zaverecny ukol KPI -

1. Odborný text
Kurz práce s informacemi
Téma: Autismus – integrace postižených jedinců do společnosti a vzdělávacího procesu
Vypracovala: Tereza Svatošová
Datum: 6. 1. 2013
Argumentace
Téma odborného článku jsem si vybrala na základě vlastních zkušeností s autismem. Ty jsem
získala při dobrovolnické praxi v terénu; tato praxe byla zaštítěna Katedrou speciální
pedagogiky na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity, kde také studuji. Volba tohoto
tématu byla víc než jasná. Autismus je velmi vážná choroba, která si zaslouží větší osvětu a
pochopení. Tímto článkem třeba zapůsobím na pár osob, které budou vědět po přečtení o něco
více o této nemoci a nebudou pak při setkání s takto postiženým jedincem vykolejeni z jeho
chování a pochopí náročnost a složitost celé situace. Volba názvu byla také jasná – název není
nikterak komplikovaný, je v něm obsažen cíl práce – to jest obeznámit čtenáře s procesem
integrace autistů do společnosti.
Klíčová slova:
autismus, autista, integrace, léčba, společnost, pracovní proces, vzdělání, metody výuky
Anotace:
Odborný článek se zabývá problematikou autismu a pohledem na složitost integrace
postižených jedinců do společnosti zdravých lidí. Na začátku je definována samotná nemoc,
její příznaky, věková hranice pro rozpoznání onemocnění a je vyzdvižena důležitost včasného
rozpoznání diagnózy a následné stanovení vhodné léčby. Článek dále popisuje náročnost

2. zapojení postižených jedinců do společnosti, do výukového či pracovního procesu. Autor se
zaměřuje také na metody léčby a výukové metody ve smíšených třídách (zdravé děti s autisty
dohromady).
Obrázek s vizualizací textu – myšlenková mapa

3. Vlastní text – Autismus – integrace postižených jedinců do společnosti a vzdělávacího
procesu
Úvodem
Tento odborný text se zabývá problematikou autismu a začlenění autistických jedinců
do společnosti, charakterizuje onemocnění, jeho příznaky a možnosti léčby.
Autismus, jinak také pervazivní porucha (tzn. zasahující hluboce celou osobnost), je
definován jako syndrom původu neurobiologického, který spočívá v genetických faktorech.
Tento těžký handicap se projevuje od útlého dětství a trvá celý život. V současné době se
jedná o nevyléčitelnou chorobu, kterou je možné zmírnit medikamenty a individuálními
pedagogicko-psychologickými terapiemi. Podstatou autismu je neschopnost jedince správně
interpretovat informace pocházející z jeho okolí. Následkem je naprosté neuchování a
nepřijetí vědomostí, které se naučil. Postižení nejsou také schopni navazovat vztahy
s vrstevníky a rozvíjet je, jakkoliv se radovat společně s okolím, trpí deficitem v sociálně-
emočním chování a opožděním nebo absencí vývoje řeči. Autismus poprvé objevil a popsal
americký dětský psychiatr Leo Kanner v roce 1943.
Kdy a u koho se vyskytuje, doprovodné choroby
Pervazivní porucha se podle posledních výzkumů vyskytuje u desítky dětí z deseti
tisíc. Symptomy typické pro jedince postižené autismem jsou sebepoškozování, extrémní
náladovost, atypické chování při běžných aktivitách, atypické projevy při běžných
motorických projevech aj. Nejmarkantněji se projevují v útlém dětství (3 - 6 let). Typické
doprovodné komplikace jsou choroby jako mentální retardace, schizofrenie nebo epilepsie a
poruchy sluchu. 60% postižených má velmi často IQ pod 50, zbytek tvoří naopak
nadprůměrně inteligentní jedinci s IQ často přes 130.

4. Stanovení diagnózy, léčba
Diagnóza je zpravidla stanovena o něco později, což představuje problém pro léčbu. I
když není autismus v pravém slova smyslu léčitelná nemoc, jeho rozpoznání je pro možnou
léčbu a terapii velice důležité. Správná a včasná diagnóza je předpokladem pro výběr vhodné
terapie. Autismus je často chybně léčen jako mentální retardace nebo podobná vývojová
porucha. Pro autistu má nedozírné následky, když je držen v ústavu a léčí se pouze medikací.
Autismus vyžaduje celoživotní specializovaná opatření a soustavnou celoživotní péči. Léčba
začíná „pouhým“ osvojováním si řeči, což může být několikaleté snažení. Autista není na
rozdíl od zdravého jedince schopen produkovat řeč už od velmi brzkého věku. Zdravé dítě je
také schopno osvojit si současně porozumění i vydávání zvuků řeči, kdežto autista není
schopen jakéhokoliv významového jazykového projevu.
Jedním z mála komunikačních projevů je záchvat hněvu, kterým upozorňují autisté na svoje
základní potřeby. Psychoterapeutické pokusy jsou zprvu zaměřeny na to, aby jedinec dosáhl
pocitu štěstí, tím pádem i bezpečí, a byl ochotný se otevřít a projevit alespoň minimum svých
schopností. Individuální výuka probíhající několik hodin denně (do 7 hodin/den), 5 až 6 dní
v týdnu, je základem pro první dílčí úspěch. Tím je osvojení základních prvků řeči u zcela
nemluvících dětí a zlepšení řeči u dětí částečně mluvících. Tato výuka je rozdělena do
několika fází, přičemž z počátku se pouze podněcují hlasové projevy jedince, podněcuje se
opakování a dále pak terapeut vyvolává slovní projev na základě neverbálního a verbálního
stimulu. K terapii se využívá také tanec, pohyb a hudba.
Těmto technikám se dostává malého uznání, je však třeba potvrdit fakt, že ovládání vlastního
pohybu v prostoru posílí autistovo sebevědomí a sebedůvěru, ten začne postupně využívat
vlastní vynalézavosti a stává se obratnějším. Tanec a náročnější pohybové činnosti se aplikují
u jedinců, kteří prošli úspěšně předcházející částí terapie.

5. Integrace autistů do společnosti, integrační metody
Stěžejní otázkou této práce je začleňování autistů do běžného života a společnosti.
Ačkoliv jsou dnes terapie propracovanější a snaží se přistupovat ke každému autistovi co
možná nejindividuálnějším způsobem, je mnohdy nemožné s autistou pokročit a ten zůstává
nadosmrti žít ve svém uzavřeném složitém světě. V dnešní době je zřídkakdy vidět, že by byl
jedinec umístěn do internátní nebo ústavní péče. Je běžné, že bydlí s rodinou doma a dochází
do terapeutického centra. Pohybuje se běžně na stejných místech jako každý jiný občan a
používá stejné služby. Zdánlivě se mohou tyto kroky integrace zdát nepodstatné, až
samozřejmé. Pro autistu jsou častokrát tyto „běžné“ úkony nadlidský, mnohdy až nemožný
úkol.
Velmi pozitivní pokrok nastal na úrovni společensko-profesní. Autisté mají šanci se začlenit
do pracovního procesu a pracovat v běžném pracovním prostředí. Rodina se může na
koordinátory pomoci obrátit v případě potřeby pomoci při výchově, volnočasových aktivitách,
začlenění jedince do pracovního procesu (chráněné dílny). Zda se mohou autisté začlenit do
společnosti, respektive do školy, v adekvátním věku, je otázka velmi sporná a i zde se
aplikuje model „Individualita na prvním místě“. Mnohé zvláštnosti brání a komplikují dětem
s autismem společné vzdělávání s nepostiženými jedinci. Pro autistu je běžný program výuky
příliš rychlý a nesrozumitelný. Převládá názor, že je vhodnější vzdělávat autistické děti
odděleně. Nelze ale ponechávat autisty pouze v „jejich“ prostředí, nejlepším způsobem, jak
zajistit vývoj v obou směrech, tj. v individuálním a společenském, je co nejdříve po skončení
vyučování či terapie zapojit autistu do běžného života s neautistickými jedinci.
Integrované vzdělávání skýtá mnoho pro a proti. Jedním z pozitiv je fakt, že dítě zůstává
v rodině, vyrůstá v jemu nejbližším prostředí, neodvyká si od společnosti zdravých jedinců a
ti se mu naopak učí pomáhat. K negativním aspektům patří teoretická a pedagogická

6. nevybavenost učitelů, nedostatek pomůcek, technické nepřizpůsobení školy (bezbariérové
vstupy, speciální učební pomůcky a zařízení, nevyhovující délka vyučování, aj.).
Výchovně vzdělávací proces autistických dětí musí být organizován tak, aby se dítě učilo
základním dovednostem a soběstačnosti. Výuku lze realizovat následujícím způsobem; u dětí
s nejmenší mírou poškození je možné zařazení do běžné třídy nebo speciální třídy při základní
škole. Zde je snížen počet žáků na minimum, nejvíce pak na 6. Ve speciálních zařízeních
existují tzv. auti-třídy nebo i celé speciální školy pro děti s autismem. Nejúčinnější je
přiměřený, individuální, výchovně-vzdělávací proces, při kterém se autistické symptomy
redukují a zlepšuje se tak kvalita života. V opačném případě, kdy dítě je ponecháno osudu,
dochází k regresi, poruchám chování, agresivitě, autoagresivitě a rychlé ztrátě minimálních
osvojených dovedností. Autista je křehká bytost, která se pořád pohybuje na pomyslné hranici
mezi svým a okolním světem.

7. Seznam literatury
Monografie:
VOCILKA, Miroslav. Autismus. Praha : Tech-Market, 1996. ISBN 809021343X.
BOYD, Brenda; JELÍNKOVÁ, Miroslava. Výchova dítěte s Aspergerovým syndromem : 200 nápadů, rad a
strategií. Vyd. 1. Praha : Portál, 2011. ISBN 9788073678340.
DE CLERCQ, Hilde. Mami, je to člověk, nebo zvíře? : myšlení dítěte s autismem. Vyd. 2. Praha : Portál, 2011.
ISBN 9788073678883.
PEETERS, Theo. Autismus : od teorie k výchovně-vzdělávací intervenci. 1. české vyd. Praha : Scientia, 1998.
ISBN 807183114X
VOSMIK, Miroslav; BĚLOHLÁVKOVÁ, Lucie. Žáci s poruchou autistického spektra v běžné škole : možnosti
integrace na ZŠ a SŠ. Vyd. 1. Praha : Portál, 2010. ISBN 9788073676872.
Odborný článek:
Skupinové nácviky sociálních dovedností pro děti s Asperegovým syndromem od 6 do 13 let
autor: Mgr. Eva Gnanová
odkaz: http://www.autismus.cz/odborne-clanky/skupinove-nacviky-socialnich-dovednosti-
pro-deti-s-aspergerovym-syndromem-od-6-do-1-3.html
Webové stránky:
Občanské sdružení Autistik – napomáhá realizaci práva na vzdělání a výchovu postižených,
chrání práva autistů a jejich rodin (www.autistik.cz)
Organizace APLA – pomáhá lidem s autismem, zajišťuje osobní asistenty i dobrovolníky
(www.praha.apla.cz)

8. Komentář ke zdrojům:
Monografie - Miroslav Vocilka – AUTISMUS
srozumitelný jazyk
přehledné členění kapitol
podrobnost a obsáhlost
velká míra odbornosti
odkazy na další zajímavou literaturu, kterou jsem sama využila při přípravné četbě
před psaním odborného textu (uvedena v seznamu literatury)
Odborný článek – Mgr. Eva Gnanová
aktuálnost
do textu promítnuta dlouholetá zkušenost
nápaditost, zajímavé metody, přínosnost do metod léčby
odbornost + dlouholetá praxe – autorka pracuje pro APLA
srozumitelnost, snadná aplikace
Webová stránka – www.apla.cz
přehlednost
odbornost, obsáhlost stránek
zajištění pomoci, důležité kontakty
podporující obsah + důležité rady
obsah orientovaný zejména na rodiny postižených jedinců