1. Masarykova univerzita v Brně
Filozofická fakulta
(ZKOUŠKA)
STRES – CO TO JE, JAK VZNIKÁ A JAK S NÍM BOJOVAT
Odborný článek
Závěrečný úkol k předmětu Kurz práce s informacemi
Autor: Kateřina Kováříková
UČO: 398733
Typ studia: prezenční
Ročník: 1. semestr/1. ročník
Brno
6. 1. 2013

2. Argumentace práce
Ačkoli téma práce přímo nesouvisí s mým oborem (anglický jazyk a literatura)
nemohu říci, že by se netýkalo mého studia. Stres zná každý. A mnoho studentů se s ním –
především před zkouškami – potýká. Jelikož se problematikou stresu již nějakou dobu
zajímám, napadlo mne mou práci zaměřit právě na ni. Při psaní jsem se snažila především o
představení stresu a jeho problematiky, což se odráží i v názvu práce, který naznačuje, co má
čtenář od textu očekávat.
1

3. Anotace
Stres je často nazýván chorobou století a to i přes to, že se nejedná o nemoc a člověka
provází již od počátků lidského pokolení. Většinou je chápán negativně jako něco
nepříjemného, co vzbuzuje frustraci či úzkost, ale i tento převládající názor je poněkud
nepřesný. A právě nedostatek porozumění stresu a jeho nesprávné chápání je mnohdy
příčinou neúspěšného boje, jak se s ním vypořádat. Tento text se snaží přiblížit stres a jeho
podstatu, společně s popisem vzniku a průběhu stresové reakce, která jej doprovází, s jejím
dopadem na organismus. Zároveň také podává informace o tom, jakou úlohu při jeho vzniku
hrají myšlenky a jak se s jejich pomocí dá stresu bránit.
Klíčová slova: stres, stresor, stresová reakce, automatické myšlenky.
2

4. Stres – co je, jak vzniká a jak s ním bojovat
Stres je poměrně rozšířeným pojmem, kterým většina lidí označuje něco
nepříjemného, kdy situaci prožívá negativně. V psychologii tento termín popisuje nadměrnou
zátěž organismu způsobenou vnitřními nebo vnějšími podněty, tzv. stresory, které narušují
normální chod funkcí organismu. Stresory se dají rozlišovat podle charakteru podnětu na
fyzikální (teplo, zima, hluk), biologické (hlad, žízeň, únava, nemoc), psychologické (strach,
úzkost, hněv), sociální (konflikty, napětí v interpersonálních vztazích) a spirituální (ztráta
smyslu), nebo s ohledem na čas, kdy se stresory dělí na ještě neproběhnuté, právě probíhající
a již proběhnuté. Stejně tak stresové podněty nemusí být nutně negativní. Podle typu podnětu
a jeho následného dopadu na organismus se dá hovořit o tzv. eustresu, tj. stresu
podněcujícímu k aktivitě, který člověka motivuje ke změně nevyhovujících podmínek a vede
k následné homeostaze (vyváženost), nebo distresu vedoucího k opačnému výsledku.
Samotná stresová reakce, odpověď organizmu na stres, je však na druhu stresoru
naprosto nezávislá a probíhá vždy stejně. Hans Selye ji charakterizoval jako charakteristickou
fyziologickou odpověď projevující se prostřednictvím adaptačního syndromu, kdy tělem
proběhne reakce vyvolaná stresem, po níž následuje adaptace na zátěž, během které se tělo
snaží obnovit sebe samo. Důležitou roli přitom hrají adrenalin a kortizol, hormony nadledvin
ovlivňující různé tělesné funkce. Adrenalin v mozku aktivuje pozornost na stresový podnět.
Zvýšení jeho hladiny zároveň způsobuje zvýšení krevního tlaku. Kortizol svým působením
přispívá ke snížení imunity, což vede k tomu, že organismus s infekcí nebojuje. Nemoc se pak
projeví až po tom, co stres ustoupí. Dalším neblahým dopadem zvýšené hladiny kortizolu je
poškození struktury a funkce části mozku zvané hippocampus, což způsobuje depresi.
Kortizol také zvyšuje vylučování kyselin produkovaných žaludeční sliznicí, čímž zvyšuje
riziko onemocnění žaludečním vředem. „Vnějšími“ projevy stresové reakce jsou pak
zrychlený tep, pocení, neklid či únava, přičemž dochází k depresivním myšlenkám
zacykleným v začarovaných kruzích doprovázených pocity strachu, úzkosti, hněvu apod.
Stresová reakce v minulosti pomáhala člověku přežít tím, že se spustila
v neočekávaných situacích, zejména v ohrožení života. Proto se organismus aktivoval k boji
nebo k útěku. Posledních několik století je však výrazně bezpečnějších oproti předchozím
tisíciletím a člověk již není tak často vystavován bezprostřednímu ohrožení života. Mozek se
3

5. ještě této změně nedokázal zcela přizpůsobit, a tak reaguje stále stejným způsobem.
Společenské normy však obyčejně člověku nedovolují, aby se zachoval podle chystaného
scénáře, a nenechají tak stresovou reakci proběhnout, což vede k dalšímu stresu.
Průběh stresové reakce a její fyziologické projevy se ovlivnit nedají. Relaxační cvičení
mohou člověku pomoci uvolnit svalové napětí a zklidnit dýchání, samotné stresové reakci
však zabránit nedokážou. Jednou z možností, jak se se stresovou reakcí vypořádat, je vyvinout
fyzickou aktivitu, na kterou se tělo podle plánu připravovalo. To je však v mnohých situacích
společensky nepřijatelné. Další možností je naučit jedince ovlivnit své myšlenky tak, aby
danou situaci přestal vnímat jako stresující.
To, jak člověk danou situaci vnímá a co při ní prožívá, je do jisté míry naučené. Někdo
se během života naučí myslet spíše negativním způsobem, v důsledku čehož i negativně
prožívá, dostává se častěji do stresu a může dojít až k depresi. Hlavním problémem
představují automatické myšlenky, které jedinec přijímá, aniž by uvažoval, zda jsou pravdivé,
nebo ne. Většina těchto myšlenek pochází z dob dětství, kdy byly člověku vštěpovány svým
okolím, nebo vycházejí z nesprávných závěrů vyvozených z nějaké události. Jedná se o
chybné vnímání, hodnocení či interpretaci nějaké události, které však jedinec považuje za
pravdivé a dále jej logicky nezkoumá. Automatické myšlenky také často mívají depresivní
charakter. To má za následek zhoršení nálady doprovázené pocity jako je smutek, úzkost,
nevrlost apod., vytrácí se motivace i vůle cokoli dělat a následují výčitky, což vede
k začarovanému kruhu, stálému udržování se ve stresu a následně depresi.
Špatná formulace myšlenek často vede k napětí, úzkosti a strachu. Problémem může
být špatná motivace. Stres vyvolaný všemi „měl bych“ a „musím“ vytváří zábrany a člověka
mnohdy natolik znervózňuje a napíná, že naprosto vyčerpá energii k činu samotnému.
Nejlepším způsobem, jak se s ním vypořádat, je nahradit slova podněcující povinnost
obyčejným „chci“, které v jedinci navozuje pocit svobodného rozhodování a vede
k uvědomění si vlastní hodnoty. Jiné myšlenky člověka brzdí pouze z důvodu jejich
negativního významu. Proto je dobré je přeformulovat. „Dialog“ s automatickými
4

6. myšlenkami pak vede k jejich testování, kdy jsou podrobeny logické analýze za účelem
zjištění, nakolik jsou pravdivé a co je jen zveličením daného problému. Nápomocné může být
v boji se stresem i vytvoření seznamu osobních kvalit, ujasnění si svých cílů, sepsání
vlastních úspěchů nebo již zvládnutých úkolů, vytvoření tabulky s pro a proti nějaké myšlence
či činnosti apod. Nejdůležitější je však uvědomit si, že se s tím dá něco dělat.
5

7. Použitá literatura
HARTL, Pavel. Psychologický slovník. 1.vyd. Praha: Jiří Budka, 1993, 297 s. ISBN
80-901-5490-5.
Proč jsem použila tento zdroj?
- z tohoto zdroje jsem čerpala hlavně definice, které publikace poskytuje
- kniha mi byla doporučena vystudovaným psychologem
- uvádí popis všech základních psychologických pojmů a odkazuje na souvislosti
- autore je kvalifikovaný v oboru (pedagog a psycholog)
- jedná se o odbornou publikaci určenou učitelům, studenům a pracovníkům v oboru
PRAŠKO, Ján. Pomoc v zoufalství a beznaději, aneb, Jak překonat depresi. Vyd. 1.
Praha: Grada, 1998, 262 s. ISBN 80-716-9446-0.
Proč jsem použila tento zdroj?
- zabývá se problematikou automatických myšlenek, o nichž se v textu zmiňuji
- autorem je kvalifikovaný v oboru (lékař a psychiatr)
- publikace je určená široké veřejnosti, přesto nechybí odborné termíny
- problematika je překládána srozumitelně a podrobně
- obsahuje konkrétní příklady pro lepší pochopení textu
PRAŠKO a KOSOVÁ. Depresivní poruchy a jejich léčba. [online]. EuroChem Group
Portals, 2006 [cit. 2013-01-05]. Dostupné z:
http://www.eurochem.cz/polavolt/org/obory/farmacie/uvod/nemoci/deprese.htm
Proč jsem použila tento zdroj?
- jedním z autorů je Ján Praško, z jehož knihy jsem čerpala; důvody jsou vesměs stejné
- tento text mi sloužil hlavně jako podpůrný materiál
6

8. HOLÝ, Martin. Několik poznámek ke stresu. Mudr. Martin Holý - Psychiatr,
sexuolog [online]. 2006 [cit. 2013-01-05]. Dostupné z:
http://www.holly.medikus.cz/cz/Novinky/?id=204
Proč jsem použila tento zdroj?
- ze článku jsem čerpala informace o biologických procesech během stresové reakce
- text je spíše populárně-naučný, přesto nechybí odborné pojmy
- autor webu je kvalifikovaný v oboru (lékař, psychiatr)
- stránky jsou garantovány projektem medikus
- článek mi byl inspirací při logické výstavbě textu
7