1. Svatební tradice a zvyky
Argumentace:
Téma jsem si vybrala, protože je pro mě jako ženu a budoucí potenciální nevěstu velmi
přitažlivé. Téma patří do kulturní antropologie, kterou musím absolvovat v rámci studia. Tradice a
zvyky jsou podstatou kulturní antropologie proto tento název. Původně jsem práci chtěla pojmenovat
svatba a s ní spojené tradice a zvyky, ale protože je práce zaměřena především na ty zvyky a tradice,
tak mi název přišel přesnější.
Klíčová slova:
svatba, ženich, nevěsta
Anotace
Dokument je zaměřený na svatbu a s ní spojené tradice a zvyky. Povětšinou ty, které se týkají
ústřední dvojice, tedy novomanželů. Práce sleduje pár a svatebčany před svatebním obřadem,
během něj a během svatebního obřadu a svatebního veselí. Tematicky zapadá do oboru kulturní
antropologie. Je to školní práce, konkrétněji práce seminární. Autorem je Lucie Chlupová.
Úvod
Jako téma mé práce jsem si vybrala svatební tradice a zvyky. Toto téma je velmi zajímavé,
protože svatba je dle mého názoru jednou z mála životních událostí, při které se stále mnoho tradic a
zvyků udržuje.
Ve své práci se nejdříve zaměřím na ženicha, nevěstu a svatebčany před samotným obřadem
a tradice a zvyky s tím spojenými. Poté popíši svatební obřad, konkrétně ten církevní, který je podle
mě zajímavější, ale občanskému v mnohém podobný, takže by bylo zbytečné popisovat je oba, pak se
zaměřím na svatební veselí.
Teoretický úvod
Svatba se objevuje jako regulérní součást antropologického studia příbuzenství, speciálně
jako složka teorie aliance, jež byla ve vyhraněné metodologii původně předložena Claudem Lévi-
Strausem. Arnold van Gennep zařadil takříkajíc jednou provždy sňatek mezi přechodové rituály,
pojímaje svatbu jako „akt čistě sociální“ (Jiroušková, 2012).

2. Před obřadem
Nejdříve se ženichova rodina sejde u něj doma. Tam je pro ni připraveno občerstvení.
Součástí je také zpívání písní spojených se svatebními motivy. Poté dochází k přesunu k nevěstě. U
prahu domu jejich rodičů zpívá ženichova rodina jednu ze svatebních písní. Dveře pak otvírá sestra
nevěsty nebo jiná žena z rodiny, která zpravidla uvítá ženicha a jeho rodinu říkáním. Následuje krátké
pobytí v domě nevěsty, kde ženich předá nevěstě její svatební kytici. A svatebčanům jsou připevněny
ratolesti, ženich má v klopě květ z nevěstiny kytice. Následuje přesun k místu konání obřadu. Auta
nebo autobus vezoucí svatebčany jsou ozdobeny bílými stužkami a auto vezoucí nevěstu je mnohdy
ozdobeno nejen stužkou, ale i panenkou ve svatebních šatech nebo kyticí. Z parkoviště pak průvod
směřuje buď do svatební síně, nebo do kostela. V čele průvodu jde ženich s matkou, průvod pak
uzavírá nevěsta s otcem.
Svatební obřad
Za melodie svatebního pochodu vchází průvod do kostela. Ženich čeká u oltáře, než k němu
nevěstu dovede její otec. Nevěsta pak s ženichem usedá na židle, před kterými je postaveno klekátko
zahalené bílým přehozem, na kterém je položena kněžská štóla, kříž a nevěstina kytice. Za
manželským párem sedí jejich svědkové.
Svatební obřad probíhá jako mše, ovšem v popředí je manželský pár. Liturgie je tedy
přizpůsobena svatebnímu obřadu.
Ženich a nevěsta jsou tázáni třemi otázkami, na které odpovídají ano.
1. Rozhodli jste se oba uzavřít manželství. Ptám se vás před církví a před Bohem. Je toto vaše
rozhodnutí již svobodné a upřímné?
2. Chcete si slíbit lásku, úctu a věrnost. Ptám se vás před církví a před Bohem, zavazujete se
k tomu opravdu na celý život?
3. Chcete založit rodinu, ptám se vás před církví a před Bohem přijmete děti od pána Boha
ochotně a budete je vychovávat podle božího zákona?
Poté jsou vyzváni, aby potvrdili toto své rozhodnutí podáním ruky a slavnostním slibem, který
zní: „Já, odevzdávám se tobě a přijímám tě za manželku. Slibuji, že ti budu zachovávat lásku, úctu a
věrnost, že tě nikdy neopustím a že s tebou ponesu všechno dobré i zlé až do smrti. K tomu ať mi
pomáhá Bůh. Amen.“
Poté je přes jejich spojené ruce přehozena štola. Jejich manželství je pak knězem prohlášeno
za uzavřené. Následují požehnání snubních prstenů. Poté ženich navléká nevěstě prsten se slovy:
„Tento prsten je znamením mé věrnosti.“ To samé vykoná také nevěsta. Po předání prstenů
následuje novomanželský polibek. Na konci obřadu se novomanželé a svědci zapisují a podepisují do
matriky.
Z kostela vychází nejdříve kněz, popřípadě jáhen či další kněží, za nimi novomanželé, dále
svědkové a zbytek průvodu. Novomanželé zůstávají stát před kostelem, kde jim ostatní gratulují a
přejí.
Svatební veselí
Po obřadu se celá svatba přesunuje do místa, kde se bude odehrávat svatební hostina a
veselí. Před začátkem svatební hostiny čeká novomanžele spoustu úkolů, které musí překonat.
Mnohdy bývá před novomanžele hozen na zem talíř, protože střepy mají přinášet štěstí. Střepy pak

3. mladý pár dohromady zametá. Během zametání pár prokazuje spolupráci. Ženich pak dostává do
ruky sekeru a musí dokázat, že umí rozštípnout poleno. Dalším zvykem je sbírání drobných ze země,
po vysbírání se spočítá, kdo nasbíral víc. Říká se, že ten, kdo nasbírá víc, bude držet kasu. Pak si ženich
musí vybrat ze dvou pohárků, aby se ukázalo, jestli bude sedět víc v hospodě, anebo doma.
Před samotným započetím oběda bývá pronesen proslov nejčastěji někým ze svědků. Po něm
následuje přípitek. Na oběd dostávají novomanželé každý bryndák se svým jménem, poté je před ně
postaven jeden talířek, ze kterého se navzájem krmí polévkou.
Součástí svatebního veselí jsou taneční sóla. Nejdříve je sólo pro novomanžele, kdy se kolem
novomanželů vytvoří na parketu kolo ze svatebčanů, které se tanečním krokem pohybuje, a
uprostřed tančí novomanželé. Poté přichází na řadu takzvané zvedání novomanželů. To probíhá tak,
že se novomanželé usadí na židle, které muži z řad svatebčanů zvednou do výše a pohupují s nimi,
během toho si manželé připijí a políbí se.
Pak následují sóla rodičů, nejdříve nevěstiných a poté ženichových. Oba páry si po tanci také
připíjí. Pak už je volná zábava, kdy se tančí a hovoří, hrají scénky nebo hry.
Závěr
Zpracování tohoto tématu mě bavilo a také zaujalo, bylo pěkné se vžít a představovat si
svatbu. Musím říct, že svatba je určitě naše velké kulturní dědictví a stojí za to je zachovávat.
Zdroje
JIROUŠKOVÁ, Jana a kol. Svatební rituály u nás a ve světě. Vyd. 1. Praha: Nakladatelství
Lidové noviny, 2012, 337 s. ISBN 978-80-7106-229-5
 Zdroj je psán odborníky na dané téma
 Monografie byla vydaná Nakladatelstvím Lidové noviny
Ceské-tradice.cz [online], naposledy změněno: 6. ledna 2013 23:40:34, dostupné z
http://www.ceske-tradice.cz/tradice/rodinne-zvyky/svatba/svatebni-zvyky/_zobraz=svatebni-
zvyky
Video ze svatby bratrance