1. Huga von Hofmannsthal „Pohádka 672. noci“
Argumentace:
Téma „Pohádka 672. noci“ jsem si vybrala z toho důvodu, že je to moje první a jediná práce,
kterou jsem zatím zpracovávala na své katedře, ve svém oboru německý jazyk a
literatura. Název není složitý, neboť obsahuje autorovo jméno a dále volný překlad
povídky, kterou napsal, když se zdržoval v Hodoníně. Pro čtenáře, kteří popisované
místo znají, je jistě jasnější pochopit jeho myšlenky vyzařující z jeho díla.
Anotace:
Povídky rakouského spisovatele Hofmannsthala mají tajemnou až snivou atmosféru.
Vytvářejí dojem, že autor jen zaznamenává úsek života osoby tak, jak byl zažit. Syn
obchodníka se ve svých 25 letech rozhodne, že už má dost světského života a uzavře se
do svého vnitřního světa, kde smí kromě něj být jen jeho věrné služebnictvo. Jednoho
dne je ale jeho věrný sluha nařknut ze zločinu. Kupecký syn se vydává do města, aby
svého sluhu očistil, ale místo toho se přibližuje svému ironickému a odpornému konci.
Klíčová slova:
Kupecký syn, strach, tíseň, smrt, životní obsah, myšlenky
Zdroje
• Hofmannsthal - Das Maerchen der 672. Nacht.pdf. Literaturdownload.at [online].
2010 [cit. 2012-12-18]. Dostupné z:
http://www.literaturdownload.at/pdf/Hofmannsthal_-
_Das_Maerchen_der_672_Nacht.pdf,
1- Zdroj: volný překlad, Hofmannsthal - Das Maerchen der 672. Nacht.pdf.
Literaturdownload.at [online]. 2010 [cit. 2012-12-18]. Dostupné z:
http://www.literaturdownload.at/pdf/Hofmannsthal_-
_Das_Maerchen_der_672_Nacht.pdf, Seite 2
2- Zdroj: volný překlad, Hofmannsthal - Das Maerchen der 672. Nacht.pdf. Seite 4
3- Zdroj: volný překlad, Hofmannsthal - Das Maerchen der 672. Nacht.pdf. Seite 10

2. 4- Zdroj: volný překlad, Hofmannsthal - Das Maerchen der 672. Nacht.pdf. Seite 10
Tento zdroj považuji za kvalitní, neboť je to originální verze knihy, kterou již zmíněný autor napsal, je
pro nás použitelnější, neboť je v elektronické podobě a my nemusíme shánět a vyhledávat v
knihovnách
• http://zivotopis.osobnosti.cz/hugo-von-hofmannsthal.php
Při hledání životopisu, mě jako první napadla webová stránka (životopisy osobnosti), již v názvu je
zřetelné, čím se zabývá. Vzhledem k tomu, že neobsahuje pouze staré osobnosti a spisovatele, ale i
novodobé filmy, herce, zpěváky, atd. považuji tento zdroj za aktuální.
• http://de.wikipedia.org/wiki/Das_M%C3%A4rchen_der_672._Nacht
Wikipedia je nejnavštěvovanější web, na kterém se shromažďují informace ze všech odvětví. Je
provozována v mnoha jazycích, tudíž je jednodušší dohledávání pro mnou práci, která se netýká pouze
jazyka českého.
• http://www.ceskatelevize.cz/zpravodajstvi-brno/extra/blogy/marek-pavka/166039-
vzpominky-na-hodonin/
0- PAVKA, Marek. Vzpomínky na Hodonín. Dostupné z:
http://www.ceskatelevize.cz/zpravodajstvi-brno/extra/blogy/marek-pavka/166039-vzpominky-
na-hodonin/
Na tento zdroj jsem narazila náhodou, ale informace v něm mě nadchly, neboť jsem je dříve nikde
jinde nedohledala. Vzhledem k tomu, že je to televize, měla by mít informace předem prověřené a
podložené fatky.

3. Hugo von Hoffmannsthal
* 1. 2. 1874 Vídeň, Rakousko † Rodaun, Rakousko
Hugo Laurenz August Hofmann byl rakouský romanopisec, libretista, básník, dramatik a
esejista. Svá díla nejprve vydával také pod pseudonymem Loris a Theophil Morreu. Narodil
se ve Vídni jako syn rakousko-italského ředitele banky a jeho ženy, která byla Rakušankou.
Jeho pradedečkovi udělil císař šlechtický titul, proto se mohl pyšnit šlechtickým přídomkem
"von". Básně začal psát již v útlém věku. V sedmnácti letech se setkal s německým básníkem
Stefanem Georgem, v jehož deníku Blätter für die Kunst byly mimo jiné vydáno několik
Hofmannstahlových básní. Hugo von Hofmannstahl studoval nejprve právo, později filologii
ve Vídni, po promoci v roce 1901 se však rozhodl, že se bude naplno věnovat psaní.
Hugo von Hoffmannsthal je řazen k jedním z nejdůležitějších reprezentantů německého Fin
de siécle (konec století), označení přepjatosti, na jedné straně a banálnosti na straně druhé. Je
užíváno ve smyslu zvrhlosti a převrácení vkusu, úpadku a živilosti.
Právě u této povídky „Pohádka 672. noci“ můžeme s jasností nalézt prvky tohoto stylu psaní.
Povídka byla vydána v roce 1895 ve Vídeňském týdeníku ,,Die Zeit“. Autor se nechal
inspirovat Hodonínem, v němž při psaní pobýval.
Literární teorie díla
Povídka je vyprávěna v er-formě. Povídka proniká do duševních pochodů lidí různých dob a
různého postavení, s krutým finále, absurdně tragickým zlomem v osudech hrdinů, snad
k dotvrzení pošetilosti lidských plánů a vlastním životem. Má tajemnou až snivou atmosféru.
Vytváří dojem, kdy autor zaznamenává úsek života osoby tak, jak byl žit. Postavy procházejí
poměrně složitým vývojem na malém prostoru, jaký povídka poskytuje. Žijí bohatým
vnitřním životem. Někdy jakoby postava překvapivě zemřela vprostřed rozvyprávěného a
vlastně nedořešeného příběhu.
Povídka vykazuje tzv. extrémní zprostředkovanost, což jsou myšlenkové pochody postav,
které sám autor popisuje, postavy jsou pouhými pozorovateli. Podstatné momenty, které by
měli být autorem vyjádřeny, jsou pro něj tajemstvím, vypravěč ukazuje pouze základní
pohnutky svých postav.
Velmi důležití je zvláštní pojetí autora, kdy například ,,onen kasárenský dvůr je v povídce
vylíčen velmi pochmurně. Dvůr byl velký a smutný, budovy okolo měly špinavě žlutou barvu,
koně byli všichni oškliví, pohrdavě supěli a většinou měli zlé oči. Kdo někdy byl
v hodonínských kasárnách, možná dá básníkovi za pravdu.´´0

4. Interpretace
Po mé analýze zadané pohádky, jsem zjistila, že obsahuje spoustu obratů, které si po jenom
přečtení nejsem schopna sama vysvětlit. Autor je plně zaměřen na hlavního hrdinu, jeho
okolím se úzce nezabývá. Ale promítá se zde velmi odtažitost, kterou autor chová k hlavní
postavě.
Již při začátku čtení můžeme poznat, jaký byl hlavní hrdina. Nezáleželo mu vůbec na
ostatních lidech. Neuměl milovat ani jednu ženu a nebylo pro něj vůbec složité opustit místo,
kde žil, pozamykat většinu místností a pouze se svými čtyřmi sloužícími odejít. Je až mrazivé,
když vezmeme v úvahu toto pojednání:
,,Ba, krása koberců tkanin a hedvábů, vyřezávaných a vykládaných stěn, lustrů i kovových
pánvic, skleněných i hliněných nádob nabývala pro něho takového významu o jakém předtím
neměl tušení.´´1
Že krása hedvábí, koberců, tkanin ho nabývala takovým významů, o kterých neměl dříve ani
tušení. Viděl do života barev a v ornamentech, které ho do sebe zaplétaly, viděl začarovaný
obraz zapleteného divu světa. Ten ho do sebe vtahoval a dával jeho životu nový smysl
existence bytí. Důležitější roli pro něj hrálo stáhnout se do ústraní, než se otevřít lidem ve
svém okolí.
Navzdory všemu ale hlavní hrdina prožívá pocity úzkosti, když jej sleduje jeho chabé
služebnictvo. Zmocňuje se ho tíseň a smrtelný strach, že životu nelze uniknout. Ačkoli
nemohl najít místo, aby jim unikl, byl schopen na jejich posunky, které mu již byly důvěrně
známé. Čerpal z nich účastenství na jejich životě.
,,Často musil uprostřed líčení, jak tisíce jezdců nepřátelského krále náhle s křikem obracejí
koně nebo jak jsou jejich válečné vozy strhovány po příkrém břehu řeky, přestat, nedíval se
totiž a přece cítil, že na něho beze slova hledí oči čtvera služebníků..´´ 2
Za velmi důležitý je považován tragický konec, kdy hlavní hrdina pociťuje opět strach, ale
tuze jiný, než kdy předtím, takový bodavý. Zaťal pěsti a pro svou zlou duši opět proklínal své
poddané, které obviňoval ze všeho zlého, co ho potkalo.
,,A tu pocítil jiný strach, takový bodavý, ne ten drtivý, strach jaký nezakoušel poprvé, teď ho
však zakoušel jako něco překonaného.´´3
Zásadní ale je, že zemřel s rysy ztrhanými, rty měl rozdrásané, až se mu obnažovaly zuby i
dásně a měl jakýsi cizokrajný, či zlý výraz. Pro něj to byl největší trest, umřít jako lidé, které
on neměl rád a velmi je odsuzoval pro jejich hanebný a prostý život.
,,Potom se probudil a chtěl křičet, protože byl pořád ještě sám, ale selhal mu hlas. Nakonec
vyvrhl žluč, potom krev..´´4

5. Zemřel brzy a nešťastně, když vešly ve skutečnost sny a vidiny, kterých se celý svůj život
obával.