1. Markéta Schybolová
Zobrazení a tanec smrti v polské středověké literatuře
Argumentace: Dílo Rozmowa Mistrza Polikarpa jsem si přečetla na základě doporučení
svého vyučujícího. Po přečtení mě zajímalo, jak se zobrazení smrti společně s tzv. tancem
smrti vyvíjelo v jednotlivých evropských středověkých literaturách, a protože studuji polskou
literaturu, rozhodla jsem se tomuto tématu věnovat zejména v polské literatuře. Název práce
následně vychází z toho, jak autoři ve středověkém Polsku vykreslovali smrt a z překladu
„danse macabre“.
Anotace: Ve své práci bych chtěla podrobněji rozebrat téma zobrazení smrti ve
středověké polské literatuře, zejména v díle Rozmowa Mistrza Polikarpa ze śmiercią. Toto
téma úzce souvisí s následující problematikou, která pojednává o tzv. danse macabre, neboli
tanci smrti, kterému se věnují v druhé částí své práce. Tento tanec se objevuje nejen
v literatuře, ale také ve výtvarném umění a malířství.
Klíčová slova: zobrazení smrti, danse macabre, tanec smrti, Mistr Polikarp, středověk
Ve středověku si lidé představovali smrt jako kostlivce s kosou nebo mečem (Smrtka,
Smrťák). Není bez zajímavosti, že v některých zemích byla považována spíš za osobu
mužského pohlaví (Německo), jinde spíše ženského (České země, Polsko). Zpodobnění Smrti
se často objevuje na obrazech tzv. tance smrti (danse macabre), v němž kostlivec - Smrt tančí
v čele průvodu lidí. Tato a jiná zpodobnění Smrti slouží jako memento mori (pamatuj na smrt)
– člověk nemá zapomínat na Smrt a žít ctnostným životem, aby nezemřel v hříchu. Toto
zobrazení Smrti jako kostlivce (někdy také jako rozkládajícího mrtvého těla) zřejmě vzniklo
v období, kdy země pustošil mor (nazýván také „Černá Smrt“). Lidem, kteří byli nakažení
morem, černaly a odumíraly končetiny a po celém těle vznikaly otevřené vředy. Svým zjevem
proto doslova připomínali Smrt. Těmto představám podoby Smrti také přispívalo to, že bylo
mnoho mrtvých, které nebylo kam odklízet.1
V díle je Smrt vykreslována jako rozkládající se ženské tělo (bledá, žluté líce, ústa bez
rtů, ze kterých vyčnívají zuby, viditelná žebra a kosti, atd.), které je zahaleno bílou plachtou a
okolo hlavy má omotaný šátek. Podle mého názoru bylo snahou autora vylíčit podobu Smrti
tak, aby budila v lidech strach a hrůzu. Podobně popsal K. J. Erben svou Polednici ve sbírce
2. Kytice. Polský autor se na rozdíl od Erbena a jeho Polednice snaží čtenářům přiblížit Smrt
mnohem barvitěji, tím, že kromě vzhledu popisuje také její vlastnosti. Vyzdvihuje její
všudypřítomnost, a to, že nikdy neodpočívá. Dále poukazuje také na to, jak je Smrt
nemilosrdná a nikdo před ní neuteče. Je zde rovněž poukázáno na její neúplatnost (Polikarp
Smrti nabízí koláč, výměnou za to, že ho nechá utéct. Smrt ho ale varuje, že pokud to zkusí,
rozzuří jí ještě více.). V rozhovoru s Polikarpem se Smrt zmiňuje, že dokáže zbavovat života
nejenom kosením, ale také jinými způsoby, jako je věšení či stínání. V dialogu je ukázána
moc Smrti mimo jiné tím, že v její přítomnosti se Polikarpova moudrost jakoby vytrácí a je
degradován na pozici zvědavého „žáka“, kterým ho Smrt také nazývá. Polikarp dokáže klást
pouze jednoduché dotazy, zatímco Smrt své odpovědi mnohem detailněji rozvíjí. Pokaždé,
když Smrt promluví, lze v její řeči pozorovat výsměch a radost z moci, kterou má nad vším
živým. Tato moc je doložena výčtem hrdinů, které Smrt přemohla (Goliáš, Kaifáš, Jidáš,
Šalamoun atd.). Existuje pouze jedna výjimka, kdy Smrt nad někým svou moc ztratila, a to
Ježíš Kristus, který po třech dnech vstal z mrtvých. Tímto autor poukazuje na to, že lidé
uctívající Boha a žijící podle křesťanských zásad nemusejí mít strach ze Smrti, protože je
čeká nebe. O tomhle se rozhoduje u Posledního soudu, a každý člověk je Bohem souzen
zvlášť podle svého jednání. Smrt zde nemá žádnou moc, pouze čeká na hříšníky jdoucí do
pekla. Autor takto vyzdvihuje chování mnichů, kteří se oprostili od pozemských slastí, a proto
se nebojí Smrti.2
S motivy středověkého zobrazení Smrti úzce souvisí tzv. tanec smrti neboli danse
macabre, někdy též nazýván umrlčí tanec. Tento tanec byl alegorie, kterou bývala v pozdním
středověku znázorňována moc Smrti nad životem a v níž se studeným a trpkým humorem lid
utěšoval kvůli nepřízni osudu, tím byla znázorňována rovnoprávnost všech lidí před Smrti.
Původně byla tato látka podkladem dramatické básně, která byla zpracována jako rozhovor
Smrti s 24 osobami seřazenými podle sestupujícího společenského postavení. První je papež,
pak kostlivec, druhý je císař (a kostlivec), pak císařovna (a kostlivec) a řada tanečníků
pokračuje až k žebrákovi. V knize Čeňka Zíbrta, Jak se kdy v Čechách tancovalo, je uvedena
pověst o člověku, který údajně tanec smrti vymyslel. Říká, že roku 1424 přišel prý do Paříže
vyzáblý dobrodruh jménem Maccaber, který uspořádal na hřbitově zvláštní pantomimu, v níž
postava převlečená za kostlivce pobízela přítomné muže a ženy k tanci. Podivný tanec si
získal oblibu, ani panstvo prý neváhalo potančit si se Smrtí. Tanec byl pořádán znovu a znovu
až do roku 1425 a obnoven v roce 1429. Podle svého autora dostal jméno la danse macabre -
tanec Maccaberův, podle německého názvu Totentanz, pak tanec smrti. Tento tanec se
postupem času stal kulturní tradici, která odrážela myšlení a mentalitu středověkých lidí.3
3. Velmi často se toto téma objevuje ve výtvarném umění - zachovaly se celé cykly
obrazů, rytin, nástěnných maleb, soch a reliéfů znázorňujících kostlivce, který odvádí vojáka
z bitevního pole, dítě z náruče matky, duchovního od vykonávání posvátného obřadu,
manželku z objetí manželova - prakticky kohokoliv a odkudkoliv. V jiném výtvarném
zpracování můžeme vidět uskupení živých a mrtvých (kostlivců) jako při řetězovém tanci.
Danse macabre můžeme v pozměněné podobě nalézt také v dnešní době. Konkrétně ve filmu
Mrtvá nevěsta Tima Burtona, kde hlavní hrdina jménem Viktor se ocitne v lese, kde je vtažen
do podsvětí a tančí s jejími obyvateli, v čele s mrtvou nevěstou Emily.
Použitá literatura:
1
COHEN, John. Death and the danse macabre. History today [online]. 1982, roč. 32, č. 8 [cit.
2012-12-16]. ISSN 00182753. Dostupné z: web.ebscohost.com
- Odborný a důvěryhodný text
- Je zde uveden autor
- Informace v textu jsou přesné a objektivní
- Obsahuje odkazy na použitou literaturu
- Text strukturován pomocí odstavců
2
DABROWKA, Andrzej. Sredniowiecze: korzenie. Wyd. 1. Warszawa: Wydawn. Naukowe
PWN, 2005, 434 p. ISBN 83-011-4430-0
- Odborný a důvěryhodný text (kniha)
- Uveden autor
- Obsahuje odbornou terminologii
- Obsahuje aktuální informace
- Strukturováno pomocí podnadpisů, odstavců apod.
3
Historický tanec v heslech. [online]. [cit. 2012-12-16]. Dostupné z:
http://www.tillwoman.net/Danse+macabre/
- Není uveden autor
- Obsahuje odkaz na použitou literaturu
- Obsahuje objektivní informace
