1. RIEDLBAUCH | VÁCHA
2021
Milan Vácha
Sochař Milan Vácha se narodil 9. prosince 1944 v Praze-Radlicích. Otec pracoval jako automechanik v pod-
niku Motorlet Jinonice. Matka se řadu let starala o synovu výchovu, později jako absolventka obchodní
akademie byla sekretářkou ve stejném podniku. Jinonice byly tehdy okrajovou částí hlavního města, s ne-
narušenou přírodou, kde chlapec trávil mnoho času lezením po skalách, později jezdil s partou horolezců
do Českého ráje.
Díky časté práci s otcem a dědem, který byl zedník, získal značnou manuální zručnost a seznámil se s tímto
řemeslem. Vždy o prázdninách jezdil s rodiči do přírody, kde rozložili stany pod hradem Zvíkov. V té době
se na Vltavě ještě plavily vory, na kterých spolu s voraři jezdil do Žďákova. S rodiči chodil do okolních lesů,
kde uplatňoval manuální zručnost a vyřezával ze dřeva.
Od sedmi let se začal zajímat o malbu a od deseti docházel po dobu tří let k malíři Čihákovi, který měl
ateliér v blízkosti Národního divadla. Ten jej během dalších tří let seznámil se základy malby. Ve čtrnácti
letech si přinesl z blízkého kopce Vidoule velký kus pískovce a vytesal z něj portrét babičky Kateřiny.
V letech 1959 až 1963 studoval na Výtvarné škole Václava Hollara. Šel tam s pocitem, že se bude věnovat malířství, ale předchozí
vztah k materiálu a práce s hmotou jej směřovaly k sochařství. Obdivoval umění baroka, které souvisí s tvorbou krajiny. Inspirovali
ho především Matyáš Braun, Josef Václav Myslbek, Otto Gutfreund i kubismus. Když školu ukončil, odjel do Semil, kde chtěl zakoupit
starý zchátralý dům a měl představu, že se tam bude věnovat sochařské tvorbě. Rodičům oznámil, že nepůjde na vysokou školu
uměleckého směru a bude se věnovat volné tvorbě. Na tuto skutečnost zareagoval otec tak, že spolu se dvěma kolegy z továrny odvezl
nákladním autem všechny sochy z jeho zahradního ateliéru na Akademii výtvarných umění. U zkoušek byl přijat.
V letech 1963 až 1969 studoval u profesora Vincence Makovského. Ten strávil v meziválečném období řadu let v Paříži, kde studo-
val u významného sochaře E. Bourdella a byl v úzkém kontaktu nejen s řadou avantgardních českých umělců (Šíma, Toyen, Wichter-
lová), ale i francouzských surrealistů. Právě proto, že ve výuce dokázal spojovat jednotu jak avantgardních, tak realistických tendencí
českého a evropského sochařství, mohl svým žákům předávat neocenitelné zkušenosti. Když byl ve třetím ročníku, stala se jeho ženou
Šárka, která studovala scénografii na DAMU. Znal se s ní od střední školy, kdy za ní docházel pěšky přes Strahov až do Lysolají. Tam se mu
zalíbilo. Objevili starý, polorozpadlý dům, který postupně zrestaurovali a v jehož blízkosti Milan vystavěl prostorný ateliér. Když se jim
narodila dcera, projevil Makovský pro jeho situaci pochopení a dovolil mu brigádně pracovat u kameníků na obnově pražských památek,
především Karlova mostu a kostela sv. Jiljí v Praze, kde získal řadu nových zkušeností, což byla velmi dobrá příprava pro budoucí sochařskou
činnost. Po smrti Makovského dostudoval u prof. Karla Lidického a v roce 1969 promoval diplomovou prací – sochou sv. Šebestiána.
V roce 1972 získal Vácha první větší zakázku-rekonstrukci a také kopii sochy sv. Václava pro atiku zámku ve Zbraslavi. Od roku 1978 byl pravi-
delně zván k restaurování vzácných pražských památek. Mimo jiné vytvořil kopii tzv. Wimmerovy kašny na Uhelném trhu, spolupracoval na
kopii sochy sv. Benedikta ve Strahovském klášteře, kopiích panovníků, erbů a lva na Mostecké věži Karlova mostu a dalších zakázkách. Vácha
se zúčastnil řady významných soutěží, v mnohých zvítězil a spolu s architekty vytvořil řadu plastik pro veřejná prostranství. Mimo jiné
vytvořil Sluneční hodiny a řešení Kolosea pro město Liberec a některých prostor při výstavbě pražského metra. Také řadu fontán,
mimo jiné pro úpravu vod v Římově, další v Praze-Stodůlkách nebo v pražském Jihozápadním městě. Realizoval také mnoho pom-
níků, například Pomník bojovníků proti fašismu v Táboře, Pomník dukelským hrdinům v Praze, Pomník Dr. Pujmana v Pelhřimově. V roce
2011 vyhrál spolu s architekty soutěž na pomník Mistra Jana Husa, který se nachází před hradem Krakovec u Rakovníka. Zabýval se též
portrétní tvorbou a vytvořil mimo jiné busty prof. V. Makovského, doc. J. Severy, akademika J. Dobiáše a dalších významných osobností.
Také řadu pamětních desek. Pracuje nejraději s pískovcem, plastiky tvoří také z dioritu, z cínu a bronzu.
Tvořil také na několika domácích i zahraničních sympoziích, v roce 1992 ve Schwarzenbergu v Rakousku, v Untergriesbachu v Německu,
1977 v českých Volarech, 1988 v Recoaro Terme v Itálii, 1999 v německém Arnbrucku a v roce 2003 v Caerleonu ve Velké Británii.
Od roku 1972 se po sympoziu v Poněšicích začal zabývat také tvorbou ze dřeva. Navrhl dětské hřiště s dřevěnými herními plastikami
v Praze-Motole, dřevěný kolotoč pro sídliště v Praze-Stodůlkách. Také instaloval řadu dřevěných plastik v krajině, z nichž nejznámější
je 270 cm vysoká v rakouském Arnbrucku. Je autorem plastik, které jsou inspirovány přírodou, českou krajinou, mnohé reagují na bib-
lické příběhy nebo zobrazují historické postavy, jiné vyjadřují sounáležitost Země s vesmírem. Často znázorňuje symboliku zrodu života,
mateřství, rodiny. V takto inspirovaných sochách se většinou setkáváme s motivem koule, vejce, plodu, skořápky, se symboly úkrytu,
záštity, zázemí či útočiště.
Součástí Váchova života se stala také dlouholetá pedagogická činnost. Již v roce 1973 se po konkursním řízení stal asistentem a v roce 1991
docentem na Fakultě architektury ČVUT v Praze, kde vyučoval na katedře kreslení a modelování. V současné době se i nadále věnuje tvorbě
sochařské a restaurování.
PhDr. Dušan Sedláček
Riedlbauch_Vácha_A0.indd 1
Riedlbauch_Vácha_A0.indd 1 16.02.2021 12:59:15
16.02.2021 12:59:15
