1. Argumentace:
Ve své práci se věnuji projevům, příčinám a přístupům k dětem s poruchou ADHD, a to
proto, že se s dětmi trpícími touto poruchou setkáváme ve školských zařízeních stále častěji.
Mnohdy máme takové dítě za „zlobivé“ a „problémové“. Rodiče těchto dětí i děti samotné potřebují
však pomoc a individuální přístup ke zvládnutí nežádoucích projevů.
Studuji obor Učitelství pro MŠ na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity v Brně a zároveň
pracuji jako učitelka v mateřské škole, kde máme jedno dítě s diagnostikovanou ADHD
integrované, které má vytvořen individuální vzdělávací plán.
Vím, jak je těžké zvládat hyperaktivitu takových dětí nejen pro učitele, ale i pro rodiče, děti trpící
touto poruchou se potýkají s neporozuměním okolí.
Proto považuji za důležité věnovat se problematice dětí s ADHD, vhodnému přístupu k těmto
dětem a nabídce pomoci rodinám v různých formách.
Anotace:
Obsahem práce „Porucha ADHD u dětí“ je popis symptomů poruchy ADHD, jako je
impulzivita, porucha soustředění a hyperaktivita jedinců, jež jsou základem při posuzování míry
poruchy ADHD a diagnostikování odborníky z oblasti psychologie. Dále jsou zde uvedeny projevy
chování postižených dětí od útlého dětství až po školní věk nejen v rodině, ale i ve školských
zařízeních.
Jak pracovat s dětmi s ADHD v mateřské škole i v rodině, mohou poradit nejen pedagogicko-
psychologické poradny a speciálněpedagogická centra, ale i další organizace, jako například
Centrum pro rodinu a sociální péči v Brně, která rodinám nabízí aktivity, jež pomáhají rodičům
pochopit poruchu ADHD a zvládat výchovu svých dětí.
Pedagogicko-psychologické poradny na základě diagnózy ADHD vypracují v součinnosti se
školským zařízením individuální vzdělávací plán, který umožní integraci těchto dětí do škol.
Klíčová slova:
ADHD dětí, hyperaktivita, poradenství, integrace, projevy, mateřská škola, psychoterapie

2. Porucha ADHD u dětí
ADHD je tzv. spektrální porucha, vyskytuje se u různých lidí v různých stupních závažnosti.
V minulosti se používal k pojmenování termín LMD - lehká mozková dysfunkce, poškození mozku,
hyperkinetická reakce nebo hyperkineze. Dnes se používá pro poruchu pozornosti spojenou s
hyperaktivitou termínu ADHD - z anglického výrazu Attention Deficit Hyperactivity Disorder.
Děti s poruchou ADHD jsou impulzivní, nedostatečně se soustředí a bývají hyperaktivní
v míře, která je vzhledem k jejich věku a intelektuálním schopnostem abnormální.
Bývají velmi aktivní již v prenatálním vývoji, po narození hodně pláčí a špatně spí, některé neměly
rády tělesný kontakt. Nejvíce jsou však patrné jejich zvláštní projevy až v mateřské škole, posléze
ve škole základní. Obecně se má za to, že klíčovým nedostatkem u ADHD je neschopnost zamezit
reakci na impulz. Tyto děti nedokážou ovládnout své reakce na signály, podněty a události, které
nesouvisejí s tím, co právě dělají. Jde například o zvuky, myšlenky nebo vytrženou nit na svetru.
Děti se snadno nechají vyrušit, nejsou schopny plánovat a organizovat, jsou netrpělivé.
V sociálních situacích se jejich impulzivita projevuje v tom, že skáčou druhým do řeči, říkají bez
rozmýšlění nevhodné věci, pošťuchují druhé děti, protože mají potřebu to udělat. Není však jejich
záměrem se chovat asociálně či opozičně. Dítě s poruchou ADHD pak má problémy si najít
kamarády a je kolektivem odmítáno. Je pro ně těžké zvládat pravidla společenského chování a
pochopit sociální pravidla.
Dalším problémem je udržení pozornosti. Protože se nedokáží déle soustředit, je pro ně
nesmírně náročné se učit praktickým dovednostem, motorickým schopnostem a osvojování
komunikačních dovedností - zapojení dítěte do konverzace a do skupinových aktivit. Značná část
dětí s poruchou ADHD trpí specifickými poruchami učení, jako je dysgrafie a dyslexie, tedy
porucha psaní a čtení. Někteří trpí také dyspraxií, poruchou koordinace, především jemné motoriky,
což má vliv na úhlednost jejich písma (Munden & Arcelus, 2008).
Častou příčinou problémů při vstupu dítěte do mateřské školy bývá nerovnoměrný vývoj,
hyperaktivita nebo zvýšená afektivita a emocionalita, někdy se u těchto dětí projevují i problémy se
sebeobsluhou.
V mateřské škole může jít o problémy základní hygieny a sebeobsluhy, které vrstevníci
těchto dětí již zvládají bez problémů. Díky příčinám spočívajícím v narušení motoriky, motorické
koordinace a impulzivnímu jednání trpí tyto děti častější úrazovostí. V lepších případech mívají děti
v mateřské škole jen určité výchovné problémy. Nezřídka je jim doporučen odklad školní docházky.
Učitelky v mateřských školách mohou být prvními, které tyto problémy zaznamenají. Musí hledat
způsoby, jak každému dítěti poskytnout odpovídající péči a vzdělání.
1

3. U těch dětí, které trpí motorickým neklidem, se zásadně nedoporučuje děti násilně nutit ke
klidu nebo je za projevy hyperaktivity kárat a trestat. Naopak je vhodné dát jim prostor, dostatek
možností k pohybovému uvolnění a někdy je i přínosnější na drobný psychomotorický neklid
nereagovat. Na ovlivnění hyperaktivity velmi dobře působí střídání činností. Neměli bychom nikdy
šetřit oceňováním i malých úspěchů, i když výsledek někdy zcela neodpovídá našim představám. Je
velmi důležité oceňovat i projevenou snahu ze strany dítěte (Minaříková, 2010).
S ADHD často souvisejí i jiné poruchy nebo jsou s nimi zaměňovány. Jde o dětský
autismus, Aspergerův syndrom, obsedantně-kompulzivní porucha, Tourettův syndrom, porucha
opozičního vzdoru, porucha chování, příchylnosti, deprese, úzkost a zneužívání návykových látek.
Nepozornost, hyperaktivita nebo impulzivnost se může projevit u dětí, které mající poruchy zraku
nebo sluchu, u dětí trpícími záchvaty, může jít o následky poranění hlavy, o projevy akutního nebo
chronického somatického onemocnění, jako důsledek špatné výživy či nedostatku spánku.
Aby se vyloučily jiné poruchy než porucha ADHD, je velmi důležté provést přesnou diagnostiku a
následně zvolit vhodný postup léčby.
Všechny projevy a symptomy dětí s ADHD mají vliv nejen na problémy ve škole, ale i
doma. Rodiče takto postižených dětí bývají unavení, mohou mít pocit, že jsou neschopní, bývají
obviňováni z toho, že špatně vychovali své dítě. Proto je potřeba určit včasnou diagnózu a věnovat
rodičům, jejich dětem i učitelům odbornou pomoc.
Jakmile si dospělí všimnou, že něco není v pořádku, měli by vyhledat odbornou pomoc
pediatra, psychologa či dětského psychiatra. Celkové vyšetření zahrnuje pečlivé posouzení
symptomů a zdravotní, psychiatrické, psychologické, osobní i rodinné anmnézy. Tyto informace se
shromažďují z lékařských zpráv, z rozhovorů, z klinických pozorování a vyšetření. Pokud je to
nutné, lze si vyžádat odborné posudky a vyšetření od jiných zdravotníků a učitelů.
Po stanovení diagnózy ADHD nastupuje léčba a terapie. Psychologové se specializují na
zvládnutí psychických a psychologických potíží bez medikace, pediatři a psychiatři mohou
předepsat na léčení somatických potíží léky. Kromě těchto odborníků může rodinám a postiženým
dětem pomoci třídní učitel, školní či poradenský psycholog, rodinný terapeut, rodičovské
organizace na podporu dětí s ADHD, širší rodina a zájmové organizace i sociální pracovníci
(Munden & Arcelus, 2008).
V Brně je rodičům nabízena aktivita Klubu rodičů a přátel neklidných a hyperaktivních dětí
při Centru pro rodinu a sociální péči. Již v názvu je obsažena jedna z hlavních zásad této aktivity –
je určena rodičům, kteří vnímají chování svých dětí jako nezvladatelné a mají s dětmi výchovné
problémy, nikoliv pouze pro rodiče dětí se stanovenou diagnózou ADHD. Z rozšíření cílové
skupiny i na rodiče dětí „bez diagnózy ADHD“ plynou odlišnosti v nabízených službách.
2

4. Služby akcentují spíše edukační a podpůrné prvky oproti diagnostice a farmakologické léčbě, jež je
typická pro intervenční programy určené dětem s ADHD a jejich rodinám.
Individuální poradenství
Kontakty na specialisty Přednášková činnost
Aktivity v Klubu rodičů
Nácvik sociálních a
Cvičení pro děti s ADHD
emočních dovedností
Terénní sociální služba Rodičovské skupiny
V koncepci práce rodičovské skupiny se vychází z předpokladu, že sebejistý a dobře
informovaný rodič zvládne nesnáze s výchovou neklidného dítěte úspěšněji. Za úspěšnější zvládání
je pokládáno také to, že se bude lépe hodnotit v rodičovské roli, i když se nebudou naplňovat
veškerá, mnohdy nerealistická, očekávání ve vztahu k dítěti (Lacinová & Škrdlíková, 2008).
Rodiče i učitelé mají možnost spolupracovat s pedagogicko-psychologickou poradnou,
případně se speciálněpedagogickým centrem. Pod těmito organizacemi lze najít účinnou pomoc
psychologů a speciálních pedagogů.
Na základě zjištění závažnosti projevů nemoci ADHD u konkrétního dítěte vypracují
individuální vzdělávací plán, který umožní školským institucím zařadit - integrovat toto dítě do
vzdělávacího systému. Integraci dětí se speciálními vzdělávacími potřebami popisuje Metodický
pokyn MŠMT ČR k integraci dětí a žáků se speciálními vzdělávacími potřebami do škol a
školských zařízení. Je běžné, že integrované děti pak mají ve školách přiděleného asistenta
pedagoga, který pomáhá dítěti zvládat své potíže, v základní škole pak i učení dle IVP.
Učitelé i rodina mohou používat různé techniky psychoterapie, které pomáhají změnit
chování postiženého dítěte. Jednou z nich je behaviorální terapie, která je založena na využívání
principu učení k získání žádoucích reakcí a vzorců chování výměnou za nežádoucí.
3

5. Nejběžněji se používá technika analýzy ABC a technika pozitivního posilování. Analýza
ABC je založena na tom, že projevy většiny vzorců chování jsou ovlivněny předcházejícími
událostmi (antecedencí) a následujícími událostmi (konsekvencí). Změnami v těchto událostech lze
dosáhnout zlepšení v četnosti výskytu nežádoucích projevů chování. Pozitivní posilování -
„pozitivní podpora“ je popisná technika. Dospělí jasně komentují činy dítěte a popisují, co od něj
očekávají, správné chování odměňují.
Někteří lidé z poruchy ADHD „vyrostou“, asi polovina postižených dětí se na prahu
dospělosti projevuje normálně. U 30 - 80 % diagnostikovaných hyperaktivních dětí se vyskytují
příznaky, které přetrvávají až do dospělého života. Pokud se u nich podaří poruchu co nejdříve
rozpoznat a správně léčit, mělo by být možné najít také profesi a životní způsob, který jim bude
dobře vyhovovat a nebude jim přitom působit v životě zásadní potíže (Munden & Arcelus, 2008).
Použité zdroje:
MINAŘÍKOVÁ, Lenka. Dítě s ADHD v mateřské škole. Metodický portál: Články [online].
06. 05. 2010, [cit. 2012-12-15]. Dostupný z WWW: <http://clanky.rvp.cz/clanek/c/P/7993/DITE-S-
ADHD-V-MATERSKE-SKOLE.html>. ISSN 1802-4785.
MUNDEN, Alison a Jon ARCELUS. Poruchy pozornosti a hyperaktivita: přehled současných
poznatků a přístupů pro rodiče a odborníky. Vyd. 3. Praha: Portál, 2008, 119 s.
Speciální pedagogika (Portál). ISBN 978-807-3674-304.
LACINOVÁ, L., & ŠKRDLÍKOVÁ, P. (2008). Koncepce a teoretická východiska práce
s rodičovskou skupinou Klubu rodičů a přátel neklidných a hyperaktivních dětí.
E-psychologie [online], 2(4), 47-57 [cit.2012-12-15 ].
Dostupný z WWW: <http://e-psycholog.eu/pdf/lacinova_etal.pdf. ISSN 1802-8853.
4

6. Hodnocení použitých zdrojů:
1. Minaříková Lenka: Dítě s ADHD v mateřské škole
- jde o článek publikovaný na Metodickém portále RVP, který je pod patronací Evropského
sociálního fondu, Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy a Národního ústavu pro vzdělání
- autorka je erudovaná v oboru, je zaměstnána jako odborná asistentka Pedagogické fakulty UJEP
v Liberci
- v článku jsou pro mne přínosné informace, které jsou vhodným zdrojem pro mou práci
- obsah článku je objektivní, odborný
- jsou použity důvěryhodné zdroje, na které autorka na konci odkazuje v souladu s citační normou
2. Munden A., Arcelus J.: Poruchy pozornosti a hyperaktivita
- kniha britských autorů shrnuje základní poznatky ohledně poruch ADHD
- šířeji je zde popsána diagnostika této nemoci
- jsou zde uvedeny i postupy diagnostiky a terapie, přístupy k dětem trpícími ADHD
- autoři mají dlouholeté zkušenosti s hyperaktivními dětmi
- knihu vydalo vydavatelství Portál, kde vycházejí odborné pedagogické publikace
3. Lacinová L., Škrdlíková P.: Koncepce a teoretická východiska práce s rodičovskou skupinou
Klubu rodičů a přátel neklidných a hyperaktivních dětí
- jde o článek v elektronickém časopise Českomoravské psychologické společnosti
- autorka Mgr. Lenka Lacinová, Ph.D. přednáší vývojovou psychologii na Masasrykově univerzitě
- Petra Škrdlíková má dlouholeté zkušenosti s rodičovskými skupinami neklidných dětí
- jeich informace jsou pro mne cenné, protože jsou nabídkou praktické pomoci
rodinám s dětmi s ADHD