Svět médií před průmyslovou revolucí a úloha zábavy
Renesance ve španělsku
1. Renesance ve Španělsku
Masarykova univerzita
Filozofická fakulta, Španělský jazyk a literatura
6. 1. 2013 Nicole Frýdecká
2. Téma Renesance ve Španělsku jsem si vybrala proto, že obsahově zapadá do oboru mého
studia Španělštiny, tudíž mám o daném tématu, alespoň částečný přehled. Období renesance
jsem zvolila z důvodu, že mě celkově toto období zajímá a je lepší se zaměřit na určitou etapu
než psát v obecnějším pojetí. Věřím, že toto téma by mohlo být zajímavé i pro ostatní, tedy
pro čtenáře mojí práce.
Anotace
Text práce stručně popisuje situaci ve Španělsku v období renesance a renesanci samotnou.
Uvádí nejvýznamnější památky z období renesance a jejich autory. Rozebírá, jaké umělecké
slohy v tomto období na území Španělska vznikaly a kdo byl jejich zakladatel. Jakou
charakteristikou se vyznačovaly a uvádí památky z tohoto slohu. V neposlední řadě krátce
shrnuje život a tvorbu dvou význačných umělců z této doby. Práce obsahuje mentální mapu.
Klíčová slova: Španělsko, období, renesance, umění, dílo
Renesance ve Španělsku
Obecně se pojem renesance používá k označení období trvajícího od poloviny 15. do druhé
poloviny 16. století, v němž se plně vyhranil duch moderního člověka. Pokud bychom chtěli
pojem více zpřesnit, odpovídá renesance oživení klasického, řecko-římského starověku a
zahrnuje v západní Evropě období novověku.
Renesance ve Španělsku, připravená plodnými kontakty středomořské oblasti poloostrova
s Itálií v období Alfonse V. Šlechetného, stejně jako vliv burgundskými v Kastilii, rozkvetla
za vlády Katolických králů, poznamenaná především kastilským duchem. Její nejvýznamnější
rys spočíval v začlenění nových tendencí, které se zrodily na úsvitu evropského novověku, do
nejčistších tradic křesťanského humanismu. To vysvětluje, proč byli hlavními pilíři španělské
renesance vysocí církevní hodnostáři a proč ve Španělsku prakticky nedošlo k laicizaci
kultury. Harmonická syntéza hispánské tradice a otevření se renesančním myšlenkám se
projevila v radostném optimismu platereskního stylu, který vyjadřoval hlavní rysy doby a
nalezl výraz nejen ve výtvarném umění, ale i v písemnictví. Kardinál Francisco Jiménez de
Cisneros, hlavní iniciátor počátku katolické reformace a přijetí západokřesťanského
humanismu, byl význačným mecenášem univerzity v Alcalá a kritického vydání Bible.
Mnohojazyčná Bible vydaná v tomto městě byla jedním z nejreprezentativnějších děl
6. 1. 2013 Nicole Frýdecká
3. španělského humanismu, v němž se harmonicky pojilo staré s novým, filologie s teologií, a
v němž všechny výdobytky renesance stály ve službách křesťanství.
V architektuře této doby se uplatňuje tzv. sloh isabelský (estilo isabelino), nazvaný podle
královny Isabely, který je kombinací pozdní španělské gotiky, mudejarského stylu
vycházejícího z tradiční muslimské dekorativnosti a renesančních architektonických prvků. K
nejvýznamnějším památkám tohoto období patří kartuziánský klášter Miraflores v Burgosu,
kaple nejvyššího vojenského velitele (Capilla de los Condestables) v burgoské katedrále,
klášter San Juan de los Reyes v Toledu či někdejší královský špital a ubytovna pro poutníky,
dnes luxusní hotel (Hostal de los Reyes Católicos), v Santiagu de Compostela. V 16. století
sílí vliv italské renesance, který si Španělsko přizpůsobuje k obrazu svému. Říká se
mu platereskní (estilo plateresco) a dostal své jméno podle umění stříbrotepců (plateros), které
přenesl do architektury. Nejreprezentativnějším příkladem tohoto slohu je průčelí staré
univerzitní budovy a Kolej svatého Řehoře ve Valladolidu. Mezi velkými jmény tohoto
období se objevují Diego de Siloé, Gil de Hontañón, Alonso de Covarrubias. Pozdní
renesance je charakterizována strohostí a symetrií tvarů, jejímž vrcholem je palác Karla V. v
granadské Alhambře (stavitel Pedro Machuca) a zvláště pak El Escorial. Stavbu tohoto
kláštera, královského paláce a hrobky dokončil Juan de Herrera, který tu strohý klasický styl
zbavený jakékoliv dekorativnosti dovedl k takové dokonalosti, že se o něm hovoří jako o stylu
herrerovském (estilo herreriano). Nejvýznamnějšími představiteli malířství tohoto období jsou
El Greco a Luis Morales, ze sochařů proslul Alonso Berruguete.
Alonso González de Berruguete
Alonso Berruguete byl španělský malíř, sochař a architekt. Je považován za nejvýznamnějšího
sochaře španělské renesance, a je znám svými emotivními sochami zobrazující náboženské
vytržení a utrpení. Berrugete studoval umění u svého otce, malíře Pedra Berrugueta. Po
otcově smrti roku 1504, Berruguete odjel do Itálie, kde pokračoval ve studiu. Většinu času
strávil ve Florencii a v Římě. Jeho malby vytvořené v Itálli vykazují rysy manýrismu a jsou
srovnávány s díly Jacopa Pontorma a Rossa Fiorentina. Berruguete se vrátil do Španělska
roku 1517 a roku 1518 byl jmenován dvorním malířem a sochařem Karla V.. Od tohoto
období se Berruguette soustředil na sochařství. Jeho práce zahrnují oltář v Irské koleji
v Salamance, chór v toledské katedrále a náhrobek toledského arcibiskupa Juana de Tavera ve
špitále sv. Jana Křitele v Toledu.
6. 1. 2013 Nicole Frýdecká
4. Doménikos Theotokópulos (známý jako El Greco)
Byl malíř, sochař a architekt řeckého původu známý jako hlavní
představitel španělského manýrismu a pozdní renesance. Ve svém díle byl ryzí idealista
usilující nahradit renesanční ideály přirozené pravdy a krásy. Jako významný inovátor byl
objeven uměleckou veřejností až v 19. století a jeho dílo bylo jednou z hlavních inspirací
umění 20. století. Narodil se okolo roku 1541 ve Fodele na Krétě. Před svým odchodem
z Kréty byl písař ikon. V roce 1570 odešel do Říma a po sedmi letech do Toleda, kde si zřídil
velkou dílnu a dostával mnoho zakázek od španělské šlechty. Při pobytu v Římě pracoval
hlavně jako portrétista. Protože nechtěl převzít styl vládnoucí směr té doby a malovat pod
vlivem Michelangela, odešel do Toleda, kde roku 1577 dostal objednávku na
hlavní oltář kostela S. Domingo el Antiguo. Téhož roku dokončil první oltářní obraz
Nanebevzetí Panny Marie. Druhý El Grecův obraz, Svlékání Krista. Mezi lety 1600-
1604 vytvořil výzdobu špitálního kostela v Illescasu. El Greco zemřel v Toledu roku 1614 při
práci pro špitální kostel de Afuera, pro nějž vytvořil apokalyptické Vidění sv. Jana
Evangelisty.
Mentální mapa:
Citace:
Antonio Ubieto Arteta, Juan Reglá Campistol, José María Jover Zamora, Carlos Seco
Serrano. Dějiny Španělska. 3. doplněné vydání. Překlad Simona Binková, Jiří Kasl, Eva
6. 1. 2013 Nicole Frýdecká
