Rostlinná pletiva a orgány - prezentace

1. ROSTLINNÁ
PLETIVA

2. ROSTLINNÁ PLETIVA
• Jsou soubory buněk stejného původu, tvaru a funkce
• Pletiva vznikají opakovaným dělením buněk (mitóza)
• Buňky různých pletiv mají různý tvar a uspořádání
• Zkoumáním a popisováním pletiv se zabývá histologie

3. DĚLENÍ PLETIV
• Způsobu vzniku – pravá a nepravá
• Schopnosti dělení – dělivá a trvalá
• Podle uspořádání a charakteru buněk (tloustnutí buněčných stěn):
• Parenchym
• Prozenchym
• Kolenchym
• Sklerenchym

4. 1. DĚLENÍ DLE ZPŮSOBU VZNIKU
• Pravá – vznikla dělením buněk na buňky dceřiné, které zůstávají
navzájem spojené – rostliny
• Nepravá – druhotným seskupením původně volných buněk –
plektenchym, pseudoparenchym – plodnice hub

5. 2. DLE SCHOPNOSTI DĚLENÍ
• Dělivá = meristematická – mají zachovanou dělivou schopnost
• Trvalá – vznikají činností dělivých pletiv, tvořeny diferencovanými
(specializovanými) buňkami, ztratily schopnost dělení

6. DĚLIVÁ PLETIVA
• Neboli meristémy – umožňují růst rostlin po celý jejich
život. Jsou tvořena parenchymem bez mezibuněčných
prostor, tenkostěnné buňky mají velká jádra a hodně
cytoplazmy
• Jsou např. ve vzrostném vrcholu stonku a kořene, tvoří
zárodky semenných rostlin.
• Postupně ztrácejí dělivou schopnost a stávají se
buňkami pletiva trvalého, specializují se a vykonávají
specifické funkce.

7. DĚLIVÁ PLETIVA
Speciální typy meristémů:
• Sekundární (druhotný) meristém –
vzniká obnovením dělivé funkce již
rozlišeného trvalého pletiva, např.
felogen – korkotvorného pletiva dřevin,
kambium – jeho činností vzniká druhotné
dřevo a lýko
• Latentní (utajený) meristém – v podstatě
druh meristému, jeho buňky bývají
umístěny mezi b.pletiv trvalých,
uchovávají si dělivou schopnost, ale jsou
aktivní jen za určitých podmínek Kořenová čepička

8. 3. PODLE USPOŘÁDÁNÍ, CHARAKTERU BUNĚK
Parenchym
• tenkostěnné buňky s přibližně stejnou
výškou a šířkou, případně mírně
protáhlé v jednom směru
• mezi jednotlivými buňkami se hojně
vyskytují mezibuněčné prostory –
interceluláry
• Velmi měkké pletivo, které musí být
chráněno jiným typem pletiv.

9. 3. PODLE USPOŘÁDÁNÍ, CHARAKTERU BUNĚK
• Zvláštní typy parenchymu:
• Palisádový parenchym - buňky jednosměrně protáhlé, kolmé k povrchu
(hlavní fotosyntetizující pletivo v listech)
• Houbovitý parenchym – velké mezibuněčné prostory
• Mezenchym - kulovité buňky (př. výplně v mladých částech rostlin)
• Aerenchym - oválné buňky, s mezibuněčnými prostory, které jsou vyplněné
vzduchem (častá adaptace u vodních rostlin)

11. 3. PODLE USPOŘÁDÁNÍ, CHARAKTERU BUNĚK
Prozenchym
• protažené buňky s šikmými
přepážkami, nejsou zde žádné
mezibuněčné prostory, (př.
cévní svazky)

12. 3. PODLE USPOŘÁDÁNÍ, CHARAKTERU BUNĚK
Kolenchym
• buňky mají stěny výrazně
ztloustlé
• v rozích (rohový kolenchym - hrany
a žebra stonků dvouděložných r.)
• či po stranách (deskový kolenchym
- ztloustlá stěna buňky rovnoběžná
s povrchem orgánu)
• buňky jsou živé, většinou se
vyskytují v mladých rostoucích
orgánech – např. řapíky listů

13. 3. PODLE USPOŘÁDÁNÍ, CHARAKTERU BUNĚK
Sklerenchym
• buněčné stěny jsou silně ztloustlé
• živý obsah odumřel
• slouží k zpevňování rostliny

14. SOUSTAVA TRVALÝCH PLETIV
• Jednotlivá pletiva tvoří u vyšších rostlin - soubory pletiv
• Vykonávají specifické funkce (buňky jsou diferencované, uzpůsobené
k určitým funkcím, dále se nedělí)
• Rozlišujeme 3 hlavní soustavy pletiv:
• Pletiva krycí
• Pletiva vodivá
• Pletiva základní

15. PLETIVA KRYCÍ
• Pokrývají povrch rostlinných orgánů
• Chrání rostliny před nepříznivými podmínkami
• Zprostředkovávají výměnu látek mezi rostlinou a vnějším prostředím
• Usměrňují výpar vody
• Systém pletiv krycích tvoří:
• Pokožka
• Chlupy, emergence
• Průduchy
• Vodní skuliny
• Druhotná krycí pletiva

16. 1. POKOŽKA
• Většinou tvořena jednou vrstvou plochých
buněk, které k sobě těsně přiléhají,
neobsahují chloroplasty
• Pokožka nadzemních částí – epidermis – bývá
kryta kutikulou – téměř neprostupná pro vodu a
plyny - tuková látka, někdy bývá kryta vrstvou
vosků – ojínění švestek; důležité pro
hospodaření rostlin s vodou
• Pokožka podzemních částí – rhizodermis – není
ztloustlá ani nemá kutikulu, vybíhá v kořenové
vlásky, přijímá vodní roztoky z půdy

17. 2. PRŮDUCHY
• Umožňují výměnu plynů mezi rostlinou a jejím prostředím
• Regulují výměnu plynů a odpařování vody
• Jsou na všech mladých zelených částech vyšších rostlin
• nejvíce na listech – suchozemské zejména na spodní straně listů
• vodní s listy na hladině – na svrchní straně
• některé jednoděložné rostliny na obou stranách listů

18. PRŮDUCH (STOMA)
• Tvořený dvěma svěracími buňkami – nejčastěji ledvinovitý tvar
• Svěrací buňky – nejsou kryty kutikulou, na straně u štěrbiny je BS
ztloustlá
• Mezi nimi otvor – průduchová štěrbina
• Regulují výpar vody na základě vnitřního napětí – turgoru
• (když je výpar velký, turgor svěracích buněk klesá, svěrací b. ochabují, uzavírají
průduchovou štěrbinu; když turgor stoupá, ochablost mizí, buňky se napínají,
zakřivují a štěrbina se otevírá)
• Pohyb svěracích b. ovlivňuje i světlo, teplo a různé chemické a
fyzikální poměry v buňce

20. 3. VODNÍ SKULINY (HYDATODY)
• Otvory v pokožce listu – podobné průduchům, ale nemají schopnost
se uzavírat
• Vylučují přebytečnou vodu v kapalném stavu – kapky obsahující
rozpuštěné soli
• Tento proces nazýváme gutace

21. 4. CHLUPY (TRICHOMY), EMERGENCE
• Vyrůstají z pokožkových buněk většiny rostlin
• Mohou být jednobuněčné nebo mnohobuněčné
• Mají různé tvary, délku, hustotu
• Různé typy podle funkce:
• Krycí
• Žlaznaté
• Žahavé
• Absorpční

22. TRICHOMY
• Krycí - fce ochranná, buněčné stěny zpravidla kryté kutikulou, vosky a tuky, často
tvoří plstnatý povlak – zabraňuje nadbytečnému výparu, zachycují vodu, chrání
před zářením, před náhlými tepelnými změnami, před okusem, slouží k
rozšiřování semen a plodů, uzpůsobeny i jako létací zařízení
• Žláznaté – většinou slouží k vyměšování některých látek – např. silic – máta;
speciální chlupy – tentakule – u masožravek – umožňují přijímat dusík z
rozkládajících se těl živočichů
• Žahavé chlupy – často lahvicovité, blízko vrcholu buněčná stěna ztenčená, křehká,
inkrustovaná kyselinou křemičitou – obsahují žahavou látku – histamin,
acetylcholin – pálení a svědění - kopřiva
• Absorpční – šupinovité (Tilandsie) nebo vláskovité – na pokožce kořene –
kořenové vlásky – jednobuněčné, tenkostěnné, bez kutikuly – přijímají roztoky
minerálních látek z půdy

24. EMERGENCE
• Útvary podobné trichomům, avšak vznikají nejen z pokožkových
buněk, ale i z buněk podpokožkových – např. se na jejich stavbě
podílejí i vodivá pletiva
• Trny na větvích růže

25. 5. DRUHOTNÁ KRYCÍ PLETIVA
• Vznikají u vytrvalých rostlin na těch orgánech, které jsou vytrvalé
(např. zdřevnatělé stonky růže – a na kořenech)
• Vznikají z felogénu – korkotvorného pletiva – ten odděluje na vnitřní
stranu parenchymatické buňky – vzniká zelená kůra (u nadzemních
částí obsahuje chloroplasty), směrem ven odděluje buňky korku -
není prostupný pro plyny a vodní páry, tepelný izolátor, mechanicky
chrání
• Při druhotném tloustnutí stonku se vnější vrstvy trhají, odumírají –
tvoří tzv. borku, felogén se zakládá v hlubší vrstvě a znovu vytváří
korek a zelenou kůru.

26. ČOČINKY (LENTICELY)
• Obdoba průduchů v pokožce
• Bradavičky tvořené odumřelými
parenchymatickými buňkami s četnými
mezibuněčnými prostorami
• Slouží k výměně plynů a vodních par
mezi rostlinou a prostředím
• Dobře viditelné na bezu, brslenu
bradavičnatém, bříze

27. BORKA
• Špatný název = kůra
• Felogén – korkotvorné pletivo - pracuje
buď periodicky – vnější pletiva odumírají,
rozpadají se a odlupují – zevnitř přibývají
– borka rozpraskaná – borovice
• Nebo pracuje po celý život stromu, borka
je hladká – buk
• Určovací znak

28. PLETIVA VODIVÁ
• Rozvádění vody, asimilátů a jiných látek v rostlině
• Provazce protáhlých buněk – nazýváme cévní svazky
• Rozlišujeme dva typy cévních svazků – xylém, floém

29. XYLÉM (část dřevní)
• Funkce: vzestupný transport (z půdy do orgánů rostliny)
• Je tvořen dvěma typy buněk:
• Cévy (tracheje) - mrtvé buňky, stojící v řadě nad sebou, bez přehrádek -
krytosemenné rostliny
• Cévice (tracheidy) - mrtvé buňky, stojící v řadě nad sebou, přepážky
zachovány - nahosemenné, kapradiny, krytosemenné

31. FLOÉM (část lýková)
• Funkce: sestupný i vzestupný transport
asimilátů (produkty fotosyntézy) do míst
spotřeby
• Je tvořen sítkovicemi
Sítkovice:
• Živé tenkostěnné buňky s proděravělými
přehrádkami

32. TYPY CÉVNÍCH SVAZKŮ
• Uzavřený cévní svazek – druhotně netloustne
• Otevřený cévní svazek – může druhotně tloustnout činností kambia
• Druhotné dřevo – směrem dovnitř stonku
• Druhotné lýko – směrem ven

33. VYUŽITÍ LETOKRUHŮ
DENDROCHRONOLOGIE

34. TYPY CÉVNÍCH SVAZKŮ
• Na základě vzájemného postavení dřeva a lýka rozlišujeme:
• Kolaterální (bočné) cévní svazky
• Bikolaterální (dvoubočné) cévní svazky
• Radiální (paprsčité) cévní svazky
• Koncentrické (soustředné) cévní svazky
• Lýkostředné
• Dřevostředné

36. PLETIVA ZÁKLADNÍ
• Vyplňují prostor mezi pletivy vodivými a krycími
• Mají rozmanité funkce, dle nich rozlišujeme:
• Asimilační pletiva
• Zásobní pletiva
• Vyměšovací pletiva – medníky, mléčnice
• Zpevňovací pletiva
• Idioblast – buňka odlišná od buněk
ostatních (tvar, vlastnosti)
• https://www.youtube.com/watch?v=JFb-CWlz7kE

37. ROSTLINNÉ
ORGÁNY

38. KOŘEN
• Růst ve směru zemské tíže (gravitropismus) – hlavní kořen
• Postranní kořeny – vyrůstají v určité vzdálenosti od hlavního kořene
• Adventivní kořeny – kořeny vyrůstající ze stonku (např. některé trávy)
• Kořenová soustava – soustava kořenů jedné rostliny
• Kořenové vlásky

39. TVARY KOŘENE
Jednoduchý
Kulovitý
Hlíznatý
Vřetenovitý
Adventivní

40. STAVBA KOŘENE
• Na špičce kořene dělivé
pletivo (meristém) chráněné
čepičkou (calyptra)
• Na povrchu jednovrstevná
kořenová pokožka
(rhizodermis), z ní kořenové
vlásky
• Pod pokožkou mnohovrstevná
prvotní kůra (cortex)

41. STAVBA KOŘENE
• Nejvnitřnější vrstva cortexu =
endodermis (buňky
jednostranně ztloustlé,
ohraničuje střední válec)
• Pod endodermis (en) vrstva
pericykl - z něj mohou
vyrůstat postranní kořeny

42. STAVBA KOŘENE
• Vodivá pletiva: lýko (f) a dřevo
(x) se paprsčitě střídají, jsou
odděleny kambiem →
tloustnutí kořene u druhotně
tloustnoucích
• Uprostřed kořen vyplněn
parenchymatickou dření (d)

44. PŘEMĚNY KOŘENE
• Kořenová hlíza: zásobní funkce (jiřiny)
• Bulvy: kořen + část stonku, zásobní funkce (celer)
• Přísavky (haustoria): pronikají do pletiv jiných rostlin (jmelí)
• Vzdušné kořeny: přijímají kyslík a vlhkost vzduchu (monstera)
• Příčepivé kořeny: přichycení k podkladu (břečťan)

45. STONEK
• Na vrcholu a po stranách dělivé
pletivo – pupeny
• Růst stonku:
• hodně ve článcích (= internodia),
• málo nebo vůbec v uzlinách (=
nody, např. kolénka u trav)
• V uzlinách se zakládají listy a
úžlabní pupeny

46. STONEK
• Nadzemní část rostliny = prýt
• Bylina – rostlina z nedřevnatějícím stonkem
• Lodyha – byliny; měkký, šťavnatý stonek (lodyha) po roce odumírá
• Stvol = lodyha bez listů ukončená květem (např. pampeliška)
• Stéblo = dutá lodyha s plnými kolénky (oves)
• Dřeviny - zdřevnatělý stonek, druhotně tloustne
• Stromy ……………………………….
• Keře …………………………….…
• Polokeře ………………………………

48. STAVBA STONKU
• Vnitřní stavbou podobný kořenu
• Pod pokožkou primární kůra
• Střední válec ohraničen škrobovou
pochvou (vrstva buněk se
škrobovými zrny)
• Vodivá pletiva:
• U dvouděložných rostlin uspořádána
do kruhu
• U jednoděložných roztroušena, CS
uzavřené
• Dřeň

49. Podražec (dvouděložná) Kukuřice (jednoděložná)

50. DRUHOTNÉ TLOUSTNUTÍ DŘEVIN
• Díky dělivým pletivům (meristémům):
• Kambiu
• Felogenu
• Kambium na jaře a začátkem léta tvoří
dřevo (směr dovnitř stonku) a lýko (směr
ven)
• Letokruh = vrstva dřeva a lýka za jeden rok
• Na jaře vzniká řídké dřevo, v létě hustší
dřevo

51. DRUHOTNÉ TLOUSTNUTÍ DŘEVIN
• Felogen:
• Druhotné krycí pletivo pod povrchem stonku
• Tvoří vrstvy korku (vně)→ pokožka praská
• Korek chrání vnitřek rostliny, je nepropustný pro vodu a plyn, tepelně izoluje
• Borka – odumřelá pletiva
• Čočinky (lenticely) umožňují výměnu plynů

53. PŘEMĚNY STONKU
• Kaktusy - zásobárna vody, fotosyntéza
• Modříny - násadce (brachyblasty) na větvích nesoucí opadavé jehličí
• Trnka, hloh, planá hrušeň a jabloň - kolce
• Kedluben - stonková hlíza

54. PŘEMĚNY STONKU
• Kosatec, pýr - podzemní stonek =
oddenek: místo listů šupiny, funkce
přezimování rostlin
• Brambor - oddenkové hlízy
• Jahodník - šlahouny
• Vinná réva - úponky

55. LIST
• Členěn na čepel a řapík
• Bez řapíku - list přisedlý
• U trav spodní část tvoří pochvu
• Někdy z řapíku vyrůstají palisty
• Utváření čepele – jednoduché a složené
• Okraj, žilnatina, báze Listy jednoduché
Listy složené

56. Listy dle tvaru

58. ROSTLINY DLE POČTU DĚLOH
• První listy vyvinuté již v semenu - dělohy
• Dle počtu děloh:
• 1 - jednoděložné rostliny (narcis, trávy)
• 2 - dvouděložné rostliny (kopretina, dub)
• Více - nahosemenné rostliny (smrk, borovice)

59. USPOŘÁDÁNÍ LISTŮ NA STONKU
• Uspořádání na stonku:
• Střídavé: 1 list v každé uzlině (chrpa)
• Vstřícné: 2 listy v uzlině (šeřík)
• Přeslenité: více listů v uzlině (přeslička)

60. PŘÍČNÝ ŘEZ LISTEM – BIFACIÁLNÍ
• Palisádový parenchym pod epidermis
• Houbový parenchym (velké mezibuněčné prostory)
• Spodní pokožka – průduchy
• Cévní svazky – žilnatina
• Bifaciální = různostranný
• Monofaciální = stejnostr.

61. ŘEZ JEHLICÍ BOROVICE
• Pryskyřičný kanálek – tvorba pryskyřice

62. FUNKCE LISTU (PŘEMĚNY)
• Syntéza organických látek (asimilátů)
• Odpařování vody (transpirace)
• Výměna plynů
Méně časté funkce (přeměny):
• Zdužnatění → zásobní orgán (cibule)
• Krycí funkce (šupiny na oddencích a pupenech)
• Přeměna v trny (dřišťál), úponky (hrách), lapací zařízení (láčkovka),
listy s lepkavými trichomy (rosnatka)
• Přeměna na květy – květní části jsou listového původu