1. ARGUMENTACE:
Lidová slovesnost má velice dlouhou tradici, ovlivňovala a stále ovlivňuje literární tvorbu mnoha
autorů. Její vliv se podepsal i na literatuře německé a právě ta je součástí mého studijního oboru
Německý jazyk a literatura. Výběr tématu byl podmíněn mimo jiné faktem, že lidová slovesnost může
být zajímavá i pro studenty, jejichž obory nejsou literárně zaměřené, neboť lidová slovesnost, ať již
ústní či psaná, je blízká všem a do kontaktu s ní přijde v běžném životě každý z nás. Při konkretizování
námětu sehrála důležitou roli německá romantika, které se nyní v rámci studia věnuji.
ANOTACE:
Německá literatura zaujímala ve světové literatuře vždy významnou pozici, ovlivňovala literární
tendence v různých kulturních epochách a nejinak tomu bylo i v romantismu. Ústředním tématem
textu je lidová slovesnost, k níž se německý romantismus v určité etapě obracel a v níž nacházel
literární náměty i ducha německého národa. Text nabízí stručnou charakteristiku německé romantiky
a jejích podstatných rysů, při čemž se zabývá především činností tzv. heidelberských romantiků, jako
byli C. Brentano, A. von Arnim, bratři Grimmové a jiní zájemci o lidovou tvorbu. Kromě autorů jsou
v poslední kapitole zmíněna i díla, která byla pro oživení německého folklóru stěžejní. Ať se jednalo o
lidové pohádky, balady nebo písně, dominantní bylo především sběratelství a následné publikace
sesbíraných slovesných děl. V závěru práce by měl být čtenář alespoň minimálně seznámen s lidovou
slovesností, s její rolí v německém romantismu a významem pro společnost.
KLÍČOVÁ SLOVA: slovesnost, folklór, kolektivnost, sběratelé, romantismus, patriotismus, pohádka,
tradice
LIDOVÁ SLOVESNOST V NĚMECKÉM ROMANTISMU
Lidová slovesnost
Lidová slovesnost se zrodila o mnoho dříve, než lidské oko spatřilo písmo a její rozvoj zaznamenává
literatura dodnes. Pojem lidová slovesnost v sobě zahrnuje tradiční druhy lidového slovesného
umění, jež je podstatnou součástí lidové kultury- folklóru, vesnického a později městského.
Hlavní osa lidové slovesnosti spočívá v lyrických písních a baladách, avšak počítají se do ní i díla
epická. K těm patří pohádky, báje, pověsti, anekdoty, k lyrickým potom, pořekadla, hádanky, lidová
rčení, přísloví aj. Na hranici lyriky a epiky se nachází lidová balada. Hlavní rys lidové slovesnosti je
kolektivní charakter. Autoři jsou neznámí, neboť slovesnost se šíří ústně a její díla tak nemají, na
rozdíl od psané literatury, definitivní podobu. Neexistence definitivní verze ústně tradovaného díla
vytváří variabilitu, která se projevuje změnou šířeného díla. Variabilita je podpořena improvizací a
kolektivností. Kolektivnost lidové slovesnosti spočívá jak ve společné tvorbě, tak i v kolektivním
vyjadřování názorů. Jak již bylo zmíněno, lidová slovesnost zakořenila dávno před písemnými
literárními díly. Písmo začali používat až sběratelé, kteří se rozhodli lidovou slovesnost písemně
zaznamenat. Tento „sběr“ je spojován především s 19. stoletím. Lidová slovesnost hraje ve

2. společnosti významnou roli, baví, poučuje a zároveň sjednocuje lid. Lidová tvorba je také historickým
ukazatelem a dokumentací jazykového bohatství.
Německá romantika
Romantika v Německu se konstituovala od konce 18. století až do století devatenáctého.
V německém literárním romantismu je podstatné spojení více umění v jednom díle, při čemž
významná byla v literatuře hudba. Neméně důležitý je tvořivý život romantiků, jejž nacházeli
v přírodě, historii, společnosti a kultuře. Významný byl rod jazykovědy, vzrůst zájmu o germanistiku a
poezii. Symbolem německé romantické poezie se stal „Modrý květ“, který použil ve svém díle
romantický básník Novalis a který představuje cosi pro člověka nedosažitelného. Význam si
v německé romantice vydobyly i fantazie, touha, smyslovost, nekonečnost, která značí svobodu a
romantická ironie. Autoři věnovali pozornost románu, drama bylo silně ovlivněno Shakespearem.
Co se chronologie týče, je třeba uvést základní dělení. V romantice rané (1796- 1802) měla výsadní
postavení škola Jenská. Za tvůrce tzv. Jénské romantiky jsou považováni Novalis, A. W. Schlegel, F.
Schlegel, L. Tieck nebo filosofové Fichte, Schelling a Schleiermacher. V rané romantice hrozilo, že
uměleckou literaturu převáží filologie a filosofie. Po rané následovala romantika vrcholná neboli
Heidelberská (1805- 1810), která se obracela k lidové tvorbě a s jejímž programem se ztotožnili např.
bratři Grimmové, A. von Arnim, C. Brentano nebo J. von Eichendorff. Pozdní romantika, někdy
nazvána Berlínskou (1810- 1820) byla v Německu nejednotná, neboť v ní sílil vliv realismu. C.
Brentano, J. von Eichendorff, H. Kleist či A. von Chamisso jsou autoři končící romantiky v Německu,
k nimž bývá řazena i mladší generace autorů, přezdívaná jako škola švábská (1820- 1850).
Lidová slovesnost v německém romantismu
Německá romantika obdivovala vše, co mělo původ v lidu. Především romantikové mladší generace,
jež můžeme zařadit do Heidelberské romantiky, vycházeli z folklóru- lidových pověstí, písní a
pohádek. Heidelberští romantikové hledali, kde je nejvěrněji zachován život německého národa a
našli ho právě ve folklóru - v jazyce národa, ve kterém se uchoval charakter národního života. Úspěch
Heidelberské romantiky tkvěl ve sběru a publikaci památek lidové slovesnosti. Prvním a významným
souborem německých lidových písní vycházejícím v několika svazcích byl Chlapcův kouzelný roh
(1805/1806/1808), který vydal A. von Arnim a Clemens Brentano. Šlo o záchranu lidových písní a
sborník byl vystavěn tak, aby vznikl kompletní obraz lidového Německa. K lidovým písním pak byly
připojeny písně duchovní, církevní, tovaryšské či hymny reformace. Nejen tyto písně, ale i jiné sbírky
lidové slovesnosti podporovaly německý nacionalismus a patriotismus. V roce 1812 byly vydány
německé národní pohádky (Kinder- und Hausmärchen) sesbírané bratry Grimmy. Německá kultura se
tak sblížila s lidovou tradicí. Důležitý byl i časopis Noviny pro samotáře, kde byly publikovány
folkloristické materiály a na jehož vydání se podílel opět Arnim, Brentano a Grimmové. Německá
lidová slovesnost se navracela k prostotě a měla ukazovat vývoj vztahů ve společnosti.
Pohádka se stala jedním z důležitých žánrů německé romantiky. Vedle bratů Grimmových patří
k významným představitelům tohoto žánru i Clemens Brentano, autor, který se o německou lidovou
literaturu zajímal jako málokdo z jeho současníků. Zanechal po sobě pohádky, které vyšly ve třech
svazcích. Známé jsou italské a rýnské. Zatímco bratři Grimmové striktně zapisovali přesné znění
sbíraných pohádek, pro Brentana znamenaly pohádky hru, při níž používal kouzelné náměty, které
přepisovaly skutečnost. Jeho pohádky jsou delší, neuznávají autority a často si hrají se zvláštními

3. jmény. Objevuje se i jemná politická satira a dramatičnost. Z Brentanových pohádek je nutné zmínit
třeba Povídku o hodném Kašpárkovi a krásné Aničce, Gockel, Hinkel a Gackeleia nebo Pohádky. Další
spisovatelé zabývajícími se pohádkami byli např. Wilhelm Hauff, A. von Arnim či A. von Chamisso.
Německá romantika oživila lidovou tradici.
ZDROJE:
BERKOVSKIJ, Naum Jakovlevič. Německá romantika. Vyd. 1. Praha: Odeon, 1976, 541 s.
• Tento zdroj je spolehlivý, neboť se jedná o tištěný dokument, který byl odborně
zkontrolován, tzn. redigován.
• Nakladatelství Odeon považuji za nakladatelství s dobrou pověstí.
• Naum Berkovskij, autor díla, byl literárním historikem. Jeho kvalifikace je pro toto téma více
než dostatečná.
• Kniha popisuje nejen charakter německé romantiky, ale poslední strany věnuje i konkrétním
autorům.
• Dílo z ruštiny přeložila Růžena Grebeníčková, známá česká literární překladatelka a
teoretička.
MAAR, Michael. Volksliteratur: Monster, Zwerge, Zaubertränke: Eigentlich erzählen Märchen
abstruse Geschichten, trotzdem lieben wir sie. Warum?. Die Weltwoche [online]. Zürich: Weltwoche
Verlags AG, 2003, č. 2 [cit. 2012-12-14]. Dostupné z: http://www.weltwoche.ch/ausgaben/2003-
02/artikel-2003-02-monster-zwerge-z.html
• Autor článku je uveden. Je jím literární kritik, germanista a spisovatel, tudíž má dostatečnou
kvalifikaci.
• Je uvedeno datum publikování.
• Článek je uveden na webových stranách švýcarského časopisu Die Weltwoche, je tedy
zaštítěn i institucí.
• Webová stránka je denně aktualizovaná.
• Autor uvádí na konci článku zdroje ke svému textu.
SEIFERT, Hans-Ulrich a Hagen REINSTEIN. Oeconomische Encyclopädie. [online]. Trier, 2001, 26. 02.
2008 [cit. 2012-12-14]. Dostupné z: http://kruenitz1.uni-trier.de/
• Vydavatelem webové stránky je univerzita Trier a jedná se o projekt digitalizace encyklopedie
Johanna Geroga Krünitze.
• Informace jsou přesné a objektivní.
• Lze zjistit datum publikování i posledního přepracování.
• Odkazy na webové stránce jsou funkční.
• Informace jsou přehledně zpracovány a jsou uvedena i konkrétní jména vydavatelů
pracujících pro univerzitní knihovnu.