Syntax

MATEŘSKÝ JAZYK
Mgr. Veronika Krejčí, Český jazyk – Mateřský jazyk
Katedra českého jazyka a literatury PdF Univerzity Palackého v Olomouci

VYMEZENÍ RŮZNÝCH POJETÍ SYNTAXE
TRADIČNÍ SYNTAX
- popisuje větné členy, jejich vztahy ve skladebních dvojících,
- definuje věty jednočlenné a dvojčlenné, souvětí parataktické a hypotaktické,
- základ věty tvoří přísudek (+ podmět).
VALENČNÍ SYNTAX
- zkoumá větu z hlediska jejího tvoření,
- zabývá se valencí slov, zejména valencí slovesa, tedy jeho schopností na sebe
vázat další větné členy,
- základ věty je přísudek (+ podmět) (+ další větné členy), které tvoří
základovou větnou strukturu (gramaticky správnou významově úplnou větu).
© Mgr. Veronika Krejčí, Katedra českého jazyka a literatury Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
SYNTAX

TRADIČNÍ SYNTAX

VĚTNÉ ČLENY
VĚTNÝM ČLENEM je PLNOVÝZNAMOVÉ SLOVO, které je součástí věty.
Větným členem může být: a) jedno plnovýznamové slovo,
b) spojení jednoho plnovýznamového slova s jedním nebo
více slovy gramatickými (předložky, pomocná
a způsobová slovesa).
Za jeden větný člen pokládáme:
1. spojení předložky a jména
2. zvratné sloveso (u sloves typu reflexiv tantum)
3. složený slovesný tvar
Mezi víceslovné větné členy může být vložen další větný člen.
VĚTNÝMI ČLENY NEJSOU spojky a částice. Nejsou ani jejich částmi.
na poli pro mladé za ní na milion
pil jsem bude pršet byl by přišel
díval se stěžoval si
na poli
úrodném
TRADIČNÍ SYNTAX

VĚTNÉ ČLENY, SKLADEBNÍ DVOJICE
Větné členy se spojují do dvojic a vytvářejí SKLADEBNÍ DVOJICE:
ČLENY ZÁKLADNÍ SKLADEBNÍ DVOJICE (ZSD) tvoří základ věty.
PŘÍSUDEK (PREDIKÁT) –
PODMĚT (SUBJEKT) –
ČLENY OSTATNÍCH SKLADEBNÍCH DVOJIC (OSD) větu rozvíjí.
PŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ (ADVERBIÁLE) – …
PŘÍVLASTEK (ATRIBUT) –
PŘEDMĚT (SUBJEKT) –
DOPLNĚK (ATRIBUT VERBÁLNÍ) – …
Kdo? Co?
Co dělá?
Kde? Kam? Kdy? Jak? Proč?
Jaký? Který? Čí?
Koho?
Čeho?
Komu?
Čemu?
Kom?
Čem?
Kým?
Čím?
Jaký? Jako kdo? Jako co? Jak?
Kým?
Čím?
TRADIČNÍ SYNTAX
Koho?
Co?

VĚTNÉ ČLENY
Větný člen může být
a) HOLÝ – není na něm závislý žádný další větný člen.
×
b) ROZVITÝ – je na něm závislý další větný člen, který ho rozvíjí.
NĚKOLIKANÁSOBNÝ – více slov souřadných tvoří jeden větný člen.
TRADIČNÍ SYNTAX

VĚTNÉ ČLENY, SKLADEBNÍ DVOJICE
Naše maminka umyla ráno v bytě pečlivě velká okna.
LINEÁRNÍ GRAFICKÝ ZÁPIS
HIERARCHICKÝ GRAFICKÝ ZÁPIS
1. STUPEŇ ZŠ
2. STUPEŇ ZŠ
TRADIČNÍ SYNTAX

VZTAHY VĚTNÝCH ČLENŮ
a) PREDIKACE (přisuzování) – vztah mezi podmětem a přísudkem (ZSD).
b) DETERMINACE (určování) – vztah mezi členem řídícím a závislým (OSD).
c) KOORDINACE (přiřazovaní) – souřadný vztah mezi členy několikanásobného
větného členu:
VZTAH SLUČOVACÍ, STUPŇOVACÍ, VYLUČOVACÍ,
ODPOROVACÍ, PŘÍČINNÝ, DŮSLEDKOVÝ.
- např. Maminka a tatínek pracují.
d) APOZICE (přistavování) – spojování dvou a více větných členů téže platnosti
(označují tutéž skutečnost, totéž jinými slovy).
- např. Karel IV., otec vlasti , nechal postavit Karlštejn.
PŘÍSTAVEK
TRADIČNÍ SYNTAX

FORMÁLNÍ VZTAHY VĚTNÝCH ČLENŮ
a) PREDIKACE (přisuzování) – je vyjádřena SHODOU (KONGRUENCÍ).
b) DETERMINACE (určování) – je vyjádřena:
SHODOU (KONGRUENCÍ) – člen závislý se tvarem shoduje se členem řídícím
(PŘÍVLASTEK SHODNÝ – např. nová sukně, s novou sukní).
ŘÍZENOSTÍ (REKCÍ) – tvar členu závislého je opět řízen členem
řídícím, ale neshodují se v ml. kategoriích
(PŘÍVLASTEK NESHODNÝ – např. boty z kůže,
PŘEDMĚT – např. vyrábíme ocel),
PŘIMYKÁNÍM (ADJUNKCÍ) – tvar členu závislého není určován členem řídícím
(PŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ – např. jedu domů).
TRADIČNÍ SYNTAX

FORMÁLNÍ VZTAHY VĚTNÝCH ČLENŮ
PODMĚT PŘÍSUDEK
PŘÍVLASTEK
shodný
PŘÍVLASTEK
neshodný
PŘÍVLASTEK PŘÍSLOVEČNÉ
URČENÍ
PREDIKACE
DETERMINACE
TRADIČNÍ SYNTAX

VĚTNÉ ČLENY
PŘÍSUDEK (PREDIKÁT)
- Vyjadřuje DĚJ, STAV, ZMĚNU STAVU nebo někomu PŘISUZUJE VLASTNOST.
- Je to nezávislý větný člen, který je základem každé věty (většinou spolu s podmětem).
- S PODMĚTEM se shoduje v rodě a čísle (viz pravidlo o shodě přísudku s podmětem).
- Nejčastěji je vyjádřen SLOVESEM , ale může jím být také JMÉNO (podstatné jméno,
přídavné jméno, zájmeno, číslovka) a CITOSLOVCE .
- Typy přísudku: SLOVESNÝ, JMENNÝ SE SPONOU, JMENNÝ BEZ SPONY, NESLOVESNÝ;
JEDNODUCHÝ, SLOŽENÝ.
TRADIČNÍ SYNTAX

TRADIČNÍ SYNTAX
VĚTNÉ ČLENY
- Typy přísudku z hlediska slovně druhového:
a) SLOVESNÝ (predikát verbální)
- Je vyjádřen slovesem ve tvaru jednoduchém či složeném
(např. raduji se, budu se radovat, byl zván).
b) JMENNÝ SE SPONOU / SLOVESNĚ-JMENNÝ (predikát verbonominální)
- Je tvořen slovesnou sponou (BÝT, BÝVAT, STÁT SE, STÁVAT SE, MÍT, MÍVAT) a jménem
(např. stanu se učitelem, budu učitelem, byl zvaný).
c) JMENNÝ BEZ SPONY / JMENNÝ (predikát nominální)
- Vzniká vypuštěním sponového slovesa z přísudku jmenného se sponou
(např. Mladost je radost. Mlčeti je zlato. Pes –je přítel člověka. Škoda je mluvit.).
d) NESLOVESNÝ
- Je tvořen citoslovcem (např. Vrabec frnk na střechu. Žába hop do rybníka).

VĚTNÉ ČLENY
- Typy přísudku z hlediska složitosti:
a) JEDNODUCHÝ
- Je to přísudek slovesný nebo jmenný se sponou, který ale neobsahuje modální ani
fázové sloveso (např. raduji se, budu se radovat, byl pozván, stanu se učitelem, byl učitelem).
b) SLOŽENÝ
- Je to přísudek slovesný nebo jmenný se sponou, který obsahuje fázové (ZAČÍT,
PŘESTAT…) nebo modální/způsobové sloveso (MÍT, CHTÍT, SMĚT, MOCI, MUSET)
(např. začnu se radovat, chci být pozván, mohu se stát učitelem, musel jsem pracovat).
TRADIČNÍ SYNTAX

© Mgr. Veronika Krejčí, Doc. Kamil Kopecký, Katedra českého jazyka a literatury Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
VĚTNÉ ČLENY
Matka je na venkově.
Eva byla nemocná.
Je dusno.
Jejím autorem je Karel Čapek.
Petr se stal učitelem.
Začni pracovat.
Vrabec frnk na střechu.
Sahara je v Africe.
Mladí ležáci, staří žebráci.
Karel byl pochválen.
Musíme si pomáhat.
Pes – nejlepší přítel člověka.
KVÍZ
TRADIČNÍ SYNTAX

VĚTNÉ ČLENY
Matka je na venkově.
Eva byla nemocná.
Je dusno.
Jejím autorem je Karel Čapek.
Petr se stal učitelem.
Začni pracovat.
Vrabec frnk na střechu.
Sahara je v Africe.
Mladí ležáci, staří žebráci.
Karel byl pochválen.
Musíme si pomáhat.
Pes – nejlepší přítel člověka.
SLOVESNÝ jednoduchý
JMENNÝ se sponou jednoduchý
SLOVESNÝ složený (s fázovým slovesem)
NESLOVESNÝ
JMENNÝ bez spony jednoduchý
SLOVESNÝ složený (s modálním slovesem)
KVÍZ
TRADIČNÍ SYNTAX

VĚTNÉ ČLENY
Konečně jsou všichni v lese.
Bratr je voják.
Zajíci by byli bývali téměř vyhubeni.
My už máme zatopeno.
Pracovna je uklizena.
Karel chtěl odejít.
Otec začíná stárnout.
Žába hop do rybníka.
Jirka už má po zkouškách.
Káva musí být horká.
Matka by mi to neodpustila.
Jana utírá a leští nábytek.
KVÍZ
TRADIČNÍ SYNTAX

VĚTNÉ ČLENY
Konečně jsou všichni v lese.
Bratr je voják.
Zajíci by byli bývali téměř vyhubeni.
My už máme zatopeno.
Pracovna je uklizena.
Karel chtěl odejít.
Otec začíná stárnout.
Žába hop do rybníka.
Jirka už má po zkouškách.
Káva musí být horká.
Matka by mi to neodpustila.
Jana utírá a leští nábytek.
SLOVESNÝ složený (s modálním slovesem)
SLOVESNÝ složený (s fázovým slovesem)
NESLOVESNÝ
JMENNÝ se sponou složený (s mod. sl.)
několikanásobný SLOVESNÝ jednoduchý
KVÍZ
TRADIČNÍ SYNTAX

VĚTNÉ ČLENY
PODMĚT (SUBJEKT)
- Vyjadřuje KONATELE (PŮVODCE), NOSITELE nebo CÍL DĚJE.
- Je to nezávislý větný člen.
- Spolu s přísudkem tvoří základní skladební dvojici.
- Nejčastěji je vyjádřen PODSTATNÝM JMÉNEM a ZÁJMENEM v 1. pádě,
výjimkou je GENITIVNÍ PODMĚT, který je ve 2. pádě (např. Vody ubylo.) – najdeme ho
např. u číselných výrazů s číslovkou PĚT a více (např. Cílem proběhlo najednou pět chlapců.).
- Typy podmětu: VYJÁDŘENÝ × NEVYJÁDŘENÝ; VŠEOBECNÝ;
GENITIVNÍ.
TRADIČNÍ SYNTAX

VĚTNÉ ČLENY
PODMĚT (SUBJEKT)
.
.
TRADIČNÍ SYNTAX
1 Podstatné jméno v 1. pádě Otec mi se vším pomohl.
ve 2. pádě - GENITIVNÍ PODMĚT Vody ubylo. Přibylo mi starostí. Napadlo hodně sněhu. Cílem
proběhlo najednou pět chlapců. Nebylo tam ani človíčka.
2 Přídavné jméno Mladí dnes nepřijdou.
3 Zájmeno Já s tím nesouhlasím.
4 Číslovka Hned druhý odpověděl správně.
5 Sloveso v infinitivu Potkat úspěch není snadné.
6 Příslovce Každé proč má své proto.
7 Předložka Na je předložka.
8 Spojka Když je spojka podřadící.
9 Částice V uších nám znělo jeho kategorické ne.
10 Citoslovce Ze zubařovy ordinace se ozývalo zoufalé au.

VĚTNÉ ČLENY
PODMĚT (SUBJEKT)
- typy podmětu:
a) VYJÁDŘENÝ – Je ve větě přímo uveden.
b) NEVYJÁDŘENÝ – Není ve větě uveden, ale podle tvaru slovesa či kontextu jej
můžeme doplnit (např. (já) Pracuji. (on) Nepřišel.).
VŠEOBECNÝ – Není vyjádřen a nemyslíme jím konkrétní osobu
(např. (oni) Hlásili to v rozhlase.).
V některých větách NEEXISTUJE PODMĚT v žádné podobě, základ tvoří pouze
přísudek – jedná se o věty jednočlenné (věty bezpodmětné). Tyto věty vyjadřují
atmosférické jevy (např. Blýská se. Prší.), tělesné stavy (např. Luplo mi v zádech. Bolí mě v krku.)
a duševní stavy (např. Stýská se mi. Je mi smutno.).
TRADIČNÍ SYNTAX

VĚTNÉ ČLENY
PODMĚT (SUBJEKT)
Dům stojí v zahradě.
Nebylo tam ani človíčka.
Nezaznělo ani slova o naší dohodě.
Slíbili nám to.
Loupe mě v zádech.
„Několik“ je číslovka neurčitá.
V potoce ubylo vody.
Celou noc venku pršelo.
Kritizovat je někdy snadné.
Ze sálu se ozvalo jednohlasné „fuj“.
Není dalších připomínek.
Sněží.
KVÍZ
TRADIČNÍ SYNTAX

VĚTNÉ ČLENY
PODMĚT (SUBJEKT)
Dům stojí v zahradě.
Nebylo tam ani človíčka.
Nezaznělo ani slova o naší dohodě.
Slíbili nám to. (oni)
Loupe mě v zádech. ×
„Několik“ je číslovka neurčitá.
V potoce ubylo vody.
Celou noc venku pršelo. ×
Kritizovat je někdy snadné.
Ze sálu se ozvalo jednohlasné „fuj“.
Není dalších připomínek.
Sněží. ×
GENITIVNÍ podmět
GENITIVNÍ podmět
NEVYJÁDŘENÝ podmět
BEZ podmětu  věta jednočlenná
GENITIVNÍ podmět
GENITIVNÍ podmět
KVÍZ
TRADIČNÍ SYNTAX

VĚTNÉ ČLENY
PODMĚT (SUBJEKT)
Přisypal si cukru.
Tvoje věčné „možná“ už mě nebaví.
Rodičům ubylo starostí.
U Nováků budou mít miminko.
Hlásili to v rozhlase.
Touhle dobou svítá asi ve čtyři.
Vězeň byl na útěku.
Zastavila se před srubem.
Jde o princip.
Chybovat je lidské.
Potěší ho různá semena, rostliny,
hmyz a jiní živočichové.
KVÍZ
TRADIČNÍ SYNTAX

VĚTNÉ ČLENY
PODMĚT (SUBJEKT)
Přisypal si cukru. (on)
Tvoje věčné „možná“ už mě nebaví.
Rodičům ubylo starostí.
U Nováků budou mít miminko.
Hlásili to v rozhlase. (oni)
Touhle dobou svítá asi ve čtyři.
Vězeň byl na útěku.
Zastavila se před srubem. (ona)
Jde o princip. ×
Chybovat je lidské.
Potěší ho různá semena, rostliny,
hmyz a jiní živočichové.
GENITIVNÍ podmět
VŠEOBECNÝ / NEVYJÁDŘENÝ podmět
několikanásobný podmět
KVÍZ
TRADIČNÍ SYNTAX

VĚTNÉ ČLENY
PŘÍVLASTEK (ATRIBUT)
- Rozvíjí JMÉNO (podstatné jméno, přídavné jméno, zájmeno, číslovku) a PŘESNĚJI
VYMEZUJE jeho význam.
- Nejčastěji bývá vyjádřen PŘÍDAVNÝM JMÉNEM (např. malý, vědeckou, Čapkův),
ZÁJMENEM (např. svou knihu, tento názor), ČÍSLOVKOU (např. druhá stránka),
PODSTATNÝM JMÉNEM (např. práce v továrně), PŘÍSLOVCEM (např. cesta domů) nebo
INFINTIVEM (např. snaha udělat, přání vykonat).
- typy přívlastku: SHODNÝ × NESHODNÝ; POSTUPNĚ ROZVÍJEJÍCÍ; TĚSNÝ, VOLNÝ;
NOMINATIV JMENOVACÍ
TRADIČNÍ SYNTAX

VĚTNÉ ČLENY
- Typy přívlastku:
a) SHODNÝ (ATRIBUT KONGRUENTNÍ)
- Gramatické kategorie přívlastku se shodují s řídícím jménem.
- Závislost přívlastku na jménu je vyjádřena shodou (např. dřevěný stůl, maminčiny květiny).
b) NESHODNÝ (ATRIBUT NEKONGRUENTNÍ)
- Gramatické kategorie přívlastku se neshodují s řídícím jménem. Nejčastěji se jedná
o podstatné jméno ve 2. pádě, které stojí za řídícím podstatným jménem
(např. stůl ze dřeva, květiny od maminky).
- Závislost je vyjádřena rekcí – ptáme se pádovými otázkami (např. lov ryb, víra v boha),
nebo adjunkcí – ptáme se jak, odkud, kudy… (např. cesta lesem, cesta z lesa , cesta nahoru).
- Zvláštním typem neshodného přívlastku je NOMINATIV JMENOVACÍ, nesklonný
přívlastek v 1. pádě, který přesně uvádí jméno nebo titul (např. město Zlín, kniha Matka).
TRADIČNÍ SYNTAX

VĚTNÉ ČLENY
Vyrazili jsme na lov tuleňů.
Bydlíme v domě na náměstí.
Na zahradě kvetou červené tulipány.
Je to ta místnost vlevo.
Podíváme se na východ slunce.
Muchomůrka červená je jedovatá.
Zakázali trhání blatouchů.
Tahle barva ti sluší.
Dali jsme slib rodičům.
Stavba domu započala.
Moje maminka je nejhodnější.
Všichni žáci si přinesou svačinu.
KVÍZ
TRADIČNÍ SYNTAX

VĚTNÉ ČLENY
Vyrazili jsme na lov tuleňů.
Bydlíme v domě na náměstí.
Na zahradě kvetou červené tulipány.
Je to ta místnost vlevo.
Podíváme se na východ slunce.
Muchomůrka červená je jedovatá.
Zakázali trhání blatouchů.
Tahle barva ti sluší.
Dali jsme slib rodičům.
Stavba domu započala.
Moje maminka je nejhodnější.
Všichni žáci si přinesou svačinu.
NESHODNÝ přívlastek
SHODNÝ přívlastek
KVÍZ
TRADIČNÍ SYNTAX

VĚTNÉ ČLENY
- Typy přívlastku:
POSTUPNĚ ROZVÍJEJÍCÍ – Vzniká postupným zpřesňováním (zužováním) významu
jména prostřednictvím uváděných charakteristik ,,
(např. noví žáci  naši noví žáci  všichni naši noví žáci).
SHODNÝ ROZVITÝ PŘÍVLASTEK, který stojí za řídícím členem, může být:
a) TĚSNÝ – Vyjadřuje vlastnost podstatnou a nelze ho vypustit, protože by se porušil
smysl sdělení (např. Slova označená hvězdičkou jsou cizího původu.).
b) VOLNÝ – Doplňuje jen další vlastnost, kterou lze z věty vypustit, aniž by se změnil
smysl sdělení (např. Jejich taktika, zakládající se na momentu překvapení, byla
úspěšná.).
PŘÍSTAVEK (APOZICE) je druh SHODNÉHO PŘÍVLASTKU, většinou ROZVITÉHO, který je
vyjádřen podstatným jménem (např. Alois Jirásek, rodák z Hronova, je … Mám rád pravěk, počátek
lidských dějin, který …).
TRADIČNÍ SYNTAX

VĚTNÉ ČLENY
PŘÍVLASTEK (ATRIBUT) – psaní čárek
PŘÍVLASTEK NĚKOLIKANÁSOBNÝ
- Je to výčet různých vlastností, které jsou vzájemně souřadné
(např. ošklivý, starý, ba i prasklý hrnek).
- Čárku píšeme mezi jednotlivými členy
přívlastku podle jejich vzájemných vztahů.
PŘÍVLASTEK POSTUPNĚ ROZVÍJEJÍCÍ
- Vlastnost jména se postupně zpřesňuje
(např. starý bílý porcelánový hrnek).
- Zde čárku nepíšeme.
TRADIČNÍ SYNTAX

VĚTNÉ ČLENY
PŘÍVLASTEK (ATRIBUT) – psaní čárek
PŘÍVLASTEK ROZVITÝ TĚSNÝ
- Vlastnost je důležitá pro zachování smyslu, nelze ji vypustit.
- Píše se bez čárky (např. Obraz visící uprostřed galerie byl namalován…).
PŘÍVLASTEK ROZVITÝ VOLNÝ
- Vlastnost není nezbytná, můžeme ji vypustit, aniž by se změnil smysl.
- Píše se s čárkou (např. Nové hřiště, dnes krásně opravené, přivítalo…).
PŘÍSTAVEK (APOZICE)
- Vyjadřuje totéž co jméno, které rozvíjí. Jeho vypuštěním se nezmění smysl.
- Pokud stojí za jménem, je oddělen čárkou (např. Karel Čapek, autor Dášeňky, byl…),
pokud je před vlastním jménem, čárkou se neodděluje (např. Autor Dášeňky Karel Čapek byl…).
TRADIČNÍ SYNTAX

TRADIČNÍ SYNTAX
VĚTNÉ ČLENY
PŘEDMĚT (OBJEKT)
- Vyjadřuje, NA CO SE DĚJ ORIENTUJE, CO JE JÍM ZASAHOVÁNO nebo ČEHO SE TÝKÁ.
- Rozvíjí SLOVESO , nebo dějové PŘÍDAVNÉ JMÉNO .
- Ptáme se na něj pádovými otázkami. Může být v prostém i v předložkovém pádu,
nejčastěji bývá ve 2., 3. a 4. pádě, nebývá v 1. a 5. pádě.
- Nejčastěji bývá vyjádřen PODSTATNÝM JMÉNEM (např. našel odpověď, bude mít tvar)
a ZÁJMENEM (např. trápil ho, co potřebují), někdy INFINITIVEM (např. je schopen
dosáhnout).

VĚTNÉ ČLENY
PŘEDMĚT (OBJEKT)
Dotknul se stěny.
Dej mi svůj sešit.
Naslouchal radám starších.
Uklidili mi pokoj.
Zmocnil se tajemství.
Naučil se mluvit.
Petr se bál tmy.
Upadl do bezvědomí.
Prší nám do pokoje.
Lékař užíval chirurgických nástrojů.
Vžij se do role.
Pozorovali jsme hmyz.
KVÍZ
TRADIČNÍ SYNTAX

VĚTNÉ ČLENY
PŘEDMĚT (OBJEKT)
Dotknul se stěny.
Dej mi svůj sešit.
Naslouchal radám starších.
Uklidili mi pokoj.
Zmocnil se tajemství.
Naučil se mluvit.
Petr se bál tmy.
Upadl do bezvědomí.
Prší nám do pokoje.
Lékař užíval chirurgických nástrojů.
Vžij se do role.
Pozorovali jsme hmyz.
2. pád
3. pád + 4. pád
3. pád
3. pád + 4. pád
2. pád
4. pád + infinitiv
2. pád
2. pád
3. pád
2. pád
2. pád
4. pád
KVÍZ
TRADIČNÍ SYNTAX

TRADIČNÍ SYNTAX
VĚTNÉ ČLENY
PŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ (ADVERBIALE)
- Vyjadřuje OKOLNOSTI DĚJE a MÍRU TÉTO OKOLNOSTI.
- Rozvíjí SLOVESO , PŘÍDAVNÉ JMÉNO nebo PŘÍSLOVCE .
- Nejčastěji bývá vyjádřen PŘÍSLOVCEM (např. ještě, tam, téměř, dokonale, česky).
a PODSTATNÝM JMÉNEM , často v předložkovém pádě (např. letadlem proudí, dosedá
na letiště).
- Typy přísudku: MÍSTA,
ČASU,
ZPŮSOBU (míry, prostředku, zřetele),
PŘÍČINY (účelu, podmínky, přípustky)…

VĚTNÉ ČLENY
- Typy příslovečného určení:
a) MÍSTA – Odpovídá na otázky Kde? Kam? Kudy? Odkud?...
b) ČASU – Odpovídá na otázky Kdy? Od kdy? Za jak dlouho?...
c) ZPŮSOBU – Odpovídá na otázky Jak? Jakým způsobem?...
Míry – Jak? Do jaké míry? (např. Zpívá falešně. Zpívá jako slavík.),
Prostředku – S čí pomocí? Pomocí čeho? (např. Psali perem. Cestovala lodí.),
Zřetele – Vzhledem k čemu? (např. barvou vlasů, co se barvy vlasů týče).
d) PŘÍČINY / DŮVODU – Odpovídá na otázky Proč? Z jaké příčiny? Z jakého důvodu?
Účelu – Proč? Za jakým účelem? (např. Odjel se léčit. Šla si zaplavat.),
Podmínky – Proč? Za jaké podmínky? (např. v případě nouze,
při dodržování předpisů),
Přípustky – I přes co? (např. přes nepříznivé počasí, při nejlepší vůli).
TRADIČNÍ SYNTAX

VĚTNÉ ČLENY
Je modrý jako chrpa.
Vlak se zpozdil o hodinu.
Holí se břitvou.
Koupil jsem to pro syna.
Přijel před hodinou.
Chová se nemožně.
Intenzivně na něj myslela.
Vykostil rybu ostrým nožem.
Projedná to zítra.
Půjdu tam i přes boží zákon.
Kreslí tužkou.
Slabě plakala.
KVÍZ
TRADIČNÍ SYNTAX

VĚTNÉ ČLENY
Je modrý jako chrpa.
Vlak se zpozdil o hodinu.
Holí se břitvou.
Koupil jsem to pro syna.
Přijel před hodinou.
Chová se nemožně.
Intenzivně na něj myslela.
Vykostil rybu ostrým nožem.
Projedná to zítra.
Půjdu tam i přes boží zákon.
Kreslí tužkou.
Slabě plakala.
PU ZPŮSOBU
PU MÍRY
PU PROSTŘEDKU
PU ÚČELU
PU ČASU
PU ZPŮSOBU
PU MÍRY
PU PROSTŘEDKU
PU ČASU
PU PŘÍPUSTKY
PU PROSTŘEDKU
PU MÍRY
KVÍZ
TRADIČNÍ SYNTAX

VĚTNÉ ČLENY
Je vysoce inteligentní.
Cestoval autem.
Spali pod mostem.
Byl dostatečně unaven.
Je velký jako já.
Přišli na návštěvu.
Přišla zprava.
Udělal to ze zlosti.
Děti plakaly hlady.
V případě nehody volejte hasiče.
Proti všem očekáváním vyhrál.
Připijme mu na zdraví.
KVÍZ
TRADIČNÍ SYNTAX

VĚTNÉ ČLENY
Je vysoce inteligentní.
Cestoval autem.
Spali pod mostem.
Byl dostatečně unaven.
Je velký jako já.
Přišli na návštěvu.
Přišla zprava.
Udělal to ze zlosti.
Děti plakaly hlady.
V případě nehody volejte hasiče.
Proti všem očekáváním vyhrál.
Připijme mu na zdraví.
PU MÍRY
PU PROSTŘEDKU
PU MÍSTA
PU MÍRY
PU MÍRY
PU ÚČELU
PU MÍSTA
PU PŘÍČINY
PU PŘÍČINY
PU PODMÍNKY
PU PŘÍPUSTKY
PU ÚČELU
KVÍZ
TRADIČNÍ SYNTAX

VĚTNÉ ČLENY
V případě požáru rozbijte sklo.
Slíbil pomoc pod podmínkou utajení.
Chodí ven i za špatného počasí.
Následkem pádu utrpěl zlomeninu.
Hodně pracovala.
Lidé ho chodili žádat o radu.
Trpěl angínami.
Udělala to poprvé.
Navzdory velké reklamě film propadl.
Setkáme se před divadlem.
Dosud se nevyjádřil.
Najedli se do sytosti.
KVÍZ
TRADIČNÍ SYNTAX

VĚTNÉ ČLENY
V případě požáru rozbijte sklo.
Slíbil pomoc pod podmínkou utajení.
Chodí ven i za špatného počasí.
Následkem pádu utrpěl zlomeninu.
Hodně pracovala.
Lidé ho chodili žádat o radu.
Trpěl angínami.
Udělala to poprvé.
Navzdory velké reklamě film propadl.
Setkáme se před divadlem.
Dosud se nevyjádřil.
Najedli se do sytosti.
PU PODMÍNKY
PU PODMÍNKY
PU PODMÍNKY
PU PŘÍČINY
PU MÍRY
PU ÚČELU
PU PŘÍČINY
PU ČASU
PU PŘÍPUSTKY
PU MÍSTA
PU ČASU
PU MÍRY
KVÍZ
TRADIČNÍ SYNTAX

VĚTNÉ ČLENY
DOPLNĚK (ATRIBUT VERBÁLNÍ)
- Určuje VLASTNOST, kterou má jméno ZA URČITÉHO DĚJE.
- Rozvíjí zároveň SLOVESO i JMÉNO .
- Obvykle je závislý na PŘÍSUDKU, ale vztahuje se také k PODMĚTU / PŘEDMĚTU
a shoduje se s ním v rodě, čísle a pádě.
- Typy doplňků: SUBJEKTIVNÍ – Váže se k podmětu (subjektu) a přísudku.
OBJEKTIVNÍ – Váže se k předmětu (objektu) a přísudku.
TRADIČNÍ SYNTAX

VĚTNÉ ČLENY
- Typy doplňku:
a) SUBJEKTIVNÍ – Vztahuje se k podmětu (subjektu) a přísudku.
- např. Otec seděl zamyšlený. (Jak seděl? Seděl zamyšlený. Jaký je otec? Otec je zamyšlený.)
Hajná stanula na zápraží udivena. (Jak stanula? Stanula udivena. Jaká je hajná? Hajná je udivena.)
Šaty máš zmáčeny. (Jak máš šaty? Šaty mám zmáčeny. Jaké jsou šaty? Šaty jsou zmáčeny.)
Pronásledovaný se zastavil udýchán. Všecek ustarán a přepadlý se obrátil k synovi.
Sekera tam trčela tvrdě zaťata. Pan Nový byl zvolen předsedou. Ty ses učinil směšným. Budeš uznán
vítězem. Doběhla do cíle jako první. Petr se umístil až poslední. Bratr se vyučil soustružníkem.
Zůstanete naším otcem. Slávek vešel zářící radostí. Byl doporučen jako spolehlivý.
b) OBJEKTIVNÍ – Vztahuje se k předmětu (objektu) a přísudku.
- např. Máte to připraveno? Zběhala louku skoro celou. Škola života učinila mnohé lidi tvrdými a
nepoddajnými. Prostý kvítek nazvali mateřídouškou. Lékaři prohlásili chorobu za nezahojitelnou.
TRADIČNÍ SYNTAX

VĚTNÉ ČLENY
DOPLNĚK (ATRIBUT VERBÁLNÍ) – algoritmus určování
1. Najděte přísudek.
2. Ujistěte se, že slovo není součástí přísudku jmenného se sponou
(sponová slovesa jsou BÝT, BÝVAT, STÁT SE, STÁVAT SE, MÍT, MÍVAT).
Eva byla unavená.
Ostrov byl neobydlen.
Obchod byl otevřený.
Eva se cítila unavená.
Ostrov vypadal neobydlen.
Obchod zůstal otevřený.
TRADIČNÍ SYNTAX

VĚTNÉ ČLENY
DOPLNĚK × PŘÍSUDEK JMENNÝ SE SPONOU
Otec byl unavený.
Otec se cítil unavený.
Pavel se vrátil zdráv.
Pavel je už zdráv.
Petr byl v cíli první.
Petr dojel do cíle první.
Honza se stal králem.
Honza byl zvolen králem.
Strýc je ředitelem školy.
Strýc byl ustanoven ředitelem školy.
Dveře vypadaly otevřené.
Dveře byly otevřené.
Děda si připadal unavený.
Děda byl unavený.
KVÍZ
TRADIČNÍ SYNTAX

VĚTNÉ ČLENY
DOPLNĚK × PŘÍSUDEK JMENNÝ SE SPONOU
Otec byl unavený.
Otec se cítil unavený.
Pavel se vrátil zdráv.
Pavel je už zdráv.
Petr byl v cíli první.
Petr dojel do cíle první.
Honza se stal králem.
Honza byl zvolen králem.
Strýc je ředitelem školy.
Strýc byl ustanoven ředitelem školy.
××××××××××××××
×××××××××
×××××××××
×××××××××××
××××××××××××××××
Dveře vypadaly otevřené.
Dveře byly otevřené.
Děda si připadal unavený.
Děda byl unavený.
×××××××××××××××
×××××××××××××××
KVÍZ
TRADIČNÍ SYNTAX

VĚTNÉ ČLENY
Doplněk obvykle bývá na konci věty.
Často je vyjádřen přídavným jménem ve jmenném tvaru (např. Ondra se cítil ohrožen.
Vypadal velmi překvapen. Přiběhl domů zpocený. Vrátila se domů unavená. Přišli rádi.).
Přechodník je vždy doplněk.
Slova SÁM a RÁD jsou (téměř) vždy doplňkem.
Součástí doplňku jsou často slova ZA, COBY, JAKO (např. Jirku považovali za výborného
recitátora. Nováka zvolili za předsedu. Otec pracuje jako řidič. Do cíle doběhl jako první.)
ZŠ A MŠ DR. JOKLÍKA. Doplněk [online]. Kyjov. Dostupné na: http://www.zsjoklik.cz/wp-content/uploads/2020/04/9.AB-%C4%8Cj-PREZENTACE-dopln%C4%9Bk.pdf [cit. 2021-02-22].
TRADIČNÍ SYNTAX

VĚTNÉ ČLENY
DOPLNĚK × PU ZPŮSOBU
Tvářil se vesele.
Vrátil se veselý.
Pracuje jako lékař.
Umí ošetřovat zranění jako lékař.
Chováš se jako malé dítě.
Jako malé dítě jsem navštěvoval školku.
Přiběhl celý udýchaný.
Udýchaně mi něco šeptal.
Pochodovali po silnici jako vojáci.
Tatínek a strýc sloužili jako vojáci
u pěchoty.
DOPLNĚK × PŘÍVLASTEK
Děvče se vrátilo domů zklamané.
Zklamané děvče se vrátilo domů.
Vybalené zboží leželo na skladě.
Zboží leželo ve skladě vybalené.
Přijel k nám nemocný strýček.
Strýček k nám přijel nemocný.
Džbán stál na polici rozbitý.
Na polici stál rozbitý džbán.
KVÍZ
TRADIČNÍ SYNTAX

VĚTNÉ ČLENY
DOPLNĚK × PU ZPŮSOBU
Tvářil se vesele.
Vrátil se veselý.
Pracuje jako lékař.
Umí ošetřovat zranění jako lékař.
Chováš se jako malé dítě.
Jako malé dítě jsem navštěvoval školku.
Přiběhl celý udýchaný.
Udýchaně mi něco šeptal.
Pochodovali po silnici jako vojáci.
Tatínek a strýc sloužili jako vojáci
u pěchoty.
DOPLNĚK × PŘÍVLASTEK
Děvče se vrátilo domů zklamané.
Zklamané děvče se vrátilo domů.
Vybalené zboží leželo na skladě.
Zboží leželo ve skladě vybalené.
Přijel k nám nemocný strýček.
Strýček k nám přijel nemocný.
Džbán stál na polici rozbitý.
Na polici stál rozbitý džbán.
××××××××××
×××××××××××××××
××××××× ××××××
×××××××××××××××
××××××××××××××××××
Přívlastek stojí vždy blízko jména, které
rozvíjí.
×××××××××××××××
××××××××××××××
×××××××××××××××
××××××××××××
KVÍZ
TRADIČNÍ SYNTAX

VĚTNÉ ČLENY
V turnaji jsme skončili druzí.
Cítil se jeho jednáním poškozen.
Všichni ji pokládají za nejlepší žákyni.
Děda si užívá života jako důchodce.
Celou svatbu přichystáme sami.
Na ten nový film bych se podíval rád.
Odcházeli, smějíce se nám do očí.
Krajina nám připadala známá.
Petr ležel nemocen.
Chodec zůstal překvapen stát.
Brána zůstala otevřená.
Děti vybraly Honzu za předsedu.
Jana Nováka zvolili za poslance.
Mirek doběhl do cíle sedmý.
Do večera se dívky vrátily všechny.
Udělám to raději sama.
Marta se přihlásila jako třetí.
Děti běhaly u vody bosy.
Viděli jsme ho unaveného.
Jiřího zvolili českým králem.
Zdál se mi smutný.
Rád ti pomohu.
Příklad nám připadal snadný.
Dívám se na to nerad.
KVÍZ
TRADIČNÍ SYNTAX

VĚTNÉ ČLENY
V turnaji jsme skončili druzí.
Cítil se jeho jednáním poškozen.
Všichni ji pokládají za nejlepší žákyni.
Děda si užívá života jako důchodce.
Celou svatbu přichystáme sami.
Na ten nový film bych se podíval rád.
Odcházeli, smějíce se nám do očí.
Krajina nám připadala známá.
Petr ležel nemocen.
Chodec zůstal překvapen stát.
Brána zůstala otevřená.
Děti vybraly Honzu za předsedu.
Jana Nováka zvolili za poslance.
Mirek doběhl do cíle sedmý.
Do večera se dívky vrátily všechny.
Udělám to raději sama.
Marta se přihlásila jako třetí.
Děti běhaly u vody bosy.
Viděli jsme ho unaveného.
Jiřího zvolili českým králem.
Zdál se mi smutný.
Rád ti pomohu.
Příklad nám připadal snadný.
Dívám se na to nerad.
××××××××
××××××××××××××××
×××× ×××××××××××
××××××××××××××××××××××××
×××××××××××××××××
××××××
×××××××××××
××××××××
××××××××××××××××
×××××××××××××××××
×××××××××××××××
××××××××××××××××××××
×××××××××××××××××××
×××××××××××
×××××××××××××
×××××××××
××××××××××××××××××
××××××××
×××××××××××
×××××××××××××××
××××××
××××××××××××
×××××××××
KVÍZ
TRADIČNÍ SYNTAX
×××××××××××××

VĚTNÉ ČLENY
1. Doplněk se vztahuje k:
a) slovesu a příslovci
b) podstatnému jménu a číslovce
c) jménu a slovesu
2. Doplněk nebývá vyjádřen:
a) přídavným jménem
b) citoslovcem
c) infinitivem
3. Doplňkem nemůže být:
a) přídavné jméno jmenné
b) podstatné jméno
c) sloveso v určitém tvaru
4. Doplňkem není slovo:
a) rád
b) sám
c) ten
5. Ve větě „Děti přiběhly domů špinavé.“ je doplňkem:
a) Děti
b) domů
c) špinavé
6. Který výraz je doplňkem vždy?
a) infinitiv
b) přechodník
c) zájmeno
7. Ve které větě je slovo „nachlazený“ doplňkem?
a) Náš strýček se vrátil z dovolené nachlazený.
b) Nechlazený žák zůstal ležet doma v posteli.
c) Minulý týden jsem byl nachlazený.
8. Ve které větě je uveden doplněk.
a) Přilétlo k nám hejno divokých ptáků.
b) Muž zůstal opuštěn na lavičce v parku.
c) Na pasece se pásly mladé srny a srnci.
ZŠ A MŠ DR. JOKLÍKA. Doplněk [online]. Kyjov. Dostupné na: http://www.zsjoklik.cz/wp-content/uploads/2020/04/9.AB-%C4%8Cj-PREZENTACE-dopln%C4%9Bk.pdf [cit. 2021-02-22].
KVÍZ
TRADIČNÍ SYNTAX

KOMPLEXNÍ JAZYKOVÝ ROZBOR
Kouzelník po včerejším představením ztratil svoji černokněžnickou hůlku.
KVÍZ
TRADIČNÍ SYNTAX

Maminka mi včera koupila slíbenou vstupenku na koncert.
KVÍZ
TRADIČNÍ SYNTAX

Západ letního slunce je většinou neopakovatelným zážitkem.
KVÍZ
TRADIČNÍ SYNTAX

Povahu svého kamaráda jsem velice brzy odhalil.
KVÍZ
TRADIČNÍ SYNTAX

Na mezinárodní konferenci byl pozván jako odborník.
KVÍZ
TRADIČNÍ SYNTAX

Maminka vaří.
Moje maminka vaří.
Maminka vaří oběd.
Moje maminka vaří oběd.
ROZVÍJENÍ VĚT
Pokud jsou ve větě všechny členy holé,
pak se jedná o VĚTU HOLOU.
Pokud je ve větě alespoň jeden větný člen rozvitý,
pak jde o VĚTU ROZVITOU.
TRADIČNÍ SYNTAX
Větné členy, které rozvíjí podmět, tvoří PODMĚTOVOU ČÁST.
Větné členy, které rozvíjí přísudek, tvoří PŘÍSUDKOVOU ČÁST.

VĚTNÉ CELKY
A) VĚTA JEDNODUCHÁ je větný celek, který je tvořen jen 1 větou.
B) SOUVĚTÍ je větný celek tvořený 2 a více větami.
Věty v souvětí mohou být dvojího typu:
VĚTY HLAVNÍ nejsou mluvnicky ani významově závislé na jiné větě.
Mohou stát samostatně.
(např. Honza zvítězil ve všech disciplínách a získal zlatou medaili.
Honza zvítězil ve všech disciplínách. Získal zlatnou medaili.)
VĚTA VEDLEJŠÍ je závislá na jiné větě v souvětí, ta je pro ni větou řídící.
(např. Děti utíkaly domů, protože se spustil prudký déšť.)
TRADIČNÍ SYNTAX

VZTAHY MEZI VĚTAMI V SOUVĚTÍ
a) PARATAXE (přiřazování) – Rovnocenný vztah mezi větami hlavními nebo
mezi větami vedlejšími na stejné úrovni.
b) HYPOTAXE (podřazování) – Vztah mezi větou řídící a závislou.
Typy souvětí:
a) SOUVĚTÍ PARATAKTICKÉ (souřadné) – Obsahuje 2 a více vět hlavních.
b) SOUVĚTÍ HYPOTAKTICKÉ (podřadné) – Obsahuje pouze 1 větu hlavní.
TRADIČNÍ SYNTAX

SOUVĚTÍ SOUŘADNÉ
SOUVĚTÍ PARATAKTICKÉ (souřadné) – Mezi dvojicemi souřadně spojených
vět mohou být různé významové vztahy. K identifikaci vztahů napomáhají také spojky:
a) Slučovací – Čárka bez spojky, a, i, ani, nebo, také, též, ani-ani, hned-hned, jednak-jednak,
napřed-potom.
b) Stupňovací – Ba, ba-i, ba-ani, nejen-ale, nejen-i, nejen-nýbrž, dokonce, (nejen)-ale i.
– Ve stupňovacím poměru se používají také některé spojky
slučovací, ale píše se před nimi čárka.
c) Odporovací – Ale, však, avšak, (sice)-ale, nýbrž, leč, jenže.
d) Vylučovací – Nebo, anebo, buď-nebo, buď-anebo, či.
e) Příčinný (důvodový) – Neboť, vždyť, totiž.
d) Důsledkový – Proto, a proto, tedy, a tedy, tudíž, a tak.
TRADIČNÍ SYNTAX

VZTAHY MEZI VĚTAMI HLAVNÍMI
Šel do obchodu a koupil si maso.
Nejenom že se opil, ale dokonce všem udělal
ostudu.
Nic se nestalo, nikdo se neobjevil.
Máte pěknou třídu, a nedovedete si toho vážit.
Nepůjčila mi tužku, a tak jsem jí taky nic nepůjčil.
Šel na nákup, dokonce i umyl nádobí.
Přišel jako poslední, neboť mu nejel vlak.
Tuto knihu jsem nečetl, a proto vám nemohu
vyprávět její děj.
Buď dostanu hlavní cenu, nebo ji dostane
Martin.
KVÍZ
TRADIČNÍ SYNTAX

Šel do obchodu a koupil si maso.
Nejenom že se opil, ale dokonce všem udělal
ostudu.
Nic se nestalo, nikdo se neobjevil.
Máte pěknou třídu, a nedovedete si toho vážit.
Nepůjčila mi tužku, a tak jsem jí taky nic nepůjčil.
Šel na nákup, dokonce i umyl nádobí.
Přišel jako poslední, neboť mu nejel vlak.
Tuto knihu jsem nečetl, a proto vám nemohu
vyprávět její děj.
Buď dostanu hlavní cenu, nebo ji dostane
Martin.
poměr SLUČOVACÍ
poměr STUPŇOVACÍ
poměr SLUČOVACÍ
poměr ODPOROVACÍ
poměr DŮSLEDKOVÝ
poměr STUPŇOVACÍ
poměr PŘÍČINNÝ
poměr DŮSLEDKOVÝ
poměr VYLUČOVACÍ
KVÍZ
TRADIČNÍ SYNTAX

Byla ještě tma, neboť zima se již přibližovala.
Přichází večer, ale Petr ještě není doma.
Dneska půjdeme do divadla, nebo se podíváme
na film.
Nejím brokolici ani nepiji čaj.
Máš ji rád, ale stydíš se.
Nosím svetr, neboť je zima.
Seděl ani nedutal.
Musela ležet v nemocnici, dokonce ani nemohla
slézt z postele.
Nevyčítej mu to, vždyť za nic nemůže.
Úkol splnil, mohl si tudíž dát přestávku.
KVÍZ
TRADIČNÍ SYNTAX

Byla ještě tma, neboť zima se již přibližovala.
Přichází večer, ale Petr ještě není doma.
Dneska půjdeme do divadla, nebo se podíváme
na film.
Nejím brokolici ani nepiji čaj.
Máš ji rád, ale stydíš se.
Nosím svetr, neboť je zima.
Seděl ani nedutal.
Musela ležet v nemocnici, dokonce ani nemohla
slézt z postele.
Nevyčítej mu to, vždyť za nic nemůže.
Úkol splnil, mohl si tudíž dát přestávku.
poměr PŘÍČINNÝ
poměr ODPOROVACÍ
poměr VYLUČOVACÍ
poměr SLUČOVACÍ
poměr ODPOROVACÍ
poměr PŘÍČINNÝ
poměr SLUČOVACÍ
poměr STUPŇOVACÍ
poměr PŘÍČINNÝ
poměr DŮSLEDKOVÝ
KVÍZ
TRADIČNÍ SYNTAX

SOUVĚTÍ PODŘADNÉ
VV PODMĚTNÁ – Zastupuje PODMĚT (Kdo je osel, nechť se přihlásí.).
VV PŘÍSUDKOVÁ – Vyjadřuje jmennou část PŘÍSUDKU jmenného se sponou
(Jsem, kdo jsem. Dědeček je z těch, kdo se nemýlí.).
VV PŘÍVLASTKOVÁ – Závisí na podstatném jménu, zastupuje PŘÍVLASTEK
(Člověk, který mi to řekl, …).
VV PŘEDMĚTNÁ – Závisí na slovesu, zastupuje PŘEDMĚT (Koupil to, co potřeboval.).
VV PŘÍSLOVEČNÁ – Závisí na slovesu, zastupuje PŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ.
VV DOPLŇKOVÁ – Závisí zároveň na slovesu i na jménu, zastupuje DOPLNĚK.
TRADIČNÍ SYNTAX

VV PŘÍSLOVEČNÁ – druhy vět příslovečných:
Místní – Zastupuje příslovečné určení místa (např. Je to tam, kde to má být.).
Časová – Zastupuje příslovečné určení času (např. Když spadl, zlomil si nohu.).
Způsobová – Zastupuje příslovečné určení způsobu (např. Jak si usteleš, tak si lehneš.).
Měrová – Zastupuje příslovečné určení míry
(např. Vyčerpaní hráči usnuli tak tvrdě, že je nebylo možno vzbudit.).
Příčinná – Zastupuje příslovečné určení příčiny
(např. Protože se narodila malá Bára, jdeme gratulovat.).
Účelová – Zastupuje příslovečné určení účelu (např. Oblékl jsem se teple, abych nenachladl.).
Podmínková – Zastupuje příslovečné určení podmínky
(např. Jestliže květiny nebudeme zalévat, zvadnou.).
Přípustková – Zastupuje příslovečné určení přípustky (např. Šel tam, přestože se to nesmí.).
TRADIČNÍ SYNTAX

DRUHY VĚT VEDLEJŠÍCH
Co se vleče, neuteče.
Šel, kam ho nohy nesly.
Obloha byla, jako by ji vymetl.
Nehas, co tě nepálí.
Když vycházela ven, potkala otce.
Karel byl, jako by ho z vody vytáhli.
Viděl jsem, jak ho okradl.
Kde se pivo vaří, tam se dobře daří.
Je zajímavé, že se vám to povedlo.
Kdo se bojí, nesmí do lesa.
Byl to Einstein, který objevil vztah mezi
energií a hmotou.
KVÍZ
TRADIČNÍ SYNTAX

Co se vleče, neuteče.
Šel, kam ho nohy nesly.
Obloha byla, jako by ji vymetl.
Nehas, co tě nepálí.
Když vycházela ven, potkala otce.
Karel byl, jako by ho z vody vytáhli.
Viděl jsem, jak ho okradl.
Kde se pivo vaří, tam se dobře daří.
Je zajímavé, že se vám to povedlo.
Kdo se bojí, nesmí do lesa.
Byl to Einstein, který objevil vztah mezi
energií a hmotou.
VV PODMĚTNÁ
VV PŘÍSLOVEČNÁ místní
VV PŘÍSUDKOVÁ
VV PŘEDMĚTNÁ
VV PŘÍSLOVEČNÁ časová
VV PŘÍSUDKOVÁ
VV PŘEDMĚTNÁ
VV PŘÍSLOVEČNÁ místní
VV PODMĚTNÁ
VV PODMĚTNÁ
VV PŘÍSUDKOVÁ
KVÍZ
TRADIČNÍ SYNTAX

Obloha byla, jako by ji posázel
drahokamy.
Všichni víme, že demokracie je diskuse.
Není známo, kdy mu zajistili nocleh.
Nevěř tomu, kdo ti lichotí.
Pepík viděl, jak otec mrkl na učitele.
Nikdo nevěděl, zda Karel přijde.
Lenka lapala po dechu, než odpověděla.
Ječela, až praskalo sklo.
Nepřišel jsem do práce, protože jsem
zaspal.
Zlata mu dal král tolik, co mohl unést.
KVÍZ
TRADIČNÍ SYNTAX

Obloha byla, jako by ji posázel
drahokamy.
Všichni víme, že demokracie je diskuse.
Není známo, kdy se vrátí.
Nevěř tomu, kdo ti lichotí.
Pepík viděl, jak otec mrkl na učitele.
Nikdo nevěděl, zda Karel přijde.
Lenka lapala po dechu, než odpověděla.
Ječela, až praskalo sklo.
Nepřišel jsem do práce, protože jsem
zaspal.
Zlata mu dal král tolik, co mohl unést.
VV přísudková
VV předmětná
VV podmětná
VV předmětná
VV předmětná
VV předmětná
VV příslovečná časová
VV příslovečná měrová
VV příslovečná příčinná
VV příslovečná měrová
KVÍZ
TRADIČNÍ SYNTAX

Je nutné, abychom mu zajistili nocleh.
Přijde-li na akci Jana, zůstanu doma.
Třebaže jsem se celý týden učila,
zkoušku jsem neudělala.
Tatínek koupil maso, aby mohl usmažit
řízky.
Zdenka byla šťastná, že ho tu má.
Kdyby bylo hezky, jeli bychom na výlet.
Přivedli hostinského, aby svědčil.
Poslouchám babičku, jak vypráví dětem
pohádku.
Znáte toho člověka, který vás zradil?
KVÍZ
TRADIČNÍ SYNTAX

Je nutné, abychom mu zajistili nocleh.
Přijde-li na akci Jana, zůstanu doma.
Třebaže jsem se celý týden učila,
zkoušku jsem neudělala.
Tatínek koupil maso, aby mohl usmažit
řízky.
Zdenka byla šťastná, že ho tu má.
Kdyby bylo hezky, jeli bychom na výlet.
Přivedli hostinského, aby svědčil.
Poslouchám babičku, jak vypráví dětem
pohádku.
Znáte toho člověka, který vás zradil?
VV PODMĚTNÁ
VV PŘÍSLOVEČNÁ podmínková
VV PŘÍSLOVEČNÁ přípustková
VV PŘÍSLOVEČNÁ účelová
VV PŘÍSLOVEČNÁ příčinná
VV PŘÍSLOVEČNÁ podmínková
VV PŘÍSLOVEČNÁ účelová
VV DOPLŇKOVÁ
VV PŘÍVLASTKOVÁ
KVÍZ
TRADIČNÍ SYNTAX

VĚTNÝ VZOREC
STAVBU VĚTNÉHO CELKU můžeme vyjádřit VZORCEM:
Jirka nakupuje Mirek zametá
a .
jsem se neučil
protože .
,
Dostal jsem pětku
rostliny se zazelenaly .
Když se oteplilo a květiny rozkvetly
,
V1 a V2.
Když V1, V2 a V3.
V1, protože V2.
V1 a V2 .
V1 protože V2 .
,
V1 V2 .
, a
Když V3
1. STUPEŇ ZŠ
TRADIČNÍ SYNTAX

VĚTNÝ VZOREC
STAVBU VĚTNÉHO CELKU můžeme vyjádřit VZORCEM:
1. VH
2. STUPEŇ ZŠ
Jirka nakupuje a Mirek zametá.
1. VH
2. VV příslovečná příčinná
Dostal jsem pětku, protože jsem se neučil
2. VH
Když se oteplilo, rostliny se zazelenaly a květiny rozkvetly.
1. VV příslovečná časová
3. VH
2. VH
TRADIČNÍ SYNTAX

ROZBOR SOUVĚTÍ
Spiderman hbitě vystřelil pavučinu, která byla neuvěřitelně silná a pružná,
a přehoupl se na střechu domu, aby zneškodnil zločince, kteří se chystali
stařenku okrást.
SKLADBA
KVÍZ

ROZBOR SOUVĚTÍ
Spiderman hbitě vystřelil pavučinu, která byla neuvěřitelně silná a pružná,
a přehoupl se na střechu domu, aby zneškodnil zločince, kteří se chystali
stařenku okrást.
1. VH
2. VV přívlastková
3. VH
4. VV příslovečná účelová
5. VV přívlastková
KVÍZ
TRADIČNÍ SYNTAX

ROZBOR SOUVĚTÍ
Mladší horolezci vytáhli vysílačky, aby přivolali pomoc, starší se snažili vyprostit
co nejdříve raněné, protože se báli, že se lavina utrhne.
KVÍZ
TRADIČNÍ SYNTAX

ROZBOR SOUVĚTÍ
Mladší horolezci vytáhli vysílačky, aby přivolali pomoc, starší se snažili vyprostit
co nejdříve raněné, protože se báli, že se lavina utrhne.
1. VH
3. VH
5. VV předmětná
KVÍZ
TRADIČNÍ SYNTAX

ROZBOR SOUVĚTÍ
Marie si myslela, že se bude celou noc učit, aby zvládla test, ale Petr ji vytáhl do
klubu, protože nechtěl, aby na něj zapomněla.
KVÍZ
TRADIČNÍ SYNTAX

ROZBOR SOUVĚTÍ
Marie si myslela, že se bude celou noc učit, aby zvládla test, ale Petr ji vytáhl do
klubu, protože nechtěl, aby na něj zapomněla.
1. VH
2. VV předmětná
3. VH
5. VV předmětná
KVÍZ
TRADIČNÍ SYNTAX

VALENČNÍ SYNTAX

VALENCE
VALENCE
- Valence je schopnost slov na sebe vázat další slovní druhy.
- Ve valenční syntaxi nás zajímá především valence slovesa.
- V češtině existuje 11 různých základových větných struktur (tj. různé kombinace
slovesa v pozici přísudku a dalších slov, se kterými tvoří gramaticky správnou
významově úplnou větu).
- Vztahy mezi slovy ve větě zachycujeme ve valenční syntaxi pomocí GRAMATICKÉHO
VĚTNÉHO VZORCE a SÉMANTICKÉHO VĚTNÉHO VZORCE.
VALENČNÍ SYNTAX

VALENCE
VERBUM FINITUM
- Základem každé věty je VERBUM FINITUM (určité sloveso v pozici PŘÍSUDKU).
- Může být nevalenční – přísudek nevyžaduje žádnou vazbu (např. Prší.),
jednovalenční – přísudek vyžaduje 1 vazbu (např. Tatínek píše.),
dvouvalenční – přísudek vyžaduje 2 vazby (např. Pachatel se bojí potrestání.)
atd.
- Informaci o tom, kolik má každé sloveso valenčních pozic, můžeme najít ve Valenčním
slovníku.
VALENČNÍ SYNTAX

VALENČNÍ SYNTAX
VALENČNÍ POZICE
VALENČNÍ POZICE VERBA FINITA
- Valenční pozice mohou být:
a) Obligatorní – Pozice, které musí být obsazeny, protože jsou nutné k významové
úplnosti věty (např. Otec ztratil hodinky.).
b) Potenciální – Pozice, které nemusí být obsazeny.
Základové – Nemusí být vyjádřeny, pokud vyplývají z kontextu, tvoří
základovou větnou strukturu
(např. Otec se dívá na syna. × Dívá se.).
Nezákladové (fakultativní) – Jsou to rozvíjející členy základové větné
struktury
(např. Znavený otec se nenápadně dívá z okna na svého syna.).

SCHÉMATICKÝ ZÁZNAM VĚTY
GRAMATICKÝ VĚTNÝ VZOREC vyjadřuje gramatickou formu věty .
- Uprostřed vzorce je URČITÝ TVAR SLOVESA v pozici PŘÍSUDKU (VF),
v levovalenční pozici (vlevo od VF) je vždy PODMĚT, SUBSTANTIVUM v 1. pádě (S1),
v pravovalenční pozici (vpravo od VF) jsou další obligatorní složky věty, tedy
DOPLNĚNÍ nutná pro utvoření základové větné struktury (např. předmět vyjádřený
substantivem ve 4. pádě)
- Vzorec se skládá pouze z určitého slovesa (VF) a dalších nutných slov (obligatorních
členů). Zkratky odpovídají latinským názvům slovních druhů a jsou doplněny pády):
Karel čte noviny. Světlo svítí. Děti věří rodičům. Záleží mu na známkách?
S1 – VF – S4 S1 – VF S1 – VF – S3 VF – S3 – na S6
VALENČNÍ SYNTAX

GRAMATICKÝ VĚTNÝ VZOREC
Karel koupil knihu.
Karel pomohl dědečkovi.
Karel se chopil zbraně.
Karel se zabývá obchodem.
Karel poslal babičce dopis.
Ať někdo objedná pivo!
Světlo svítí.
Pavel se chová zdvořile.
Otec daroval dětem peníze.
Náš roztržitý kamarád ztratil včera
večer cestou z práce klíče od domu.
Venku krásně prší.
KVÍZ
VALENČNÍ SYNTAX

GRAMATICKÝ VĚTNÝ VZOREC
Karel koupil knihu.
Karel pomohl dědečkovi.
Karel se chopil zbraně.
Karel se zabývá obchodem.
Karel poslal babičce dopis.
Ať Honza objedná pivo!
Světlo svítí.
Chová se Pavel zdvořile?
Otec daroval dětem peníze.
Náš roztržitý kamarád ztratil včera
večer cestou z práce klíče od domu.
Venku krásně prší.
S1 – VF – S4
S1 – VF – S3
S1 – VF – S2
S1 – VF – S7
S1 – VF – S3 – S4
S1 – VF – S4
S1 – VF
S1 – VF – ADV
S1 – VF – S3 – S4
S1 – VF – S4
VF
KVÍZ
VALENČNÍ SYNTAX

SÉMANTICKÝ VĚTNÝ VZOREC vyjadřuje významové vztahy věty .
- Predikát vyžaduje určitý počet PARTICIPANTŮ, zejména:
Agens (personální původce děje) – např. Maminka vaří.
Kauzátor (nepersonální původce děje) – např. Vítr shodil vázu.
Nositel vlastnosti – např. Babička spí.
Posesor (vlastník) – např. Brácha má nový mobil.
Expirient (proživatel) – např. Aničce je zima.
Recipient (příjemce) – např. Ota dal učitelce sněženky.
Patiens (objekt dějem zasažený) – např. Kuba rozbil okno.
Stimul (podnět nějaké reakce) – např. Dítě se leklo psa.
Instrument (nástroj činnosti) – např. Zatloukl hřebík kladivem.
Locus (místo) – např. Narodil se v Hradci Králové.
Tempus (čas) – např. Stalo se to včera.
VALENČNÍ SYNTAX

MATEŘSKÝ JAZYK
Mgr. Veronika Krejčí, Český jazyk – Mateřský jazyk
Katedra českého jazyka a literatury PdF Univerzity Palackého v Olomouci
DĚKUJI ZA POZORNOST.

Syntax

Recommended

Recommended

More Related Content

What's hot

What's hot (20)

Similar to Syntax

Similar to Syntax (16)

Syntax