1. Masarykova univerzita
Filozofická fakulta
Ústav hudební vědy
Seminární práce
2010 Michala Ládrová
1

2. Masarykova univerzita
Filozofická fakulta
Ústav hudební vědy
Sdružená uměnovědná studia
Michala Ládrová
Rafinovaná nepřesnost
Seminární práce
2

3. Vedoucí práce: Mgr. Kristýna Celhofferová, Ph.D.
2010
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracoval/a
3

4. samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury.
……………………………………………..
Podpis autora práce
Obsah
1. Anotace................................................................................................................................... 5
2. Klíčová slova...........................................................................................................................5
3. Úvod - Argumentace...............................................................................................................5
4. Původní básně a jejich autor................................................................................................... 6
5. Překlad Jaroslava Vrchlického................................................................................................7
6. Závěr..................................................................................................................................... 10
7. Použitá literatura................................................................................................................... 11
8. Přílohy...................................................................................................................................12
4

5. 1. Anotace
Tato práce se zabývá překlady Baudelairových básní vytvořenými Jaroslavem
Vrchlickým. Autorka se snaží na základě vybraných textů překladatelů a teoretiků zmapovat
názorové proudy na tyto překlady. Dále se dotýká obecné problematiky překladů a snaží se
porovnávat požadavky dobové a nadčasové. Také se pokouší během srovnávání brát ohled na
originální básně a styl psaní původního autora.
2. Klíčová slova
Baudelaire, Vrchlický, překlad, Květy Zla, Šalda
3. Úvod - Argumentace
Není snad jiného světového básníka, který by stylem svého psaní „provokoval“ k
tolika různým, v některých případech dokonce diametrálně odlišným, způsobům překladu.
Proto bych analyzovat překlad jednoho z nich - Jaroslava Vrchlického, na základě recenzí a
studií jiných autorů. Do jaké míry je překlad odrazem originálního díla a jak se v něm
projevuje invence a styl překládajícího básníka? Existuje vůbec „správný“ překlad
Baudelaira? Studií, které by se zabávaly přímo srovnáváním jednotlivých autorů, příliš není,
proto bych tyto otázky svou prací chtěla zodpovědět.
Opírat se hodlám hlavně o studie Jiřího Pelána, Ivana Slavíka či Oldřicha Králíka. V
těchto zdrojích je zajímavé sledovat, jak se autoři rozcházejí v názorech, proč je překlad
dobrý či proč je špatný. Každý vyzvihuje něco jiného a každý k tomu má jiný, logický důvod.
5

6. 4. Původní básně a jejich autor
Abychom se mohli detailněji zabývat výtvorem překladatele, musíme se nejdříve
zaměřit na dílo původní.
Charles Baudelaire se narodil roku 1821 v Paříži. Otec mu zemřel, když mu bylo
pouhých šest let. V sedmnácti se již pokoušel o první básně. Otčím ho poslal na převýchovu
na obchodníka do Indie. I když to bylo vlastně za trest, vzpomínky na exotický ráj nikdy z
jeho básní nevymizely. Měl nelehký život, první vydání jeho Květů zla bylo téměř okamžitě
zabaveno a on i s nakladateli byl odsouzen k peněžité pokutě. Dále potom byly jeho básně
cenzurovány. Byl velmi dlouho nemocen a často se ocital ve finančních krizích. Věnoval se i
překladu Edgara Allana Poea, který se až díky němu začal stávat slavným. Umírá 31. srpna
1867.
Jeho život měl samozřejmě vliv i na jeho básně. Proto abychom se mohli věnovat jeho
překladům do českého jazyka se však musíme podívat především na způsob jeho psaní a
poetického myšlení. Co se týče formálních základů - respektuje tradiční požadavky klasické
metriky a věnuje zvláštní pozornost zvukové instrumentaci verše. Jeho básnický rukopis jde
„směrem k velmi uvědomělé tvorbě, k úsilí dojímat bez vlastního dojetí. (..) hledá a kultivuje s
neuvěřitelnou uměleckou rozvahou všechny prostředky, aby dosáhl neobyčejných a nových
účinků.“ ( Jan M. Tomeš, Charles Baudelaire, Hořké propasti, 29). Dalším důležitým
aspektem v Baudelairově poezii je způsob jeho výběru slov a slovních obratů: „Baudelairova
poetika je především poetikou přesného slova. Ve svých glosách k básnické práci vždy
varoval před slovy, jež přináší náhoda, a zdůrazňoval, že básník musí podrobit svůj slovník
chladnému výběru.“(Pelán 2000: 422) Neexistuje u něj tedy skladba intuitivní, pouze chladně
vykonstruovaná a dobře promyšlená (i když například Théopile Gautier tvrdil pravý opak. To
už je však problém na delší úvahy, které pro tuto práci nejsou stěžejní a není zde na ně
dostatek prostoru). Další Baudelairovou zajímavostí je, že „... programově uvolňuje lyrickou
emoci také tím, že slova nutí vstupovat do nezvyklých spojení..“(Pelán 2000: 423) Proto již v
názvu práce je vtištěn výraz „rafinovaná nepřesnost“, jak způsob jeho práce nazval J. Pelán
(Pelán 2000: 423). Právě jeho nezvyklá a mnohoznačná slovní spojení byla jedním z důvodů,
proč se o něj překladatelé tolik zajímali a přeli. A „...tato složitá vnitřní strukturace činí z
6

7. Baudelairových básní to, co z nich chtěl mít on sám: zářivé krystaly vzdorující anarchii bytí.
A také stálou výzvu překladatelům.“ (Pelán 2000: 423)
Baudelairův význam pro následující generace byl značný, jeho básně „...ovlivňují a
vytvářejí nové směry - dekadenci, symbolismus, mají velké následovníky a žáky - Verlaina,
Mallarméa, Rimbauda; tento vliv se přelévá přes hranice Francie prakticky do literatur všech
národů ve sféře evropské kultury a přes hranice století - do fantezismu, surrealismu,
dadaismu až po současnost.“(Slavík 1999: 146)
5. Překlad Jaroslava Vrchlického
Jaroslav Vrchlický je nejspíše nejzajímavějším českým překladatelem Baudelaira.
Kolem nikoho jiného snad nebylo tolik sporů, jako právě kolem něho.
Vrchlický fakticky uvedl Baudelaira do Čech. Své první 2 překlady uveřejnil v Lumíru
roku 1875 (Vodotrysk a Duše vína). O dva roky později uveřejnil ukázky z Baudelaira ve své
antologii Poezie francouzská nové doby. V roce 1896 vyšel Sborník světové poezie České
akademie - třetinový výbor z Květů zla, který napsal spolu s Gollem.
Kritici mladé generace výbor okamžitě napadli, neboť se cítili oloupeni o jednoho ze
svých předních básníků. Baudelaire a jeho dandyovský mýtus byli pro ně jako posvátná
relikvie a nehodlali trpět Vrchlického a Gollovo svatokrádežné gesto. Šalda výbor nazval
„ubohou suchou květinou v herbáři“ a Arnošt Procházka byl přesvědčen o tom, že jsou to
pouze volné parafráze, „nové a přibližné básně k básním původním“ (Pelán 2000: 424).
Vrchlický si byl již předem vědom toho, že se tvrdé kritice nevyhne, jak uváděl v dopisech
psaných Gollovi. I tak ho to ale velmi zasáhlo. Po těchto nepříznivých kritikách se rozhodl, že
již dále překládat nebude. Boj mezi modernou a Vrchlickým začal již dříve, ale právě v tento
okamžik vyvrcholil. „Je to nejprudší zápas o překladatelskou metodu, jaký kdy byl u nás
veden...“ (Levý 1996: 187)
Proč moderna a Šalda tolik proti Vrchlickému bojovali? Jiří Pelán tvrdí, že je to celou
jeho poetikou ve vztahu k poetice Baudelairově: „Vrchlického překladatelská poetika -
7

8. nivelizující, mnohomluvná, vybavená desítkami klišé a licencí (...) byla v mnoha bodech v
přímém rozporu s přísnými axiómy poetiky Baudelairovy: Vrchlického slovník se nedokázal
obejít bez vyčpělých poetismů; Baudelairovo jedinečné slovo (...) Vrchlický soustavně
rozmělňoval (...) a nastavoval pleonasmy(...); klasický řád Baudelairovy věty destruoval
přibližnou a nedbalou, neustále se zadrhávající syntaxí; a přísný, ale vnitřně bohatý rytmus
Baudelairových veršů ukládal na Prokrustovo lože pravidelné metrické osnovy. “ (Pelán
2000: 424-425) Při čemž se ani nesnažil napodobovat Baudelairovu eufonii. On sám si myslí,
že Vrchlického překlad Květů zla patří k jeho nejlepším výkonům, přesto však podle něj nelze
s Šaldovou kritikou z tohoto pohledu nijak polemizovat. Oldřich Králík také uvádí některé
konkrétní výtky často zmiňované jeho odpůrci: „ falešný univerzalismus, který prý ve
skutečnosti znamená eklekticismus a nedostatek pevné kulturní orientace, stírání idividuality
překládaných originálů, předvádění všeho stejnou, uniformní a únavnou machou,
lumírovským, v podstatě parnasistním, nediferencovaným a necitlivým veršem.“(Králik 2001:
436) Šalda sám dokonce o Vrchlického překladatelských verších tvrdí, že v nich znásilňuje
melodii řeči (Králík 2001: 427) a „to, čím se jeho překlad prohřešoval, nebyla neschopnost
kongeniality "psychické", ale výrazové.“ (Pelán 2000: 424) Jak je vidět, výtek k Vrchlického
překladům bylo velmi mnoho, především od moderny. Byl to však boj jen o způsob, jakým by
se v této době mělo překládat a Vrchlický byl pro ně ztělesněním všeho toho špatného. Oni
sami dávali přednost otrockému, hlavně že doslova věrnému překladu.
Když ale tyto překlady srovnáme, zjistíme, že rozhodně ne ve všem měli pravdu.
„Vrchlického podřizování významové a zvukové individuality slova celkovému poetickému
dojmu je (...) zjevně menším zlem než překladatelská praxe Procházkova a Lešehradova, při
níž je doslovný, prozaický překlad vtěsnáván do značně amorfních metrických forem a
ověšován zvonečky rýmů.“ (Pelán 2000: 427) Překlady moderny jsou opravdu věrnější
původním Baudelairovým slovům, leckdy však jsou dosti kostrbaté a někdy dokonce i bourají
původní obrazy a melodii originálu.
Jednu věc však Vrchlickému upřít nemohou. Na svých překladech, obzvlášť básní
Baudelairových, si dával opravdu záležet, protože „Baudelaire byl pro Vrchlického skutečnou
literární láskou, jednou z prvních, a nikoli pouhým překladatelským penzem.“(Pelán 2000:
424) Toto dokládá i dopis, který napsal Gollovi po útocích moderny na jejich společný výbor:
„Jedno vím, že s pílí a pietou větší jsem nic nepřekládal, ani Poea, ani Fausta nevyjímaje“.
8

9. A „Ať už jakkoli Vrchlický v některých básních neuspěl, přece se najdou v jeho
překladech ryzí, krásné, baudelairovsky znějící verše, které působí jako původní poezie, a v
jeho době, protože on byl na tomto poli průkopník, musily působit jako zjevení a byly oněmi
majákovými světly, která svítila na cestu k devadesátým létům.“ (Baudelaire 1976: 147) Jeho
překlady v některých chvílích měly k Baudelairovi opravdu blízko, podle Stupky záleželo na
jeho vnitřním rozpoložení, tvrdí, že v dobách, kdy se v životě cítil nešťastný, se původním
chmurným veršům přibližoval a když byl spokojen, tak se jim naopak vzdaloval. (Králík
2001: 439)
Vrchlický měl tendence vtahovat do překladů část své vlastní poetiky. Otázkou je, zda
lze vytvořit dobrý překlad básně bez toho, aniž by básník do něj vložil část sebe, a pokud
vloží, zůstává tento překlad ještě pouhým překladem? „Pěkně o tom mluví K. Čapek v
předmluvě ke své francouzské antologii: „...překladateli, který se na tolika stránkách snažil
zahladit i nejslabší otisk svých prstů.“„Snažil, ale většinou se octl mezi mlýnskými kameny,
které drtí každého překladatele:„..o osudné nemožnosti sloučit dokonalou věrnost, formální
čistotu a slovní přirozenost překladu - o nemožnosti, jež v každém skoro verši dohání
překladatele k nečistému a zahambujícímu kompromisu!“ (Králík 2001: 439)
Jak již jsme viděli, kritiky bylo víc, než dost. Najdou se však samozřejmě i kladné
ohlasy na jeho baudelairovské překlady. Například u Slavíka: „Takový Vrchlický, to by byl
básnický klenot.“„...třeba Tucha (Hořká jádra). Od začátku až do konce čirá vize jakoby do
pera diktovaná. Nebo taková průzračná lyrická výpověď, jako je Padající sníh (Než zmlknu
docela)?“(Slavík 1999: 240)
Jsou tedy Vrchlického překlady těmi „správnými překlady“? Názory se liší teoretik od
teoretika, autor od autora. „Snad není Vrchlického překlad adekvátní, ale žádnému
překladateli se dosud nepodařilo podat překlad adekvátnější“ (Králík 2001: 445), tvrdí jeden
z nich. Vrchlický měl však bezesporu velký význam, jak pro svou dobu, tak i pro následující
generace. „Na francouzské antologii p. Vrchlického, na jiných jeho knihách inspirovala se
mladá poezie česká. Na nich se vzdělávala.“ (Králík 2001: 429)
9

10. 6. Závěr
Cílem této práce bylo zodpovědět dvě otázky uvedené v úvodu. Do jaké míry je tedy
překlad odrazem originálního díla a jak se v něm projevuje invence a styl překládajících
básníků? Lze vůbec najít „správný“ překlad Baudelaira?
Překlad může být odrazem originálního díla, nikdy však nemůže být jako ono samo.
Může odrážet stejnou myšlenku, melodii, barvu či rytmus, avšak vzhledem k tomu, že dva
rozdílné jazyky mají také rozdílné vlastnosti není v překladatelově moci dosáhnout všeho
najednou. Pokud chce, aby báseň zůstala básní, musí ji sám svým jazykem přebásnit. Nikdy
tedy nemůže překlad být přesně jako originál.
„Správný překlad“ Baudelairových básní existuje, ale pouze v kontextu s dobou. V
devadesátých letech to byly otrocké překlady. Pro jejich myšlenkové období byly tyto
překlady považovány za správné. Pro následující nebo předchozí generace, které měly na
překladatelskou poezii jiné požadavky, byly tyto překlady zase špatné. Objektivní a
nadčasový „správný“ překlad tedy neexistuje.
10

11. 7. Použitá literatura
KRÁLÍK, Oldřich. Platnost slova (Studie a kritiky). Olomouc: Periplum, 2001.
- autor je znalec v oboru
- odkazuje na spoustu další literatury
- poskytuje novodobější pohled na danou problematiku
- je to odborná studie
- týká se přesně tématu práce
-
LEVÝ, Jiří. České teorie překladu. Praha: Ivo Železný, 1996.
- autor je znalec v oboru
- poskytuje starší pohled na danou problematiku
- zabývá se obecně tématikou překladů
- je ještě ovlivněn pohledem moderny devadesátých let
- odkazují se na něj další autoři
PELÁN, Jiří. Kapitoly z francouzské a italské literatury. Praha: Torst, 2000.
- autor je znalec v oboru
- odkazuje na spoustu další literatury
- poskytuje novodobější pohled na danou problematiku
SLAVÍK, Ivan. Hory roků. Praha: Triáda, 1999.
- autor je znalec v oboru
- pohled kolegy
- subjektivní názor
LANTOVÁ, L. Dílo Jaroslava Vrchlického v kritických bojích devadesátých let. Česká literatura. 1964,
12/1964, č. 5. Dostupné z: http://archiv.ucl.cas.cz/index.php?path=CesLit/12.1964/5/353.png [cit.
26.4. 2012].
- autor je znalec v oboru
11

12. - poskytuje starší pohled na danou problematiku
- zabývá se obecně tématikou překladů
- je ještě ovlivněn pohledem moderny devadesátých let
- značně kritický
- odkazují se na něj další autoři
Co zbylo. In: SLOMEK, Jaromír. Blog.tyden.cz [online]. 2012, 08.09.2012 00:01 [cit. 2013-
01-04]. Dostupné z: http://jaromir-slomek.blog.tyden.cz/clanky/6183/co-zbylo.html
- autor je znalec v oboru
- poskytuje novodobější pohled na danou problematiku
- subjektivní pohled
8. Přílohy
12

13. 13