2. Deriváty uhlovodíků jsou
organické sloučeniny, které
na rozdíl od klasických
uhlovodíků obsahují kromě
uhlíku a vodíku další prvky
jako je kyslík, dusík, síra,
fosfor, halogeny a jiné.
Jednotlivé skupiny derivátů
obsahují charakteristické
funkční skupiny.
3. Halogenderiváty (halogenové uhlovodíky) jsou deriváty
uhlovodíků, které vznikly substitucí (nahrazením)
alespoň jednoho atomu vodíku daného uhlovodíku
halogenovým radikálem (prvkem – Cl, F, Br, I )
Pokud jím byl chlór nebo fluor,
mluvíme o chlor-fluorovaných
uhlovodících, což je současně jejich
nejpočetnější a nejvýznamnější
skupinou (část jejích sloučenin má
komerční označení freony).
Obr.č.1
4. Názvosloví
1. Předpona halogen a název uhlovodíku
2. Název uhlovodíkového zbytku a koncovka halogenid
3. Triviální názvosloví
Počet atomů halogenu označíme předponou:
di-, tri-, tetra-
CHCl3
Trichlormethan Methyltrichlorid Chloroform
5. Příprava:
Radikálovou substitucí alkanů, alkenů a alkynů
připravíme halogenderiváty uhlovodíků. Jedná se o
řetězovou reakci, příznačnou velkou hodnotou
aktivační energie. Používají se zejména radikálové
chlorace, bromace či jodace. (viz. ukázka reakcí)
CH2=CH-CH3 + Cl2
CH2= CH-CH2Cl + HCl
CH2=CH2 + Cl2
CH2= CHCl + HCl
Je spousta druhů příprav těchto halogenderivátů.
6. Reaktivita halogenů klesá I Br Cl F
Fyzikální vlastnosti
• klesá těkavost a hořlavost
• ve vodě jsou málo rozpustné
• kapalné – rozpouštědla
• dobře rozpustné v tucích nebezpečí ukládání v
živočišných tkáních