1. Masarykova univerzita
Filozofická fakulta
Seminární práce
(Základy filologicko–areálových studií)
Iveta Krejčí
učo: 402402
6. 12. 2011
Školní rok 2011/2012
Literární věda a slavistika
doc. PhDr. Miloš Zelenka, DrSc.
Recenzenti:
prof. PhDr. Andrej Červeňák, DrSc.
prof. PhDr. Zdeněk Mathauser, DrSc.
prof. PhDr. Slavomír Wollman, DrSc.
2. Anotace:
Knihu s názvem Literární věda a slavistika, jejímž autorem je doc. PhDr. Miloš Zelenka, DrSc.,
pojednává zejména o problematice slovanské filologie, komparatistice a také rozvíjení
literární vědy, což vede ke vzniku nových vědních disciplín a metod. Autor se v knize také
podrobně zabývá pojmem světová literatura, kde poukazuje na zcela odlišné názory
jednotlivých badatelů na danou problematiku. V knize jsou uvedeny myšlenky badatelů.
Klíčová slova:
-literární věda; filologie; slavistika; metody; teorie; světová literatura
Argumentace:
Knihu s názvem Literární věda a slavistika jsem si zvolila pro vypracování seminární práce
do předmětu Základy filologicko-areálových studií, protože je pro mě velmi zajímavá
a poučná. Je také důležitým zdrojem informací pro můj obor, který studuji. Téma, které jsem
si k práci zvolila je hlavně slavistika, se kterou se při mém oboru velmi často setkávám,
a proto se mi jistě bude hodit rozšířit si své již dříve nabyté vědomosti z předchozího studia.
Název mé seminární práce je stejnojmenný jako název knihy, ze které jsem čerpala.
Literární věda a slavistika
V kapitole s názvem Metodologické křižovatky se dozvídáme o problémech slovanské
filologie. Podle českých obrozenců tvořila slavistika hlavně vědu o jazyce a literatuře.
Filologie zahrnovala ale také archeologii, historii, etnografii a folkloristiku. Jelikož došlo
k odštěpení filologie a sociálních věd, moderní slavistika měla za úkol spolupracovat s jinými
vědami a mít tedy vstřícný vztah k sociálním vědám. Základní pracovní program pro
slovanskou filologii bez jazykovědného a literárněvědného rozlišení H. Rothe navrhl
ve čtyřech bodech: 1. edice, 2. interpretace textů v jejich historických souvislostech,
3. syntézy a 4. teoretické a metodické reflexe.1
Dále se v knize autor zabývá komparatistikou, kterou lze rozčlenit na intertextuální
a kulturně-analytickou. První klade důraz na interpretaci, zatímco druhá spojuje textovou
realitu s výzkumem mezikulturního dialogu. Objevují se nové teorie – např. feministická
kritika, nový historismus, imagologie ad.
1
Rothe, H.: bez názvu, tamtéž, Brang, P.: Welche sind die Probleme der slawischen Philologie, Slavia 65, 1996,
s. 46-50
3. Metodologie literární vědy přejímala metody z jiných věd anebo se jimi alespoň nechávala
inspirovat. To přispělo k rozvíjení literární vědy a ke vzniku nových vědních disciplín.
Euro(po)centrismus, typický pro minulost, se prosadil i v Severní Americe a mluví se o něm
jako o euroamerickém centrismu. V současnosti, kvůli odporu proti euro(po)centrismu,
vznikají centrismy nové. S úvahou o centrismu se pracovalo nejvíce v Evropě. Na ošidnost
centrismů poukázala řada autorů, včetně ruského orientalisty N. I. Konrada, jehož
systematické rozrušování centra a periferie vedlo k myšlence o kulturní rovnováze mezi
Západem a Východem.2
Dozvídáme se také o H. G. Gadamerovi, který ve své úvaze Die philosophischen Grundlagen
des zwanzigsten Jahrhunderts napsal, že za nejhlouběji skrytý, avšak fundamentální základ
tohoto století považuje skepticismus vůči jakémukoli dogmatu, tedy i vůči dogmatismu vědy.3
Tato úvaha charakterizuje jednu z částí, kam patří současná literární historie.
Dále se autor zabývá pojmem světová literatura. Zajímavé je, jak se názory badatelů na tento
pojem liší. B. Croce o ní hovoří jako o určité vrstvě slovesnosti a vnímá tři různá pojetí tohoto
pojmu: kosmopolitické, kanonické a organické. N. I. Konrad, ruský komparatista, rozdělil
světovou literaturu ontologicky jako historicky se vyvíjející formu existence literárních děl
a relací a epistemologicky ve smyslu badatelské perspektivy. Wellek se ve svém pojetí
světové literatury pokusil do jejího obsahu zapojit hledisko estetické hodnoty. Slavomír
Wollman ji zase vnímal jako historický a funkční celek.
V dějinách literárněteoretické slavistika je důležitou osobou Roman Jakobson. Byl
to lingvisticky zaměřený badatel a velký odpůrce kategorie chaosu, který se zasloužil také
o rozvoj literární teorie. Nový smysl poetiky se pokoušel vidět metodou „ozvláštněného“
vnímání, kde je důležitá především jeho forma. Podle něj jazyk užitý v estetické funkci klade
důraz především na výraz, zatímco v jazyce emocionálním a praktickém tento důraz na výraz
ustupuje. Jakobsonova metrická teorie vycházela z kvantity, přízvuku a mezislovního předělu.
Další zajímavou osobou je Karel Krejčí působící ve více oborech, z nichž hlavním byla pro
něj polonistika. Pro svou první vědecky závažnou práci, První krise českého slovanství, sbíral
podklady při svých studijních pobytech na polských univerzitách. V této studii, na niž
navazovaly tematicky blízké stati Poláci v Čechách v době povstání listopadového a „Velké
emigrace“ a Povstání listopadové a české obrození, pozvolna krystalizovala badatelova
metoda: sociologicko-recepční studium velkých společenských proměn – revolucí a povstání,
v nichž se zvýrazňuje role subjektu v dějinách.4 Na osudu česko-polského básníka
Bartoloměje Paprockého řeší pomocí srovnávací metody otázky moderní komparatistiky,
2
Konrad, N. I.: Zapad i Vostok, Moskva 1972
3
Gadamer, H. G.:Rozum, slowo, dzieje. Szkice wybrane, Varšava 1979
4
Krejčí, K.: Poláci v Čechách v době povstání listopadového a „Velké emigrace“, Slovanský přehled 22, 1930
4. geografickou a jazykově-literární příslušnost k prostředí českému a polskému. V Sociologii
literatury mají velký význam pasáže související s pojmem „literatura koloniální“, pasáže
o triviální literatuře a kýči. S těmito pasážemi takřka předběhl dobu. Naznačil zde také
zásadní myšlenku o úloze ženy v literatuře a i úvahy o ekonomické funkci literatury.
Mezi hlavní osobnosti běloruské emigrace v meziválečném Československu je považován
Jevgenij Alexandrovič Ljackij, který byl povolán na Karlovu univerzitu jako první profesor
ruské řeči a literatury. Založil kulturní nakladatelství Ohně, později s názvem Severní ohně.
Emigroval do Finska, pak do Švédska, později se mu však podařilo zůstat v Československu.
Poté se začal rozvíjet jeho zájem o činnost pedagogickou a vědeckou. Svou literárněvědnou
činnost založil na monografických portrétech ruských spisovatelů. Ljackého hlavní
překladatelkou se stala Žofie Pohorecká. J. Ljackij si v literární vědě cenil také geografického
faktoru.
V České republice existuje sdružení, které se zabývá slavistikou.Toto sdružení nese název
Česká asociace slavistů (dále jen „ČAS“). Cílem ČAS je zejména reprezentovat českou
slavistiku, organizovat mezinárodní vědecké konference a podporovat rozvoj české
slavistiky.5
„Vlna romantismu, která zasáhla na začátku 19. století celý tehdejší vzdělaný svět,
se nezastavila pouze u západní Evropy, ale myšlenky tohoto směru našly živnou půdu
především v Polsku a i Rusku. Tvůrci jako A. Mickiewicz, J. Słowacki, případně Z. Krasiński,
nebo ruští spisovatelé jako A. S. Puškin či M. J. Lermontov nalezli velmi záhy cestu
do českého kulturního života. Svým způsobem pak přispěli i k utváření slovanského
povědomí v české veřejnosti.“6
5
Základní informace. Slavistika.cz [online]. [cit. 2012-12-25]. Dostupné z:
<http://www.slavistika.cz/index.html>.
6
BEČKA, Jiří. Slavistická bibliografie a Slovanský ústav AV ČR. Knihovna [online]. 2005, roč. 16, č. 1, s. 73-83 [cit.
2012-12-25]. Dostupný z WWW:
<http://knihovna.nkp.cz/knihovna51/5173bbecka.htm> . ISSN 1801-3252.
5. Použité prameny:
Monografie:
doc. PhDr. Miloš Zelenka, DrSc., Literární věda a slavistika, nakladatelství Akademie věd
České republiky, Praha, vydání první, 2002, ISBN: 80-200-1036-X.
Rothe, H.: bez názvu, tamtéž, Brang, P.: Welche sind die Probleme der slawischen Philologie,
Slavia 65, 1996, s. 46-50
Gadamer, H. G.:Rozum, slowo, dzieje. Szkice wybrane, Varšava 1979
Krejčí, K.: Poláci v Čechách v době povstání listopadového a „Velké emigrace“, Slovanský
přehled 22, 1930
Konrad, N. I.: Zapad i Vostok, Moskva 1972
Hodnocení (všech použitých knih):
1) odbornost
2) podložené informace
3) objektivnost
4) srozumitelnost
5) kladné reference na knihy
Webový zdroj:
Základní informace. Slavistika.cz [online]. [cit. 2012-12-25]. Dostupné z:
<http://www.slavistika.cz/index.html>.
Hodnocení (webového zdroje):
1) odbornost
2) funkčnost odkazů
3) objektivní informace
4) odpovídající styl jazyka
5) srozumitelnost
Odborný článek:
BEČKA, Jiří. Slavistická bibliografie a Slovanský ústav AV ČR. Knihovna [online]. 2005,
roč. 16, č. 1, s. 73-83 [cit. 2012-12-25]. Dostupný z WWW:
<http://knihovna.nkp.cz/knihovna51/5173bbecka.htm>. ISSN 1801-3252.
