Sborník Open Workshop Olomouc 2007

Obsah
Jak si udržet pořádek ve fotkách 3
Picasa . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3
Import, organizace a správa fotografií . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3
Úprava fotografií . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5
Prezentace fotografií . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6
F-Spot . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7
Picasaweb . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8
Flickr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9
Závěr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10
Úprava webu s ohledem na Pravidla tvorby přístupného webu 11
Přístupnost je proces . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11
Snadněji se začíná načisto . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11
Historie: Kde se vzala Pravidla přístupnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11
Novela . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11
Zpřístupnění webu Ministerstva pro místní rozvoj . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11
Bod nula – analýza . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11
První etapa . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12
Příprava redakčního prostředí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12
Převod obsahu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12
Test přístupnosti – konec nebo na začátek? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12
Jiný web – Fondy Evropské unie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12
Specifika projektu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13
Odkazy, zdroje . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13
APT efektivně 14
Historický úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14
Základní vlastnosti aptitude . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15
Vyhledávání balíků . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16
Správa balíků . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17
Závěr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 19
Sazba dokumentů (nejen) v Linuxu 20
Natoč to a sestříhej! 23
Hardwarové požadavky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23
Požadavky na jádro Linuxu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23
Softwarové požadavky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 24
dvgrab . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 24
Kino . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 24
Kdenlive . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 25
DeVeDe . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 26
Skenování v Linuxu, profesionálně i pro radost 28
Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 28
Rozlišení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 28
Barevná hloubka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 30
Připojení skeneru k počítači . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 30
Instalace skeneru . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 31
Připojení digitálního fotoaparátu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 32
Jak pracuje skener . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 34
Volba skenovacího programu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 34
Konference Open Workshop Olomouc 2007 1

Praktické tipy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 35
ICC proﬁly a kalibrace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 37
Máte-li dobrou paměť, zkuste pexeso 38
Akcelerovaný desktop – historie a současnost 41
Historie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 41
Co to vlastně je, aneb deﬁnice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 43
Kompozitní správce oken . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 43
AIGLX a Xgl . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 43
xcompmgr a kcompmgr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 44
Compiz, Beryl a Compiz-Fusion . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 45
Metisse . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 45
Projekt Looking Glass . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 46
OpenCroquet . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 46
Odkazy, zdroje . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 46


Lukáš Faltýnek – Jak si udržet pořádek ve fotkách

Jak si udržet pořádek ve fotkách
Lukáš Faltýnek
Tatam je doba kdy, se všechna pořízená fota dávala do alb, alba řadila na poličku nebo
ukládala do skříně. S příchodem digitálních fotoaparátů se počty pořízených fotografií
mnohokrát znásobily. Dnes se počty vlastních fotografií jednotlivců neudávají na stovky
či tisíce, jak bylo zvykem v minulosti, ale v mnoha případech na desetitisíce a více.
Problémem dneška již není cena fotografie, ale obrovské množství, ve kterém se je velmi nesnadné zori-
entovat. Z vlastní zkušenosti vím, jaký problém je udržovat povědomí o všech nebo alespoň dobrých
fotografiích a v případě nastalé potřeby je vyhledat a použít.
Dalším problémem je pak i samotná prezentace pořízených fotografií. Velké množství papírových fotografií
zakládaných do alb se v digitálním věku již pro prezentaci nehodí. Nejde jen o finanční stránku, kterou
zhotovení papírových fotografií a nákup alb obnáší, ale především o snadnou a nenucenou distribuci ke
zrakům potencionálních zájemců o prohlédnutí.
Naštěstí nové požadavky, které na fotografa digitální technologie klade, do sebe zakomponovalo několik
výtečných nástrojů, které jsou pod Linuxem dostupné, a tak se jejich prostřednictvím stává hromadné
zpracování fotografií a jejich následná prezentace hračkou.
Nástroje, které vám v následujícím textu představím, jsou pro hromadné zpracování fotografií Picasa
a F-Spot, služby pro prezentaci fotografií pak webová Picasa a Flickr.

Picasa
Myslím, že nebudu daleko od pravdy, když za nekorunovaného krále nástrojů pro hromadné zpracov-
ání fotografií označím program Picasa. Picasa je uživatelům dostupný zcela zdarma a v českém jazyce.
Bezproblémově funguje pod operačními systémy Linux a Windows (verze pro Linux (1) , verze pro Windows
(2)
). K instalaci Picasa pod Linuxem doporučuji použít balíčkovací systém.
Import, organizace a správa fotografií
Pro přenos fotografií odkudkoliv do počítače
disponuje Picasa nástrojem Import. Na obra-
zovce Import si volbou Vybrat zařízení vybere-
te, odkud chcete fotografie na pevný disk zko-
pírovat. Nejčastěji vybíraným zařízením bude
fotoaparát nebo paměťová karta.
Po tomto výběru se vám na importní obrazovce
zobrazí náhledy jednotlivých fotografií, které
jsou na externím zařízení uloženy. Vy si nyní
z těchto náhledů vyberete ty fotografie, které
chcete uložit na pevný disk. Fotografie můžete
při výběru ještě otočit a po stisku tlačítka Do-
končit a vyplnění pár údajů ohledně uložení
se už všechny zvolené fotografie přenesou na
pevný disk.

Nastavení složek s fotografiemi



Další možností, jak dostat fotografie na pevný disk, a tím i do Picasa, je jejich prosté zkopírování na
pevný disk a nastavení správce složek tak, aby o uložených fotografiích věděl. Správcem složek určujete
adresáře v rámci pevného disku, v kterých má Picasa hledat vaše fotografie.
Hledání fotografií v určené oblasti můžete omezit pouze
na první prohledání, což znamená, že pokud do takto Vyhledávání fotografií probíhá velmi rychle.
určené oblasti přibudou nové fotografie, nebudou zo- Do výběru hledaných formátů lze mimo typu
brazeny. Další možností je pak nastavit prohledávání souboru .JPG přidat a dále pracovat s for-
máty .TIF, .BMP, .GIF, .PNG, .RAW a .PSD.
vždy. Nově přidané fotografie se vám pak zobrazí ve Kromě obrázku lze do vyhledávání zahrnout
formě miniatur. i video soubory.

Nalezené fotografie

Nalezené fotografie jsou zobrazeny formou miniatur v hlavním okně aplikace, takzvané knihovně. V kni-
hovně jsou jednotlivé fotografie reprezentovány miniaturami. Miniatury je možno nechat zobrazit ve dvou
velikostech. Miniatur, které reprezentují jednotlivé fotografie, se na plochu monitoru vejde mnoho a vy
tak získáte o jednotlivých fotografiích velmi dobrý přehled a dokážete se v nich velmi snadno orientovat.
Miniatury jednotlivých fotografií, které byly na pevném disku nalezeny, jsou v knihovně zobrazeny po
konkrétních adresářích – neboli v terminologii Picasa 2 – složkách na disku. Pokud se z jakéhokoliv důvodu
rozhodnete, že některé složky na disku nechcete v knihovně zobrazit, máte možnost je skrýt. Skrytí
provedete odsunutím složky do části skrytých složek. Skrýt složku můžete pod heslem, takže nikomu
neoprávněnému nebude tato složka s náhledy na jednotlivé fotografie přístupná. Toto skrytí fotografií



pod heslem se však týká pouze přístupu z Picasa. Pokud bude kdokoliv k fotografiím přistupovat přímo
z disku, budou i nadále viditelné.
Pro třídění a organizaci nalezených fotek vám dá Picasa nástroj zvaný záložky. Záložky nemají žádný
vztah k pevnému disku, jak je to běžné u adresářů a fyzického umístění fotografií. Jednotlivé záložky jsou
pouze jakýmisi virtuálními přihrádkami, které logicky sdružují vámi vybrané fotografie z jednotlivých
složek na disku. Přiřazené fotografie k záložkám jsou pouze odkazovány na jejich fyzické umístění ve
složkách. Jedna fotografie tak může být přiřazena více záložkám, aniž by na disku zabírala další místo.
Nad skupinou fotografií v rámci složky nebo záložky můžete uplatnit třídění podle názvu, data pořízení
fotografie, nebo její velikosti. Oblíbené fotografie můžete ve složkách nebo záložkách taktéž pro snadnější
vyhledání v budoucnu označit hvězdičkou. Dalšími možnostmi, které máte, jsou vyhledání fyzického
umístění fotografie na pevném disku, nebo možnost přejmenování fotografie. Můžete přejmenovat jak
jednu, tak i více fotografií.

Fotografie a možné efekty (na liště vlevo)

Úprava fotografií
Velmi často vyvstane při organizaci a řazení fotografií potřeba provést na fotografii drobnější úpravu. Zde
přichází Picasa s velmi převratným přístupem. Prováděné změny nejsou přímo promítány do konkrétních
fotografií uložených na pevném disku, ale pouze se do samostatného souboru zapisují údaje o změnách.
Originál tak vždy zůstane nezměněným originálem.



Při každém načtení fotografií do Picasa je k tomuto souboru uvedených změn přihlédnuto a foto se
zobrazuje i s úpravami. Jestliže si tedy fotografie budete prohlížet jiným nástrojem než programem
Picasa, uvidíte tyto fotografie v originálu – beze změn. Výhodou tohoto přístupu je, že veškeré prováděné
změny lze snadno vrátit do původního stavu a uživatel se tak nemusí bát s fotkami nijak experimentovat.
U libovolné fotografie je možno nechat si zobrazit histogram a EXIF informace z fotoaparátu.
Mezi základní operace, které jsou přístupné z knihovny, patří otáčení fotografií a zařazení fotek do
přihrádky s fotkami. Otáčení fotografií určitým směrem je možno provádět jak na jednotlivých fotografiích,
tak hromadně nad skupinou uživatelem zvolených fotografií. Hromadný výběr lze provést pouze v rámci
jedné složky nebo záložky. Pokud je jedna a ta samá fotografie přiřazená více záložkám, projeví se jedna
změna i na ostatních miniaturách.
Další možnosti úprav se zobrazí dvojitým kliknutím na miniaturu fotografie v knihovně nebo kliknutím
na miniaturu v přihrádce. Přihrádka fotografií se nachází v levém dolním rohu aplikace, je stále viditelná
a slouží pro rychlý přístup k uživatelem vybraným fotografiím. Možné úpravy jsou rozděleny do třech
kategorií: Základní opravy, ladění a efekty. Mezi základní opravy patří oříznutí fotografie na požadovaný
rozměr. Vyrovnání křivostí, například klátících se domů, oprava červených očí, změna expozice bez toho,
aniž by se ovlivnily barvy na fotografii, změna jasu nebo automatická oprava a osvětlení.
V kategorii Ladění je možné velmi lehce vybranou fotografii zjasnit, přidat či odebrat světlo, pohrát si se
stíny nebo s teplotou barev. V kategorii Efekty je možné fotografii například doostřit, oteplit, aplikovat
efekt zrnitého filmu, převést na černobílou nebo tónovat. Celkem je efektů dvanáct a rozhodně stojí za
vyzkoušení.
Jak již bylo řečeno, veškeré změny provedené na fotografiích se fyzicky nepromítly do fotografií samotných.
Pro uchovaní změn v samostatných nových souborech poskytuje Picasa 2 funkci Export. Při exportu se
tak na pevný disk zapíší upravené fotky.
Prezentace fotografií
Po setřídění a úpravě fotografií je dalším logickým kro-
kem jejich prezentace. Prezentovat fotografie je možno
lokálně na monitoru, internetu nebo papíru. Prezen-
tace fotografií na monitoru je snadná. Jednoduše stačí
klepnout na tlačítko časové osy a vybrat si konkrétní
prezentaci. Pro prezentaci konkrétní složky nebo zálož-
ky ji pak stačí označit a stisknout tlačítko Prezentace.
Pro prezentaci fotografií na internetu umožňuje Picasa
pro Linux odeslat fotografie adresátům e-mailem, nebo
je poslat jako příspěvek do Bloggeru. Při posílání fo-
tografií e-mailem je možno nechat fotografie zmenšit na
určitý rozměr, aby se tak minimalizoval objem přenáše-
ných dat.

Nastavení pro odeslání e-mailem



Pokud uživatel preferuje možnost prezentovat fotografie
na internetu formou webových stránek, je možno použít
nástroj pro automatické vygenerovaní webové stránky.
Picasa 2 dává uživateli na výběr pro generování webu
z šesti možných šablon. Pokud uživatel nechce fotografie
šířit prostřednictvím webu, má na výběr nechat si z fo-
tografií sestavit film.
Ne všichni uživatelé preferují prezentaci svých fotografií
na internetu a rádi si nechávají zhotovit fotografie pa-
pírové. I na tyto Picasa pamatuje a disponuje možností
odeslat vybrané fotografie po internetu firmě, jež z nich
zhotoví papírové fotografie.
Pro Českou republiku je možno zvolit z Fotolabu, droge-
rie Teta, drogerie Rossmann a DigiMaxem. Pokud si
chcete místo profesionálního zhotovení vytisknout fo-
tografie na vlastní domácí tiskárně, disponuje Picasa vol-
bou Tisknout. Fotografii je před tiskem možno ořezat,
nebo si na stránku k tisku připravit více fotografií.
Dalšími možnostmi prezentace zvolených fotografií jsou,
možnost vytvoření plakátu, který může být až 10× větší
než originál, vytvoření koláže z mnoha fotografií nas-
tavení fotografie jako pozadí na plochu, nebo vytvoření
efektního šetřiče obrazovky. Vytvoření koláže z fotografií

F-Spot
F-Spot (3) je nativní linuxový organizátor navržený pro prostředí Gnome. Bez problémů ho ale můžete
používat i v jiných linuxových prostředích. Většina linuxových distribucí má program F-Spot zahrnut ve
svých repozitářích a tak nejednodušší instalace bude použití balíčkovacího systému.
Poslání programu F-Spot je obdobné jako u Picasa. Udržet pořádek ve fotkách. Stejně i ovládání a možnosti
F-Spotu jsou v mnohém programu Picasa podobné. Proto bych zde už jen dvě podstatné odlišnosti.
Velmi podstatnou odlišností F-Spotu od Picasa je práce s fotografiemi uloženými na pevném disku.
Zatímco Picasa modifikuje originální fotografii pouze na oko. Tj. veškeré změny provedené nad originálem
si zapisuje do souboru. F-Spot pro modifikaci používá verzování. Po každé sérii provedených změn máte
možnost uložit vámi upravenou fotografii jako novou verzi. Tj. na disku se vytvoří nový soubor. Výhodou
tohoto postupu je, že si pohodlně můžete uchovávat k jedné originální fotografii více změn. Například
z jedné fotografie potřebujte pořídit dva různé výřezy. Nevýhodou tohoto přístupu je vyšší spotřeba
volného místa na disku.
Další výhodou F-Spotu oproti Picasa je výrazněji lepší export fotografií. Picasa v Linuxu nedokáže fo-
tografie exportovat do Picasaweb alba, F-Spot toto bez problémů zvládne. Mimo Picasawebu vám F-Spot
umožní export na Flickr, SmugMug, 23hq a do webových galerií. Export na disk, nebo vypálení CD je
jako u Picasa samozřejmostí. Ovládání F-Spotu je po zkušenosti s programem Picasa velmi intuitivní,
a dá se říct, že i v mnohém podobné. Proto nechám na vás, abyste si F-Spot sami prošli, vyzkoušeli
a rozhodli se, co budete raději používat.



Import fotografií v podání programu F-Spot

Picasaweb
Program Picasa a F-Spot jste využili pouze na svém lokálním počítači k organizování a základní úpravě
fotografií, Picasaweb použijete k veřejné, či privátní prezentaci svých fotografií. Domovskou stránku
Picasawebu naleznete na adrese http://picasaweb.google.com (4) .
K využívání služeb Picasawebu je potřeba mít vytvořenu účet u Google. Vytvoření účtu u Google je
zdarma a protože mnoho z vás již některé z mnoha služeb Google využívá, je možné, že ho již i máte.
Po zaregistrování vám bude automaticky přidělen 1GB volného místa, který můžete použít k prezentaci
fotografií. Více místa pak získáte za drobný poplatek. Pro tématicky, nebo dějově související fotografie
máte možnost si vytvořit alba.
Pro každé z vytvořeného alba si můžete určit, má li se zobrazovat každému, nebo jen tomu, komu o něm
prostřednictvím odkazu řeknete. Ke každému albu můžete taktéž přiřadit jeho geografickou polohu, a to
u mnoha míst s přesností řádově na desítky metrů.



Rozhraní Picasaweb

K náhrání fotografií do vámi dle libosti vytvořených alb můžete v Linuxu použít webové rozhraní Pica-
sawebu, nebo exportu v programu F-Spot. Současná Linuxová verze programu Picasa export do Picas-
awebu neumožňuje. V rámci alba můžete vložené fotografie otáčet a měnit jejich pořadí, v jakém budou
návštěvníkům prezentovány. Návštěvníci webu mohou vámi umístěné fotky jednu po jedné prohlížet, nebo
si je spustit jako slideshow.
Taktéž vám mohou k jednotlivým fotografiím napsat komentář. Kromě prohlížení fotek na Picasawebu,
můžete využít možnosti prezentovat album na vlastních stránkách.

Flickr
Služba Flickr jde oproti Picasawebu ve svých službách a konceptu o něco dál. Mimo samotný prostor pro
prezentaci fotografií, vám umožní aktivní sdílení fotografií s dalšími uživateli Flickru. Domovskou stránku
Flickru naleznete na adrese http://www.flickr.com (5) .
Pro používání Flickru je opět potřebná registrace. Registrovaným uživatelům služba Flickr nabízí dva
módy užívání. První bezplatný, v kterém je možno každý kalendářní měsíc vložit pouze určití množství
fotografií, vytvořit omezený počet alb a možnost nahlížet pouze na několik stovek naposledy vložených
fotografii. Placený mód v ceně 24,95 amerických dolarů již nijak uživatele nelimituje.



Registrovaným uživatelům služba dále dovolí označit vložené fotografie tagy. Roztřídit fotografie do alb.
Ostatní registrovaní uživatelé se mohou k vloženým fotografiím vyjadřovat. Neregistrovaní uživatelé mo-
hou zveřejněné fotografie pouze prohlížet. Ani to však není marné. Pokud z jakéhokoliv důvodu hledáte
nějaké fotografie, je dobré si na Flickr vzpomenout.
Vkládat fotografie do Flickru je možno přímo z webového rozhraní služby, nebo pro uživatele Linuxu
pomocí aplikací kflickr, gnickr nebo juploadr. Pro uživatele Windows, nebo Mac OS X je pak připraven
proprietární Uploader. Pro vkládání fotografií je taktéž možno použít email.
Stejně jako u Picasawebu umožňuje i Flickr přiřadit jednotlivým vkládaným fotografiím geografickou
polohu. Uživatelé tak mohou své fotografie umísťovat a zobrazovat dle geografické příslušnosti.

Závěr
Přestože osobně pro organizaci a prezentaci fotografií preferuji a používám kombinaci nástroje Picasa
a služby Picasawebu, domnívám se, že i nástroj F-Spot a služba Flickr jsou natolik dobré, že je lze bez
problému používat. Pokud nyní nevíte, který nástroj a služba by pro vás byla ta pravá, doporučuji, abyste
si vyzkoušeli vše a používali to, co se vám bude více líbit a lépe používat.

Odkazy
[1] http://picasa.google.com/linux/index.html
[2] http://picasa.google.com
[3] http://f-spot.org/Main Page
[4] http://picasaweb.google.com
[5] http://www.flickr.com


Petr Andrýsek, QCM, s.r.o. – Úprava webu s ohledem na Pravidla tvorby přístupného webu

Úprava webu s ohledem na Pravidla tvorby přístupného
webu
Petr Andrýsek, QCM, s.r.o.
Následující text je příspěvkem k aktuální diskuzi o problematice bezbariérového webu
státní správy. V textu se snažíme postihnout průběh řešení příprav bezbariérového
webu na příkladu dvou webových projektů – Ministerstva pro místní rozvoj (1) a na
portálu Fondů Evropské unie (2) .

Přístupnost je proces
Ze zkušeností víme, že u velkých projektů je vhodné řešit přístupnost po krocích. Prvním krokem může
být splnění podmínek přístupného webu na základní úrovni – tedy odstranění těch nejzávažnějších bariér
webu. Takto připravený web je poté možné dalšími úpravami vylepšovat, aby uživatelům hledajícím
informaci jejich cestu ne jen nekomplikoval, ale naopak usnadňoval.
Snadněji se začíná načisto
Oproti vybudování nového webu je redesign běžících prezentací komplikovanější. Hlavními příčinami je
nutnost zachování již publikovaného obsahu a nezbytnost úprav dříve publikovaného obsahu. Přesto se
jedná o vhodnou dobu pro řešení přístupnosti prezentace. Splnění všech pravidel bezbariérového webu je
výzvou a nastavenou laťkou jak pro dodavatele redakčního systému, tak pro redaktory portálů.

Historie: Kde se vzala Pravidla přístupnosti
V českém prostředí vznik pravidel tvorby přístupného webu spadá do období kolem roku 2004. Tedy
doby, kdy státní správa začala využívat web jako oficiální komunikační kanál a uživatelé se tak setkávali
s mnohými nástrahami, které na ně tvůrci webů připravili.
Tehdy byla na Ministerstvu informatiky kolektivem přizvaných odborníků vytvořena česká Pravidla tvorby
přístupného webu. Obsahově vycházela z mezinárodní metodiky WAI. Byla tedy vytvořena doporučení
pro tvůrce i správce webů státní správy, která dávají odpověď na otázku: Co je třeba udělat, aby web
nekladl svým uživatelům překážky a bariéry v cestě za informací a nediskriminoval žádné návštěvníky?
Na základě takto zpracovaného dokumentu byla v roce 2006 schválena novela zákona, který stanovuje
povinnost pro weby státní správy dodržovat Pravidla tvorby přístupného webu s definitivní platností od
1.1. 2008.
Novela
V průběhu následujících dvou let se ukázala Pravidla v některých ohledech jako příliš striktně for-
mulována, aniž by existovala reálná potřeba z pohledu handicapovaných uživatelů. Proto byl na konci
roku 2006 zpracována revize, která měla za cíl definovat novou verzi pravidel, jež bude odpovídat výzkumu
v cílové populaci handicapovaných uživatelů a bude v souladu se vznikající metodikou WCAG 2.0. Nová
podoba pravidel je v mnohých ohledech benevolentnější a snaží se o to, aby doporučení pro tvorbu webů
byla splnitelná a tudíž i plněna.

Zpřístupnění webu Ministerstva pro místní rozvoj
K redesignu prezentace Ministerstva pro místní rozvoj (3) (MMR) jsme přistoupili v roce 2005 na žádost
zadavatele. Jedním z cílů bylo provedení úprav s ohledem na doporučení metodiky tvorby přístupného
webu.


Bod nula – analýza
Na základě vstupní analýzy jsme stanovili konkrétní kroky převodu. Společně se zadavatelem jsme sestavili
také časový plán bezproblémového převodu dosavadního obsahu a zajištění nepřerušeného publikování
na webu ministerstva po dobu přechodu na novou prezentaci.
První etapa
První etapou převodu webu bylo vytvoření nové struktury stránek a nového rozmístění prvků na stránkách
(layoutu). Zabudovali jsme připravenou grafiku, která splňuje požadavky barevných kontrastů podle
metodiky přístupného webu. Tak například to znamenalo, že s ohledem na minimální požadovaný kontrast
jsme museli v grafickém návrhu ustoupit od oranžové barvy, která byla použita v původní prezentaci.
Příprava redakčního prostředí
V druhé etapě jsme upravili a nastavili redakční systém tak, aby produkoval obsah vyhovující normě
prezentace (zvolena byla XHTML 1.0 strict), dále požadavkům na správné označování struktury infor-
mací v textu – sémantiku dokumentu a umožňoval vkládání netextového obsahu podle doporučení pravidel
přístupnosti. Rovněž bylo nutné nastavit formátovací možnosti pro práci s barvou a řezem písma a vypra-
covat doporučení pro používání.
Převod obsahu
Třetí a nejnáročnější etapou byl převod dat z předchozí verze redakčního systému. Při automatizovaném
převodu jsme prováděli úpravu validity dokumentů, filtraci obsahu do podoby, která po technické stránce
odpovídá zvolené normě. Ne všechny problémy bylo možné odstranit automatizovaně, a proto zůstala
část úprav na práci redaktorů. Především se jednalo o úpravy v rozsáhlých odborných textech.
Test přístupnosti – konec nebo na začátek?
Přizpůsobení stránek základním pravidlům bezbariérového webu společně s redesignem prezentace ob-
nášelo téměř dvouměsíční proces. Spuštění nového webu bylo završeno provedením testu přístupnosti
nezávislou institucí. Test provedla společnost SONS podle metodiky Blind Friendly Webu. Výsledné hod-
nocení z prosince roku 2005 deklaruje, že prezentace MMR splňuje základní úroveň přístupnosti, podle
metodiky Blind Friendly Webu.
Tato meta, které web dosáhl, však není metou konečnou. Příkladem mohou být nově připravované aplikace
pro portál (kalkulačka nájemného, sněhové zpravodajství), které jsme vyvíjeli pro portál v následujícím
období od počátku v souladu s Pravidly přístupného webu. Tak si tedy portál snaží zachovat, když ne
zvyšovat, stanovenou úroveň bezbariérovosti.

Jiný web – Fondy Evropské unie
Novějším webem realizovaným společností QCM, s.r.o., který prošel podobně rozsáhlým redesignem
a získal certifikát bezbariérového webu, je portál Fondy Evropské unie (4) . První dosaženou metou to-
hoto portálu byl test Přístupnosti provedený SONS v září 2006 s výsledkem splnění Pravidel přístupnosti
na střední úrovni (hodnoceno dle metodiky Blind Friendly web).
Zadání v tomto projektu obsahovalo oproti redesignu MMR navíc rozsáhlou úpravu struktury původního
webu, vypracování metodiky pro práci redaktorů a jejich proškolení s ohledem na tvorbu přístupného
obsahu. Při redesignu jsme zvolili obdobný postup jako u prezentace MMR – po analýze následovaly
přípravné kroky na vytvoření layoutu, implementace grafiky, nasazení redakčního systému.



Speciﬁka projektu
Náročnější byla na tomto projektu fáze úpravy obsahu. S ohledem na potřebu zjednodušení dříve pub-
likovaného odborného obsahu se na úpravě větší mírou podíleli přímo redaktoři portálu.
Jako krok s velkým přínosem hodnotíme zavedení průběžného sledování stavu prezentace (kontrola va-
lidity, sémantiky článků, konzistence obsahu) a metodický dohled nad prací redaktorů.

Odkazy, zdroje
• Dobrý web: Přístupnost státní správy (5)
• Přístupnost na webu: Pravidla a standardy (6)
• Metodika Blind Friendly Web (7)
• Přístupnost na webu (8)
• Pravidla přístupnosti (9)
• Ministerstvo pro místní rozvoj (10)
• Fondy Evropské unie (11)
• Stránky QCM, s.r.o. (12)

Odkazy
[1] http://www.mmr.cz
[2] http://www.strukturalni-fondy.cz
[5] http://www.dobryweb.cz/pristupnost-statni-spravy
[6] http://pristupnost.nawebu.cz/texty/pravidla-standardy.php
[7] http://www.blindfriendly.cz/testovani-webovych-stranek.php#podle-ceho-testujeme
[8] http://pristupnost.nawebu.cz/weblog/blogpost.php?post=142
[9] http://www.pravidla-pristupnosti.cz
[12] http://www.qcm.cz


Miroslav Kuře – APT efektivně

APT efektivně
Miroslav Kuře
Základní program pro správu balíků v Debianu (dpkg) je z pohledu běžného uživatele
poměrně jednoduchý. Lze pomocí něj nainstalovat nebo odstranit jednotlivý balík,
který se nachází někde na souborovém systému daného počítače. Pomocí samotného
dpkg nelze stahovat balíky ze sítě a také různé závislosti mezi balíky je třeba řešit
ručně.

Historický úvod
Vznikla proto nadstavba jménem APT, která celou řadu kroků automatizuje a hlavně poskytuje jednotný
přístup k balíkům umístěným na lokálním disku, ftp serveru, CD, nebo libovolném jiném podporovaném
místě. Většina uživatelů si vystačí se dvěma příkazy: apt-cache slouží k různým dotazům do databáze
balíků, apt-get pak k samotné instalaci a aktualizaci balíků.

Aptitude po spuštění

Nad systémem APT vznikla celá řada programů, které obalily jeho funkcionalitu do graﬁckého kabátku
(synaptic, adept), nebo které výrazně rozšířily jeho funkcionalitu (aptitude). Podíváme se právě na apti-
tude, která je v Debianu již nějakou dobu doporučovaným nástrojem pro správu balíků.



Základní vlastnosti aptitude
Aptitude může pracovat v řádkovém režimu (podobně jako apt-get, se kterým se snaží být kompatibilní),
nebo v celoobrazovkovém režimu (jako legendární dselect).
Po spuštění aptitude bez dalších parametrů se objeví celoobrazovkové rozhraní, které je rozděleno do
několika částí. Shora dolů: menu, důležité klávesové zkratky, verze programu (a případně informace
o naplánovaných akcích), seznam balíků, jednořádkový popis vybraného balíku a konečně dlouhý popis
balíku. Seznam balíků je základním stavebním kamenem aptitude. Zobrazuje všechny balíky, které ap-
titude v tento okamžik zná a které umí nainstalovat. Po spuštění aptitude jsou balíky uspořádány do
několika skupin. Seznamem balíků se můžete pohybovat šipkami nahoru a dolů, skupina se rozbalí/sbalí
klávesou Enter .

Vybraný balík

Po najetí kurzorem na konkrétní balík o něm můžete zjistit nejrůznější informace. Standardně se v dolní
části obrazovky zobrazí jeho popis, ale klávesou i můžete cyklovat mezi dalšími informacemi, jako je
stav balíku nebo vysvětlení, proč je daný balík nainstalován. Stiskem klávesy Enter na balíku se objeví
nový pohled zobrazující kompletní informace o balíku. Zpět do předchozího pohledu (většinou hlavního
seznamu balíků) se dostanete klávesou q . Další pohledy na balík se skrývají pod klávesami
1. d – zobrazí závislosti balíku
2. r – zobrazí reverzní závislosti balíku
3. v – zobrazí dostupné verze balíku


4. C – zobrazí seznam změn v balíku (vyžaduje připojení k Internetu)
Tyto pohledy jsou rekurzivní, takže můžete postupovat pohledy třeba takto: Na balíku ikiwiki zobrazíte
klávesou d jeho závislosti. Zaujme vás balík hyperestraier, takže klávesou Enter rozbalíte jeho dostupné
verze, vyberete nejnovější verzi a opět stisknete Enter , což zobrazí kompletní informace o balíku. Zde vás
zaujme balík ppthtml a chcete zjistit, které jiné programy jej využívají, takže na něm stisknete klávesu
r ...
Seznam balíků je dobré čas od času obnovit klávesou u , což stáhne aktuální seznamy balíků (např.
bezpečnostní aktualizace) a zakomponuje je do aptitude. Tyto balíky se objeví ve větvi Nové balíky, resp.
Aktualizovatelné balíky.

Vyhledávání balíků
Protože je procházení seznamu více než 20 000 balíků nepohodlné, používá se často hledání balíku podle
zadaných kritérií. Nejjednodušší formou je hledání podle názvu balíku. Stačí stisknout klávesu / a do
dialogového okna zadat část názvu balíku. (Kurzor již při psaní postupně skáče na balíky vyhovující
zadané části.)
Pokud nalezený balík není ten pravý (např. proto, že řetězec wiki se při standardním řazení balíků
jako první shoduje s knihovnou libmediawiki-perl a ne s nějakým wiki programem), můžete hledat další
výskyt tohoto řetězce klávesou n . Pokud jste při používání klávesy n příliš horliví a požadovaný balík
přeskočíte, můžete použít klávesu N , která začne hledat v opačném směru.
Hledání podle názvu balíku dnes již nikoho neohromí. Aptitude naštěstí disponuje aparátem, který se
nazývá vyhledávací vzory. Takový vzor má tvar vlnka, písmeno, a případně nějaký text. Například vzor
~dwiki hledá balíky, u kterých se řetězec wiki vyskytuje v popisu balíku (ne v jeho názvu). Výčet
několika vzorů:
• ~b hledá balíky, které mají nesplněné závislosti
• ~c hledá balíky, které jsou odstraněné, ale ponechaly v systému konﬁgurační soubory
• ~i hledá balíky, které jsou nainstalovány
• ~M hledá balíky, které jsou nainstalovány automaticky
• ~g hledá balíky, které nejsou nainstalovány
• ~N hledá balíky, které jsou v seznamu balíků nové
• ~U hledá balíky, které mohou být povýšeny na novou verzi
• ~Cxxx hledá balíky, které jsou v konﬂiktu s xxx
• ~nyyy hledá balíky, které v názvu obsahují yyy
• ~dyyy hledá balíky, které v popisu obsahují yyy
• ~myyy hledá balíky, které v poli Maintainer obsahují yyy
• ~Dxxx hledá balíky, které závisí na xxx
• ~Gznačka hledá balíky, jejichž značka obsahuje daný výraz
• ~ppriorita hledá balíky s prioritou priorita
Vzory lze kombinovat, takže
~i~mIsaac~Ggame::strategy
nalezne všechny nainstalované balíky spravované Isaacem, které jsou označkované jako herní strategie.
Obdobně
~poptional~M~D^(perl|python)$~b~U
nalezne balíky, které mají prioritu „volitelný , jsou nainstalovány automaticky pro splnění závislostí,
závisí na perlu nebo pythonu, mají porušené závislosti a dají se povýšit na novější verzi.


Vyhledávací vzory lze použít i pro omezení seznamu balíků pouze na balíky vyhovující zadanému vzoru,
což výrazně usnadní procházení seznamu. Stačí stisknout klávesu l a zadat výraz. Například prostým
omezením dle vzoru ~dwiki se zúží seznam balíků pouze na ty, které mají něco společného s wiki. Pro
návrat do kompletního seznamu ponechte pole se vzorem prázdné.

Správa balíků
I když je brouzdání dostupnými balíky příjemnou zábavou na dlouhé zimní večery, je docela možné, že
nechcete o balících jen číst, ale chcete si je i prakticky vyzkoušet. Není nic jednoduššího. Na vybraném
balíku stačí stisknout klávesu + (řádek zezelená) následovanou klávesou g .

Balíky před instalací

Zobrazí se nový pohled, který informuje o všech akcích, které jsou nyní naplánované a které by se měly
provést. Pokud zde kromě vašeho zvoleného balíku vidíte i další zelené řádky, jsou to balíky, které budou
instalovány automaticky pro splnění závislostí vašeho balíku. V řádku s verzí aptitude je navíc vidět, kolik
místa tato instalace zabere. Pokud jste si instalaci balíku rozmysleli, stále se můžete klávesou q vrátit do
základního pohledu a klávesou - instalaci balíku (a jeho případných závislostí) zase zrušit. Pokud se však
rozhodnete pokračovat, stiskněte znovu klávesu g , která požadovaný balík (balíky) stáhne a nainstaluje
(balík se během instalace může zeptat nějaké otázky). Po instalaci se vrátíte zpět do hlavního seznamu
balíků.
Odstranění balíku se provede analogicky klávesou - (balík se obarví ﬁalovou barvou) a následným g ,
g . K aktualizaci všech balíků, ke kterým existuje novější verze, slouží klávesa U (balíky zmodrají)
následovaná obligátním g , g .


Chcete-li (od)instalovat více balíků, není nutné to provádět po jednom. Nejprve si v seznamu balíků
můžete klávesami + a - označit všechny plánované akce (např. instalace balíků darcs a mercurial,
odinstalace balíku cvs) a teprve poté použít kombinaci g , g , která naplánované změny skutečně provede.
Dokud nestisknete druhé g , můžete se vždy vrátit zpět a pohodlně tak zkoušet různé scénáře coby-kdyby
(kolik místa zabere instalace vimu, jaké závislosti si přitáhne balík kde).

Porušené balíky

Obzvláště při odinstalování balíků se může stát, že se pokusíte odstranit balík, na kterém závisí jiný
nainstalovaný balík, který by se tím pádem stal nefunkční. V takovém případě se naruší závislosti balíků
a postižené balíky se obarví červeně. Počet balíků s porušenými vztahy je vidět nahoře nad seznamem
balíků. V tomto stavu vás aptitude nenechá pokračovat v (od)instalaci balíků a bude trvat na nápravě
všech porušených vztahů.
Vztahy můžete vyřešit buď ručně (krokem zpět nebo odstraněním balíků s porušenými vztahy) nebo
poloautomaticky pomocí řešitele. Řešitel se pokusí nalézt všechny možné scénáře instalací a odinstalací
balíků tak, aby na konci scénáře neexistovaly porušené vztahy. Takovýchto scénářů může být samozřejmě
více a je jen na vás, abyste si vybrali ten nejvhodnější.
Do řešitele vstoupíte klávesou e , mezi jednotlivými scénáři přecházíte pomocí . a , . Vybraný scénář
aplikujete klávesou ! . Stejně jako v ostatních pohledech můžete z řešitele vyskočit klávesou q a nechat
řešení závislostí na později.



Řešitel závislostí

Závěr
Aptitude je opravdu mocný nástroj a zde jsem naznačil pouze zlomek jejích možností. Chcete-li se stát
opravdovými pány svých balíků, vřele doporučuji prostudovat vynikající příručku dostupnou v balíku
aptitude-doc-cs.


Michal Janík – Sazba dokumentů (nejen) v Linuxu

Sazba dokumentů (nejen) v Linuxu
Michal Janík
Při sazbě složitějších dokumentů je dobré sáhnout po specializovaném nástroji. Svět
open source nabízí kvalitní multiplatformní DTP nástroj Scribus. Co dokáže? Ukáže-
me si základy práce na sazbě jednoduchého časopisu.
Nejprve si připravíme hlavičku časopisu. V levém
horním rohu vytvoříme obrázkový rám, pravým
tlačítkem myši vyvoláme kontextové menu a vol-
bou Vložit obrázek ( Ctrl-d ) vložíme do rámu
předem připravené logo. To se zobrazí ve výchozí
velikosti a je zapotřebí jej upravit. Pravým tlačít-
kem tedy vyvoláme kontextovou nabídku a volbou
Vlastnosti ( F2 ) zobrazíme dialogové okno s vlast-
nostmi objektu. V záložce Obrázek zatrhneme po-
ložky Změnit velikost na rozměr rámu a Propor-
cionálně . Nyní se logo přizpůsobilo rámu. Nabídka
Vlastnosti obsahuje řadu dalších nastavení, která
využijeme například při vkládání fotografií.
Nyní bychom rádi doplnili logo o horizontální čáru.
Vybereme tedy nástroj Čára a tahem myší nakres-
líme přímku. Přesné horizontální orientace dosáh-
neme přimáčknutím funkční klávesy Ctrl . Vlast-
nosti čáry nastavíme v dialogovém okně Vlastnosti ,
tentokrát v záložce Čára. Dříve než vložíme na
stránku text, nadefinujeme styly pro text odstavce
a nadpisy.

Výsledný dokument

Volbou Úpravy – Styly odstavce zobrazíme
nabídku Upravit styly. Volbou Nový vy-
tvoříme styl odstavce. Přípravu druhého
stylu si můžeme zjednodušit zkopírováním
vlastností již nadefinovaného stylu a jejich
úpravou.

Říkáte si, k čemu jsou styly vlastně dobré?
Slouží k jednoduché definici významu a vzh-
ledu jednotlivých částí textu. Význam stylů se
projeví například ve chvíli, kdy musíte předělat
již nasázený text. Na místo označování a úprav Hlavička dokumentu
každé části textu zvlášť stačí upravit vlast-
nosti stylu a Scribus vše ostatní udělá za vás.



Vraťme se však k našemu časopisu. Sazba bude třísloupcová, proto na stránku vložíme tři textové rámy.
První z nich označíme a volbou Editovat text z kontextové nabídky ( Ctrl-y ) vyvoláme textový edi-
tor. Text můžeme do rámu buďto importovat stiskem ikony pootevřené složky či vložit přes schránku
( Ctrl-v ). Textu následně přiřadíme styly. Stiskem ikony zelené fajfky potvrdíme provedené změny
a vložíme text do rámu.

Textové rámy a jejich obsah

Nyní je zapotřebí spojit jednotlivé textové rámy tak, aby na sebe navazovaly. K tomu slouží propojovací
nástroj, který najdete pod ikonou se dvěma textovými sloupci a modrým trojúhelníčkem v menu Nástroje.

Provázání textových rámů



Obrázky vložíme do časopisu tak, že vytvoříme pomocí nástroje z hlavní nabídky obrázkový rám. Do něj
vložíme obrázek a dále ho editujeme obdobně jako v případě loga. Následně jednotlivé objekty umístíme
na správná místa, obrázky doplníme o rám nástrojem Rám ( s ). Hotový časopis můžeme přímo vytisknout
či vyexportovat do PDF. Součástí exportu je pokročilé nastavení vlastností výsledného PDF.

Výsledný PDF dokument

Scribus je nástroj poměrně intuitivní a ušetří sazeči mnoho práce při tvorbě dokumentů. Pokud narazíte
při seznamování se Scribusem na těžkosti, nenechte se odradit. O radu se obraťte na kolegy, kteří se
pohybují kolem projektu na webu Scribus.net (1) nebo českých stránek Scribus.cz (2) .

Odkazy
[1] http://www.scribus.net
[2] http://www.scribus.cz


Martin Šín – Natoč to a sestříhej!

Natoč to a sestříhej!
Martin Šín
Tvorba domácího videa se v dnešní době stává jedním požadavků kladených na výpo-
četní techniku. Tento rozmach je spojen nejen se stále rostoucím výkonem běžně dos-
tupných počítačů, ale také s masivním rozmachem a rozšířením digitálních kamer,
které se postupně stávají běžnou součástí domácností. V následujícím textu se dozvíte
základní informace a požadavky kladené na převod a zpracování videa v operačním
systému Linux.

Hardwarové požadavky
Kamera, která bude alespoň trochu podporovaná Linuxem (jádrem). Prakticky se dá říct, že fungují
všechny digitální kamery, které jsou v dnešní době dostupné, a pokud nefungují nyní, pak brzy začnou.
Jediný problém by mohl nastat v okamžiku, kdy by se výrobce přestal držet jakýchkoliv standardů.
FireWire karta (rozhraní IEEE1394), ať už je integrovaná na základní desce (řada běžně dostupných
MB) nebo v podobě PCI karty. Někteří výrobci (např. Sony) dodávají ke svým kamerám kompletní
příslušenství, tzn. kartu i propojovací kabel.
Dostatek času. Převod videa vždy patřil mezi ty časově nejnáročnější operace, které jsou prováděny na
počítači. Zvýšené časové nároky jsou kladeny nejen na čas nutný pro zpracování videa bez zásahu uživatele
(vlastní převod), ale i na čas i zkušenosti osoby pracující s videem (střih videa).

Požadavky na jádro Linuxu
Pro vlastní stažení videa z kamery se používá zcela výlučně dvgrab. Tento program pak využívají snad
všechny graﬁcké nadstavby. Program ovládá i stahuje data z kamery prostřednictvím /dev/raw1394. Bo-
hužel, některé přední distribuce (Fedora, Debian) vyjmuly počínaje jádrem 2.6.22 podporu /dev/raw1394
z jádra (z důvodu bezpečnosti), a tak není jiné volby než kompilace vlastního jádra. Instalace takového
vlastního jádra s podporou /dev/raw1394 může vypadat v Debianu např. takto:
1. instalace potřebných balíčků
apt-get install kernel-package libncurses5-dev
linux-source-2.6.22 linux-patch-debian-2.6.22
2. rozbalení jádra a aplikace dostupných záplat
cd /usr/src
tar xvvjf linux-source-2.6.22.tar.bz2
ln -sf linux-source-2.6.22 linux
cd linux
usr/src/kernel-patches/all/2.6.22/apply/debian 2.6.22-4
3. nastavení nového jádra
cp /boot/config-2.6.22-2-amd64 .config
make menuconfig
V jádru je potřeba nastavit následující:
Device Drivers --> IEEE 1394 (FireWire) support -->
<*> IEEE 1394 (FireWire) support
<*> OHCI-1394 support


<*> OHCI-1394 Video support
<*> Raw IEEE1394 I/O support

< > IEEE 1394 (FireWire) support - alternative stack, EXPERIMENTAL
4. vytvoření balíčku s novým jádrem (za použití initrd)
make-kpkg --initrd kernel-image
5. instalace nového balíčku a restart počítače
dpkg -i ../linux-image-2.6.22_2.6.22-10.00.Custom_amd64.deb

Nastavení jádra při možné kompilaci

Tím se po restartování (připojení kamery) vytvoří soubor /dev/raw1394, který se používá pro
získání dat z digitální kamery. Další případné problémy pak zpravidla spočívají v chybně nas-
tavených oprávněních k tomuto souboru.

Softwarové požadavky
Pokud máte splněny výše zmíněné předpoklady, pak se můžete pustit do vlastního stažení a úpravy videa.
dvgrab
Nástroj příkazové řádky pro stažení videa z kamery.
Kino
Kino je nelineární editor (umožňuje nelineární přístup k různým částem záznamu) pro Linux. Video
získané z kamery je uloženo ve formátech Raw DV či AVI (typ 1 i 2). AVI typu 2 má odděleno video


a zvuk v samostatných stopách, AVI 1 obsahuje zvuk ve video stopě, a tak se podobá spíš surovému
formátu RAW.

Kino při editaci ﬁlmu

Výsledek je možno exportovat do formátu DVD, Video CD, SVCD, MPEG nebo jednoduše nechat pro
pozdější převod v surových formátech Raw, AVI 1 či 2. Program zvládá jak import videa z kamery, tak
jeho další zpracování (střih i přidání efektů).

Klady
+ možnost ovládání kamery
+ stabilní zázemí mírně se rozvíjejícího projektu

Zápory
− neintuitivní prostředí
− nutnost vykreslení efektů ještě před vlastním převodem
− mírné nestability při práci

Kdenlive
Jedná se o velmi mladý projekt, který se v současné době velmi dynamicky vyvíjí. S tím je spojeno nejen
velké množství vymožeností, které tento program prakticky posouvají mezi přední programy určené ke
zpracování videa, ale také má tento vývoj za výsledek velké množství chyb a z toho vyplývající nestabilitu
programu.
Program v dnešní době nabízí ten nejlepší komfort dalšího zpracování získaného videa. Obsahuje ohrom-
nou spoustu exportních formátů, mj. Flash, XVid, Theora, Real Video. Umožňuje snadnou úpravu
a použití efektů, přidává možnost skládat výsledek zpracováním jednotlivých zvukových a video stop.
Překlad programu do češtiny je hotov a čeká na své začlenění do projektu.



Kdenlive při editaci ﬁlmu

Klady
+ komfortní ovládání programu
+ spousta přechodů a jejich použití na závěr
+ intuitivní ovládání
+ rozdělení do více zvukových a video stop

Zápory
− nestabilita programu a jeho chyby
− pomalé kódování videa

DeVeDe
Program sám neumí stahovat video ani ho dál upravovat. Hodí se však pro rychlý převod získaného
snímku do nějakého rozumnějšího formátu. K tomu používá program mencoder, a tak zvládá převod
velmi velmi rychle (i na slabších strojích).
Ovládání programu je velmi jednoduché a přitom také účelné. Program je kompletně počeštěn a pod-
poruje vytvoření jednoduché nabídky DVD spolu s členěním ﬁlmu na kapitoly. Výsledkem převodu jsou
požadované soubory (DVD, VCD, SVCD, DivX, MPEG, CVD) nebo rovnou obraz .iso určený k vypálení.



DeVeDe při převodu

Projektů určených ke zpracování videa je mnohem více, za všechny jmenujme alespoň Cinellera a Avide-
mux. Záleží na každém, který z těchto programů si zvolí, ať už to bude jeden z výše uvedených, nebo
zrovna ten, na který zde nezbylo místo. K dispozici jsou tak více či méně profesionální nebo uživatelsky
přívětivé programy, rozhodně je ale z čeho vybírat.


Zdeněk Wagner – Skenování v Linuxu, profesionálně i pro radost

Skenování v Linuxu, profesionálně i pro radost
Zdeněk Wagner
Cílem přednášky je ukázat, jak lze na počítači s operačním systémem Linux skenovat
obrázky, a to jak pro osobní domácí použití, tak na profesionální úrovni pro další zpra-
cování v DTP. Po obecných úvahách, jaké zvolit zařízení a jak skener nejpohodlněji
nainstalovat a po nezbytném teoretickém úvodu bude představen program VueScan.
Těžištěm přednášky budou praktické demonstrace pracovních postupů při skenování
i při zpracování raw snímků z digitálních fotoaparátů. Text je určen zejména pro
běžné uživatele, nikoliv pro experty. Jistá zjednodušení jsou tedy záměrná.

It [Babbage’s analytical engine] has no pretentions whatsoever to originate anything but it can do whatever
you know how to order it.
Ada Adelaida countess of Lovelace

Úvod
Název osobní počítač napovídá, že se jedná o přístroj sloužící k počítání. Ve skutečnosti je název his-
torickým reliktem. V současnosti jen malá část počítačů slouží skutečně k počítání. Většina počítačů se
používá k mnoha jiným činnostem. Jedním z úkolů, na něž jsou počítače využívány, je zpracování grafiky.
Obrázek můžeme vytvořit přímo v počítači, ale velmi častým zdrojem, s nímž pak dále pracujeme, je
grafický soubor vzniklý digitalizací existující předlohy. Kvalita konečného výsledku je závislá na způsobu
provedení digitalizace. Informaci, kterou nesprávně provedenou digitalizací ztratíme, již nikdy nevrátíme
zpět. Úspěch či neúspěch závisí tedy na použitém hardwaru i softwaru, a samozřejmě též na způsobu jeho
použití.
Předlohou, již chceme digitalizovat, může být obraz na neprůhledné podložce (papír, plátno), na průhledné
podložce (film), nebo reálná scéna v interiéru či exteriéru. V prvních dvou případech použijeme skener,
v posledním případě fotografický přístroj, buď digitální, nebo klasický filmový, čímž převedeme úlohu na
předchozí případ. Později si ukážeme, že zpracování obrázků z digitálních fotografických přístrojů se od
skenování v principu neliší.
S nevhodným hardwarem či softwarem nelze dobrých výsledků dosáhnout. Hardwarové a softwarové
nástroje, které se snaží vzbudit zdání své inteligence, také nejsou zárukou kvality, často je tomu právě
naopak. Kvalitní nástroj sám od sebe neudělá nic, ale jak říká motto, dokáže udělat vše, když víme, jak
o to požádat.

Rozlišení
Při výběru skeneru se budeme ptát, jaké rozlišení potřebujeme. Od tiskařů víme, že kvalitní tisk barevné
fotografie vyžaduje 300–400 dpi, černobílá polotónová grafika (fotografie) přibližně 600 dpi a pro pérovky
600–1200 dpi. Pérovky raději nakreslíme vektorovým editorem, případně naskenujeme v nižším rozlišení
a vektorizujeme softwarově. Příprava tiskových předloh ve vyšším rozlišení nemá smysl.
Při skenování nesmíme volit příliš malé rozlišení, protože tím ztrácíme informaci. Příliš velké rozlišení
však prodlužuje čas zpracování, zvětšuje velikost souboru, ale přidává pouze balast, nikoliv informaci.
Jaké je tedy vhodné rozlišení skeneru?
Začneme skenováním filmu. Rozlišovací schopnost běžných filmů je typicky 100 čar na milimetr. Některé
profesionální filmy dosahují rozlišovací schopnosti téměř dvojnásobné, ale nesmíme zapomenout na rozlišo-


vací schopnost použité optiky. Hodnota 100 čar na milimetr je tedy vhodným charakteristickým ukaza-
telem. Rozlišovací schopnost se měří jako počet bílých čar proložených stejně silnými čarami černými. Hod-
nota 100 čar na milimetr tedy odpovídá 200 pixelům. Rozlišení skeneru určíme jednoduchým výpočtem
200 · 25.4=5008 dpi. Většina objektivů však nemá takové rozlišení v celé ploše obrazu, můžeme počítat
s hodnotou 50 čar na milimetr, tedy přibližně 2500 dpi.
Při zvětšování snímku z filmu na fotografický papír ztratíme podle prostého matematického výpočtu
přibližně řád. Ve skutečnosti ztratíme ještě více, protože fotografický papír je určen pro lidské oko a jeho
rozlišení odpovídá typicky 200 dpi. Při skenování obrazů chceme zaznamenat tahy malířova štětce, ale ani
na to není třeba extrémně velké rozlišení. V praxi se tedy jen výjimečně setkáme s předlohou obsahující
více informace, než odpovídá rozlišení 600 dpi.

Ukázka správně a špatně naskenované černobílé fotografie

Stejný výpočet použijeme pro zjištění, kolik megapixelů má mít snímací čip digitálního fotoaparátu.
Chceme-li zaznamenat stejné množství informace jako jedno políčko kinofilmu o rozměrech 24×35 mm,
tj. přibližně 1 in×1.5 in, potřebujeme 35 MPix. Pro objektiv s rozlišením 50 čar na milimetr zcela postačuje
10 MPix.



Barevná hloubka
Spočítáme-li si, kolik barev lze zaznamenat ve 24bitovém obrázku v prostoru RGB, připadá nám smysl
této otázky dost nejasný. Vraťme se na okamžik znovu k černobílé fotografii. Je známo, že lidské oko rozliší
10% rozdíl v jasu. Pokud máme možnost srovnání, dokážeme rozlišit 5% rozdíl. Jeden bajt zaznamená
256 úrovní šedé, tedy mnohem více, než lidské oko rozezná. Přesto tato barevná hloubka v jistých situacích
nestačí. Problém nastane, pokud nejsme spokojeni s tonalitou a chceme ji upravit.
Obrázek Ukázka správně a špatně naskenované černobílé fotografie ukazuje správně a špatně naskeno-
vanou fotografii. V prvním případě (obrázek vlevo) jsme upravili tonalitu přímo při skenování. Připojený
histogram ukazuje, že jsou zastoupeny všechny stupně šedi od bílé po černou. Prostřední obrázek byl
získán skenováním bez korekcí. Je zřejmé, že v obrázku chybí bílá i černá. Obrázek byl následně upraven
v grafickém editoru gimp tak, aby byl zachován stejný odstín oblohy a ve výsledku byla zastoupena
bílá i černá. Z histogramu připojeného k obrázku vpravo je zřejmé, že jsme ztratili mnoho stupňů šedi
ve stínech. Výřez, zobrazený na obrázku Výřez ze správně a špatně naskenované fotografie, ukazuje, že
v tmavých částech skutečně došlo k posterizaci. Při větších úpravách barevných obrázků dochází ještě
k větším problémům, vznikají nepěkné barevné mapy. Monitor bývá k takovým problémům milosrdný,
často je ani nepostřehneme, pokud nemáme dostatečně vycvičený zrak. O to nepříjemnější je překvapení
z pohledu na vytištěný výsledek.
Barevné korekce je tedy nutno dělat již při skenování, a to v analogovém režimu, pokud to hardware
umožňuje, nebo alespoň ve větší barevné hloubce. Budeme si tedy vybírat skener, který je schopen ve
větší barevné hloubce pracovat, a skenovací software, který takovou informaci umí využít.

Výřez ze správně. . . . . . a špatně naskenované fotografie

Připojení skeneru k počítači
Skenery lze připojovat na čtyři různá rozhraní. Snadnost oživení komunikace mezi skenerem a počítačem
pracujícím v Linuxu závisí na tom, jaké rozhraní pro připojení zvolíme.


Nejméně problémů způsobují skenery komunikující přes SCSI (Small Computer System Interface). Toto
rozhraní totiž definuje i komunikační jazyk mezi počítačem a perifériemi. Implementace ovladače je tudíž
obvykle snadná. Pokud kupujeme nový počítač a plánujeme využití SCSI, měli bychom si vybrat základní
desku, která již tento řadič obsahuje. Starší počítače často SCSI hardware neobsahují. SCSI řadič musí
být samozřejmě podporován v Linuxu, buď přímo v kernelu, nebo jako modul. Před nákupem si tedy
ověřte, zda podpora pro Linux existuje.
Připojení skeneru přes USB (Universal Serial Bus) je již obtížnější. Ovladač USB je standardní součástí
Linuxu, ale podpora USB ještě neznamená, že bude počítač schopen komunikovat se skenerem. USB totiž
nemá jednotný komunikační jazyk. Musíme tedy mít ovladač pro daný model skeneru. Skenovací software
řadu ovladačů obsahuje. Musíme si tedy ověřit, zda má ovladač pro skener, jenž si chceme koupit.
V případě rozhraní IEEE 1364 (FireWire) je situace podobná. Opět si musíme ověřit, zda pro daný skener
existuje ovladač. Navíc často standardní kernel neobsahuje modul pro toto rozhraní. Buď musíme nains-
talovat nějaký rozšířený kernel, nebo si jej zkompilovat sami ze zdrojových kódů. Budeme též potřebovat
modul sbp2.
Skenery komunikující přes paralelní rozhraní jsou v Linuxu prakticky nepoužitelné. Jejich komunikační
jazyk je speciální, většinou nedokumentovaný. Fungují pouze se speciálními programy dodávanými s přís-
lušným skenerem. Tyto programy jsou psány pro MS Windows, nebo Macintosh.
Hybridní zařízení typu tiskárna-skener-kopírka-fax patří do stejné skupiny. Jsou určeny pro kanceláře, aby
si úředníci mohli snadno naskenovat fakturu či jiný dokument, vložit snadno do dokumentu v MS Office
apod. Je zřejmé, že výrobce takového zařízení s provozem v Linuxu nepočítá, dokumentaci neposkytuje,
takže užitná hodnota se blíží nule.

Instalace skeneru
V současných linuxových distribucích se starají, jednoduše řečeno, dva systémy: hotplug a kudzu. Hotplug
monitoruje zařízení, která se připojí v době, kdy je operační systém v běhu. Typickým zařízením, které
je nakonfigurováno dynamicky po připojení, je USB flash disk. Skenery komunikující přes USB jsou na
tom podobně. Obvykle stačí zapnout skener před startem skenovacího programu.
Kudzu monitoruje zařízení, která jsou aktivní v okamžiku startu systému. Umožňuje přidávání ovladačů
pro nový hardware a odstranění ovladačů pro hardware, jenž byl z počítače odebrán. Kudzu po instalaci
nakonfiguruje některé hardwarové řadiče. Pokud je hardware v počítači trvale, je vše jednoduché. Obvykle
funguje automatická detekce, takže jen potvrdíme to, co kudzu nabízí. Poněkud složitější je to v případě
skenerů. Nechceme totiž mít skener trvale zapnutý, chceme jej zapnout jen v době, kdy chceme skutečně
skenovat. Pak jej ale kudzu nenajde. Musíme mu tedy pomoci.
Začneme tím, že zapneme skener a počkáme, až se jeho hardware inicializuje. U některých skenerů to
může trvat i půl minuty. Pokud není skener inicializován, nekomunikuje s počítačem a kudzu jej nemá
šanci najít. Stolní deskové skenery obvykle po zapnutí rozsvítí lampu, zahýbají mechanismem pro posun
snímací hlavy a následně ji přesunou do výchozí polohy. Tím je inicializace ukončena.
Nyní můžeme zapnout počítač (nebo restartovat, pokud běžel). Kudzu najde nový hardware. Stiskneme
libovolnou klávesu, abychom se dostali do nabídky. Vybereme automatickou konfiguraci a pokud jsme
spokojeni s tím, co kudzu nabízí, volbu potvrdíme. Po startu systému ověříme funkčnost skeneru, případně
provedeme zbývající nastavení. To je však pouze začátek, naše úloha ještě neskončila.
Následující krok je velmi důležitý. Vypneme skener a restartujeme počítač. Kudzu oznámí, že byl ode-
brán hardware. Stiskneme libovolnou klávesu, abychom se dostali do nabídky. Vybereme možnost Keep
configuration. Kudzu oznámí, že byl ze systému odstraněn skener. Opět potvrdíme, že si přejeme jeho
konfiguraci zachovat. Od tohoto okamžiku se při startu systému nebude kudzu na skener dotazovat. Infor-
mace v konfiguraci bude trvalá, takže můžeme při běhu počítače podle potřeby skener zapínat a vypínat.


Tuto akci provedeme pro všechny skenery a další periferní zařízení (týká se to např. některých USB
tiskáren).
Nezapomeňte, že kromě vlastního skeneru je nutno nakonfig-
urovat také komunikační rozhraní a emulační moduly. Když
kudzu najde nový skener, nabídne konfiguraci všech potřeb-
ných modulů. Po startu s vypnutým skenerem bude chtít
všechny tyto moduly odstranit. Musíme ve všech případech
zvolit, že se má jejich konfigurace zachovat. Proto si poz-
namenejte, co vše kudzu přidával, když našel nový skener.
Kudzu uchovává informace o konfiguraci hardware v sou-
borech, jejichž jména se liší v různých distribucích. Jména
těchto souborů najdete v dokumentaci ( man kudzu ). Před
instalací skeneru si můžete kopie souborů uschovat. Pokud se
instalace skeneru nepovede, můžete vrátit původní soubory
a zkusit instalaci znovu.

Vytvoření skupiny

Zmínili jsme se, že některé skenery vyžadují do-
datečné ruční nastavení. Týká se to SCSI skenerů
a skenerů komunikujících prostřednictvím IEEE
1364, které též využívají subsystém SCSI. Uži-
vatel musí mít právo zápisu na všechna zařízení
/dev/sg*. Pokud jste pro konfiguraci skeneru pou-
žili kudzu podle výše uvedeného návodu, pak tato
zařízení nenajdete.
Přidání uživatele do skupiny v grafickém rozhraní GNOME

Po zapnutí skeneru je vytvoří udev a po vypnutí skeneru je opět odstraní. Musíme tedy nakonfigurovat
udev tak, aby tato zařízení vytvářel se správnými přístupovými právy. Nejprve si vytvoříme novou
skupinu, například scanner . Uživatele, kteří mají mít přístup ke skeneru, přidáme do této skupiny.
Při použití grafického prostředí se nemusí vytvoření skupiny podařit. Použijeme tedy jednoduchý trik
ukázaný na obrázku Přidání uživatele . . . . Nejprve vytvoříme uživatele scanner , pro něhož necháme
založit privátní skupinu, ale nevytvoříme domovský adresář.
Pak do této skupiny přidáme postupně všechny uživatele, kteří mají mít ke skeneru přístup (označíme
jméno uživatele a zvolíme Vlastnosti resp. Properties). Na závěr zrušíme uživatele scanner . Skupina
zůstane zachována, protože obsahuje jiné členy. Podstatné informace pro nastavení přístupových práv
k vytvořeným zařízení čte udev ze souboru /etc/udev/permissions.d/50-udev.permissions. Zařízení /dev/sg*
patří standardně uživateli root a skupině disk . Skupině scanner přidělíme zařízení tímto řádkem:
sg*:root:scanner:0660

Původní definici najdeme pod nadpisem scsi devices . Po uložení změn je nutno restartovat udev
(nebo celý počítač). Při dalším zapnutí skeneru již budou přístupová práva nastavena správně.



Připojení digitálního fotoaparátu
Současné digitální fotoaparáty podporují některý ze dvou nejčastějších protokolů: Mass Storage Device
(MSD) a PTP (Picture Transfer Protocol). MSD je totéž, co vyžadují USB ﬂash disky. Podpora je tedy
v Linuxu automaticky, není nutno nic instalovat. Pokud nepoužíváme hal daemon, musíme si pouze zapsat
záznam do /etc/fstab, aby mohl příslušné zařízení připojit libovolný uživatel. Záznam může vypadat takto:
/dev/sdb1 /mnt/vfat vfat defaults,user,noauto 0 0

A jak jsme přišli k zařízení /dev/sdb1? Přiřazení provedl automaticky hotplug. Potřebné informace zjistíme
příkazem dmesg po připojení a zapnutí fotoaparátu:

usb 1-4: new high speed USB device using ehci_hcd and address 2
usb 1-4: configuration #1 chosen from 1 choice
Initializing USB Mass Storage driver...
scsi2 : SCSI emulation for USB Mass Storage devices
usb-storage: device found at 2
usb-storage: waiting for device to settle before scanning
usbcore: registered new driver usb-storage
USB Mass Storage support registered.
Vendor: NIKON Model: D200 Rev: 1.00
Type: Direct-Access ANSI SCSI revision: 02
SCSI device sdb: 4001761 512-byte hdwr sectors (2049 MB)
sdb: Write Protect is off
sdb: Mode Sense: 0f 00 00 00
sdb: assuming drive cache: write through
SCSI device sdb: 4001761 512-byte hdwr sectors (2049 MB)
sdb: Write Protect is off
sdb: Mode Sense: 0f 00 00 00
sdb: assuming drive cache: write through
sdb: sdb1
sd 2:0:0:0: Attached scsi removable disk sdb
usb-storage: device scan complete

Všimněte si přiřazení zařízení sdb1 na třetím řádku zdola. To je přesně ten údaj, který potřebujeme pro
/etc/fstab.
Pro použití PTP již potřebujete nějaký program. Software dodávaný s fotoaparáty je obvykle určen pro
Windows a Macintosh. V Linuxu je tento protokol implementován například v programu Gnome Photo
Tool.
Staré „levné (tehdejší levné přístroje byly dražší než některé současné drahé. . . ) přístroje mají svůj
vlastní nekompatibilní komunikační protokol. Pak nám v Linuxu zbývá jediná metoda: použití externí
čtečky. Ty totiž podporují protokol MSD. Některé notebooky jsou opatřeny interními čtečkami, k nimž
však většinou není dodávána dokumentace, takže v Linuxu podporovány nejsou.



Jak pracuje skener
V této kapitole nás nebudou zajímat technické detaily. Zaměříme se pouze na základní princip. Skener
nejprve svým snímacím čipem převede obraz na elektrické signály. Tyto signály mohou projít analogovými
úpravami ještě před převodem na digitální informaci. Digitální údaje jsou pak odeslány skenovacímu
programu v plné barevné hloubce. Program provede další úpravy podle požadavků uživatele, zkonvertuje
obrázek do požadovaného formátu a uloží na disk. Skenování tedy probíhá ve dvou fázích: sběr dat
a jejich zpracování. Program VueScan, o němž se zmíníme později, umožňuje uložení surových dat se
skeneru v plné barevné hloubce. Jejich zpracování, tj. druhou fázi, můžeme provést později, a to i na
počítači, který není ke skeneru připojen.
A jak pracuje digitální fotoaparát? Obraz je snímacím
JPEG je označení algoritmu ztrátové kompre-
čipem převeden na elektrické signály a upraven, zejména se vyvinutého konsorciem Joint Photographic
je barevně vyvážen podle nastavené teploty chromatič- Experts Group. JFIF (JPEG File Interchange
nosti osvětlení (v nouzi si teplotu chromatičnosti přístroj Format) je název grafického formátu, v němž
určí automaticky). Výsledek je pak uložen na paměťovou je komprese JPEG použita. Obvyklé přípony
souborů jsou .jpg, .jpeg a .jfif. Kompresi JPEG
kartu obvykle ve formátu JFIF, který je často nesprávně mohou používat i jiné grafické formáty, napří-
označován jako JPEG nebo JPG. klad TIFF (Tagged Image File Format).

Jak jsme si již řekli, takový soubor nelze výrazně barevně upravovat. Nelze jej dokonce ani editovat,
protože ztrátová komprese odstranila některé detaily (drobné úpravy jsou možné s minimálním vlivem na
kvalitu, ale na větší zásahy zapomeňte). Obrázky však lze ukládat ve formátu raw v plné barevné hloubce
a s bezztrátovou kompresí. Soubory pak zpracujeme programem, který umí číst raw formát. Vidíme tedy
opět dvě fáze, pouze s tím rozdílem, že první fáze proběhne bezprostředně po fotografování, druhá fáze
až mnohem později při domácím zpracováním. Analogie se skenováním je více než zřejmá a úpravy, které
musíme provést při zpracování raw souborů, jsou stejné. Není proto nijak překvapivé, že je tato funkce
implementována ve skenovacím programu VueScan.

Volba skenovacího programu
Prvotní kritérium pro volbu skenovacího programu je přirozené: musí umět spolupracovat se skenerem,
který chceme použít. Druhé kritérium plyne z toho, co již bylo zmíněno: software musí umět využít
plnou barevnou hloubku a provést požadované korekce. Chceme-li pracovat s profesionální kvalitou, musí
software podporovat správu barev, tedy musí umožnit instalaci ICC profilu skeneru.
Linuxové distribuce obsahují starší scanimage, nebo novější sane (Scanner Access Now Easy). Oba pro-
gramy mohou existovat jak samostatně, tak jako plugin v grafickém editoru gimp (GNU Image Ma-
nipulation Program). S levnými skenery obvykle komunikují dobře. Problémy nastávají při spolupráci
se skenery poloprofesionální a profesionální třídy. Při prvním pokusu se skenerem Microtek ScanMaker
9800XL program xscanimage zapomněl rozsvítit a zkalibrovat lampu, při druhém pokusu se zhroutil
uprostřed skenování, hlava zůstala v polovině dráhy a bylo nutno restartovat počítač a vypnout a zap-
nout skener. Původně plánovaný srovnávací obrázek jsem tedy nevytvořil, protože jediné, co se mi takto
podařilo získat, byl dokonale černý obdélník z prvního pokusu.
Ještě složitější je situace při skenování barevných negativních filmů. Inverzi černobílého negativu snadno
provedeme v jakémkoliv grafickém editoru. V případě barevného negativu to není tak jednoduché. Musíme
totiž ještě odečíst žlutou masku, jejíž hodnotu buď musíme získat z nějaké databáze, nebo ji musíme
naměřit. Pro tento účel již potřebujeme specializovaný program.
Chceme-li skenovat v Linuxu s profesionální kvalitou, máme vlastně jedinou možnost: program VueScan
(1)
. Tento program je shareware a existuje pro Linux, Macintosh a Windows. Má dvě verze, standardní
a profesionální. Profesionální verze je dražší, ale nabízí více funkcí. Standardní verze pro Linux je pro


domácí nekomerční použití zdarma. Program VueScan podporuje nyní 750 deskových a ﬁlmových sken-
erů a mnoho raw formátů digitálních fotopřístrojů. Profesionální verze umí dokonce zkalibrovat skener
i tiskárnu, tj. vytvořit ICC proﬁly, pokud máte kalibrační terč IT8, Q60 nebo jiný ekvivalent. Cena
profesionální verze zahrnuje doživotní aktualizaci.
Ke kalibračnímu terči existují numerická data
získaná kolorimetrickým proměřením každého
Praktické tipy terče samostatně. Terč Q60 je vzhledově ste-
jný, ale k dispozici jsou pouze průměrná kolori-
V této sekci se budeme věnovat jen základům práce. metrická data příslušné šarže. Výrobce zaruču-
je dostatečně malý rozptyl parametrů v rámci
Všechny podstatné informace najdete v manuálu a zák- šarže. Číslo šarže je vytištěno na terči a datové
ladní postupy budou předvedeny během přednášky. soubory jsou volně dostupné na internetu.

Jak již bylo poznamenáno, profesionální licence zahrnuje doživotní aktualizace. Instalace programu Vue-
Scan v Linuxu je jednoduchá, pouze se rozbalí soubor vuescaNN.tgz (NN nahraďte číslem verze) do
libovolného adresáře. Při práci s programem si nastavujete parametry, jež zůstávají zachovány. Po prvním
spuštění nové verze se načtou parametry vytvořené verzí předchozí. Nová verze však nemusí vždy všem
starým parametrům rozumět, což vede často k haváriím programu. Nastavte tedy raději po instalaci nové
verze defaultní hodnoty parametrů.

Nastavení bílého a černého bodu při skenování textu



VueScan bude pracovat pouze s těmi skenery, které najde při startu programu. Než tedy spustíte VueScan,
zapněte skener. Nezapomeňte, že inicializace některých skenerů může trvat i půl minuty. Nastartujete-li
VueScan předčasně, skener nenajde. Náprava je naštěstí jednoduchá. Stačí zavřít VueScan a znovu jej
otevřít.
Při skenování nastavíme bílý a černý bod podle histogramu. Pokud skenujeme text na bílém papíře, měli
bychom nastavit bílý bod na hodnotu přes 80 %, což ale vstupní pole nepovolí. Lze to však nastavit
graﬁcky na histogramu. Protože chceme mít ve výsledku černý text na bílém podkladu, posuneme tro-
júhelníčky na vnitřní okraj píků, jak je ukázáno na obrázku Nastavení bílého a černého bodu při skenování
textu.
Při práci s digitálním fotoaparátem se též snažíme udělat co nejvíce korekcí v analogovém režimu. Pokud
to jde, nastavíme přesně vyváření bílé a expozici podle 18% šedé tabulky. Není-li to možné, pak alespoň
kontrolujeme histogram a případně expozici upravíme pomocí expozičních korekcí. Na obrázku Barevné
vyvážení podle plochy s neutrální barvou vidíte, že při takovém způsobu práce i v extrémních světelných
podmínkách (ostré světlo v Norsku a ztmavení oblohy polarizačním ﬁltrem) lze dosáhnout vyrovnaného
histogramu. Protože vím, že budova je bílá, nastavil jsem vyvážení barev při „skenování raw snímku tak,
aby barva označeného místa byla neutrální. V programu VueScan toho docílíme tím, že na dané místo
klikneme pravým tlačítkem myši.

Barevné vyvážení podle plochy s neutrální barvou



ICC profily a kalibrace
ICC profily vzešly z dílny International Color Consortium (2) . Obsah souboru je prostý, je to, zjednodušeně
řečeno, interpolační tabulka, která umožňuje nejen zaznamenat korekce, ale též přepočítat obrazová
data z jednoho barevného prostoru do jiného, třeba i s jiným počtem souřadnic. Můžeme například
zkonvertovat obraz z prostoru Adobe RGB do Euroscale CMYK.
Kalibrace skeneru slouží k tomu, abychom mohli automaticky konvertovat signály ze snímače do nějakého
standardního prostoru, sRGB pro monitor PC, Apple RGB pro monitor počítačů Apple, Adobe RGB
pro tisk. V programu VueScan k tomu slouží funkce Profile scanner . V podstatě se naskenuje kalibrační
terč a porovnáním s kolorimetrickými daty, buď dodanými od výrobce terče, nebo použitím standardních
hodnot, se vypočte ICC profil.
S kalibrací inkoustové tiskárny je však problém. Ovladače jsou obvykle psány pouze pro Windows a Macin-
tosh. Bohužel dosud neznám tiskárnu, pro niž by existoval firemní ovladač pro Linux, který by umožňoval
řízení velikosti kapky v závislosti na druhu papíru a umožňoval instalaci ICC profilů. Tisk tedy musíme
prozatím provádět v jiném operačním systému (např. využitím virtuální mašiny pomocí VMWare Serveru
(3)
. V ovladači tiskárny vypneme korekce a funkcí Make IT8 target vytiskneme kalibrační terč. Počkáme
24 hodin, během nichž dojde ke stabilizaci barev. Potom vytvoříme ICC profil tiskárny funkcí Profile
printer . Musíme samozřejmě použít zkalibrovaný skener. Profil musíme vytvořit pro každý druh papíru,
na nějž tiskneme. Kupujeme-li značkové papíry a značkové inkousty, není nutno kalibraci opakovat při
výměně inkoustu ani při otevření nového balení papíru. Výrobci zaručují vysokou stabilitu produkce.

Odkazy
[1] http://www.hamrick.com
[2] http://www.color.org
[3] http://www.vmware.com


Svatopluk Vít – Máte-li dobrou paměť, zkuste pexeso

Máte-li dobrou paměť, zkuste pexeso
Svatopluk Vít
Jsem člověk hravý a mám ďábelské nápady. Navíc vím, jak děti milují, když se mohou
účastnit neobvyklých činností. Pojďte jim to dopřát. Sedneme si k počítači a uděláme
si jednoduché pexeso.
Hned zkraje upozorním, že to není počítačový program, počítač využijeme jen jako nástroj. Navíc na konci
stejně potřebujeme manuální práci v podobě stříhání. Budeme potřebovat OpenOﬃce.org (1) , tiskárnu
(pokud možno barevnou), tužší papír a nůžky. Nejlépe je pustit děti do tvorby úplně od počátku a vy
můžete dělat odborný dozor. Ukažte jim, že počítač nejsou jen zastřelení marťani nebo skákající ježek.
Pro účely tohoto návodu jsem vše trochu zjednodušil. Klasické pexeso (alespoň pokud si pamatuji), je
dodáváno se 64 kartičkami, tj. 32 páry obrázků. Pro naše účely si vytvoříme pouze 16 okének, tedy
osm párů. Zvídavější z vás však jistě budou vědět, jak
V rámci našeho postupu nebudeme řešit dru-
postup upravit a udělat si obrázků více. Nesnažte se hou stranu obrázků, ponecháme je bílé. Pokud
za každou cenu „nacpat co nejvíce obrázků na jednu byste chtěli, můžete využít existující síť čtverců
stranu. Nic vám nebrání udělat okénka větší a vytvořit a dát na všechny jeden motiv. Chce to ovšem
tiskárnu s duplexní jednotkou nebo přesnou
si víc stránek. Čím více obrázků bude, tím je pexeso ruku při vkládání papíru pro potisk na druhou
těžší a hra bude delší. stranu.

Pokud otevřete nový dokument v OpenOﬃce.org Draw, zjistíte, že má nastaven výchozí pravý a levý okraj
ve vzdálenosti půl centimetru. Protože je šířka 21 centimetr, zbývá nám 20 centimetrů, což znamená, že
při čtyřech čtvercích bude výsledná velikost čtverce 5 × 5 centimetrů. Proveďte i přenastavení okrajů
stránky pomocí nabídky Formát – Stránka. Levý i pravý okraj nastavte na půl centimetru.

Nastavení obdélníku na 5 × 5 cm

Nakreslete libovolný obdélník. Jeho rozměry změňte na 5 × 5 centimetrů. Pro přesné nastavení využijte
nabídku Formát – Umístění a velikost, případně stiskněte klávesu F4 . Pokud se vám nelíbí barva výplně,
použijte nabídku Formát – Oblast. Z rozbalovací nabídky Vyplnit na záložce Oblast zvolte Žádný případně
Barva a vyberte si požadovanou barvu.



Vlastní pole se čtverci

Jako dobrá alternativa k vestavěným symbo-
Dalším krokem bude zkopírování obdélníku ještě třikrát lům můžete využít i jakékoliv svobodně dos-
vedle sebe. Postupně si všechny čtyři čtverce srovnejte tupné obrázky. OpenOﬃce.org zatím nativně
do řady a celou řadu opět třikrát zkopírujte po celé ploše nepodporuje vkládání SVG formátu (v němž je
šířena například knihovna obrázku Open Cli-
papíru. Správné pexeso má samozřejmě vyobrazeno vždy part Library). Nicméně najdete jistě i dost svo-
několik sad obrázků. bodných obrázků.

V našem případě budeme potřebovat celkem osm symbolů. Protože si chceme
vystačit jen a pouze s OpenOﬃce.org. Podíváme se tedy na panel nástrojů
Panel s dostupnými symboly a na symboly zde umístěné.

Pak svůj další postup zautomatizujte. Před vložením symbolu nejdříve vyberte požadovanou barvu (po-
mocí paletky v horní části). Pak si dole zvolte symbol a vložte jej do jednoho ze čtverců. provedete to
tak, že držíte levé tlačítko myši a tažením nastavíte velikost symbolu. Protože se symboly musí v pex-
esu vyskytovat v páru, použijte klávesovou kombinaci Ctrl+c a Ctrl+v . Tím si vždy daný symbol
zkopírujte. Já jsem si vybral symbol srdce a červenou barvu.



Symbol srdce v akci

Celý postup ještě zopakujte pro zbylých sedm symbolů. Řádně si tak celou operaci procvičíte. Vaše pexeso
pak může vypadat třeba takto.

Celé pexeso

Aby bylo vše dokonalé, vezměte do ruky nůžky a na tvrdém papíru vytištěné pexeso vystřihněte.

Odkazy
[1] http://www.openoﬃce.cz


Sborník Open Workshop Olomouc 2007

Sborník Open Workshop Olomouc 2007

Recommended

Recommended

More Related Content

Similar to Sborník Open Workshop Olomouc 2007

Similar to Sborník Open Workshop Olomouc 2007 (20)

More from Liberix, o.p.s.

More from Liberix, o.p.s. (20)

Recently uploaded

Recently uploaded (11)

Sborník Open Workshop Olomouc 2007