Závěrečný úkol kpi

196 views

Published on

0 Comments
0 Likes
Statistics
Notes
  • Be the first to comment

  • Be the first to like this

No Downloads
Views
Total views
196
On SlideShare
0
From Embeds
0
Number of Embeds
2
Actions
Shares
0
Downloads
1
Comments
0
Likes
0
Embeds 0
No embeds

No notes for slide

Závěrečný úkol kpi

  1. 1. Marie Votavová učo 385494 Kurz práce s informacemiArgumentace: Můj první bližší kontakt s pojmem kurátorství byl, když jsem hledala vysokou školu,kde by se tento obor vyučoval, a při této příležitosti jsem zjistila, že možnosti nejsou přílišvelké, což je pro naši kulturní atmosféru nemalým handicapem, a jelikož považuji prácikurátora za nedílnou součást správně fungující umělecké společnosti, je studium tétoproblematiky důležité. Tato problematika je úzce spojena s uměnovědným oborem, který studuji. Vbudoucnosti bych se mu chtěla dále věnovat. Co všechno obnáší práce kurátora a jaké je jeho posláníAnotace: Práce obsahuje stručné pojednání o roli kurátora, o jeho významu a změnách pracovnínáplně, které nastaly v průběhu času. Pracuje s otázkou poslání tohoto povolání, složitostíjeho pochopení a správného uchopení. V další části rozebírá možnosti vzdělání v tomto oboruv rámci České republiky. V posledním odstavci nastiňuje problém porozumění současnémuumění a snaží se vysvětlit důležitost účasti kurátorů na výstavách postmoderních autorů.Klíčová slova:kurátor, umělec, povolání, poslání, historie, studium
  2. 2. Pojem kurátor (z lat. cura = péče) označuje člověka, který plní funkci manažera,dozorce, pečovatele, poručníka, opatrovníka nebo správce. Neexistuje přesná definice, kteráby obsáhla roli kurátora. Encyklopedie Britannica zařazuje práci kurátora pod správu a vedenímuzea. V podstatě je to člověk, který se stará o muzejní sbírky, o jejich zpracování a výzkum.Tato definice ovšem není úplně přesná a v dnešní době je poněkud zastaralá. V současnosti jerole kurátora daleko komplexnější. Plní funkci administrátorskou, organizační, je znalcemhistorie umění, kritikem i umělcem. Samozřejmě je rozdíl mezi kurátorem, který jezaměstnaný v galerii, muzeu či nějaké státní příspěvkové organizaci, a kurátorem, kterýpracuje na volné noze a koncipuje výstavy například pro alternativní scény. Tím může býtvlastně kdokoliv. Společným prvkem by mohlo být, že oba vybírají umělce a umělecká díla apodílejí se na vzniku výstav, připravují texty, tlumočí umělcův i svůj záměr odborné i laickéveřejnosti. Důležité jsou i vlastnosti, které by kurátor neměl postrádat, především organizačníschopnosti, orientaci v uměleckých proudech a současné výtvarné scéně, schopnostvyjednávat s lidmi, získávat finanční prostředky, ale také pracovat s intencemi autora,pochopit umělcův cíl a získat k němu vztah. Je to vlastně prototyp renesančního člověka.Walter Hopps, významný americký kurátor, přirovnává práci kurátora k práci dirigenta, kterýse snaží nastolit soulad v orchestru plném individualit. Práce kurátora je tak obsáhlá, bez jasných hranic a mantinelů, že je poměrně snadné ačasté sklouznout jinam. Milan Knížák v jednom rozhovoru označuje většinu českých kurátorůza tvůrce koncepcí, kteří podléhají módním trendům a toto podléhání nazývají kreativitou.Připomíná původní význam slova kurátor, a to sice člověka, který v prvé řadě pečuje o uměnía vciťuje se do něj. Teprve pak se může vyvolat potřeba nějakého projektu. Dalším častýmproblémem, který může vzniknout mezi kurátorem a umělcem, je tzv. parazitování. Přiněkterých výstavách si nemusíme být jisti, zda vystavuje svou práci umělec, nebo kurátor.Tato hranice se snadno setře, jelikož obě práce jsou individuálně tvůrčí a vyjadřují osobitýprojev jednotlivce. V takovém případě je důležité, aby si kurátor uvědomoval své místo anestínil umělcův prostor. Kurátor se může stát samotným tvůrcem výstavy, v případě, žezačlení umělecká díla do širšího kontextu, a tak obohatí jejich význam, anebo podnítí vzniknové práce. Jestliže si kurátor osvojí nárok na kreativitu a jeho role je tudíž uměleckýmaktem, pak si většinou umělci berou kurátorovu úlohu prostředníka. František Kowolowski,současný český umělec, kritik a kurátor, zastává názor, že pokud se role umělce a kurátoraprolínají, vypovídá to o nefunkčním stavu uměleckého systému. V 90. letech začaly při amerických a evropských univerzitách vznikat první studijníprogramy pro kurátory, do té doby postrádalo toto studium institucionální základ. Vzdělávání
  3. 3. probíhalo formou seminářů, konferencí a v neposlední řadě v rámci samotné praxe.Průkopníci kurátorské profese, kteří utvářeli podobu kurátorské praxe v 70. – 90. letech, seetablovali z různých oborů. Byli to kunsthistorikové, filosofové, absolventi filmových adivadelních škol a samozřejmě sami umělci. V České republice bylo vše pomalejší, hlavně kvůli izolaci za totalitního režimu. V 90.letech sice vznikl velký zájem o tuto problematiku, ale západní svět jsme nikdy nedohnali.Má-li se v České republice kurátorská práce zásadně změnit a zkvalitnit, je vyloučené, abytuzemští kurátoři zůstávali ve svém oboru autodidakty. Kurátorství vyžaduje specifickéznalosti a dovednosti, které si člověk nemůže osvojit studiem klasické kunsthistorie.V současné době je akreditovaný obor kurátorství na Vysoké škole uměleckoprůmyslovév Praze, avšak jeho existence je tak krátká, že zatím nemáme žádné absolventy, tudíž aninemůžeme zhodnotit jeho přínosy a úroveň. Dalším ústavem, který v rámci svého studijníhoprogramu zahrnuje také reflexi současné kurátorské praxe, je Fakulta umění a designuUniverzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. V teoretickým, výstavních a edičníchaktivitách se zaměřuje na současné středoevropské umění a spolupracuje s množstvímzahraničních institucí. Avšak cesta ke kvalitnímu kurátorskému vzdělání pro nás bude ještěhodně dlouhá. Kurátorská praxe by měla k divákům přistupovat jako k rovnocenným partnerům,naplňovat funkci tlumočníka a iniciovat dialog mezi uměleckým a neuměleckým světem.Současná česká veřejnost se k umění staví dost skepticky, vzdělaní a intelektuálně založenílidé mají problém mu porozumět. Kurátor by měl umět přiblížit přístupným tzn.neencyklopedickým jazykem hlavní myšlenky autora a docílit toho, že i člověk bez dlouholetézkušenosti s vnímáním a interpretací současného umění dostatečně prožije umělecké dílo abude přibližně vědět, co si o něm myslet. V roli kurátora tedy není jen sloužit umění aumělcům, ale také široké veřejnosti a právě tato dimenze v českém kurátorském prostředíabsentuje, proto je existence dobrých kurátorů, kteří by neustále přemosťovali propast zejícímezi uměním a společností pro budoucnost důležitá.
  4. 4. Mentální mapaPoužitá literatura:KORECKÝ, David. Médium kurátor: role kurátora v současném českém umění. Vyd. 1.Praha: Agite/Fra, 2009, 276 s. ISBN 9788086603513. - datum vydání - kniha se skládá z několika rozhovorů s významnými českými umělci erudovanými v tomto tématu - kniha je redigovaná - kniha se zabývá danou problematikou - je aktuálníOBRIST, Hans Ulrich. Stručná historie kurátorství. V českém jazyce vyd. 1. Kutná Hora:GASK - Galerie Středočeského kraje, 2012, 201 s. ISBN 9788070561676. - kniha je aktuální - kniha je redigovaná - kniha se skládá z rozhovorů s předními světovými kurátory, tudíž s lidmi erudovanými v dané problematice - kniha je recenzovaná
  5. 5. Kdo je to kurátor/ka?. A2 [online]. Praha: Kulturní týdeník A2 s.r.o., 2009-, č. 39 [cit. 2013-01-02]. ISSN 1803-6635. Dostupné z: http://www.advojka.cz/archiv/2007/39/kdo-je-to-kuratorka - je uveden autor článku - autor je erudovaný v daném tématu - článek je aktuální - článek byl vydán v odborném časopisePARMOVÁ, Barbora. Současné podoby kurátorské praxe. Brno, 2011. Bakalářská práce.Masarykova univerzita.

×