jako žíněné roucho.
18 Její muž bude sedět mezi svými sousedy; a když
uslyší, bude hořce vzdychat.
19 Každá špatnost je jen málo ke špatnosti ženy: díl
hříšníka nechť na ni padne.
20 Jako stoupání po písečné cestě je k nohám starých
lidí, tak je žena plná slov pro tichého muže.
21 Neklopýtněte o krásu ženy a nechtějte po ní pro
potěšení.
22 Žena, udržuje-li svého muže, je plná hněvu, drzosti a
mnoha výčitek.
23 Zlá žena polevuje odvahy, obtěžká tvář a srdce
raněné;
24 Z ženy vzešel počátek hříchu a skrze ni všichni
umíráme.
25 Nedej vodě průchod; ani bezbožná žena svobodu jít
do ciziny.
26 Jestliže neodejde, jak bys ji chtěl, odřízni ji od těla
svého, dej jí rozvodový list a propusť ji.
KAPITOLA 26
1 Blahoslavený muž, který má ctnostnou ženu, neboť
počet jeho dnů bude dvojnásobný.
2 Cnostná žena raduje se svému muži, a on naplní léta
života svého v pokoji.
3 Dobrá žena je dobrý podíl, který bude dán za podíl
těch, kdo se bojí Hospodina.
4 Ať je člověk bohatý nebo chudý, má-li dobré srdce k
Pánu, bude se vždy radovat s veselou tváří.
5 Jsou tři věci, kterých se srdce mé bojí; a za čtvrtého
jsem se velmi bál: pomluvy města, shromáždění
neukázněného zástupu a křivé obvinění: to vše je horší
než smrt.
6 Ale zármutek srdce a zármutek je žena, která žárlí na
jinou ženu, a bič jazyka, který mluví se všemi.
7 Zlá žena jest jho sem a tam otřesené, kdož ji drží, jako
by držel štíra.
8 Opilá žena a hněv v cizině vzbuzují velký hněv a svou
hanbu nezakryje.
9 Smilstvo ženy lze poznat podle jejích povýšených
pohledů a víček.
10 Je-li tvá dcera nestoudná, drž ji přísně, aby se
nezneužila přílišnou svobodou.
11 Hleď na oko drzé, a nediv se, když se provinila proti
tobě.
12 Otevře ústa svá jako žíznivý pocestný, když nalezne
pramen, a napije se z každé vody poblíž, u každého
plotu se posadí a rozevře toulec proti každému šípu.
13 Milost manželky potěší jejího muže, a její rozvaha
mu ztuční kosti.
14 Tichá a milující žena je dar od Pána; a nic nemá
takovou cenu jako dobře poučená mysl.
15 Zahanbená a věrná žena je dvojí milost a její
kontinentální mysl nelze ocenit.
16 Jako slunce, když vychází na nebi vysoko; taková je
krása dobré manželky v uspořádání svého domu.
17 Jako jasné světlo je na svícnu svatého; taková je
krása tváře ve zralém věku.
18 Jako zlaté sloupy na podstavcích stříbrných; stejně
tak krásné nohy se stálým srdcem.
19 Můj synu, zachovej zvuk květu svého věku; a
cizincům nedávej síly své.
20 Až získáš úrodný majetek po celém poli, osej je svým
vlastním semenem, doufej v dobrotu svého kmene.
21 Pokolení tvé, kteréž opustíš, bude zvelebeno, majíce
důvěru v dobré pokolení jejich.
22 Nevěstka bude považována za plivance; ale vdaná
žena je pro svého muže věží proti smrti.
23 Bezbožná žena je dána jako podíl bezbožnému muži,
ale zbožná je dána tomu, kdo se bojí Hospodina.
24 Nepoctivá žena pohrdá hanbou, ale poctivá žena bude
mít svého muže v úctě.
25 Nestydatá žena bude počítána jako pes; ale
zahanbená se bude bát Hospodina.
26 Žena, která ctí svého muže, bude souzena moudrá
ode všech; ale ta, která ho ve své pýše zneuctívá, bude
ode všech považována za bezbožnou.
27 K zahnání nepřátel bude vyhledána hlasitě křičící
žena a nadávka.
28 Dvě věci zarmucují mé srdce; a třetí mě rozhněvá:
válečný muž, který trpí chudobou; a muži chápaví, kteří
nejsou nastaveni; a ten, kdo se navrací od spravedlnosti
k hříchu; takového připravuje Hospodin pro meč.
29 Obchodník se stěží ubrání tomu, aby nedělal nic
špatného; a sluha nebude osvobozen od hříchu.
KAPITOLA 27
1 Mnozí zhřešili pro maličkost; a kdo hledá hojnost,
odvrátí oči své.
2 Jako hřebík drží pevně mezi spoji kamenů; tak se hřích
drží těsně mezi nákupem a prodejem.
3 Nebude-li se někdo pilně držet v bázni před
Hospodinem, jeho dům bude brzy vyvrácen.
4 Jako když se prosévá sítem, odpadky zůstávají; takže
špína člověka v jeho řeči.
5 Pec zkouší nádoby hrnčířské; takže soud člověka je v
jeho úvahách.
6 Ovoce oznamuje, byl-li strom oblečen; tak je i
vyslovení domýšlivosti v srdci člověka.
7 Nechval nikoho, dokud ho neuslyšíš mluvit; neboť
toto je zkouška lidí.
8 Budeš-li následovat spravedlnost, získáš ji a oblečeš si
ji jako nádherné dlouhé roucho.
9 Ptáci se budou uchylovat k jejich podobným; tak se
pravda vrátí k těm, kdo v ní praktikují.
10 Jako lev číhá na kořist; tak hřeš za ty, kdo páchají
nepravost.
11 Rozmluva zbožného muže je vždy s moudrostí; ale
blázen se mění jako měsíc.
12 Jsi-li mezi nerozvážnými, dodržuj čas; ale buďte stále
mezi lidmi rozumnými.
13 Rozmluva bláznů je protivná a jejich sport je
rozpustilost hříchu.
14 Řeči toho, kdo mnoho přísahá, vstávají vlasy; a jejich
rvačky mu zarazí uši.

15 Svár pyšných je krveprolití a jejich hanobení je
žalostné.
16 Kdo odhaluje tajemství, ztrácí svůj kredit; a nikdy
nenajde přítele ve své mysli.
17 Miluj přítele svého a buď mu věrný, ale prozradíš-li
jeho tajemství, už ho nenásleduj.
18 Nebo jako člověk zahubil nepřítele svého; tak jsi
ztratil lásku k bližnímu svému.
19Jako tomu, kdo vypustí ptáka z ruky, tak propustíš
svého bližního a už ho nedostaneš
20 Už za ním nechoďte, neboť je příliš daleko; je jako
srnec vyváznutý z léčky.
21 Pokud jde o ránu, může být obvázána; a po hanění
může dojít ke smíření, ale kdo prozrazuje tajemství, je
bez naděje.
22 Kdo očima mrká, zlo činí, a kdo ho zná, odstoupí od
něho.
23 Až budeš přítomen, bude mluvit líbezně a obdivovat
tvá slova, ale nakonec bude svíjet ústa a pomlouvat tvá
slova.
24 Mnoho věcí jsem nenáviděl, ale nic takového; neboť
Hospodin ho bude nenávidět.
25 Kdo hází kámen na výsost, hází jej na hlavu; a lstivý
úder způsobí rány.
26 Kdo kopá jámu, spadne do ní, a kdo nastraží past,
bude do ní chycen.
27 Kdo dělá neplechu, na toho padne, a nebude vědět,
odkud přichází.
28 Posměch a potupa jsou od pyšných; ale bude na ně
číhat pomsta jako lev.
29 Ti, kdo se radují z pádu spravedlivých, budou
chyceni do léčky; a úzkost je pohltí, než zemřou.
30 Zloba a hněv, i to jsou ohavnosti; a hříšný člověk
bude mít obojí.
KAPITOLA 28
1 Kdo se mstí, nalezne pomstu od Hospodina a jistě
bude pamatovat na své hříchy.
2 Odpusť bližnímu svému ublížení, které ti způsobil, tak
budou i tvé hříchy odpuštěny, když se budeš modlit.
3 Jeden snáší nenávist proti druhému, a hledá odpuštění
u Hospodina?
4 Neprokazuje slitování člověku podobnému jemu, a
prosí o odpuštění hříchů svých?
5 Jestliže ten, kdo je jen tělo, živí nenávist, kdo bude
prosit o odpuštění jeho hříchů?
6 Rozpomeň se na konec svůj, a přestaň nepřátelství;
pamatuj na zkaženost a smrt a dodržuj přikázání.
7 Pamatuj na přikázání a nebuď zlomyslný vůči
bližnímu svému, pamatuj na smlouvu Nejvyššího a
mrkni na nevědomost.
8 Vyhýbej se sváru a zmenšíš své hříchy, neboť
rozzuřený muž rozdmýchá sváry,
9 Hříšný člověk zneklidňuje přátele a vede spory mezi
těmi, kdo jsou v pokoji.
10 Jakž jest oheň, tak hoří, a jak síla člověka, tak hněv
jeho; a podle bohatství jeho vzrůstá hněv jeho; a čím
silnější budou, tím více budou zanícené.
11 Svár ukvapený zapaluje oheň, a boj rychlý prolévá
krev.
12 Troubíš-li jiskru, bude hořet, plivneš-li na ni, uhasne,
a obojí vyjde z tvých úst.
13 Proklínejte toho, kdo našeptává a mluví dvojjazyčně,
neboť takoví zahubili mnohé pokojné.
14 Pomlouvačný jazyk znepokojil mnohé a hnal je od
národa k národu, zbořil silná města a vyvrátil domy
velkých mužů.
15 Pomlouvačný jazyk vyvrhl ctnostné ženy a připravil
je o jejich práci.
16 Kdo jej poslouchá, nenalezne odpočinek a nikdy
nebude bydlet tiše.
17 Rána bičem dělá stopy na těle, ale úder jazyka láme
kosti.
18 Mnozí padli ostřím meče, ale ne tolik, co padlo za
jazyk.
19 Dobře jest ten, kdo je bráněn jedem jeho; který
neutáhl jho jeho, ani nebyl svázán v poutech svých.
20 Nebo jho jeho jest jho železné, a pásy jeho jsou pásy
měděné.
21 Smrt jeho jest smrt zlá, hrob byl lepší než on.
22 Nebude vládnout nad těmi, kdo se bojí Boha, a
nebudou spáleni jeho plamenem.
23 Kdo opustí Hospodina, upadne do něho; a bude v
nich hořet a neuhasne; bude na ně seslán jako lev a
sežere je jako leopard.
24 Hleď, že své vlastnictví ohradíš trním a svážeš své
stříbro a zlato,
25 Zvaž slova svá na váze a udělej dveře a závoru pro
svá ústa.
26 Neklouzej po něm, abys neupadl před číhajícím.
KAPITOLA 29
1 Kdo je milosrdný, půjčí bližnímu svému; a kdo
posiluje ruku svou, ostříhá přikázání.
2 Půjč bližnímu svému v čas jeho potřeby, a v pravý čas
bližnímu svému zase splať.
3 Dodržuj své slovo a jednaj s ním věrně, a vždy najdeš,
co je pro tebe potřeba.
4 Mnozí, když jim byla půjčena věc, považovali ji za
nalezenou a přiváděli je do nesnází, které jim pomáhaly.
5 Dokud nepřijme, bude líbat ruku člověka; a za peníze
svého souseda bude mluvit pokorně: ale když by měl
splácet, prodlouží čas, vrátí slova žalu a stěžuje si na čas.
6 Zvítězí-li, sotva dostane polovinu a bude počítat, jako
by ji našel; pokud ne, připravil ho o peníze a
bezdůvodně si z něj získal nepřítele: zaplatí mu kletby a
zábradlí; a za čest mu zaplatí hanbu.
7 Mnozí proto odmítli půjčovat na špatné jednání jiných
lidí ve strachu, že budou podvedeni.
8 Měj však trpělivost s člověkem v chudém stavu a
neotálej, abys mu prokázal milosrdenství.
9 Pomozte chudému pro přikázání a neodvracejte ho pro
jeho chudobu.
10 Ztrať své peníze pro svého bratra a svého přítele, ať
nezreziví pod kamenem, aby se ztratil.
11 Slož svůj poklad podle přikázání Nejvyššího a
přinese ti více zisku než zlato.

12 Zavři almužnu ve svých skladištích, a vysvobodí tě
ze všeho trápení.
13 Bude za tebe bojovat proti tvým nepřátelům lépe než
mocný štít a silné kopí.
14 Poctivý se za bližního ručí, ale kdo je drzý, opustí ho.
15 Nezapomeň na přátelství své jistoty, neboť on dal za
tebe život svůj.
16 Hříšník svrhne dobrý majetek své záruky:
17 A ten, kdo je nevděčné mysli, nechá toho v nebezpečí,
které ho vysvobodilo.
18 Suretiship odvrátil mnoho dobrého, a otřásl jimi jako
vlna mořská, mocní vyhnali ji z domů jejich, takže
putovali mezi cizími národy.
19 Bezbožný, který přestupuje přikázání Páně, upadne
do záruky, a kdo podniká a řídí se cizími věcmi pro zisk,
upadne do obleků.
20 Pomáhej svému bližnímu podle své moci a dej si
pozor, abys do toho sám neupadl.
21 Hlavní věcí pro život je voda, chléb, oděv a dům k
přikrytí hanby.
22 Lepší je život chudého v chatrči, než choulostivé
jídlo v cizím domě.
23 Ať je to málo nebo mnoho, buď spokojený, že
neslyšíš pohanění domu svého.
24 Nebo žalostný jest život choditi od domu k domu;
nebo kde jsi cizinec, neopovažuj se otevřít ústa svá.
25Budeš se bavit a hodovat, a neděkovat, navíc uslyšíš
hořká slova:
26 Pojď, cizinče, vybav stůl a nasyť mě tím, co jsi
připravil.
27 Dej místo, cizinci, ctihodnému muži; můj bratr
přichází, aby se ubytoval, a já potřebuji dům svůj.
28 Tyto věci jsou těžké pro člověka rozumného;
napomenutí domácího pokoje a výčitky věřiteli.
KAPITOLA 30
1 Kdo miluje svého syna, často v něm cítí hůl, aby se z
něho nakonec radoval.
2 Kdo trestá syna svého, bude se radovati z něho a bude
se radovati z něho mezi známými svými.
3 Kdo vyučuje syna svého, zarmucuje nepřítele, a před
přáteli svými se z něho radovati bude.
4 I když otec jeho zemřel, jest jako by nebyl mrtev; nebo
zanechal po sobě někoho podobného jemu.
5 Když žil, viděl ho a radoval se z něho, a když zemřel,
nesmutnil.
6 Zanechal po sobě mstitele proti svým nepřátelům a
toho, kdo oplatí svým přátelům laskavost.
7 Kdo dělá ze svého syna příliš mnoho, obváže mu rány;
a jeho útroby budou zneklidněny při každém výkřiku.
8 Kůň nezlomený je svéhlavý, a dítě ponecháno samo
sobě bude svévolné.
9 Skrč dítě své, a vyděsí tě, hraj si s ním, a přivede tě k
tíži.
10 Nesměj se s ním, abys s ním neměl smutek a abys
nakonec neskřípal zuby.
11 Nedávej mu svobody v jeho mládí a nemrkej na jeho
pošetilosti.
12 Skloň se jeho šíjí, dokud je mladý, a mláti ho do stran,
dokud je dítě, aby nezatvrdil a nebyl ti poslušný, a tak
nepřinesl zármutek do tvého srdce.
13 Potrestej syna svého a drž ho k práci, aby se ti
nepohoršilo jeho oplzlé chování.
14 Lepší je chudý, zdravý a silného těla, než bohatý
člověk, který je sužován ve svém těle.
15 Zdraví a dobrý stav těla jsou nad všechno zlato a
silné tělo nad nekonečné bohatství.
16 Není bohatství nad zdravé tělo a není radosti nad
radostí srdce.
17 Smrt je lepší než hořký život nebo neustálá nemoc.
18 Lahůdky nalévané na ústa zavřené jsou jako změť
masa položená na hrob.
19 K čemu je ta oběť modle? neboť nemůže jíst ani cítit,
tak i ten, kdo je pronásledován od Hospodina.
20 Vidí očima svýma a sténá jako eunuch, který objímá
pannu a vzdychá.
21 Nepodceňuj svou mysl a neznepokojuj se v radě
svých.
22 Radost srdce je život člověka, a radost člověka
prodlužuje dny jeho.
23 Miluj svou duši a potěš srdce své, odejmi zármutek
od sebe, neboť zármutek zabil mnohé, a není z toho
užitku.
24 Závist a hněv zkracují život, a opatrnost přivádí věk
před čas.
25 Veselé a dobré srdce se bude starat o své maso a
stravu.
KAPITOLA 31
1 Bdění po bohatství sžírá tělo a péče o něj zahání
spánek.
2 Pozorování péče nenechá člověka spát, jako bolestná
nemoc spí,
3 Bohatý má velkou práci, aby shromáždil bohatství; a
když odpočívá, je naplněn svými lahůdkami.
4 Chudý pracuje ve svém nuzném stavu; a když odejde,
je stále potřebný.
5 Kdo miluje zlato, nebude ospravedlněn, a kdo
následuje porušení, bude ho mít dost.
6 Zlato se stalo zkázou pro mnohé a jejich zničení bylo
přítomno.
7 Je to kámen úrazu pro ty, kdo mu obětují, a každý
blázen bude s ním zajat.
8 Blahoslavený bohatý, který se našel bez vady a nešel
za zlatem.
9 Kdo to je? a blahoslavit jej budeme, neboť
podivuhodné věci učinil mezi lidem svým.
10 Kdo tím byl zkoušen a shledán dokonalým? pak ať se
chlubí. Kdo by mohl pohoršit, a neurazil? aneb učinil zlé,
a neučinil toho?
11 Jeho majetek bude stanoven a shromáždění vyhlásí
jeho almužny.
12 Sedíš-li u bohatého stolu, nechtěj po něm, a neříkej:
Jest na něm mnoho masa.
13 Pamatuj, že bezbožné oko je zlá věc, a co je stvořeno
bezbožnější než oko? proto pláče při každé příležitosti.

14 Nevztahuj ruku, kamkoli se podívá, a nevraz ji s ním
do mísy.
15 Nesuď bližního svého podle sebe, a buď ve všem
rozvážný.
16 Jez, jak se člověku sluší, to, co je předloženo tobě; a
pozřej, abys nebyl nenáviděn.
17 Nechte nejprve kvůli mravům; a nebuď nenasytný,
abys neurazil.
18 Sedíš-li mezi mnohými, nevztahuj napřed ruku svou.
19 Dobře vychovanému člověku stačí velmi málo a na
lůžku nezkrátí svůj vítr.
20 Zdravý spánek přichází z mírného jedení, vstává
časně a jeho rozum je s ním, ale bolest z bdění, choler a
bolesti břicha jsou u člověka nenasytného.
21 A jestliže jsi byl přinucen jísti, vstaň, vyjdi, zvracej, a
odpočiň si.
22 Synu můj, poslouchej mě, a nepohrdej mnou, a
naposled nalezneš, jak jsem tobě řekl: ve všech svých
skutcích buď rychlý, aby tě žádná nemoc nepostihla.
23 Kdo si libuje ve svém pokrmu, o něm budou mluvit
dobře; a zprávě o jeho dobrém hospodaření uvěří.
24 Ale proti tomu, kdo je chudák na pokrm, bude reptat
celé město; a o svědectvích jeho nedbalosti nebude
pochyb.
25 Neukazuj udatnosti své ve víně; neboť víno mnohé
zničilo.
26 Pec zkouší ostří máčením, tak víno srdce pyšných v
opilosti.
27 Víno je člověku dobré jako život, pije-li se střídmě:
jaký je pak život člověku, který je bez vína? neboť byl
stvořen k radosti lidí.
28 Víno hojně vypité a v pravý čas přináší radost srdce a
radost mysli.
29 Ale víno opilé přemírou roztrpčuje mysl, rvačky a
hádky.
30 Opilství zvyšuje hněv blázna, až se pohoršuje, ubývá
síly a působí rány.
31 Nekárej bližního svého u vína a nepohrdej jím v jeho
veselí, neříkej mu hanebná slova a nenaléhej na něj, aby
pil.
KAPITOLA 32
1 Jsi-li pánem hostiny, nepozdvihuj se, ale buď mezi
nimi jako jeden z ostatních; starej se o ně pilně, a tak se
posaď.
2 A až vykonáš všechen svůj úřad, zaujmi své místo,
aby ses s nimi radoval, a přijmi korunu za dobré
uspořádání svátku.
3 Mluv, starší, neboť tobě se to stalo, ale rozumně; a
bránit ne musick.
4 Nevylévejte slova tam, kde je hudebník, a nevydávejte
moudrost mimo čas.
5 Koncert hudby na hostině s vínem je jako pečeť
karbunkulu zasazená do zlata.
6 Jako pečeť smaragdu zasazená do zlatého díla je
melodie muziky s příjemným vínem.
7 Mluv, mladíku, bude-li tě potřeba, a přece sotva, když
bys byl dvakrát tázán.
8 Nechť je řeč tvá krátká, v málo slovech mnoho
srozumitelná; buď jako ten, kdo ví, a přesto drží jazyk za
zuby.
9 Jsi-li mezi velkými muži, nevyrovnávej se jim; a když
jsou na místě starověcí muži, nepoužívejte mnoho slov.
10 Než zahřmí blesk; a před zahanbeným mužem přijde
laskavost.
11 Vstaň včas a nebuď poslední; ale vrať se domů bez
prodlení.
12 Tam se bav, a dělej, co chceš, ale nehřeš hrdou řečí.
13 A za tyto věci dobrořeh tomu, kterýž tě učinil, a
naplnil tě dobrými věcmi svými.
14 Kdo se bojí Hospodina, dostane jeho kázeň; a ti, kteří
ho brzy hledají, naleznou přízeň.
15 Kdo hledá zákon, bude jím naplněn, ale pokrytec se
nad ním pohorší.
16 Ti, kdo se bojí Hospodina, naleznou soud a zažehnou
spravedlnost jako světlo.
17 Hříšný člověk nebude pokárán, ale najde výmluvu
podle své vůle.
18 Muž rady bude ohleduplný; ale cizí a pyšný člověk se
nezalekne strachu, i když sám o sobě udělal bez rady.
19 Nedělej nic bez rady; a když jsi to jednou učinil,
nečiň pokání.
20 Nechoď cestou, na kterou bys mohl spadnout, a
neklopýtni mezi kameny.
21 Nebuďte sebevědomí jednoduchým způsobem.
22 A střež se svých vlastních dětí.
23 V každém dobrém skutku důvěřuj duši své; neboť to
je zachovávání přikázání.
24 Kdo věří v Pána, ostříhá přikázání; a kdo v něho
důvěřuje, nikdy se mu nebude hůře.
KAPITOLA 33
1 Tomu, kdo se bojí Hospodina, se nic zlého nestane; ale
v pokušení ho vysvobodí znovu.
2 Moudrý nenávidí zákona; ale kdo je v tom pokrytec, je
jako loď v bouři.
3 Muž rozumný doufá v zákon; a zákon je mu věrný
jako věštba.
4 Připrav si, co říci, a budeš slyšen, a svaž naučení a
potom odpověz.
5 Srdce pošetilého jest jako přemet; a jeho myšlenky
jsou jako valící se strom náprav.
6 Hřebec jest jako přítel na posměch, pod každým, kdo
na něm sedí, řve.
7 Proč jeden den převyšuje druhý, když jako všechno
světlo každého dne v roce je slunce?
8 Poznáním Hospodina se vyznačovali, a on měnil
období a svátky.
9 Některým z nich učinil dny vysoké a posvětil je, a
některým z nich učinil dny obyčejné.
10 A všichni lidé jsou ze země a Adam byl stvořen ze
země.
11 Ve velkém poznání je Hospodin rozdělil a cesty
jejich rozrůznil.
12 Některé z nich požehnal a povýšil, některé posvětil a
postavil blízko sebe, ale některé z nich proklel a ponížil
a odvrátil se z jejich míst.

13 Jako jest hlína v ruce hrnčířově, aby ji utvořil k
libosti své, tak jest člověk v ruce toho, kterýž jej učinil,
aby jim odplatil, jak jemu nejlíp.
14 Dobro je postaveno proti zlu a život proti smrti, tak je
zbožný proti hříšníkovi a hříšník proti zbožnému.
15 Pohleďte tedy na všechna díla Nejvyššího; a jsou dva
a dva, jeden proti druhému.
16 Probudil jsem se poslední jako ten, kdo sbírá hrozny,
z požehnání Páně jsem prospěl, a lis svůj lis jako sběrač
hroznů.
17 Uvažte, že jsem nepracoval jen pro sebe, ale pro
všechny, kdo se chtějí učit.
18 Slyšte mě, velcí lidu, a poslouchejte ušima svým,
vůdcové shromáždění.
19 Nedávej svému synovi a manželce, svému bratru a
příteli, moc nad tebou, dokud jsi živ, a své statky
nedávejte jinému, aby to nečinilo pokání, a neprosil bys
o to znovu.
20 Dokud žiješ a dýcháš v sobě, nevydávej se nikomu.
21 Nebo lépe jest, aby tě hledali synové tvoji, než abys
ty stál k jejich zdvořilosti.
22 Ve všech skutcích svých drž se přednosti; nezanech
na své cti skvrnu.
23 V čas, kdy skončíš své dny a dokonáš svůj život,
rozděl své dědictví.
24 Krmivo, hůlka a břemena jsou pro osla; a chléb,
náprava a práce pro služebníka.
25 Dáš-li služebníka svého k práci, odpočinutí najdeš,
ale necháš-li ho zahálet, bude hledat svobodu.
26 Jho a límec sklání šíji, tak jsou muky a muky zlého
služebníka.
27 Pošli ho pracovati, aby nezahálel; neboť zahálka
mnohému zlému učí.
28 Pusťte ho do práce, jak se mu sluší; nebude-li
poslušný, nasaďte si těžší pouta.
29 Ale nebuď přehnaný k žádnému; a bez uvážení
nedělat nic.
30 Máš-li služebníka, budiž ti jako tobě, protože jsi ho
koupil za cenu.
31 Máš-li služebníka, pros ho jako bratra, neboť ho
potřebuješ jako svou vlastní duši;
KAPITOLA 34
1 Naděje člověka bez rozumu jsou marné a falešné, a
sny povznášejí blázny.
2 Kdo hledí na sny, podobá se tomu, kdo se chytá stínu a
následuje vítr.
3 Vize snů je podobnost jedné věci s druhou, stejně jako
podoba tváře k tváři.
4 Co lze očistit od nečistého? a jaká pravda může vzejít
z toho, co je falešné?
5 Věštění a věštby a sny jsou marné, a srdce touží, jako
srdce ženy v tísni.
6 Jestliže nebudou posláni od Nejvyššího při navštívení
tvém, nevkládej na ně srdce své.
7 Neboť sny mnohé oklamaly a selhali, když v ně vložili
svou důvěru.
8 Zákon bude shledán dokonalým bez lži, a moudrost je
dokonalost ústům věrným.
9 Člověk, který cestoval, zná mnohé; a kdo má mnoho
zkušeností, vypraví moudrost.
10 Kdo nemá zkušenosti, ví málo, ale kdo cestoval, je
plný opatrnosti.
11 Když jsem cestoval, viděl jsem mnoho věcí; a
rozumím víc, než dokážu vyjádřit.
12 Byl jsem často v nebezpečí smrti, ale pro tyto věci
jsem byl vysvobozen.
13 Duch těch, kdo se bojí Hospodina, bude žít; neboť
jejich naděje je v tom, který je zachraňuje.
14 Kdo se bojí Hospodina, nebude se bát ani se bát;
neboť on je jeho naděje.
15 Blahoslavená duše toho, kdo se bojí Hospodina, na
koho hledí? a kdo je jeho síla?
16 Neboť oči Páně jsou upřeny na ty, kdo ho milují, on
je jejich mocná ochrana a pevný pobyt, ochrana před
horkem a přikrytí před sluncem v poledne, ochrana před
klopýtnutím a pomoc při pádu.
17 Duše pozvedá a oči osvěcuje, zdraví, život a
požehnání dává.
18 Kdo obětuje něco neprávem získaného, jeho oběť je
směšná; a dary nespravedlivých lidí nejsou přijímány.
19 Nejvyššímu se nelíbí oběti bezbožných; ani není
usmířen pro hřích množstvím obětí.
20 Kdo přináší oběť z majetku chudého, činí jako ten,
kdo zabíjí syna před očima otce svého.
21 Chléb nuzného je jejich život, kdo ho ošidí, je krvavý.
22 Kdo bližnímu svému živobytí bere, zabíjí jej; a kdo
ošidí dělníka o jeho mzdu, je krveprolití.
23 Když jeden staví a jiný bourá, jaký pak mají užitek
nežli pracovat?
24 Když se někdo modlí a jiný zlořečí, čí hlas uslyší Pán?
25 Kdo se umývá po dotyku mrtvého těla, dotkne-li se
ho znovu, k čemu jeho umytí?
26 Tak je tomu u člověka, který se postí pro své hříchy,
znovu jde a činí totéž. Kdo vyslyší jeho modlitbu? aneb
co mu prospěje jeho ponížení?
KAPITOLA 35
1 Kdo ostříhá zákona, obětuje dostatek, kdo dbá na
přikázání, obětuje pokojnou oběť.
2 Kdo odplácí, obětuje mouku mouku; a kdo dává
almužnu, obětuje chválu.
3 Odchýlit se od špatnosti je milé Hospodinu; a opustit
nepravost je usmíření.
4 Neukážeš se před Hospodinem prázdný.
5 Neboť všechny tyto věci se mají dělat kvůli přikázání.
6 Oběť spravedlivých tloustne oltář, a jeho sladká vůně
je před Nejvyšším.
7 Oběť spravedlivého je přijatelná. a jeho památka
nebude nikdy zapomenuta.
8 Vzdej Hospodinu jeho čest s dobrým okem, a
nezmenšuj prvotiny rukou svých.
9 Ukaž ve všech svých darech veselou tvář a desátky své
věnuj s radostí.
10 Dej Nejvyššímu, jak tě obohatil; a jak jsi dostal, dej s
veselým okem.
11 Neboť odplácí Hospodin a dá ti sedmkrát tolik.

12 Nemyslete na to, že byste zkazili dary; za takové
nepřijme: a nedoufej v oběti nespravedlivé; neboť
Hospodin je soudce a u něho není úcta k osobám.
13 Nepřijme nikoho proti chudému, ale vyslyší modlitbu
utlačovaných.
14 Nepohrdne prosbou sirotka; ani vdova, když vylévá
svou stížnost.
15 Zdaliž slzy vdově po tvářích netečou? a není-li její
pláč proti němu, kterýž je svádí k pádu?
16 Ten, kdo slouží Hospodinu, bude přijat s přízní a jeho
modlitba dosáhne až k oblakům.
17 Modlitba pokorných proniká mraky, a dokud se
nepřiblíží, nebude potěšen; a neodejde, dokud Nejvyšší
neuvidí, že bude spravedlivě soudit a vykoná soud.
18 Neboť Hospodin nezahálí, ani Mocní k nim nebudou
shovívaví, dokud nezničí bedra nemilosrdných a
neoplatí pohanům pomstu; dokud neodejme množství
pyšných a nezlomí žezlo nespravedlivých;
19 Dokud odplatí každému podle skutků jeho a podle
skutků lidských podle úkladů jejich; dokud neposoudí
věc svého lidu a neučiní je, aby se radovali ze svého
milosrdenství.
20 Milosrdenství je v době soužení časné, jako oblaka
deště v době sucha.
KAPITOLA 36
1 Smiluj se nad námi, Pane Bože všech, a pohleď na nás:
2 A sešli svůj strach na všechny národy, které tě
nehledají.
3 Pozdvihni ruku svou proti cizím národům, ať uvidí
tvou moc.
4 Jakož jsi byl v nás posvěcen před nimi, tak buď
veleben mezi nimi před námi.
5 A dej, ať tě poznají, jako jsme tě poznali, že není Boha,
než jen ty, Bože.
6 Ukaž nová znamení a čiň jiné divy: oslav svou ruku a
svou pravou paži, aby zvěstovaly tvé divy.
7 Vzbuďte hněv a vylévejte hněv, vezměte protivníka a
zničte nepřítele.
8 Zkrať čas, pamatuj na smlouvu a nechť vypravují o
tvých podivuhodných skutcích.
9 Kdo unikne, ať je pohlcen vztekem ohně; a ať zahynou
ti, kteří utiskují lid.
10 Podrazte hlavy vládců pohanů, kteří říkají: Není
nikoho jiného než my.
11 Shromážděte všechny Jákobovy kmeny a zděďte je
jako od počátku.
12 Hospodine, smiluj se nad lidem, který je nazýván
tvým jménem, a nad Izraelem, kterého jsi nazval svým
prvorozeným.
13 Buď milostiv Jeruzalému, svému svatému městu,
místu tvého odpočinku.
14 Naplň Sion svými nevýslovnými proroky a svůj lid
svou slávou.
15 Vydej svědectví těm, které jsi měl od počátku, a
vzbudiv proroky, kteří byli ve tvém jménu.
16 Odměň ty, kteří na tebe čekají, a tví proroci ať jsou
věrní.
17 Hospodine, vyslyš modlitbu svých služebníků podle
Áronova požehnání nad tvým lidem, aby všichni, kdo
přebývají na zemi, poznali, že ty jsi Hospodin, věčný
Bůh.
18 Břicho požírá všechno maso, ale jedno je lepší než
druhé.
19 Jakož chuť chutná různé druhy zvěřiny, tak srdce
rozumějící řečem lživým.
20 Převrácené srdce působí těžkost, ale zkušený odplatí
jemu.
21 Žena přijme každého muže, ale jedna dcera je lepší
než druhá.
22 Krása ženy obveseluje tvář, a muž nemiluje nic
lepšího.
23 Jestliže je v jejím jazyce laskavost, mírnost a útěcha,
pak není její muž jako ostatní muži.
24 Kdo si vezme ženu, začíná mít majetek, jemu
podobnou pomoc a sloup odpočinku.
25 Kde není plot, tam je majetek vykořeněn, a kdo nemá
manželku, bude bloudit v smutku.
26 Kdo bude důvěřovat zloději dobře uctívanému, který
poskakuje z města do města? Kdo tedy uvěří člověku,
který nemá dům a přebývá všude, kde ho noc vezme?
KAPITOLA 37
1 Každý přítel říká: Jsem také jeho přítelem, ale je přítel,
který je přítelem jen podle jména.
2 Není to zármutek k smrti, když se společník a přítel
promění v nepřítele?
3 Ó zlá představo, odkud jsi přišel, abys zahalil zemi lstí?
4 Je druh, který se raduje z blahobytu přítele, ale v čas
soužení bude proti němu.
5 Je tu společník, který pomáhá svému příteli na břicho
a vyzvedává štít proti nepříteli.
6 Nezapomeň na svého přítele ve své mysli a nebuď na
něj lhostejný ve svém bohatství.
7 Každý rádce chválí radu; ale jsou někteří, kteří si radí.
8 Chraň se rádce a věz předem, co potřebuje; neboť on
sám sobě poradí; aby na tebe nevrhl los,
9 A řekni tobě: Cesta tvá jest dobrá; a potom se postaví
na druhou stranu, aby viděl, co tě potká.
10 Neraď se s tím, kdo tě podezírá, a skryj radu svou
před těmi, kdo ti závidí.
11 Ani se nedotýkej ženy, na kterou žárlí; ani se
zbabělcem ve věcech války; ani s obchodníkem ohledně
výměny; ani s kupujícím prodeje; ani se závistivým
mužem vděčnosti; ani s nemilosrdným člověkem
dotýkajícím se laskavosti; ani s lenochy na žádnou práci;
ani s nádeníkem na rok dokončovacích prací; ani s
zahálejícím služebníkem mnoha věcí: neposlouchejte
jich v žádné věci rady.
12 Ale buď ustavičně se zbožným mužem, o němž víš,
že má zachovávat přikázání Páně, jehož mysl je podle
tvého smýšlení a bude se s tebou rmoutit, budeš-li
potratit.
13 A nechť obstojí rada srdce tvého, neboť není nikoho
věrnějšího tobě než ona.
14 Člověk má totiž někdy ve zvyku říci mu více než
sedm strážců, kteří sedí nahoře ve vysoké věži.

Czech - Ecclesiasticus.pdf

Recommended

Recommended

More Related Content

Similar to Czech - Ecclesiasticus.pdf

Similar to Czech - Ecclesiasticus.pdf (10)

More from Filipino Tracts and Literature Society Inc.

More from Filipino Tracts and Literature Society Inc. (20)

Czech - Ecclesiasticus.pdf