1. Argumentace:
Téma „Film na počátku 20. století v Čechách“ jsem zvolila z důvodu svého osobního zájmu, ale
především proto, že tuto oblast blíže zkoumám a výsledek mého bádání hodlám použít pro pozdější
vypracování své bakalářské práce. Zde se budu obdobím nástupu zvuku ve filmu v Čechách zabývat
mnohem detailněji. Tradice českého filmu sahá až k počátkům samotné kinematografie a věřím, že
pochopení dějin československé kinematografie pomůže porozumět filmům té doby a tím zvýší
pochopení filmů dnešních a snad i těch budoucích.
Název práce - nadpis:
Film na počátku 20. století v Čechách
Anotace:
Hlavním zlomem ve vývoji médií 30. let byl nástup zvukového filmu. Bezprostředně předtím prožíval
český film období svého rozmachu a nastal prudký rozvoj české filmové produkce. Dvacátá a třicátá
léta představují jakýsi „zlatý věk“ českého filmu. Odborné články této doby se zabývaly úvahou o
uměleckých hodnotách filmu a jeho budoucím vývoji. Ve své práci se pokusím charakterizovat a
vyzdvihnout období němého filmu, které je často opomíjeno. Toto období a poté období nástupu
zvuku a raný zvukový film patří mezi mezinárodně nejdiskutovanější oblasti nové filmové historie
posledního dvacetiletí. Jako jeden z hlavních zdrojů literatury využiji knihu Náš film od filmového
historika a pedagoga, dr. Luboše Bartoška, která odborně zachycuje vývoj českého a slovenského
filmu. Kniha se zabývá historií československé kinematografie do roku 1945.
Klíčová slova:
Film, zvuk, český film, kinematograf, kino
Vědeckotechnická revoluce přinesla nespočet velkých objevů, které vedly k rozvoji techniky, což
nezůstalo bez vlivu na celkový způsob života. Náš národ usiloval o to, aby co nejlépe dovedl včlenit
světové vynálezy do národního života a skutečnosti, že národ musí být schopný mezinárodní soutěže
nejen na poli kulturním, ale i hospodářském a technickém. Roku 1891 uspořádala Praha Jubilejní
výstavu, která bývá pro svůj celonárodní kulturně politický význam srovnávána se stavbou Národního
divadla. Jedním z největších magnetů výstavy byl Edisonům fonograf. Tato výstava se podle Eduarda
Basse stala „mezníkem (…), tomu, čemu říkáme moderní doba…“ O pět let později byl bratry Lumiéry
vynalezen kinematograf promítající na plátno, který se stal základem moderního filmového umění.
V našich zemích se kinematograf objevil poprvé 15. července 1896 v Karlových Varech, poté
v Mariánských lázních a 11. srpna v Brně a následovala i další česká města. Bratři Lumiérové, kteří
nejdříve nehodlali svůj přístroj a filmy prodávat museli později od svého plánu ustoupit. V letech 1896 -
1898 bylo v Čechách vydáno dvacet kinematografických licencí. První stálé kino bylo v Čechách
otevřeno eskamotérem a kouzelníkem Dismasem Šlamborem, zvaným Viktor Ponrepo, v domě U
modré štiky v Karlově ulice na Starém městě 15. Září 1907 a koncem roku 1909 měla Praha již šest
stálých kin. Přesto nemohl být český němý film označen jako umělecký. Tvorba totiž nezasahovala
celý národ.Zvláštností kina Ponrepo byl zvukový doprovod filmu, kde bylo i v době, kdy větší podniky
zahajovaly představení slavností předehrou a měly své vlastní orchestry, Ponrepo zůstal věrný
Edisonovu fonografu. Až později angažoval dva hudebníky, klavíristu a houslistu.
Lumiérovi agenti i jiní zahraniční kinematografisté přijížděli k nám a pomocí Lumiérovy kamery, která
sloužila stejně dobře jako přijímací přístroj jako promítačka ke svému programu natočili i krátké filmy
z domácího prostředí. Diváci tak měli možnost krátké záběry z pražských ulic a jiných míst naší země.
V roce 1897 byl v Čechách zahraničními kinematografisty natočen i první rozsáhlejší snímek, takzvaný
Hořický pašijový film. Vznik prvního českého filmu, natočeného českými filmaři se datuje rokem
1898, natočený Janem Křiženeckým, který natočil první české filmy a to dokumentární i hrané. Tato
skutečnost staví českou kinematografii na přední místo v Evropě. Až po Praze teprve následovaly
Budapešť, Krakov a Vídeň. Praha byla prvním městem celého rakousko-uherského mocnářství,
v němž vznikly domácí filmy. Takto vznikaly první české filmové aktuality Purkyňovo náměstí na
Královských Vinohradech, Poslední výstřel z děla na baště sv. Tomáše a Svatojanská pouť
v českoslovanské vesnici. Všechny první filmy Jana Kříženeckého, ať již dokumenty nebo hrané
snímky měly stejnou délku sedmnáct metrů. Byly natočeny statickou kamerou a jejich bezprostředními
vzory byly starší filmy bratří Lumiérů.
Česká kinematografie, která se zásluhou Jana Křiženeckého prosadila již v roce 1898, nejen s dalším
překvapivě rychlým světovým vývojem neudržela krok, ale naopak za ním minimálně o patnáct let

2. zaostala, doslova ustrnula na stadiu prvním filmových krůčků. Toto opoždění, projevující se v oblasti
technické, ekonomickoorganizační i umělecké, se podařilo dohonit vlastně až na sklonku třicátých let.
J.S. Kolar a M. Frida se ve své filmografii němého filmu ve spolupráci s V. Wassermanem pokusili
stručně zhodnotit jednotlivé filmy po umělecké stránce. Celkem zaznamenali 370 filmů a jako přínos
pro umělecký vývoj v čs. filmu označili pouhých 22 filmů. Je nutné podotknout, že hodnotitelé byli v té
době filmovými pracovníky. 75 % československé filmové výroby němé éry označili jako filmy
podprůměrné. V době, kdy tyto filmy vznikaly, byla úroveň světového filmu reprezentována především
výrobou americkou, německou, francouzskou a od poloviny 20. let sovětským filmem.
V Evropě byl rozhodující význam severské školy zastoupený zejména Carlem Theodorem Dreyerem
(Utrpení panny Orleanske – 1928) a Victorem Sjöströmem (Gosta Berling – 1925).
Francouzská filmová avantgarda je reprezentovány například filmovým režisérem Jeanem Epsteinem
nebo malířem Salvadorem Dálím.
Českému filmu byly vytýkány nedostatky technicko-ekonomické i to, že mu chybí ideologický i
estetický pohled. Český film měl velké potíže s chronickým nedostatkem kapitálu a technickým
vybavením. Filmoví podnikatelé hledali pomoc u státu, který však nebyl ochoten pomoci ani
organizačně, natož pak finančně. Film v té době nebyl vnímán jako kulturní činnost, ale jen jako
druhořadé obchodní podnikání.
Historický přehled československé kinematografie nám jasně dokládá, že se pod nesourodým
povrchem střádaly lidské a hmotné hodnoty, které pak společně vytvořily jádro nové kulturní instituce,
jíž se česká kinematografie ve třicátých letech stala a po znárodnění v roce 1945 dosáhla velkých
uměleckých a společenských úspěchů. Do filmových řad se zapojilo velké množství umělecký
nadaných pracovníků, kteří svou tvorbou položili základ filmovému umění. Bez tohoto základu by další
úspěchy a rozvoj českého filmu nebyl vůbec možný.
Odborná monografie:
BARTOŠEK, Luboš: Náš film. Kapitoly z dějin (1896-1945), Praha: Mladá fronta, 1985
1. Jediná dobře zpracovaná kniha filmových dějin v Čechách.
2. Filmový historik a pedagog.
3. Kniha odborně zachycuje vývoj českého a slovenského filmu.
4. Je autorem mnoha článků, studií a monografií v odborných článcích a publikacích a
dvoudílných skript "Dějiny československé kinematografie.
5. Jeho knihy jsou založený na pevných informačních základech.
Odborný článek:
SZCZEPANIK, Petr: Konzervy se slovy. Počátky zvukového filmu a česká mediální kultura 30. let, in:
Iluminace 22, č. 1, 2010, s. 147
1. Filmový historik, vědecký pracovník Národního filmového archivu a šéfredaktor časopis
Iluminace.
2. Autor aplikuje vědecký přístup nové filmové historie. Klade si za cíl nově nahlížet na dějiny
filmu.
3. Studie se zabývá i technickým pozadím filmu, jako například aspektem nástupu dabingu
v Československu či počátkem výroby titulků.
4. Rozebírá němý film z pohledu jeho prodejnosti versus zvukový film.
5. Studie odkrývá množství cenných a historicky relevantních faktů.
Webová stránka:
Odborný časopis Iluminace
http://www.iluminace.cz/index.php/cz/back-issues
1. Odborný časopis pro teorii, historii a estetiku filmu.
2. Iluminace je tiskovým orgánem Národního filmového archivu a České společnosti pro filmová
studie
3. Byl založen pro vědeckou reflexi kinematografie.
4. Má rubriku poskytující prostor k prezentaci probíhajících výzkumných projektů, zvláště pak
disertačních prací.
5. Obsahuje recenze domácí i zahraniční odborné literatury a konferencí.