2. Argumentace
Text s tímto obsahem jsem si vybral na základě mého studia Pedagogické fakulty. Není přímo z mého
zaměření na konkrétní vyučovací předmět, ale pojednává o psychologickém problému, který by měl
každý pedagog znát. Toto téma tedy zapadá do mého studia z pohledu předmětů psychologie.
Anotace
Tento text se zaměřuje na konkrétní případ pozorování, a to pozorování batolete neboli dítěte
v batolecím věku. Text je rozdělen do dvou hlavních celků. První se zaměřuje na popis dítěte v tomto
věku, co by dítě mělo umět, jak by mohlo reagovat. Tím se nastiňuje, na co by se měl pozorovatel
soustředit. Druhá část je přímo o pojmu pozorování. Je zde tento pojem vysvětlen a rozebrány jeho
druhy.
Klíčová slova
pozorování, dítě, batole, věk, rodič
Text
Batole
Batolecí věk (1 – 3 roky). V tomto věku je dítě pro dospělého čím dál zajímavější. Může sledovat
změny, které se dějí každý den. Dítě je den ode dne bystřejší a lze se s ním jednodušeji domluvit.
Říčan (2004) uvádí, že nejvýznamnějším tématem vývoje v tomto věku je autonomie, samostatnost.
Jestliže se toto téma vyhrotí v konflikt dítěte s rodiči, nazývaný často vzdorem třetího roku, bývá na
čas po roztomilosti.
Dítě v tomto věku zpravidla má hodně energie, kterou taky potřebuje, má-li zvládnout všechny úkoly,
které jej čekají. Co se týče hrubé motoriky, je vývoj patrný na první pohled, dítě se od batolení
dostává přes nejisté krůčky až k pevné chůzi, čímž už slovo batole v podstatě neplatí. Langmeier a
Krejčířová (2006) to popisují následovně. „Teprve mezi třináctým a patnáctým měsícem začíná chodit
samostatně tak, že se rozejde z volného postoje, ujde několik kroků a umí se zase zastavit, aniž by se
něčeho přidrželo. Chůze je pro ně účinnější lokomoce v prostoru než lezení, které je proto rychle
opuštěno.“
Jemná motorika tj. pohyby ruky a prstů např. uchopování, pouštění se rychle zdokonaluje. Dítě začíná
zvládat pouštět věc, kdy chce, takže např. zvládá postavit věž z kostek. Zdokonalování jemné
motoriky jde vidět, když dítě vezme do ruky tužku. Říčan (2004) říká o kreslení toto: „Když nám v roce
dají do ruky tužku, nevíme ještě, co s ní, tlučeme s ní o papír, jako ostatně s čímkoli jiným o cokoliv
jiného. Brzy však pochopíme, že s ní můžeme táhnout po papíře – a hele! Se zajímavým výsledkem. Ve
dvou letech dokážeme už napodobit dospělého, když nám předvádí, jak se kreslí kruh nebo přímka.“
Během batolícího věku se dítě naučí samo jíst, držet lžičku a trefit se s ní do úst.
Další vývojovou oblastí, která jde nejvíc slyšet je řeč. Řečí se dítě začleňuje do společnosti, začíná
chápat, že každá věc má svoje jméno. Nebere mluvení jako úkon, za který bude pochválen. Vzniká
jakési dětské nářečí, kde každé slůvko má nějaký význam. Tomuto zpravidla rozumí jen rodiče.
3. K obohacování společenského života batolete žene hlavně lepší možnost pohybu. Prozkoumává celý
byt, zahradu, zkoumá věci, které jsou v jeho dosahu, bere je do ruk. Navazuje kontakt se všemi členy
domácnosti i s domácími mazlíčky. Ke každému si vytváří určitý vztah. O citových reakcích píše Říčan
(2004) toto: „Zlepšené výrazové prostředky umožňují batoleti, aby zřetelněji projevovalo své city.
Proto je nám zřejmá prudkost jeho citových reakcí. Dovede vztekle křičet, zmítá sebou, dupe.“ Dále
cituje Příhodu, který doplňuje: „Při překonávání překážek, které maří dosahování cíle, vzniká z
umíněnosti zlostné chování, projevující se ztuhnutím a ohýbáním páteře dozadu, zrudnutí v obličeji,
rozhazováním rukama a kopáním, zvláště když se dítě vrhne k zemi…“ Batole už prostě lépe vyjadřuje
své city, a to jak k dospělým, kteří jsou pro něj stále na prvním místě, tak i k dětem. Vyskytuje se
náklonnost k jiným dětem, radost z jejich přítomnosti. Kromě lidí má dítě také rádo samotný svět.
Raduje se z nových objevů a z toho co samo dovede. Svoji radost si přeje sdílet nejvíce se svojí
matkou, chce, aby se i matka radovala z každé nově nabyté dovednosti. Matka celkově usnadňuje
dítěti se ve svých citech orientovat. Závislost na matce je v tomto věku asi největší.
Pozorování
Pozorování se dá považovat za základní vědeckou metodu. Všechen výzkum začíná právě
u pozorování. Výzkumník pozoruje události, formuluje některé možné myšlenky o nich a testuje jejich
přesnost. Toto jsou hlavní prvky výzkumu: pozorování, hypotéza, experiment a verifikace.
V užším smyslu lze pak pozorování dělit na pozorování sebe sama, zaměřené na vlastní prožívání
(introspekce), a pozorování jiných (extrospekce).
Introspekci navrhl jako první anglický psycholog John Locke. (Wikipedia) Introspekci neprovádějí jen
psychologové sami na sobě, ale také pokusné osoby, a není obvykle zaměřena na aktuálně
probíhající, ale na minulé prožívání. Její objektivita je založena na nenáhodné shodě dat o
sebepozorování zážitků u více pokusných osob. V současné době přiznává introspekci určitou
hodnotu i kognitivní psychologie. Původně používal introspekce psycholog sám u sebe, aby popsal
vlastní duševní stavy. Později byla introspekce rozšířena na šetřené osoby, jimž je dán úkol, aby
popsaly určitý druh zážitku, což umožňuje srovnávání jejich výpovědí. Behaviorismus však odmítal
klasickou „psychologii vědomí“ právě proto, že byla postavena na „nevědecké, subjektivní“
introspekci, která podává nekontrolovatelné výpovědi.
Druhou formou pozorování je extrospekce (pozorování jiných lidí), které je zaměřeno na jejich
chování, ale sklouzává někdy i „pod kůži“ pozorovaných, když zahrnuje úsudky o motivaci
pozorovaného chování apod. Pozorování, které má být vždy plánovité a systematické, předem dobře
připravené, směřuje buď k volnému popisu toho, co je pozorováno, nebo se omezuje jen na určité
druhy chování (např. na agresivitu, kooperaci apod.). Problémem pozorování je z veliké množiny
projevů vyčlenit (vyabstrahovat) to, co je podstatné z hlediska cíle pozorování, a to, co je pozorováno,
označit správnou terminologií.
Pozorování může být zdokonalováno užitím různých technických prostředků, které zachycují předmět
pozorování, jako jsou fotografie, videonahrávka, audio nahrávka, a které umožňují k pozorovanému
se vracet a kontrolovat zjištěná data.
4. Použité zdroje
LANGMEIER, Josef; KREJČÍŘOVÁ, Dana. Vývojová psychologie. [s.l.] : Grada Publishing a.s., 2006.
Charakteristika jednotlivých období lidského života, s. 72-77.
1. Hojně citovaná kniha
2. Kniha má několik vydání
3. Autoři jsou oboru znalí
4. Obsahuje odborné termíny
5. Problematika není popsána povrchně
ŘÍČAN, Pavel. Cesta životem. [s.l.] : Portál, 2004. Na vlastních nohou, s. 113-121.
PAPACOSTA, Donna. Learning through play: 12-24 months. Your baby: Learning through play: 12-24
months. 1998, roč. 2, č. 8. ISSN 1188-2360. Dostupné
z: http://search.proquest.com.ezproxy.muni.cz/docview/233325719?accountid=16531
1. Autor je znalec
2. Srozumitelně napsáno
3. Napsáno odborně
4. Popsáno do hloubky
5. Popisuje jednotlivé příklady
Introspekce. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation,
2001- [cit. 2013-02-03]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Introspekce
1. Dostupné
2. Popsány základy
3. Aktuální
4. Přesné
5. Uvedené zdroje
