1. Edvard Munch je jedním z nejvýznamnějších umělců nejen své doby, ale i obecně. Pro Norsko je
jeho přínos nezapomenutelný, ale přesto, že pocházel ze vzdáleného severu, měl i značný vliv na
středoevropské okolí. Jako studentce Skandinávských studií je pro mě téma norského malíře
zajímavé a zejména při spojení Norska a Česka. K výběru tématu mě vedla zejména kniha Být sám
– obrazy, deníky, ohlasy, která se mimo jiné Munchem v Česku zabývá. Neplánuji tuto knihu
interpretovat vlastními slovy, nýbrž se chci blíže zaměřit na část Miloše Jiránka a jeho pohled na
Muncha, respektive jeho dílo a výstavu v Praze.
Edvard Munch, Miloš Jiránek a výstava v Praze
Edvard Munch byl velmi významným autorem výtvarných děl, ale pro jejich specifičnost nebyla
jeho díla vždy tak uznávána jako je tomu dnes. Na konci devatenáctého století byla v Česku
Munchova práce považována spíše za okrajovou záležitost. Ale ani v dalších místech, kde se
Munchova tvorba v průběhu devadesátých let objevila, například v Kodani či v Mnichově,
nezanechala hlubší uměleckou stopu. Jeho umění bylo v těch letech natolik výjimečné, že nemělo
výraznější vliv ani na rodné Norsko. Jakkoli byl Munch stále častěji přijímán a oceňován kritiky
i umělci, obecně bylo jeho dílo chápáno jako zajímavá kuriozita či bizarní výstřednost.(1)
Výstava Munchových obrazů, která se uskutečnila v Praze roku 1905, měla na tehdejší umělce
ohromný vliv. Nejen umělecký, ale i ideologický (v rámci pohledu na svět a umění) mnoho umělců
mělo ještě dlouho po uskutečnění výstavy potřebu tuto akci komentovat, vracet se k ní a vzpomínat.
Munchova výstava se v Praze ale nekonala náhodou. Již o deset let dříve začal autor časopisu
Moderní Revue Jiří Karásek psát o Munchově práci velice pozitivně a nadšeně. Pro Karáska byl
totiž Munch symbolem moderní individuality, osoba, která šla proti proudu všech klišé a vytvářela
dosud neznámé formy a kombinace barev.(2) Zajímavé je ale uvažovat co by se stalo, kdyby se
výstava uskutečnila už o osm let dříve, kdy byl Munch k jejímu uskutečnění poprvé vyzván. Byly
by reakce na jeho díla tak vřelé?
Tak z roku 1905 byla nicméně velmi úspěšná a reagovat na ni už ale nestačilo pouze „dekadentním“
členům Moderní Revue (jak byli sem píšící autoři nazýváni okolím, pro svou oblibu například
právě Muncha), kteří Muncha uznávali ještě před výstavou a na jejichž popud se výstava
uskutečnila. Potřeba komentovat a vyjádřit se přetrvávala v průběhu let i nadále například v článku
z roku 1959 od V.V. Štecha s názvem Setkání s Edvardem Munchem a nebo v Emila Fily textem z
roku 1938. Expozici také dále komentoval i Miloš Jiránek, jehož článkem se bude zabývat v
následujících řádcích.
________________________________________________________________________________
1. MUNCH, Edvard. Být sám: obrazy - deníky - ohlasy. Praha: Arbor vitae, c2006, s 197. ISBN 80-
86300-57-3.
2. Název: Edvard Munch's Prague Debut.
Zdroj: The New Presence [1211-8303] Urban, Otto rok:2005 ročník:7 iss:2 strany:47-48
Trvalý odkaz: EBSCO http://search.ebscohost.com/login.aspx?direct=true&db=a9h&AN=1767895
3&lang=cs&site=ehost-live

2. Miloš Jiránek
Miloš Jiránek byl Munchův současník, který žil v letech 1875-1911. Patřil k vůdčím osobnostem
zakladatelské generace českého moderního umění, která vstoupila do výtvarného života v průběhu
devadesátých let minulého století. Tato generace přišla s kritikou tehdejšího umění, které podle nich
sloužilo ideolohii, a požadovali více tvůrčí svobody individua a svébytnosti výtvarného myšlení.
Úsilí o emancipaci českého výtvarného života dostalo výraz v založení spolku výtvarných umělců
Mánes v roce 1887 a dále také uměleckého časopisu Volné směry v roce 1896. Podoba
modernisticky orientovaného časopisu se vyhranila zejména pod vedením F. X. Šaldy a právě
Miloše Jiránka.
Miloš Jiránek se aktivně účastnil přípravy výstavy děl Augusta Rodina (1902) a Edvarda Muncha
(1905). Dále působil rovněž jako překladatel, kritik a výtvarný teoretik.(3)
Miloš Jiránek: E. Munch
otiskl v březnu 1905 měsíčník Národní česká Revue, 336-340
Ve svém článku s názvem E. Munch, otištěném v březnu 1905 v časopise Národní česká revue, se
Miloš Jiránek vyjadřuje právě k výstavě, která v únoru toho roku proběhla v pavilonu pod Kinského
zahradou v Praze.
Miloš Jiránek nejprve srovnává ohlasy a reakce na výstavu Augusta Rodina, která zde proběhla před
čtyřmi lety a na které osobně spolupracoval, s výstavou Edvarda Muncha. Autor podotýká, že
Rodin byl oproti Munchovi ve výhodě, protože byl českou veřejností známý a uznávaný už před
výstavou v Praze. Proto lidé nad Rodinovým dílem mnohem déle přemýšleli, než ho případně
zavrhli.
Jiránek dále Munchovo dílo dělí do třech období: 1. nepřístupnější, 2. ryze munchovské,
symbolistiko – dekadentní a 3., které autor nazývá dnešní Munch.
Přestože jde v Munchových obrazech cítit jistý vliv jeho současníků, jako například Van Gogha
nebo Cézanna, jsou díla E. Muncha ve své naprosté většině zcela originální a to takovým způsobem,
že si Miloš Jiránek ani není jistý, jestli je E. Munch studovaným malířem, nebo samoukem, protože
v jeho tvorbě nevidí jakýkoliv vliv nějaké malířské školy.
Každopádně z jeho tvorby cítí naprostou originalitu a smělost, obrazy nejsou v Jiránkových očích
tak zvaně „technické“, nýbrž upřímné. Nemaluje jako vypočítavý profesionál, nýbrž je jeho malba
vlastním způsobem vyjadřování: každý tah štětce má jistý smysl, a proto i jen obyčejné skici mají v
podání Muncha účel a jsou jak zajímavé tak i divácky hluboké.
Další specifika jeho tvorby jsou nedostatečnost obkreslování běžné reality, protože maluje dojem,
který mu realita dává. Na plátno předává subjektivní pocity a nálady, které se odráží například
i v netradičním používání barev (například neobvyklá žlutá pro depresi), což může mít za následek
neporozumění s publikem. Na druhou stranu je jeho tvorba odvážnou cestou ryzího subjektivismu,
což nakonec publikum ocení. Munch totiž nemaluje pouze své osobní utrpení, ale i utrpení všech
ostatních. Proto jsou jeho obrazům nakonec všichni schopni porozumět.
______________________________________________________________________________
3. Miloš Jiránek. Http://www.cmvu.cz [online]. 2007 [cit. 2013-01-06]. Dostupné z:
http://www.cmvu.cz/cz1276e4/milos-jiranek/

4. Anotace:
Text pojednává o vlivu norského malíře Edvarda Muncha na české prostředí, hlavně pak o výstavě
konající se v Praze roku 1905. V článku se autor nejdříve pokusí čtenáře zevrubně seznámit s
tehdejším pohledem a přijetím Edvarda Muncha veřejností celosvětově a dále se pak věnuje přijetí
malíře v České republice. Autor se v textu snaží popsat, na základě Jiránkových textů, jaký měl
Miloš Jiránek k Munchovi vztah.
Klíčová slova:
Munch, Jiránek, umění, výstava, Norsko, Praha
Použitá literatura a materiály:
MUNCH, Edvard. Být sám: obrazy - deníky - ohlasy. Praha: Arbor vitae, c2006, 336 s. ISBN 80-
86300-57-3.
- erudovaní autoři
- knihu mi doporučil kvalitní zdroj
- slyšela jsem na ni pozitivní ohlasy z více zdrojů
- informace v knize považuji za ověřené a pravdivé (sama kniha odkazuje na zdroje, ze kterých
často čerpá)
- kniha je doplněná autentickými záznamy, které se nedají nijak nahradit (deníkové listy...)
Název: Edvard Munch's Prague Debut.
Zdroj: The New Presence [1211-8303] Urban, Otto rok:2005 ročník:7 iss:2 strany:47 -48
Trvalý odkaz: EBSCO
http://search.ebscohost.com/login.aspx?direct=true&db=a9h&AN=17678953&lang=cs&site=ehost-
live
- článek pochází z vědeckého časopisu
- erudovaný autor
- článek vychází z historických faktů
- vypadá věrohodně
- je nalezen před EBSCO, proto věřím v jeho kvalitu
Miloš Jiránek. Http://www.cmvu.cz [online]. 2007 [cit. 2013-01-06]. Dostupné z:
http://www.cmvu.cz/cz1276e4/milos-jiranek/
- informace z internetových stránek muzea považuji za pravdivé
- jedná se o životopisné informace podané odborníkem (v tomto případě institucí, muzeem)
- informace v textu podléhají kontrole jak široké veřejnosti tak i odborníků,
- článek obsahuje faktografické ověřitelné údaje