1. Argumentace:
Téma Kulturně historická situace na konci 18. století a v první polovině 19. století jsem si vybral z
důvodu přiblížení čtenáři situaci v Evropě v období osvícenství, protože podle mého názoru se
jedná o zcela přelomové období lidských dějin: rozvoj kapitalismu a technický pokrok. Toto téma je
přínosné pro můj studijní obor Lektorství francouzského jazyka zejména v tom, že v krátkosti
shrnuje politickou situaci ve Francii po Velké francouzské revoluci a za vlády Napoleona
Bonaparta. Název práce jasně pramení z celého konceptu práce. V práci jasně vymezuji pojmy
související s kulturou a zároveň objasňuji historické události.
Anotace:
Text následující práce je zaměřen na příblížení kulturní a historické situace ve Francii na konci 18.
století. Konec 18. století se stal důležitým mezníkem ve francouzských dějinách, ale zároveň se stal
odrazovým můstkem pro technický a obchodní rozvoj všech evropských monarchií. Zároveň je v
této práci kladen důraz na ideologii osvícenství.
Klíčová slova:
osvícenství, rozvoj techniky, velká francouzská revoluce, Napoleon Bonaparte, průmyslová
revoluce, rozvoj obchodu, vývoj dopravy, vynálezy
Kulturně historická situace na konci 18. století a v první polovině 19. století
Počátkem 18. století se v západní Evropě, zejména v Anglii a ve Francii, začala vytvářet nová
politická a společenská ideologie, která vyhovovala potřebám měšťanstva. Označujeme ji jako
osvícenství. Tento náhled na svět prosazoval svobodu myšlení, rozumu, víru v neustálý optimismus,
pokrok a zkušenost. Osvícenství zdůrazňovalo rozvoj techniky, průmyslu a přírodních věd.
Francouzští osvícenci připravovali svými názory Velkou francouzskou revoluci (1789-1794).
Věřili, že člověk je schopen vytvořit společnost, ve které bude vládnout rozum.1 Ideály osvícenství
a Velké francouzské revoluce vzbuzovaly v člověku naději na lepší život, v němž bude panovat
rovnost, volnost a bratrství, na život, kdy dojde k sociální spravedlnosti občanů, což např.
znamenalo osvobození rolníků z poddanství nebo zrušení roboty. Revoluce však skončila porážkou
a popravou jakobínů, po níž se dostali k moci představitelé velké buržoazie. Po ukončení Velké
francouzské revoluce se sešly tzv. Generální stavy, aby se v klidu dohodli, jak postupovat při
1
IM HOF, Ulrich. Evropa a osvícenství. [Brno: Masarykova univerzita. Středisko pro pomoc studentům se specifickými
nároky, 2011.

2. nastolení nového režimu vlády, tzv. 1. republika. Shromáždění se tehdy zústanilo 1139 zástupců
šlechty, duchovních a tzv. Třetího stavu. Připravili tím ovšem cestu k nástupu Napoleonovy
vojenské diktatury, samovlády a císařství. Velká francouzská revoluce měla ohlas i ve světě, neboť
uvolnila cestu rozvoje kapitalismu.
1. polovina 19. století v Evropě se nesla ve znamení vlády a vojenských tažení Napoleona
Bonaparta. V roce 1804 se stal Napoleon císařem Francie a to takovým způsobem, že korunoval
sám sebe a zároveň nechal korunovat svoji první manželku. V roce 1805 porazilo Napoleonovo
vojsko spojenou rusko-rakouskou armádu v bitvě u Slavkova, avšak v roce 1812 byl císař
neúspěšný při svém tažení do Ruska. V tzv. bitvě národů roku 1813 byl Napoleon rovněž
neúspěšný, neboť byl poražen armádami Rakouska, Ruska, Pruska a Švédska.
V roce 1814 byl Napoleon donucen vzdát se trůnu a byl vykázán na ostrov Elba, kam ho
následovali jen jeho nejvěrnější. Zde celý rok přemýšlel, jak se co nejrychleji vrátit opět na trůn.
Povedlo se mu to v následujícím roce. Trůnu si ovšem moc neužil, jelikož jeho vláda trvala pouhé 3
měsíce (tzv. stodenní císařství). Dne 18. června 1815 byl v bitvě u Waterloo poražen a jeho touha po
diktatuře byla definitivně zlomena. Své poslední roky života strávil Napoleon Bonaparte jako
zajatec Britů na ostrově sv. Heleny (ostrov v jižní části Atlantského oceánu) Zde v roce 1821 zemřel
na údajnou otravu, kdy mu byl do jídla po malých dávkách přidáván arsenik. Napoleonovo tělo bylo
později s velkou slávou převezeno zpět na francouzské území a uloženo v sarkofágu v pařížské
Invalidovně.
Po Napoleonově porážce se konal tzv. vídeňský kongres. Během tohoto mírového setkání se
snažili významní evropští panovníci nastolit staré pořádky před Velkou francouzskou revolucí. Ve
většině evropských zemí se navrátily k moci odstraněné dynastie. Panovníci také usilovali o
ochranu Evropy před revolučním hnutím, které ovlivnila revoluce ve Francii. Revoluční myšlenky
ovšem také podporovala průmyslová revoluce, která se rozšířila po celé Evropě a která způsobila
rozdělení obyvatelstva na bohaté majitele dolů, továren a manufaktur a chudé dělníky.
V průběhu roku 1848 došlo v mnoha zemích Evropy k revolučním povstáním, jejichž společnou
příčinou byla bída, nezaměstnanost, špatná úroda obilovin a krize v obchodu. Bylo tomu tak např.
ve Francii, Itálii, Maďarsku, Rakousku, Polsku či v Čechách. Všechny revoluce však byly násilně
potlačeny.
V 1. polovině 19. století vznikly zcela nové vědní obory, významný pokrok nastal zvláště
v chemii a fyzice. K vytvoření fyziologie, vědy o výkonech a funkcích živých organismů, přispěl
velice vysokou měrou také český lékař, přírodovědec a filozof Jan Evangelista Purkyně (1787-
1869). Tento český badatel objasnil význam buňky jako základní strukturní a funkční jednotky
rostlinných a živočišných organismů.
Svět se začal přeměňovat také v důsledku rozvoje dopravy. V roce 1825 vyjel z továrny v Anglii

3. první vlak, který byl tažený parní lokomotivou. Tuto lokomotivu vynalezl roku 1814 britský inženýr
George Stephenson. V Rakousku byla v roce 1824 postavena železniční dráha tažená koňmi, která
vedla z Českých Budějovic do Lince. Změny se týkaly také lodní dopravy, kdy v roce 1819 přeplul
první parník Atlantský oceán a v roce 1830 začala pravidelná paroplavba na Dunaji.
Mezi nejvýznamnější technické vynálezy z 1. poloviny 19. století je nutné zařadit Henryho
elektrický motor, Resselův lodní šroub a objevení fotografie, jejímž vynálezcem byl v roce 1839
francouzský malíř Louis- Jacques Mandé Daguerre. Obrovskou a zároveň jedinou nevýhodou této
fotografie bylo to, že každý snímek byl originálem, tudíž nemohl být naneštěstí dále rozmnožován.
Nakonec se při výrobě fotografie prosadil až objev Angličana Henryho Foxe Talbota, který téhož
roku (rok 1839) vynalezl metodu zpracování pozitivů z negativů, která umožňovala vyrobit
neomezené množství fotokopií. 2
Významnou roli při formování nového umění sehrála i romantická filozofie a estetika, které
stavěly do centra svého zájmu lid, národ, historii, fantazii, hrdinu, cit a vášeň. Objevily rovněž
krásu nespoutané přírody. Návrat k přírodě hlásal již předchůdce romantické filozofie Jean Jacques
Rousseau (1712-1778). V 1. polovině 19. století žila řada významných myslitelů, kteří se svými
názory podíleli na tvorbě a formování nového umění. K předním filozofům této doby patřili např.
Němci Johann Gottlieb Fichte, Friedrich Schlegel či Georg Wilhelm Hegel. 3
2
POLÁŠKOVÁ, Taťána, Dagmar MILOTOVÁ a Zuzana DVOŘÁKOVÁ. Literatura: přehled středoškolského učiva : [včetně
současné literatury. 2. vyd. Třebíč: Petra Velanová, 2006, s. 53 ISBN 809025716x.
3
Osvícenství. HLAVÁČOVÁ, Jana. Galaktis: Moderní vzdělávání [online]. 2009 [cit. 2013-01-05]. Dostupné z:
http://galaktis.cz/clanek/osvicenstvi/

4. Seznam použité literatury:
IM HOF, Ulrich. Evropa a osvícenství. [Brno: Masarykova univerzita. Středisko pro pomoc
studentům se specifickými nároky, 2011.
1. autor je odborníkem na tuto problematiku
2. v knize je seznam použité literatury
3. zároveň autor poutžívá citace z jiných zdrojů
4. autor napsal podobné knihy tomuto tématu
5. kniha globálně popisuje celou problematiku oscvícenství
POLÁŠKOVÁ, Taťána, Dagmar MILOTOVÁ a Zuzana DVOŘÁKOVÁ. Literatura: přehled
středoškolského učiva : [včetně současné literatury. 2. vyd. Třebíč: Petra Velanová, 2006, 207
s. ISBN 809025716x.
1. sepsáno erudovanými autorkami
2. edice k maturitě – tudíž pravdivé informace
3. psáno bez chyb
4. doporuený studijní text pro střední školy
5. v edici vydáno několik neméně úspěšných publiakcí
Osvícenství. HLAVÁČOVÁ, Jana. Galaktis: Moderní vzdělávání [online]. 2009 [cit. 2013-01-05].
Dostupné z: http://galaktis.cz/clanek/osvicenstvi/
1. zveřejněný autor
2. vysvětlení odborných termínů
3. psáno bez chyb
4. jeden a ten samý autor
5. přesné a výstižné