1. ANOTACE
Cílem níže uvedeného textu je čtenáře ve stručnosti seznámit s uměleckým pojetím budovy
Národního divadla v Praze. Uvádí základní informace o vzniku divadla a věnuje se třem hlavním
uměleckým oblastem, které byly během vzniku ND uplatňovány: architektuře, sochařství a
malířství. V rámci těchto oblastí se zaměřuje především na styl ztvárnění, konkrétní osobnosti a
jejich dílo.
UMĚLECKÉ ŘEŠENÍ BUDOVY NÁRODNÍHO DIVADLA
1. GENERACE NÁRODNÍHO DIVADLA
Generací Národního divadla rozumíme skupinu umělců, kteří se podíleli na architektonickém
řešení a umělecké výzdobě budovy Národního divadla v Praze. Její realizace se stala vyvrcholením
obrozeneckých tendencí 2. poloviny 19. století a je typickou demonstrací uměleckých proudů a
společenské atmosféry v tehdejším českém prostředí.
O výstavbě prvního českého kamenného divadla se začalo uvažovat už v roce 1844, kdy byl
jedním z hlavních iniciátorů myšlenky např. František Palacký. Realizaci však v počátcích
doprovázely problémy s financováním, což vedlo ke zřízení Prozatímního divadla, fungujícího mezi
lety 1862 až 1883. Základní kámen kulturního svatostánku českých vlastenců byl položen r. 1868 a
ke slavnostnímu otevření došlo r. 1881, záhy však propukl požár, který vyburcoval silné snahy o
obnovení, a tak mohlo být divadlo již o dva roky později znovuotevřeno.
2. ARCHITEKTURA
2.1. Prozatímní divadlo
Výstavbu Prozatímního divadla realizoval na nově zakoupeném pozemku na nábřeží Vltavy
architekt V. I. Ulmann, který si musel poradit s nepříliš vhodnou parcelou a zvolil proto atypický
podélný půdorys, netradiční bylo rovněž umístění hlavního vstupu na bok budovy. Stavba byla
provedena během rekordních šesti měsíců a vyřešena značně provizorně - především co se interiéru
týče. Stylově Ulmann sáhl po historizující neorenesanci, v jejímž duchu se nesla i pozdější výstavba
Národního divadla.
2.2. Národní divadlo
2.2.1. Josef Zítek
V konkurzu vypsanému na architekta budoucího divadla zvítězil Josef Zítek a stavba podle
jeho projektu byla zahájena r. 1867. Soudobé romantické tendence se projevily volbou
novorenesančního stylu, architekt se inspiroval především severoitalskou renesancí a pražským
letohrádkem zv. Belveder.
2.2.2. Josef Schulz
Po požáru v r. 1881, kdy se Zítek kvůli nepřijatelným požadavkům ze strany politiků odmítl
podílet na rekonstrukci divadla, se tohoto úkolu ujal jeho spolupracovník Josef Schulz. Jeho
2. zásluhou došlo k propojení s Prozatímním divadlem, čímž vznik tzv. zadní trakt, ve kterém je
umístěno jeviště. Na jeho návrh byl k stavbě připojen i nájemný dům dr. Pollaka. Došlo také k řadě
dalších architektonických úprav, vždy se však Schulz snažil zachovat maximum ze Zítkova
původního pojetí, čehož dokladem je například prosazení břidlicové střechy.
3. SOCHAŘSKÁ VÝZDOBA
Sochařská výzdoba je neodmyslitelnou součástí fasády ND, a jako taková koresponduje s
celkovým architektonickým pojetím budovy – stejně jako se architekti navraceli k renesanci,
sochaři se inspirovali antickým pojetím a výzdoba má tedy především klasicizující ráz. Náměty
odpovídají dobově aktuálnímu romantismu a jsou blíže určeny jednak vlasteneckým duchem, který
stavbu prostupuje, jednak přirozeně také účelem, pro který byla postavena.
V interiéru je plastika zastoupena především bronzovými bustami divadelních osobností.
3.1. Josef Václav Myslbek
J.V. Myslbek vytvořil sochy Zpěvohry a Činohry, které zdobí boční portál směřující do
nábřeží, mnoho jeho návrhů se však nedočkalo realizace. Silně tíhl k realismu, proto odmítal čerpat
inspiraci v antických předlohách a tvořil podle živých modelů, což bylo v rozporu s tehdejší
poptávkou. K jeho dalším dílům v ND patří např. alegorie Hudby ve hlavním foyer či busty
Smetany a Kolára.
3.2. Bohuslav Schnirch
Schnirch je autorem veškeré kamenické ornamentální výzdoby ND, velmi úzce tudíž
spolupracoval s jeho architekty. Vytvořil také sochy Apollóna s Múzami a jezdecké sochy trig,
dominující hlavnímu průčelí budovy. Jeho původní trigy však byly zničeny během požáru a
znovuvytvořeny jeho žáky.
3.3. Antonín Wagner
Tento sochař působil především ve Vídni, což ho odcizilo českému prostředí. Tato skutečnost
je znát na sochách, které vytvořil pro ND – Zpěvohra a Činohra na atiku bočního průčelí, Lumír a
Záboj u výklenku hlavního průčelí.
4. MALÍŘSKÁ VÝZDOBA
Zde se ke slovu dostává realistické krajinářství, které šlo ruku v ruce se soudobými
romantickými tendencemi, vznikají rozsáhlé krajinářské cykly spojené s českým prostředím.
Náměty figurálních maleb jsou obdobné jako u soch, setkáváme se především s alegoriemi a výjevy
z českých dějin. Na malířské výzdobě se podílelo poměrně velké množství umělců, proto zde bude
věnován prostor pouze těm nejvýznačnějším.
4.1. Mikoláš Aleš
Spolu s Ženíškem vytvořil čtyři plátna pro hlavní foyer na téma Život, Mýtus, Historie a
Bohatýrský zpěv. Rovněž s Ženíškem vyhráli vypsanou soutěž na autora cyklu 14ti lunet na téma
„Vlast“, který realisticky a symbolicky ztvárňuje české dějiny. Následovaly však spory ohledně
autorství těchto lunet, což Alše značně odradilo od další práce pro ND.
4.2. František Ženíšek
3. Kromě již zmíněných děl, na kterých spolupracoval s Alšem, byla Ženíškovou významnou
zásluhou také první opona, ta byla však zničena během požáru. Dále je autorem osmi alegorií
umění na stropě nad hledištěm a nástropního triptychu Úpadek umění, Zlatý věk umění a Vzkříšení
umění.
4.3. Vojtěch Hynais
Po požáru odmítl Ženíšek vytvořit novou oponu, a tak byl osloven Hynais, tehdy studující v
Paříži. V zahraničí si osvojil impresionistický styl, což silně ovlivnilo právě jeho ztvárnění opony.
Kromě opony pro ND vytvořil i soubor obrazů Apoteóza zemí Koruny české.
VIZUALIZACE:
KLÍČOVÁ SLOVA
Národní divadlo
vlastenectví
sloh
novorenesance
romantismus
4. historismus
architektura
sochařství
malířství
krajinomalba
alegorie
požár
ARGUMENTACE
Výběr tématu byl nasnadě – studuji Dějiny umění a v rámci předmětu „Malířství 19. století“
jsme dostali za úkol si téma „Generace Národního divadla“ nastudovat. Já jsem si ho nastudovala
prostřednictvím vytváření tohoto textu, čímž jsem takzvaně „zabila dvě mouchy jednou ranou“.
Nadpis textu vznikl až sekundárně po jeho dokončení a snaží se o stručné a výstižné nastínění
problematiky, kterou se text zabývá.
ZDROJE
odborná monografie:
DVOŘÁK, František. O Národním divadle: zastavení s Františkem Dvořákem. Vyd. 1. Praha:
Nakladatelství Lidové noviny, 2010, 94 s. ISBN 9788074220579
divadlo očima historika umění
přibližuje životy tvůrců
kvalitní ilustrace
příjemný rozsah
cenová dostupnost
odborný článek:
HLAVÁČOVÁ, Jana. Generace Národního divadla. Galaktis: Moderní vzdělávání [online]
2009-28-08 [cit 2013-02-01]. Dostupné z: http://galaktis.cz/
dostupné online
přehledné členění
zajímavé informace
zaměření na osobnosti
možnost sdílení
webová stránka:
Wikipedia:About. Wikipedia: the free encyclopedia [online]. St. Petersburg (Florida): Wikipedia
Foundation, 5 November 2001, last modified on 27 November 2012 at 07:44 [vid. 2013-02-01].
Dostupné z http://en.wikipedia.org/wiki/Wikipedia:About
snadno dostupné
obsáhlé
přehledné
