Mr. Henry Sike, Professor of Oriental Languages at Cambridge, first translated and published this Gospel in 1697.

1. První evangelium o
dětství Ježíše Krista
KAPITOLA 1
1 Následující zprávy jsme našli v knize Josefa, velekněze,
povolaného nějakým Kaifášem
2 Vypráví, že Ježíš mluvil, i když byl v kolébce, a řekl své
matce:
3 Maria, já jsem Ježíš, Syn Boží, slovo, které jsi zrodila podle
prohlášení anděla Gabriela tobě, a můj otec mě poslal ke spáse
světa.
4 Ve třista devátém roce æry Alexandrovy vydal Augustus
nařízení, že všechny osoby by měly být zdaněny ve své vlastní
zemi.
5 Josef tedy vstal a se svou ženou Marií odešel do Jeruzaléma
a pak přišel do Betléma, aby byl se svou rodinou zdaněn ve
městě svých otců.
6 A když přišli k jeskyni, vyznala se Maria Josefovi, že
nadešel čas jejího porodu, a nemohla jíti do města, a řekla:
Pojďme do této jeskyně.
7 V té době bylo slunce velmi blízko západu.
8 Josef však spěchal, aby jí přivedl porodní bábu; a když
uviděl starou hebrejskou ženu, která byla z Jeruzaléma, řekl jí:
Pojď sem, dobrá ženo, a jdi do té jeskyně, a uvidíš tam ženu
právě připravenou porodit.
9 Bylo po západu slunce, když stařena a Josef s ní došli k
jeskyni a oba do ní vešli.
10 A hle, vše bylo naplněno světly, většími než světlo lamp a
svící a většími než světlo samotného slunce.
11 Nemluvně pak zavinuli do plének a cucali prsa své matky
sv. Marie.
12 Když oba spatřili toto světlo, byli překvapeni; stará žena se
zeptala svaté Marie: Ty jsi matka tohoto dítěte?
13 Svatá Maria odpověděla: Byla.
14 Na to stařena řekla: Jsi velmi odlišná od všech ostatních
žen.
15 Svatá Maria odpověděla: Jako není žádného dítěte
podobného mému synovi, tak není žádná žena podobná jeho
matce.
16 Stařena odpověděla a řekla: Má Paní, přišla jsem sem,
abych získala věčnou odměnu.
17 Tehdy jí naše Paní, svatá Maria, řekla: Vlož ruce své na
nemluvně; kterou, když udělala, stala se celistvou.
18 A když odcházela, řekla: Od nynějška po všechny dny
svého života budu pečovat o toto nemluvně a být služebnicí.
19 Potom, když pastýři přišli a rozdělali oheň a nesmírně se
radovali, zjevil se jim nebeský zástup, chválili a klaněli se
nejvyššímu Bohu.
20 A protože pastýři byli zaměstnáni stejným zaměstnáním,
jeskyně v té době vypadala jako slavný chrám, protože jak
jazyky andělů, tak jazyky lidí se spojily, aby uctívali a velebili
Boha, kvůli narození Pána Krista.
21 Ale když ta stará Hebrejka viděla všechny tyto zjevné
zázraky, chválila Boha a řekla: Děkuji ti, Bože, Bože Izraele,
že mé oči viděly narození Spasitele světa.
KAPITOLA 2
1 A když nadešel čas jeho obřezání, totiž osmý den, kdy
zákon přikázal dítě obřezat, obřezali ho v jeskyni.
2 A stará Hebrejka vzala předkožku (jiní říkají, že vzala
pupeční šňůru) a uchovala ji v alabastrové krabici se starým
olejem z nardu.
3 A měla syna drogistu, jemuž řekla: "Dej si pozor,
neprodáváš tuto alabastrovou krabičku nardové masti, ačkoli
by ti za ni měli být nabídnuti tři sta pencí."
4 Toto je nyní ta alabastrová schránka, kterou opatřila Marie
hříšnice a vylila z ní mast na hlavu a nohy našeho Pána Ježíše
Krista a setřela ji I vlasy své hlavy.
5Po deseti dnech ho pak přivedli do Jeruzaléma a čtyřicátého
dne od jeho narození ho představili v chrámu před
Hospodinem a přinášeli za něj náležité oběti podle požadavku
Mojžíšova zákona, totiž aby každý muž, který otevírá lůno,
bude nazván svatým Bohu.
6 Tehdy ho starý Simeon viděl zářit jako sloup světla, když ho
sv. Marie, jeho matka, nesla v náručí a byla z toho pohledu
naplněna největším potěšením.
7 A andělé stáli kolem něj a klaněli se mu, jako kolem něj
stojí královská stráž.
8 Simeon přistoupil k svaté Marii, vztáhl k ní ruce a řekl Pánu
Kristu: Nyní, můj Pane, tvůj služebník odejde v pokoji podle
tvého slova;
9 Nebo viděly oči mé milosrdenství tvé, kteréž jsi připravil ke
spasení všech národů; světlo všem lidem a sláva tvého lidu
Izraele.
10 Byla přítomna i prorokyně Hana, přiblížila se, chválila
Boha a oslavovala Mariino štěstí.
KAPITOLA 3
1 A stalo se, když se Pán Ježíš narodil v Betlémě, městě
Judském, za časů krále Heroda; mudrci přišli z východu do
Jeruzaléma podle Zoradaschtova proroctví a přinesli s sebou
dary: zlato, kadidlo a myrhu, klaněli se mu a přinášeli mu své
dary.
2 Potom vzala paní Marie jednu z jeho zavinovaček, do
kterých bylo nemluvně zavinuté, a dala jim ho místo
požehnání, které od ní dostali jako nejvznešenější dárek.
3 A v tu chvíli se jim ukázal anděl v podobě té hvězdy, která
byla předtím jejich průvodcem na jejich cestě; světlo, které
následovali, dokud se nevrátili do své vlastní země.
4 Když se vrátili, přišli k nim jejich králové a knížata a ptali
se: Co viděli a udělali? Jakou cestu a návrat měli? Jakou
společnost měli na cestách?
5 Oni však přinesli plenu, kterou jim dala svatá Marie, a proto
uspořádali hostinu.
6 A když podle zvyku své země rozdělali oheň, klaněli se mu.
7 A vhodil do ní plenu, oheň ji vzal a zachoval.
8 A když oheň uhasil, vytáhli plenu nezraněnou, jako by se jí
oheň nedotkl.
9 Potom ho začali líbat, přikládali si ho na hlavu a na oči a
říkali: To je jistě nepochybná pravda a je opravdu překvapivé,
že ho oheň nemohl spálit a spálit.
10 Potom to vzali as největší úctou to uložili mezi své poklady.
KAPITOLA 4
1 Když Herodes poznal, že mudrci otáleli a nevrátili se k
němu, svolal kněze a mudrce a řekl: "Povězte mi, kde se má
narodit Kristus?"
2 A když odpověděli, v Betlémě, městě judském, začal ve své
mysli vymýšlet smrt Pána Ježíše Krista.
3 Ale anděl Páně se zjevil Josefovi ve spánku a řekl: Vstaň,
vezmi dítě i jeho matku a jdi do Egypta, jakmile kohout
zakokrhá. Tak vstal a šel.
4 A když uvažoval o své cestě, přišlo na něj jitro.

2. 5 V délce cesty praskly podprsenky sedla.
6 A nyní se přiblížil k velkému městu, v němž byla modla, ke
které ostatní modly a bohové Egypta přinášeli své oběti a
sliby.
7 A u této modly jí sloužil kněz, který, kdykoli Satan z té
modly mluvil, vyprávěl, co říkal obyvatelům Egypta a těch
zemí.
8 Tento kněz měl tříletého syna, který byl posedlý velkým
množstvím ďáblů, kteří pronášeli mnoho podivných věcí, a
když se ho čerti zmocnili, chodil nahý s roztrhanými šaty a
házel kameny na ty, které viděl.
9 Blízko té modly byl městský hostinec, do kterého, když
Josef a sv. Marie přišli a do toho hostince se obrátili, všichni
obyvatelé města užasli.
10 I shromáždili se všickni rychtáři a kněží modl před tou
modlou a dotazovali se tam, řkouce: Co znamená všechno to
zděšení a děs, který padl na celou naši zemi?
11 Modla jim odpověděla: Přišel sem Bůh neznámý, který je
vpravdě Bůh; ani není nikdo kromě něho, kdo by byl hoden
božského uctívání; neboť on je skutečně Syn Boží.
12 Pro jeho slávu se tato země chvěla a při jeho příchodu je
pod nynějším rozruchem a zděšením; a my sami jsme
vyděšeni velikostí jeho moci.
13 A v tu chvíli tato modla padla a při jejím pádu se všichni
obyvatelé Egypta, kromě jiných, seběhli společně.
14 Ale syn kněze, když na něj přišel jeho obvyklý nepořádek,
vešel do hostince, našel tam Josefa a svatou Marii, které
všichni ostatní opustili a opustili.
15 A když paní sv. Marie vyprala plénky Pána Krista a
pověsila je, aby uschly na sloup, chlapec posedlý ďáblem
jeden z nich sundal a položil si ho na hlavu.
16 A hned začali ďáblové vylézat z jeho úst a odlétat ve tvaru
vran a hadů.
17 Od té doby byl chlapec mocí Pána Krista uzdraven a začal
zpívat chvály a děkovat Pánu, který ho uzdravil.
18 Když ho otec viděl, jak se uzdravuje, řekl: Můj synu, co se
ti stalo a jakým způsobem jsi byl vyléčen?
19 Syn odpověděl: Když se mě čerti zmocnili, vešel jsem do
hostince a našel jsem tam velmi pohlednou ženu s chlapcem,
jehož zavinovačky těsně předtím vyprala a pověsila na kůl.
20 Jednu z nich jsem vzal a dal si ji na hlavu, a hned mě
ďáblové opustili a utekli.
21 Otec se tomu velmi zaradoval a řekl: Můj synu, možná je
tento chlapec synem Boha živého, který učinil nebe a zemi.
22 Jakmile totiž přišel mezi nás, modla byla rozbita a všichni
bohové padli a byli zničeni větší mocí.
23 Tehdy se splnilo proroctví, které praví: Z Egypta jsem
povolal svého syna.
KAPITOLA 5
1 Když Josef a Marie uslyšeli, že modla spadla a byla zničena,
zmocnil se jich strach a chvění a řekli: "Když jsme byli v
izraelské zemi, Herodes, který chtěl zabít Ježíše, zabil za tím
účelem všechny kojenců v Betlémě a v této čtvrti.
2 A není pochyb, ale když Egypťané uslyší, že tato modla je
zlomena a padla, spálí nás ohněm.
3 Vydali se tedy do tajných míst lupičů, kteří při procházení
obírali pocestné o jejich vozy a oděvy a odváželi je svázané.
4 Když tito zloději přicházeli, slyšeli velký hluk, jako byl hluk
krále s velkým vojskem a mnoha koňmi a trubky znějící na
jeho předehru z jeho vlastního města, z čehož byli tak
vyděšení, že opustili všechnu svou kořist. za nimi a ve spěchu
odletět.
5 Na to vězňové vstali, rozvázali si svá pouta, vzali si každý
své tašky a odešli a viděli Josefa a Marii, jak k nim přicházeli,
a zeptali se: Kde je ten král, jehož hluk lupiči slyšeli. , a
opustil nás, takže jsme nyní v bezpečí?
6 Josef odpověděl: „Přijde za námi.
KAPITOLA 6
1 Potom vešli do jiné, kde byla žena posedlá ďáblem a v níž
se usadil Satan, ten prokletý rebel.
2 Jednou v noci, když šla pro vodu, nemohla snést šaty ani být
v žádném domě; ale kdykoli ji přivázali řetězy nebo provazy,
zabrzdila je a vyšla na pouštní místa a někdy stála tam, kde se
křížily cesty a na hřbitovech, házela kameny na muže.
3 Když svatá Maria viděla tohoto muže, litovala ji; načež ji
Satan hned opustil a utekl v podobě mladého muže, řka: Běda
mi kvůli tobě, Marie a tvůj syn.
4 Žena tedy byla vysvobozena ze svých muk; ale považovala
se za nahou, zčervenala a vyhýbala se setkání s mužem,
oblékla se domů a podala zprávu o svém případu svému otci a
příbuzným, kteří, protože byli nejlepší z města, pohostili sv.
Marie a Josef s největší úctou.
5 Druhý den ráno, když dostali dostatek zásob na cestu, odešli
od nich a kolem večera toho dne dorazili do jiného města, kde
se měl uzavřít sňatek. ale díky Satanovým uměním a
praktikám některých čarodějů se nevěsta stala tak němou, že
nemohla ani otevřít ústa.
6 Když však tato němá nevěsta uviděla Paní svatou Marii
vcházet do města a nesouc Pána Krista v náručí, vztáhla ruce
k Pánu Kristu, vzala ho do náruče a velmi často ho pevně
objímala. líbala ho, neustále s ním pohybovala a tiskla ho k
tělu.
7 Hned se uvolnila struna jejího jazyka, otevřely se její uši a
začala zpívat chválu Bohu, který ji obnovil.
8 Tu noc zavládla velká radost mezi obyvateli města, kteří se
domnívali, že Bůh a jeho andělé sestoupili mezi ně.
9 Na tomto místě pobyli tři dny, setkávali se s největší úctou a
nejskvělejší zábavou.
10 A pak, když jim lid vybavil zásoby na cestu, odešli a šli do
jiného města, ve kterém byli ochotni přenocovat, protože to
bylo slavné místo.
11 V tomto městě byla jedna ušlechtilá žena, která jednoho
dne sestoupila k řece, aby se vykoupala, a hle, prokletý Satan
na ni skočil v podobě hada,
12 A svinul se kolem jejího břicha a každou noc ležel na ní.
13 Tato žena, když spatřila Paní svatou Marii a nemluvně
Pána Krista v jejích ňadrech, požádala Paní Marii, aby jí dala
dítě k polibku a nosila v náručí.
14 Když ona souhlasila, a jakmile žena pohnula dítětem, Satan
ji opustil a utekl, a žena ho poté už nikdy neviděla.
15 Nato všichni sousedé chválili Nejvyššího Boha a žena je
odměnila hojným dobrodiním.
16 Nazítří přinesla ta samá žena parfémovanou vodu na umytí
Pána Ježíše; a když ho umyla, vodu zachovala.
17 A byla tam dívka, jejíž tělo bylo bílé od malomocenství,
která byla pokropena touto vodou a umyta, byla okamžitě
očištěna od svého malomocenství.
18 Lidé tedy bezpochyby řekli, že Josef a Marie a ten chlapec
jsou bohové, protože nevypadají jako smrtelníci.
19 A když se chystali odejít, přišla dívka, která byla sužována
malomocenstvím, a žádala, aby jí dovolili jít s nimi; tak
souhlasili a dívka šla s nimi až do. přišli do města, v němž byl
palác velkého krále a jehož dům byl nedaleko od hostince.
20 Zde zůstali, a když šla dívka jednoho dne k princově ženě a
našla ji v žalostném a truchlivém stavu, zeptala se jí na důvod
svých slz.
21 Odpověděla: Nedivte se mým sténáním, neboť jsem ve
velkém neštěstí, o kterém se neodvažuji nikomu vyprávět.

3. 22 Ale, říká dívka, když mi svěříš svou soukromou stížnost,
snad ti na ni najdu nápravu.
23 Ty tedy, praví princova žena, zachováš tajemství a nikomu
naživu ho neodhalíš!
24 Oženil jsem se s tímto knížetem, který vládne jako král nad
velkými panstvími, a žil jsem s ním dlouho, než se mu
narodilo dítě.
25 Nakonec jsem z něho počal, ale běda! Porodil jsem
malomocného syna; který, když viděl, nechtěl být jeho, ale
řekl mi:
26 Buď ho zabiješ, nebo ho pošleš k nějaké ošetřovatelce na
takové místo, aby o něm nebylo slyšet; a teď se starej o sebe;
Už tě nikdy neuvidím.
27 Tak tady jedu a naříkám nad svými ubohými a bídnými
poměry. Běda, můj synu! běda, můj manžel! Prozradil jsem ti
to?
28 Dívka odpověděla: Našla jsem lék na tvou nemoc, který ti
slibuji, neboť jsem také byla malomocná, ale Bůh mě očistil, i
ten, který se nazývá Ježíš, syn Marie Marie.
29 Žena, která se ptala, kde je ten Bůh, o kterém mluvila,
dívka odpověděla: Ubytuje se u vás zde ve stejném domě.
30 Ale jak je to možné? říká ona; kde je? Hle, odpověděla
dívka, Josef a Marie; a nemluvně, které je s nimi, se jmenuje
Ježíš, a on mě vysvobodil z mé nemoci a muk.
31 Ale jakým způsobem, říká ona, jsi byl očištěn od svého
malomocenství? Neřekneš mi to?
32 Proč ne? říká dívka; Vzal jsem vodu, kterou bylo umyto
jeho tělo, a vylil jsem ji na sebe a moje malomocenství
zmizelo.
33 Princova žena pak vstala a pohostila je a připravila
Josefovi velkou hostinu mezi velkou skupinou mužů.
34 A druhý den vzala vonnou vodu, aby omyla Pána Ježíše, a
potom vylila tutéž vodu na svého syna, kterého přivedla s
sebou, a její syn byl okamžitě očištěn od malomocenství.
35 Potom zpívala Bohu díky a chválu a řekla: Požehnaná
matka, která tě porodila, Ježíši!
36 Zdaliž takto léčíš lidi stejné přirozenosti se sebou, vodou,
kterou se myje tvé tělo?
37 Potom nabídla velmi velké dary paní Marii a poslala ji pryč
se vší myslitelnou úctou.
KAPITOLA 7
1Potom přišli do jiného města a měli v úmyslu se tam
ubytovat.
2 Šli tedy do domu muže, který byl čerstvě ženatý, ale vlivem
čarodějů si nemohl užít svou ženu:
3 Když se však té noci ubytovali v jeho domě, muž byl zbaven
svého nepořádku:
4 A když se časně ráno připravovali na cestu, nový vdaný jim
překážel a zajistil jim ušlechtilou zábavu?
5 Ale nazítří šli vpřed, přišli do jiného města a uviděli tři ženy
vycházet z jednoho hrobu s velkým pláčem.
6 Když je svatá Maria uviděla, promluvila k dívce, která byla
jejich družkou, a řekla: Jdi a zeptej se jich, co je s nimi a jaké
neštěstí je potkalo?
7 Když se jich dívka zeptala, neodpověděli, ale znovu se jí
zeptali: Kdo jsi a kam jdeš? Neboť den je již daleko a noc je
blízko.
8 Jsme cestovatelé, říká dívka, a hledáme hostinec, kde
bychom se ubytovali.
9 Odpověděli: Jdi s námi a ubytuj se u nás.
10 Potom je následovali a byli uvedeni do nového domu,
dobře vybaveného všemožným nábytkem.
11 Teď byla zima a dívka vešla do salonu, kde byly tyto ženy,
a našla je plakat a naříkat jako předtím.
12 U nich stál mezek, pokrytý hedvábím, s ebenovým límcem
visícím mu z krku, kterého líbali a krmili.
13 Ale když dívka řekla: „Jak hezký je, dámy, ten mezek!
odpověděli se slzami a řekli: Tento mezek, kterého vidíte, byl
náš bratr, narozený stejné matce jako my:
14 Když totiž zemřel náš otec a zanechal nám velmi velký
majetek a měli jsme jen tohoto bratra, a snažili jsme se mu
obstarat vhodného partnera a domnívali jsme se, že by se měl
oženit jako jiní muži, nějaká závratná a žárlivá žena ho
uhranula bez naše znalosti.
15 A my jsme jedné noci, krátce před dnem, když byly
všechny dveře domu rychle zavřené, viděli, jak se tento náš
bratr proměnil v mezka, jak ho nyní vidíte:
16 A my, v melancholickém stavu, ve kterém nás vidíte, bez
otce, který by nás utěšoval, jsme se obrátili na všechny
mudrce, kouzelníky a věštce na světě, ale neprokázali nám
žádnou službu.
17 A tak často, když nás trápí žal, vstáváme a jdeme s touto
naší matkou k hrobu svého otce, kde se, když jsme dostatečně
vyplakali, vracíme domů.
18 Když to dívka uslyšela, řekla: „Seber odvahu a přestaň se
bát, neboť lék na svá trápení máš blízko, dokonce i mezi
sebou a uprostřed tvého domu.
19 Byl jsem totiž také malomocný; ale když jsem uviděl tuto
ženu a s ní toto malé nemluvně, které se jmenuje Ježíš,
pokropil jsem své tělo vodou, kterou ho umývala jeho matka,
a hned jsem byl uzdraven.
20 A jsem si jist, že je také schopen ti ulevit ve tvé tísni. Proto
vstaň, jdi k mé paní Marii, a až ji přivedeš do svého salonu,
prozraď jí tajemství a zároveň ji upřímně pros, aby s tebou
soucitila.
21 Jakmile ženy uslyšely dívčinu promluvu, spěchaly k Paní
Marii, představily se jí, posadily se před ní a rozplakaly se.
22 A řekl: Ó naše Paní Svatá Maria, slituj se služebnic svých,
neboť nemáme hlavu naší rodiny, nikoho staršího než my;
žádný otec ani bratr, který by před námi vcházel a vycházel.
23 Ale tento mezek, kterého vidíte, byl náš bratr, kterého
nějaká čarodějka přivedla do tohoto stavu, jak vidíte, proto
vás prosíme, abyste nás slitovali.
24 Svatá Marie se nad jejich případem zarmoutila, vzala Pána
Ježíše a posadila ho na hřbet mezka.
25 A řekla svému synovi: Ó Ježíši Kriste, obnov (nebo uzdrav)
podle své mimořádné síly tohoto mezka a dej mu, aby měl
opět podobu člověka a rozumného tvora, jako měl dříve.
26 Paní St. Mary to sotva řekla, ale mezek okamžitě přešel do
lidské podoby a stal se mladým mužem bez jakékoli
deformace.
27 Potom se on, jeho matka a sestry poklonili Panně Marii,
zvedli dítě na hlavu, políbili ho a řekli: Požehnaná matka tvá,
Ježíši, Spasiteli světa! Blahoslavené oči, které jsou tak šťastné,
že tě vidí.
28 Obě sestry to oznámily své matce a řekly: Náš bratr je
skutečně navrácen do své dřívější podoby díky pomoci Pána
Ježíše Krista a laskavosti té dívky, která nám řekla o Marii a
jejím synovi.
29 A protože náš bratr není ženatý, je vhodné, abychom ho
provdali za tuto dívku, jejich služebnici.
30 Když se v této věci poradili s Marií a ona dala svůj souhlas,
udělali této dívce nádhernou svatbu.
31 A tak se jejich zármutek proměnil v radost a jejich nářek v
veselí a začali se radovat. a veselit se a zpívat, oblečeni do
svých nejbohatších šatů s náramky.
32 Potom oslavovali a chválili Boha, řkouce: Ježíši, synu
Davidův, jenž proměňuješ zármutek v radost a truchlení v
veselí!

4. 33 Potom tam Josef a Marie zůstali deset dní, pak odešli,
protože se jim dostalo velké úcty od těch lidí;
34 Když se s nimi rozloučili a vrátili se domů, křičeli:
35 Ale hlavně ta dívka.
KAPITOLA 8
1 Na své cestě odtud přišli do pusté země a bylo jim řečeno,
že je zamořená lupiči; tak se Josef a sv. Marie připravili, že
jím projdou v noci.
2 A jak šli, hle, uviděli dva lupiče spící na cestě as nimi spící
také velké množství lupičů, kteří byli jejich společníky.
3 Jména těchto dvou byla Titus a Dumachus; a Titus řekl
Dumachovi: Prosím tě, nech ty osoby jít potichu, aby z nich
naše společnost nic nepostřehla.
4 Ale Dumachus odmítl, Titus znovu řekl: Dám ti čtyřicet
krup a jako zástavu vezmi svůj pás, který mu dal, když mluvil,
aby neotevřel ústa a nehlučel.
5 Když Paní svatá Maria viděla dobrotu, kterou jim tento lupič
prokázal, řekla mu: Pán Bůh tě přijme na svou pravici a dá ti
odpuštění za tvé hříchy.
6 Odpověděl Pán Ježíš a řekl matce své: Až uplyne třicet let,
matko, Židé mě ukřižují v Jeruzalémě;
7 A tito dva zloději budou se mnou zároveň na kříži, Titus po
mé pravici a Dumachus po mé levici, a od té doby půjde Titus
přede mnou do ráje.
8 A když řekla: Nedej bože, aby to byl tvůj úděl, synu můj, šli
do města, v němž bylo několik modl; které, jakmile se k němu
přiblížili, se proměnily v kopce písku.
9 Šli tedy k tomu platanu, který se nyní jmenuje Matarea;
10 A v Matarei dal Pán Ježíš vytrysknout studnu, v níž mu sv.
Maria prala kabát;
11 A balzám se vyrábí nebo roste v té zemi z potu, který tam
stékal od Pána Ježíše.
12 Odtamtud pokračovali do Memfidy, uviděli faraóna a
zůstali tři roky v Egyptě.
13 A Pán Ježíš učinil v Egyptě mnoho zázraků, které nelze
nalézt ani v evangeliu dětství, ani v evangeliu dokonalosti.
14 Po třech letech se vrátil z Egypta, a když se přiblížil k
Jidášovi, Josef se bál vejít.
15 Neboť uslyšel, že Herodes je mrtev a že místo něj kraluje
Archelaos, jeho syn, bál se;
16 A když šel do Judska, zjevil se mu anděl Boží a řekl:
Josefe, jdi do města Nazaret a zůstaň tam.
17 Je vskutku zvláštní, že on, který je Pánem všech zemí, je
takto unášen zpět a vpřed přes tolik zemí.
KAPITOLA 9
1 Když potom přišli do města Betléma, našli tam několik
velmi zoufalých nemocí, které tím, že je viděly, dětem tak
vadily, že většina z nich zemřela.
2 Byla jedna žena, která měla nemocného syna, kterého
přivedla, když byl na pokraji smrti, k Panně Marii, která ji
viděla, když umývala Ježíše Krista.
3 Žena pak řekla: Ó má paní Marie, shlédněte na tohoto mého
syna, který je sužován nejstrašnějšími bolestmi.
4 Svatá Maria, když ji slyšela, řekla: Vezmi trochu té vody,
kterou jsem umyl syna, a pokrop ho.
5 Potom vzala trochu té vody, jak přikázala svatá Marie, a
pokropila jí svého syna, který byl unaven silnými bolestmi a
usnul; a poté, co se trochu vyspal, se zcela v pořádku probudil
a vzpamatoval se.
6 Matka měla z toho úspěchu velkou radost, šla zase k svaté
Marii a svatá Maria jí řekla: Chválu vzdej Bohu, který
uzdravil tohoto tvého syna.
7 Na stejném místě byla další žena, její sousedka, jejíž syn byl
nyní uzdraven.
8 Syn této ženy byl postižen stejnou nemocí a jeho oči byly
nyní téměř zavřené a ona pro něj dnem i nocí naříkala.
9 Matka dítěte, které bylo uzdraveno, jí řekla: "Proč
nepřivedeš svého syna k svaté Marii, jako jsem k ní přivedl
svého syna, když byl v mukách smrti?" a byl uzdraven tou
vodou, kterou bylo umyto tělo jejího syna Ježíše?
10 Když to žena uslyšela, šla také, opatřila si tutéž vodu a
umyla s ní svého syna, načež se jeho tělo a jeho oči okamžitě
vrátily do původního stavu.
11 A když přivedla svého syna k svaté Marii a otevřela jí jeho
pouzdro, přikázala jí, aby děkovala Bohu za uzdravení svého
syna a nikomu neříkala, co se stalo.
KAPITOLA 10
1 V tom městě byly dvě manželky jednoho muže, z nichž
každá měla jednoho nemocného syna. Jedna z nich se
jmenovala Mary a její syn se jmenoval Caleb.
2 Vstala, vzala svého syna, šla k Paní St. Mary, matce
Ježíšově, a nabídla jí velmi hezký koberec se slovy: Ó má
Paní Maria, přijmi tento můj koberec a místo něj mi dej malý
zavinovačka.
3 Maria s tím souhlasila, a když matka Kálebova odešla, ušila
svému synovi plášť z plenek, oblékla ho a jeho nemoc byla
vyléčena. ale syn druhé manželky zemřel.
4 Najednou mezi nimi vznikl rozdíl v tom, že každý týden
střídali rodinné záležitosti.
5 A když přišla řada na Marii, matku Kálefovu, a ta rozhřála
pec, aby upekla chléb, a odešla pro jídlo, nechala svého syna
Káleba u pece;
6 Kterého, druhá žena, její rival, vida býti o samotě, vzala a
hodila ho do pece, která byla velmi rozpálená, a pak odešel.
7 Když se Marie vrátila, uviděla svého syna Káleba, jak leží
uprostřed pece a směje se a pec je tak studená, jako by
předtím nebyla rozpálená, a věděla, že ho její soupeřka, druhá
manželka, hodila do ohně.
8 Když ho vyvedla, přivedla ho k Panně Marii a vyprávěla jí
ten příběh, kterému ona odpověděla: „Buď zticha, bojím se,
abys to neoznámil.
9 Potom její soupeřka, druhá žena, když čerpala vodu u
studny a viděla Káleba, jak si hraje u studny, a že nikdo není
poblíž, vzala ho a hodila do studny.
10 A když přišli někteří muži pro vodu ze studny, uviděli
chlapce, jak sedí na hladině vody, a vytáhli ho provazy, velmi
se divili dítěti a chválili Boha.
11 Potom přišla matka, vzala ho a odnesla k Panně Marii,
bědovala a říkala: Ó má Paní, podívej se, co udělala moje
soupeřka mému synovi a jak ho uvrhla do studny, a já ne
otázka, ale jednou bude příležitostí k jeho smrti.
12 Svatá Maria jí odpověděla: Bůh ospravedlní tvou zraněnou
věc.
13 Když tedy po několika dnech druhá manželka přišla ke
studni čerpat vodu, zamotala se jí noha do provazu, takže
spadla po hlavě do studny, a ti, kteří jí přiběhli na pomoc,
našli její lebku rozbitou a kosti pohmožděné.
14 Došla tedy ke špatnému konci a naplnilo se v ní autorovo
slovo: Vykopali studnu a udělali ji hlubokou, ale sami spadli
do jámy, kterou připravili.
KAPITOLA 11
1 Jiná žena v tom městě měla rovněž dva nemocné syny.

5. 2 A když byl jeden mrtvý, druhý, který ležel na pokraji smrti,
vzala do náruče Paní Marii a v záplavě slz se k ní obrátila a
řekla:
3 Ó má Paní, pomoz mi a vysvoboď mě; neboť jsem měl dva
syny, jednoho jsem právě pohřbil a druhého vidím, že je právě
na prahu smrti, hle, jak horlivě hledám přízeň u Boha a
modlím se k němu.
4 Potom řekla: Pane, milostivý jsi, slitovný a laskavý; dal jsi
mi dva syny; jednoho z nich jsi si vzal k sobě, ó, toho druhého
mi ušetři.
5 Když svatá Maria poznala velikost svého zármutku,
slitovala se a řekla: Ulož svého syna do lůžka mého syna a
přikryj ho jeho šaty.
6 A když ho položila na lůžko, na němž ležel Kristus, ve
chvíli, kdy jeho oči byly právě zavřeny smrtí; jakmile k
chlapci dolehla vůně šatů Pána Ježíše Krista, otevřely se mu
oči a zavolal mocným hlasem na svou matku, požádal o chléb,
a když ho dostal, cucal ho.
7 Potom jeho matka řekla: Ó Paní Maria, nyní jsem si jist, že
v tobě přebývají mocnosti Boží, takže tvůj syn může léčit děti,
které jsou stejného druhu jako on, jakmile se dotknou jeho
šatů.
8 Tento chlapec, který byl takto uzdraven, je tentýž, kdo se v
evangeliu nazývá Bartoloměj.
KAPITOLA 12
1 Byla tu opět jedna malomocná žena, která šla k Panně Marii,
matce Ježíšově, a řekla: Ó má Paní, pomoz mi.
2 Svatá Maria odpověděla, jaké pomoci si přeješ? Je-li to zlato
nebo stříbro, nebo aby bylo tvé tělo uzdraveno z
malomocenství?
3 Kdo mi to může dát, říká žena?
4 Svatá Maria jí odpověděla: "Počkej, až umyji svého syna
Ježíše a uložím ho do postele."
5 Žena čekala, jak jí bylo přikázáno; Maria, když uložila
Ježíše na lůžko, dala jí vodu, kterou umývala jeho tělo, řekla:
Vezmi trochu vody a vylij na své tělo.
6 Což když učinila, hned se očistila, chválila Boha a děkovala
mu.
7 Potom odešla, když u ní zůstala tři dny:
8 Když vešla do města, uviděla jednoho knížete, který se
oženil s dcerou jiného knížete;
9 Když ji však přišel vidět, uviděl mezi jejíma očima známky
malomocenství jako hvězdu, a nato prohlásil manželství za
zrušené a neplatné.
10 Když žena viděla tyto osoby v tomto stavu, nesmírně
zarmoucené a prolévající hojnost slz, ptala se jich na důvod
jejich pláče.
11 Odpověděli: Neptej se na naše poměry; protože jsme
schopni oznámit své neštěstí komukoli.
12 Ale přesto naléhala a přála si, aby jí sdělili svůj případ a
naznačovali, že by je snad mohla nasměrovat k nápravě.
13 Když jí tedy ukázali mladou ženu a známky
malomocenství, které se objevily mezi jejíma očima,
14 Řekla: Také já, kterého vidíte na tomto místě, byla
postižena toutéž neduhou, a když jsem šel do Betléma, vešel
jsem do jedné jeskyně a uviděl jsem ženu jménem Marii, která
měla syna jménem Ježíš.
15 Viděla, že jsem malomocný, starala se o mě a dala mi
trochu vody, kterou umývala tělo svého syna; tím jsem
pokropil své tělo a očistil se.
16 Potom řekly tyto ženy: Půjdete s námi, paní, a ukážete nám
Pannu Marii?
17 K čemuž ona souhlasila, vstali a šli k Panně Marii a vzali s
sebou velmi vznešené dary.
18 Když vešli a nabídli jí své dary, ukázali malomocné ženě,
co jí přinesli.
19 Tehdy řekla svatá Maria: Milosrdenství Pána Ježíše Krista
spočine na tobě;
20 A dala jim trochu té vody, kterou umývala tělo Ježíše
Krista, a vyzvala je, aby jí omývali nemocného; což když
udělali, byla hned vyléčena;
21 A tak oni i všichni přítomní chválili Boha; a naplněni
radostí vrátili se do svého města a vzdávali proto Bohu chválu.
22 Když princ uslyšel, že jeho žena je uzdravena, vzal si ji
domů a uzavřel druhý sňatek a děkoval Bohu za uzdravení své
ženy.
KAPITOLA 13
1 Byla tam také dívka, která byla sužována satanem;
2 Ten prokletý duch se jí totiž často zjevoval v podobě draka a
měl chuť ji spolknout a tak vysál všechnu její krev, že
vypadala jako mrtvá mrtvola.
3 Kdykoli přicházela k sobě, s rukama sevřenýma kolem
hlavy křičela a říkala: Běda, běda, že se nenašel nikdo, kdo by
mě vysvobodil z toho bezbožného draka!
4 Její otec a matka a všichni, kdo byli kolem ní a viděli ji,
truchlili a plakali nad ní;
5 A všichni přítomní byli zvláště zarmouceni a v slzách, když
slyšeli, jak naříká a říká: Moji bratří a přátelé, není nikdo, kdo
by mě mohl vysvobodit od tohoto vraha?
6 Potom princova dcera, která se vyléčila ze svého
malomocenství, když slyšela stížnost té dívky, vystoupila na
vrchol svého hradu a uviděla ji s rukama zkroucenýma kolem
hlavy, jak prolévala záplavu slz a všechno ostatní. lidé, kteří o
ní byli v smutku.
7 Potom se zeptala muže toho posedlého: Zda žije matka jeho
ženy? Řekl jí, že její otec i matka jsou oba naživu.
8 Rozkázala pak, aby k ní poslali matku svou. Komu, když ji
viděla přicházeti, řekla: Jest-li tato dívka posedlá tvá dcera?
Ona sténala a naříkala a řekla: Ano, madam, nesla jsem ji.
9 Knížecí dcera odpověděla: Odhal mi tajemství jejího
případu, neboť se ti přiznávám, že jsem byla malomocná, ale
Paní Marie, matka Ježíše Krista, mě uzdravila.
10 Chcete-li, aby byla vaše dcera navrácena do původního
stavu, vezměte ji do Betléma a zeptejte se Marie, matky
Ježíšovy, a nepochybujte, že vaše dcera bude uzdravena;
neboť se nezpochybňuji, ale vrátíte se domů s velkou radostí z
uzdravení své dcery.
11 Jakmile domluvila, vstala a šla se svou dcerou na určené
místo a k Marii a pověděla jí o své dceři.
12 Když svatá Maria slyšela její příběh, dala jí trochu vody,
kterou umývala tělo svého syna Ježíše, a přikázala jí, aby ji
vylila na tělo své dcery.
13 Podobně jí dala jednu z plenek Pána Ježíše a řekla: Vezmi
tuto plenu a ukaž ji svému nepříteli, kdykoli ho uvidíš. a ona
je v pokoji poslala pryč.
14 Poté, co opustili to město a vrátili se domů, a nadešel čas,
kdy se jí Satan zmocnil, ve stejném okamžiku se jí zjevil tento
prokletý duch v podobě obrovského draka a dívka, která ho
viděla, se bála. .
15 Matka jí řekla: Neboj se, dcero; nech ho být, dokud se k
tobě nepřiblíží! pak mu ukažte zavinovačku, kterou nám dala
paní Marie, a uvidíme událost.
16 Satan pak přišel jako strašlivý drak a tělo dívky se třáslo
strachem.
17 Jakmile si však přiložila plénu na hlavu a kolem očí a
ukázala mu ji, vyšlehly z plének plameny a žhnoucí uhlíky a
padly na draka.

6. 18 Oh! jak velký to byl zázrak, který se stal: jakmile drak
uviděl plenu Pána Ježíše, vyšlehl oheň a rozptýlil se na jeho
hlavu a oči; tak zvolal mocným hlasem: Co je mi do tebe,
Ježíši, synu Mariin, kam mám před tebou utíkat?
19 Vyděšeně se tedy odtáhl a dívku opustil.
20 A byla vysvobozena z tohoto soužení a zpívala chvály a
díky Bohu a s ní všem, kteří byli přítomni při konání zázraku.
KAPITOLA 14
1 Žila tam také jiná žena, jejíž syn byl posedlý Satanem.
2 Tento chlapec, jménem Jidáš, měl tendenci kousat všechny
přítomné, kdykoli se ho zmocnil Satan; a kdyby v jeho
blízkosti nenašel nikoho jiného, kousl by si vlastní ruce a další
části.
3 Ale matka tohoto nešťastného chlapce, když slyšela o svaté
Marii a svém synovi Ježíši, hned vstala, vzala svého syna do
náručí a přivedla ho k Panně Marii.
4 Mezitím Jakub a José vzali nemluvně, Pána Ježíše, aby si
hrálo v patřičnou dobu s jinými dětmi; a když vyšli, posadili
se a Pán Ježíš s nimi.
5 Potom přišel Jidáš, který byl posedlý, a posadil se po
Ježíšově pravici.
6 Když na něj Satan jako obvykle působil, šel kousnout Pána
Ježíše.
7 A protože to nedokázal, udeřil Ježíše na pravou stranu, až
vykřikl.
8 A v tom samém okamžiku Satan z chlapce vyšel a utekl jako
šílený pes.
9 Tentýž chlapec, který udeřil Ježíše a z něhož vyšel Satan v
podobě psa, byl Jidáš Iškariotský, který ho zradil Židům.
10 A tutéž stranu, na kterou ho udeřil Jidáš, probodli Židé
kopím.
KAPITOLA 15
1 A když bylo Pánu Ježíši sedm let, byl jednoho dne s jinými
chlapci, jeho společníky přibližně ve stejném věku.
2 Kteří, když si hráli, vytvořili z hlíny několik tvarů, totiž osly,
voly, ptáky a další postavy,
3 Každý se chlubí svým dílem a snaží se překonat ostatní.
4 Tehdy řekl Pán Ježíš chlapcům: Těmto postavám, které jsem
udělal, přikážu, aby chodily.
5 A hned se pohnuli, a když jim přikázal, aby se vrátili, vrátili
se.
6 Udělal také postavy ptáků a vrabců, kteří, když přikázal létat,
létali, a když přikázal, aby stáli, stáli; a dal-li jim maso a pít,
jedli a pili.
7 Když konečně chlapci odešli a vyprávěli to rodičům, jejich
otcové jim řekli: "Dejte si pozor, děti, pro budoucnost jeho
společnosti, neboť je to čaroděj; vyhýbat se mu a vyhýbat se
mu a od nynějška si s ním nikdy nehrát.
8 Jednoho dne, když si Pán Ježíš hrál s chlapci a pobíhal,
prošel kolem barvírny, která se jmenovala Salem.
9 A v jeho obchodě bylo mnoho kusů látek obyvatel toho
města, které navrhli k barvení v několika barvách.
10 Potom vešel Pán Ježíš do barvířské dílny, vzal všechno
plátno a hodil je do pece.
11 Když Salem přišel domů a viděl, že jsou šaty zkažené,
začal dělat velký rámus a napomínat Pána Ježíše:
12 Co jsi mi to udělal, synu Mariin? Zranil jsi mě i mé
sousedy; všichni toužili po šatech správné barvy; ale ty jsi
přišel a všechny zkazil.
13 Pán Ježíš odpověděl: Změním barvu všech šatů na barvu,
kterou si přeješ;
14 A pak začal hned vyndavat látky z pece a všechny byly
obarveny stejnými barvami, jaké si barvíř přál.
15 Když Židé viděli tento překvapivý zázrak, chválili Boha.
KAPITOLA 16
1 A Josef, kamkoli ve městě šel, vzal Pána Ježíše s sebou,
kam byl poslán, aby dělal vrata nebo kbelíky na mléko nebo
síta nebo krabice; Pán Ježíš byl s ním, kamkoli šel.
2 A kdykoli měl Josef na svém díle cokoli, aby byl delší nebo
kratší, nebo širší nebo užší, Pán Ježíš k tomu vztáhl ruku.
3 A hned se to stalo tak, jak to Josef chtěl.
4 Nepotřeboval tedy nic dodělávat vlastníma rukama, protože
nebyl příliš zručný v tesařské práci.
5 Jednou pro něj jeruzalémský král poslal a řekl: Nechci, abys
mi udělal trůn stejných rozměrů jako místo, na kterém běžně
sedím.
6 Josef uposlechl a ihned začal s dílem a zůstal dva roky v
královském paláci, než je dokončil.
7 A když ho přišel upevnit na jeho místo, zjistil, že to chce
dva sáhy na každé straně určené míry.
8 Což když král viděl, velmi se na Josefa rozhněval;
9 Josef se bál královského hněvu a šel spát bez večeře a nebral
nic k jídlu.
10 Tehdy se ho Pán Ježíš zeptal: Čeho se bojí?
11 Josef odpověděl: "Protože jsem ztratil svou práci v práci,
kterou jsem dělal ty dva roky."
12 Ježíš mu řekl: Neboj se a nedej se strhnout;
13 Ty se chyť na jednu stranu trůnu a já na druhou a
přivedeme ho do jeho spravedlivých rozměrů.
14 A když Josef udělal, jak řekl Pán Ježíš, a každý z nich silou
přitáhl bok, trůn uposlechl a byl uveden do patřičných
rozměrů místa:
15 Který zázrak, když ti, kteří tam stáli, viděli, užasli a
chválili Boha.
16 Trůn byl vyroben ze stejného dřeva, jaké bylo za
Šalomounových časů, totiž ze dřeva zdobeného různými tvary
a postavami.
KAPITOLA 17
1Jednoho dne vyšel Pán Ježíš na ulici a uviděl nějaké chlapce,
kteří se sešli, aby si hráli, a připojil se k jejich společnosti:
2 Když ho však uviděli, skryli se a nechali ho, aby je hledal:
3 Pán Ježíš přišel k bráně jednoho domu a zeptal se některých
žen, které tam stály: Kam se poděli chlapci?
4 A když odpověděli: Že tam nikdo není; Pán Ježíš řekl: Kdo
jsou ti, které vidíte v peci?
5 Odpověděli: Byli to tříletí děti.
6 Ježíš zvolal hlasitě a řekl: Vyjděte sem, dítky, ke svému
pastýři;
7 A hned vyšli chlapci jako děti a skákali kolem něho; což
když ženy viděly, byly velmi ohromeny a třásly se.
8 Ihned se klaněli Pánu Ježíši a prosili ho: Ó Pane náš Ježíši,
synu Mariin, ty jsi opravdu ten dobrý pastýř Izraele! smiluj se
nad služebnicemi svými, které před tebou stojí, které
nepochybují, ale že jsi, Pane, přišel spasit, a ne zničit.
9 Potom, když Pán Ježíš řekl, synové Izraele jsou jako
Etiopané mezi lidem; ženy řekly: Ty, Pane, víš všechno a nic
ti není skryto; ale nyní tě prosíme a prosíme o tvé
milosrdenství, abys ty chlapce vrátil do jejich dřívějšího stavu.
10 Ježíš řekl: Pojďte sem, chlapci, jdeme si hrát; a okamžitě, v
přítomnosti těchto žen, byly děti přeměněny a vráceny do
podoby chlapců.

7. KAPITOLA 18
1 V měsíci adar Ježíš shromáždil chlapce a seřadil je, jako by
byl králem.
2 Nebo rozprostřeli svá roucha na zem, aby se na ni posadil; a
zhotoviv korunu z květů, nasadil si ji na hlavu a postavil se po
jeho pravici i levici jako královští strážci.
3 A šel-li někdo tudy, vzali ho násilím a řekli: Pojď sem a
klaněj se králi, ať se ti cesta povede.
4 Mezitím, když se to dělo, přišli nějací muži a nesli chlapce
na pohovce;
5 Neboť tento chlapec šel se svými druhy na horu nasbírat
dříví, a když tam našel hnízdo koroptve a vložil ruku, aby
vyndal vejce, byl uštknut jedovatým hadem, který vyskočil z
hnízda; takže byl nucen volat o pomoc své společníky: kteří,
když přišli, našli ho ležet na zemi jako mrtvého.
6 Potom přišli jeho sousedé a odvedli ho zpět do města.
7 Když však přišli na místo, kde seděl Pán Ježíš jako král, a
ostatní chlapci stáli kolem něj jako jeho služebníci, chlapci
spěchali vstříc jemu, kterého uštknul had, a řekli jeho
sousedům: Přijďte se poklonit králi;
8 Když však pro svůj zármutek odmítli přijít, chlapci je
přitáhli a přinutili je proti jejich vůli přijít.
9 A když přišli k Pánu Ježíši, otázal se: Proč nesli toho
chlapce?
10 A když odpověděli, že ho uštknul had, řekl Pán Ježíš
chlapcům: Pojďme a zabijme toho hada.
11 Když však rodiče toho chlapce chtěli být omluveni, protože
jejich syn ležel na pokraji smrti; chlapci odpověděli a řekli:
Neslyšeli jste, co řekl král? Pojďme a zabijme hada; a
nebudete ho poslouchat?
12 Přinesli tedy pohovku, ať chtěli nebo nechtěli.
13 A když přišli do hnízda, řekl Pán Ježíš chlapcům: Je toto
místo, kde číhá had? Řekli: Bylo.
14 Potom Pán Ježíš zavolal hada, ten hned vyšel a podrobil se
mu; kterému řekl: Jdi a vysaj všechen jed, který jsi tomu
chlapci vlil;
15 Had se tedy připlížil k chlapci a zase vzal všechen svůj jed.
16 Tehdy Pán Ježíš hada proklel, takže se hned roztrhl a
zemřel.
17 A dotkl se chlapce rukou, aby mu vrátil dřívější zdraví;
18 A když začal plakat, řekl Pán Ježíš: Přestaň plakat, neboť
odteď budeš mým učedníkem;
19 A to je ten Šimon Kananejský, o kterém je zmínka v
evangeliu.
KAPITOLA 19
1Jiného dne poslal Josef svého syna Jakuba nasbírat dříví a
Pán Ježíš šel s ním;
2 A když přišli na místo, kde bylo dřevo, a Jakub je začal
sbírat, hle, uštkla ho jedovatá zmije, takže začal plakat a dělat
hluk.
3 Když ho Pán Ježíš viděl v tomto stavu, přišel k němu a foukl
na místo, kde ho zmije uštkla, a hned bylo dobře.
4 Jednoho dne byl Pán Ježíš s některými chlapci, kteří si hráli
na střeše, a jeden z chlapců upadl a hned zemřel.
5 Načež ostatní chlapci všichni utekli, zůstal Pán Ježíš sám na
střeše domu.
6 Přišli k němu příbuzní toho chlapce a řekli Pánu Ježíši:
Svrhl jsi našeho syna ze střechy domu.
7 Ale on to zapřel a oni křičeli: Náš syn je mrtev, a to je ten,
kdo ho zabil.
8 Pán Ježíš jim odpověděl: "Neobviňujte mě ze zločinu, ze
kterého mě nemůžete usvědčit, ale pojďme se zeptat
samotného chlapce, kdo vynese pravdu na světlo."
9 Pán Ježíš sestupující se postavil nad hlavu mrtvého chlapce
a řekl mocným hlasem: Zeinune, Zeinune, kdo tě shodil ze
střechy?
10 Mrtvý chlapec odpověděl: Nesvrhl jsi mě, ale takový.
11 A když Pán Ježíš vyzval ty, kteří stáli kolem, aby vzali na
vědomí jeho slova, všichni přítomní chválili Boha pro ten
zázrak.
12 Jednou přikázala Paní sv. Marie Pánu Ježíši, aby jí přinesl
vodu ze studny;
13 A když šel pro vodu, džbán, když byl naplněn, zabrzdil.
14 Ale Ježíš roztáhl svůj plášť, znovu nasbíral vodu a přinesl
ji do ní své matce.
15 Která, žasnouc nad touto podivuhodnou věcí, uložila toto a
všechny ostatní věci, které viděla, na svou památku.
16Jiného dne zase byl Pán Ježíš s některými chlapci u řeky a
oni čerpali vodu z řeky kanálky a dělali rybníčky.
17 Ale Pán Ježíš udělal dvanáct vrabců a rozmístil je kolem
svého rybníka z každé strany, tři na stranu.
18 Ale byla sobota, a přišel syn Chanani, Žida, a viděl je, jak
to dělají, a řekl: Děláte tak o sobotě sošky z hlíny? I běžel k
nim a zbořil jejich rybníky.
19 Ale když Pán Ježíš zatleskal rukama nad vrabci, které
stvořil, utekli se švitořením.
20 Nakonec přišel syn Chanani k rybníku Ježíšově, aby je
zničil, voda zmizela a Pán Ježíš mu řekl:
21 Jako voda tato zmizela, tak zanikne i život tvůj; a chlapec
vzápětí zemřel.
22 Jindy, když se Pán Ježíš večer vracel s Josefem domů,
potkal chlapce, který se proti němu tak rozběhl, že ho shodil;
23 Jemuž řekl Pán Ježíš: Jako jsi mne svrhl, tak padni, ani
nevstaneš.
24 A v tu chvíli chlapec upadl a zemřel.
KAPITOLA 20
1 V Jeruzalémě byl také jeden jménem Zacheus, který byl
učitelem.
2 I řekl Josefovi: Josefe, proč nepošleš Ježíše ke mně, aby se
naučil písmenům jeho?
3 Josef souhlasil a řekl to svaté Marii;
4 Přivedli ho tedy k tomu pánovi; který, jakmile ho uviděl, mu
napsal abecedu.
5 I řekl jemu, aby řekl Aleph; a když řekl Aleph, mistr mu
přikázal, aby vyslovil Beth.
6 Tehdy mu Pán Ježíš řekl: Řekni mi nejprve význam písmene
Alef, a potom vyslovím Beth.
7 A když mu pán pohrozil bičem, Pán Ježíš mu vysvětlil
význam písmen Alef a Beth;
8 Také která byla rovná čísla písmen, která šikmá a která
písmena měla dvojčíslí; který měl body a který neměl žádné;
proč jeden dopis předcházel druhému; a mnoho dalších věcí,
které mu začal vyprávět a vysvětlovat, o kterých sám mistr
nikdy neslyšel ani nečetl v žádné knize.
9 Dále řekl Pán Ježíš pánu: Všimni si, co tobě říkám; pak
začal jasně a zřetelně říkat Aleph, Beth, Gimel, Daleth a tak
dále až do konce abecedy.
10 Toho pána tak překvapilo, že řekl: Věřím, že se tento
chlapec narodil dříve než Noe;
11 A obrátil se k Josefovi, řekl: Přivedl jsi mi k vyučování
chlapce, který je učenější než kterýkoli mistr.
12 Řekl také svaté Marii: Tento tvůj syn nepotřebuje žádné
učení.
13 Přivedli ho tedy k učenějšímu mistrovi, který, když ho
uviděl, řekl: „Aleph“.

8. 14 A když řekl Aleph, přikázal mu pán, aby vyslovil Beth; na
což Pán Ježíš odpověděl: Řekni mi nejprve význam písmene
Aleph, a pak vyslovím Beth.
15 Ale tento pán, když zvedl ruku, aby ho zbičoval, mu ruka
hned uschla a zemřel.
16 Potom řekl Josef svaté Marii, od nynějška mu nedovolíme
vycházet z domu; neboť každý, kdo se mu znelíbí, je zabit.
KAPITOLA 21
1 Když mu bylo dvanáct let, přivedli ho do Jeruzaléma na
slavnost; a když hostina skončila, vrátili se.
2 Ale Pán Ježíš zůstal v chrámu mezi lékaři a staršími a
učenými muži Izraele; kterému navrhl několik otázek učení a
také na ně odpověděl:
3 Nebo řekl jim: Čí syn je Mesiáš? Odpověděli, syn Davidův:
4 Proč ho tedy v duchu nazývá Pánem, řekl? když řekl: Řekl
Pán mému Pánu, posaď se po mé pravici, dokud nepoložím
tvé nepřátele za podnožku tvých nohou.
5 Tu se ho jakýsi hlavní rabbi zeptal: Četl jsi knihy?
6 Ježíš odpověděl, že četl obě knihy i to, co je v knihách
obsaženo.
7 A vyložil jim knihy zákona, přikázání a nařízení a tajemství,
která jsou obsažena v knihách proroků; věci, na které mysl
žádného tvora nedosáhne.
8 Tehdy řekl, rabbi, takové poznání jsem ještě neviděl ani
neslyšel! Co myslíš, že ten kluk bude!
9 Když se jakýsi přítomný astronom zeptal Pána Ježíše:
Studoval astronomii?
10 Pán Ježíš odpověděl a řekl mu počet koulí a nebeských
těles, jakož i jejich trojúhelníkový, čtvercový a sextilový
vzhled; jejich progresivní a retrográdní pohyb; jejich velikost
a několik prognóz; a další věci, které lidský rozum nikdy
neobjevil.
11 Byl mezi nimi také filozof dobře zběhlý ve fyzice a
přírodní filozofii, který se Pána Ježíše zeptal: Zda studoval
fyziku?
12 Odpověděl a vysvětlil mu fyziku a metafyziku.
13 Také ty věci, které byly nad a pod silou přírody;
14 Síly těla, jeho humor a jeho účinky.
15 Také počet jejích údů a kostí, žil, tepen a nervů;
16 Různé tělesné stavby, horké a suché, studené a vlhké, a
jejich sklony;
17 Jak duše působila na tělo;
18 Jaké byly jeho různé pocity a schopnosti;
19 Schopnost mluvit, hněv, touha;
20 A konečně způsob jeho složení a rozpouštění; a další věci,
ke kterým nikdy nedosáhlo pochopení žádného tvora.
21 Tehdy vstal onen filosof, poklonil se Pánu Ježíši a řekl:
Pane Ježíši, od nynějška budu tvým učedníkem a služebníkem.
22 Zatímco se o těchto a podobných věcech bavili, vešla Paní
Svatá Marie, která tři dny chodila s Josefem a hledala ho.
23 A když ho spatřila, jak sedí mezi doktory a on jim zase
klade otázky a odpovídá jim, řekla mu: Můj synu, proč jsi to s
námi udělal? Hle, já a tvůj otec jsme se hodně namáhali, když
jsme tě hledali.
24 Odpověděl: Proč jste mě hledali? Copak jste nevěděli, že
bych měl být zaměstnán v domě svého otce?
25 Ale oni nerozuměli slovům, která jim řekl.
26 Lékaři se zeptali Marie: „Je to její syn? A když řekla: Byl,
řekli: Šťastná Marie, která jsi porodila takového syna.
27 Potom se s nimi vrátil do Nazareta a ve všem je poslechl.
28 A jeho matka měla na mysli všechny tyto věci;
29 A Pán Ježíš rostl ve velikosti a moudrosti a milosti u Boha
i u lidí.
KAPITOLA 22
1 Od této chvíle začal Ježíš tajit své zázraky a tajné skutky,
2 A oddal se studiu zákona, dokud nedošel do konce třicátého
roku svého;
3 Tehdy ho Otec veřejně vlastnil v Jordánu a seslal z nebe
tento hlas: Toto je můj milovaný syn, v němž mám zalíbení;
4 Duch Svatý je také přítomen v podobě holubice.
5 To je ten, kterého uctíváme se vší úctou, protože nám dal
život a bytí a vyvedl nás z lůna naší matky.
6 Který kvůli nám vzal lidské tělo a vykoupil nás, aby nás tak
objal věčným milosrdenstvím a ukázal nám svou svobodnou,
velkou, štědrou milost a dobrotu.
7 Jemu buď sláva, chvála, moc a vláda od nynějška až na věky,
Amen.