1. Závěrečný úkol – Kurz práce s informacemi (KPI 11)
Argumentace: Pro svůj závěrečný úkol jsem si jako téma vybrala osobnost Františka Sušila. Hlavním
důvodem byl fakt, že jsem v podzimním semestru 2012 zpracovávala na téma jeho Sbírky nové referát
do Semináře literatury 19. století, takže mám po ruce potřebné informace. Toto téma zapadá
do kontextu mého studia – studuji kombinaci oborů Český jazyk a literatura / Hudební výchova se
zaměřením na vzdělávání. František Sušil svým dílem spadá do obou těchto disciplín. Definování
názvu práce pak bylo celkem snadné, jednoduše vyplývá z obsahu práce:
Název práce: Život a dílo Františka Sušila
František Sušil je jedním z představitelů etapy národního obrození, vedoucí postava národního
katolického hnutí na Moravě.
František Sušil se narodil 14. června 1804 v Rousínově u Brna v rodině hostinského. Vystudoval
gymnázium v Kroměříži, následně filologii a teologii v Brně. Poté, co byl roku 1827 vysvěcen
na kněze, působil téměř deset let jako kaplan v Olbramovicích u Moravského Krumlova a krátce také
v Komárově u Brna. Roku 1837 byl povolán jako profesor na bohoslovecký ústav v Brně. Vřelým
katolickým a slovanským smýšlením zde silně zapůsobil na řadu svých žáků, kteří vytvořili
tzv. Sušilovu družinu. Mj. k ní patřili Beneš Metod Kulda, Jan Bílý, Vladimír Šťastný.
František Sušil byl uznáván jako vůdčí osobnost katolického národního hnutí na Moravě. Podílel se
na založení několika kulturních a společensko-národních spolků a institucí katolického zaměření
(např. Moravské národní jednoty, 1849, Dědictví Cyrila a Metoděje, 1850). Dal podnět k založení
časopisu Hlas jednoty katolické r. 1849.
František Sušil debutoval v literatuře již roku 1825 svými verši v almanachu Denice, dále přispíval
do časopisů Poutník slovanský, Časopis Českého muzea, Krok, Hlas jednoty katolické, Blahověst,
ale také do časopisů zahraničních (slovenského Cyrila a Metoda, vídeňské Vesny). U básní též
používal pseudonymu F. S. Rousinovský.
Sušilova literární činnost je teologická (překlad a výklad Nového zákona z let 1864-1872, Spisy
svatých otců apoštolských z roku1837, aj.), překladatelská (Hymny církevní, 1846, Antologie
z Ovidia, Catulla, Propertia a Muséa, 1861, překlady jihoslovanských a ruských lidových písní),
básnická a sběratelská. Jeho dílo básnické nebylo příliš vysoce ceněno (např. Růže a trní, 1851,
Sebrané básně, 1862). Sušil se zabýval také versologií (Krátká prozodie česká, 1856).
Jádro Sušilovy tvůrčí aktivity spočívá v národopisné sběratelské činnosti. Lidové písně začal původně
sbírat pro druhé vydání Čelakovského Slovanských národních písní. Poté, co z vydání této sbírky
sešlo, rozhodl se Sušil vydat sbírku vlastní a vznikly Moravské národní písně (1835). Sbírka obsahuje
pouze písně bez nápěvu, všechny písně Sušil sebral v okolí svého rodného Rousínova.
Když se roku 1837 stal František Sušil profesorem na bohosloveckém ústavu v Brně, obrátil se
s novým úsilím ke sběru lidové písně. K tomu využíval dlouhých prázdnin, ale také četných svátků.
Rozhodl se využít pomoc přispěvatelů (především z řad svých žáků a venkovských učitelů).
Výsledkem se staly Moravské národní písně. Sbírka nová. S 288 nápěvy od F. S. Tato v pořadí druhá
Sušilova sbírka vyšla roku 1840. Oproti první sbírce je rozsáhlejší (zatímco první sbírka obsahovala
190 písní, zde nalezneme celých 486 písní). Ač ve své druhé sbírce Sušil ještě neudává naleziště písní,
ze jmen v nich obsažených můžeme usuzovat, že značně rozšířil oblast sběru písní. Přesto nebyl
spokojen, a to především proto, že používání příspěvků zasilatelů se příliš neosvědčilo.
Do definitivního, značně rozsáhlejšího znění tohoto díla (sešitově vycházelo v letech 1853-60, knižně
pak roku 1860) Moravské národní písně s nápěvy do textu vřaděnými zařadil už jen ty písně, které sám
zapsal či dodatečně ověřil. Sbírka zahrnuje celkem 2361 písní (podle číslování Roberta Smetany a
Bedřicha Václavka) ze všech moravských regionů (především slováckých, dále lašských, valašských,
z brněnského okolí, hanáckých, nejméně horňáckých). Obsahuje písně v širokém žánrovém rejstříku
(bohatě jsou zastoupeny legendy, balady a milostné písně). Na rozdíl od předcházejících dvou sbírek

2. obsahuje kromě světských i písně duchovní. Poprvé jsou ve sbírce uvedená naleziště písní, společně
s jejich seznamem je ke sbírce přiložen i nákres nalezišť z pera J. Apetaura.
Sušilovy sběratelské a vydavatelské metody jsou pokrokem oproti způsobu zapisování lidových písní
dřívějších autorů (např. Čelakovského):
Sušil do svých sbírek nezařazoval texty, které neodpovídaly jeho vkusu.
Z různých variant písní často sestavoval výsledné znění.
Jeho přístup k písním není již pouze vlastenecký a estetický, ale postupně se stále více uplatňovalo
i hledisko národopisné (zaznamenával různé varianty, místo sběru).
Jako první zachytil František Sušil zároveň s texty také nápěvy moravských písní.
Sušilovy sbírky mají velký význam nejen pro rozvoj českého národopisu, ale pro celé obrození i české
národní hnutí na Moravě. Byly prvním podobným počinem na Moravě. Zatímco první dvě sbírky mají
některé nedostatky a neměly ve své době přílišný ohlas, sbírka třetí je základním kamenem
moravského sběratelství lidové písně. Kromě toho, že se sám aktivně zapojoval do moravského
národního hnutí, dokázal František Sušil pro národopisnou práci získat i mnohé další nadšené ctitele
lidové kultury. Mnozí Sušilovi pokračovatelé jsou vysoce oceňováni, např. František Bartoš, Leoš
Janáček.
Sušilovy sbírky moravských lidových písní se staly cenným zdrojem inspirace především
pro tuzemské hudební skladatele. Prakticky na jejich základech vznikla česká sborová tvorba – dílo
Pavla Křížkovského, Antonína Dvořáka.
František Sušil zemřel 31. 5. 1868 v Bystřici pod Hostýnem. Pochován je na Ústředním hřbitově
v Brně.
Anotace: Práce Život a dílo Františka Sušila podává přehledný životopis tohoto významného
národního buditele a vedoucího funkcionáře katolického národního hnutí na Moravě. Dovídáme se
o jeho literární tvorbě teologické, básnické, překladatelské a versologické. Velká část textu je
věnována nejvýznamnějšímu dílu Františka Sušila – jeho sbírkám moravských lidových písní. Autorka
přehledně popisuje jeho sběratelskou činnost, zevrubně charakterizuje všechny tři sbírky a vysvětluje
zlepšování Sušilových sběratelských metod, které souvisí především s přihlédnutím k národopisnému
hledisku, tj. se Sušilovým vlastenectvím. Kromě toho práce poukazuje na Sušilův význam a jeho
odkaz dalším generacím. Je zřejmé, že osobnost Františka Sušila měla velký vliv na vývoj sběratelství
moravských lidových písní.
Klíčová slova: František Sušil, národní obrození, moravské národní katolické hnutí, lidová píseň,
sběratelství, sbírka, texty, metody, národopis, naleziště.
Seznam literatury:
PROCHÁZKA, Matěj. František Sušil. 1. vyd. Praha: Nákladem Dědictví sv. Prokopa, 1871. 45 s.
SMETANA, Robert a VÁCLAVEK, Bedřich. Doslov. In SUŠIL, František. Moravské národní písně s
nápěvy do textu vřaděnými. 3. vyd. Praha: Čin, 1941. s. 770 - 794.
ALTMAN, Karel. František Sušil a český národopis na Moravě. In FROLCOVÁ, Věra (red.). Sborník
příspěvků z konference pořádané Městem Rousínov ve spolupráci s Etnologickým ústavem Akademie
věd České republiky (Rousínov 8. června 2004). 1. vyd. Rousínov: vydalo město Rousínov a
Etnologický ústav Akademie věd České republiky Praha – pracoviště Brno, 2004, s. 29-37.
PÁTEK, Miloš. Galerie osobností národopisu: František Sušil (1804 – 1868). Folklorní sdružení české
republiky [online]. 2004 [cit. 28. prosince 2012]. Přístupné na:
<http://archiv.fos.cz/public/kapitola.phtml?kapitola=7385>