1. Argumentace: tuto seminární práci jsem vypracovávala v rámci svého studia, název je zvolen zcela
pragmaticky – zabývá se interkulturními rozdíly ve společnosti.
Klíčová slova: interkulturalita, komunikace, rozdíl
INTERKULTURNÍ ROZDÍLY
V době globálního života rostou imigrační vlivy a lze předpokládat, že i nadále porostou v přímé
úměrnosti s rostoucími válečnými konflikty, nejistou politickou situací, regionálními a globálními
riziky, lokálními a občanskými válkami, náboženskými a národnostními konflikty, nedostatkem
potravin, pitné vody a ostatních přírodních zdrojů. Další příčiny jsou i chybějící lékařská péče a
chybějící sociální jistoty a především stále se rozšiřující rozdíly mezi státy bohatými a chudými.
Souhrnně se tedy jedná o základ komplexních politických, ekonomických, právních, ekologických,
demografických, geografických, sociologických, psychologických, náboženských a jiných vlivů, které
budou i nadále důvodem přílivu různorodých etnik na Evropský kontinent, tedy i do České republiky.
Pro přistěhovalce není život v hostitelské zemi snadnou záležitostí. Mnohdy musí čelit nejen
problémům jazykovým ale i kulturním, musí se přizpůsobovat novým klimatickým podmínkám i
chování společnosti, zápasí nejen s finančními těžkostmi, ale především s rasovými předsudky a
stereotypy na všech úrovních života. Přesto naprostá většina se pro tuto nelehkou volbu rozhodne,
neboť v ní spatřuje záchranu života svého i své rodiny (1).
Podíl cizinců na složení obyvatelstva naší republiky je nezanedbatelný. Většina z nich se zde natrvalo
usazuje, zapojuje se do pracovního i společenského života. V důsledku toho se často mezi výrazy
užívané v sociální komunikaci zařazuje adjektivum multikulturní, a my si stále silněji uvědomuje
rozmanitost naší společnosti i fakt, že budeme často přicházet do styku s příslušníky jiných národů,
ať už půjde o styky přímé nebo zprostředkované. V každém kontaktu se zástupci odlišných etnik je
přitom nesmírně důležité umět spolu navzájem správně komunikovat. V důsledku toho je pro
moderní vědní obory nutné zabývat se otázkami interkulturality, interkulturní komunikace,
vzájemného porozumění i interkulturní interpretace (2).
Z výše uvedeného vyplývá, že potřeba řešit interkulturní rozdíly ve školách nebude mít klesající, ale
spíše rostoucí tendenci. Ve třídách se budou objevovat žáci jiných národností s čímž je spojena nejen
problematika verbální komunikace (jiný jazyk) ale také jiných návyků tradic či náboženství.
Klíčové odlišnosti jednotlivých národních kultur lze vyjádřit například podle následujících
nejobecnějších znaků:
velká x malá snaha eliminovat nejistotu (podrobné a důkladné plánování, programování,
časování x necháme vše náhodě)
vzdálenost mocenských pozic v hierarchii řízení (česká kultura je překvapivě stále ještě
výrazně hiearchivovaná, německá méně)

2. míra individualismu x kolektivismu (silně soudržní jsou v Korei, Japonsku, Číně a naopak
velmi nezávislí v USA, Německu, Češi jsou uprostřed)
převaha maskulinních x femininních hodnot (muž – asertivní, houževnatý, orientovaný na
výkon – USA, Německo, žena – umírněná, solidární – např. Skandinávie)
krátkodobé x dlouhodobá orientace (jak daleké cíle a snahy pro jejich získání si kladou)
nové formy vzájemného setkávání – specifické formy nové společenské kultury
Předsudky a stereotypy jsou nedílnou součástí lidské psychiky. Neexistuje země či národ, jehož
příslušníci by v určité míře nesdíleli předpojaté postoje vůči příslušníkům jiných zemí a národů.
Předsudky existují velmi často mezi sousedícími národy, ale běžné jsou i vůči národům geograficky
velmi vzdáleným. Bylo sice prokázáno, že tyto postoje nemají racionální základ, jsou často
historického původu a nemají opodstatnění v současnosti, avšak zároveň se vyznačují vysokou
setrvačností a přenositelností z jedné generace na druhou.Národní a etnické stereotypy bývají
obvykle vnímány jako něco velmi negativního, jen zřídkakdy se setkáváme s názorem, podle něhož je
stereotypizace nedílnou součástí našeho vyrovnávání se s vnějším světem, a tudíž by na ni mělo být
nahlíženo jako na potenciálně pozitivní. V české odborné literatuře podala podle J. Průchy (3) definici
národních stereotypů D. Drabinová: „Národní stereotypy slouží všem členům společnosti jako
společné hodnotové soustavy vztahů, umožňující konstruovat vnitřní a vnější svět, posilují spojitost
členů společnosti, sounáležitost a rozlišení: „naše“ společnost je jiná. Uplatňují se k doložení
loajálnosti vůči vlastnímu národu a odůvodňují stavění se do role „obětního beránka“ v období krizí.
V konfliktních obdobích se pak stereotypní označení vyostřují v silně negativně zabarvené obrazy.“
Při setkávání se s lidmi z odlišných zemí je důležité mít k dispozici dostatečné množství informací o
jejich kultuře a zároveň zajistit jejich správnou interpretaci. Pokaždé, když se pouštíme do hodnocení
lidí, je třeba vyvarovat se těchto omylů:
tendence podléhat prvnímu dojmu
nechat se příliš ovlivnit nějakým výrazným znakem druhého člověka
přiřazovat všem lidem patřícím do určité sociální skupiny shodné charakteristiky
tendence promítat si své vlastní rysy do druhých lidí
Jak zvládneme interkulturní rozdíly?
Cizí kulturu je třeba poznat, rozdíly pojmenovat a vysvětlit, zároveň se podrobit sebereflexi –
podívat se i na kulturu vlastní
Cizí kulturu je třeba respektovat, vzít v úvahu odlišnosti a nesoudit je
Je třeba učinit vstřícné kroky – obětovat to, co nás mnoho nestojí, ale v druhé kultuře
zanamená mnoho
Nikdy bychom se v procesu přizpůsobování však neměli vzdát své vlastní identity. Nechceme
se přece zavděčit a popřít sami sebe, ne?

3. Je důležité ve školách podporovat začlenění minorit do třídního kolektivu, vysvětlovat žákům rozdíly
mezi kulturami, ale i rozdílnost ve zvycích. Existuje velké množství možností jak žákům předat
informace o tradicích a historii zemí, ze kterých přišli minoritní skupiny žáků. Je důležité, aby se
v žácích podpořila sounáležitost a kolektivismus.
Pokud žákům, ať již minoritním či majoritním, předáme dostatek informací, umožníme jim dozvědět
se, jaké jsou rozdíly v jejich mentalitě, historii či náboženství, nemusely by být interkulturní rozdíly na
školách problémem. Každý národ má svá specifika, která mohou být přínosem pro ostatní, zároveň je
však důležité zachovat si svou identitu.
1 - LENKA KŘIVÁNKOVÁ: ETNOPEDAGOGIKA JAKO NOVÁ NEZBYTNOST PŘI PŘÍPRAVĚ UČITELŮ
2- ANDREA ZAHRADNÍKOVÁ: INTERKULTURALITA A INTERKULTURNÍ KOMUNIKACE
3- PRŮCHA, J. Interkulturní psychologie. Praha: Portál, 2004