Nová role a její porcelánka

PEKLO MEZI STŘEPY PORCELÁNU
Koncentrační tábor v Nové Roli a pochody smrti 1945
Mgr. Jiří Sankot 27.10.2014

1
PEKLO MEZI STŘEPY PORCELÁNU
Historie Nové Role a její porcelánky
Od středověku do vzniku republiky
Území Karlovarska bylo do 11. století osídleno slovanským kmenem Sedlčanů. Centrem kraje bylo nejpozději od konce 9. století hradiště Sedlec.1 Přes nepříznivé podmínky v podhorské oblasti se slovanské obyvatelstvo věnovalo zemědělství a historikové právě do tohoto období zařazují i vznik názvu obce. Nicméně nejstarší název z pramenů máme dochovaný až z roku 1293, kdy německý písař zapsal, pravděpodobně zkomoleně,2 název slovanské obce jako Noua Raluna.3 Skutečný název, odvozený od místního potoka, byl nejspíš Nova Rolawa.4 Rolawa by pak byla keltsko-slovanskou zkomoleninou znamenající „voda mezi poli“.5 V průběhu staletí se slovanský název dále komolil a poněmčoval. V roce 1654 se obec již nazývala Neuen Rohla a v 19. století se ustálil německý název Neu-Rohlau6 a jeho český ekvivalent Nová Role.
Vedle zemědělství se obyvatelstvo Nové Role již od počátku osídlení obce pravděpodobně věnovalo také rýžování a dolování cínu. Tato ruda se ve velkém množství nacházela v oblasti Krušných hor a byla i naplavena v korytě řeky Rolavy od Nejdku až po její ústí do Ohře. Bohatá obec byla během 11. století převedena pod přímou knížecí a královskou správu. Centrum této správy bylo od 13. století přesunuto na hrad Loket.7
1 Státní oblastní archiv v Plzni – Státní okresní archiv Karlovy Vary, fond 276 (MěstNV Nová Role), Kronika města Nová Role 1949 – 1966, 1. svazek s historickým úvodem [online]. [cit. 2014-10-27]. Dostupné na Porta Fontium: <http://www.portafontium.cz/iipimage/30360924/soap-kv_00276_mesto-nova-role-1945-1966>
2 PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách – jejich vznik, původ, význam a změny. III. díl - M-Ř. Praha : Česká akademie věd a umění, Státní nakladatelství učebnic, 1951
3 Národní archiv v Praze, Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae et Moraviae II., str. 1200, č. 2744; originál listiny uložen : fond Křižovníci s Červenou hvězdou – generalát a konvent Praha (1233 – 1872), sign. 100, Listina, kterou Tobiáš, biskup pražský, ustanovuje k presentaci mistra Fridricha a konventu špitálu u paty pražského mostu Jakuba, ukazatele tohoto listu, farářem farního kostela v Sedlci
4 PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách – jejich vznik, původ, význam a změny. III. díl - M-Ř. Praha : Česká akademie věd a umění, Státní nakladatelství učebnic, 1951
5 tamtéž
6 tamtéž

2
Dnešní Karlovarsko bylo hustěji osídleno během všeobecné kolonizace pohraničí, konkrétně za vlády krále Přemysla Otakara II. Podle novorolského kronikáře Ignáce Praxla měl být celý kraj osídlen německými přistěhovalci v roce 1255 a kostel sv. Jakuba v Nové Roli měl být založen mezi léty 1260 – 1280. Němečtí osadníci přicházeli do podkrušnohorského kraje ze Saska, Hesenska, Durynska a výše položených oblastí saského Rudohoří (Erzgebirge – Krušné hory). Ještě ve 20. století si obyvatelstvo udržovalo dialekt z míst, odkud přišlo.8
Po celý středověk ležela Nová Role na Erfurtské obchodní stezce odbočující v Lokti z důležité Královské stezky směrem na Chodov a Kraslice. Cestě se říkalo také „stříbrná“, protože místní obyvatelé zde těžili a tavili nejen cín, ale i další rudy – především stříbro. K posílení německého živlu v kraji i v Nové Roli samotné došlo během reformace v 16. století, kdy do Loketského kraje přicházeli vyznavači luteránské víry ze Saska. O sto let později, po skončení třicetileté války, je již možné o Nové Roli mluvit jako o čistě německé obci.
V novověku se vyčerpaly zásoby těžených rud, a protože ani zemědělství nebylo příliš výnosné, hledalo si obyvatelstvo nové zdroje obživy. V okolí Nové Role vznikaly první manufaktury, kde obyvatelé nacházeli pracovní příležitost. Vedle toho si místní lidé vydělávali jako řezbáři nebo košíkáři. Od konce 18. a počátku 19. století navíc v okolí Nové Role začaly vznikat první továrny na výrobu porcelánu, továrny na zpracování dřeva, papírna a kaolinové doly.9
Převratem v životě obce bylo především vybudování dvou železničních tratí, které vedly přes Novou Roli. Jednalo se o trať nejprve Chodov – Nejdek (1881) a později Sedlec - Potůčky (1891). Železniční stanice se stala vedle pošty, spořitelny, školy a četnické stanice prestižním úřadem. Nový československý stát se pokoušel obsadit tyto posty ihned po vzniku republiky v roce 1918 Čechy, ale narazil na odpor místního obyvatelstva. Teprve v roce 1921 bylo možno říci, že úřady byly převzaty do českých rukou. Výjimkou byla právě železniční stanice, v jejímž čele zůstal i nadále Němec – po odvolaném, mimořádně oblíbeném německém baronovi Müllerovi se jím stal pozdější kronikář Ignác Praxl.
8 Státní oblastní archiv v Plzni – Státní okresní archiv Karlovy Vary, fond 152 (Archiv obce Nová Role), Kronika obce Nová Role 1933, 1. díl [online]. [cit. 2014-10-27]. Dostupné na Porta Fontium: <http://www.portafontium.cz/iipimage/30360113/soap-kv_00152_obec-nova-role-1933>
9 tamtéž

3
První republika a vznik porcelánky
V prvních dvou desetiletích dvacátého století byla hlavním zdrojem obživy novorolských obyvatel práce v blízkých uhelných a kaolinových dolech, Nýdecké česárně vlny a příze nebo v porcelánkách ve Staré Roli, Chodově a dalších okolních obcích. První světová válka znamenala velký útlum v těžbě kaolinu i výrobě porcelánu. Sociální situace se prudce zhoršovala. Vrchol nastal v zimě 1917, kdy dokonce několik lidí v Nové Roli zemřelo hladem a zimou.10 Zoufalé podmínky na konci první světové války vyústily ve stížnost přednesenou císaři Karlu I. během jeho návštěvy v Karlových Varech 15. května 1918.11
V uvolněné atmosféře po skončení první světové války se zvýšila poptávka po krásném zboží a porcelánky začaly pod vlivem art decco nabízet širokou škálu tvarů a dekorů. Tohoto zájmu v roce 1919 šikovně využili dva moravští velkoprůmyslníci, Ludvík Redlich z Hustopeče a Samuel Beran z Brna. V Nové Roli založili novou společnost na výrobu porcelánu nazvanou Bohemia, Karlsbader keramische Werke, Geselschaft m.b.H. Stavba budoucí porcelánky byla zahájena v létě 1920 a již začátkem roku 1921 byly všechny objekty továrny dokončeny. Porcelánka byla vybudována na šikovném místě, v sousedství železniční tratě a novorolské železniční stanice. Firma se však potýkala s nedostatkem peněz na rozjezd výroby. Nakonec se Bohemia přeměnila na akciovou společnost a získala úvěr od České banky Union. Ve správní radě společnosti pak zasedli lidé spojení s koncernem Pražské úvěrní banky a České banky Union.12
Přesto se společnosti Bohemia zpočátku nedařilo. Trh se rychle nasytil bohatou nabídkou porcelánových výrobků a nejmladší české porcelánce se nedařilo dostat své zboží na trh ani získávat schopné umělce a designéry. Krize vyvrcholila v roce 1923, kdy společnost skončila ve ztrátě a situaci bylo třeba řešit. V této chvíli vstoupil do společnosti akciový dům Petschek a spol., který pak vlastnil až do roku 1938 polovinu akcií a pomohl finanční situaci porcelánky stabilizovat. Navíc byla část akcií nabídnuta osobě, která bude rozumět výrobě porcelánu, nabídne továrně kvalitní a zajímavý výrobní program a zajistí odbyt výrobků. Taková osoba byla nalezena v tajném radovi Dr. Ing. h. c. Philippu Rosenthalovi, majiteli úspěšné
10 PÍŠA, Rudolf. Vězení a porcelán. M.C.P News, Věstník Muzea cenných papírů, 2012, roč. 5, číslo 10, str. 2 - 11

4
porcelánky Rosenthal & Co. v německém Selbu. Rosenthal se stal předsedou správní rady novorolské porcelánky a získal i část akcií. Zajistil v továrně výrobu prvotřídního porcelánu podobného tomu z Rosenthalu. Philipp Rosenthal však o novorolskou porcelánku trvalý zájem neměl a do svého podniku ji nezačlenil.13
V roce 1923 si s sebou Rosenthal ze Selbu přivedl pozdějšího technického ředitele Heinricha Hechtfischera. Právě jeho zásluhou se porcelánka Bohemia zařadila mezi nejlepší porcelánky na Karlovarsku. Vyráběla nejen jídelní a nápojové soupravy a hotelový porcelán, ale ve stále větší míře i luxusní dekorační zboží. Právě díky luxusnímu zboží si získala Bohemia celosvětový věhlas. Nejen díky vysoké úrovni kvality střepů a moderní výpravě tvarů Regent, Amsterdam či Windsor, ale také kvůli výbornému marketingu a zajímavému dekorování. Broskvově červené glazury připomínaly historické čínské porcelánové umění z dob dynastií Sung a Ming.14
V Bohemii bylo od r. 1923 trvale zaměstnáváno 450 pracovních sil, které se musely podřídit tuhé pracovní kázni.15 Philipp Rosenthal odešel na vrcholu konjunktury závodu, po čtyřleté spolupráci, na jaře roku 1927.16 Porcelánku čekalo ještě několik let rozvoje, která však vystřídala léta velké hospodářské krize. Počátkem 30. let se Bohemia začala topit ve ztrátě. V roce 1933 byla nucena masivně propouštět zaměstnance.17
Hospodářské výkyvy je možné sledovat i na výsledcích obecních voleb v Nové Roli v letech 1919 – 1938. Do vypuknutí velké hospodářské krize si udržovala vedoucí postavení v obci německá sociálně demokratická strana. V roce 1919 se proti ní nelevicové strany sjednotily v uskupení „sjednocené občanské strany“. Přesto je sociální demokracie porazila se ziskem 52,6% hlasů. V době hospodářské konjunktury, v roce 1927, dokonce podpora sociálně demokratické strany v obci stoupla na 60%. Konkurenční uskupení zemědělského charakteru tehdy získala výrazně méně hlasů – německá hospodářská strana (Wirtschaftspartei) 22,2% a němečtí agrárníci (Bund der deutschen Landwirte) 17,8 %. S příchodem hospodářské krize poklesla podpora německé sociální demokracie, a to na úkor dosud neúspěšných radikálních
13 tamtéž
14 Státní oblastní archiv v Plzni – III. oddělení, fond 11021 (Bohemia, keramické závody, a.s., Nová Role, Chodov), inventář k fondu

5
stran – DNSAP (Deutsche national-sozialistische Arbeiterpartei) a německé komunistické strany. Zatímco německá komunistická strana v obecních volbách 1931 jen mírně překročila desetiprocentní hranici, nacionalistická DNSAP získala celou jednu třetinu voličů v Nové Roli. Přesto zůstala sociální demokracie s mírnou převahou nad DNSAP (38,9%) nejsilnější stranou. Dramatickou proměnu signalizovaly pro politický život v Nové Roli parlamentní volby v roce 1935. Volby v obci s velkou převahou vyhrála nedávno ustavená Sudetoněmecká strana Konrada Henleina s 55,6% a německá sociální demokracie za ní se ziskem 28,1 % výrazně zaostávala. Další německá uskupení, agrárníci (5,3%) a křesťansko-sociální lidová strana (1,18%) oslovily jen mizivé procento obyvatel. Z českých stran si nejlépe vedla Komunistická strana Československa s 5,9% a Čsl. sociální demokracie s 1,5%.18 Naznačený vývoj potvrdily i obecní volby v roce 1938.
Přes významné hospodářské a politické změny si po celá 20. a 30. léta v porcelánce Bohemia držel mimořádnou pozici technický ředitel Heinrich Hechtfischer. Objevil a zavedl do výroby také tzv. krystalickou glazuru. Svými krystalickými květy také připomínala starý čínský porcelán s jeho prasklinami. Právě tento úspěšný objev zajistil Bohemii odbyt na domácím i zahraničním trhu. Hechtfischer se odmítl o pracovní postup podělit a zůstal jediným, kdo jej znal a používal. Stal se díky svému vynálezu pro továrnu nenahraditelným.
Bohemia součástí porcelánky SS „Allach“
Rok 1938 byl pro porcelánku Bohemia a celou Novou Roli vpravdě osudový. Technický ředitel Heinrich Hechtfischer se stal horlivým stoupencem nacistických myšlenek. Jako říšský občan vstoupil i do jednotek SS. Po Mnichovské dohodě vstoupila do Nové Role 3. října 1938 vojska Wehrmachtu. Čeští zaměstnanci opustili továrnu, významní pražští akcionáři byli od podniku novou hranicí odříznuti. Jediným významný manažerem, který v porcelánce na podzim 1938 zůstal, byl právě Heinrich Hechtfischer. Spolu se svým kolegou od Rosenthala, Hermannem Weissledererem z porcelánky Markredwitz, byl jmenován správcem továrny. 3. prosince 1938 byli oba novým vládním prezidentem v Karlových Varech jmenováni trvalými správci
18 Státní oblastní archiv v Plzni – Státní okresní archiv Karlovy Vary, fond 152 (Archiv obce Nová Role), Kronika obce Nová Role 1933, 1. díl [online]. [cit. 2014-10-27]. Dostupné na Porta Fontium: <http://www.portafontium.cz/iipimage/30360113/soap-kv_00152_obec-nova-role-1933>

6
podniku a členy správní rady.19 31.8.1939 proběhla volba nové správní rady. Z těchto voleb vzešlá rada již byla čistě německá, a nebylo proto třeba provizorní komisařské vedení Hechtfischera a Weisslederera. Vládní prezident proto správce 15.11.1939 odvolal a Heinrich Hechtfischer se stal ředitelem porcelánky.20 Již od konce roku 1938 projevovala o porcelánku Bohemia zájem SS.21
Vzhledem k tomu, že v Bohemii byl díky bankovnímu domu Petschek a spol. uložen především židovský kapitál patřící cizí zemi (ČSR), bylo třeba před případným prodejem podniku vyřešit problém, zda vůbec a případně jak podnik arizovat. Otázka byla o to naléhavější, že zájemce o novorolskou porcelánku existoval. Navíc nešlo o žádného bezvýznamného zájemce. Bohemii chtěla odkoupit za co možná nejnižší možnou cenu SS, a to jako pobočku pro svou mnichovskou Porzellanmanufaktur Allach. Allach se zabývala především výrobou dekoračních porcelánových předmětů představujících nový nacistický řád a jeho umění. Šlo často o strnulé a chladné postavy vojáků a propagační předměty se symbolikou nacismu. Od roku 1935, kdy vznikl koncentrační tábor Dachau, zaměstnávali nacisté jeho vězně jako otrockou pracovní sílu. Podobný osud čekal také všechny pobočné závody, které porcelánka Allach skoupila.22
Události let 1938 – 1939 se valily rychlým tempem a řešení osudu porcelánky Bohemia se nabídlo neočekávaně rychle. Po zániku Česko-Slovenska se ocitl bankovní dům Petschek a spol. jako židovský majetek v likvidaci. Již před 15. březnem 1939 odprodala Česká banka Union všech svých třiadvacet poboček v Sudetech německé bance Deutsche Bank. Zmíněná banka tak získala významný podíl na kapitálu Unionky a začala nově vystupovat i jako akcionář Bohemie. V červenci 1939 získal Allach od říšského ministerstva hospodářství povolení k jednání o koupi Bohemie. Bankovní dům Petschek a spol. v likvidaci odkoupil v následujících měsících podíl Deutsche Bank a v květnu 1940 prodal porcelánku firmě Allach
21 BENZ, Wolfgang. Flossenbürg : das Konzentrationslager Flossenbürg und seine Außenlager. München : C. H. Beck, 2007

7
za 400.000,- RM. Předsedou dozorčí rady porcelánky se stal Oswald Pohl, náčelník hlavní kanceláře pro správu a hospodářství SS.23
Bohemia se nyní vedle zavedených a žádaných tvarů (bílý barokní tvar č. 560, Windsor, Regent) věnovala výrobě jednoduchých jídelních souprav. Ty byly ze 40% určeny pro SS, Wehrmacht, Luftwaffe, Kriegsmarine, Německý červený kříž či pro Říšskou pracovní službu (RAD) a Německou pracovní frontu (DAF). Dalších 40% výrobků šlo do vybombardovaných míst, 10% pro veřejné instituce a jen 10% bylo určeno na export. Pro čerstvě ženaté příslušníky SS bylo navíc určeno 5% produkce závodu. Specialitou továrny Bohemia byly zvláštní talíře zvané Julfest. Byly odlévány, zdobeny stylizovaným hákovým křížem a v černých krabicích spolu s úmrtním oznámením odesílány coby vzpomínka rodinám padlých německých vojáků. Podle knihy návštěv porcelánku v letech 1941 – 1944 navštívila celá řada významných činitelů nacistického režimu – funkcionáři SS, vysocí vojenští hodnostáři, zástupci správ různých koncentračních táborů, příslušníci Gestapa Karlovy Vary i kurýři z Obersalzbergu, sídla Adolfa Hitlera.24
Díky zvláštní pozornosti představitelů státní moci, SS a armády se nenaplnily počáteční obavy z odbytu Bohemie v tzv. staré Říši, tedy na území předválečného Německa. Díky množství státních zakázek si mohla porcelánka dovolit zaměstnávat vysoce kvalifikované dělníky, kteří bývali v případě potřeby vyreklamováni z armády. Přes optimistické počátky továrny jako součásti Porzellanmanufaktur Allach se dostavily již v roce 1941 těžkosti. Kvůli velkorysému výrobnímu programu, který noví vlastníci továrny Bohemia zvolili uprostřed války, začal podnik pociťovat akutní nedostatek pracovních sil.25
Nejenže byl předseda dozorčí rady porcelánky Oskar Pohl v dubnu 1942 jmenován SS- Obergruppenführerem a generálem zbraní SS, ale zároveň byl také pověřen správou nacistických koncentračních táborů. Ředitel porcelánky Heinrich Hechtfischer si nemohl přát lepší příležitost pro využití vězňů z koncentračních táborů. Hechtfischer situaci skutečně využil a oslovil Pohla se žádostí o zajištění většího množství pracovních sil do porcelánky. Nejbližší tábor, který přicházel v úvahu, bavorský Flossenbürg, však byl vzdálen od Nové Role téměř 100 km. Nakonec bylo rozhodnuto vybudovat přímo v Nové Roli, na pozemku
23 tamtéž

8
porcelánky, samostatný pobočný tábor, spadající pod 446 km vzdálený koncentrační tábor Ravensbrück. Pozemek pro budoucí tábor se nacházel na vyvýšenině 500 m severně od továrny a vybral jej sám ředitel Hechtfischer.26
Je zajímavé sledovat vývoj počtu řádných zaměstnankyň oproti trestankyním v letech 1939 – 1944. V roce 1939 zde pracovalo 409 kvalifikovaných zaměstnankyň, zatímco v roce 1944 je vykazováno 562 trestankyň a pouhých 149 zaměstnankyň.27
Koncentrační tábor a porcelán
Výstavba tábora
7. prosince 1942 se na místo budoucího lágru dostavilo komando prvních 40 vězňů z Flossenbürgu, aby zde začali budovat koncentrační tábor. Byli ubytováni přímo v areálu továrny a podřízeni velení SS. Úkolem této skupiny bylo vystavět několik dřevěných baráků pro vězeňkyně a dům pro stráže a obehnat areál tábora ostnatým drátem. Ostnatý drát byl natažen i podél zvláštního, uzavřeného koridoru vedoucího z tábora do areálu porcelánky.28 Již v lednu 1943 bylo do tábora v Nové Roli přivezeno prvních 50 ravensbrückých vězeňkyň, které měly pracovat ve zdejší porcelánce. Během března 1943 dorazilo dalších 130 dívek a žen. Nové transporty z Ravensbrücku následovaly a do konce léta 1943 se počet vězeňkyň načas ustálil na počtu 263.
Již na podzim 1943 ale prudce stoupl a v táboře bylo vězněno celkem 400 vězňů29 – tři sta žen a sto mužů. Souviselo to i se změnou výrobního programu továrny. Od počátku roku 1944 byla v Bohemii totiž omezena výroba porcelánu na dvě třetiny. Část vězeňkyň byla povolána k montáži elektrosoučástek pro stíhačky Messerchmitt Me 109 a Me 265. Pro nový
26 tamtéž
29 tamtéž

9
druh výroby byla vyčleněna místnost v patře porcelánky. Válečné výrobě byla nyní věnována jedna třetina výroby porcelánky.30
Zacházení se zajatkyněmi v táboře
V létě 1943 byl do Nové Role mezi jinými deportován i Štěpán Švachula ze Smolných Pecí u Nejdku. Po zatčení na Moravě byl uvězněn na Pankráci a v létě 1943 se ocitl jako dělník v Nové Roli. Na příchod do tábora vzpomínal:
„Tehdy byl ve zdejším lágru jen jeden barák postavený v roce 1942, v němž byly výhradně jen ženy. Spolu s jinými ´häftlingy´, jak nám říkali, byl jsem přechodně ubytován v tovární jídelně, kde nás střežili gestapáci. V továrně nás nasadili na hrubé nádvorní práce a později do výroby porcelánu na pomocné práce. Mezitím se stavěly další dřevěné baráky z dovezených hotových dílů. Po celou okupaci bylo v lágru stále 600 – 700 häftlingů, z toho průměrně asi 60 mužů. Ostatní pak byly ženy, které pracovaly na výrobě porcelánu i na montáži elektrických kabelů do řídících pultů pro německá letadla Messerschmitt ve druhém patře bílého skladu a v zadních místnostech malírny za dozoru německých odborníků a SS-manů. Z lágru do práce v továrně a zpět nás vodili SS-mani se psy úzkou cestou, zajištěnou po obou stranách vysokým plotem z ostnatého drátu, vedoucí od zadní brány až do továrny. Ředitel továrny Hechtfischer, který byl velmi přísný a naprosto nepřístupný, s námi vězni nikdy nepromluvil a vyřizoval všechny příkazy a stížnosti jen prostřednictvím našich dozorčích SS, případně s naším kápem, který byl na nás jako pes. Strava byla bídná a nedostatečná, práce do úmoru. Za každý projev nespokojenosti bylo ihned vězení a tvrdé tresty.“31
1.6.1943 ráno dorazilo do tábora po dlouhé cestě vlakem a pětihodinovém putování pět vězňů z koncentračního tábora Flossenbürg. Mezi nimi i häftling Werner Gebhard, který o životě a poměrech v táboře podal po válce další svědectví. Úkolem pětice vězňů z Flossenbürgu bylo zavedení elektroinstalace, která dosud v táboře chyběla. Po půl roce se tak v táboře rozsvítila i první světla a podle Gebhardova tvrzení byl zprovozněn také elektrický plot. Práce elektrikáře nebyla jednoduchá, ale Werner Gebhard se osvědčil a 30 CZIBORRA, Pascal. Frauen im KZ, Möglichkeiten und Grenzen der historischen Forschung am Beispiel des KZ Flossenbürg und seiner Außenlager. Beielefeld : Lorbeer-Verlag, 2010

10
v srpnu 1943 byl přijat jako podnikový elektrikář v Bohemii. Werner Gebhard mohl být v Nové Roli spokojený a skutečně zdejší pobyt považoval za velké zlepšení své osobní situace oproti pobytu ve Flossenbürgu. Spokojený však nebyl – trápilo jej zacházení vedení porcelánky a strážných s trestankyněmi. S odporem sledoval, jak dozorci a esesáci mučí, často zcela bezdůvodně, nevinné ženy a dívky. Ženy bičovali, boxovali, tloukli tyčemi a holemi, ranami je sráželi k zemi a svými vysokými a těžkými botami jim dupali po těle a po břiše. Jako by toho nebylo dost, stříhali jim vlasy dohola, odpírali jim chléb a možnost provádět základní hygienu či je zavírali na celé dny do zvláštního betonového bunkru, kde byla nepředstavitelná zima. V létě je v této kobce nechávali stát celé dny ve vodě, bez stolu, židle či postele. Správci tábora si libovali i v různých kolektivních trestech. Běžně musely stovky děvčat po těžké celonoční desetihodinové práci nastoupit na nádvoří tábora a zde bez jakéhokoliv jídla čekat, až budou dopoledne nahnány na další práci. Důvodem pro takový kolektivní trest byla například špatně ustlaná postel jedné z dívek.32
Jednání se zajatkyněmi vyvolávalo u Wernera Gebharda silný odpor, a jelikož měl jako podnikový elektrikář větší volnost, snažil se jim v rámci možností pomoci a ulehčit pobyt v táborovém pekle. Občas přinesl léky, hřeben a jiné drobnosti. S osudem dívek si naopak vůbec nelámali hlavu lidé, kteří byli za zacházení s vězeňkyněmi nejvíce zodpovědni – ředitel továrny Heinrich Hechtfischer a esesáčtí velitelé. Nejenže omdlévání mučených děvčat pravidelně cynicky komentovali, ale starosti si nedělali ani s tím, jaké následky jejich jednání bude pro týrané ženy mít. Pokud nebyly schopné práce, jednoduše byly ženy odeslány do mateřského tábora Ravensbrück k likvidaci. S germánskou důkladností bylo každý měsíc do Nové Role jako náhrada posíláno třicet „čerstvých sil“. Tímto způsobem bylo zajištěno, že tábor Nová Role nevykazoval téměř žádnou úmrtnost.33 Ani popravy v táboře nejsou známy, protože k exekuci byly dívky posílány do Flossenbürgu. Zdravotní následky si však kvůli nevybíravému zacházení odnesla celá řada přeživších. V táboře byl vybudován nemocenský revír a péče o nemocné byla svěřena srbské lékařce MUDr. Radmile Jovanovič z Bělehradu.34 Oficiálně, podle knihy počtů KT Flossenbürg, v táboře zemřelo jen šest vězeňkyň (Ella
32 tamtéž
33 tamtéž
34 BENZ, Wolfgang a kol. Der Ort des Terrors : Geschichte der nazionalsozialistischen Konzentrationslager, svazek 4. München : C. H. Beck, 2006

11
Mathes, Hedwig Pezinski, Viktoria Čpakovska, Anna Janicka, Jelena Dubra a Rose Marie Laffite), ale skutečný počet není znám.35
Dozorkyněmi v táboře se stala část bývalých zaměstnankyň porcelánky Bohemie, žijících v okolních vsích. Aby tyto ženy věděly, jak se své nové role v továrně zhostit, byly na několik týdnů poslány na „stáž“ do mateřského koncentračního tábora Ravensbrück. Dozorkyně byly podřízeny vrchní dozorkyni Margarethe de Hüber, kterou její kolegyně, vrchní dozorkyně Fritzche, popsala jako mimořádně sadistickou. Strážní službu v táboře vykonávalo 23 SS- manů. Prvním velitelem tábora byl od prosince 1942 SS-Unterscharführer Schreiber, který byl 12. února 1943 nahrazen Willibaldem Richterem. Ani jeho působení nemělo dlouhého trvání, když byl v červnu 1943 vystřídán SS-Unterscharführerem von Bergem. V březnu 1944 převzal řízení tábora SS-Sturmscharführer Düren. Nejhorší vzpomínky měli vězni na Dürena a na posledního velitele tábora, SS-Sturmscharführera Hugo Bocka, který se projevoval mimořádně brutálně. Za zoufalé podmínky v táboře byli pochopitelně zodpovědní i ředitel továrny Heinrich Hechtfischer a SS-Unterscharführer Eduard Wagner, který v táboře působil od prosince 1943 do konce války jako zástupce velitele. Naopak řadové zaměstnankyně v továrně se často tváří v tvář brutalitě dozorců snažily vězeňkyním pomáhat, tajně jim nosily jídlo a vynášely dopisy.36
V táboře byly vězněny ženy a dívky nejrůznějších národností. Němky, zařazené do nejrůznějších vězeňských kategorií, byly většinou nejbrutálnějšího zacházení ušetřeny. Polky jej naopak snášely se vzdorem a hrdostí. V táboře se nacházely i Francouzky, Belgičanky a Italky. Mezi vězeňkyněmi byly často dívky, které sem přivlekli po zabití jejich rodičů – nejčastěji ze zemí Sovětského svazu. Stesk po domově byl u mnohých tak silný, že se odhodlaly k útěku, který často končil chycením a vrácením do tábora. Útěk se podařil, i díky pomoci zaměstnankyň továrny, sedmi ženám.37 Známe jména většiny z nich - 13.5.1944 Jelena Basargina, 20. června 1944 Lena Baranecka, 30. června Diana Evdokimenko a Naďa Sogaňač a konečně 25.8.1944 uprchly Maria Brajeva a Valentine Tewes.38
35 CZIBORRA, Pascal. Frauen im KZ, Möglichkeiten und Grenzen der historischen Forschung am Beispiel des KZ Flossenbürg und seiner Außenlager. Beielefeld : Lorbeer-Verlag, 2010
37 tamtéž

12
Češek nebylo v novorolském koncentračním táboře mnoho. Jednou z nich byla poštovní úřednice z Prahy Zdeňka Musilová. Po válce, v roce 1946, vydala následující svědectví proti řediteli továrny Hechtfischerovi a komandantům Bockovi a Dürenovi: „Na udání mistrů Lorenze z brusírny a Hammernika ze skladu bílého zboží si komandant Bock obvykle vybral několik žen, které v lágru srazil k zemi, tloukl je a šlapal jim po prsou a obličejích tak dlouho, dokud nepozbyly vědomí. Jedno šestnáctileté děvče ruské národnosti, které v porcelánce pracovalo ve mlýně kaolinové hmoty, udělalo z nerozumu dírku do vlhkého vytočeného talíře. Mistr Lorenz to oznámil řediteli Hechtfischerovi a ten nařídil komandantovi tábora přísné potrestání děvčete. Na Bockův rozkaz pak bylo děvče odvezeno do Flossenbürgu k popravě. Nás ženy často týrali a tloukli silnou holí bez výběru místa na těle a působili nám těžká zranění. Bock například zmrzačil polské děvče pažbou pušky proto, že se pokusilo o útěk. Když zůstala bez hnutí ležet, poslal ji ke zpopelnění do Ravensbrücku. Bockův předchůdce Düren dal Poláka chyceného při útěku ztlouci do krve a sám při této exekuci pomáhal. Ztlučeného jej oblékli do rudých hadrů, posadili na koně a zkrvavenou hůl mu dali do ruky. Jeho rozbitý a rozsekaný obličej pomalovali barvou a na koně pověsili tabulku s nápisem ´Já jsem ta polská svině, která chtěla utéct´. Poté byl tento Polák odeslán k popravě do Flossenbürgu. Sám Hechtfischer dal mladou ruskou učitelku ztlouci železnou tyčí proto, že ´chodila pomalu´. Ztýraná žena se nemohla vůbec pohybovat, ztratila paměť, mluvila nesouvisle, nerozuměla lidské řeči a po pár dnech zemřela na revíru. Na jaře 1944 dal Düren na Hechtfischerovo přání ostříhat 300 Rusek dohola za to, že se jedné z nich před tím podařil útěk. Hechtfischer nechával vězňům snižovat předepsané příděly potravin, takže vězňové těžce pracující v továrně měli ráno a večer spařené seno, tzv. čaj, a v poledne spařenou brukev se třemi shnilými bramborami. Na jaře 1945 zemřelo mnoho žen právě v důsledku tohoto spoření na jídle...“39
Místo Ravensbrücku Flossenbürg
1. září 1944 byl koncentrační tábor v Nové Roli administrativně převeden pod koncentrační tábor Flossenbürg. Od tohoto okamžiku se již žádný útěk z tábora nezdařil. V době převedení pod Flossenbürg se v Nové Roli nacházelo celkem 556 vězeňkyň, které byly zaregistrovány

13
k 1.9. pod čísly 51889 – 52446. Vedle největší skupiny, sovětských a polských zajatkyň, se zde nacházelo i větší množství dívek z předválečné Jugoslávie. Podle vzpomínek vězně Wernera Gebharda se jednalo převážně o rukojmí posbíraná kvůli účasti rodinných příslušníků v Titových partyzánských jednotkách.40 Sociální složení těchto žen bylo různorodé – profesorka, učitelka, baletka, zdravotní sestry, dělnice, služebné, hospodyně, studentky, z hospodářství.41
Dívky a ženy z bývalé Jugoslávie byly vězněny od roku 1942 v koncentračním táboře Ravensbrück. Odsud bylo pětatřicet z nich na žádost ředitele novorolské porcelánky Hechtfischera 21.2.1944 deportováno přes Zwickau a Potůčky do Nové Role. Tyto ženy byly přiděleny jak na montáž řídících panelů pro stíhačky Messerschmitt tak do výroby porcelánu. Zde se také setkaly se srbskou lékařkou Jovanovič, která sem byla přesunuta z Ravensbrücku již dříve. Ze slovinského transportu si MUDr. Jovanovič také vybrala zdravotní sestry a v bídných podmínkách tábora se snažily společně léčit a povzbuzovat ostatní vězeňkyně. Většina žen z bývalé Jugoslávie byla zcela izolována od ostatních zaměstnanců v továrně, trestankyně nesměly s nikým promluvit a neměly ani žádné zprávy o vývoji na frontě.42
Mezi zmíněnými slovinskými ženami byla k 1.9.1944 pod číslem 52293 zaregistrována i čtyřiadvacetiletá studentka, rodačka z Cerknice ležící jižně od Ljubljaně.43 Mladá žena byla dcerou bývalého ředitele školy v Cerknici, Adolfa Harmela.44 V roce 1941 zabrala oblast kolem Cerknice italská armáda a připojila toto území k Itálii. V zemi se vzedmul vlastenecký odpor, který se spojil do odbojové organizace Osvobozenecká fronta (OF). V této době byl již Adolf Harmel mrtev, ale zbytek jeho početné rodiny - manželka Karolina i děti Ivo, Milica, Magda a Milan - se do odbojového hnutí aktivně zapojil. Ivo byl zatčen ze všech nejdříve a skončil v italském koncentračním táboře Renicci v Toskánsku. Jako druhá byla zatčena Milica a nakonec i Magda a Milan. Mamince Karolině zachránil Milan život tím, že při zatýkání
42 tamtéž
43 The U.S. National Archives and Record Administration, War Crimes Trials CaseFiles, compiled 1947- 1958, documenting the period 1945-1958, Concentration Camp Flossenburg Inmate Entry Registers, 1938- 1945, Lists of Inmates - Women, 51681 – 52510, str. 21 [online]. [cit. 2014-10-27]. Dostupné na www.fold3.com < http://www.fold3.com/image/1/232146069/>
44 LESKOVAC, Maria. Cerknica 1924/25 6. razred [online]. [cit. 2014-10-27]. Dostupné na Stare Slike ali kako se svet spreminja <http://stareslike.cerknica.org/2010/10/28/cerknica-192425-6-razred/>

14
uvedl, že je již mrtvá. Karolina se poté ukrývala v Ljubljani až do konce války. Milan byl nějakou dobu vězněn ve stejném koncentračním táboře jako jeho bratr Ivo, ale nevěděli o sobě. Magda ani Milan válku nepřežili. Ivo se z koncentračního tábora vrátil a byl po válce oporou své matce. Dodnes žije jeho syn Vojteh Harmel. K dalšímu osudu Milice Harmel se vrátím později.45
5. října 1944 bylo z koncentračního tábora Ravensbrück posláno do Nové Role dalších dvacet vězeňkyň, tentokrát německé národnosti. Jednalo se o ženy zatčené za politické a protispolečenské činy. Byly registrovány pod čísly 56804 – 56823. Další dvě německé trestankyně byly do Nové Role poslány koncem října. Deset vězeňkyň francouzské, německé, polské a ruské národnosti dorazilo na konci listopadu 1944. Byly registrovány pod čísly 58292 - 58301, některým z nich ještě nebylo dvacet let, jiným bylo málo přes třicet.46 Na podzim 1944 bylo do Nové Role také přiděleno deset häftlingů – mužů, kteří byli v lednu 1945 posláni do dalších táborů – do Drážďan, Helmbrechts, Holýšova a Svatavy. Na počátku roku 1945 docházelo k přesunům jednotlivých vězeňkyň mezi tábory Ravensbrück, Nová Role, Norimberk a Svatava na Sokolovsku. Počátkem února bylo v Nové Roli registrováno šest nových vězeňkyň.47
Při evakuaci koncentračního tábora Ravensbrück v březnu – dubnu 1945 bylo na počátku dubna do Nové Role přesunuto dalších 500 žen, registrovaných pod vězeňskými čísly 65160 – 65659. Mezi těmito ženami se nacházelo dvacet Židovek. Mezi vězeňkyněmi dorazila do koncentračního tábora také pětadvacetiletá ukrajinská Židovka Varvara Nikolajevna Maleva. Za protinacistickou činnost byla nacisty ve své obci Bogdanovka na Ukrajině zatčena a deportována do Německa. Prošla dosud tábory Güting, Buchenwald, Neubrandenburg, Ravensbrück. Během transportů mezi tábory se jí dařilo občas utéci a nějakou dobu se skrývat pod falešnou identitou – v polském Lucku a ve Wlodzimerzi, v německém Güstrově i přímo v Ravensbrücku.48 V Nové Roli mohla proto spoluvězeňkyním před evakuačními
45 HARMEL, Vojteh: Rodinné vzpomínky a korespondence s autorem článku
46 The U.S. National Archives and Record Administration, War Crimes Trials CaseFiles, compiled 1947- 1958, documenting the period 1945-1958, Concentration Camp Flossenburg Inmate Entry Registers, 1938- 1945, Lists of Inmates - Women, 57541 – 58400, str. 1 - 27 [online]. [cit. 2014-10-27]. Dostupné na www.fold3.com <http://www.fold3.com/image/1/232151533/>
48 The United States Holocaust Memorial Museum, USC Shoah Foundation Visual History Archive, USC Shoah Foundation Testimony of Varvara Maleva [online]. c 1997, rozhovor uskutečněn 29.1.1997 [cit. 2014-10-27].

15
transporty radit, jakým způsobem individuálně utíkat během transportu. Při jedné z takových instruktáží byla přistižena dozorkyní a následně poznala na vlastní kůži způsob trestání v Nové Roli. Dozorkyně Varvaru předala jednotce SS, která začala děvče mlátit holemi a spletenými elektrickými dráty. Když upadla, kopali do ní tak dlouho, dokud nepřestala jevit jakékoliv známky života. Během evakuace byla „pohřbena“ v betonovém bunkru, kde ji po evakuaci tábora našla sovětská partyzánská jednotka Alexandry Michailovny Galenkovové. Protože i oni považovali Varvaru Nikolajevnu za mrtvou, vynesli ji z bunkru k pohřbení. V tu chvíli se děvče nepatrně pohnulo, a bylo proto odvezeno do polního lazaretu. Navrátit Varvaru k životu trvalo dlouhou dobu a do života si odnesla vážné trvalé následky.49 Svědectví o dramatickém období svého života poskytla v roce 1997 the United States Holocaust Memorial Museum, které shromažďuje dokumenty a výpovědi z období holocaustu.50
Novorolský tábor byl po příchodu evakuačního transportu z Ravensbrücku zcela přeplněný – 13. dubna zde bylo 1047 vězňů. Několik stovek dalších vězňů bylo do Nové Role přivedeno mezi 16. a 18. dubnem 1945. Pocházeli z evakuovaných táborů v Neubrandenburgu, Johanngeorgenstadtu a Svatavě. Teprve nyní byla v porcelánce zastavena výroba.51
Dubnové transporty – vstříc svobodě i smrti
Výpovědi několika vězňů
V noci z 19. na 20. dubna začala na rozkaz ředitele Heinricha Hechtfischera také evakuace koncentračního tábora v Nové Roli. První skupina mužů a žen byla hnána ve směru na Kalovy Vary. Transport původně směřoval, jak dozorci ženám cynicky řekli, do plynových komor v
Dostupné na stránkách The United States Holocaust Memorial Museum <http://collections.ushmm.org/search/catalog/vha26751>
50 The United States Holocaust Memorial Museum, USC Shoah Foundation Visual History Archive, USC Shoah Foundation Testimony of Varvara Maleva [online]. c 1997, rozhovor uskutečněn 29.1.1997 [cit. 2014-10-27]. Dostupné na stránkách The United States Holocaust Memorial Museum <http://collections.ushmm.org/search/catalog/vha26751

16
Dachau.52 U Stříbra však byl směr pochodu otočen a vězni byli nuceni pochodovat na sever. Další transport byl pod dozorem velitele Hugo Bocka vypraven z Nové Role v noci z 22. na 23. dubna. 29. dubna museli likvidační cestu podstoupit i nemocní z táborového revíru. Dva poslední transporty neměly jasný cíl – komandanta Hugo Bocka spíše vedla motivace uniknout spojeneckým armádám a zbavit se při vhodné příležitosti vězňů. Prvního transportu se zúčastnila také pozdější poslankyně Národního shromáždění Betyna Škrlantová. Ve výpovědi v roce 1963 vyšetřovatelům Státní bezpečnosti mimo jiné sdělila:53
„V táboře byl velký hlad. Denně jsme dostávaly ½ litru vodové, neslané polévky s rozvařenými bramborovými slupkami. V Ravensbrücku jsme předtím měly alespoň dost krmné řepy, ´Stockrübe´, kterou jsme si ´zorganizovaly´ a chrupaly. Ženy ze závodu nám přinesly od dělníků německé noviny, ve kterých se posměšně konstatovalo, že v Moskvě byla utvořena československá vláda, a byla zde uváděna jména. Jaká to pro nás byla radostná událost!
19. dubna jsme byly naráz vyhnány na transport. Hladové, žíznivé, málo oblečené. Dozorkyně mlátily každou ženu, která se pokoušela vzít s sebou ubohou, hadrovou deku. I po cestě se dělaly prohlídky a běda, když některá vězeňkyně měla kolem sebe omotán kousek deky. Hnali nás přes Rybáře do stanice Březová za Karlovy Vary. Na cestě nás dostihlo západní bombardovací letadlo, které osvítilo zástup světelnou raketou a odletělo. Při pochodu jsme viděly velkou záři. Hořelo bombardované nádraží v Karlových Varech. V Březové nás nahnali do nákladních vagónů. Údajně jsme měly být odvezeny do koncentračního tábora Flossenbürg v Bavorsku. Několik dnů jsme čekaly na lokomotivu. Bez jídla.
Asi třetí den dlouhého čekání, za rozbřesku dne, jsme byly zděšeny. Z mlhavého lesa se blížil k vlaku transport mužů. Černí ve tváři jako Afrikánci, s vypouklým bělmem očí, ovinuti špinavými cáry dek, blížili se na protější stráň jako příšery. Dozvěděly jsme se, že jsou již měsíc na hladových transportech, hřejí se u ohníčku v lese a od sazí jsou tak černí. Mnoho mužů cestou zahynulo. Transport měl jít z Georgstadtu v Bavorsku. Po osvobození jsme se
52 FIŠEROVÁ, Svatava. Ženy z vlaku – Pátrání po hrobu třiadvacetileté Jugoslávky, Pravda, deník západočeského kraje, 29.5.1966

17
dozvěděly, že z původních 1200 mužů se osvobození dočkalo jen dvacet osm. V nocích jsme skutečně slyšely neustálé střílení. Ubíjeli je …
Když jsme čekaly na přísun lokomotivy marně, vyhnali nás přes Krásno na Teplou. Tam jsme přenocovaly na louce, která nesla viditelné stopy předešlých transportů. Na louce kolem protékala říčka, bylo velmi chladno. Začalo mrholit, mlha houstla. Nespaly jsme celou noc. Zahřívaly jsme se opřeny o záda při neustálém pohybu. Mnohé ženy, které usnuly, zejména Francouzsky, Italky, Belgičanky, zůstaly ráno na louce ležet v těžkých horečkách. Aby se před zděšeným německým obyvatelstvem ukázala ´humanita´, byly tyto ženy zpočátku naloženy na žebřiňák a v lesích pak postříleny. Jaké tragédie se to odehrávaly během pochodu! Často - především Francouzky - nebyly již schopny dalšího pochodu. Zpočátku jim družky pomáhaly. Pak musely unavenou ženu opustit. Řady se rozestoupily, ženy se loučily, plakaly. Své známé pověřovaly vzkazy svým rodinám. Zůstaly posledními, pak usedly na kraji příkopu, na okraji lesa. Věděly, co je čeká. Několikrát jsme viděly, že místo jedné ženy zůstaly zpátky dvě. Snad byly členy jedné rodiny, snad věrné spolubojovnice, které šly i na smrt společně. Polské ženy mezi námi téměř nebyly. Na dotazy obyvatel, kteří vybíhali zděšeně z domků, však esesáci odpovídali: „To jsou Poláci.“ Jak jsme jen mohly, říkaly jsme, že jsme Češky, jejich sousedi… V našem transportu bylo mnoho Francouzek, Belgičanek, Italek a zejména sovětských žen z mnoha zemí SSSR. Jak moje dcera Věra Honová napočítala, bylo mezi 1200 ženami v tomto transportu jen 13 Češek. I některé mladé německé ženy, které utekly z práce a dostaly se do koncentráku, byly s námi.
Brzy ráno, ještě za husté mlhy, nás hnali dále ke klášteru Teplá, kde nás nahnali do stodol u kláštera. Byla to hrozná noc. Místa bylo málo a ve tmě se navalilo jedno tělo na druhé. Byl křik. Esesáci vtrhli s důtkami do stodol a řádili ve tmě. Jen na svou cestu si svítili baterkami. Zasažené ženy se většinou již nemohly zvednout a při ranním nástupu jich řada zůstala ležet. Mnohé ženy, i cikánky, se domnívaly, že když se jim podaří nepozorovaně dosáhnout vrat kláštera, mniši je tam zachrání. V klášteře bylo však vojsko, které tu hlídalo říšský státní archiv, který byl v klášteře uschován. Vrata se ani neotevřela a všechny ženy, které se pokusily o útěk, byly zastřeleny.
Cesta z Teplé vedla do Stříbra, kde jsme zůstaly přes noc v cihelně u nádraží. Tam jsme slyšely o sebevraždě Hitlera. Mezi dozorci zavládlo zděšení. Dozorkyně už dávno nebyly v uniformě,

18
ale v civilních šatech. Pak mnoho dozorců zmizelo a místo nich se objevili trestanci – zloději, vrahové, z nichž mnozí šli v pruhovaných šatech vězňů, ale na hlavě měli esesácké čepice. Asi 10 km za Stříbrem jsme s dcerou z transportu utekly a daly se směrem na Nýřany a Plzeň. Umluvily jsme se, že budeme ve dvojicích mizet z transportu, a tak před námi a po nás z transportu řada Češek utekla. Tento transport pak pokračoval do Terezína. Jak jsme se dozvěděly, všechny Češky z transportu byly zachráněny.“ Prvního transportu se spolu s ostatními zúčastnily všechny ženy a dívky z bývalé Jugoslávie. Dvě z nich, Desanka Fabjan a Brigita Kuhar v roce 1968 potvrdily a rozšířily vzpomínky Betyny Škrlantové:54
„Vězni byli po seřazení za temné noci hnáni pod pažbami pušek, za zuřivých nadávek a štěkotu strážních psů z tábora kolem nádraží, ven do vsi… ihned za branou lágru dostala jedna z maďarských vězeňkyň za branou tábora srdeční záchvat a zůstala stát. Byla rázem zkosena krátkou dávkou z pušky nejbližšího esesáka a ponechána na cestě. Sotva minul transport nádraží, ozval se hukot nízko letících letadel, svist a výbuchy bomb dopadajících na trať Nová Role – Karlovy Vary a Nová Role – Chodov. Vzniklou paniku vězňů krotili esesáci rázným ´los!´´los!´, pažbami pušek a chňapáním psích zubů po nohou žen. Občasný krátký třesk výstřelu znamenal vždy bezduchou lidskou hromádku kolem cesty. Transport pochodujících hladových, vyčerpaných, polobosých a polonahých vězňů brodil se po kotníky rozbředlým blátem z roztátého sněhu, přičemž zima za ledově studené noci pronikala do morku kostí. Vyděšené a zoufalé ženy pokračovaly za neustálého bědování přes Mezirolí a vybombardované karlovarské předměstí na Mariánské Lázně. První odpočinek přišel v Březové. Zde byly ženy nahnány do prázdných vagónů stojících ve stanici a muži do stodol. Obě skupiny hlídali esesáci. V Březové se transport nějakou dobu zdržel a pak pokračoval pěšky dále.“ Mezi lidmi hnanými ve druhém transportu byl Štěpán Švachula ze Smolných Pecí. V roce 1968 popsal jednání s vězni v transportu vedeném nechvalně proslulým komandantem Hugo Bockem:55

19
„V dubnu 1945, týden před bombardováním Karlových Var přišel do našeho lágru velký transport asi 1500 žen. Přišly pěšky, neznámo odkud, ve velmi zuboženém stavu, kost a kůže, polobosé, v roztrhaných hadrech, hladem zcela vyčerpané. Nacpali je do lágru, po dvou na jednu postel, které byly ve dvou patrech nad sebou.
Dva dny před bombardováním Karlových Var přijely od Potůčků dva nákladní vagóny nacpané vyhladovělými a velmi zuboženými lidmi. Transport byl těsně před novorolským nádražím napaden hloubkovými letci. Když letadla přeletěla, vypojili SS-mani doprovázející transport lokomotivu a odjeli s ní směrem na Karlovy Vary. Vězňové vyrazili závory vagónů a rozprchli se po stráních podél trati, kde hledali na keřích přezimovavší bobule, aby zahnali úporný hlad a žízeň. SS-mani z našeho lágru se to však dozvěděli a vyrazili s puškami v rukou, aby je zahnali do tábora nebo zpět do vagónů. Rozptýlenou střelbu při této ´akci´ jsme slyšeli do tábora. V následující noci byli tito vězňové z vagónů vyhnáni a hnáni pěšky přes Novou Roli na Karlovy Vary. Následujícího dne jsme museli v houští u lomu za továrnou rozvážet a planýrovat kopečky čerstvě nakupené hlíny a štěrku. Nikdo z nás ovšem tehdy netušil, co by se tam mohlo skrývat.
Dva dny po bombardování Karlových Var jsme byli těsně před půlnocí vyhnáni z baráku na ´apellplatz´ lágru a po kvapném seřazení jsme byli vyhnáni z tábora ven. To nám již bylo jasno, že je to evakuace koncentráku a útěk esesáků před sovětskou armádou. Při evakuaci zůstalo v táboře několik lidí, a to náš kápo, zubař a několik Němců, zřejmě k zahlazení stop po jejich činnosti a ke zničení kartotéky vězňů a ostatních písemností. Když docházelo čelo našeho transportu k přejezdu trati u nádraží, přiletělo náhle několik letadel. Rozstřílela z kulometu všechna světla na sloupech u nádraží, rozsvícená asi z příkazu SS kvůli našemu transportu, a vše se ponořilo do hluboké tmy. Po odletu letadel byli jsme polobosí, polooblečení hnáni rozbředlým, rozčvachtaným sněhem a mrazivou nocí přes Novou Roli směrem na Karlovy Vary, pobízeni pažbami pušek i zuřivě štěkajícími psy esesáků. V pochodu byly i Maďarky, které do lágru přišly před týdnem, a ty cestou padaly vyčerpáním a zoufale bědovaly. Chvílemi byl v transportu nepopsatelný zmatek, který esesáci zvládali jen tvrdostí a krutostí. Větší odpočinek byl až v Doubí za Karlovými Vary, kde jsme byli nahnáni do stodol. V Teplé se mi podařilo spolu s několika dalšími vězni uprchnout ve chvíli, kdy mezi esesáky

20
závládl po nějaké zprávě zmatek a polevili v dozoru. Cestou zpět jsem se sešel s několika vězni z našeho koncentráku, mezi kterými byly i polské ženy… Náš brutální kápo, který prchal v SS uniformě s dalšími esesáky autem, byl prý zastřelen při přestřelce někde u Plzně.“
Smutný příběh Milici Harmel – jeden z mnoha První transport, nešťastné ženy choulící se ve zbytcích vězeňských pyžam a přidržující si provizorně ušité šátky na hlavách, kráčel vyčerpaně přes kopce a údolí dále a dále na jih. Když ženy prošly obcí Boněnov a na lesní křižovatce k Michalovým Horám a Hostíčkovu se vydaly vlevo, na Hostíčkov, objevil se po levé straně příkrý svah porostlý hustým a neproniknutelným houštím z trnitých keřů. Jedna ze slovinských dívek, Milica Harmel, a za ní vzápětí další dvě, Brigita Kuhar a Mira Bedenk, se s vypětím posledních sil vrhly do trnitého křoví. Zesílil křik esesáků a zuřivý štěkot psů, rozezněla se střelba... Gita a Mira na okamžiky nevýslovné hrůzy vzpomínaly v roce 1968:56 „Touto cestou přišel transport od Teplé. Byly jsme zcela vyčerpány, k smrti unaveny, cítila jsem, že dále už nedojdu. V místech tohoto křoví se Milica, jdoucí po mém boku na okraji pěší kolony, náhle prudce, s vypětím posledních sil, rozeběhla ke křoví, kde zmizela. Za ní, kousek stranou, jsem se rozeběhla i já s Gitou a několik dalších našich družek. Stříleli po nás a poštvali na nás vlčáky. V hrůze, pološílené děsem, jsme se s Gitou ve vteřině vedraly do hloubi trnitého křoví, z něhož jsme se odvážily ven až po několika hodinách. Těla plná ostrého trní, rozedraná do krve, již sotva krytá posledními cáry šatů. Rozeběhla jsem se hledat Milicu, volala ji, ta se však neozývala. Našla jsem ji až po chvíli ve stráni, hlavou dolů. Byla již vychladlá, na prsou a hlavě zaschlé pramínky krve. Chtěly jsme ji s Gitou uklidit, vtom jsme však na poli nad strání zahlédly orajícího sedláka. Jala nás hrůza, že na nás poštve esesáky a prchaly jsme lesem zpět. Schylovalo se k večeru, když jsme u Hanova narazily na rolníka vracejícího se z pole. Prosily jsme, aby nás nechal u sebe přenocovat a dal nám něco k jídlu. Předstíraly jsme, že jsme utekly z práce v Reichu. Mlčky si prohlížel náš nanejvýš zbědovaný stav a rozbité hadry až příliš svědčící o koncentráku i naše bosé, krvácející nohy a beze slova nás zavedl ke své stodole, kde nám poradil, abychom se na patře dobře ukryly ve slámě a za světla se vůbec dole neukazovaly. Živil nás téměř dva týdny. Počátkem května nás pozval do

21
kuchyně a radostně nám sdělil, že je konec války. Dal nám dobré, slušné šaty a obuv, zásobil nás jídlem a popřál nám šťastnou cestu. Byl to Němec, který riskoval život svůj i své rodiny, aby nás zachránil. Zjistily jsme, že je usazen ve Vestfálsku – Porýní, kam jsme mu již psaly.“ Mira Bedenk a Brigita Kuhar se rozhodly vrátit zpět do tábora v Nové Roli a přihlásit se v porcelánce o práci. Byly přijaty do práce, ubytovány a stravovány v táboře. Ředitel H. Hechtfischer jim 5. května 1945 vystavil potvrzení následujícího znění: „Nová Role, 5. května 1945 – Potvrzují se následující skutečnosti: Kuhar Brigita, podle vlastního udání narozená 5.10.1909 v Ljubljani, jihoslovanské národnosti, byla v našem pracovním táboře. Tábor podléhal koncentračnímu táboru ve Flossenbürgu. V noci z 22. na 23. dubna byl velitelem koncentračního tábora Flossenbürg dán rozkaz k odchodu vězňů směrem na Bečov. Poněvadž velitel pracovního tábora SS-Sturmscharführer Bock transport cestou rozpustil, vrátila se jmenovaná do Nové Role zpět a hlásila se u nás k nasazení do práce. Kuhar Brigita bydlí v našem táboře, je po dohodě s vyživovacím úřadem B v Lokti stravována a zaměstnána v našem závodě. Dodatečně se potvrzuje, že přidělování ženských vězňů se dělo z koncentračního tábora Ravensbrück. Kuhar Brigita přišla z Ravensbrücku s číslem 26896 do Nové Role. - Bohemia, keramické závody a.s. Nová Role – Hechtfischer v.r.“ 13. května 1945 získaly obě ženy od Českého národního výboru 10,- RM a povolení k cestě z nádraží Dalovice přes saský Schwarzenberg nebo přes Chomutov do Prahy.57
Hromadný hrob v Nové Roli
Osvobození Nové Role
6. května 1945 osvobodila americká armáda okresní město Loket a zastavila se na demarkační čáře nedaleko Nové Role. Obec se chystala na příchod Rudé armády. Vězni, kteří zůstali přes transporty v Nové Roli a jejím okolí nebo se – podobně jako Brigita Kuhar a Mira Bedenk - trousili z transportů zpět, se za pomoci americké armády začali evakuovat do svých domovů. Mezi 8. a 10. květnem se do Nové Role z transportů vracely i Polky. Byly bosy a
57Státní oblastní archiv v Plzni – Státní okresní archiv Karlovy Vary, fond 276 (MěstNV Nová Role), Příloha ke kronice města Nová Role 1959 – 1975, str. 19, fotokopie potvrzení ředitele Heinricha Hechtfischera pro Brigitu Kuhar z 5.5.1945 [online]. [cit. 2014-10-27]. Dostupné na Porta Fontium: <http://www.portafontium.cz/iipimage/30360937/soap-kv_00276_mesto-nova-role-fotoalbum-1959- 1975_0200>

22
v roztrhaných šatech. Za soumraku klepaly na dveře periferních domků. Obyvatelé jim dali boty, obnošené šaty a trochu jídla na cestu.58 11. května do Nové Role vstoupila Rudá armáda.59
Domů se vracely i sovětské vězeňkyně koncentračního tábora v Nové Roli. Jejich návrat do vlasti byl však mnohem komplikovanější než v případě jiných národností. Mnohé z nich byly po návratu vyslýchány NKVD jako podezřelé z kolaborace s nacisty v Říši. Jedna z novorolských vězeňkyň, Jekatěrina Stěpanovna Zadko v roce 1968 přímo v Nové Roli vzpomínala, jak se podobnému podezření vyhnula. Ženě, která musela doma zanechat před odvlečením do Německa tříletou dceru, se podařilo připojit k sovětskému vojenskému transportu, vracejícímu se z fronty. Důstojník z tohoto transportu úřadům na Ukrajině potvrdil, že skupinu vězňů, kteří se k transportu připojili, osobně osvobodil.60
Moc v Nové Roli dočasně převzali po osvobození místní němečtí antifašisté Möckl, K. Esck a K. Siegert. Sám komunista Esck se čerstvě vrátil z jednoho z nacistických koncentračních táborů. 28. května 1945 dorazil do obce Čech Julius Celesin, který se prokázal česko-rusky psaným pověřením velitele 1. praporu Národní stráže npor. Sedláka k převzetí a zajištění bývalého koncentračního tábora v Nové Roli. Tábor měl nově sloužit jako internační tábor pro příslušníky SS, NSDAP a SA. Poté, co se Celesin dostavil do tábora, našel jej zcela opuštěný. Bylo patrné, že jej nacisté vyklidili a opustili nakvap, doslova na poslední chvíli. Mezi západní a severní strážní věží byl náhle Celesin napaden zuřivou fenou německého ovčáka a s hrůzou navíc zjistil, že opodál leží pět mrtvol v trestaneckých oděvech. Z oblečení zbyly jen cáry a bylo zřejmé, že se fena mrtvolami živila z nedostatku jiné potravy. Šlo pravděpodobně o oběti, které nacisté zastřelili při útěku z tábora. Celesin zkrotil fenu karabáčem a podařilo se mu nasadit jí náhubek a přivázat. Prostřednictvím obecního úřadu

23
pak informoval okresní národní výbor v Lokti. Oběti byly další den pohřbeny na místním hřbitově.61
Po zajištění tábora sem dorazil jeho nový velitel, kpt. Cerha, členové Revoluční gardy (Lavička, Knirsch, Jan a Josef Kupcovi, Josef Sýkora, Václav Vašmicius, Herold) a příslušníci partyzánského oddílu „Kolo na Střele“ (mj. Karel Vrchlavský, Václav Šmídl, Josef Žižka, František Babor, Jaroslav Hubka, Bohuslav Fatka). Mezitím se tábor plnil pochytanými nacisty a esesáky. Během několika týdnů se v táboře nacházel 700 představitelů bývalé nacistické moci. Pod dozorem členů Revoluční gardy nyní vykonávali různé práce, především opravovali železniční trať poničenou nálety. Nejhůře byl postižen úsek mezi Sedlcem a novorolským viaduktem, který byl pobořen a trať v těchto místech rozmetána. Oprava tratě probíhala od počátku července do podzimu, kdy byl provoz na železnici postupně obnoven.62
Objev hromadného hrobu u tábora
V prvních červnových dnech se dostavil ke kpt. Cerhovi jeden z místních občanů a informoval jej, že v době posledního náletu na Karlovy Vary byla slyšet z prostoru mezi porcelánkou a koncentračním táborem střelba a v nočních hodinách zde bylo možné pozorovat nezvyklý ruch. V obyvatelstvu celá situace tehdy vzbudila podezření, že dochází k popravě nepohodlných häftlingů. Na základě tohoto udání byl ihned proveden průzkum celého prostranství mezi lágrem a továrnou. Vlevo od boční branky bylo nalezeno na kraji malého lomu místo, které naznačovalo, že jeho přírodní povrch byl v poslední době porušen. Z internovaných nacistů byla vybrána četa vysokých důstojníků SS a funkcionářů NSDAP, kteří museli holýma rukama odkrývat hrob. Zápach rozkládajících se mrtvol brzy potvrdil správnost udání.63
O celé záležitosti bylo podáno hlášení do Karlových Varů, Chodova a Lokte. Podle svědeckých výpovědí bývalých vězňů evakuovaných z Johanngeorgenstadtu, pp. Houry a Vyšehradského, byly oběti identifikovány jako vězni z koncentračního tábora Johanngeorgenstadt. Podle
62 tamtéž
63 tamtéž

24
dalších svědectví mělo být na novorolském nádraží ve dnech 18. – 20. dubna zabito celkem 69 vězňů (18.4. – 33, 19.4. – 24, 20.4. – 12).64
Exhumace těl 41 obětí
Zemským národním výborem bylo nařízeno provést exhumaci ze všech dosud známých masových hrobů v politických okresech Loket, Karlovy Vary, Podbořany a Žlutice. Exhumace v Nové Roli proběhla ve dnech 28.6. – 3.7.1945 a byla provedena vyšetřovací komisí Zemského národního výboru pod vedením komisaře politické správy dr. Bautze. Hlavními soudními znalci byli doc. Dr. Knobloch z Prahy a Dr. Jeri z Klatov. Vyzvednutí obětí z hrobu se účastnil také zástupce kriminální policie Dr. Anděl. Komisionálnímu šetření byla přítomna mezinárodní vyšetřovací komise složená s vysoce postavených důstojníků spojeneckých armád – sovětské, americké, britské a francouzské. Mnohé z jedenačtyřiceti exhumovaných vězňů nebylo možné identifikovat. Některé oběti postrádaly identifikační čísla a navíc šlo o mrtvoly v různém stupni rozkladu. U řady vězňů se však podle čísel podařilo zjistit alespoň národnost (10 Poláků, 8 Rusů, 3 Ukrajinci, 3 Francouzi, 2 Slovinci, 1 Čech a 1 Ital). Mezi oběťmi byly rozpoznány pouze tři ženy – dvě z bývalého Sovětského svazu a jedna z Polska. Jménem byl identifikován pouze jediný z exhumovaných vězňů, a to čtyřiapadesátiletý Ital Marco Visentin.65
Skupina bývalých esesáků odkryla masový hrob o šířce 2,10 m, délce 3,60 m a hloubce 1,40 m. První mrtvoly byly nalezeny po odhrabání hlíny v hloubce 90 cm. Ležely nezakryty, volně položeny ve dvou vrstvách. Zároveň s odkrýváním masového hrobu kopala jiná skupina bývalých příslušníků SS hrob na novorolském hřbitově. Odkrytá a identifikovaná těla byla uložena do rakví. Rakve byly seřazeny na nádvoří koncentračního tábora a posléze pohřbeny do připraveného hrobu na místním hřbitově. Pietního aktu, průvodu a pohřbu, se zúčastnilo nejen velké množství Čechů, ale i protinacisticky smýšlejících německých obyvatel z okolí.66
Již od červencové exhumace existovaly pochybnosti, zda byly vyzvednuty všechny oběti nacistických exekucí. K pohřbívání vězňů do masového hrobu v posledních týdnech války
65 tamtéž
66 tamtéž

25
bylo totiž určeno sedm vězňů německé národnosti, kteří po válce vypověděli, že v dubnu pohřbívali do míst, kde byl již dříve založen hřbitov pro vězně. Připomeňme, že podle dalších svědectví bylo na novorolském nádraží ve dnech 18. – 20. dubna zabito celkem 69 vězňů. Všechna tato svědectví podporovala hypotézu, že v létě 1945 došlo k exhumaci pouze části zabitých vězňů.67
Po osvobození
Úspěšné pátrání po hrobu Milici Harmel Slovinky Brigita Kuhar a Mira Bedenk po návratu domů předaly rodině Milici Harmel šátek, který si Milica udělala z rozstříhaných pyžamových kalhot. Protože maminka Milici velice stála o to, aby byl objeven hrob její dcery, ujala se tohoto úkolu časem Brigita Kuhar. Jediné, co si však pamatovala, bylo, že se událost odehrála poblíž Teplé a že z místa, kde Milica zůstala ležet, byla vidět nějaká kaplička. Prostřednictvím velvyslanectví SFRJ (Jugoslávie) byly kontaktovány místní národní výbory a pobočky Svazu protifašistických bojovníků v okolních obcích. Do Ljubljaně bylo odesláno velké množství fotografií různých kapliček, ale odpověď byla ke zklamání všech vždy záporná. Teprve začátkem dubna 1965 pomohla náhoda. Občan Michalových Hor, který byl do problému zasvěcen, si při procházce všiml, že z určitého místa od lesa je mezi stromy vidět jen část věže michalohorského kostela a vypadá odtud jako kaplička. Pohled vyfotografoval a brzy přišla ze Slovinska odpověď: „Ano to je kaplička nad lesem, u něhož byla Milica zastřelena…“68 Při dalším pátrání byl vyhledán protokol o exhumaci hrobu z r. 1946. V protokolu se uvádí, že v hrobě byly nalezeny mrtvoly mladé ženy, u které nastala smrt zastřelením, a tří mužů. Totožnost mužů nebyla zpočátku jasná, protože od opuštění Březové se transportu žádní muži neúčastnili.69 Dnes již víme, že se jednalo o tři sovětské letecké důstojníky.70 Milica byla podle protokolu pohřbena v pyžamu, jehož vzorek se shodoval se vzorkem šátku, který
67 tamtéž
68 FIŠEROVÁ, Svatava. Ženy z vlaku – Pátrání po hrobu třiadvacetileté Jugoslávky, Pravda, deník západočeského kraje, 29.5.1966
70 Hromadný hrob obětí fašismu, pamětní deska, hřbitov v Plané u Mariánských Lázní, navštívené autorem článku, 25.10.2014

26
přivezla děvčata rodičům Harmelovým. Milica Harmel byla po identifikaci v roce 1965 z hrobu vyzvednuta a pohřbena na hřbitově v Plané, kde leží v hromadném hrobě spolu s 20 dalšími oběťmi esesáckého běsnění. Vedle žulového obelisku s nápisem "Čest památce - Obětem fašismu 1938 - 1945"71 byl u hrobu instalován skromný pomníček s jednoduchou pamětní deskou: Milica Harmel roj. 1920, ustroljena 1945 Ljubljana Jugoslavia72
Jméno Milici Harmel již na hřbitově v Plané nenajdete. V posledních letech byl hrob přebudován a získal monumentálnější, symbolickou podobu. Osobitý příběh zmařeného života dívky z dalekého Slovinska zde již nevyčteme. Monument je opatřen nápisem "Obětem fašismu" a nikdo, kdo vstoupí na hřbitov, jej nemůže přehlédnout. Hromadný hrob sousedí s opraveným hrobem dvou neznámých sovětských vojínů.73 Po roce 1965 se nezapomnělo ani na místo nad Michalovými Horami, kde byl objeven hrob Milici Harmel. Nyní již symbolický hrob byl opatřen skromným pomníčkem s pamětní deskou v následujícím znění:
Milice
Harmel Jugoslavie V nejkrásnějším věku 24 let zde byla dne 26. dubna 1945 na pochodu smrti zastřelena.74
Novorolský kronikář Ladislav Frnka popsal pomníček v roce 1968 takto: "Hrob je obehnán ohrádkou z březových kmenů a v jeho záhlaví bělostný pomníček ..."75 Příbuzní Milici na místě, kde byla mladá žena zastřelena, zasadili borovici a jalovec přivezené z jejího rodiště,
71 HARMEL, Vojteh. Rodinné vzpomínky a korespondence s autorem článku, fotografie hromadného hrobu
72 HARMEL, Vojteh. Rodinné vzpomínky a korespondence s autorem článku
73 SANKOT, Jiří. Návštěva hromadného hrobu v Plané, 25.10.2014
74 SANKOT, Jiří. Prohlídka místa zastřelení a pochování Milici Harmel, 25.10.2014

27
Cerknice.76 Situace v roce 2014 je zcela jiná. Po zarostlé cestě je sice stále možné se k pomníčku dostat, ale jeho okolí je zpustlé a po ohrádce z březových kmenů a jalovci není nikde ani památky. Borovice se v okolí hrobu také nanachází. Jediné, co zůstává, je zvláštní atmosféra místa a nápis na pomníčku.77
Které pachatele zločinů dostihla spravedlnost
Bývalý ředitel porcelánky Heinrich Hechtfischer byl zatčen až 3. listopadu 1945. Jeho obvinění bylo shrnuto do sedmi bodů, z nichž nejtěžší byl pokyn k vypravení transportů smrti. Byl odsouzen k trestu smrti a 14. února 1947 popraven.78 Zástupce velitele tábora Eduard Wagner a několik dozorkyň bylo odsouzeno k trestům odnětí svobody. Pouze agresivní a sadistický velitel tábora Hugo Bock se kvůli rozšířenému povědomí o jeho smrti během přestřelky u Plzně trestu vyhnul a spokojeně dožil ve Spolkové republice Německo. Stalo se tak i přesto, že v 70. letech již byl jeho skutečný poválečný osud znám a o jeho vydání usilovala československá justice.79 Na přelomu 60. a 70. let se skutečně československé úřady snažily všemi prostředky dosáhnout toho, aby nebyly promlčeny nacistické válečné zločiny. V této souvislosti mnohokrát navštívil Novou Roli zmocněnec Úřadu pro stíhání válečných zločinců kpt. Hruška z krajské správy SNB. Snažil se na trase pochodů smrti z dubna 1945 najít nové, dosud neodkryté masové hroby. Od namátkového odkrývání masových hrobů bylo ale nakonec upuštěno. Díky novým svědectvím z posledních 25 let bylo však možné obžalovat konkrétní novorolské dozorce z řad SS.80
Poválečná setkání vězňů novorolského tábora
Bývalé vězeňkyně nezapomněly na svůj pobyt v pekle novorolského koncentračního tábora ani dvacet let po skončení svého utrpení. 24. června 1964 se objevily na MěstNV v Nové Roli tři ženy z Jugoslávie, jedenačtyřicetiletá Desanka Šubic, rozená Fabjan s manželem, padesátiletá pensionovaná poštovní úřednice Brigita Kuhar a padesátiletá Angelca Bukovec,
76 HARMEL, Vojteh. Rodinné vzpomínky a korespondence s autorem článku
77 SANKOT, Jiří. Prohlídka místa zastřelení a pochování Milici Harmel, 25.10.2014
78 ČERVENÝ, Jaroslav. Vzpomínka, Novorolský zpravodaj, listovka MěÚ v Nové Roli, rok 2005, čís. 4, str. 6-7

28
pracovnice Syndikátního odboru v Ljubljani. Ženy využily uvolnění vztahů mezi Jugoslávií a Československem a rozhodly se navštívit místa, kde byly vězněny.81 22. května 1967 přijel do Nové Role dvaasedmdesátiletý otec Desanky Fabjan Viktor spolu s bratrem této ženy, Víťou. Stejně nečekaně jako zmíněné tři ženy z Jugoslávie před třemi lety se v červnu 1967 neočekávaně objevila v Nové Roli Varvara Nikolajevna Maleva z ukrajinského Lvova a představila se jako bývalá vězeňkyně koncentračního tábora v Nové Roli.82
V lednu 1968 pak od V. N. Malevy obdržel novorolský kronikář Ladislav Frnka dopis, v němž bývalá vězeňkyně i jménem ostatních družek žádá MěstNV Nová Role o uspořádání mezinárodního setkání bývalých zajatkyň ze SSSR, Jugoslávie, NDR a ČSSR v Nové Roli. Ladislav Frnka se zhostil s nadšením organizace mezinárodního setkání. Oficiální část setkání měla trvat deset dní a každý z účastníků si jej mohl individuálně prodloužit. Přihlásilo se a bylo pozváno 20 pamětníků ze SSSR, devět pamětníků z Jugoslávie a dvě pamětnice z NDR. Sovětští hosté měli přijet 7. června a hosté z Jugoslávie 9. června 1968. Jaké bylo zklamání organizátorů, když 7. června přijely ze SSSR pouze dvě pamětnice, třiasedmdesátiletá Paraskovna Gerasimovna Bereznjak z Oděsy a Jekatěrina Stěpanovna Zadko s dcerou. Ostatní pamětnice nedostaly dovolenou, a proto slíbily, že přijedou individuálně, až budou moci. Jediný, kdo později, 25.6., skutečně ze SSSSR dorazil, byl pětačtyřicetiletý Simon Mordkovič Štejn, ředitel školy ve Lvově. Ani pro tři zmíněné ukrajinské pamětníky nebyla cesta do Nové Role bez komplikací. Především J. S. Zadko musela vynaložit velké úsilí, aby sovětské úřady ve Lvově přesvědčila, že v Nové Roli skutečně existoval koncentrační tábor. Když si úředníci tento fakt ověřili, vyvstal před Jekatěrinou Stěpanovnou nový problém – přesvědčit úřady, že v tomto táboře skutečně byla vězněna. Nakonec propustku do Československa dostala. Z Jugoslávie přijely všechny pozvané a přihlášené, s výjimkou nemocné Desanky Fabjan – Šubic. Setkání s obyvateli Nové Role, Plané a dalších míst bylo spontánní a nelíčené. Hosté procestovali celou trasu pochodu smrti, zúčastnili se Karlovarského festivalu a prohlédli si moderní závod na výrobu porcelánu, novorolskou Bohemii. Poslední z hostů, M. S. Štejn, odjel až 1. července 1968. Návštěva a setkání s hosty z Jugoslávie a Sovětského svazu na

29
Novorolské silně zapůsobily. O to větší šokem pro ně bylo setkání se zcela jinou tváří Sovětského svazu – srpnovou okupací 1968.83
Další setkání sovětských a jugoslávských vězňů se uskutečnilo ve dnech 5.–12.5.1975. Mělo výrazně oficiálnější ráz než setkání před sedmi lety. Organizace se tentokrát vedle kronikáře Ladislava Frnky zhostily i závodní organizace z porcelánky nesoucí nyní název „Závod československo–sovětského přátelství“ – ZO KSČ, ZO SČSP, ZO ROH a ZO SSM. Jedna věc však byla stejná jako před sedmi lety – přestože všichni pozvaní ze SSSR přislíbili účast, nikdo nepřijel. Jedinou zástupkyní sovětských pamětnic byla tentokrát Varvara Nikolajevna Maleva, která se od dubna léčila spolu s neteří v Karlových Varech. Hosté opět procestovali trasu pochodu smrti a navštívili porcelánku v Nové Roli, navíc se však zúčastnili slavnostní schůze k osvobození Nové Role Sovětskou armádou a velké manifestace k osvobození v Karlových Varech. V Karlových Varech se zúčastnili také otevření vřídelní kolonády a odhalení sochy J. A. Gagarina.84
Poválečný osud tábora Od r. 1945 do r. 1946 byli v táboře vězněni vysocí hodnostáři SS, NSDAP a SA. Od roku 1946 do roku 1947 zde byli internováni Němci určeni do řádného odsunu. Po skončení odsunu byly nepotřebné baráky rozebrány a pozemek se stal skládkou komunálního odpadu a odpadu z výroby porcelánu. Na leteckých snímcích z roku 1952 jsou již dřevěné baráky rozebrány, ale jejich půdorys je stále patrný. Jediná budova, která stála, byla strážnice SS.85 Dnes jsou na místě pastviny, neudržovaný hájek a křoviny. Pouze na místě jednoho ženského baráku, prádelny a zmíněné ubikace SS se dnes nachází malý ranč U Toma.86
83 tamtéž
84 Státní oblastní archiv v Plzni – Státní okresní archiv Karlovy Vary, fond 276 (MěstNV Nová Role), Kronika města Nová Role 1973 – 1977, 3. svazek [online]. [cit. 2014-10-27]. Dostupné na Porta Fontium: <http://www.portafontium.cz/iipimage/30360926/soap-kv_00276_mesto-nova-role-1973-1977>
85 Historické a současné snímky katastrů obcí ČR, projekt Národní inventarizace kontaminovaných míst Cenia, katastr obce Nová Role [online]. c 1952 [cit. 2014-10-27]. Dostupné na Kontaminovaná místa Cenia: <http://kontaminace.cenia.cz/>
86 SANKOT, Jiří. Prohlídka místa, na kterém stál koncentrační tábor, 25.10.2014

30
Přílohy
Nahoře: Kostel sv. Michala v Nové Roli, typický statek a žena v novorolském kroji
Vlevo dole: Porcelánka Bohemia z r. 1921
Vpravo dole: Žádaný porcelánový servis Amsterdam
Vpravo zcela dole: Servis pro britský královský dvůr
Nahoře: Podpis technického ředitele Heinricha Hechtfischera
Vlevo: Hechtfischerova váza s krystalickou glazurou v hodnotě předválečných 30.000 Kč. Na konci války byla odvezena americkým vojákem do Paříže a diplomatickou cestou získána zpět.

31
Dole: Katastrální mapa Nové Role s vyznačením území porcelánky a koncentračního tábora
Vlevo: Orientační plánek koncentračního tábora, porcelánky Bohemia a železniční stanice v Nové Roli – plánek je vlevo opatřen legendou.
Nahoře: Porcelánka Bohemia – na návrší za budovou vpravo na fotografii se nacházel koncentrační tábor. Továrna jako součást SS- manufaktury Allach používala na porcelánu značky v duchu nacistické symboliky.

32
Vpravo dole: Zbytek plochy bývalého tábora je pokryt pastvinami a neudržovaným hájkem. Sedmdesát let staré utrpení zde již nic nepřipomíná.
Vpravo nahoře: Bývalé vězeňkyně na místě tábora v roce 1968
Vlevo dole: V místech strážnice SS, jednoho ženského baráku a prádelny se dnes nachází ranč „U Toma“.
Vlevo nahoře: Na leteckém snímku z r. 1952 jsou ještě patrné půdorysy tábora. Na místě stále stojí strážnice SS.
Vlevo nahoře: Rakve s exhumovanými těly obětí v červnu 1945 na nádvoří tábora
Vpravo nahoře: Spojenecká mezinárodní komise dohlíží na průběh exhumace.

33
Vlevo dole: Poslední společná fotografie Milici Harmel (vpravo) s maminkou Karolinou, sestrou Magdou (drží maminku) a bratrem Milanem. Bratr Ivo na této fotografii ze září 1942 není, jelikož je v italském koncentračním táboře. Jako jediný z Karolininých dětí válku přežil a jeho syn Vojteh stále žije.
Vpravo dole: Vstupní seznam vězeňkyň KT Flossenbürg. Na seznamu jsou s přidělenými čísly k 1.9.1944 zaznamenány mj. slovinské vězeňkyně Milica Harmel, Desanka Fabjan, Mira Bedenk a Brigita Kuhar. Ze seznamu je patrné, že dívky byly přiděleny do Nové Role, kde již několik měsíců pracovaly pro KT Ravensbrück.
Vlevo dole: Porcelánka a nádraží v Nové Roli. Zde měl podle některých svědectví proběhnout ve dnech 18. – 20.4.1945 masakr vězňů z evakuovaných koncentračních táborů.
Vpravo dole: Nenápadná a poklidná železniční stanice v Březové u Karlových Varů – zde byly ženy nahnány do nákladních vagónů a muži do stodol. Několik dní byli drženi bez jídla a pití.
Vlevo nahoře: Těmito místy procházel dále do houští zvláštní koridor z ostnatého drátu - pro vězně z tábora do porcelánky.
Vpravo nahoře: Přibližně v těchto místech byl v červnu 1945 odhalen masový hrob 41 vězňů z Johanngeorgenstadtu.

34
Nahoře: Potvrzení, které vystavil ředitel novorolské porcelánky Bohemia Heinrich Hechtfischer 5. května 1945 Brigitě Kuhar poté, co se bezmála 14 dní po útěku z pochodu smrti přestaly s Mirou Bedenk skrývat a vrátily se do továrny a do tábora v Nové Roli.
Dole: Pohlednice Michalových Hor z válečného roku 1943
Nahoře: Zápis z exhumace 41 vězňů z koncentračního tábora Johanngeorgenstadt, provedené na přelomu června a července 1945
Dole: V roce 1965 zhotovili tři občané z Michalových Hor (Fr. Němejc, Kutílek a Rjabič) pomníček v místech smrti Milici Harmel. Pamětní desku dodal MNV Michalovy Hory a okolí upravily a zvelebily ženy z obce. O pomníček nadále pečovala mládež z Michalových Hor. Snímek je z roku 1972.

35
Vlevo: Mapa okolí Plané s vyznačením obcí, mezi kterými se odehrála tragédie Milici Harmel – Michalových Hor, Hostíčkova a Boněnova. Mapa pochází z kroniky obce Chodová Planá.
Vpravo: Portrét čtyřiadvacetileté slovinské studentky Milici Harmel, zastřelené mezi Michalovými Horami a Hostíčkovem
Nahoře vpravo: Svah nad silnicí je hustě porostlý trnitými keři, především trnkami. Snad proto SSmani ukrytou Brigitu a Miru nepronásledovali. Milicu však ve svahu dostihla smrt.
Dole vlevo: Pohled z místa vraždy Milici Harmel k Michalovým Horám si její kamarádka Brigita Kuhar zapamatovala, a proto byl v roce 1965 objeven Milicin hrob.
Dole vpravo: Přibližně v místech, kde Miru Bedenk a Brigitu Kuhar zaskočil rolník orající pole, se dnes nachází skromný pomníček obětem pochodu smrti.
Nahoře vlevo: Cesta z Hostíčkova do Michalových Hor. Tudy, od Michalových Hor, přicházel transport. Milica, Brigita a Mira se ve vzdálenější zatáčce pokusily zmizet ve svahu porostlém houštím.

36
Nahoře: Družky Milici Harmel při společné návštěvě u původního hrobu nad Michalovými Horami v roce 1968
Dole vlevo: J.S. Zadko u pomníčku nad Michalovými Horami
Dole uprostřed: Družky Milici u hromadného hrobu v Plané při mezinárodním setkání v roce 1968
Dole: Okolí pomníčku Milici Harmel nad Michalovými Horami je dnes neudržován. Přestože zde její rodina v 60. letech vysadila borovici a jalovec, není zde po nich v současnosti ani památky.
Nahoře: Původní vzhled hromadného hrobu v Plané, kde je od r. 1965 pochována Milica Harmel. Fotografie pochází z rodinného archivu Vojteha Harmela, synovce Milici.

37
Dole: Západočeské deníky žily v letech 1965 – 1966 vzpomínkou na 20. výročí pochodů smrti – vlevo západočeská Pravda z r. 1966, vpravo tachovská Jiskra z r. 1965:
Nahoře a vlevo: současná podoba hromadného hrobu v Plané, kde v r. 1965 spočinula Milica Harmel
Vpravo: Mira Bedenk při návštěvě porcelánky Bohemia v r. 1968 (na snímku vpravo)
Vlevo dole: Brigita Kuhar při návštěvě porcelánky v r. 1975
Vpravo dole: Brigita Kuhar a Varvara Maleva (v popředí uprostřed) v roce 1975

38
Prameny a literatura
Prameny
 Státní oblastní archiv v Plzni – Státní okresní archiv Karlovy Vary, fond 152 (Archiv obce Nová Role), Kronika obce Nová Role 1933, 1. díl [online]. [cit. 2014-10-27]. Dostupné na Porta Fontium: http://www.portafontium.cz/iipimage/30360113/soap-kv_00152_obec- nova-role-1933
 Státní oblastní archiv v Plzni – Státní okresní archiv Karlovy Vary, fond 276 (MěstNV Nová Role), Kronika města Nová Role 1949 – 1966, 1. svazek s historickým úvodem [online]. [cit. 2014-10-27]. Dostupné na Porta Fontium: http://www.portafontium.cz/iipimage/30360924/soap-kv_00276_mesto-nova-role-1945- 1966
 Státní oblastní archiv v Plzni – Státní okresní archiv Karlovy Vary, fond 276 (MěstNV Nová Role), Kronika města Nová Role 1967 – 1972, 2. svazek s historickým úvodem [online]. [cit. 2014-10-27]. Dostupné na Porta Fontium: http://www.portafontium.cz/iipimage/30360925/soap-kv_00276_mesto-nova-role-1967- 1972
 Státní oblastní archiv v Plzni – Státní okresní archiv Karlovy Vary, fond 276 (MěstNV Nová Role), Kronika města Nová Role 1973 – 1977, 3. svazek [online]. [cit. 2014-10-27]. Dostupné na Porta Fontium: http://www.portafontium.cz/iipimage/30360926/soap- kv_00276_mesto-nova-role-1973-1977
 Státní oblastní archiv v Plzni – Státní okresní archiv Karlovy Vary, fond 276 (MěstNV Nová Role), Fotoalbum : Příloha ke kronice města Nová Role 1945 – 1964 [online]. [cit. 2014-10- 27]. Dostupné na Porta Fontium: http://www.portafontium.cz/iipimage/30360935/soap- kv_00276_mesto-nova-role-fotoalbum-1945-1964
 Státní oblastní archiv v Plzni – Státní okresní archiv Karlovy Vary, fond 276 (MěstNV Nová Role), Fotoalbum č. 4 : Příloha ke kronice města Nová Role 1945 – 1966 [online]. [cit. 2014-10-27]. Dostupné na Porta Fontium: http://www.portafontium.cz/iipimage/30360294/soap-kv_00276_mesto-nova-role- fotoalbum-1945-1966

39
 Státní oblastní archiv v Plzni – Státní okresní archiv Karlovy Vary, fond 276 (MěstNV Nová Role), Fotoalbum : Příloha ke kronice města Nová Role 1966 [online]. [cit. 2014-10-27]. Dostupné na Porta Fontium: http://www.portafontium.cz/iipimage/30360938/soap- kv_00276_mesto-nova-role-fotoalbum-1966
 Státní oblastní archiv v Plzni – Státní okresní archiv Karlovy Vary, fond 276 (MěstNV Nová Role), Fotoalbum : Příloha ke kronice města Nová Role 1959 – 1975, str. 19, fotokopie potvrzení ředitele Heinricha Hechtfischera pro Brigitu Kuhar z 5.5.1945 [online]. [cit. 2014-10-27]. Dostupné na Porta Fontium: http://www.portafontium.cz/iipimage/30360937/soap-kv_00276_mesto-nova-role- fotoalbum-1959-1975_0200

40
 Státní oblastní archiv v Plzni – Státní okresní archiv Karlovy Vary, fond 353 (MNV Michalovy Hory), Kronika obce Michalovy Hory 1836–1908, 1964-1983 [online]. [cit. 2014-10-27]. Dostupné na Porta Fontium: http://www.portafontium.cz/iipimage/30960204/soap-tc_00353_obec-michalovy-hory- 1964-1979
 Státní oblastní archiv v Plzni – Státní okresní archiv Karlovy Vary, fond 446 (MNV Chodová Planá), Fotoalbum: Příloha ke kronice obce Chodová Planá 1969 - 1972 [online]. [cit. 2014-10-27]. Dostupné na Porta Fontium: http://www.portafontium.cz/iipimage/30960122/
 Státní oblastní archiv v Plzni – III. oddělení, fond 11021 (Bohemia, keramické závody, a.s., Nová Role, Chodov), inventář k fondu
 The United States Holocaust Memorial Museum, USC Shoah Foundation Visual History Archive, USC Shoah Foundation Testimony of Varvara Maleva [online]. c 1997, rozhovor uskutečněn 29.1.1997 [cit. 2014-10-27]. Dostupné na stránkách The United States Holocaust Memorial Museum http://collections.ushmm.org/search/catalog/vha26751
 The U.S. National Archives and Record Administration, War Crimes Trials CaseFiles, compiled 1947-1958, documenting the period 1945-1958, Concentration Camp Flossenburg Inmate Entry Registers, 1938-1945, Lists of Inmates - Women, 51681 – 52510, str. 21 [online]. [cit. 2014-10-27]. Dostupné na www.fold3.com http://www.fold3.com/image/1/232146069/
 The U.S. National Archives and Record Administration, War Crimes Trials CaseFiles, compiled 1947-1958, documenting the period 1945-1958, Concentration Camp Flossenburg Inmate Entry Registers, 1938-1945, Lists of Inmates - Women, 57541 – 58400, str. 1 - 27 [online]. [cit. 2014-10-27]. Dostupné na www.fold3.com http://www.fold3.com/image/1/232151533/
 HARMEL, Vojteh: Rodinné vzpomínky a korespondence s autorem článku
Literatura
 PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách – jejich vznik, původ, význam a změny. III. díl - M-Ř. Praha : Česká akademie věd a umění, Státní nakladatelství učebnic, 1951
 PÍŠA, Rudolf. Vězení a porcelán. M.C.P News, Věstník Muzea cenných papírů, 2012, roč. 5, číslo 10, str. 2 - 11

41
 BENZ, Wolfgang. Flossenbürg : das Konzentrationslager Flossenbürg und seine Außenlager. München : C. H. Beck, 2007
 CZIBORRA, Pascal. Frauen im KZ, Möglichkeiten und Grenzen der historischen Forschung am Beispiel des KZ Flossenbürg und seiner Außenlager. Beielefeld : Lorbeer-Verlag, 2010
 BENZ, Wolfgang a kol. Der Ort des Terrors : Geschichte der nazionalsozialistischen Konzentrationslager, svazek 4. München : C. H. Beck, 2006
 LESKOVAC, Maria. Cerknica 1924/25 6. razred [online]. [cit. 2014-10-27]. Dostupné na Stare Slike ali kako se svet spreminja http://stareslike.cerknica.org/2010/10/28/cerknica- 192425-6-razred/
 FIŠEROVÁ, Svatava. Ženy z vlaku – Pátrání po hrobu třiadvacetileté Jugoslávky, Pravda, deník západočeského kraje, 29.5.1966
 ČERVENÝ, Jaroslav. Vzpomínka, Novorolský zpravodaj, listovka MěÚ v Nové Roli, rok 2005, čís. 4, str. 6-7

42
Obsah
HISTORIE NOVÉ ROLE A JEJÍ PORCELÁNKY ............................................................................... 1
Od středověku do vzniku republiky ........................................................................................ 1
První republika a vznik porcelánky ......................................................................................... 3
BOHEMIA SOUČÁSTÍ PORCELÁNKY SS „ALLACH“ ..................................................................... 5
KONCENTRAČNÍ TÁBOR A PORCELÁN ....................................................................................... 8
Výstavba tábora ...................................................................................................................... 8
Zacházení se zajatkyněmi v táboře ......................................................................................... 9
Místo Ravensbrücku Flossenbürg ......................................................................................... 12
DUBNOVÉ TRANSPORTY – VSTŘÍC SVOBODĚ I SMRTI ........................................................... 15
Výpovědi několika vězňů ...................................................................................................... 15
Smutný příběh Milici Harmel – jeden z mnoha .................................................................... 20
HROMADNÝ HROB V NOVÉ ROLI ............................................................................................ 21
Osvobození Nové Role .......................................................................................................... 21
Objev hromadného hrobu u tábora ..................................................................................... 23
Exhumace těl 41 obětí .......................................................................................................... 24
PO OSVOBOZENÍ ...................................................................................................................... 25
Úspěšné pátrání po hrobu Milici Harmel ............................................................................. 25
Které pachatele zločinů dostihla spravedlnost ..................................................................... 27
Poválečná setkání vězňů novorolského tábora .................................................................... 27
Poválečný osud tábora ......................................................................................................... 29
PŘÍLOHY ................................................................................................................................... 30
PRAMENY A LITERATURA ........................................................................................................ 37
Prameny ................................................................................................................................ 38
Literatura .............................................................................................................................. 40

Nová role a její porcelánka

Recommended

Recommended

More Related Content

Similar to Nová role a její porcelánka

Similar to Nová role a její porcelánka (20)

More from Jiří Sankot

More from Jiří Sankot (8)

Recently uploaded

Recently uploaded (11)

Nová role a její porcelánka