2. DĚTSKÁ HRA
Činnost, která je vykonávána proto, že je libá,
přináší dítěti uspokojení sama o sobě bez vnějšího
uloženého cíle.
- Je nejzákladnější potřebou dítěte
- Každé zdravé dítě si hraje
- Je nezbytná k psychickému vývoji dítěte
- velký význam pro socializaci dítěte
- diagnostická i terapeutická funkce

3. VÝVOJ DĚTSKÉ HRY
KOJENEC
Procvičování pohybů s vlastním tělem
Hra s jednoduchými předměty
Zajímá se o detaily
Kolem 8. – 9. měsíce – vztahy mezi předměty (tluče
kostkou, vkládá předmět do nádobky …)
Opakování činností – z náhodného
záměrné

4. VÝVOJ DĚTSKÉ HRY
BATOLE
Předcvičování – běhání, skákání prohlížení předmětů,
prozkoumávání účelu, tlučení, mávání
Manipulace s předměty (navlékání korálků)
Čmárání
Dětské hříčky (paci-paci)
Symbolické myšlení ve hře
2. rok života – PARALELNÍ HRA
3. rok života – SPOLUPRÁCE či SOUPEŘIVOST
(EXPERIMENTACE???)

5. VÝVOJ DĚTSKÉ HRY
PŘEDŠKOLNÍ OBDOBÍ
3-6 let „ZLATÝ VĚK DĚTSKÉ HRY“
vlastní hra – vytvoření něčeho nového
Motorický vývoj
Kresba
Řeč
Magické myšlení – mění fakta podle vlastního přání
Antropomorfické myšlení – polidšťuje
Fantazie

6. VÝVOJ DĚTSKÉ HRY
MLADŠÍ ŠKOLNÍ VĚK
- Hra přestává být hlavní činností dítěte
- Dítě si hraje s tím, co má pro něj smysl
- Hraje si pro radost
- Má své oblíbené hry
- Hra na oblíbené postavy
- Stavebnice, figurky …
- Sportovní náčiní

7. TYPY DĚTSKÉ HRY
Funkční = činnostní typ hry
Procvičování tělesných funkcí ve složitějších formách
Konstrukční = realistický typ hry
Konstrukce nových věcí ze specifického materiálu
( stavění z kostek – vlaky, domy …)
Iluzivní typ hry
Přenesený význam předmětu
Úkolový typ hry
Na maminku a tatínka, na prodavače …

8. TEORIE HRY
FLITNER – DVA POHLEDY:
1. NAPOMÁHÁ ROZUMNÉMU A ÚČELNÉMU ŽIVOTU
- Osvojení užitečných dovedností, obnova sil, zotavení,
napomáhá překonávání sociálních nároků
2. MÁ SMYSL SAMA O SOBĚ
- Je jednou ze základních potřeb člověka
- Vyskytuje se ve všech kulturách
- Souvisí se svobodou člověka, tvořivostí, fantazií,
uměleckou schopností

9. DIAGNOSTICKÉ PRVKY DĚTSKÉ HRY
NEZRALOST
OPOŽDĚNÝ VÝVOJ – motorika, řečové schopnosti,
rozumové schopnosti
SMYSLOVÁ VADA
SOCIÁLNÍ SCHOPNOSTI DÍTĚTE
FANTAZIE
OSOBNOST
RODINNÁ SITUACE

10. PRVKY HRY V DIAGNOSTICKÝCH METODÁCH
KRESBA – projektivní, neprojektivní
IMAGINACE
DIAGNOSTIKA RODINY – začarovaná rodina, ostrov
rodiny, kresba stromů …
DIAGNOSTIKA SOCIÁLÍHO KLIMATU
ROZHOVOR S MAŇÁSKEM
DIAGNOSTIKA ŠKOLNÍ ZRALOSTI
SCENO-TEST (diagnostika i terapie)

13. ZÁSADY ORGANIZOVÁNÍ HRY
 PŘIZPŮSOBIT SKUPINĚ
 MOTIVOVANOST
 DOBROVOLNOST
 PROSTŘEDÍ
 JASNÁ A VYSVĚTLENÁ PRAVIDLA
 VYHODNOCENÍ NA KONCI HRY
 OPATRNĚ S CITLIVÝMI TÉMATY

14. ČEHO SI VŠÍMAT
Soustředění dítěte, pozornosti
Využívání zkušeností
Tvořivé a nápadité řešení
Reakce na pokyny a pravidla
Rozhodování – rychlost
Rozhodování – předvídavost
Hodnocení chyb a poučení se z nich
Dokončení činnosti
Zvládání neúspěchů a nezdarů
Řeč a její spojení s činností

15. CO VŠECHNO HRA ROZVÍJÍ
Tvořivost
Empatii
Komunikaci
Sociální dovednosti
Skupinovou soudržnost a kooperaci
Sebepoznání
Osobnostní růst

16. HRY ROZVÍJEJÍCÍ KOOPERACI
1. Dovednost hovořit příjemně se spolužáky
 rozesměj svého spolužáka, zajímavé otázky,
rozhovor
2. Dovednost podělit se se spolužáky a pomoci ostatním
 hra na židle se zachováním co největšího počtu dětí
ve hře
3. Dovednost zapojit do činnosti i opomíjené děti
 kooperativní příběh, hra „protože“, velký had
4. Dovednost příjemně se dotýkat ostatních dětí
 hra na smích, hra na uzly

17. DÁME SI 10 MINUT
PŘESTÁVKU …

18. PŘÍKLADY HER
o VYUŽITÍ ZPLASTOVATĚLÝCH KOČEK
- vymyslet, nakreslit …
o SEZNAMY 10 (př. 10 běžných lží, 10 věcí,
které bych vzal/a na opuštěný ostrov …)
o ŠESTÝ SMYSL

19. PŘÍKLADY HER
o NA RODINKY – 12-40 dětí
Kritéria pozorování:
Jak rychle se členové rodin najdou?
Kdo aktivně hledá?
Kdo se nechá najít?
Jsou někteří hráči vždy krystalizačním jádrem své
rodiny?
Jak působí na hráče úkol si na sebe sednout?

20. PŘÍKLADY HER
o VŠICHNI DĚLAJÍ, CO DĚLÁ KUBA
Kritéria pozorování:
Jaké pohyby kdo dělá - pomalé, rychlé, jednoduché,
komplikované, v chůzi, ve stoje?
Kdo dělá pohyby sám, kdo se s někým spojí?
Jak dlouho si kdo nechá čepici?

21. DOPORUČENÁ LITERATURA:
Langmeier, J.; Krejčířová, D. Vývojová psychologie.
Grada : Praha, 1998.
Kusák,P.; Dařílek, P. Pedagogická psychologie – B. UP
Olomouc : Olomouc, 2000.
Svoboda, M.; Krejčířová, D.; Vágnerová, M.
Psychodiagostika dětí a dospívajících. Portál : Praha,
2001.
Hermochová, S.; Neuman, J. Sociálně psychologické,
motorické a kreativní hry I - V. Portál : Praha,