1. MASARYKOVA UNIVERZITA v BRNĚ
Filozofická fakulta
Obecná teorie a dějiny umění a kultury
Sdružená uměnovědná studia
esej
Dvorská kultura a význam trubadúrů
Kapitoly z dějin hudby I.
Eva Pavelcová, 398839 27. 12. 2012

2. Argumentace:
Vybrala jsem si práci na téma dvorská kultura a význam trubadúrů, kde bych ráda stručně
popsala kdo to byl trubadúr, kdy a kde se poprvé objevili, jaký byl jejich cíl. Jelikož jsem
studentem uměnovědných studií, týkají se mě tudíž všechny oblasti umění, včetně hudby.
Trubadúři znamenají významný převrat v dějinách, a to díky užití mateřského jazyka,
zpracování námětů ze života a projevy konkrétních umělců.
Anotace:
Práce by měla pojednat o vzniku dvorské kultury, jejích představitelích, tj. trubadúrech a
jejich celkovém významu v dějinách hudby. Uvedu důležité historické data, jako kdo je
trubadúr, kde tento fenomén vznikl a kdy, jaký byl repertoár a témata písní. Cílem je tedy již
řečené popsání významu trubadúrů (užití mateřského jazyka atd.) a jejich další vývoj v
historii.
Dvorská kultura a význam trubadúrů
Počátky světské hudby
V podstatě až do 11. století, na základě dochovaných památek, bychom se mohli domnívat, že
se světská hudba vůbec nevyskytovala. Ovšemže tvrdit to, by bylo asi příliš odvážné, musí
nám být jasné, že lidové písně měly vždy své místo vedle náboženských, jenže o nich nejsou
žádné písemné zmínky. Svou roli v této problematice mohl sehrát také fakt, že se věřilo, že
v roce 1000 má dojít ke konci světa, a tím pádem se veškerá pozornost obracela k Bohu a
modlitbám a tudíž ani nebyl zájem necírkevní texty uchovávat.
První zmínky o neliturgických textech jsou v latinském jazyce a jedná se o tzv. goliardské
písně, šlo o písně potulných či vandrujících studentů. Na základě těchto textů vznikl později
spis Carmina Burana, vytvořený v německém klášteře a čítající obsáhlý repertoár
vagantských zpěvů. Charakteristické středověké světské texty však vznikaly většinou
využitím národních eposů, jako například Píseň o Rollandovi, nebo Písně o Nibelunzích atd..
Písně vzniklé v tomto duchu jsou nazývané chanson de geste a byly interpretovány tzv.
žongléry. V tomto období již postupně začíná do literární a hudební tvorby pronikat jazyk
národní.
První trubadúři

3. V raném středověku se mezi jinými samostatnými formami světské hudby začíná objevovat
rytířská lyrika, jejímiž představiteli jsou trubadúři. Centrem byla jihofrancouzská Provence,
kde se první trubadúři začali objevovat již koncem 11. století.
Trubadúři byli většinou potulní rytíři, ale také významnější osobnosti, jako třeba knížata či
králové. Trubadúrská kultura je bytostně spojena s dvorskou lyrikou, proto je jasné, že se toto
umění pěstovalo převážně na královských dvorech a bylo jejich součástí. Tato vystoupení se
konala veřejně, trubadúrské písně byly interpretovány profesionálními muzikanty zvanými
žakéři a zapojil se celý dvůr. Tito pěvci sloužili buďto jednomu trubadúrovi, nebo putovali po
světě a hráli písně několika trubadúrů.
Zpočátku se trubadúrské písně zaměřovaly na ženu jakožto erotický objekt, to se ovšem po
čase mění a žena se stává paní či vládkyní rytířova srdce a on se jí chce podřídit. Tato
proměna úzce souvisí s nástupem mariánského kultu. Pro muže přestává být urážející
uvědomovat si zamilovanost či určitý obdivný cit k ženě, naopak, muž se tím cítí vznešenější
a hoden ženiny lásky. Co je ale nejdůležitější, že tato žena je pro básníka vždy nedosažitelná,
z velké části proto, že se jedná o ženu trubadúrova pána, láska zůstává neopětována a to se
nikdy nesmí změnit ani porušit. Vládlo přesvědčení, že ryzí láska znamená pouze líbání,
hlazení a milostné dopisy, tělesná láska sem proto nepatří.
Ale nesmíme opomenout ani ostatní náměty písní, ačkoliv je obecně trubadúrská kultura
chápána jako především opěvování žen. „Kromě lásky a milostných intrik byly nejčastějším
motivem trubadúrských písní rytířské křížové výpravy, pohádkové náměty nebo filozoficko-
politické myšlenky.“ 1
Představitelé:
Vilém (Guillaume) IX. Akvitánský (1071-1126) byl jeden z prvních trubadúrů, ačkoliv už i
předtím byly nejspíš nějaké projevy trubadúrské kultury. Dochovalo se od něj jedenáct písní,
které opěvují ženu, zabýval se zejména vznešenou dvorskou zábavou. Marcabru (1130-
1149) působil na dvoře Viléma X.,byl oblíbený a uznávaný, složil asi 45 básní. Jedná se o
představitele klasické tvorby, který se zabývá tématem pastýřské lásky. Jaufré Rudel rozvíjí
zejména téma lásky na dálku, platonické, tzv. vyšší lásky, dochovány jsou od něj 3 nápěvy.
Bernard de Ventadorn byl to jeden z nejznámějších z trubadúrů, dochovalo se 19 nápěvů,
1
KYNCL, Jaromír. Od gregoriánského chorálu po současné zpěvní formy. Vyd. 1. Český Těšín: Press-
Pygmalion, 2004, 240 s. ISBN 80-239-1925-3. s. 67

4. v nichž oslavuje ženu a velmi známá je jeho Skřivánčí píseň. Další jména jsou např. Arnaut
Daniel, Guirant de Bornelh, Bertrand de Borne, Piere Vidal.
Jiné formy
Truvéři se začali objevovat později než trubadúři a také na jiném místě, a to v severní Francii.
Minnesangry bychom zase našli v Německu, jejichž písně byly silně ovlivněny
gregoriánským chorálem a také obsahuje především církevní prvky (na rozdíl např. od
truvérů, kteří využívali spíše lidovost). Ve Španělsku to byli cantigas, kteří skládali písně se
světským i duchovním obsahem a využívali k tomu galicijského jazyku.
Téma
Trubadúři pěstovali převážně lyriku, truvéři se zabývali spíše epikou a lidovými náměty.
Trubadúrské písně měly hodně různých žánrů a forem. Chanson byla milostná píseň o
nenaplněné touze, velmi často se objevovala také pastorela, jejímž námětem je „nižší láska“
jako například vztah rytíře a děvečky. Dále bychom našli sirventés, což byla píseň
moralizující s námětem politiky či sociální kritiky, oblíbené byly písně popisující křížovou
výpravu, což byly chanson de croisade. V neposlední řadě se psaly tzv. lamentation, písně
smuteční o smrti a ballades, které se hrály k tanci a oslavují např. jaro.
Závěr
Celkově význam trubadúrů v dějinách je rozhodující. Dalo by říct, že určitým způsobem
prolomili zavedené tradice a soudobé přesvědčení o světě, která platila. Protože do té doby
byly všechny hudební projevy převážně náboženské tematiky a psané v latinském jazyce. Od
dob trubadúrů se začal používat jazyk mateřský, a to z jednoho prostého důvodu, aby jim
rozuměla i nevzdělaná část obyvatelstva (rozumějme převážně ženy, jimž byly tyto písně
určeny). Postupně začala vznikat tzv. forma, což byla jakási struktura písně, jejíž jednotlivé
části byly k sobě v určitém poměru, aby píseň mohla lépe fungovat. Trubadúři navíc začali
zpracovávat témata z každodenního života, jako je láska, smutek, touha, nebo například
křížové výpravy a boje. Většinou psali texty na již existující melodie, přínosem tedy nebyly
nové nápěvy, ale náměty a sdělení. V neposlední řadě významným převratem bylo, že písně
začaly být dílem určitých jednotlivců, již ne neznámých autorů/skladatelů, jak tomu bylo
doposud. A takto se postupně začal formovat fenomén umělce jako takového, již ne pouhého
řemeslníka, který plní svou práci, ale někoho, jehož záměrem není pouze vytvořit něco
nového, ale také se prezentovat.

5. Tato jednoduchá časová osa zobrazuje důležitá jména z řad trubadúrů, jak šli po sobě.
Zde můžeme vidět důležité historické události provázející středověk, tj. zhruba v období
trubadúrů.

6. Použité zdroje:
HRČKOVÁ, Naďa. Dějiny hudby. Vyd. 1. Praha: Ikar, 2005, 167 s., [8] s. obr. příl. ISBN
8024905248.
SMOLKA, Jaroslav. Dějiny hudby. Vyd. 1. Brno: Togga, 2001, 657 s. ISBN 8090291201.
KYNCL, Jaromír. Od gregoriánského chorálu po současné zpěvní formy. Vyd. 1. Český
Těšín: Press-Pygmalion, 2004, 240 s. ISBN 80-239-1925-3
RACEK, Jan. Středověká hudba: Se zvláštním zřetelem k české hudbě gotické. Brno: Rovnost,
1945-46.
Přátelé, přiléhavý složím vers: písně okcitánských trubadúrů. Vyd. 1. Praha: Argo, 2001, 279
s. ISBN 80-720-3409-X. (vhodné zaměření; přesný popis vzniku; výčet informací; ukázky pro
lepší představu; odborná monografie)
VLHOVÁ, Hana. Nové formy středověkého jednohlasu. Časopis Harmonie [online]. 2002, č.
04 [2012-12-30]. Dostupné z: http://www.muzikus.cz/klasicka-hudba-jazz-clanky/Nove-
formy-stredovekeho-jednohlasu~15~kveten~2002/ (odborné pojednání; popis forem písní;
výklad vzniku žánrů; historický kontext; obrázky pro představu)
Repertoár. In: Weytora.cz [online]. 2011 [cit. 2012-12-30]. Dostupné z:
http://www.weytora.cz/index.php?lang=cs&src=repertoar (vysvětlení repertoáru; popis témat;
výklad vzniku písní; popis Carmina burana; výčet písní)