1. Vpád Pasovských aneb Pasovští v Čechách
(závěrečný úkol KPI)
Proč jsem si vybrala toto téma?
Již od chvíle, kdy jsem se dozvěděla, že máme za úkol napsat závěrečnou práci, tak
jsem nepochybovala o tom, že se budu věnovat o tématu z oblasti historie. Tento obor jsem
vystudovala v bakalářském studiu, a ač jej nyní nestuduji, tak bych si přála od září nastoupit
na navazující magisterské studium historie. K danému tématu jsem se dostala přes jeden
předmět mého současného studia, ve kterém bych chtěla na zkoušce mluvit o rekatolizaci
českých zemí v pobělohorské době. Od tohoto tématu již nebylo daleko k Vpádu Pasovských
do Čech. Druhá polovina názvu této práce odkazuje na mnou vybranou knihu, ze které jsem
při přípravě této práce čerpala nejvíc.
Anotace
Vpád Pasovských aneb Pasovští v Čechách pojednává o události roku 1611, kdy do
Čech vtrhli jednotky pasovského biskupa Leopolda, bratrance vládnoucího českého krále a
římského císaře Rudolfa II. Práce se věnuje situaci v Zemích koruny české v době
předcházející tomuto útoku, rozebírá možné důvody, proč Rudolf II. souhlasil s touto akcí a
nakonec popisuje těžkosti, které nastaly při odchodu jednotek z Čech.
Klíčová slova
Rudolf II., Pasovští, vpád, Petr Vok, Leopold V. Habsburský, Praha
Vlastní text práce
Situace před vpádem Pasovských
Učení mistra Jana Husa a následné husitské války uvolnily náboženské poměry
v českých zemích. České země byly natolik reformované, že po třináct let mohl vládnout
zvolený král Jiří z Poděbrad. Ani následně vládnoucím Jagelloncům či prvním Habsburkům
na našem trůnu se tuto situaci nepodařilo nijak zvlášť omezit. Roku 1555 vstoupila
Augšpurským mírem v platnost v Římské říši zásada „čí vláda, toho náboženství.“ Toto
ustanovení platilo i v českých zemích, tudíž zde obyvatelé mohli vyznávat různé víry, tj.
1

2. katolickou, utrakvistickou, luteránskou, jednotu bratrskou. Na Moravu dokonce přišla i
náboženská skupina novokřtěnců. Nicméně i přes tuto zásadu a velkou náboženskou svobodu
neměli oficiálně všechny víry stejná práva, tudíž usilovaly o své uznání u krále. Roku 1575
král Maxmilián II. (1564–1576) potřeboval, aby mu české stavy, tj. vyšší a nižší šlechta a
královská města, potvrdily nástupnictví jeho syna Rudolfa. Stavy k tomu svolily, ale pouze
pod podmínkou oficiální legalizace luteránství a jednoty bratrské. Maxmilián II. chytře využil
toho, že s Českou konfesí nesouhlasili katolíci a staroutrakvisté, kteří v ní viděli vlastní
ohrožení, a pouze ji ústně přislíbil. Jak je výše zmíněno, po něm na český trůn nastoupil jeho
syn Rudolf II. (1576–1611). Ten byl roku 1609 ohrožován bratrem Matyášem, na jehož stranu
se přiklonily Uhry, Rakouské země a Morava. Aby si udržel přízeň alespoň českých stavů,
vydal Rudolf II. majestát, zvaný jako Rudolfův. V něm potvrdil Českou konfesi a také to
znamenalo, že nikdo nesměl být nucen do žádného náboženství. Mohlo by se zdát, že situace
se vyvíjí slibně pro celé Čechy, nicméně u Rudolfa se prohlubovalo jeho mentální
onemocnění, a čím dál více se dostával pod vliv různých rádců či ambiciózních příbuzných
jako byl pasovský biskup a králův bratranec Leopold, kteří mu radili, že se musí pomstít
všem, kdo mu ublížili.
Vpád Pasovských
V květnu 1610 byl ve Francii zavražděn král Jindřich IV., což podnítilo Rudolfův
strach o sebe. Nechal svolat „konvent,“ což byl sjezd římských knížat, na němž ale tentokrát
chyběl Matyáš. Ač se na tomto sjezdu mělo jednat o Rudolfově vyrovnání s ním, nebyl
pozván. Dokonce se zde Rudolf II. pokusil obejít bratrovo nástupnictví na trůn a chtěl na něj
dosadit právě Leopolda. Na konventu se také jednalo o území Jülich-Cleve, které mělo
připadnout Leopoldovi a na ochranu habsburských zájmů zde, již od jara 1610 Leopold
shromažďoval vojáky. Nakonec se ukázalo, že tyto jednotky nebudou na území Jülich-Cleve
použity, ale nemohly být rozpuštěny, jelikož jim nebyl zaplacen žold. K tomuto placení se
nikdo neměl, tak se Rudolf II. a Leopoldem dohodli na tom, že jej zaplatí české stavy a začali
vyhrožovat tím, že na zimu nechají vojáky přesunout na jih Čech. Proti tomuto stavy podaly
formální stížnost, ale ta nebyly nic platná. Vypadalo, že král je rozhodnut vpustit vojska na
české území.1 To se také stalo. Tato situace by se dala nazvat „pokusem o státní převrat za
rozhodujícího přispění cizích intervenčních vojsk.“2
1
Veselý, Josef. 387. schůzka: Vpád Pasovských
2
Hora-Hořejš, Petr. Toulky českou minulostí III: Od nástupu Habsburků (1526) k pobělohorskému stmívání
(1627). s. 144.
2

3. Třicátého ledna 1611 vpadlo do jižních Čech přibližně 12 000 vojáků a obsadily
Český Krumlov, České Budějovice, Tábor a Beroun. Patnáctého února vojsko zaútočilo na
Malou stranu. Ta i Hradčany byly přes odpor obyčejných lidí brzy obsazeny a král vojsko
přivítal s otevřenou náručí. Nicméně toto byl jediný větší úspěch, kterého Pasovští dosáhli.
Když se totiž pokoušeli přes dnešní Karlův most dostat do Nového a Starého města, setkali se
obrovským odporem téměř veškerého obyvatelstva. Dokonce i židé z ghetta poslali na obranu
500 mužů. Na výzvy krále, aby se vzdali, nereagovali.
Útok Pasovských byl zejména nekatolickými Pražany vnímán jako útok na veřejné
vlastnictví a správu církevního majetku, což bylo vydobyto za husitských válek. Obyčejní lidé
tudíž vzali útokem kláštery katolických řádů, kterých bylo v Praze mnoho. Jedním
z nejznámějších masakrů je ubití 14 mnichů a jiných řádových představitelů ve
františkánském klášteře při kostele Panny Marie Sněžné. Tito mučedníci byli 13. října 2012
blahořečeni. Je také zajímavé, že například jezuitský klášter byl sice prohledán, ale nebyl
vydrancován, jelikož v této době nebyli ještě jezuité pokládání za hrozbu, protože kázali
zejména německy, tudíž se jim nevěnovala taková pozornost.
Po třech týdnech oblehání Pasovští z Prahy odtáhli do jižních Čech, kde opět čekali na
vyplacení žoldu. Jedním z důvodů k opuštění Prahy byl zajisté i fakt, že v Novém a Starém
Městě se zvýšil počet dobrovolníků ve zbrani z 3000 na 30 000. V jižních Čechách se vojsko
usadilo na rozsáhlém panství poslední Rožmberka Petra Voka, který byl po králi nejbohatším
člověkem v zemi. Petr Vok shromáždil na ochranu svého panství asi 2000 mužů. V březnu
1611 se u Prahy objevil s desetitisícovým vojskem i králův bratr Matyáš a byla shromážděna i
zemská hotovost. Nicméně toto vojsko Petru Vokovi nijak nepomohlo, ten byl navíc
Matyášem jmenován královským komisařem, který měl končící spor jednou provždy urovnat.
Pasovští vojáci dali najevo, že pokud jim bude zaplacen žold, tak Čechy okamžitě opustí.
K zaplacení 173 000 zlatých se ale nikdo neměl. Rudolf II. prohlásil, že nemá, čím zaplatit,
Matyáš přispěl jen symbolickým příspěvkem, stavy sice platbu odsouhlasily, ale peníze
nevyplatily. Nakonec musel Petr Vok sáhnout do rožmberských rezerv a nechal směnit
několik vozů stříbra v Kutné Hoře na mince a Pasovské vyplatil. Na začátku srpna 1611 z
Čech odešli poslední vojáci. Jak podotýká Petr Hora-Hořejš: „skutečně čestně a vlastenecky
3

4. se choval pouze prostý lid a z mužů reprezentujících moc jen málokdo – především Petr
Vok.3“
James R. Palmitessa z michiganské univerzity se vpádu Pasovských vě
věnuje ve své
eseji The Prague Uprising of 1611 (česky: Pražské povstání roku 1611) a zde nachází
esky:
zajímavé srovnání tohoto útoku s jinými evropskými událostmi. Jmenuje Bartolom
Bartolomějskou noc,
ů
což byl masakr hugenotů ve Francii, který se udál 24. srpna 1572. Dále uvádí situaci
v Nizozemsku mezi lety 1566–
–1609.
ěla
Na závěr bych chtěla podotknout, že tato událost znamenala úplný konec vlády
la
Rudolfa II., který byl donucen abdikovat, a na tr definitivně nastoupil jeho bratr Matyáš.
trůn
3
Hora-Hořejš, Petr. Toulky českou minulostí III: Od nástupu Habsburků (1526) k pobělohorskému stmívání
eskou Habsburk ělohorskému
(1627). s. 148.
4

5. Zdroje
HORA-HOŘEJŠ, Petr. Pasovští v Čechách. Toulky českou minulostí III: Od nástupu
Habsburků (1526) k pobělohorskému stmívání (1627). 1. vydání. Praha: Baronet, 1994, s.
143-152. ISBN 80-85621-97-5.
- autor je uznávaným novinářem
- kniha je doporučena ministerstvem školství
- podává informace v širokých souvislostech
- věnuje celou kapitolu mnou vybranému tématu
- udává spoustu doplňujících informací
PALMITESSA, James R. The Prague uprising of 1611: Property, politics, and catholic
renewal in the early years of Habsburg rule. Central European History [online]. Brill
Academic Publishers roč. 31, č. 10, s. 299-328. [cit 5.1.2013]. ISSN: 1569-1616. Dostupné z:
http://search.ebscohost.com/login.aspx?direct=true&db=a9h&AN=1413400&lang=cs&site=e
host-live
- autor je uznávaným historikem na poměrně známé univerzitě
- autor je cizincem, tudíž vidí téma z jiného úhlu pohledu
- článek je z uznávaného časopisu, jenž se věnuje středoevropské historii
- článek obsahoval řadu nákresu, jež jsem nepotřebovala, ale pokud bych měla téma
rozvést více, hodily by se mi
- článek se věnuje hodně tématu drancování klášterů, což by nicméně asi vydalo na
další práci
387. schůzka: Vpád Pasovských. In: VESELÝ, Josef. www.rozhlas.cz [online]. 2002 [cit.
2013-01-06]. Dostupné z: http://www.rozhlas.cz/toulky/vysila_praha/_zprava/229054
- autor je uznávaným novinářem
- pořad, v němž byl příspěvek uveřejněn, už je vysílán řadu let
- mé téma v něm bylo zpracováno z velmi zajímavého hlediska
- bylo zde mnoho informací, které jsem jinde nenašla
- na rozdíl od vysílaného rozhlasového pořadu, zde byly opět zajímavé fotky a
obrázky
5

6. 6