Successfully reported this slideshow.
We use your LinkedIn profile and activity data to personalize ads and to show you more relevant ads. You can change your ad preferences anytime.

"Za závadná se považují...": cenzura v českých knihovnách po roce 1945

0 views

Published on

PhDr. Petr Šámal, Ph.D.
Příspěvek se bude zabývat proměnami českého knihovnictví po druhé světové válce. Stručně budou rekapitulovány poválečné spory spojené s přijímáním nové legislativy, hlavní pozornost se bude soustředit k několika cenzurním vlnám, jimiž v průběhu takřka padesáti let české knihovny prošly. Pozornost bude věnována poválečnému odstraňování tzv. nacistické literatury, stalinistické cenzuře a zejména doposud nedostatečně zmapovaným fondům redukovaným v období normalizace.

Published in: Education
  • Be the first to comment

  • Be the first to like this

"Za závadná se považují...": cenzura v českých knihovnách po roce 1945

  1. 1. „Za závadné se považují...“ Cenzura v českých knihovnách (zvláště) po roce 1945 Petr Šámal, Ústav pro českou literaturu AV ČR 31. března 2016
  2. 2. Literatura k tématu • Michael Wögerbauer a kol.: V obecném zájmu. Cenzura a sociální regulace literatury v moderní české kultuře. 1749-2014, Praha 2015. • Petr Šámal: Soustružníci lidských duší. Lidové knihovny a jejich cenzura na počátku padesátých let 20. století (s edicí seznamů zakázaných knih). Praha 2009. • Skaláková, Eva: „,Libri prohibiti‘ 70. let ve fondu Knihovny Akademie věd České republiky“, Informace 12, 2003, č. 2, s. 7–55. • Cejpek, Jiří a kol.: Dějiny knihoven a knihovnictví, Praha 2002. • Vaněk, Jiří: Omezené půjčování některých fondů v letech 1948–1968, Hradec Králové 1968.
  3. 3. Cenzura v autoritativních režimech • pomáhá prosazovat specifický kulturní projekt • cílem cenzurních aktivit je modelovat literaturu jako celek – kanonizovat určitý model literatury a kultury • účast části kulturních elit – cenzurní aktivity nejsou vnímány jako cenzura • vychovávat a disciplinovat literární veřejnost • kombinují se prvky cenzury předběžné i následné • rozptyl kontrolních aktivit do literární komunikace • cenzurní úřad funguje jako kontrola kontroly • aktuální představy o literatuře jsou uplatňovány i na literární minulost • česká zkušenost: 1938-1989
  4. 4. Druhá republika (1. 10. 1938 - 14. 3. 1939) • konzervativní obrat („O novou národní kulturu“) • Alois Filáček: „Proveďme revizi veřejných knihoven a knižního trhu“, Česká osvěta 35, 1938/1939, č. 7 • požaduje odstranit z knihoven: – „zastaralý knižní balast“ – „knihy s tendencí protináboženskou“ – „knihy politicky závadné“ (šířící zásady třídního boje) – „záplavu zbytečných překladů z cizích literatur“ (zejména publikace „do české půdy a duše se nehodící“) – překlady duplicitní, vydané za první republiky zároveň dvěma nakladateli • první podněty policejního ředitelství k zákazu šíření spisů Marxe, Stalina, Lenina, Trockého, Gottwalda, ojediněle beletrie (Gorkého Matka, Babelova Rudá jízda ad.)
  5. 5. Protektorát Čechy a Morava • seznamy doplňovány a rozšiřovány, mj. v souvislosti s mezinárodněpolitickým vývojem – v důsledku války s Francií, léto 1940 hromadný zákaz francouzských a anglických autorů – léto 1941 – hromadný zákaz ruských autorů z 21. 7. 1941 (výjimka 33 klasiků) – prosinec 1941 – američtí autoři – výjimky: • věda a populárně-naučné tituly • „klasičtí autoři“ (Geoffrey Chaucer, William Shakespeare, Jonathan Swift, Francois Rabelais, Moliere, Voltaire, Paul Verlaine, Stephane Mallarme či Thomas Hardy) • paralelně zakazování dalších okruhů děl (židovští spisovatelé, okultní díla, erotika) • literární levice (Majerová, Olbracht, Vančura, Nezval, Neumann) • díla spjatá s prvorepublikovou státní tradicí • 1940 – 1943: úbytek knižního fondu Ústřední knihovny hl. města Prahy o 2 miliony svazků (údajně 30-40 %)
  6. 6. Třetí republika (1945-1948) • Denacifikace – „Bude provedena očista škol i jiných kulturních ústavů (divadel, knihoven apod.) od osob spolupracujících aktivně s okupanty v tomto oboru. Odstraněny budou všechny učebnice, vydané v době nesvobody. Provedena bude revize žákovských i veřejných knihoven, aby z nich bylo vypleněno nacistické i fašistické býlí.“ Košický vládní program, 5. 4. 1945 • Návrat vyřazených knih • Knihovny německých institucí • Návaznost na druhou republiku a protektorát – přesvědčení o bezprostředním působení literatury na čtenáře – odmítání literárního braku – „Ale i ta nejlepší zbraň musí být nejenom duchem zvládnuta, ale musí být i stále dobře střežena [...]. V tomto směru vidíme, jak právě knihovníkům v nejširším smyslu přísluší, aby dovedli rozeznat, určit, co z onoho bohatého pramene [...] dát do rukou těch, kteří přísluší do jeho okruhu. Nesmí nikdy zapomenouti, jak i nejcennější produkt, nehodně umístěn, by mohl eventuálně způsobit i mravní škodu.“ E. Beneš: „[Úvodník]“ Knihovna 1945, č. 1
  7. 7. Stalinismus • sovětizace českého knihovnictví • lidové knihovny převedeny pod správu ministerstva informací • nové úkoly: – „očista“ knihoven od literárního braku a politicky „závadné“ literatury – zrušeny výdělečné půjčovny knih – knihovník jako vychovatel – nové metody knihovnické práce (formování nového člověka)
  8. 8. První fáze cenzury knihoven (1948-1949) • odstraňování knih mělo v podstatě živelnou povahu • pravidla určující, jaké knihy mají být z knihoven staženy, nebyla definitivně stanovena • spíše než seznamy „závadné“ literatury se objevovaly dílčí příkazy ministerstva informací a ministerstva školství, které upozorňovaly na zákaz šíření konkrétních titulů, respektive celého díla některého z autorů • „ponecháváme na volné úvaze knihovníků a čtenářů, aby sami stanovili, co je nutno v jejich knihovnách vyřadit okamžitě a co postupně“ (Jaroslav Lipovský)
  9. 9. Druhá fáze cenzury knihoven (1950-1952) • postupuje centralizace a formalizace cenzurní akce • cenzura beletrie – Masarykův lidovýchovný ústav – Ústřední knihovna hl. města Prahy • „Vyučovací trojka“ vytváří sérii dílčích soupisů závadné literatury v pražské městské knihovně • výjezdy pražských knihovníků do místních knihoven • cenzura politických spisů – Ústav dějin KSČ (Seznam č. 1 a Seznam č. 2) • rušení klášterních knihoven
  10. 10. Třetí fáze cenzury knihoven (1953 – ...) • HSTD – (personální) kontinuita s „knihovnickou“cenzurou – vzorem GLAVLIT (Главное управление по делам литературы и издательств) – „Oddělení prověřuje knihovny z hlediska úkolů HSTD a očišťuje je od závadné literatury. Prověrky provádějí plnomocníci prostřednictvím odpovědných pracovníků knihoven. Plnomocníci kontrolují, jak jsou knihovny od závadné a nepřátelské literatury očisťovány. Kontrola se týká knihoven univerzitních, školních všech stupňů, veřejných, závodních, knihoven léčebných ústavů a v rekreačních střediscích, knihoven masových organizací atd. O závadných knihách podávají plnomocníci a knihovník urychleně zprávy oddělení knihoven HSTD. Oddělení knihoven vyhotovuje seznam závadných knih k vyřazení s důvodovou zprávou a předkládá jej vedení HSTD k dalšímu řízení“ Statut HSTD
  11. 11. Akce „K“ (1950) • Tyto knihy bez předchozího vyrozumění okresního církevního tajemníka i tehdejšího zmocněnce […] byly dopraveny nákladem ministerstva spravedlnosti v několika železničních vagónech a v několika velkých nákladních autech s vlečnými vozy, v nichž byly doslovně naházeny, po příjezdu do Kadaně házeny do pytlů a košů, nošeny do kláštera a vysypávány do určených místností. Knihy byly dopravou, neodborným a zcela nesvědomitým zacházením značně poškozeny. V místnostech byly naházeny bez ladu a skladu. […] Do kláštera bylo vysláno šest trestanců bez odborného vedení, kteří knihy částečně srovnali do hromad, avšak poškozené knihy, hudebniny, jednotlivé listy atd., vyházeli oknem na dvůr, odkud je nynější zmocněnec přenesl do místnosti, kde jsou knihy uskladněny. Mezi touto spoustou papíru jsou cenné tisky i rukopisy. Knihy z těchto klášterů jsou prozatímně umístěny ve staré sakristii (kde jsou pouze naházeny až ke stropu), dále v bývalé gotické kapli v přízemí a v bývalém refektáři nad prvním patrem spolu s jiným zařízením bývalých klášterů. Půjde o několik vagónů knih v počtu několika desítek tisíc svazků. Státní úřad pro věci církevní, Zpráva o provádění akce vyklizování klášterů v roce 1950 (1953) • okolo 140 klášterních knihoven • knihy vydané po roce 1800 označeny za bezcenné • sváženy do PNP (depozitář v Kladrubech u Stříbra)
  12. 12. Bilance • většina knih do stoupy (odhady 27 mil. svazků) • závadné knihy poskytují materiál pro knihy „správné“ (Jiráskovská akce) • Ústřední lidová knihovna hl. města Prahy – mezi lety 1951 a 1952 úbytek 150 tisíc svazků (z 749 721 na 603 034 svazků) • politicky závadná literatura in: – knihovna Ústavu dějin KSČ – knihovny vědeckých institucí – krajské lidové knihovny
  13. 13. Cenzurní index Seznam nepřátelské, závadné, zastaralé a nežádoucí literatury • vznikl pod patronací HSTD (1953) • cca 7 500 tisíce titulů/autorů • u každé je uvedeno, o jaký typ literatury se jedná a proč je knih „škodlivá“ – „Pro vyřazení jednotlivých knih z veřejných knihoven jest nejdůležitějším odůvodnění, proč knihu vyřazujeme. Proto také v seznamu uvádíme stručně a heslovitě důvody, pro které jest kniha nežádoucí.“ • Příklady: • Barényiová, Olga: Hra pro Danielu / Protektorátní brak • Blatný, Ivan: Melancholické procházky / Nepřátelský postoj autora k lidové republice • Teige, Karel: všechny spisy / formalistická literatura
  14. 14. Brak „Literatura líčící barvitými efekty různé děje s cílem upoutat pozornost čtenářovu k bezvýznamným věcem postrádajícím jakoukoli výchovnou tendenci, nebo právě naopak jsoucím s výchovnými tendencemi v příkré, rozporu. Patří sem zejména knihy s náměty detektivními, cowboyskými, jakož i všechny knihy bez literární hodnoty díla“. • nejčastější hodnocení (cca 60 %) • časté varianty „detektivní brak“, „dobrodružný brak, „protektorátní brak“, „zastaralý brak“, „únikový brak“, „okultní brak“, „protibolševický brak“ • rozhodnutí nebylo náhodné, předcházelo zběžné seznámení z knihou; význam paratextů: titulu, edice, nakladatele, obálky, ilustrací atp.
  15. 15. Brak [četba pro ženy a dívky] • Jaroslav Pokorný (1899-1940) – uvedeno celkem 65 knih vydaných po různými pseud. (Pavla Dvořáková Ch. P. Whitte, James Lewington, J. Chotěborská, J. W. Warren, Petr Kalina, Ralph Kennedy, Rex Carrey) – formát – podtitul („dívčí románek“) – ilustrace
  16. 16. Formalismus • Milada Součková – Zdeněk Rykr: Kaladý aneb útočiště řeči (1938) – „formalistická literatura“ – exkluzivita – autorka po únoru 1948 emigrovala – typ ilustrací
  17. 17. Existencionalismus • „Literatura naprosto úpadková a mravně zvrhlá, která líčí člověka pouze podle jeho pudů a nepřihlížející k jeho hodnotě duševní.“ • pro literární kritiku směr zosobňující úpadkové tendence moderního umění – „tato literatura plní úkol zošklivit a zhnusit nám svět, život, lidi, vzít nám dobrý smysl života, má za úkol ubíjet v nás lidskou důstojnost a zároveň přivykat cynismu, krutosti a vraždě jako přirozeným věcem. Jako chobotnice se snaží starý svět strhnout tě zpátky do špíny. Knihy existencialistů, těch píšících esesmanů - to jsou jedovatá chapadla umírajícího kapitalismu“. (Jaroslav Bouček) – označení zejména pro zahraniční autoři tradičně spojované s tímto filozofickým a literárním směrem Simone de Beauvoir, Albert Camus, Jean-Paul Sartre, Henry Miller...
  18. 18. Pražské jaro • 1966 – cca 3 500 svazků „trockistické a protisovětské“literatury předány Státní knihovně v Praze a jiným knihovnám – vzniká komise při Ústavu dějin KSČ, která měla odstraňovat následky cenzurní akce • 1968 – cenzura knihoven se stává tématem dobové publicistiky
  19. 19. Normalizace • Cenzurní index Literatura závadného politicko-ideového a protistátního charakteru (1972) • obnovena platnost indexů z 50. let • autoři angažovaní v době pražského jara • emigranti • vzniká v Národní knihovně • oddělení zvláštních fondů (Jarmila Dubovská) • oddělení zvláštních fondů • strukturní mezery
  20. 20. Šíření seznamu • „soudruh pokračoval v diktátu: „Pletka, Václav – Karbusický, Vladimír: Kabaretní písničky, Praha, 1961“. Zamrazilo mne a přihlásila jsem se s dotazem: „Vy si, pane docente, zakazujete svou vlastni knihu?“ Autor nemrkl brvou a poučil mne, že ji napsal s emigrantem Karbusickým, a tudíž je to prohibitum mimo diskusi. – „Ješiňáci, ty jsou nejzlejši,“ špitla jsem si s Poláčkem a dal chvatně psala nekonečnou řadu jmen a titulů, které měly padnout do hromadného hrobu české i do češtiny přeložené literatury“ J. Hrubešová: „Libri prohibi aneb Litera scripta manet“, Divadelni noviny 2008, č. 7
  21. 21. Cenzurní index Literatura závadného politicko-ideového a protistátního charakteru • MIKEŠ, Vladimír: Zmizení (marný pokus o prózu), Praha, Čs. spis. 1969. Zbytečný příběh zbytečných lidí, kteří hledají záchranu v anonymitě virkusového umění, podmalovaný trapnou erotikou a zaktualizovaný nápravným zařízením 50. let. • NAVRÁTIL, Jiří: Spálená stráň, Hradec Králové, Kruh 1969. Tři povídky na pohled realistické, vyjadřující zvláštním způsobem neuspokojivý, tísnivý bolestný pocit nejistoty, vyvolávaný různými jevy, až na pomezí zvráceností a choroby. Vnucuje se druhý možný výklad politický, nejvíc zašifrovaný, ale nikterak kladný (násilí, surovost atd.). • NOVÁK, Ladislav: Textamenty, Brno, Blok 1967. Experimentální literatura, napolo próza, napolo poezie, obsahově lhostejná, provokující nehotovým a scestným výrazem a tvarem (místy nepohrdající velmi hrubou vulgaritou), velmi zkreslující ukázka toho, co je umění.
  22. 22. 1989 • Otevíráme paměť národa. Výstava prohibitní literatury z fondů Státní knihovny ČSR, Praha, Státní knihovna ČSR 1989.

×