SlideShare a Scribd company logo

Euro v Česku: ano, či ne?

•
•
Conservative Institute / Konzervatívny inštitút M. R. Štefánika
Conservative Institute / Konzervatívny inštitút M. R. Štefánika

Ondřej Krutílek (ed.): Euro v Česku: ano, či ne?, Studio Arx, Brno 2013. Vydání publikace inicioval poslanec Evropského parlamentu za ODS Hynek Fajmon a vyšla ve spolupráci se Skupinou Evropských konzervativců a reformistů.

Education
1 of 151
Download to read offline
O NDŘEJ K RUTÍLEK ( ED .) EURO V ČESKU: ANO, ČI NE? STUDIO ARX
Vydání publikace inicioval poslanec Evropského parlamentu za ODS Hynek Fajmon a vyšla ve spolupráci se Skupinou Evropských konzervativců a reformistů. © Studio Arx, s. r. o., 2013 ISBN 978-80-86665-10-8
PŘEDMLUVA Vážení čtenáři, titul této publikace – Euro v Česku: ano, či ne? – může leckomu v době, kdy se v eurozóně hraje o její vlastní přežití, připadat nepatřičný. Faktem ale zůstává, že Česká republika je i nadále „státem, na který se vztahuje výjimka“ a právní (ne nutně politický!) závazek přijmout euro, který na sebe Česko vzalo vstupem do Evropské unie, trvá. Oblast se společnou evropskou měnou se sice v posledních letech v důsledku �nanční, hospodářské a dluhové krize radikálně proměnila, všechny tyto změny však měly společného jmenovatele – regulaci. Ta navzdory názorům mnoha ekonomů výrazně zesílila, a jedním z „hitů“ poslední doby je tak například cíl vybudovat v EU široce de�novanou bankovní unii. To vše v praxi potvrzuje tezi Václava Klause, že evropské elity společnou měnu padnout nenechají, protože do projektu již nainvestovaly příliš mnoho politického kapitálu. Pro Česko to znamená, že pomíjet debatu o euru by bylo přinejmenším krátkozraké. Nehledě na to, že dění v eurozóně mělo a má přímý dopad i na českou ekonomiku, neboť na území s jednotnou měnou působí také největší obchodní partneři zdejších �rem. Předkládaný sborník, připravený pro Skupinu Evropských konzervativců a reformistů v Evropském parlamentu, tematicky navazuje na čtyři úspěšná vydání publikace Euro versus koruna, již editovala Ivana Pečinková a která vyšla v Centru 5
pro studium demokracie a kultury. Tentokrát však nebylo cílem analyzovat příčiny krize eurozóny, vyplývající mimo jiné z politické podstaty projektu hospodářské a měnové unie, ale spíše její důsledky. Svorníkem obou publikací je jejich zaměření na Českou republiku, minimálně v tom smyslu, jak by česká politická reprezentace měla o závazku zavést v Čechách, na Moravě a ve Slezsku společnou evropskou měnu vůbec uvažovat. V mnohém tomu napomáhají i dva texty ze Slovenska, od Petera Gondy a Ivana Kuhna z Konzervativního institutu Milana Rastislava Štefánika. Slováci vstoupili do eurozóny v mimořádně turbulentní době a oba autoři na četných příkladech dokazují, že to mělo své nezanedbatelné důsledky. Současně ale nezastírají, že situace v Česku a na Slovensku nebyla a není ve všech klíčových parametrech shodná, a poukazují na to, že Češi by si měli umět sami vyhodnotit, zda je pro ně vstup do eurozóny natolik výhodný, aby dokázal převážit všechna negativa, která jsou s tímto krokem spojena. Sborník otevírá text S��������� J�������� shrnující a objasňující českou pozici k zavedení společné evropské měny. Autorka tvrdí, že vývoj posledních let dal České republice, která byla ve svém opatrném přístupu k euru „možná vnímána jako nejpesimističtější“, zapravdu, a konstatuje, že současné změny formálních i reálných pravidel fungování eurozóny jasně prokazují, že „tato měnová unie není tou, do které jsme se v roce 2004 zavázali vstoupit“. Proto je podle ní „závažnou otázkou, zda náš závazek – jednou v budoucnu euro přijmout – vůbec platí“. P���� G���� přináší podrobnou analýzu situace na Slovensku, a to nejen před vstupem země do eurozóny, ale – a to 6
je zvláště cenné – po více než čtyřech letech jejího členství v „evropském měnovém experimentu“. Autor přesvědčivě argumentuje, že společná evropská měna Slovensku přinesla jen minimální výnosy a „vyšší a rostoucí dodatečné náklady“, což by mělo být pro rozhodování o euru v Česku i dalších státech EU s vlastní národní měnou dostatečným mementem. I��� K��� oba uvedené příspěvky doplňuje rozborem názorů Slováků a Čechů na přijetí eura a vysvětluje, proč jsou odlišné. Jedním z důvodů je podle autora i skutečnost, že v postojích Slováků se dodnes odrážejí dvě negativní zkušenosti s vlastní měnou – devalvace po rozpadu Československa a zavedení plovoucího kurzu v roce 1998. I proto se z nich stali „jedni z největších podporovatelů eura v rámci Evropské unie“. M����� S���� �exibilní režimy měnových kurzů navzdory interpretaci, která obstála na Slovensku, hájí a tvrdí, že česká koruna v průběhu �nanční a hospodářské krize let 2008–2009 obstála právě díky absenci �xního kurzu (vůči euru). Ten byl „destabilizujícím faktorem, který přispěl k růstu (nejen vnější) makroekonomické nerovnováhy“. Podle autora vedla v zemích eurozóny „neschopnost zvýšit reálné úrokové sazby nebo zhodnotit domácí měnu k in�ačním tlakům, růstu mezd a ztrátě konkurenceschopnosti“. Závěrečný text z pera M�������� C����� přináší nevšední úvahu na téma, co je to (měnová) stabilita a zda je žádoucí, jak často tvrdí i zastánci brzkého vstupu Česka do eurozóny. Autor tento názor nesdílí. Naopak poněkud ironicky konstatuje, že „značnou nestabilitu do kalkulací přínosů a nákladů vstupu do eurozóny vnášejí stabilizační balíčky“. 7
Součástí přílohy jsou kromě blogového příspěvku Hynka Fajmona z dubna 2013 přehledné tabulky sumarizující pomoc EU a jejích členských států krachujícím zemím eurozóny včetně kalkulace, na kolik by to přišlo každého jednoho občana za předpokladu, že by úvěrované státy své půjčky nesplácely. Na dalších stranách jsou pak přehledné grafy vycházející z cenového monitoringu realizovaného od února do srpna 2013 ve vybraných supermarketech Tesco v Praze a v Bratislavě. Přestože sledované období je relativně krátké, grafy poměrně věrně zrcadlí určité trendy v Česku a na Slovensku a potažmo v eurozóně a mimo ni. Příloha byla připravena ve spolupráci s webem Držme se koruny (www.drzmesekoruny.cz). V České republice se v říjnu uskuteční předčasné parlamentní volby. Ty by měly být, stejně jako každé parlamentní volby, příležitostí k seriózní diskuzi o vztahu země k evropské integraci, a tedy i k eurozóně a euru. Zatím to však na příliš rozsáhlou a kvali�kovanou debatu nevypadá, protože česká politika se utápí v osobních útocích a vzájemném osočování. My předkládáme argumenty a trváme na tom, že mají být důkladně a nepředpojatě posouzeny. Neskrýváme přitom skeptický přístup a varujeme před jakýmkoliv „huráevropanstvím“. Kromě národních parlamentních voleb nás příští rok čekají také volby do Evropského parlamentu. A i v nich půjde o hodně. V mnoha směrech ještě daleko o více než ve volbách českých. Půjde o budoucnost celé Evropské unie, což je dnes entita s půl miliardou občanů. EU se nyní nenachází v dobré kondici. Proč tomu tak je, bude předmětem rozsáhlé diskuse. My jsme přesvědčeni o tom, že současná krize je způsobena 8
špatnou regulací, zcela nesmyslnou ekologickou a klimatickou politikou a nadměrnou sociální politikou. Evropské státy žijí již velmi dlouho na dluh. S tím bude nutné přestat. Evropská politika potřebuje změnu. Věříme, že kniha, kterou držíte v rukou, je seriózním příspěvkem do české i evropské diskuse, a proto neváháme doporučit vám ji ke čtení. H���� F����� poslanec Evropského parlamentu za ODS O����� K������� editor 9
10
ČESKÁ POZICE K PŘEVZETÍ EURA STANISLAVA JANÁČKOVÁ V roce 2004 se Česká republika zavázala, že se v budoucnu vzdá své osvědčené měny – české koruny – a přijme euro. Byla to podmínka našeho vstupu do Evropské unie, o který jsme řadu let usilovali a na který jsme se dlouhodobě připravovali. Stávající země EU dávaly jasně najevo, že ze závazku přijmout euro nebudou kandidátským zemím poskytovány žádné výjimky. Naopak. Přijetí do eurozóny bylo prezentováno jako významné privilegium, na které se rovněž budeme muset pečlivě připravit. Situace se ale podstatně změnila. O samotném přínosu našeho vstupu do EU v té době pochyboval jen málokdo. Mělo to být kýžené završení našeho „návratu do Evropy“. Nicméně otázka přijetí eura jako společné měny vyvolala v České republice přece jen složitější reakci. Českým ekonomům – a naštěstí i českým politikům – bylo od počátku jasné, že pro naše hladké fungování v eurozóně nebude stačit jen splnění maastrichtských kritérií. Poukazovali na to, že dalším problémem, a to pro obě strany, bude nižší ekonomická úroveň postkomunistických zemí ze střední Evropy – nižší HDP na hlavu provázený také výraznými rozdíly v cenové a mzdové úrovni. Nominální konvergence, jejíž kritéria byla stanovena v Maastrichtu, tedy bude muset být doprovázena také konvergencí reálnou, konvergencí v ekonomické úrovni. 11
Od společné měny jsme neočekávali jen přínosy, uvědomovali jsme si i hrozící náklady. Po vzniku eura, stále ještě jako kandidátská země EU, jsme nevolili variantu navázat svou měnu pevně na euro, jak to formou „měnového výboru“ učinily pobaltské země. Neprosadily se zde ani úvahy některých kandidátských zemí obejít maastrichtská kritéria a zajistit si „rychlostní“ vstup do eurozóny. (Evropská centrální banka ostatně byla velmi explicitně proti jakémukoli „vniknutí“ kandidátských zemí ze střední Evropy do eurozóny zkratkou nebo zadními vrátky.) Naděje, že by rychlý vstup do eurozóny podstatně urychlil růst české ekonomiky a naši ekonomickou konvergenci se zeměmi EU, byla od počátku považována za velmi diskutabilní, a to především z hlediska teorie optimálních měnových zón.1 Ta říká, že aby země mohly používat společnou měnovou politiku, měly by mít navzájem synchronizovaný hospodářský cyklus a také shodně reagovat na vnější ekonomické šoky, kterým mohou být vystaveny – anebo mít alespoň velmi pružný pracovní trh, který nedostatek sladěnosti vykompenzuje. To nehovořilo ve prospěch našeho připojení k eurozóně. Jediným silným argumentem, uváděným pro rychlý vstup, byla česká zkušenost s měnovou krizí v roce 1997. Tvrdilo se, že převzetí eura by nebezpečí podobné krize automaticky odstranilo. Rozvoj obchodu, snížení transakčních nákladů a vyloučení kurzových výkyvů proti hlavním obchodním partnerům byly další argumenty ve prospěch přijetí eura. Všechny ale byly vyváženy vědomím závažných rizik. Rizika nebyla spatřována v nutnosti projít před vstupem do eurozóny celou standardní cestou přes vstup do EU, nejméně 12
dvouleté členství v ERM II a splnění maastrichtských kritérií. Toto vše tehdy nebylo považováno za cíl, který by nebyl dosažitelný v řádu několika let po vstupu do EU. Česká republika měla tradičně nízkou in�aci a nebyla nadměrně zadlužená. Problémy nebyly očekávány ani v otázce našeho případného povinného setrvání ve �uktuačním pásmu ±15 % stanoveném pro ERM II. Jak původní československá koruna, tak i koruna česká, zavedená po měnové odluce od Slovenské republiky v únoru 1993, vykazovala pozoruhodnou míru krátkodobé i dlouhodobé kurzové stability vůči evropským měnám. V období 1991–1999 se její denní kurz vůči německé marce nikdy nevzdálil více než o 15 % od původní parity zavedené v lednu 1991. Ani při měnové krizi v květnu 1997 česká koruna tuto hranici nepřekročila – nejnižší depreciace činila zhruba 10 %. Česká ekonomika – na rozdíl od Polska či Maďarska – po dlouhá léta nepoužívala kurz coby permanentní nástroj na podporu konkurenceschopnosti. Nepotřebovala by tedy dlouhé čekání v ERM II, aby si otestovala, zde je schopna fungovat bez pravidelných, permanentních devalvací. (Spíše jsme očekávali opačný proces – reálnou apreciaci měny, pro kterou by nominální �xace kurzu nebyla ideální strategií; viz níže.) Jako zásadní problém se ale jevila otázka vhodnosti společné měnové politiky Evropské centrální banky pro českou ekonomiku. Již počáteční analýzy prováděné v České národní bance nasvědčovaly tomu, že svazek s eurozónou by pro ČR nepředstavoval optimální měnovou oblast. A to ani z hlediska synchronizace našeho hospodářského cyklu s hlavními zeměmi eurozóny, ani z hlediska tendencí k asymetrickým šokům, ani 13
z hlediska dostatečné �exibility, například �exibility českého trhu práce, která by měla celkovou nesladěnost zmírňovat. Ani transmisní mechanismus měnové politiky v ČR nejevil dostatečnou shodu s mechanismy typickými pro vyspělé země EU. Navíc zde byl velký rozdíl cenových hladin, který vyvolával otázku, zda by vstup ČR do eurozóny neznamenal rychlé vzedmutí in�ace, kterému by úrokové sazby, společně nastavované pro celou eurozónu, nedokázaly čelit. Právě na rozdíl cenových hladin se zaměřila také řada studií prováděná na vládní úrovni, takže vládní stanovisko nalezlo shodu se stanoviskem ČNB – v tom smyslu, že na rychlý vstup do eurozóny není česká ekonomika připravena. Zatímco relativní ekonomická úroveň ČR činila v roce 1999 59 % průměru EU, její relativní cenová úroveň byla na 39 % průměru EU.2 Bylo zřejmé, že bude muset docházet ke konvergenci cenových hladin jak před, tak i po vstupu do EU, a že tento proces by před rychle následujícím vstupem do měnové unie nebyl dokončen. Ostatně obdobná byla situace i v ostatních kandidátských zemích, které také měly podstatně nižší relativní ekonomickou úroveň i cenovou hladinu, než byl průměr EU. „Dohánějící“ země, které si ponechají vlastní měnu s plovoucím kurzem, mají tu výhodu, že v nich konvergence cenových hladin nemusí probíhat jen přes vyšší in�aci, nýbrž má k dispozici dvě cesty, dva kanály. Jedním je in�ační diferenciál, v tomto případě vůči průměru EU nebo eurozóny. Druhou, výhodnější cestou je nominální zhodnocování kurzu měny (vůči euru). Tyto dvě cesty pak spolu dohromady tvoří proces tzv. reálné apreciace měny (reálného zhodnocování neboli růstu 14
relativní cenové hladiny dané země). Českým ekonomům bylo jasné, že po vstupu do ERM II, a zejména do eurozóny, by byl kurz nevratně za�xován a konvergence cenových hladin by již nemohla jít cestou nominální apreciace koruny, nýbrž by probíhala plně prostřednictvím nebezpečně vysokých in�ačních diferenciálů. Byli zde samozřejmě také ekonomové, kteří nebezpečí vyšší in�ace popírali nebo případné vyšší in�ační diferenciály nepovažovali za vážný problém. Jiní naopak poukazovali na to, že hrozící velký in�ační diferenciál vůči průměru eurozóny by v případě našeho předčasného vstupu byl problémem nejen pro nás, ale i pro eurozónu samotnou. Tento postřeh se později ukázal jako takřka prorocký – když vypukla krize eurozóny, v níž právě přetrvávající in�ační diferenciály mezi členskými zeměmi sehrály jednu z klíčových rolí. PŘEHODNOCOVÁNÍ JÍZDNÍCH ŘÁDŮ Česká republika byla ve svém opatrném přístupu k euru možná vnímána jako nejpesimističtější, rozhodně však nebyla sama. Již dva roky po přijetí postkomunistických zemí do EU bylo jasné, že původní nadšení pro rychlé přijetí eura je v některých státech pomalu nahrazováno větší mírou realismu. Tomu odpovídaly i původní a nové termíny přijetí eura, případně neochota nový termín vůbec vyhlašovat. Následující tabulka ukazuje situaci z podzimu roku 2006. 15
Tabulka 1: Očekávaná data vstupu do eurozóny (říjen 2006) Země Původní termín Nový termín Česká republika 2010 ? Estonsko 2007 2010 Kypr 2008 2008 Litva 2006 ? Lotyšsko 2007 2010 Maďarsko Malta 2014 2008 Polsko 2008–2009 2012 Slovensko 2009 2009 Slovinsko 2007 2007 Z dnešního pohledu se i některé „odsunuté“ termíny jeví jako málo realistické. Ze zemí uvedených v tabulce se vstup do eurozóny skutečně zdařil Slovinsku v roce 2007, poté Kypru a Maltě v roce 2008, v roce 2009 vstoupila Slovenská republika a v roce 2011 Estonsko. Lotyšsko má vstoupit v roce 2014. Ostatní země jednak stále nesplňují maastrichtská kritéria, jednak mnohé z nich dnes s přijetím eura silně váhají. Brzy po „spuštění“ společné měny začalo být jasnozřivějším analytikům zřejmé, že míra vzájemné konvergence členských zemí eurozóny, nastavená maastrichtskými kritérii, nepostačuje a že další, následná konvergence již neprobíhá. V eurozóně se brzy vytvořily dvě odlišné skupiny zemí, z nichž jedna měla in�aci prakticky trvale nad průměrem eurozóny, druhá trvale pod průměrem. V letech 2001–2005 do prvé, nízkoin�ační skupiny 16
patřilo Německo, Rakousko, Belgie a Francie. Druhá skupina zemí s nadprůměrnou in�ací zahrnovala vedle Irska zejména jižní země eurozóny – Španělsko, Řecko, Portugalsko, Itálii. Dlouhodobé přetrvávání kladných nebo záporných in�ačních diferenciálů u stále stejných zemí už tehdy ukazovalo, že každá z obou skupin by fakticky potřebovala jinou měnovou politiku. Některé členské země nebyly schopny udržet si zdravé veřejné �nance. Euro také nepřineslo očekávané urychlení růstu. Naopak. Eurozóna rostla pomaleji než zbytek Evropské unie. Česká republika jako adept přijetí eura si brzy musela položit otázku, kdy a za jakých podmínek pro ni bude vstup do eurozóny skutečně výhodný. Maastrichtská kritéria zjevně nestačí. Zaprvé nezajistila další vzájemnou konvergenci zemí po jejich vstupu do eurozóny. Zadruhé jsou to kritéria formulovaná zvenčí. Adept na vstup potřebuje také opačný pohled – potřebuje svá vlastní kritéria pro posouzení výhodnosti přijetí eura. V České republice to byl jako první Václav Klaus, který již v prosinci 2005 problém vlastních a cizích kritérií jasně formuloval. Konstatoval, že česká vláda zatím nepředstavila kritéria, která by vstup ČR do eurozóny posoudila z našeho hlediska – z hlediska nákladů a přínosů pro českou ekonomiku. Nikoli z hlediska „maastrichtského“, které je přesně opačné (zkoumá, zda náš vstup nepoškodí ty ekonomiky, které v eurozóně již jsou). Václav Klaus se tak postavil do čela sílícího proudu, který požadoval, abychom budoucí vstup hodnotili důsledně podle svých vlastních kritérií. Jeho varování ovšem tehdy nepadala na úrodnou půdu. I nadále patřilo k dobrému tónu projevovat nadšení pro euro a porovnávat nás pouze s maastrichtskými 17
kritérii. Na druhé straně ale v České republice – na rozdíl od Slovenska – nebyla vidina splnění maastrichtských kritérií natolik přitažlivá, aby se pod jejím tlakem dosáhlo zdravých veřejných �nancí. České vlády se na přijetí eura slovně stále pilně připravovaly, jejich skutky v oblasti veřejných rozpočtů ale byly s tímto cílem v naprostém rozporu. Nutno přiznat, že hospodářská situace Českou republiku k rychlému přijetí eura nijak nenutila. Česká národní banka měla in�aci pevně pod kontrolou. Naše relativní ekonomická úroveň rostla a táhla za sebou také růst relativní cenové hladiny. Ten probíhal cestou pozvolné nominální apreciace kurzu, která neohrožovala naši vnější rovnováhu. Podnikatelé byli schopni se s ní vyrovnat zvyšováním produktivity. Obchodní bilance nebyla ohrožena, export dále fungoval jako významný tahoun růstu ekonomiky. Mnozí podnikatelé samozřejmě volali po jistotě, kterou by jim poskytl pevně za�xovaný kurz, a po budoucí úspoře transakčních nákladů díky používání eura. Bylo však jasné, že jakmile by po za�xování kurzu začal probíhající proces reálné apreciace plynout jen in�ačním kanálem, čelili by podnikatelé opět – v jiné podobě – nestabilnímu prostředí s nebezpečím mzdově-in�ační spirály. Kromě toho analýzy sladěnosti české ekonomiky s eurozónou, které pravidelně zpracovávala Česká národní banka, stále ukazovaly na nedostatečnou sladěnost a vybízely k opatrnosti. 18
DESET LET EURA V roce 2008 oslavila Evropská centrální banka a s ní i celá Evropská unie trochu předčasně výročí deseti let eura (ve skutečnosti tehdy uplynulo deset let od založení ECB, což byl poslední krok k zavedení eura od 1. ledna 1999 pro bezhotovostní platby a od 1. ledna 2002 i ve formě bankovek a mincí). Samotná ECB se své role zhostila poměrně dobře. Vytvořila si fungující strategii měnové politiky, při pohledu na eurozónu jako celek se jí dařilo držet pod kontrolou in�aci, v mezinárodním měřítku se euro stalo uznávanou měnou. Hlavní slabinou eurozóny byl nedostatek hospodářského růstu. Zatímco evropští politici si od eura slibovali urychlení růstu, ve skutečnosti došlo naopak – v porovnání s předchozími třemi desetiletími – k jeho zpomalení. V období 2000–2007 kleslo tempo růstu eurozóny v průměru na 2 % ročně. Tabulka 2: Růst HDP v zemích eurozóny (EU-12, v %, stálé ceny) 1971–1980 1981–1990 1991–1999 2000–2007 3,3 2,4 2,3 2,0 Pramen: Evropská centrální banka (1971–1999), Eurostat (2000–2007) Při pohledu dovnitř eurozóny se ale naskytl ještě daleko varovnější obraz. V eurozóně stále přetrvávaly dvě jasně vypro�lované skupiny zemí, z nichž jedna vykazovala stabilní tendenci k podprůměrné in�aci, druhá naopak měla in�aci prakticky trvale nad průměrem. Téměř polovina zemí přestala krátce 19
po zavedení eura plnit maastrichtské in�ační kritérium (např. v období 2000–2006 to bylo Irsko, Španělsko, Řecko, Portugalsko, Nizozemsko a Lucembursko). Tytéž země, s výjimkou Nizozemska, vykazovaly také nadprůměrná tempa růstu HDP – ovšem vzhledem k vyšší in�aci jim hrozila postupná ztráta konkurenceschopnosti. Na druhém pólu eurozóny stály země jako Německo, Francie, Belgie, Rakousko – s nižší in�ací, ale také pomalým růstem HDP. Svědčilo to o tom, že různé ekonomiky eurozóny potřebovaly rozdílnou měnovou politiku a že vývoj k optimální měnové oblasti zatím zůstal v nedohlednu. Varovný byl vývoj ve Slovinsku, které přistoupilo k eurozóně v lednu 2007, poté mu vzrostla in�ace z 1,6 % před vstupem na 5,7 % na konci prvého roku členství a dále na 6,9 % v březnu 2008. A to přesto, že jeho relativní cenová hladina při vstupu se již blížila 80 % průměru eurozóny. I analytici, kteří první desetiletí eura hodnotili výhradně pozitivně, připouštěli, že eurozóna dosud neprošla závažnou krizí, která by společnou měnu prověřila. Od politiků zatím zaznívaly pouze osvědčené výzvy k větší �skální disciplíně, ke zdokonalení Paktu stability a růstu a k rozhodnějším strukturálním reformám. Volalo se po zlepšení fungování trhů práce a připouštěla se potřeba „začít více pracovat“ (zvýšit pracovní participaci obyvatelstva). Raději se ale mlčelo o tom, že mnohé z problémů eurozóny nevyhnutelně přináší sama společná měna zavedená pro nehomogenní skupinu zemí, z nichž každá by potřebovala jiné úrokové sazby a jiný vývoj kurzu. 20
NÁSTUP KRIZE Světová ekonomická situace se v průběhu prvého desetiletí existence eura zásadně měnila a komplikovala. O své místo na slunci se přihlásily velké země jako Čína, Indie a Brazílie, zostřila se mezinárodní konkurence. Bruselští úředníci ovšem za nejvýznamnější celosvětovou agendu vyhlásili boj s klimatickými změnami, čímž položili základ k dalšímu poklesu konkurenceschopnosti ekonomik EU. Ve světové ekonomice již mezitím tikala časovaná bomba – velké globální nerovnováhy. Na jedné straně Spojené státy jako čistý dovozce zboží a kapitálu s dvojím de�citem (obchodní bilance a státního rozpočtu), jako země žijící si „nad poměry“. Na straně druhé země typu Číny životně závislé na vývozu zboží do USA a ochotné v zájmu udržení hodnoty svých dolarových rezerv �nancovat jakkoli velké schodky amerického rozpočtu. Dlouho se věřilo, že Spojené státy jsou do své pozice vlastně tlačeny okolím, že fungují jako bezpečný přístav pro zahraniční �nanční investice a že tuto „peněžní záplavu“ budou po neomezenou dobu schopny efektivně zhodnocovat. To se ukázalo jako iluzorní, když ve Spojených státech vypukla �nanční krize a vzápětí se přelila i do Evropy. Zemím Evropské unie se vymstilo, že stejně jako USA byly zvyklé žít na dluh, že svůj růst podporovaly rostoucími schodky veřejných rozpočtů. Finanční krize v mnoha zemích EU otřásla bankovními systémy, ještě více zvýšila vládní dluhy a byla následována vážnou a dlouhou ekonomickou recesí. Finanční a dluhová krize zvláště těžce zasáhla eurozónu a odhalila všechny její vnitřní nerovnováhy. Za deset let své 21
existence vytvořila společná měna velké rozdíly v konkurenceschopnosti a silnou vzájemnou zadluženost mezi severem a jihem eurozóny. Kumulované in�ační diferenciály za dobu existence eura byly v některých zemích velmi značné (ty největší ukazuje tabulka 3) a nemohly se v konkurenceschopnosti neprojevit. Tabulka 3: In�ační diferenciály a konkurenceschopnost v eurozóně Země Kumulativní in�ační diferenciál (1999– 2009, v procentních bodech proti průměru eurozóny) Konkurenceschopnost (místo ve světě, 2010, podle globálního indexu konkurenceschopnosti) Finsko -6,82 7 Německo -5,72 5 Francie -2,75 15 Rakousko -2,64 18 Řecko +12,11 83 Španělsko +9,57 42 Irsko +8,69 29 Portugalsko +6,05 46 Pramen: Evropská centrální banka, Světové ekonomické fórum Jižnímu křídlu eurozóny se nepodařilo kompenzovat vyšší míru in�ace předstihem v růstu produktivity. Výsledkem bylo výrazné zhoršení konkurenceschopnosti a propad obchodních bilancí vůči severu. Sever byl naopak tlačen až k de�ačnímu 22
pásmu a byl nucen nahrazovat nedostatek domácího růstu silnou orientací na export, hodně soustředěný právě do jižních zemí eurozóny. Pro sever nebyla rostoucí konkurenceschopnost jen výhodou. Německo za svou exportní výkonnost platilo poklesem reálných mezd, navíc mu zároveň odtékal kapitál, mimo jiné právě na jih eurozóny, namísto toho, aby byl využit k urychlení německého růstu. Jih bohužel nedokázal tento příliv kapitálu produktivně využít. V první vážné krizi tak eskalovaly všechny problémy plynoucí z faktu, že pro společnou měnu eurozóna byla (a stále je) příliš heterogenní oblastí. De�city obchodu byly v jižních zemích eurozóny �nancovány růstem dluhů. Podpořeno to bylo nízkými úrokovými sazbami, na které nebyly tyto ekonomiky předtím dlouhodobě nastavené. Zvláště nízké zde byly reálné úrokové sazby (jednotné sazby ECB minus zdejší vyšší in�ace). V Řecku a Portugalsku se zadlužovaly především vlády, ve Španělsku a Itálii také soukromý a bankovní sektor prostřednictvím úvěrové expanze. Všude vznikaly realitní bubliny. Přelití �nanční krize z USA pak �nanční trhy upozornilo, že eurozónu skutečně nelze brát jako jednotnou oblast se stejnou mírou rizika. Trhy začaly diferencovat a jižní země byly konfrontovány s hrozbou bankrotu v důsledku nemožnosti �nancovat své vládní dluhy za únosný úrok. ZÁSADNÍ ZMĚNA PRAVIDEL Výsledky jsou známé: záchranné balíčky pro Řecko a další země, trvalé záchranné fondy, přeměna měnové unie v unii 23
„transferovou“, vzájemné ručení za vládní dluhy, nákupy vládních dluhopisů Evropskou centrální bankou. Jde o postupnou sérii kroků, které ve výsledku zásadně mění původní charakter eurozóny a celou její legislativní konstrukci. Opuštěn byl zákaz tzv. bail-outu, tedy smluvní ustanovení, které zakazovalo, aby jedny země platily vládní dluhy zemí jiných (nebo za ně ručily). Evropská centrální banka nákupy vládních dluhopisů a dalšími kroky prakticky spáchala největší hřích centrálních bank – začala neomezeně tisknout peníze. Dalším krokem bylo schválení tzv. �skálního paktu, který dává Bruselu větší pravomoci ovlivňovat �skální politiky členských zemí. Následovalo částečné schválení dalšího balíčku opatření – bankovní unie, v podstatě nového, dalšího kanálu pro transfery. Potvrzuje se vývoj, před kterým již dávno varoval český prezident Václav Klaus – tedy posun od měnové unie k unii �skální a nakonec k unii politické. Ke všemu navíc dochází „shora“, bez toho, aby politici dali občanům reálnou možnost se ke způsobu „záchrany eurozóny“ vyjádřit. Způsob řešení krize eurozóny hrozí přinést ještě více škod než krize samotná. Hrozí nárůstem kon�iktů mezi platícím severem na jedné straně a jihem, který je „zvenčí“ nucen k utahování opasků, na straně druhé. Hrozí ztrátou důvěry voličů ve své politické představitele a nárůstem extremistických hnutí. Pro Českou republiku z toho plynou další důvody, proč euro alespoň v nejbližších letech nepřijímat. Vzhledem k naší otevřenosti a silným obchodním svazkům zejména s Německem jsme sice do značné míry součástí stejného hospodářského prostoru, nejsme ale zatím na stejné ekonomické úrovni. Také 24
my si musíme přísně hlídat konkurenceschopnost. V posledním desetiletí naše ekonomická úroveň a produktivita rostla – a s ní také naše relativní cenová hladina. Díky �exibilnímu kurzu koruny se to ale dělo zhodnocováním koruny, nikoli vyšší in�ací jako v Řecku a dalších zemích. Koruna také fungovala jako významná pojistka: vždy tu byla možnost, aby v případě problémového vývoje kurz koruny oslabil, a posílil tak naši konkurenceschopnost. Tato pojistka byla skutečně využita, jakmile se krize eurozóny prostřednictvím našich obchodních vazeb přelila i do české ekonomiky. Cesta vlastní měny s pružným kurzem se jasně ukázala jako méně riziková než přijetí měny společné. A tak to ještě po dlouhou dobu zůstane. Pokud se česká vládní politika výrazně nezmění, jsme na dobré cestě stlačit de�cit veřejných �nancí pod 3 % HDP, a přiblížit se tak k plnění maastrichtských kritérií. Naše relativní cenová hladina ovšem stále leží pod 74 % průměru eurozóny (73,5 % podle posledního údaje za rok 2011). Také nejnovější analýza sladěnosti naší ekonomiky s eurozónou, kterou zpracovala v prosinci 2012 Česká národní banka, ve prospěch brzkého přijetí eura nesvědčí. Poslední události navíc přinesly ještě další, dokonce podstatnější důvod k váhání nad přijetím eura. V eurozóně došlo k něčemu, co by se dalo nazvat změnou pravidel v průběhu hry. Byla opuštěna zásada, že každá země je odpovědná za své dluhy. Oba záchranné balíčky se tváří jako půjčky nebo záruky, zúčastnění však těžko mohou čekat, že budou někdy plně splaceny. Zároveň jde o vytloukání klínu klínem – zachránci si na půjčky Řecku a dalším zemím musejí sami půjčit. Do budoucna 25
to vytváří ohromný morální hazard. Vlády a politické strany už se nebudou muset ohlížet na otázku, zda jim �nanční trhy na jejich populistické kupování hlasů voličů vůbec půjčí a jaký budou požadovat úrok. Pokud trhy jejich rozmařilost odmítnou za přijatelný úrok �nancovat, obrátí se prostě s žádostí o pomoc na ostatní členy eurozóny. A řecký scénář se bude opakovat. Předluženost jedné země donutí všechny ostatní se ještě více zadlužit, dluhy tak budou plodit další dluhy a výsledkem bude jen rostoucí zadluženost celé eurozóny a oslabení důvěryhodnosti eura. Důvěryhodnost ztrácí také Evropská centrální banka, když se ve špatně zastřené podobě nechala dotlačit k tisknutí peněz. Krátkodobě tyto kroky dokázaly �nanční trhy uchlácholit. Dlouhodobý efekt však bude velmi problematický. Koneckonců �nanční trhy byly nedůvěřivé oprávněně: bez možnosti devalvovat národní měny bude muset jít náprava na jihu jinou, bolestivější cestou. Ale bude jižní křídlo schopno „vnitřní devalvace“, například snížení mezd až o 25 %? A co se stane v delším časovém horizontu? Problém přílišné heterogenity eurozóny přetrvává. Obchodní a �nanční nerovnováhy se budou opakovat a vracet. Hledání viníka jednou na straně „lehkomyslného jihu“, podruhé na straně Německa, které eurozónu „využívalo jako svůj trh“ se pohybuje jen po povrchu věcí. Viníkem je společná měna a společná měnová politika pro příliš heterogenní skupinu zemí. Poněkud opožděně dnes působí volání Německa a Francie po přísnějším dodržování �skální disciplíny, které vyústilo v přijetí tzv. �skálního paktu neboli smlouvy o stabilitě, koordinaci a řízení. Právě Německo a Francie se totiž v minulosti 26
zasloužily o to, aby pravidla původního Paktu stability byla zmírněna. Nyní stály tytéž země v čele dohody, která dala bruselským úředníkům pravomoc de facto schvalovat státní rozpočty zemí eurozóny. Tím se přenáší další část národní suverenity do Bruselu. Fiskální pakt mimo jiné stanoví pravidlo, že strukturální de�cit veřejných �nancí by neměl v žádném roce překročit 0,5 % HDP. Za nedodržení tohoto limitu hrozí sankce až do výše jednoho promile (0,1 %) HDP příslušné země, pokud kvali�kovaná většina zemí (která se neobejde bez Německa a Francie) nerozhodne jinak. Strukturální de�cit navíc není přímo pozorovatelný – je to odvozená veličina, kterou musí spočítat Evropská komise a která závisí též na (ne)uznání „jednorázových mimořádných faktorů“. Evropská komise také na individuální bázi, podle svých vlastních demogra�ckých odhadů, pro každou zemi zvlášť rozhodne, jaký časový prostor jí pro splnění kritéria poskytne. Fiskální pakt je tedy ve skutečnosti postaven tak, aby umožnil Evropské komisi se souhlasem Německa a Francie určovat �skální politiku ostatních zemí eurozóny. To však může vyvolat silné kon�ikty, zvláště když většina zemí eurozóny má ke splnění podmínek �skálního paktu ještě hodně daleko. A časový prostor, který pro plnění dostanou, dosti zásadně ovlivní jejich ekonomickou situaci. Členské země Evropské unie, které nejsou členy eurozóny, dostaly možnost se k �skálnímu paktu dobrovolně připojit. Česká vláda se rozhodla, že se k němu nepřipojí. Deklarovala, že namísto toho bude proti vládním dluhům postupovat sama, a to ještě přísněji. Slíbila prosadit do české legislativy tzv. �nanční ústavu, která omezí růst vládního dluhu. Je však již 27
zřejmé, že získání souhlasu opozice bude vyžadovat zmírnění původně zamýšlených přísných pravidel. Česká ekonomika se sice, přes trvající recesi, zdá být na dobré cestě ke snížení ročních de�citů veřejných �nancí pod 3 % HDP, to ale zároveň znamená, že naše zadlužování pokračuje. Tím nejsme v rámci EU bohužel žádnou výjimkou. Opatrný postoj zaujímá česká vláda, a zejména Česká národní banka, také k případnému členství v dalším projektu eurozóny – v bankovní unii. Český bankovní sektor je zdravý, má vysokou kapitálovou přiměřenost a dostatečnou likviditu. Největší české banky jsou však bez výjimky dceřinými společnostmi zahraničních bank, celý sektor je z více než 90 % v zahraničních rukou. Pro českou ekonomiku je velmi důležité, aby Česká národní banka měla možnost bránit odčerpávání likvidity z domácích bank do jejich zahraničních „matek“ nebo jiným formám účasti domácích bank na řešení potíží bank v zahraničí. Není zde také zájem, aby se český fond pojištění vkladů podílel na sanaci cizích bank. Právě to je ale jedním z hlavních záměrů bankovní unie – odlehčit vládám od břemene záchrany „svých“ bank pomocí transferů bankovních peněz ze zahraničí. Šlo by o trvalý mechanismus transferů od obezřetných bank k těm málo obezřetným, což by znamenalo silný morální hazard. Česká vláda tento projekt v rámci EU nevetovala, ale nepřipojila se k němu a zároveň žádá příslušné záruky, pokud jde o jeho možné dopady na české bankovnictví. 28
UDRŽET PROJEKT ZA KAŽDOU CENU? Veškeré přijaté i načrtnuté kroky k záchraně eurozóny před rozpadem zatím nasvědčují tomu, že nejpravděpodobnější variantou budoucího vývoje je zachování eurozóny ve stávajícím složení (plus Lotyšsko), ovšem s novými pravidly, která umožní vzájemné přesouvání dluhů pomocí záruk a �skálních transferů, pomocí monetizace vládních dluhů Evropskou centrální bankou a nakonec i pomocí transferů �nančních prostředků bank. Jde o kroky k zastřené �skální unii. Plnohodnotná �skální unie s jednotným daňovým a sociálním systémem a centrálním (federálním) rozpočtem ovšem může jen těžko existovat bez unie politické, pro kterou politikům chybí podpora ze strany občanů. K přijetí politické unie se eurozóna sotva brzy dopracuje, pokud by nechtěla brutálně potlačit demokratické principy rozhodování o dalším průběhu integrace. Proto zatím vzniká přechodný mechanismus, který má umožnit transfery �nančních prostředků až poté, co se vnitřní problémy silně vyhrotí. Směr transferů zůstane velmi speci�cký – od disciplinovanějších k méně disciplinovaným, od pomaleji rostoucích zemí k těm, které prošly boomem růstu na dluh, od spořivých věřitelských zemí k zemím, kde se zadlužení vlád či soukromého sektoru stane neudržitelným. Výhoda pro nedisciplinované je jen zdánlivá – i s �nanční pomocí je náprava vyhrocených problémů vždy bolestivější než jejich včasné rozpoznání a prevence. Potlačení varovných signálů, plynoucí z odstranění vzájemných měnových kurzů, je tak nakonec nákladem pro všechny. 29
Náklady udržování eurozóny budou vysoké zejména z hlediska brzdění hospodářského růstu. Přerozdělování bohatství od efektivnějších k méně efektivním se nutně stane překážkou jeho tvorby. Už dnes je paradoxní, že i chudší země jako Slovensko má platit na bohatší členy – Řecko, Irsko. Povede to k pomalejšímu růstu eurozóny i jejího okolí. Vedoucí představitelé eurozóny však do projektu nainvestovali už tolik politického kapitálu, že se domnívají, že nemohou couvnout a dovolit, aby se země trpící ztrátou konkurenceschopnosti zachránily vystoupením z měnové unie – ku prospěchu i ostatních členů. Důsledkem bude, že eurozóna (a tedy i Evropská unie) zůstane i nadále nejpomaleji rostoucím regionem světa, se snižující se konkurenceschopností a postupným zaostáváním. Pokud se eurozóna nerozpadne, bude přes periodicky se opakující krizové situace nakonec směřovat k plnohodnotné �skální unii ovládané z jediného centra, a tedy i k unii politické. Ovšem rozpory v eurozóně a zájmové kon�ikty jsou velmi silné. Je velkou otázkou, zda Německo bude dlouhodobě snášet neopodstatněné kritiky své exportně výkonné ekonomiky a svých přebytků platební bilance, a hlavně, do kdy němečtí občané budou ochotni platit dluhy jiných členů eurozóny. Česká vláda zatím nevetovala žádný z kroků, kterými si eurozóna vytváří svá nová pravidla. Nepožadovala za svůj souhlas ani právo tzv. opt outu, tedy možnost připojit se k těm zemím EU, které závazek přijetí eura již na počátku odmítly. Vláda v podstatě dává najevo postoj „nebudeme blokovat změny, které se nás zatím netýkají“. Předseda české vlády a zároveň šéf jedné ze stran současné vládní koalice však konstatoval, že eurozóna se 30
natolik změnila, že pokud bude jeho strana v době případného přijetí eura ve vládě, uspořádá k tomuto kroku referendum. Takový příslib jedné, byť silné politické strany samozřejmě není žádnou zárukou, že k referendu skutečně dojde. Svědčí však o tom, že čeští politici nemohou ignorovat převažující názor českých voličů. A postoj českých voličů k případnému vstupu do eurozóny je dnes výrazně negativní. Současné změny jak formálních, tak reálných pravidel fungování eurozóny jasně prokazují, že tato měnová unie není tou, do které jsme se v roce 2004 zavázali vstoupit. Již realizované a připravované změny zásadním způsobem mění situaci a cílí na vytvoření �skální unie. Je proto závažnou otázkou, zda náš závazek – jednou v budoucnu euro přijmout – vůbec platí. Náklady problémového vývoje v eurozóně nepřímo neseme i my v podobě nižší prosperity celé EU a poneseme je i nadále – jen budou přece jen o něco nižší, pokud se nám alespoň podaří neplatit cizí dluhy. Další vývoj vztahu České republiky ke vstupu do eurozóny bude záviset na nové vládě, která vzejde z voleb v roce 2014. POZNÁMKY: 1 2 Nejčastěji je tato teorie používána v pojetí Roberta Mundella (Mundell, R.: �e �eory of Optimum Currency Areas. American Economic Review, September 1961). Purchasing Power Parities and Real Expenditures, OECD 1999. Zatímco relativní ekonomická úroveň se stanoví jako HDP na hlavu v paritě kupní síly, relativní cenová hladina je převrácená hodnota 31
koe�cientu ERDI (exchange rate deviation index), tedy odchylky kurzu od parity kupní síly. Spolehlivost propočtů založených na paritě kupní síly sice není stoprocentní, přesto jsou tyto ukazatele v mezinárodních srovnáních nezastupitelné. 32
SLOVENSKO V EUROZÓNE Memento pre Česko a iných uchádzačov o členstvo v eurozóne PETER GONDA Politickí reprezentanti Česka a Slovenska priviedli obe krajiny v januári 2004 nielen do Európskej únie, ale aj k záväzku nahradiť ich meny eurom ako spoločnou nekrytou menou a jediným zákonným platidlom v eurozóne.1 Splnilo ho zatiaľ iba Slovensko. To do eurozóny skočilo už v roku 2009. Odvtedy je v čase �nančnej a dlhovej krízy a jej dôsledkov „pokusným králikom“ a súčasťou európskeho experimentu s jedinou �at menou.2 Slovenská „euroskúsenosť“ tak môže byť napriek relatívne krátkemu času poučením a najmä mementom (nielen) pre českých politikov, ekonómov a iných občanov. Poučením pre Česko a iných uchádzačov o členstvo v eurozóne by mohli byť predovšetkým skúsenosti Slovenska z dôsledkov členstva v nej, vyplývajúce z chybnej podstaty a systémových problémov eurozóny, z neúčinných a škodlivých zásahov nadnárodných „záchranárov“ a z neustále sa meniacich podmienok a „pravidiel“ v nej. Lekciou pre členskú krajinu EÚ mimo eurozóny („pre ktorú platí výnimka“)3 môže byť aj slovenská skúsenosť z procesu pristupovania do eurozóny. 33
SKÚSENOSTI Z PRÍSTUPOVÉHO PROCESU DO EUROZÓNY Europropaganda a chýbajúca opozícia „Niet inej alternatívy“ či „nespochybňovať cestu rýchleho nahradenia slovenskej koruny eurom“, dominovali na Slovensku niekoľko rokov pred jeho vstupom do eurozóny politikmi živené heslá. Vo verejnosti sa udržiavala atmosféra, že menová integrácia v podobe, ako prebieha, je nevyhnutná (napríklad pre spoločný trh) a pre občanov Slovenska automaticky výhodná. Prezentovala sa ako jednosmerka, na ktorej je euro nástrojom napríklad riešenia ekonomických a iných problémov a vyššej prosperity občanov v nej žijúcich. Prevažovali emotívne argumenty v prospech eura a jeho rýchleho zavedenia ako jediného zákonného platidla v krajine. Išlo však o živenie falošných ilúzií, ktoré sa opieralo o nerešpektovanie alebo opomínanie princípov ekonómie a napríklad podstaty trhu a peňazí. Jednotná mena nie je podmienkou spoločného trhu práce, kapitálu, tovarov a služieb. Podmienkou (spoločného) trhu je neobmedzovaná konkurencia (podložená diverzitou) a neexistencia centrálnych prekážok pre slobodné výmeny, nie administratívne stanovená a určená jediná mena. Medzi príčiny hladkého a rýchleho slovenského priskočenia do euroklubu na rozdiel od českého patrili na Slovensku napríklad politická zhoda, intenzívna a jednostranne ladená eurokampaň (europropaganda), mediálna podpora, chýbajúca, resp. len minimálna odborná alternatíva, obmedzená diskusia 34
(aj o reálnych rizikách) či zúžené hodnotenie (ne)výhodnosti členstva v eurozóne a následne prevažne eurooptimistické postoje verejnosti (napriek niektorým obavám z eura).4 Obe slovenské vlády od roku 2002, tak vláda premiéra Dzurindu, ako aj Fica (bez ohľadu na politické zafarbenie), a rozhodujúce politické strany presadzovali čo najrýchlejší vstup Slovenska do eurozóny. Kontrastovalo to s opatrnejším a v kontexte reálnych rizík zodpovednejším prístupom českých politikov a osobitne českých vlád.5 Slovenským vládam v tom aktívne pomáhala a materiály s jasnými závermi v prospech rýchleho vstupu pripravovala Národná banka Slovenska (NBS).6 Na Slovensku chýbala nielen politická opozícia, ale do určitej miery aj odborná alternatíva. Drvivá väčšina ekonomických analytikov a iných ekonómov podporovala postup slovenských vlád, Ministerstva �nancií SR a NBS v ich prístupe rýchleho začleňovania Slovenska do eurozóny. Výnimkou boli len niektorí ekonómovia z think tankov, ktorí sme poukazovali aj na vážne problémy a riziká eurozóny a členstva v nej. Tomu zodpovedala aj nedostatočná a okrajová diskusia o alternatívnych nákladoch a prínosoch (ne)členstva Slovenska v eurozóne a zúžene zameraná diskusia o porovnaní (ne)výhodnosti vstupu Slovenska do eurozóny. Zúžené rozhodovanie, „eurozámienka“ na vládne regulácie a skok na potápajúcu sa loď Slovenskí politici opierali svoje rozhodnutie o (ne)plnenie maastrichtských konvergenčných kritérií. Na Slovensku sa kládol 35
dôraz iba na to, kedy a ako splniť tieto nominálne kritériá. Maastrichtské kritériá sú však pre tak závažné rozhodnutie, akým je vstup do eurozóny, nedostatočné.7 Vypovedajú napríklad o prechodnej schopnosti prispôsobiť nastavenie menovej a rozpočtovej politiky požiadavkám členov eurozóny. Nehovoria nič o miere pripravenosti ekonomických subjektov a podmienok v krajine uchádzajúcej sa o členstvo v eurozóne a o funkčnosti a udržateľnosti eurozóny bez výraznejších dodatočných nákladov. Začiatkom roku 2007 preto Konzervatívny inštitút M. R. Štefánika navrhol a na verejnú diskusiu predložil sedem kritérií (doplňujúcich k maastrichtským), ktoré zohľadňujú pripravenosť ekonomiky Slovenska na menovú úniu a najmä mieru pripravenosti „Európy“ na fungujúcu menovú úniu. V tom čase nebolo splnených až šesť z nich a len jedno bolo splnené. 8 V súčasnosti to nie je inak. Tieto kritériá a ani iné návrhy však NBS, vládni úradníci a slovenskí politici na rozdiel od českých nebrali do úvahy. Zatiaľ čo napríklad NBS odporúčala čo najrýchlejší vstup do eurozóny, tak ČNB neodporúča zatiaľ vstup Česka do eurozóny nielen na základe hodnotenia maastrichtských kritérií, ale aj kritérií súvisiacich s reálnou konvergenciou, teda s mierou pripravenosti ekonomiky ČR na eurozónu.9 Slovensko nevyužilo podobný priestor. Jeho rýchly skok do eurozóny, ktorá sa stále viac podobá potápajúcu sa loď, predstavuje memento pre iných v EÚ, ktorí nie sú členmi eurozóny. Navyše kurzové kritérium bolo v rámci dvojročného vývoja v ERM II dosiahnuté len bezprecedentným dvojnásobným posunom (revalvovaním) centrálnej parity slovenskej koruny 36
za euro: z počiatočnej úrovne 38,45 v novembri 2005 až na konečných 30,126 v máji 2008. Takéto takmer 30 percentné administratívne posilnenie slovenskej koruny pred vstupom do eurozóny protirečí ekonomickému chápaniu kurzovej stability. Potvrdzuje politicky urýchľovaný a rizikový skok krajiny s výrazne zaostávajúcou cenovou hladinou za ostatnými do eurozóny. Podľa údajov Eurostatu dosahovalo Slovensko pred vstupom do eurozóny koncom roka 2008 nižšiu priemernú cenovú úroveň ako všetci jej členovia. Cenová hladina na Slovensku v tom roku dosahovala napríklad 74,5 % gréckej, necelých 67 % rakúskej a nemeckej a len 56 % fínskej a 55 % írskej cenovej hladiny.10 Osobitným varovaním pre ostatných je tiež to, že rýchle zavádzanie krajiny do eurozóny poslúžilo slovenským politikom ako zámienka na zavedenie cenovej regulácie a hrozieb trestných postihov. Vláda Roberta Fica presadila a parlament v roku 2008 prijal novelu zákona o cenách, podľa ktorej bolo možné priamo stanovovať výslednú cenu a príslušné orgány mohli aj de�novať rozsah prípustného zvýšenia cien vo vymedzenom období alebo určenie záväzného postupu pri tvorbe ceny. Okrem toho slovenskí poslanci prijali novelu trestného zákona, ktorá umožňovala za porušenie cenovej regulácie poslať obchodníka do väzenia až na tri roky. Slovensko tak rýchlo skočilo do eurozóny aj za cenu týchto a podobných zásahov do slobôd ľudí. 37
SKÚSENOSTI Z ČLENSTVA V EURÓPSKOM MENOVOM EXPERIMENTE Hlbšie, systémové a dlhodobé obmedzenia slobody a prosperity sú v eurozóne zabudované a prehlbované. Eurozóna sa v súčasnosti �nančne potápa, rýchlo sa v nej menia „pravidlá hry“ a aj pod zámienkou riešenia dlhovej krízy v nej dochádza k posilňovaniu a urýchľovaniu centrálneho harmonizovania a regulovania podmienok a životov ľudí. Pre čoraz viac obyvateľov na Slovensku sú problémy eurozóny viditeľnejšie a prinášajúce im „eurovytriezvenie“. Dochádza k nemu najmä v kontexte reálnych nákladov, ktoré na nich dopadajú, hoci väčšina z nich si pravdepodobne neuvedomuje podstatu a hĺbku problému tohto európskeho menového experimentu. Po vyše troch rokoch skúseností môžeme aspoň rámcovo naznačiť niektoré dôsledky členstva Slovenska v eurozóne, zohľadňujúc obmedzenia ako relatívne krátke časové obdobie, mieru vplyvu iných faktorov a primárne individuálne a subjektívne posudzovanie akýchkoľvek dôsledkov. Hodnotenie dopadov členstva Slovenska v eurozóne sťažuje napríklad to, že Slovensko do nej vhuplo, keď vrcholila �nančná kríza a je súčasťou eurozóny počas dlhovej krízy. Aj slovenskí politici a vládni ekonómovia presviedčali občanov, že negatívne dôsledky krízy sú vďaka euru a členstvu v eurozóne (ako „dáždniku“) miernejšie. Reálna slovenská skúsenosť v eurozóne však potvrdzuje opak, tak z pohľadu na priame a rýchlo viditeľné dosahy, ako aj nepriame a dlhodobejšie dopady členstva v eurozóne. 38
Podstatné dôsledky členstva Slovenska v eurozóne môžeme napriek uvedeným obmedzeniam zhrňujúco priblížiť v nasledovných blokoch: • minimálne výnosy, väčšie a rastúce dodatočné náklady a iné priame dôsledky; • nepriame dosahy a obmedzenia celkového ekonomického vývoja; • systémové a dlhodobé problémy eurozóny, ich príčin a zviazanosť s nimi; • pokusy európskych lídrov a Trojky11 o riešenie dlhovej krízy v eurozóne.12 Minimálne výnosy, väčšie a rastúce dodatočné náklady a iné priame dôsledky Je nespochybniteľné, že vstup do eurozóny priniesol slovenským subjektom niektoré priame výhody. Jednoznačné sú nimi napríklad úspory z nižších transakčných nákladov, vyplývajúce zo zrušenia poplatkov pri výmenách medzi slovenskými korunami a eurami. NBS pred vstupom Slovenska do eurozóny odhadovala ročné úspory zo zníženia �nančných transakčných nákladov v ekonomike Slovenska na 0,3 % HDP.13 Po vstupe do eurozóny ich konkretizovala a doplnila o ďalšie modelové prepočty.14 Vyhodnotenie podľa reality po vstupe (nielen čo sa týka transakčných nákladov) však nezverejnila. V krajinách s vyspelejšími �nančnými službami a s väčšími ekonomikami sa odhadujú tieto úspory na výrazne nižšej úrovni. Napríklad v Spojenom kráľovstve 39
by predstavovali len 0,1 % HDP15 a v Nemecku a Francúzsku boli �nančné transakčné náklady pred zavedením eura iba na úrovni 0,11 % HDP.16 Relatívne malé úspory z nižších transakčných nákladov celkovo v ekonomike do značnej miery napríklad kompenzuje pokles transakčných výnosov bánk zo zmenárenských činností a devízových obchodov. Tie NBS odhadla pred vstupom do eurozóny na 0,2 % HDP. Ďalšie priame výhody nahradenia domácej meny eurom sú ešte zanedbateľnejšie. Príkladom sú úspory zo zníženia kurzového rizika (odstránením kurzového rizika voči euru). Tie sú napríklad v podmienkach Slovenska kvôli málo vyžívanému poisťovaniu mien proti kurzovému riziku zanedbateľné. NBS ich odhadla na úrovni 0,02 % HDP.17 Prínosy odstránenia kurzového rizika tiež nie sú také jednoznačné, ako očakávala NBS. Vyššia kurzová stabilita a silnejší výmenný kurz v čase �nančnej krízy priniesli Slovensku oproti Česku a iným krajinám V4 niektoré priaznivé efekty, ale aj významné náklady a iné negatíva. Na jednej strane to znamenalo napríklad podporu kúpnej sily a nákupov slovenských občanov v zahraničí, kde euro nie je zákonným platidlom (osobitne v ostatných krajinách V4). Na druhej strane to však spôsobilo relatívne zdraženie slovenskej pracovnej sily a tovarov a služieb (napríklad cestovného ruchu) pre zahraničných z krajín mimo eurozóny. V čase krízy sa tak stali oproti krajinám V4 menej konkurencieschopnými, čím sa prehĺbili a zvýraznili vnútorné problémy slovenskej produkcie, zamestnanosti a vývozu. Slovensko tak po vstupe do eurozóny počas �nančnej krízy (ktorá je pre ňu 40
prvým testom) rýchlo pocítilo obmedzenie zo straty domáceho a pružnejšieho výmenného kurzu. Na Slovensko čoraz viac dopadajú priame dodatočné �nančné náklady a hrozby vznikajúcich záväzkov vyplývajúce z členstva v eurozóne a z pokusov európskych lídrov a Trojky o riešenie dlhovej krízy a záchranu eura. Ide o súčasť problému eurozóny v podobe „eurokanálu prelievania dodatočných nákladov a iných obmedzení z externých vplyvov v eurozóne“. Od tých sú (zatiaľ) českí obyvatelia (a iní mimo eurozónu) uchránení. Týka sa to najmä nákladov rôznych nadnárodných programov na riešenie európske dlhovej krízy (viac nižšie). Podľa slovenského think tanku INESS predstavoval „účet za euro“ ku koncu júna 2013 až 4,4 mld. eur z celkových čerpaných nákladov na záchranu eura nadnárodnými regulátormi počas troch rokov vyše 500 mld. eur.18 Bez zahrnutia podielu SR v MMF (teda nákladov na zachraňovanie eura, ktoré sa týkajú všetkých členov MMF, a nevyplývajú tak z členstva v eurozóne) predstavovalo čerpanie slovenských nákladov 4,3 mld. eur. Zodpovedalo to takmer 24 % celkových daňovo-odvodových príjmov a približne 6 % HDP Slovenska v roku 2012. Takáto �nančná záťaž je výsledkom toho, že Slovensko sa ako člen eurozóny podieľa na nákladoch kumulujúcich „záchranárskych“ programoch v eurozóne. Výnimkou bola len prvá pôžička Grécku v roku 2010 (v celkovom objeme 110 mld. eur), ku ktorej sa Slovensko nepripojilo. Po tlaku európskych lídrov už Slovensko participovalo, participuje a je súčasťou všetkých podobných programov, ktoré mu prinášajú neustále vyššie náklady, vrátane EFSF (na Slovensku známeho ako dočasný 41
euroval) a následne ESM (trvalý euroval), EFSM (Európsky �nančný stabilizačný mechanizmus) a nákupov štátnych dlhopisov Európskou centrálnou bankou19 (pozri Graf 1). Graf 1: Dodatočná �nančná záťaž Slovenska z členstva v eurozóne (ku koncu júna 2013) Legenda: EFSF – Európsky nástroj �nančnej stability (dočasný euroval), ESM – Európsky stabilizačný mechanizmus (trvalý euroval), EFSM – Európsky �nančný stabilizačný mechanizmus, ECB – Európska centrálna banka. Poznámka: Graf nezahŕňa podiel Slovenska v MMF, ktorý sa týka jeho spolu�nancovania pôžičky Grécku a „podpory“ cez EFSF a EFSM. Tieto náklady totiž nevyplývajú členstva v eurozóne, ale z členstva v MMF a jeho následnom podieľaní sa na „zachraňovaní“ eura. Zdroj: INESS (2013) Uvedené �nančné náklady niekoľkonásobne prevyšujú prínosy, hoci je pravda, že sú naakumulované za tri roky. To je dôvod, prečo aj slovenskí občania si začínajú reálnejšie uvedomovať problémy eurozóny a časť z nich aj ich závažnosť a pascu eurozóny, do ktorej Slovensko tak rýchlo skočilo. 42
Peňaženky občanov Slovenska sú však v podstatne väčšom ohrození. Stačí spomenúť už dnes slovenskými politikmi odobrené záruky za úvery pre nehospodárne vlády eurozóny a ich veriteľov v rámci EFSF a ESM, EFSM, nákupy štátnych dlhopisov (vrátane dlhom najviac ohrozených krajín) Európskou centrálnou bankou a iné programy centrálnych regulátorov. Podľa o�ciálnych údajov (zosumarizovaných INESS) to pre Slovensko predstavovalo v júni 2013 reálne vzniknuté �nančné riziká na záchranu eura v objeme 16,3 mld. eur z celkového objemu vzniknutých garancií, nákupov štátnych dlhopisov ECB či poskytnutých úverov nadnárodnými regulátormi počas približne troch rokoch v objeme presahujúcom 2 bilióny eur.20 Vzniknuté garancie ako reálne �nančné riziká pre Slovensko z členstva v eurozóne zodpovedali ku koncu júna 2013 približne 15,8 mld. eur. To je čiastka, ktorá by v prípade jej realizácie, Slovenskom �nančne zatriasla. Predstavuje totiž až takmer 87 % daňovo-odvodových príjmov v roku 2012, 42,4 % celkového verejného dlhu Slovenska ku koncu toho istého roka (pozri Graf 2) a približne 22 % HDP (tiež podľa údajov roku 2012). Ak by napríklad slovenské ministerstvo �nancií pridalo vzniknuté záväzky ESM (Európskeho stabilizačného mechanizmu) do verejného dlhu Slovenska,21 tak by slovenské verejné zadlženie vyskočilo už v roku 2012 na hranici 60 % HDP (z úrovne 52,1 %). 43
Graf 2: Vzniknuté garancie Slovenska súvisiace s členstvom v eurozóne (k júnu 2013) Poznámka: Graf nezahŕňa podiel Slovenska na garanciách MMF, keďže tie nevyplývajú z členstva v eurozóne, ale z členstva v MMF a jeho následnom podieľaní sa na „zachraňovaní“ eura. Zdroj: INESS (2013), Ministerstvo �nancií SR 2013, prepočty autora Tieto čísla poukazujú na reálne a už vzniknuté �nančné riziká z o�ciálnych relevantných zmlúv. Predstavujú však iba základnú úroveň, ktorá môže byť v realite podstatne vyššia. Medzi krajiny, ktoré ručia za záväzky eurovalu, totiž patria aj tie, ktoré poberali či ešte poberajú „pomoc“ (Grécko, Portugalsko či Cyprus) a ktoré majú vážne �nančné problémy a sú v zóne �nančného ohrozenia (napríklad Španielsko). Počítať s príspevkami na záchranu ďalšieho �nančne sa topiaceho v eurozóne od napríklad krajín periférie nie je realistické (respektíve nie je v duchu princípu opatrnosti prognózovaných záťaží). Ak by sa prerozdelili podiely záruk ostatných (aj Slovenska) bez nich, tak by garancie (nielen) Slovenska výrazne vzrástli, tým sa aj zreálnili. Zároveň ESM nesie v sebe pre jeho členov bianko šek (ako opisujeme nižšie). 44
Realizované a skryté �nančné záťaže neustále rastú, a tým ešte viac prehlbujú a budú prehlbovať �nančné problémy v eurozóne. Sú významným mementom pre členské štáty EÚ, ktoré pozorujú dianie v eurozóne zvonka. Nepriame dosahy a obmedzenia ekonomického vývoja Nepriame dosahy členstva v eurozóne je náročnejšie vyhodnotiť z dôvodu zatiaľ krátkeho obdobia (tým aj nedostatočných časových radov) a tiež vplyvu �nančnej a dlhovej krízy. Môžeme však aspoň porovnať vývoj najviac diskutovaných ekonomických ukazovateľov pred a po vstupe do eurozóny – zahraničný obchod (osobitne vývoz), ekonomický rast, in�áciu a saldo a dlh verejných �nancií. Potvrdzuje sa, že NBS precenila viaceré deklarované prínosy zavedenia eura na Slovensku. Príkladom je jej predpoklad výrazného nárastu zahraničného obchodu. Napríklad v roku 2006 odhadovala zvýšenie celkového zahraničného obchodu SR po vstupe do eurozóny o 50 %.22 Nárast zahraničného obchodu sa nenapĺňa. Napríklad vývoz Slovenska prvé tri roky po vstupe do eurozóny rástol v priemere pomalšie ako priemerný vývoz počas troch rokov pred vstupom.23 Príčinou toho bola aj �nančná a dlhová kríza. Slovensko však má ťažkosti udržať vývoz na predchádzajúcich úrovniach nielen kvôli obmedzenému zahraničnému dopytu (v súvislosti s dôsledkami �nančnej krízy), ale aj relatívne silnému kurzu eura. Pripomeňme, že pre obchodných partnerov sú dôležité celkové komparatívne výhody, miera celkovej ekonomickej stability a napríklad geogra�cká blízkosť. 45
Podobne je to s ďalším preceňovaným prínosom eurozóny: očakávaný pozitívny príspevok členstva v nej k ekonomickému rastu. Vývoj ekonomickej výkonnosti Slovenska nepotvrdzuje, že členstvo krajiny v eurozóne je predpokladom vyššieho ekonomického rastu. Badateľný je skôr opačný trend (prítomný však aj v krajinách mimo eurozóny). Ak aj abstrahujeme od roku 2009, ktorý najvýraznejšie zasiahla �nančná kríza, tak tempá reálneho ekonomického rastu Slovenska sú v rokoch 2010–2012 významne nižšie (s klesajúcou tendenciou) ako v ostatných troch rokoch pred vstupom do eurozóny (pozri Graf 3). Trend je podobný ako v Česku, s tým rozdielom, že na Slovensku boli tempá ekonomického rastu vyššie ako v Českej republike pred vstupom a ostali vyššie aj po ňom.24 Graf 3: Reálna medziročná zmena HDP na Slovensku Zdroj: ŠÚ SR (2013), MF SR (2013) 46
Graf 4: Reálna medziročná zmena HDP v Českej republike Zdroj: Eurostat (2013) Legenda: ŠÚ SR – Štatistický úrad SR, MF RS – Ministerstvo �nancií SR Spomalenie ekonomického rastu je pozorovateľné aj u ostatných krajín eurozóny po začlenení sa do tohto „klubu“. V priebehu celého obdobia od roku 1999 nedošlo v eurozóne k akcelerovaniu ekonomickej výkonnosti, skôr k miernemu spomaľovaniu, až k prepadu (od prejavenia sa �nančnej krízy). Tak tomu je aj v prípade dvoch dominantných krajín eurozóny – v Nemecku a vo Francúzsku. V porovnaní s nimi dochádzalo v Spojenom kráľovstve, Švédsku a Dánsku (ktoré nevstúpili do eurozóny) k podobnému vývoju, ale s vyššími tempami ekonomického rastu (pozri Graf 5 a Graf 6). 47
Graf 5: Reálna zmena HDP v Nemecku a Francúzsku Zdroj: Eurostat (2013) Graf 6: Reálna zmena HDP v Spojenom kráľovstve, Švédsku a Dánsku Zdroj: Eurostat (2013) 48
Zhoršovanie ekonomickej výkonnosti je spôsobené viacerými faktormi, osobitne v prípade Slovenska v čase členstva v eurozóne aj dôsledkami �nančnej a dlhovej krízy. Členstvo v eurozóne je brzdou ekonomickej výkonnosti a prosperity. To sa bude pravdepodobne viac prehlbovať. Dôvodmi sú totiž nižšie charakterizované systémové problémy eurozóny a ich príčiny, zvýrazňované aj snahami o riešenie európskymi lídrami a Trojkou (aj s ich dôsledkami napríklad na vyššie náklady). Spomeňme napríklad nadnárodne riadenú nekrytú menu (euro), nižšiu účinnosť centralizovanej menovej politiky ECB k podmienkam v jednotlivých krajinách či nadnárodné harmonizácie a regulácie a bail-outy na celoeurópskej úrovni. Zviazanosť spoločnou menou a spoluúčasť na „záchranných“ programoch vťahuje všetkých členov eurozóny viac k �nančnému dnu. Spolu s tým sa zatiaľ nezvyšuje in�ácia, respektíve dochádza len k miernemu zvýšeniu in�ácie (teda zníženiu kúpnej sily peňazí), vykazovanej o�ciálne podľa harmonizovaného indexu spotrebiteľských cien (HICP). Na Slovensku v rokoch 2011 a 2012 však už in�ácia dosahovala rámci eurozóny nadpriemerné hodnoty (3,5–4 %), mierne vyššie aj ako v Česku (pozri Graf 7 a Graf 8). 49
Graf 7: Vývoj in�ácie na Slovensku Zdroj: ŠÚ SR (2013) Graf 8: Vývoj in�ácie v Česku Zdroj: Eurostat (2013) 50
Slovenskí občania pocítili najvýraznejšie zvyšovanie cien napríklad v cenách nájomného, v službách reštaurácií a hotelov (podľa NBS najmä kávy) či niektorých potravín, zvýraznené efektom zaokrúhľovania. NBS prezentovala najvýznamnejší nárast cien v obdobnom zložení spotrebného koša so záverom, že v prvom roku po vstupe sa podľa nej zvýšila cenová hladina tejto vzorky o takmer 0,4 percentuálneho bodu. Celkovo sa v roku 2009 podľa NBS zvýšila in�ácia kvôli euru o 0,25 percentuálneho bodu.25 In�ácia sa však na Slovensku ešte v roku 2009 neprejavila kvôli významnejším faktorom, ktoré ju dočasne brzdili. Išlo o znížené nákupy obyvateľov, pokles úverov domácimi bankami a iné faktory, ktoré súviseli s dôsledkami �nančnej krízy. Tento efekt pretrval v roku 2010. V rokoch 2011 a 2012 sa však už začala na Slovensku prejavovať vyššia in�ácia, tým in�ačný diferenciál oproti Nemecku a iným krajinám v eurozóne s najnižšou in�áciou v eurozóne. V súčasnosti vyvolávajú in�ačné tlaky väčších rozmerov spôsoby „riešenia“ dlhovej krízy, napríklad nakupovanie štátnych dlhopisov Európskou centrálnou bankou, poskytovanie zvýhodnených úverov či podporovanie zadlžovania (cez bail-outy a podobne). Predstavuje to reálne riziko pre členov eurozóny a držiteľov eura a je memento pre krajiny s dočasnou výnimkou ako Česko. Oproti vývoju predchádzajúcich ukazovateľov sa viditeľnejšie už aj empiricky potvrdzuje, že členstvo v eurozóne neprispieva k väčšej hospodárnosti vlád a nižšiemu zadlžovaniu, ale podporuje rozpočtovú nehospodárnosť a zvyšovanie zadlžova51
nia. Aj na Slovensku sa hospodárenie s verejnými �nanciami po vstupe do eurozóny zhoršilo. Dôvodov bolo viac (vnútorných aj vonkajších), vrátane práve členstva v eurozóne a nákladov s ním spojených. Slovenské vlády po vstupe do eurozóny každoročne zatínajú podstatne väčšie rozpočtové sekery ako tie počas posledných rokov pred vstupom a ako napríklad české vlády v tom istom období (pozri Graf 9 a Graf 10).26 Graf 9: Vývoj salda verejných �nancií na Slovensku Zdroj: Ministerstvo �nancií SR (2013) 52
Graf 10: Vývoj salda verejných �nancií v Česku Zdroj: Eurostat (2013) Od roku 2009, keď Slovensko vstúpilo do eurozóny, sa zároveň nebezpečne dvíha jeho verejný dlh – až nad hranicu 50 % (pozri Graf 11). To ešte nezahŕňa záväzky z ESM. V prípade pokračovania takéhoto trendu sa môže aj Slovensko (ešte pred pár rokmi hrdiace sa relatívne nízkym verejným dlhom) dostať medzi krajiny, ktoré majú problémy s �nancovaním ich dlhov na trhu. 53
Graf 11: Vývoj verejného dlhu na Slovensku Zdroj: Ministerstvo �nancií SR (2013) S verejnými �nanciami majú až na výnimky problém všetky vlády eurozóny. Svedčia o tom nielen obrovské de�city a rýchlo rastúce verejné dlhy v Grécku a iných krajinách periférie, ale aj v ostatných členských štátoch eurozóny. Vývoj hospodárenia s verejnými �nanciami v troch krajinách s najväčším podielom na HDP v eurozóne to tiež potvrdzuje, osobitne vo Francúzsku a Taliansku, kde vlády takmer celé obdobie po roku 2001 hospodárili s de�citmi verejných �nancií nad 3 % HDP. Nemecké vlády sa správajú oproti nim predsa len hospodárnejšie a aspoň niektorých rokoch (ako práve v rokoch 2011 a 2012) hospodária s približne vyrovnanými rozpočtami (pozri Graf 12). Spolu s estónskymi a luxemburskými vládami patria v ostatných dvoch rokoch v eurozóne k pozitívnym výnimkám. 54
Graf 12: Saldo verejných �nancií k HDP vo vybraných krajinách eurozóny Zdroj: Eurostat (2013) V zajatí systémových problémov eurozóny, ich príčin a zviazanosti s nimi 27 Zvyšované náklady a ďalšie nepriaznivé dôsledky členstva v eurozóne sa na Slovensku prejavujú a čoraz viac budú prejavovať ako súčasť vnútorne zabudovaných problémov eurozóny. Znamenajú priame ohrozenia pre slobodu a prosperitu ľudí žijúcich v nej a pre držiteľov eura. Mementom a nepriamym dlhodobým ohrozením sú aj pre ostatných, osobitne pre ľudí v členských krajinách EÚ, ktoré nie sú v eurozóne, vrátane Česka. Je preto opodstatnené k uvedenému doplniť systémové problémy v eurozóne a ich príčiny. Umožní to prepojiť čiastkový pohľad na dôsledky členstva Slovenska v eurozóne so súvislosťami, ktoré vedú k podstate problému, tým aj na možnosti jej skutočného a dlhodobo účinného riešenia. 55
Slovensko sa dostalo do „zajatia“ nasledovných systémových problémov eurozóny: • euro(zóna) ako zdroj motivácií k zadlžovaniu, morálnemu hazardu a prelievania dodatočných nákladov; • euro ako kanál prehlbovania cyklických výkyvov a divergencie; • euro ako kanál nadmerného rastu peňazí, úverov a tlakov na vyššiu in�áciu; • euro ako nástroj (urýchľovania) politickej centralizácie; • euro ako zdroj prehlbovania nestability, pnutí a kon�iktov. Eurozóna systémovo motivuje k zadlžovaniu jej členov prostredníctvom viacerých kanálov rozpočtovej nedisciplinovanosti. V menovej únii so spoločnou menovou politikou a rôznymi národnými �škálnymi politikami je euro kanálom �škálneho čierneho pasažierstva. Vlády majú motiváciu zadlžovať sa a vydávať štátne dlhopisy. Vedia, že náklady z toho sa cez euro prelejú aj na držiteľov eura mimo ich krajiny. Dochádza k „eurotragédii spoločnej pastviny“, pri ktorej de�citné krajiny externalizujú svoje náklady na iných a získavajú bene�ty na úkor neskorších prijímateľov nových peňazí.28 Motiváciu k zadlžovaniu v eurozóne zvýrazňoval aj kanál úverového boomu kvôli ľahšie dostupnému väčšiemu množstvu lacných peňazí. Nízke úroky s vyššou in�áciou v krajinách periférie eurozóny pôsobili v rokoch 2000–2007 na rast zadlžovania (tak verejného, ako aj súkromného). Morálny hazard a ďalšie motivácie k zadlžovaniu v súčasnosti podporuje aj ESM (trvalý euroval). Umožňuje presúvať objemovo značné transfery, napríklad z peňazí daňovníkov v jednej krajine na 56
záchranu banky v krajine inej. Tým sa v eurozóne vytvára európska dlhová a transferová únia. V súčasnosti tak skoro všetky krajiny eurozóny hospodária každoročne na rozpočtovú sekeru a väčšina z nich (v roku 2012 až 11 zo sedemnástich) s de�citom verejných �nancií nad 3 % HDP. Navyše, väčšina z nich má verejné zadlženie nad 60 % HDP (v roku 2012 až 12 zo 17 členských štátov).29 Euro pôsobí aj ako kanál prehlbovania fázy hospodárskeho cyklu v danom období. V počiatočných rokoch svojej existencie pôsobilo ako multiplikátor umelo tlačeného úverového boomu prejaveného v krajinách periférie eurozóny. Jednotné základné úrokové sadzby v eurozóne odrážali skôr realitu ekonomicky silnejšieho a pomalšie rastúceho Nemecka s nízkou mierou rizika a nižšou in�áciou ako realitu v ekonomicky zaostávajúcejších a rýchlejšie rastúcich ekonomikách krajín periférie s vyššou mierou investičného rizika a vyššou in�áciou. Netrhovo nízke nominálne úroky spolu s vyššou in�áciou a veľa lacných peňazí v eurách nielenže motivovali vlády k zadlžovaniu (najvypuklejšie napríklad v prípade Grécka), ale vo väčšej miere viedli k nadmerným súkromným úverom (nekrytých dobrovoľnými úsporami) a úverovej bubline, napríklad na trhu nehnuteľností v Španielsku. V súčasnosti euro napríklad prehlbuje ekonomickú recesiu tým, že neumožňuje jej zmiernenie pružnejším reagovaním výmenného kurzu a úrokových sadzieb. Týka sa to napríklad Grécka. Pocítilo to však aj Slovensko po vstupe do eurozóny práve v čase �nančnej krízy. V eurozóne je potlačený a minimalizovaný kurzový a úrokový signál pre trhy a trest pre rozpočtovo nezodpovedné vlády. Kurzový či úrokový signál 57
o problémoch gréckej ekonomiky chýbal napríklad v čase, keď grécke vlády rozšafne míňali peniaze daňovníkov a rýchlo ich zadlžovali. Obmedzenie kurzovej pružnosti by však nemalo znamenať volanie po devalvácii. Tá je „cenovou barličkou domácich vývozcov“, ktorá predstavuje dočasnú ilúziu ľahšieho vývozu bez toho, aby došlo k reálnej zmene, ale s následnými dlhodobými negatívnymi dôsledkami. Ďalším systémovým a stále reálnejším rizikom centralizovanejšej menovej politiky s monopolným emitovaním symbolických peňazí v jednej mene v eurozóne je tlak na vyššiu in�áciu. Euro v oblasti s nízkymi reálnymi úrokovými sadzbami tlačilo na rast úverov. In�áciu väčších rozmerov môže s určitým časovým oneskorením spustiť pokračovanie „riešení“ európskej dlhovej krízy dodávaním likvidity a nových peňazí do ekonomiky, osobitne politika ECB nakupovania štátnych dlhopisov (vrátane dlhopisov krajín s najväčšími dlhovými problémami). Pripomeňme aj to, že euro a eurozóna boli od začiatku nástrojom vytvárania spoločného európskeho štátu. Zavedenie eura a vytvorenie eurozóny bolo výslovne politicky, nie ekonomicky motivované (i keď podporované podnikateľskými záujmovými skupinami, ktoré namiesto silnej nemeckej marky preferovali novú európsku menu). Okrem vývoja európskej ekonomickej integrácie to potvrdzujú slová „otcov zakladateľov“ EÚ. Napríklad bývalý kancelár Nemecka Helmut Kohl sa vyjadril: „Chceme politickú uni�káciu Európy. Bez menovej únie nemôže vzniknúť ani politická únia.“30 V súčasnosti sú práve problémy, ktoré vytvára euro a osobitne európska dlhová kríza, zámienkou pre ďalšie kroky k �skálnej 58
únii a politickej centralizácii Únie. Potvrdením realizovaného „eurosmerovania“ k ďalšej centralizácii sú reálne uskutočňované kroky, ako minimálne sadzby nepriamych daní, európska daň z �nančných transakcií, prezident EÚ, Lisabonská zmluva (ako „prezlečená“ euroústava), EFSF a ESM, �škálny kompakt, pripravovaná banková únia a viaceré navrhované a diskutované kroky k �škálnej a politickej únii. Aj aktuálny vývoj už napovedá, že euro je účinný politický nástroj na urýchľovanú európsku ekonomickú integráciu na ekonomicky chybnom, škodlivom a do budúcnosti rizikovom základe: na centrálne riadenej harmonizácii a regulácii, nie na báze konkurencie. Dôsledkom centrálne riadenej harmonizácie a regulácie však nie je konvergencia, ale divergencia. Príkladom sú nielen stále väčšie rozdiely v ekonomickej úrovni niektorých regiónov aj vďaka dotáciám regionálnej politiky, ale napríklad tiež spomenutá hlbšia úverová bublina (umelý úverový boom) a jej následné prasknutie v krajinách periférie aj v dôsledku jednotnej úrokovej politiky (lacných peňazí) ECB. Ďalšie divergencie vznikajú z úverových „pomocí“ zadlženým vládam a podobne. Heterogenita (pokiaľ je výsledkom spontánneho vývoja, nie centrálnych zásahov) je opodstatnená, ekonomicky žiaduca a nie je zdrojom systémových problémov. Taká by nebola ani argumentom proti spoločnej mene. V eurozóne je ale heterogenita vzniknutá centrálnymi zásahmi zdrojom dodatočných nákladov, pnutí a prehĺbenia systémových problémov. Rýchlejšie postupujúca centralizácia, tvoriaca sa európska dlhová a transferová únia, centrálne spôsobovaná divergencia, in�ačné tlaky a iné problémy a ich príčiny tak vyvolávajú (nie59
len) �nančnú nestabilitu eurozóny a EÚ, ale aj ďalšie pnutia v nej, so zárodkami kon�iktov. S opakovanými a neúčinnými nadnárodne riadenými medzištátnymi transfermi rastie nevôľa na viacerých stranách – tak u tých, čo platia (napríklad nemeckí daňovníci), a tiež v prípade tých, čo podmienene dostávajú „pomoc“ (napríklad grécki občania). Európsky centralizačný a medzištátny transferový trend zvýrazňuje a vyvoláva protireakcie, nepokoje, napríklad postavené na nacionalizme. Trend „euroštátu“ tak môže byť zdrojom neriadeného rozpadu EÚ. Slovensko je v zajatí takýchto systémových problémov eurozóny a zviazané s problémami subjektov v iných krajinách eurozóny (zadlžených vlád, bánk so zlými aktívami a podobne). Sú totiž dôsledkami systémových príčin v eurozóne vychádzajúcich z univerzálnych príčin �nančných a dlhovým problémov vo svete. Menovateľom systémových príčin �nančných problémov nielen v eurozóne je dlhodobejšie rozmáhajúci sa centrálny plánovač a regulátor, snímajúci z ľudí čoraz väčšiu časť ich zodpovednosti, s dôsledkom prehlbovania ich kultúry závislosti a mentality nárokovateľnosti. Univerzálne príčiny �nančnej a dlhovej krízy a vnútorné zdroje ďalších kríz sú osobitne dnešné centrálne plánované a riadené menové a bankové systémy nekrytých mien, de�citne �nancované a nadmerné verejné výdavky a ich ekonomicky perverzná peňažno-dlhová symbióza. Závažnejšie problémy a riziká v eurozóne ako inde vo svete vyplývajú z toho, že eurozóna prebrala a prehlbuje univerzálne 60
príčiny a pridáva k nim ďalšie. Má v sebe zakorenené nasledovné „europríčiny“: • eurozóna ako menová únia s nadnárodným administratívnym menovým monopolom �at peňazí; • euro ako súčasť európskej ekonomickej integrácie, stále viac postavenej na centrálne riadenej harmonizácii a centrálnych reguláciách; • menovo-�škálne inštitucionálne nastavenie v hospodárskej a menovej únii, eurosystému a politika ECB; • ne�exibilné, regulované podmienky a iné systémové „europríčiny“ problémov. Hlbšie problémy v eurozóne vyplývajú aj z toho, že peňažný monopol s �at menou sa presunul na nadnárodnú úroveň a stal sa zdrojom ďalších príčin prehĺbenia dlhovej krízy a iných problémov. Eurozóna tak celkovo prináša vyššiu formu centrálneho menového plánovania a predstavuje experiment, ktorým sa vytvorila a vytvára menová únia rôznych štátov s jednou menou a centrálnou bankou, vydávajúcou symbolické a nijakou komoditou nekryté peniaze v prostredí frakčného bankovníctva (bankovníctva s čiastočnými rezervami). Euro a eurozóna zapadajú aj do smerovania európskej ekonomickej integrácie tvorenej na centrálne riadenej harmonizácii podmienok a centrálnej regulácii ľudí a politík. Euro a eurozóna tak predstavujú sociálno-inžiniersky konštrukt, ktorý je chybný vo svojej podstate, keďže stojí na deformovanej predstave o peniazoch a európskej ekonomickej integrácii. 61
Pasca pokusov centrálnych regulátorov o riešenie dlhovej krízy v eurozóne a záchranu eura 31 Občania Slovenska zažívajú na vlastnej koži nielen prejavy systémových príčin a problémov eurozóny, ale aj opatrenia centrálnych regulátorov na riešenie európskej dlhovej krízy a záchranu eura. Prinášajú im napríklad (vyššie naznačené) dodatočné náklady, ďalšie záväzky (aj typu bianko šeku) a poznanie, že pravidlá v eurozóne sa rýchlo a účelovo menia (a podmienky v nej sa tak od času vstupu Slovenska do eurozóny významne zmenili). V eurozóne môžeme sledovať predstavenie zúfalých, neúčinných a škodlivých zásahov európskych lídrov a MMF. Neriešia príčiny dlhovej krízy, ale krátkodobo hasia prejavy problémov, prehlbujú dlhovú krízu, odsúvajú riešenie jej príčin, čím náklady na to v čase rozkladajú a celkovo ich zvyšujú. Zároveň prinášajú a prinesú závažné dlhodobé negatívne nezamýšľané dôsledky. Ich opatrenia sú ďalším dopingom �nančne povzbudzujúcim banky a vlády, ktorý vysiela falošné signály a motivácie �nančnej nezodpovednosti a prehlbuje ich ekonomicky perverzné motivácie spoliehania sa a �nančného prežívania aj na úkor iných. Týka sa to napríklad intervencií ECB a eurovalu. Dočasne najúčinnejšou zbraňou v boji proti európskej dlhovej kríze a záchranou pred rozpadom eurozóny sú čoraz intenzívnejšie intervencie ECB. Tá vo veľkom rozsahu dodáva bankám (a ekonomike) novovytvorené peniaze. ECB tým zároveň nepriamo pomáha �nancovať vládne de�city a dlhy. Napríklad v decembri 2011 a vo februári 2012 si takto banky požičali od ECB približne 1 bilión eur za 1percentnú úrokovú 62
sadzbu. Mnohé banky z týchto zdrojov následne nakupovali štátne dlhopisy členských krajín eurozóny s vyššími úrokovými sadzbami. Banky sú tak centrálnymi zásahmi motivované ziskami z úrokového rozdielu medzi tým, čo platia ECB, a tým, čo získavajú zo štátnych dlhopisov. ECB aj priamo nakupuje štátne dlhopisy (priamo monetizuje štátne dlhy) Španielska, Talianska, Grécka a iných dlhom postihnutých krajín, hoci je to považované za in�ačne najrizikovejšie a je to aj v protirečení k Lisabonskej zmluve a Zmluve o fungovaní EÚ (konkrétne jej článku 123). Tým sa porušil a narúša princíp, na ktorom v minulosti stála in�ačne opatrnejšia Bundesbanka. Zásahy ECB tak pôsobia krátkodobo a dočasne účinne, ale v dlhodobom horizonte znamenajú vážne negatívne dôsledky. Potvrdzujú len jej formálnu, nie reálnu politickú nezávislosť. Podporujú morálny hazard, motivácie k vládnemu zadlžovaniu a eurotragédiu obecnej pastviny. Dochádza aj k vytlačovaniu úverov na súkromné investície úvermi vláde. Rizikom je tiež čoraz väčší, reálnejší a do budúcnosti nebezpečnejší in�ačný tlak.32 Ďalšie pokusy o riešenia sa týkajú napríklad nadnárodných �nančných výpomocí krajinám eurozóny (pred ich �nančným kolapsom, resp. bankrotom). Európski lídri ich spolu s MMF realizujú, aj keď tým porušujú „no bail-out“ klauzulu (článok 125 Zmluvy o fungovaní Európskej únie). Bezprecedentný morálny hazard veľkého rozsahu otvorili v máji 2010 zriadením EFSF ako dočasného eurovalu. Od začiatku bol postavený na chybnom základe – na garantovaní krytia nehospodárnosti národných vlád a strát ich veriteľov 63
(�nančných inštitúcií) daňovníkmi, v značnej miere aj z iných krajín. Rozšírenie dočasného eurovalu prinieslo pre Slovensko zvýšenie záruk na 7,7 mld. eur (celkovo pre všetkých členov eurozóny 780 mld. eur), ako aj ďalší posun k �škálnej centralizácii, napríklad tým, že euroval získal možnosť kapitálovej pomoci bankám, poskytnutia úveru členskej vláde či priameho nákupu štátnych dlhopisov.33 Neubehol ani rok od spustenia dočasného eurovalu a centrálni „záchranári“ pripravili jeho premenu na trvalý: zriadením ESM (Európskeho stabilizačného mechanizmu), ktorý celkovo prináša ďalšie garancie (nezodpovednosti) v objeme 700 mld. eur, z toho pre Slovensko necelých 5,8 mld. eur. Potvrdilo sa tým, že výrok Miltona Friedmana „nič nie je také trvalé ako dočasný vládny program“ môže platiť aj na nadnárodnej úrovni. Hlavné nebezpečenstvo eurovalu (o to viac v jeho trvalej podobe) tkvie v tom, že vysiela do ekonomiky signály �nančnej nezodpovednosti, resp. ekonomicky perverzné motivácie spoliehania sa na iných a �nančného žitia na úkor iných. ESM sa vytvoril v inštitucionalizovaný nástroj, ktorý v eurozóne natrvalo prenáša krytie �nančnej nezodpovednosti vlád a �nančných inštitúcií na daňovníkov (aj) v iných krajinách. Predstavuje tak motiváciu pre vládne zadlžovanie, pre menej zodpovedné správanie �nančných inštitúcií a výrazne prispieva k vytváraniu �škálnej a transferovej únie. Ako varovanie aj pre českých občanov a politikov môžu znieť hlavné výhrady voči ESM, ktoré adresovali zástupcovia Iniciatívy za slobodnú a prosperujúcu Európu poslancom slovenského parlamentu pred ich hlasovaním o vyslovení súhlasu 64
so zmluvou o ESM v júni 2012. Vyzvali ich, aby nevyslovili súhlas s touto zmluvou, lebo inak to bude znamenať napríklad nasledovné: • Slovenskí daňovníci sa budú trvalo podieľať na ručení a v prípade potreby splácaní dlhov iných vlád a krytí strát ich veriteľských �nančných inštitúcií. • Slovensko sa vzdá významnej časti kompetencií vo �škálnej oblasti presunom na európsku úroveň v prospech trvalého eurovalu (s jeho osobitnými právomocami a privilégiami), pričom tento presun inštitucionalizuje dlhovú a transferovú úniu a urýchli politickú centralizáciu a koncentráciu moci v eurozóne (s dôsledkami aj na eskalovanie pnutí a kon�iktov medzi národmi v eurozóne). • Reálnu záťaž na peňaženky daňovníkov a negatívny vplyv na verejné �nancie, napríklad v podobe povinnosti uhradiť v hotovosti 659,2 mil. eur (v piatich splátkach počas 2,5 roka) a riziká ďalších záväzkov, ktoré Slovensko preberá vo výške 5,1 mld. eur splatných záruk na požiadanie. • Prebratie na seba ďalšie záväzky typu bianko šeku, keďže napríklad Rada guvernérov môže neobmedzene zvyšovať základné imanie ESM, tým aj zvyšovať príspevky členských krajín.34 Keďže slovenskí poslanci tieto argumenty nebrali do úvahy a zmluvu schválili, tak potvrdili napríklad uplatňovanie pseudoprincípu, že problém (dlh) jednej vlády v eurozóne je problémom aj ostatných. Zároveň tým slovenských občanov vtiahli viac do vytváranej európskej dlhovej a transferovej únie. Tá prináša značnú záťaž v súčasnosti a väčšie riziká do budúcnosti. 65
Opatrenia ako ESM zároveň čoraz viac relativizujú a znehodnocujú základné princípy v ľudskom konaní ako individuálna voľba a zodpovednosť či napríklad solidarita (ktorá vyjadruje dobrovoľnú pomoc z vlastných zdrojov, nie centrálne prerozdeľované transfery vynútením získaných peňazí, a to napríklad aj na medzinárodnej úrovni). Slovenskí občania sú tak (na rozdiel od napríklad českých) nielen v zajatí systémových problémov eurozóny, ale navyše aj v pasci pokusov centrálnych regulátorov o riešenie európskej dlhovej krízy. Sú nimi priamo ovplyvňovaní a musia znášať ich dôsledky. ZÁVER Niekoľkoročné, prevažne negatívne, skúsenosti Slovenska v eurozóne a pripomenutie podstaty problému tejto menovej únie potvrdzujú, že vstup Slovenska do nej bol chybný a pre jeho občanov nebezpečný krok. Členstvo v eurozóne predstavuje značnú záťaž pre ich peňaženky a reálne ohrozenia vo vzťahu k ich slobode a prosperite, vyplývajúce napríklad z koncentrácie moci, rozvratu základných ekonomických a morálnych hodnôt (koreňov bohatstva a slobody Západu) a z in�ačnej špirály. Euro a eurozóna predstavujú sociálno-inžiniersky konštrukt, ktorý je chybný vo svojej podstate od začiatku. Stojí na nadnárodnom menovom plánovaní a riadení spoločnej �at meny a centrálnej harmonizácii a regulácii podmienok. Stojí tým na deformovanej predstave o peniazoch a európskej eko66
nomickej integrácii. Ukazuje sa, že euromenový experiment je nástroj politickej centralizácie a je tiež zdrojom iných systémových problémov a rizík v eurozóne. Bude pravdepodobne prinášať vyššie náklady na udržiavanie menovej únie s �nančnými pnutiami a jej rastúcou nestabilitou a/alebo centrálne zjednocovanie ostatných podmienok a európsky sociálny štát s rizikom neriadeného rozpadu menovej únie. Pre Slovensko sa negatívne dôsledky prejavujú aj kvôli zviazanosti s problémami ostatných v eurozóne (iných vlád, zahraničných bánk a podobne) a rozhodnutiami na európskej úrovni, napríklad ECB. V eurozóne sa zároveň jej novým členom vtláča pseudopovinnosť akceptovať budúce pravidlá a záväzky (hoci sú sebadeštrukčné, ako napríklad bail-outy). Eurozóna tak znamená aj bianko šek pravidiel. Slovenská skúsenosť je toho príkladom, keďže od času jeho vstupu do eurozóny sa pravidlá významne zmenili. Čo znamená súčasná situácia v eurozóne pre jej členskú krajinu (napríklad Slovensko) a čo pre krajinu Európskej únie s „výnimkou“ (ako napríklad Česko)? Zástupcovia Slovenska by sa mohli a mali snažiť presadiť (alebo podporiť) dlhodobo účinnú alternatívu riešenia dlhovej krízy a problému s európskou integráciou. V prvom kroku by to napríklad znamenalo presadzovať ukončenie dnešných dlhodobo škodlivých opatrení (intervencií ECB či trvalého eurovalu), prenesenie zodpovednosti od daňovníkov eurozóny na zadlžené vlády s problémom solventnosti a ich veriteľov (aj riadeným bankrotom) a zatiahnutie in�ačno-dlhových bŕzd (napríklad zamedzenie �nancovania verejných dlhov ECB 67
a zavedenie komoditného krytia eura). Mali by najmä presadzovať systémovú alternatívu eura v podobe menovej slobody a menovej konkurencie, dosiahnutej odbúraním legislatívnych a iných centrálnych bariér slobodného trhu peňazí, teda aj umožnením používania, držby a poskytovania akýchkoľvek peňazí a iných platobných prostriedkov (vrátane komoditných peňazí ako striebro a zlato). Zároveň by to znamenalo presadzovať odbúravanie centrálnych obmedzení v iných oblastiach v EÚ smerom k bezcolnej zóne voľného obchodu bez centrálnych regulácií a harmonizácií. Na tom by sa mohli a mali spolupodieľať aj členovia EÚ mimo eurozóny, teda aj zástupcovia Českej republiky. Ak však v EÚ nebude možnosť takto presmerovať vývoj a budú sa v nej prehlbovať problémy súvisiace s (nielen) politickou centralizáciou, tak pre členskú krajinu bude opodstatnené a žiaduce vystúpiť z takej EÚ. Slovensko by prinajmenšom malo zvážiť vystúpenie z eurozóny (vystúpením z EÚ, s následným vstupom do nej, ale už nie do hospodárskej a menovej únie).35 Tým by sa mohlo vymaniť z pasce priamych nákladov a iných systémových problémov a rizík eurozóny. Mohlo by to znamenať ponechanie eura, ale ako meny konkurujúcej ostatným menám a platobným prostriedkom. Pre Česko by mala byť slovenská skúsenosť s eurozónou mementom a spolu s poznaním podstaty problému tohto menového experimentu, v ktorom sa neustále menia pravidlá a celá oblasť sa �nančne potápa (s rizikom rozpadu alebo štiepenia), aj signálom pre zodpovedné rozhodnutie: Nevstupovať! 68
POZNÁMKY: 1 2 3 4 5 6 7 8 „Eurozáväzok“ vyplýva zo Zmluvy o pristúpení do Európskej únie, prijatý Slovenskom a Českom a inými členskými krajinami EÚ (okrem Spojeného kráľovstva a Dánska) v podobe (dočasnej) výnimky. Prístupovú zmluvu aj s takýmto záväzkom podpísali prezidenti a predsedovia vlád krajín a následne ich potvrdili občania v právoplatných referendách, v ktorých sa zúčastnení občania väčšinovo vyjadrili za vstup do EÚ. Na Slovensku aj v Česku sa tak však stalo s relatívne nízkou volebnou účasťou (približne 52 % oprávnených voličov na Slovensku a 55 % v Česku). Fiat mena (z lat. �at – nechaj to tak): nekryté peniaze s núteným obehom na určitom území; neplnohodnotné (nad)národné symbolické peniaze emitované centrálnym nariadením (ako zákonné platidlo), ktoré nie sú kryté zlatými alebo inými rezervami a nemôžu byť zameniteľné za zlato, resp. iný menový kov. Za „členské štáty, ktoré majú výnimku“ sú podľa Zmluvy o fungovaní Európskej únie považované tie krajiny EÚ, ktoré sa zaviazali prijať euro, ale podľa Rady EÚ zatiaľ nespĺňajú na to podmienky (podľa článku 139 Zmluvy o fungovaní Európskej únie). Viac pozri v kapitole Ivana Kuhna „Názory Slovákov a Čechov na prijatie eura“. Na Slovensku sa nenašiel ani jeden relevantný politik, ktorý by sa postavil proti mainstreamovému presadzovaniu rýchleho začlenenia Slovenska do eurozóny, akým bol napríklad v Českej republike Václav Klaus. Dokumenty NBS k zavedeniu eura sú k dispozícii na jej internetovej stránke http://www.nbs.sk/sk/publikacie/publikacie-nbs/publikacie-k-zave deniu-eura. Platí to napriek obmedzeniam, ktoré vyplývajú zo Zmluvy o fungovaní Európskej únie. Podľa nej (jej článku 139) rozhodne Rada EÚ, či členský štát, ktorý sa zaviazal prijať euro, spĺňa podmienky na prijatie eura. Prezentované v analýze Gonda, P. (2007), Kritériá ne/výhodnosti členstva Slovenska v eurozóne, Bratislava, Konzervatívny inštitút M. R. Štefánika. 69
9 10 11 12 13 14 15 16 17 70 Možno porovnať napríklad dokumenty Ministerstva �nancií SR a NBS „Stratégia prijatia eura v SR“ z roku 2003 a „Konkretizácia prijatia eura na Slovensku“ z roku 2004 (http://www.nbs.sk/sk/publikacie/ publikacie-nbs/publikacie-k-zavedeniu-eura) s dokumentmi vlády ČR a ČNB „Strategie přistoupení České republiky k eurozóně“ z roku 2003 (http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/menova_ politika/strategicke_dokumenty/download/strategie_pristupu_cr_ k_eu.pdf ) a „Aktualizovaná strategie přistoupení České republiky k eurozóně“ z roku 2007 (http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/ www.cnb.cz/cs/menova_politika/strategicke_dokumenty/download/ eurostrategie_070829.pdf ). Prepočítané podľa údajov Eurostatu. Pozri Eurostat (2009), Price levels varied by one to three across the EU27 Member States, Brussels. Trojka (resp. troika) medzinárodných veriteľov (ďalej Trojka) pozostáva zo zástupcov Európskej komisie (EK), Európskej centrálnej banky (ECB) a Medzinárodného menového fondu (MMF). Do určitej miery sú porovnávané aj s predpokladanými dôsledkami členstva Slovenska v eurozóne z roku 2007 prezentovanými v Gonda, P. (2007), „Europreteky a europasce (nielen) na Slovensku“, in: Pečinková, I. (ed.) (2007), Euro versus koruna, Brno, Centrum pro studium demokracie a kultury, s. 151–159. Šuster, M. (ed.) (2006), Vplyv zavedenia eura na slovenské hospodárstvo, Bratislava, Národná banka Slovenska, s. 6. Pozri napríklad Zeman, J. (2012), Costs and Bene�ts of Slovakia Entering the Euro Area, Bratislava, Národná banka Slovenska. Minford, P. (2004), „Britain, the Euro and Five Tests“, Cato Journal 24/2004. Podľa Šuster (ed.) (2006), Vplyv zavedenia eura na slovenské hospodárstvo, Bratislava, Národná banka Slovenska, s. 6. Šuster, M. (ed.) (2006), Vplyv zavedenia eura na slovenské hospodárstvo, Bratislava, Národná banka Slovenska, s. 9. Podľa aktuálnejších výpočtov NBS (publikovaných v roku 2012) odhaduje táto inštitúcia, že náklady spojené s výmenou meny by sa mali zredukovať o zhruba 40 % a zníženie celkových transakčných nákladov by malo prispieť k zvýšeniu spotreby domácností o 0,6 %. Pozri Zeman, J. (2012), Costs and
18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 Bene�ts of Slovakia Entering the Euro Area, Bratislava, Národná banka Slovenska, s. 7–8. Pozri pravidelne aktualizovaný „účet za euro“ na stránke http://eurokriza.sk/ucet-za-euro. Nákupy štátnych dlhopisov uskutočňujú jednotlivé národné centrálne banky. Každý členský štát eurozóny (teda aj Slovensko) nesie časť rizika z nesplatenia týchto dlhopisov vo výške jeho podielu na základnom imaní ECB. Pozri pravidelne aktualizovaný „účet za euro“ na stránke http://eurokriza.sk/ucet-za-euro. Ministerstvo �nancií SR zahŕňa do verejného dlhu záväzky EFSF, nie však „pomoc“ španielskym bankám v rámci ESM. Odvoláva sa pritom na predbežné stanovisko Eurostatu z apríla 2011. Šuster, M. (ed.) (2006), Vplyv zavedenia eura na slovenské hospodárstvo, Bratislava, Národná banka Slovenska, s. 17. Podľa údajov Štatistického úradu SR dostupných na stránke http://portal.statistics.sk/showdoc.do?docid=53828. HDP Slovenska bol dočasne pozitívne ovplyvnený aj rozšírenou výrobou a vývozom v automobilovom priemysle v dôsledku predchádzajúcich investícií do nových modelov automobilov KIA a Volkswagen. Pozri Luchava, J., Šilan, J. (2013), Rast v roku 2012 zachránili automobilky, Bratislava, Ministerstvo financií SR. Pozri Karmažin, B. (2011), „Vplyv zavedenia eura na vývoj spotrebiteľských cien“, Biatec 8/2011, s. 13. Osobitne sa to „podarilo“ v roku 2009 ministrovi �nancií Jánovi Počiatkovi (počas prvej Ficovej vlády), keď počas �nančnej krízy a ekonomického poklesu došlo k nadmernej expanzii verejných výdavkov (medziročnému nárastu približne o 12 %). Podrobnejšie v Gonda, P. (2013), Eurozóna a alternatívy európskej ekonomickej integrácie, Bratislava, TRIM s&p. Viac pozri Bagus (2011), Tragédia eura, Bratislava JAGA Group, s. 100–102. Eurostat (2013), „Euro area and EU27 government de�cit at 3.7 and 4.0 of GDP respectively“, Brussels, Eurostat Newsrelease Euroindicator 64/2013. 71
Euro v Česku: ano, či ne?
Euro v Česku: ano, či ne?
Euro v Česku: ano, či ne?
Euro v Česku: ano, či ne?
Euro v Česku: ano, či ne?
Euro v Česku: ano, či ne?
Euro v Česku: ano, či ne?
Euro v Česku: ano, či ne?
Euro v Česku: ano, či ne?
Euro v Česku: ano, či ne?
Euro v Česku: ano, či ne?
Euro v Česku: ano, či ne?
Euro v Česku: ano, či ne?
Euro v Česku: ano, či ne?
Euro v Česku: ano, či ne?
Euro v Česku: ano, či ne?
Euro v Česku: ano, či ne?
Euro v Česku: ano, či ne?
Euro v Česku: ano, či ne?
Euro v Česku: ano, či ne?
Euro v Česku: ano, či ne?
Euro v Česku: ano, či ne?
Euro v Česku: ano, či ne?
Euro v Česku: ano, či ne?
Euro v Česku: ano, či ne?
Euro v Česku: ano, či ne?
Euro v Česku: ano, či ne?
Euro v Česku: ano, či ne?
Euro v Česku: ano, či ne?
Euro v Česku: ano, či ne?
Euro v Česku: ano, či ne?
Euro v Česku: ano, či ne?
Euro v Česku: ano, či ne?
Euro v Česku: ano, či ne?
Euro v Česku: ano, či ne?
Euro v Česku: ano, či ne?
Euro v Česku: ano, či ne?
Euro v Česku: ano, či ne?
Euro v Česku: ano, či ne?
Euro v Česku: ano, či ne?
Euro v Česku: ano, či ne?
Euro v Česku: ano, či ne?
Euro v Česku: ano, či ne?
Euro v Česku: ano, či ne?
Euro v Česku: ano, či ne?
Euro v Česku: ano, či ne?
Euro v Česku: ano, či ne?
Euro v Česku: ano, či ne?
Euro v Česku: ano, či ne?
Euro v Česku: ano, či ne?
Euro v Česku: ano, či ne?
Euro v Česku: ano, či ne?
Euro v Česku: ano, či ne?
Euro v Česku: ano, či ne?
Euro v Česku: ano, či ne?
Euro v Česku: ano, či ne?
Euro v Česku: ano, či ne?
Euro v Česku: ano, či ne?
Euro v Česku: ano, či ne?
Euro v Česku: ano, či ne?
Euro v Česku: ano, či ne?
Euro v Česku: ano, či ne?
Euro v Česku: ano, či ne?
Euro v Česku: ano, či ne?
Euro v Česku: ano, či ne?
Euro v Česku: ano, či ne?
Euro v Česku: ano, či ne?
Euro v Česku: ano, či ne?
Euro v Česku: ano, či ne?
Euro v Česku: ano, či ne?
Euro v Česku: ano, či ne?
Euro v Česku: ano, či ne?
Euro v Česku: ano, či ne?
Euro v Česku: ano, či ne?
Euro v Česku: ano, či ne?
Euro v Česku: ano, či ne?
Euro v Česku: ano, či ne?
Euro v Česku: ano, či ne?
Euro v Česku: ano, či ne?
Euro v Česku: ano, či ne?

Recommended

Prezentace jana
Prezentace janaPrezentace jana
Prezentace janajanabrz
 
Závěrečný úkol KPI
Závěrečný úkol KPIZávěrečný úkol KPI
Závěrečný úkol KPIchaosak
 
Změny pravidel silničního provozu 2013
Změny pravidel silničního provozu 2013Změny pravidel silničního provozu 2013
Změny pravidel silničního provozu 2013wistariecz
 
Argumentace
ArgumentaceArgumentace
ArgumentaceGabriela Nováková
 
América precolombina
América precolombinaAmérica precolombina
América precolombinazlobivyvlk
 
Závěrečný úkol
Závěrečný úkolZávěrečný úkol
Závěrečný úkolAlena Kubíková
 
Feng-shui a firemní image
Feng-shui a firemní imageFeng-shui a firemní image
Feng-shui a firemní imageMichal Zachar - PEI
 
Adopci n pot_preliminar(1)
Adopci n pot_preliminar(1)Adopci n pot_preliminar(1)
Adopci n pot_preliminar(1)Juan Fernando Muñoz
 

Recommended

Prezentace jana
Prezentace janaPrezentace jana
Prezentace janajanabrz
 
Závěrečný úkol KPI
Závěrečný úkol KPIZávěrečný úkol KPI
Závěrečný úkol KPIchaosak
 
Změny pravidel silničního provozu 2013
Změny pravidel silničního provozu 2013Změny pravidel silničního provozu 2013
Změny pravidel silničního provozu 2013wistariecz
 
Argumentace
ArgumentaceArgumentace
ArgumentaceGabriela Nováková
 
América precolombina
América precolombinaAmérica precolombina
América precolombinazlobivyvlk
 
Závěrečný úkol
Závěrečný úkolZávěrečný úkol
Závěrečný úkolAlena Kubíková
 
Feng-shui a firemní image
Feng-shui a firemní imageFeng-shui a firemní image
Feng-shui a firemní imageMichal Zachar - PEI
 
Adopci n pot_preliminar(1)
Adopci n pot_preliminar(1)Adopci n pot_preliminar(1)
Adopci n pot_preliminar(1)Juan Fernando Muñoz
 
Rozšiřování eurozóny
Rozšiřování eurozónyRozšiřování eurozóny
Rozšiřování eurozónyEliška Třetinová
 
Závěrečný úkol - 13
Závěrečný úkol - 13Závěrečný úkol - 13
Závěrečný úkol - 13Kateřina Malá
 
Úkol 13
Úkol 13Úkol 13
Úkol 13Kateřina Malá
 
Newsletter_SEZ_číslo_224_nucené vysídlení_publikace_2.května2016
Newsletter_SEZ_číslo_224_nucené vysídlení_publikace_2.května2016Newsletter_SEZ_číslo_224_nucené vysídlení_publikace_2.května2016
Newsletter_SEZ_číslo_224_nucené vysídlení_publikace_2.května2016Ela Gerthnerova
 
Kaprálová_KPI_zaverecny ukol
Kaprálová_KPI_zaverecny ukolKaprálová_KPI_zaverecny ukol
Kaprálová_KPI_zaverecny ukolJana Kaprálová
 
Závěrečný úkol pavel juráš
Závěrečný úkol pavel jurášZávěrečný úkol pavel juráš
Závěrečný úkol pavel jurášPavel Juráš
 
Kpi závěrečný úkol
Kpi závěrečný úkolKpi závěrečný úkol
Kpi závěrečný úkolKaraKov
 
Pojem střední Evropa
Pojem střední EvropaPojem střední Evropa
Pojem střední Evropachris399813
 
Václav Klaus: CIForum 2013
Václav Klaus: CIForum 2013Václav Klaus: CIForum 2013
Václav Klaus: CIForum 2013China Investment Forum
 
Peter Gonda: Podstata, základné princípy ekonómie a ekonomického myslenia a i...
Peter Gonda: Podstata, základné princípy ekonómie a ekonomického myslenia a i...Peter Gonda: Podstata, základné princípy ekonómie a ekonomického myslenia a i...
Peter Gonda: Podstata, základné princípy ekonómie a ekonomického myslenia a i...Conservative Institute / Konzervatívny inštitút M. R. Štefánika
 
Peter Gonda: Peniaze a menový a bankový systém. Centrálne bankovníctvo a jeho...
Peter Gonda: Peniaze a menový a bankový systém. Centrálne bankovníctvo a jeho...Peter Gonda: Peniaze a menový a bankový systém. Centrálne bankovníctvo a jeho...
Peter Gonda: Peniaze a menový a bankový systém. Centrálne bankovníctvo a jeho...Conservative Institute / Konzervatívny inštitút M. R. Štefánika
 
Peter Gonda: Možnosti riešenia negatívnych externalít bez vládnych regulácií ...
Peter Gonda: Možnosti riešenia negatívnych externalít bez vládnych regulácií ...Peter Gonda: Možnosti riešenia negatívnych externalít bez vládnych regulácií ...
Peter Gonda: Možnosti riešenia negatívnych externalít bez vládnych regulácií ...Conservative Institute / Konzervatívny inštitút M. R. Štefánika
 
Charlotta Stern: How the Swedish labor market really works
Charlotta Stern: How the Swedish labor market really worksCharlotta Stern: How the Swedish labor market really works
Charlotta Stern: How the Swedish labor market really worksConservative Institute / Konzervatívny inštitút M. R. Štefánika
 
Daniel Klein: Adam Smith 300
Daniel Klein: Adam Smith 300Daniel Klein: Adam Smith 300
Daniel Klein: Adam Smith 300Conservative Institute / Konzervatívny inštitút M. R. Štefánika
 
Na obranu slobodného trhu
Na obranu slobodného trhuNa obranu slobodného trhu
Na obranu slobodného trhuConservative Institute / Konzervatívny inštitút M. R. Štefánika
 
Gonda: Východiská a odkazy ekonómie liberálnych ekonomických škôl
Gonda: Východiská a odkazy ekonómie liberálnych ekonomických škôlGonda: Východiská a odkazy ekonómie liberálnych ekonomických škôl
Gonda: Východiská a odkazy ekonómie liberálnych ekonomických škôlConservative Institute / Konzervatívny inštitút M. R. Štefánika
 
Rainer Zitelmann: Myths and Facts About Capitalism
Rainer Zitelmann: Myths and Facts About CapitalismRainer Zitelmann: Myths and Facts About Capitalism
Rainer Zitelmann: Myths and Facts About CapitalismConservative Institute / Konzervatívny inštitút M. R. Štefánika
 
Friedrich Hayek a Milton Friedman a ich prínos pre súčasnosť
Friedrich Hayek a Milton Friedman a ich prínos pre súčasnosťFriedrich Hayek a Milton Friedman a ich prínos pre súčasnosť
Friedrich Hayek a Milton Friedman a ich prínos pre súčasnosťConservative Institute / Konzervatívny inštitút M. R. Štefánika
 
Peter Gonda: Miesto klasickej ekonomickej školy a iných liberálnych ekonomick...
Peter Gonda: Miesto klasickej ekonomickej školy a iných liberálnych ekonomick...Peter Gonda: Miesto klasickej ekonomickej školy a iných liberálnych ekonomick...
Peter Gonda: Miesto klasickej ekonomickej školy a iných liberálnych ekonomick...Conservative Institute / Konzervatívny inštitút M. R. Štefánika
 
Gunther Schnabl: Inflation and Other Consequences of the ECB’s Monetary Policy
Gunther Schnabl: Inflation and Other Consequences of the ECB’s Monetary PolicyGunther Schnabl: Inflation and Other Consequences of the ECB’s Monetary Policy
Gunther Schnabl: Inflation and Other Consequences of the ECB’s Monetary PolicyConservative Institute / Konzervatívny inštitút M. R. Štefánika
 
David Friedman: Law, Economics and Liberty
David Friedman: Law, Economics and LibertyDavid Friedman: Law, Economics and Liberty
David Friedman: Law, Economics and LibertyConservative Institute / Konzervatívny inštitút M. R. Štefánika
 
Stefan Kolev: German Economic Model: Past and Present | CEQLS Lecture
Stefan Kolev: German Economic Model: Past and Present | CEQLS LectureStefan Kolev: German Economic Model: Past and Present | CEQLS Lecture
Stefan Kolev: German Economic Model: Past and Present | CEQLS LectureConservative Institute / Konzervatívny inštitút M. R. Štefánika
 

More Related Content

Similar to Euro v Česku: ano, či ne?

Závěrečný úkol - 13
Závěrečný úkol - 13Závěrečný úkol - 13
Závěrečný úkol - 13Kateřina Malá
 
Newsletter_SEZ_číslo_224_nucené vysídlení_publikace_2.května2016
Newsletter_SEZ_číslo_224_nucené vysídlení_publikace_2.května2016Newsletter_SEZ_číslo_224_nucené vysídlení_publikace_2.května2016
Newsletter_SEZ_číslo_224_nucené vysídlení_publikace_2.května2016Ela Gerthnerova
 
Kaprálová_KPI_zaverecny ukol
Kaprálová_KPI_zaverecny ukolKaprálová_KPI_zaverecny ukol
Kaprálová_KPI_zaverecny ukolJana Kaprálová
 
Závěrečný úkol pavel juráš
Závěrečný úkol pavel jurášZávěrečný úkol pavel juráš
Závěrečný úkol pavel jurášPavel Juráš
 
Kpi závěrečný úkol
Kpi závěrečný úkolKpi závěrečný úkol
Kpi závěrečný úkolKaraKov
 
Pojem střední Evropa
Pojem střední EvropaPojem střední Evropa
Pojem střední Evropachris399813
 

Similar to Euro v Česku: ano, či ne? (9)

Rozšiřování eurozóny
Rozšiřování eurozónyRozšiřování eurozóny
Rozšiřování eurozóny
 
Závěrečný úkol - 13
Závěrečný úkol - 13Závěrečný úkol - 13
Závěrečný úkol - 13
 
Úkol 13
Úkol 13Úkol 13
Úkol 13
 
Newsletter_SEZ_číslo_224_nucené vysídlení_publikace_2.května2016
Newsletter_SEZ_číslo_224_nucené vysídlení_publikace_2.května2016Newsletter_SEZ_číslo_224_nucené vysídlení_publikace_2.května2016
Newsletter_SEZ_číslo_224_nucené vysídlení_publikace_2.května2016
 
Kaprálová_KPI_zaverecny ukol
Kaprálová_KPI_zaverecny ukolKaprálová_KPI_zaverecny ukol
Kaprálová_KPI_zaverecny ukol
 
Závěrečný úkol pavel juráš
Závěrečný úkol pavel jurášZávěrečný úkol pavel juráš
Závěrečný úkol pavel juráš
 
Kpi závěrečný úkol
Kpi závěrečný úkolKpi závěrečný úkol
Kpi závěrečný úkol
 
Pojem střední Evropa
Pojem střední EvropaPojem střední Evropa
Pojem střední Evropa
 
Václav Klaus: CIForum 2013
Václav Klaus: CIForum 2013Václav Klaus: CIForum 2013
Václav Klaus: CIForum 2013
 

More from Conservative Institute / Konzervatívny inštitút M. R. Štefánika

More from Conservative Institute / Konzervatívny inštitút M. R. Štefánika (20)

Peter Gonda: Podstata, základné princípy ekonómie a ekonomického myslenia a i...
Peter Gonda: Podstata, základné princípy ekonómie a ekonomického myslenia a i...Peter Gonda: Podstata, základné princípy ekonómie a ekonomického myslenia a i...
Peter Gonda: Podstata, základné princípy ekonómie a ekonomického myslenia a i...
 
Peter Gonda: Peniaze a menový a bankový systém. Centrálne bankovníctvo a jeho...
Peter Gonda: Peniaze a menový a bankový systém. Centrálne bankovníctvo a jeho...Peter Gonda: Peniaze a menový a bankový systém. Centrálne bankovníctvo a jeho...
Peter Gonda: Peniaze a menový a bankový systém. Centrálne bankovníctvo a jeho...
 
Peter Gonda: Možnosti riešenia negatívnych externalít bez vládnych regulácií ...
Peter Gonda: Možnosti riešenia negatívnych externalít bez vládnych regulácií ...Peter Gonda: Možnosti riešenia negatívnych externalít bez vládnych regulácií ...
Peter Gonda: Možnosti riešenia negatívnych externalít bez vládnych regulácií ...
 
Charlotta Stern: How the Swedish labor market really works
Charlotta Stern: How the Swedish labor market really worksCharlotta Stern: How the Swedish labor market really works
Charlotta Stern: How the Swedish labor market really works
 
Daniel Klein: Adam Smith 300
Daniel Klein: Adam Smith 300Daniel Klein: Adam Smith 300
Daniel Klein: Adam Smith 300
 
Na obranu slobodného trhu
Na obranu slobodného trhuNa obranu slobodného trhu
Na obranu slobodného trhu
 
Gonda: Východiská a odkazy ekonómie liberálnych ekonomických škôl
Gonda: Východiská a odkazy ekonómie liberálnych ekonomických škôlGonda: Východiská a odkazy ekonómie liberálnych ekonomických škôl
Gonda: Východiská a odkazy ekonómie liberálnych ekonomických škôl
 
Rainer Zitelmann: Myths and Facts About Capitalism
Rainer Zitelmann: Myths and Facts About CapitalismRainer Zitelmann: Myths and Facts About Capitalism
Rainer Zitelmann: Myths and Facts About Capitalism
 
Friedrich Hayek a Milton Friedman a ich prínos pre súčasnosť
Friedrich Hayek a Milton Friedman a ich prínos pre súčasnosťFriedrich Hayek a Milton Friedman a ich prínos pre súčasnosť
Friedrich Hayek a Milton Friedman a ich prínos pre súčasnosť
 
Peter Gonda: Miesto klasickej ekonomickej školy a iných liberálnych ekonomick...
Peter Gonda: Miesto klasickej ekonomickej školy a iných liberálnych ekonomick...Peter Gonda: Miesto klasickej ekonomickej školy a iných liberálnych ekonomick...
Peter Gonda: Miesto klasickej ekonomickej školy a iných liberálnych ekonomick...
 
Gunther Schnabl: Inflation and Other Consequences of the ECB’s Monetary Policy
Gunther Schnabl: Inflation and Other Consequences of the ECB’s Monetary PolicyGunther Schnabl: Inflation and Other Consequences of the ECB’s Monetary Policy
Gunther Schnabl: Inflation and Other Consequences of the ECB’s Monetary Policy
 
David Friedman: Law, Economics and Liberty
David Friedman: Law, Economics and LibertyDavid Friedman: Law, Economics and Liberty
David Friedman: Law, Economics and Liberty
 
Stefan Kolev: German Economic Model: Past and Present | CEQLS Lecture
Stefan Kolev: German Economic Model: Past and Present | CEQLS LectureStefan Kolev: German Economic Model: Past and Present | CEQLS Lecture
Stefan Kolev: German Economic Model: Past and Present | CEQLS Lecture
 
Peter Gonda: Podstata, základné princípy ekonómie a ekonomického myslenia
Peter Gonda: Podstata, základné princípy ekonómie a ekonomického mysleniaPeter Gonda: Podstata, základné princípy ekonómie a ekonomického myslenia
Peter Gonda: Podstata, základné princípy ekonómie a ekonomického myslenia
 
Peter Gonda: Konkurencia, regulácia a európska ekonomická integrácia
Peter Gonda: Konkurencia, regulácia a európska ekonomická integráciaPeter Gonda: Konkurencia, regulácia a európska ekonomická integrácia
Peter Gonda: Konkurencia, regulácia a európska ekonomická integrácia
 
Peter Gonda: Možnosti riešenia sociálnych udalostí na báze osobnej zodpovednosti
Peter Gonda: Možnosti riešenia sociálnych udalostí na báze osobnej zodpovednostiPeter Gonda: Možnosti riešenia sociálnych udalostí na báze osobnej zodpovednosti
Peter Gonda: Možnosti riešenia sociálnych udalostí na báze osobnej zodpovednosti
 
Socializmus: podstata, ekonomická realita a dôsledky
Socializmus: podstata, ekonomická realita a dôsledkySocializmus: podstata, ekonomická realita a dôsledky
Socializmus: podstata, ekonomická realita a dôsledky
 
Peter Gonda: Peniaze a menový systém
Peter Gonda: Peniaze a menový systémPeter Gonda: Peniaze a menový systém
Peter Gonda: Peniaze a menový systém
 
Peter Gonda: Možnosti riešenia negatívnych externalít bez vládnych regulácií ...
Peter Gonda: Možnosti riešenia negatívnych externalít bez vládnych regulácií ...Peter Gonda: Možnosti riešenia negatívnych externalít bez vládnych regulácií ...
Peter Gonda: Možnosti riešenia negatívnych externalít bez vládnych regulácií ...
 
Peter Gonda: Možnosti riešenia negatívnych externalít bez vládnych regulácií ...
Peter Gonda: Možnosti riešenia negatívnych externalít bez vládnych regulácií ...Peter Gonda: Možnosti riešenia negatívnych externalít bez vládnych regulácií ...
Peter Gonda: Možnosti riešenia negatívnych externalít bez vládnych regulácií ...
 

Recently uploaded

Project Restart 2024: Karel Smutný - Specializace patří do 19. století
Project Restart 2024: Karel Smutný - Specializace patří do 19. stoletíProject Restart 2024: Karel Smutný - Specializace patří do 19. století
Project Restart 2024: Karel Smutný - Specializace patří do 19. stoletíTaste
 
Martina Košanová: Komunikace s problémovými uživateli knihoven
Martina Košanová: Komunikace s problémovými uživateli knihovenMartina Košanová: Komunikace s problémovými uživateli knihoven
Martina Košanová: Komunikace s problémovými uživateli knihovenÚISK FF UK
 
Project Restart 2024: Jiří Langr - Mytologie projektů
Project Restart 2024: Jiří Langr - Mytologie projektůProject Restart 2024: Jiří Langr - Mytologie projektů
Project Restart 2024: Jiří Langr - Mytologie projektůTaste
 
Project Restart 2024: Lenka Auerová - Budování holistické organizace
Project Restart 2024: Lenka Auerová - Budování holistické organizaceProject Restart 2024: Lenka Auerová - Budování holistické organizace
Project Restart 2024: Lenka Auerová - Budování holistické organizaceTaste
 
Project Restart 2024: Hana Březinová - Psychologické tipy pro práci s lidmi n...
Project Restart 2024: Hana Březinová - Psychologické tipy pro práci s lidmi n...Project Restart 2024: Hana Březinová - Psychologické tipy pro práci s lidmi n...
Project Restart 2024: Hana Březinová - Psychologické tipy pro práci s lidmi n...Taste
 
Project Restart 2024: Martin Vasquez - Inteligence je schopnost reagovat na z...
Project Restart 2024: Martin Vasquez - Inteligence je schopnost reagovat na z...Project Restart 2024: Martin Vasquez - Inteligence je schopnost reagovat na z...
Project Restart 2024: Martin Vasquez - Inteligence je schopnost reagovat na z...Taste
 
Project Restart 2024: Jan Řezáč - Nahradí AI projektové manažery?
Project Restart 2024: Jan Řezáč - Nahradí AI projektové manažery?Project Restart 2024: Jan Řezáč - Nahradí AI projektové manažery?
Project Restart 2024: Jan Řezáč - Nahradí AI projektové manažery?Taste
 
E-mail Date #2: Jan Krčmář - Retence a RFM: jak pomocí e-mailingu navýšit hod...
E-mail Date #2: Jan Krčmář - Retence a RFM: jak pomocí e-mailingu navýšit hod...E-mail Date #2: Jan Krčmář - Retence a RFM: jak pomocí e-mailingu navýšit hod...
E-mail Date #2: Jan Krčmář - Retence a RFM: jak pomocí e-mailingu navýšit hod...Taste
 
Project Restart 2024: Pavel Minář - Procesy pro lepší projekty
Project Restart 2024: Pavel Minář - Procesy pro lepší projektyProject Restart 2024: Pavel Minář - Procesy pro lepší projekty
Project Restart 2024: Pavel Minář - Procesy pro lepší projektyTaste
 

Recently uploaded (9)

Project Restart 2024: Karel Smutný - Specializace patří do 19. století
Project Restart 2024: Karel Smutný - Specializace patří do 19. stoletíProject Restart 2024: Karel Smutný - Specializace patří do 19. století
Project Restart 2024: Karel Smutný - Specializace patří do 19. století
 
Martina Košanová: Komunikace s problémovými uživateli knihoven
Martina Košanová: Komunikace s problémovými uživateli knihovenMartina Košanová: Komunikace s problémovými uživateli knihoven
Martina Košanová: Komunikace s problémovými uživateli knihoven
 
Project Restart 2024: Jiří Langr - Mytologie projektů
Project Restart 2024: Jiří Langr - Mytologie projektůProject Restart 2024: Jiří Langr - Mytologie projektů
Project Restart 2024: Jiří Langr - Mytologie projektů
 
Project Restart 2024: Lenka Auerová - Budování holistické organizace
Project Restart 2024: Lenka Auerová - Budování holistické organizaceProject Restart 2024: Lenka Auerová - Budování holistické organizace
Project Restart 2024: Lenka Auerová - Budování holistické organizace
 
Project Restart 2024: Hana Březinová - Psychologické tipy pro práci s lidmi n...
Project Restart 2024: Hana Březinová - Psychologické tipy pro práci s lidmi n...Project Restart 2024: Hana Březinová - Psychologické tipy pro práci s lidmi n...
Project Restart 2024: Hana Březinová - Psychologické tipy pro práci s lidmi n...
 
Project Restart 2024: Martin Vasquez - Inteligence je schopnost reagovat na z...
Project Restart 2024: Martin Vasquez - Inteligence je schopnost reagovat na z...Project Restart 2024: Martin Vasquez - Inteligence je schopnost reagovat na z...
Project Restart 2024: Martin Vasquez - Inteligence je schopnost reagovat na z...
 
Project Restart 2024: Jan Řezáč - Nahradí AI projektové manažery?
Project Restart 2024: Jan Řezáč - Nahradí AI projektové manažery?Project Restart 2024: Jan Řezáč - Nahradí AI projektové manažery?
Project Restart 2024: Jan Řezáč - Nahradí AI projektové manažery?
 
E-mail Date #2: Jan Krčmář - Retence a RFM: jak pomocí e-mailingu navýšit hod...
E-mail Date #2: Jan Krčmář - Retence a RFM: jak pomocí e-mailingu navýšit hod...E-mail Date #2: Jan Krčmář - Retence a RFM: jak pomocí e-mailingu navýšit hod...
E-mail Date #2: Jan Krčmář - Retence a RFM: jak pomocí e-mailingu navýšit hod...
 
Project Restart 2024: Pavel Minář - Procesy pro lepší projekty
Project Restart 2024: Pavel Minář - Procesy pro lepší projektyProject Restart 2024: Pavel Minář - Procesy pro lepší projekty
Project Restart 2024: Pavel Minář - Procesy pro lepší projekty
 

Euro v Česku: ano, či ne?

  • 1.
  • 2.
  • 3. O NDŘEJ K RUTÍLEK ( ED .) EURO V ČESKU: ANO, ČI NE? STUDIO ARX
  • 4. Vydání publikace inicioval poslanec Evropského parlamentu za ODS Hynek Fajmon a vyšla ve spolupráci se Skupinou Evropských konzervativců a reformistů. © Studio Arx, s. r. o., 2013 ISBN 978-80-86665-10-8
  • 5. PŘEDMLUVA Vážení čtenáři, titul této publikace – Euro v Česku: ano, či ne? – může leckomu v době, kdy se v eurozóně hraje o její vlastní přežití, připadat nepatřičný. Faktem ale zůstává, že Česká republika je i nadále „státem, na který se vztahuje výjimka“ a právní (ne nutně politický!) závazek přijmout euro, který na sebe Česko vzalo vstupem do Evropské unie, trvá. Oblast se společnou evropskou měnou se sice v posledních letech v důsledku �nanční, hospodářské a dluhové krize radikálně proměnila, všechny tyto změny však měly společného jmenovatele – regulaci. Ta navzdory názorům mnoha ekonomů výrazně zesílila, a jedním z „hitů“ poslední doby je tak například cíl vybudovat v EU široce de�novanou bankovní unii. To vše v praxi potvrzuje tezi Václava Klause, že evropské elity společnou měnu padnout nenechají, protože do projektu již nainvestovaly příliš mnoho politického kapitálu. Pro Česko to znamená, že pomíjet debatu o euru by bylo přinejmenším krátkozraké. Nehledě na to, že dění v eurozóně mělo a má přímý dopad i na českou ekonomiku, neboť na území s jednotnou měnou působí také největší obchodní partneři zdejších �rem. Předkládaný sborník, připravený pro Skupinu Evropských konzervativců a reformistů v Evropském parlamentu, tematicky navazuje na čtyři úspěšná vydání publikace Euro versus koruna, již editovala Ivana Pečinková a která vyšla v Centru 5
  • 6. pro studium demokracie a kultury. Tentokrát však nebylo cílem analyzovat příčiny krize eurozóny, vyplývající mimo jiné z politické podstaty projektu hospodářské a měnové unie, ale spíše její důsledky. Svorníkem obou publikací je jejich zaměření na Českou republiku, minimálně v tom smyslu, jak by česká politická reprezentace měla o závazku zavést v Čechách, na Moravě a ve Slezsku společnou evropskou měnu vůbec uvažovat. V mnohém tomu napomáhají i dva texty ze Slovenska, od Petera Gondy a Ivana Kuhna z Konzervativního institutu Milana Rastislava Štefánika. Slováci vstoupili do eurozóny v mimořádně turbulentní době a oba autoři na četných příkladech dokazují, že to mělo své nezanedbatelné důsledky. Současně ale nezastírají, že situace v Česku a na Slovensku nebyla a není ve všech klíčových parametrech shodná, a poukazují na to, že Češi by si měli umět sami vyhodnotit, zda je pro ně vstup do eurozóny natolik výhodný, aby dokázal převážit všechna negativa, která jsou s tímto krokem spojena. Sborník otevírá text S��������� J�������� shrnující a objasňující českou pozici k zavedení společné evropské měny. Autorka tvrdí, že vývoj posledních let dal České republice, která byla ve svém opatrném přístupu k euru „možná vnímána jako nejpesimističtější“, zapravdu, a konstatuje, že současné změny formálních i reálných pravidel fungování eurozóny jasně prokazují, že „tato měnová unie není tou, do které jsme se v roce 2004 zavázali vstoupit“. Proto je podle ní „závažnou otázkou, zda náš závazek – jednou v budoucnu euro přijmout – vůbec platí“. P���� G���� přináší podrobnou analýzu situace na Slovensku, a to nejen před vstupem země do eurozóny, ale – a to 6
  • 7. je zvláště cenné – po více než čtyřech letech jejího členství v „evropském měnovém experimentu“. Autor přesvědčivě argumentuje, že společná evropská měna Slovensku přinesla jen minimální výnosy a „vyšší a rostoucí dodatečné náklady“, což by mělo být pro rozhodování o euru v Česku i dalších státech EU s vlastní národní měnou dostatečným mementem. I��� K��� oba uvedené příspěvky doplňuje rozborem názorů Slováků a Čechů na přijetí eura a vysvětluje, proč jsou odlišné. Jedním z důvodů je podle autora i skutečnost, že v postojích Slováků se dodnes odrážejí dvě negativní zkušenosti s vlastní měnou – devalvace po rozpadu Československa a zavedení plovoucího kurzu v roce 1998. I proto se z nich stali „jedni z největších podporovatelů eura v rámci Evropské unie“. M����� S���� �exibilní režimy měnových kurzů navzdory interpretaci, která obstála na Slovensku, hájí a tvrdí, že česká koruna v průběhu �nanční a hospodářské krize let 2008–2009 obstála právě díky absenci �xního kurzu (vůči euru). Ten byl „destabilizujícím faktorem, který přispěl k růstu (nejen vnější) makroekonomické nerovnováhy“. Podle autora vedla v zemích eurozóny „neschopnost zvýšit reálné úrokové sazby nebo zhodnotit domácí měnu k in�ačním tlakům, růstu mezd a ztrátě konkurenceschopnosti“. Závěrečný text z pera M�������� C����� přináší nevšední úvahu na téma, co je to (měnová) stabilita a zda je žádoucí, jak často tvrdí i zastánci brzkého vstupu Česka do eurozóny. Autor tento názor nesdílí. Naopak poněkud ironicky konstatuje, že „značnou nestabilitu do kalkulací přínosů a nákladů vstupu do eurozóny vnášejí stabilizační balíčky“. 7
  • 8. Součástí přílohy jsou kromě blogového příspěvku Hynka Fajmona z dubna 2013 přehledné tabulky sumarizující pomoc EU a jejích členských států krachujícím zemím eurozóny včetně kalkulace, na kolik by to přišlo každého jednoho občana za předpokladu, že by úvěrované státy své půjčky nesplácely. Na dalších stranách jsou pak přehledné grafy vycházející z cenového monitoringu realizovaného od února do srpna 2013 ve vybraných supermarketech Tesco v Praze a v Bratislavě. Přestože sledované období je relativně krátké, grafy poměrně věrně zrcadlí určité trendy v Česku a na Slovensku a potažmo v eurozóně a mimo ni. Příloha byla připravena ve spolupráci s webem Držme se koruny (www.drzmesekoruny.cz). V České republice se v říjnu uskuteční předčasné parlamentní volby. Ty by měly být, stejně jako každé parlamentní volby, příležitostí k seriózní diskuzi o vztahu země k evropské integraci, a tedy i k eurozóně a euru. Zatím to však na příliš rozsáhlou a kvali�kovanou debatu nevypadá, protože česká politika se utápí v osobních útocích a vzájemném osočování. My předkládáme argumenty a trváme na tom, že mají být důkladně a nepředpojatě posouzeny. Neskrýváme přitom skeptický přístup a varujeme před jakýmkoliv „huráevropanstvím“. Kromě národních parlamentních voleb nás příští rok čekají také volby do Evropského parlamentu. A i v nich půjde o hodně. V mnoha směrech ještě daleko o více než ve volbách českých. Půjde o budoucnost celé Evropské unie, což je dnes entita s půl miliardou občanů. EU se nyní nenachází v dobré kondici. Proč tomu tak je, bude předmětem rozsáhlé diskuse. My jsme přesvědčeni o tom, že současná krize je způsobena 8
  • 9. špatnou regulací, zcela nesmyslnou ekologickou a klimatickou politikou a nadměrnou sociální politikou. Evropské státy žijí již velmi dlouho na dluh. S tím bude nutné přestat. Evropská politika potřebuje změnu. Věříme, že kniha, kterou držíte v rukou, je seriózním příspěvkem do české i evropské diskuse, a proto neváháme doporučit vám ji ke čtení. H���� F����� poslanec Evropského parlamentu za ODS O����� K������� editor 9
  • 10. 10
  • 11. ČESKÁ POZICE K PŘEVZETÍ EURA STANISLAVA JANÁČKOVÁ V roce 2004 se Česká republika zavázala, že se v budoucnu vzdá své osvědčené měny – české koruny – a přijme euro. Byla to podmínka našeho vstupu do Evropské unie, o který jsme řadu let usilovali a na který jsme se dlouhodobě připravovali. Stávající země EU dávaly jasně najevo, že ze závazku přijmout euro nebudou kandidátským zemím poskytovány žádné výjimky. Naopak. Přijetí do eurozóny bylo prezentováno jako významné privilegium, na které se rovněž budeme muset pečlivě připravit. Situace se ale podstatně změnila. O samotném přínosu našeho vstupu do EU v té době pochyboval jen málokdo. Mělo to být kýžené završení našeho „návratu do Evropy“. Nicméně otázka přijetí eura jako společné měny vyvolala v České republice přece jen složitější reakci. Českým ekonomům – a naštěstí i českým politikům – bylo od počátku jasné, že pro naše hladké fungování v eurozóně nebude stačit jen splnění maastrichtských kritérií. Poukazovali na to, že dalším problémem, a to pro obě strany, bude nižší ekonomická úroveň postkomunistických zemí ze střední Evropy – nižší HDP na hlavu provázený také výraznými rozdíly v cenové a mzdové úrovni. Nominální konvergence, jejíž kritéria byla stanovena v Maastrichtu, tedy bude muset být doprovázena také konvergencí reálnou, konvergencí v ekonomické úrovni. 11
  • 12. Od společné měny jsme neočekávali jen přínosy, uvědomovali jsme si i hrozící náklady. Po vzniku eura, stále ještě jako kandidátská země EU, jsme nevolili variantu navázat svou měnu pevně na euro, jak to formou „měnového výboru“ učinily pobaltské země. Neprosadily se zde ani úvahy některých kandidátských zemí obejít maastrichtská kritéria a zajistit si „rychlostní“ vstup do eurozóny. (Evropská centrální banka ostatně byla velmi explicitně proti jakémukoli „vniknutí“ kandidátských zemí ze střední Evropy do eurozóny zkratkou nebo zadními vrátky.) Naděje, že by rychlý vstup do eurozóny podstatně urychlil růst české ekonomiky a naši ekonomickou konvergenci se zeměmi EU, byla od počátku považována za velmi diskutabilní, a to především z hlediska teorie optimálních měnových zón.1 Ta říká, že aby země mohly používat společnou měnovou politiku, měly by mít navzájem synchronizovaný hospodářský cyklus a také shodně reagovat na vnější ekonomické šoky, kterým mohou být vystaveny – anebo mít alespoň velmi pružný pracovní trh, který nedostatek sladěnosti vykompenzuje. To nehovořilo ve prospěch našeho připojení k eurozóně. Jediným silným argumentem, uváděným pro rychlý vstup, byla česká zkušenost s měnovou krizí v roce 1997. Tvrdilo se, že převzetí eura by nebezpečí podobné krize automaticky odstranilo. Rozvoj obchodu, snížení transakčních nákladů a vyloučení kurzových výkyvů proti hlavním obchodním partnerům byly další argumenty ve prospěch přijetí eura. Všechny ale byly vyváženy vědomím závažných rizik. Rizika nebyla spatřována v nutnosti projít před vstupem do eurozóny celou standardní cestou přes vstup do EU, nejméně 12
  • 13. dvouleté členství v ERM II a splnění maastrichtských kritérií. Toto vše tehdy nebylo považováno za cíl, který by nebyl dosažitelný v řádu několika let po vstupu do EU. Česká republika měla tradičně nízkou in�aci a nebyla nadměrně zadlužená. Problémy nebyly očekávány ani v otázce našeho případného povinného setrvání ve �uktuačním pásmu ±15 % stanoveném pro ERM II. Jak původní československá koruna, tak i koruna česká, zavedená po měnové odluce od Slovenské republiky v únoru 1993, vykazovala pozoruhodnou míru krátkodobé i dlouhodobé kurzové stability vůči evropským měnám. V období 1991–1999 se její denní kurz vůči německé marce nikdy nevzdálil více než o 15 % od původní parity zavedené v lednu 1991. Ani při měnové krizi v květnu 1997 česká koruna tuto hranici nepřekročila – nejnižší depreciace činila zhruba 10 %. Česká ekonomika – na rozdíl od Polska či Maďarska – po dlouhá léta nepoužívala kurz coby permanentní nástroj na podporu konkurenceschopnosti. Nepotřebovala by tedy dlouhé čekání v ERM II, aby si otestovala, zde je schopna fungovat bez pravidelných, permanentních devalvací. (Spíše jsme očekávali opačný proces – reálnou apreciaci měny, pro kterou by nominální �xace kurzu nebyla ideální strategií; viz níže.) Jako zásadní problém se ale jevila otázka vhodnosti společné měnové politiky Evropské centrální banky pro českou ekonomiku. Již počáteční analýzy prováděné v České národní bance nasvědčovaly tomu, že svazek s eurozónou by pro ČR nepředstavoval optimální měnovou oblast. A to ani z hlediska synchronizace našeho hospodářského cyklu s hlavními zeměmi eurozóny, ani z hlediska tendencí k asymetrickým šokům, ani 13
  • 14. z hlediska dostatečné �exibility, například �exibility českého trhu práce, která by měla celkovou nesladěnost zmírňovat. Ani transmisní mechanismus měnové politiky v ČR nejevil dostatečnou shodu s mechanismy typickými pro vyspělé země EU. Navíc zde byl velký rozdíl cenových hladin, který vyvolával otázku, zda by vstup ČR do eurozóny neznamenal rychlé vzedmutí in�ace, kterému by úrokové sazby, společně nastavované pro celou eurozónu, nedokázaly čelit. Právě na rozdíl cenových hladin se zaměřila také řada studií prováděná na vládní úrovni, takže vládní stanovisko nalezlo shodu se stanoviskem ČNB – v tom smyslu, že na rychlý vstup do eurozóny není česká ekonomika připravena. Zatímco relativní ekonomická úroveň ČR činila v roce 1999 59 % průměru EU, její relativní cenová úroveň byla na 39 % průměru EU.2 Bylo zřejmé, že bude muset docházet ke konvergenci cenových hladin jak před, tak i po vstupu do EU, a že tento proces by před rychle následujícím vstupem do měnové unie nebyl dokončen. Ostatně obdobná byla situace i v ostatních kandidátských zemích, které také měly podstatně nižší relativní ekonomickou úroveň i cenovou hladinu, než byl průměr EU. „Dohánějící“ země, které si ponechají vlastní měnu s plovoucím kurzem, mají tu výhodu, že v nich konvergence cenových hladin nemusí probíhat jen přes vyšší in�aci, nýbrž má k dispozici dvě cesty, dva kanály. Jedním je in�ační diferenciál, v tomto případě vůči průměru EU nebo eurozóny. Druhou, výhodnější cestou je nominální zhodnocování kurzu měny (vůči euru). Tyto dvě cesty pak spolu dohromady tvoří proces tzv. reálné apreciace měny (reálného zhodnocování neboli růstu 14
  • 15. relativní cenové hladiny dané země). Českým ekonomům bylo jasné, že po vstupu do ERM II, a zejména do eurozóny, by byl kurz nevratně za�xován a konvergence cenových hladin by již nemohla jít cestou nominální apreciace koruny, nýbrž by probíhala plně prostřednictvím nebezpečně vysokých in�ačních diferenciálů. Byli zde samozřejmě také ekonomové, kteří nebezpečí vyšší in�ace popírali nebo případné vyšší in�ační diferenciály nepovažovali za vážný problém. Jiní naopak poukazovali na to, že hrozící velký in�ační diferenciál vůči průměru eurozóny by v případě našeho předčasného vstupu byl problémem nejen pro nás, ale i pro eurozónu samotnou. Tento postřeh se později ukázal jako takřka prorocký – když vypukla krize eurozóny, v níž právě přetrvávající in�ační diferenciály mezi členskými zeměmi sehrály jednu z klíčových rolí. PŘEHODNOCOVÁNÍ JÍZDNÍCH ŘÁDŮ Česká republika byla ve svém opatrném přístupu k euru možná vnímána jako nejpesimističtější, rozhodně však nebyla sama. Již dva roky po přijetí postkomunistických zemí do EU bylo jasné, že původní nadšení pro rychlé přijetí eura je v některých státech pomalu nahrazováno větší mírou realismu. Tomu odpovídaly i původní a nové termíny přijetí eura, případně neochota nový termín vůbec vyhlašovat. Následující tabulka ukazuje situaci z podzimu roku 2006. 15
  • 16. Tabulka 1: Očekávaná data vstupu do eurozóny (říjen 2006) Země Původní termín Nový termín Česká republika 2010 ? Estonsko 2007 2010 Kypr 2008 2008 Litva 2006 ? Lotyšsko 2007 2010 Maďarsko Malta 2014 2008 Polsko 2008–2009 2012 Slovensko 2009 2009 Slovinsko 2007 2007 Z dnešního pohledu se i některé „odsunuté“ termíny jeví jako málo realistické. Ze zemí uvedených v tabulce se vstup do eurozóny skutečně zdařil Slovinsku v roce 2007, poté Kypru a Maltě v roce 2008, v roce 2009 vstoupila Slovenská republika a v roce 2011 Estonsko. Lotyšsko má vstoupit v roce 2014. Ostatní země jednak stále nesplňují maastrichtská kritéria, jednak mnohé z nich dnes s přijetím eura silně váhají. Brzy po „spuštění“ společné měny začalo být jasnozřivějším analytikům zřejmé, že míra vzájemné konvergence členských zemí eurozóny, nastavená maastrichtskými kritérii, nepostačuje a že další, následná konvergence již neprobíhá. V eurozóně se brzy vytvořily dvě odlišné skupiny zemí, z nichž jedna měla in�aci prakticky trvale nad průměrem eurozóny, druhá trvale pod průměrem. V letech 2001–2005 do prvé, nízkoin�ační skupiny 16
  • 17. patřilo Německo, Rakousko, Belgie a Francie. Druhá skupina zemí s nadprůměrnou in�ací zahrnovala vedle Irska zejména jižní země eurozóny – Španělsko, Řecko, Portugalsko, Itálii. Dlouhodobé přetrvávání kladných nebo záporných in�ačních diferenciálů u stále stejných zemí už tehdy ukazovalo, že každá z obou skupin by fakticky potřebovala jinou měnovou politiku. Některé členské země nebyly schopny udržet si zdravé veřejné �nance. Euro také nepřineslo očekávané urychlení růstu. Naopak. Eurozóna rostla pomaleji než zbytek Evropské unie. Česká republika jako adept přijetí eura si brzy musela položit otázku, kdy a za jakých podmínek pro ni bude vstup do eurozóny skutečně výhodný. Maastrichtská kritéria zjevně nestačí. Zaprvé nezajistila další vzájemnou konvergenci zemí po jejich vstupu do eurozóny. Zadruhé jsou to kritéria formulovaná zvenčí. Adept na vstup potřebuje také opačný pohled – potřebuje svá vlastní kritéria pro posouzení výhodnosti přijetí eura. V České republice to byl jako první Václav Klaus, který již v prosinci 2005 problém vlastních a cizích kritérií jasně formuloval. Konstatoval, že česká vláda zatím nepředstavila kritéria, která by vstup ČR do eurozóny posoudila z našeho hlediska – z hlediska nákladů a přínosů pro českou ekonomiku. Nikoli z hlediska „maastrichtského“, které je přesně opačné (zkoumá, zda náš vstup nepoškodí ty ekonomiky, které v eurozóně již jsou). Václav Klaus se tak postavil do čela sílícího proudu, který požadoval, abychom budoucí vstup hodnotili důsledně podle svých vlastních kritérií. Jeho varování ovšem tehdy nepadala na úrodnou půdu. I nadále patřilo k dobrému tónu projevovat nadšení pro euro a porovnávat nás pouze s maastrichtskými 17
  • 18. kritérii. Na druhé straně ale v České republice – na rozdíl od Slovenska – nebyla vidina splnění maastrichtských kritérií natolik přitažlivá, aby se pod jejím tlakem dosáhlo zdravých veřejných �nancí. České vlády se na přijetí eura slovně stále pilně připravovaly, jejich skutky v oblasti veřejných rozpočtů ale byly s tímto cílem v naprostém rozporu. Nutno přiznat, že hospodářská situace Českou republiku k rychlému přijetí eura nijak nenutila. Česká národní banka měla in�aci pevně pod kontrolou. Naše relativní ekonomická úroveň rostla a táhla za sebou také růst relativní cenové hladiny. Ten probíhal cestou pozvolné nominální apreciace kurzu, která neohrožovala naši vnější rovnováhu. Podnikatelé byli schopni se s ní vyrovnat zvyšováním produktivity. Obchodní bilance nebyla ohrožena, export dále fungoval jako významný tahoun růstu ekonomiky. Mnozí podnikatelé samozřejmě volali po jistotě, kterou by jim poskytl pevně za�xovaný kurz, a po budoucí úspoře transakčních nákladů díky používání eura. Bylo však jasné, že jakmile by po za�xování kurzu začal probíhající proces reálné apreciace plynout jen in�ačním kanálem, čelili by podnikatelé opět – v jiné podobě – nestabilnímu prostředí s nebezpečím mzdově-in�ační spirály. Kromě toho analýzy sladěnosti české ekonomiky s eurozónou, které pravidelně zpracovávala Česká národní banka, stále ukazovaly na nedostatečnou sladěnost a vybízely k opatrnosti. 18
  • 19. DESET LET EURA V roce 2008 oslavila Evropská centrální banka a s ní i celá Evropská unie trochu předčasně výročí deseti let eura (ve skutečnosti tehdy uplynulo deset let od založení ECB, což byl poslední krok k zavedení eura od 1. ledna 1999 pro bezhotovostní platby a od 1. ledna 2002 i ve formě bankovek a mincí). Samotná ECB se své role zhostila poměrně dobře. Vytvořila si fungující strategii měnové politiky, při pohledu na eurozónu jako celek se jí dařilo držet pod kontrolou in�aci, v mezinárodním měřítku se euro stalo uznávanou měnou. Hlavní slabinou eurozóny byl nedostatek hospodářského růstu. Zatímco evropští politici si od eura slibovali urychlení růstu, ve skutečnosti došlo naopak – v porovnání s předchozími třemi desetiletími – k jeho zpomalení. V období 2000–2007 kleslo tempo růstu eurozóny v průměru na 2 % ročně. Tabulka 2: Růst HDP v zemích eurozóny (EU-12, v %, stálé ceny) 1971–1980 1981–1990 1991–1999 2000–2007 3,3 2,4 2,3 2,0 Pramen: Evropská centrální banka (1971–1999), Eurostat (2000–2007) Při pohledu dovnitř eurozóny se ale naskytl ještě daleko varovnější obraz. V eurozóně stále přetrvávaly dvě jasně vypro�lované skupiny zemí, z nichž jedna vykazovala stabilní tendenci k podprůměrné in�aci, druhá naopak měla in�aci prakticky trvale nad průměrem. Téměř polovina zemí přestala krátce 19
  • 20. po zavedení eura plnit maastrichtské in�ační kritérium (např. v období 2000–2006 to bylo Irsko, Španělsko, Řecko, Portugalsko, Nizozemsko a Lucembursko). Tytéž země, s výjimkou Nizozemska, vykazovaly také nadprůměrná tempa růstu HDP – ovšem vzhledem k vyšší in�aci jim hrozila postupná ztráta konkurenceschopnosti. Na druhém pólu eurozóny stály země jako Německo, Francie, Belgie, Rakousko – s nižší in�ací, ale také pomalým růstem HDP. Svědčilo to o tom, že různé ekonomiky eurozóny potřebovaly rozdílnou měnovou politiku a že vývoj k optimální měnové oblasti zatím zůstal v nedohlednu. Varovný byl vývoj ve Slovinsku, které přistoupilo k eurozóně v lednu 2007, poté mu vzrostla in�ace z 1,6 % před vstupem na 5,7 % na konci prvého roku členství a dále na 6,9 % v březnu 2008. A to přesto, že jeho relativní cenová hladina při vstupu se již blížila 80 % průměru eurozóny. I analytici, kteří první desetiletí eura hodnotili výhradně pozitivně, připouštěli, že eurozóna dosud neprošla závažnou krizí, která by společnou měnu prověřila. Od politiků zatím zaznívaly pouze osvědčené výzvy k větší �skální disciplíně, ke zdokonalení Paktu stability a růstu a k rozhodnějším strukturálním reformám. Volalo se po zlepšení fungování trhů práce a připouštěla se potřeba „začít více pracovat“ (zvýšit pracovní participaci obyvatelstva). Raději se ale mlčelo o tom, že mnohé z problémů eurozóny nevyhnutelně přináší sama společná měna zavedená pro nehomogenní skupinu zemí, z nichž každá by potřebovala jiné úrokové sazby a jiný vývoj kurzu. 20
  • 21. NÁSTUP KRIZE Světová ekonomická situace se v průběhu prvého desetiletí existence eura zásadně měnila a komplikovala. O své místo na slunci se přihlásily velké země jako Čína, Indie a Brazílie, zostřila se mezinárodní konkurence. Bruselští úředníci ovšem za nejvýznamnější celosvětovou agendu vyhlásili boj s klimatickými změnami, čímž položili základ k dalšímu poklesu konkurenceschopnosti ekonomik EU. Ve světové ekonomice již mezitím tikala časovaná bomba – velké globální nerovnováhy. Na jedné straně Spojené státy jako čistý dovozce zboží a kapitálu s dvojím de�citem (obchodní bilance a státního rozpočtu), jako země žijící si „nad poměry“. Na straně druhé země typu Číny životně závislé na vývozu zboží do USA a ochotné v zájmu udržení hodnoty svých dolarových rezerv �nancovat jakkoli velké schodky amerického rozpočtu. Dlouho se věřilo, že Spojené státy jsou do své pozice vlastně tlačeny okolím, že fungují jako bezpečný přístav pro zahraniční �nanční investice a že tuto „peněžní záplavu“ budou po neomezenou dobu schopny efektivně zhodnocovat. To se ukázalo jako iluzorní, když ve Spojených státech vypukla �nanční krize a vzápětí se přelila i do Evropy. Zemím Evropské unie se vymstilo, že stejně jako USA byly zvyklé žít na dluh, že svůj růst podporovaly rostoucími schodky veřejných rozpočtů. Finanční krize v mnoha zemích EU otřásla bankovními systémy, ještě více zvýšila vládní dluhy a byla následována vážnou a dlouhou ekonomickou recesí. Finanční a dluhová krize zvláště těžce zasáhla eurozónu a odhalila všechny její vnitřní nerovnováhy. Za deset let své 21
  • 22. existence vytvořila společná měna velké rozdíly v konkurenceschopnosti a silnou vzájemnou zadluženost mezi severem a jihem eurozóny. Kumulované in�ační diferenciály za dobu existence eura byly v některých zemích velmi značné (ty největší ukazuje tabulka 3) a nemohly se v konkurenceschopnosti neprojevit. Tabulka 3: In�ační diferenciály a konkurenceschopnost v eurozóně Země Kumulativní in�ační diferenciál (1999– 2009, v procentních bodech proti průměru eurozóny) Konkurenceschopnost (místo ve světě, 2010, podle globálního indexu konkurenceschopnosti) Finsko -6,82 7 Německo -5,72 5 Francie -2,75 15 Rakousko -2,64 18 Řecko +12,11 83 Španělsko +9,57 42 Irsko +8,69 29 Portugalsko +6,05 46 Pramen: Evropská centrální banka, Světové ekonomické fórum Jižnímu křídlu eurozóny se nepodařilo kompenzovat vyšší míru in�ace předstihem v růstu produktivity. Výsledkem bylo výrazné zhoršení konkurenceschopnosti a propad obchodních bilancí vůči severu. Sever byl naopak tlačen až k de�ačnímu 22
  • 23. pásmu a byl nucen nahrazovat nedostatek domácího růstu silnou orientací na export, hodně soustředěný právě do jižních zemí eurozóny. Pro sever nebyla rostoucí konkurenceschopnost jen výhodou. Německo za svou exportní výkonnost platilo poklesem reálných mezd, navíc mu zároveň odtékal kapitál, mimo jiné právě na jih eurozóny, namísto toho, aby byl využit k urychlení německého růstu. Jih bohužel nedokázal tento příliv kapitálu produktivně využít. V první vážné krizi tak eskalovaly všechny problémy plynoucí z faktu, že pro společnou měnu eurozóna byla (a stále je) příliš heterogenní oblastí. De�city obchodu byly v jižních zemích eurozóny �nancovány růstem dluhů. Podpořeno to bylo nízkými úrokovými sazbami, na které nebyly tyto ekonomiky předtím dlouhodobě nastavené. Zvláště nízké zde byly reálné úrokové sazby (jednotné sazby ECB minus zdejší vyšší in�ace). V Řecku a Portugalsku se zadlužovaly především vlády, ve Španělsku a Itálii také soukromý a bankovní sektor prostřednictvím úvěrové expanze. Všude vznikaly realitní bubliny. Přelití �nanční krize z USA pak �nanční trhy upozornilo, že eurozónu skutečně nelze brát jako jednotnou oblast se stejnou mírou rizika. Trhy začaly diferencovat a jižní země byly konfrontovány s hrozbou bankrotu v důsledku nemožnosti �nancovat své vládní dluhy za únosný úrok. ZÁSADNÍ ZMĚNA PRAVIDEL Výsledky jsou známé: záchranné balíčky pro Řecko a další země, trvalé záchranné fondy, přeměna měnové unie v unii 23
  • 24. „transferovou“, vzájemné ručení za vládní dluhy, nákupy vládních dluhopisů Evropskou centrální bankou. Jde o postupnou sérii kroků, které ve výsledku zásadně mění původní charakter eurozóny a celou její legislativní konstrukci. Opuštěn byl zákaz tzv. bail-outu, tedy smluvní ustanovení, které zakazovalo, aby jedny země platily vládní dluhy zemí jiných (nebo za ně ručily). Evropská centrální banka nákupy vládních dluhopisů a dalšími kroky prakticky spáchala největší hřích centrálních bank – začala neomezeně tisknout peníze. Dalším krokem bylo schválení tzv. �skálního paktu, který dává Bruselu větší pravomoci ovlivňovat �skální politiky členských zemí. Následovalo částečné schválení dalšího balíčku opatření – bankovní unie, v podstatě nového, dalšího kanálu pro transfery. Potvrzuje se vývoj, před kterým již dávno varoval český prezident Václav Klaus – tedy posun od měnové unie k unii �skální a nakonec k unii politické. Ke všemu navíc dochází „shora“, bez toho, aby politici dali občanům reálnou možnost se ke způsobu „záchrany eurozóny“ vyjádřit. Způsob řešení krize eurozóny hrozí přinést ještě více škod než krize samotná. Hrozí nárůstem kon�iktů mezi platícím severem na jedné straně a jihem, který je „zvenčí“ nucen k utahování opasků, na straně druhé. Hrozí ztrátou důvěry voličů ve své politické představitele a nárůstem extremistických hnutí. Pro Českou republiku z toho plynou další důvody, proč euro alespoň v nejbližších letech nepřijímat. Vzhledem k naší otevřenosti a silným obchodním svazkům zejména s Německem jsme sice do značné míry součástí stejného hospodářského prostoru, nejsme ale zatím na stejné ekonomické úrovni. Také 24
  • 25. my si musíme přísně hlídat konkurenceschopnost. V posledním desetiletí naše ekonomická úroveň a produktivita rostla – a s ní také naše relativní cenová hladina. Díky �exibilnímu kurzu koruny se to ale dělo zhodnocováním koruny, nikoli vyšší in�ací jako v Řecku a dalších zemích. Koruna také fungovala jako významná pojistka: vždy tu byla možnost, aby v případě problémového vývoje kurz koruny oslabil, a posílil tak naši konkurenceschopnost. Tato pojistka byla skutečně využita, jakmile se krize eurozóny prostřednictvím našich obchodních vazeb přelila i do české ekonomiky. Cesta vlastní měny s pružným kurzem se jasně ukázala jako méně riziková než přijetí měny společné. A tak to ještě po dlouhou dobu zůstane. Pokud se česká vládní politika výrazně nezmění, jsme na dobré cestě stlačit de�cit veřejných �nancí pod 3 % HDP, a přiblížit se tak k plnění maastrichtských kritérií. Naše relativní cenová hladina ovšem stále leží pod 74 % průměru eurozóny (73,5 % podle posledního údaje za rok 2011). Také nejnovější analýza sladěnosti naší ekonomiky s eurozónou, kterou zpracovala v prosinci 2012 Česká národní banka, ve prospěch brzkého přijetí eura nesvědčí. Poslední události navíc přinesly ještě další, dokonce podstatnější důvod k váhání nad přijetím eura. V eurozóně došlo k něčemu, co by se dalo nazvat změnou pravidel v průběhu hry. Byla opuštěna zásada, že každá země je odpovědná za své dluhy. Oba záchranné balíčky se tváří jako půjčky nebo záruky, zúčastnění však těžko mohou čekat, že budou někdy plně splaceny. Zároveň jde o vytloukání klínu klínem – zachránci si na půjčky Řecku a dalším zemím musejí sami půjčit. Do budoucna 25
  • 26. to vytváří ohromný morální hazard. Vlády a politické strany už se nebudou muset ohlížet na otázku, zda jim �nanční trhy na jejich populistické kupování hlasů voličů vůbec půjčí a jaký budou požadovat úrok. Pokud trhy jejich rozmařilost odmítnou za přijatelný úrok �nancovat, obrátí se prostě s žádostí o pomoc na ostatní členy eurozóny. A řecký scénář se bude opakovat. Předluženost jedné země donutí všechny ostatní se ještě více zadlužit, dluhy tak budou plodit další dluhy a výsledkem bude jen rostoucí zadluženost celé eurozóny a oslabení důvěryhodnosti eura. Důvěryhodnost ztrácí také Evropská centrální banka, když se ve špatně zastřené podobě nechala dotlačit k tisknutí peněz. Krátkodobě tyto kroky dokázaly �nanční trhy uchlácholit. Dlouhodobý efekt však bude velmi problematický. Koneckonců �nanční trhy byly nedůvěřivé oprávněně: bez možnosti devalvovat národní měny bude muset jít náprava na jihu jinou, bolestivější cestou. Ale bude jižní křídlo schopno „vnitřní devalvace“, například snížení mezd až o 25 %? A co se stane v delším časovém horizontu? Problém přílišné heterogenity eurozóny přetrvává. Obchodní a �nanční nerovnováhy se budou opakovat a vracet. Hledání viníka jednou na straně „lehkomyslného jihu“, podruhé na straně Německa, které eurozónu „využívalo jako svůj trh“ se pohybuje jen po povrchu věcí. Viníkem je společná měna a společná měnová politika pro příliš heterogenní skupinu zemí. Poněkud opožděně dnes působí volání Německa a Francie po přísnějším dodržování �skální disciplíny, které vyústilo v přijetí tzv. �skálního paktu neboli smlouvy o stabilitě, koordinaci a řízení. Právě Německo a Francie se totiž v minulosti 26
  • 27. zasloužily o to, aby pravidla původního Paktu stability byla zmírněna. Nyní stály tytéž země v čele dohody, která dala bruselským úředníkům pravomoc de facto schvalovat státní rozpočty zemí eurozóny. Tím se přenáší další část národní suverenity do Bruselu. Fiskální pakt mimo jiné stanoví pravidlo, že strukturální de�cit veřejných �nancí by neměl v žádném roce překročit 0,5 % HDP. Za nedodržení tohoto limitu hrozí sankce až do výše jednoho promile (0,1 %) HDP příslušné země, pokud kvali�kovaná většina zemí (která se neobejde bez Německa a Francie) nerozhodne jinak. Strukturální de�cit navíc není přímo pozorovatelný – je to odvozená veličina, kterou musí spočítat Evropská komise a která závisí též na (ne)uznání „jednorázových mimořádných faktorů“. Evropská komise také na individuální bázi, podle svých vlastních demogra�ckých odhadů, pro každou zemi zvlášť rozhodne, jaký časový prostor jí pro splnění kritéria poskytne. Fiskální pakt je tedy ve skutečnosti postaven tak, aby umožnil Evropské komisi se souhlasem Německa a Francie určovat �skální politiku ostatních zemí eurozóny. To však může vyvolat silné kon�ikty, zvláště když většina zemí eurozóny má ke splnění podmínek �skálního paktu ještě hodně daleko. A časový prostor, který pro plnění dostanou, dosti zásadně ovlivní jejich ekonomickou situaci. Členské země Evropské unie, které nejsou členy eurozóny, dostaly možnost se k �skálnímu paktu dobrovolně připojit. Česká vláda se rozhodla, že se k němu nepřipojí. Deklarovala, že namísto toho bude proti vládním dluhům postupovat sama, a to ještě přísněji. Slíbila prosadit do české legislativy tzv. �nanční ústavu, která omezí růst vládního dluhu. Je však již 27
  • 28. zřejmé, že získání souhlasu opozice bude vyžadovat zmírnění původně zamýšlených přísných pravidel. Česká ekonomika se sice, přes trvající recesi, zdá být na dobré cestě ke snížení ročních de�citů veřejných �nancí pod 3 % HDP, to ale zároveň znamená, že naše zadlužování pokračuje. Tím nejsme v rámci EU bohužel žádnou výjimkou. Opatrný postoj zaujímá česká vláda, a zejména Česká národní banka, také k případnému členství v dalším projektu eurozóny – v bankovní unii. Český bankovní sektor je zdravý, má vysokou kapitálovou přiměřenost a dostatečnou likviditu. Největší české banky jsou však bez výjimky dceřinými společnostmi zahraničních bank, celý sektor je z více než 90 % v zahraničních rukou. Pro českou ekonomiku je velmi důležité, aby Česká národní banka měla možnost bránit odčerpávání likvidity z domácích bank do jejich zahraničních „matek“ nebo jiným formám účasti domácích bank na řešení potíží bank v zahraničí. Není zde také zájem, aby se český fond pojištění vkladů podílel na sanaci cizích bank. Právě to je ale jedním z hlavních záměrů bankovní unie – odlehčit vládám od břemene záchrany „svých“ bank pomocí transferů bankovních peněz ze zahraničí. Šlo by o trvalý mechanismus transferů od obezřetných bank k těm málo obezřetným, což by znamenalo silný morální hazard. Česká vláda tento projekt v rámci EU nevetovala, ale nepřipojila se k němu a zároveň žádá příslušné záruky, pokud jde o jeho možné dopady na české bankovnictví. 28
  • 29. UDRŽET PROJEKT ZA KAŽDOU CENU? Veškeré přijaté i načrtnuté kroky k záchraně eurozóny před rozpadem zatím nasvědčují tomu, že nejpravděpodobnější variantou budoucího vývoje je zachování eurozóny ve stávajícím složení (plus Lotyšsko), ovšem s novými pravidly, která umožní vzájemné přesouvání dluhů pomocí záruk a �skálních transferů, pomocí monetizace vládních dluhů Evropskou centrální bankou a nakonec i pomocí transferů �nančních prostředků bank. Jde o kroky k zastřené �skální unii. Plnohodnotná �skální unie s jednotným daňovým a sociálním systémem a centrálním (federálním) rozpočtem ovšem může jen těžko existovat bez unie politické, pro kterou politikům chybí podpora ze strany občanů. K přijetí politické unie se eurozóna sotva brzy dopracuje, pokud by nechtěla brutálně potlačit demokratické principy rozhodování o dalším průběhu integrace. Proto zatím vzniká přechodný mechanismus, který má umožnit transfery �nančních prostředků až poté, co se vnitřní problémy silně vyhrotí. Směr transferů zůstane velmi speci�cký – od disciplinovanějších k méně disciplinovaným, od pomaleji rostoucích zemí k těm, které prošly boomem růstu na dluh, od spořivých věřitelských zemí k zemím, kde se zadlužení vlád či soukromého sektoru stane neudržitelným. Výhoda pro nedisciplinované je jen zdánlivá – i s �nanční pomocí je náprava vyhrocených problémů vždy bolestivější než jejich včasné rozpoznání a prevence. Potlačení varovných signálů, plynoucí z odstranění vzájemných měnových kurzů, je tak nakonec nákladem pro všechny. 29
  • 30. Náklady udržování eurozóny budou vysoké zejména z hlediska brzdění hospodářského růstu. Přerozdělování bohatství od efektivnějších k méně efektivním se nutně stane překážkou jeho tvorby. Už dnes je paradoxní, že i chudší země jako Slovensko má platit na bohatší členy – Řecko, Irsko. Povede to k pomalejšímu růstu eurozóny i jejího okolí. Vedoucí představitelé eurozóny však do projektu nainvestovali už tolik politického kapitálu, že se domnívají, že nemohou couvnout a dovolit, aby se země trpící ztrátou konkurenceschopnosti zachránily vystoupením z měnové unie – ku prospěchu i ostatních členů. Důsledkem bude, že eurozóna (a tedy i Evropská unie) zůstane i nadále nejpomaleji rostoucím regionem světa, se snižující se konkurenceschopností a postupným zaostáváním. Pokud se eurozóna nerozpadne, bude přes periodicky se opakující krizové situace nakonec směřovat k plnohodnotné �skální unii ovládané z jediného centra, a tedy i k unii politické. Ovšem rozpory v eurozóně a zájmové kon�ikty jsou velmi silné. Je velkou otázkou, zda Německo bude dlouhodobě snášet neopodstatněné kritiky své exportně výkonné ekonomiky a svých přebytků platební bilance, a hlavně, do kdy němečtí občané budou ochotni platit dluhy jiných členů eurozóny. Česká vláda zatím nevetovala žádný z kroků, kterými si eurozóna vytváří svá nová pravidla. Nepožadovala za svůj souhlas ani právo tzv. opt outu, tedy možnost připojit se k těm zemím EU, které závazek přijetí eura již na počátku odmítly. Vláda v podstatě dává najevo postoj „nebudeme blokovat změny, které se nás zatím netýkají“. Předseda české vlády a zároveň šéf jedné ze stran současné vládní koalice však konstatoval, že eurozóna se 30
  • 31. natolik změnila, že pokud bude jeho strana v době případného přijetí eura ve vládě, uspořádá k tomuto kroku referendum. Takový příslib jedné, byť silné politické strany samozřejmě není žádnou zárukou, že k referendu skutečně dojde. Svědčí však o tom, že čeští politici nemohou ignorovat převažující názor českých voličů. A postoj českých voličů k případnému vstupu do eurozóny je dnes výrazně negativní. Současné změny jak formálních, tak reálných pravidel fungování eurozóny jasně prokazují, že tato měnová unie není tou, do které jsme se v roce 2004 zavázali vstoupit. Již realizované a připravované změny zásadním způsobem mění situaci a cílí na vytvoření �skální unie. Je proto závažnou otázkou, zda náš závazek – jednou v budoucnu euro přijmout – vůbec platí. Náklady problémového vývoje v eurozóně nepřímo neseme i my v podobě nižší prosperity celé EU a poneseme je i nadále – jen budou přece jen o něco nižší, pokud se nám alespoň podaří neplatit cizí dluhy. Další vývoj vztahu České republiky ke vstupu do eurozóny bude záviset na nové vládě, která vzejde z voleb v roce 2014. POZNÁMKY: 1 2 Nejčastěji je tato teorie používána v pojetí Roberta Mundella (Mundell, R.: �e �eory of Optimum Currency Areas. American Economic Review, September 1961). Purchasing Power Parities and Real Expenditures, OECD 1999. Zatímco relativní ekonomická úroveň se stanoví jako HDP na hlavu v paritě kupní síly, relativní cenová hladina je převrácená hodnota 31
  • 32. koe�cientu ERDI (exchange rate deviation index), tedy odchylky kurzu od parity kupní síly. Spolehlivost propočtů založených na paritě kupní síly sice není stoprocentní, přesto jsou tyto ukazatele v mezinárodních srovnáních nezastupitelné. 32
  • 33. SLOVENSKO V EUROZÓNE Memento pre Česko a iných uchádzačov o členstvo v eurozóne PETER GONDA Politickí reprezentanti Česka a Slovenska priviedli obe krajiny v januári 2004 nielen do Európskej únie, ale aj k záväzku nahradiť ich meny eurom ako spoločnou nekrytou menou a jediným zákonným platidlom v eurozóne.1 Splnilo ho zatiaľ iba Slovensko. To do eurozóny skočilo už v roku 2009. Odvtedy je v čase �nančnej a dlhovej krízy a jej dôsledkov „pokusným králikom“ a súčasťou európskeho experimentu s jedinou �at menou.2 Slovenská „euroskúsenosť“ tak môže byť napriek relatívne krátkemu času poučením a najmä mementom (nielen) pre českých politikov, ekonómov a iných občanov. Poučením pre Česko a iných uchádzačov o členstvo v eurozóne by mohli byť predovšetkým skúsenosti Slovenska z dôsledkov členstva v nej, vyplývajúce z chybnej podstaty a systémových problémov eurozóny, z neúčinných a škodlivých zásahov nadnárodných „záchranárov“ a z neustále sa meniacich podmienok a „pravidiel“ v nej. Lekciou pre členskú krajinu EÚ mimo eurozóny („pre ktorú platí výnimka“)3 môže byť aj slovenská skúsenosť z procesu pristupovania do eurozóny. 33
  • 34. SKÚSENOSTI Z PRÍSTUPOVÉHO PROCESU DO EUROZÓNY Europropaganda a chýbajúca opozícia „Niet inej alternatívy“ či „nespochybňovať cestu rýchleho nahradenia slovenskej koruny eurom“, dominovali na Slovensku niekoľko rokov pred jeho vstupom do eurozóny politikmi živené heslá. Vo verejnosti sa udržiavala atmosféra, že menová integrácia v podobe, ako prebieha, je nevyhnutná (napríklad pre spoločný trh) a pre občanov Slovenska automaticky výhodná. Prezentovala sa ako jednosmerka, na ktorej je euro nástrojom napríklad riešenia ekonomických a iných problémov a vyššej prosperity občanov v nej žijúcich. Prevažovali emotívne argumenty v prospech eura a jeho rýchleho zavedenia ako jediného zákonného platidla v krajine. Išlo však o živenie falošných ilúzií, ktoré sa opieralo o nerešpektovanie alebo opomínanie princípov ekonómie a napríklad podstaty trhu a peňazí. Jednotná mena nie je podmienkou spoločného trhu práce, kapitálu, tovarov a služieb. Podmienkou (spoločného) trhu je neobmedzovaná konkurencia (podložená diverzitou) a neexistencia centrálnych prekážok pre slobodné výmeny, nie administratívne stanovená a určená jediná mena. Medzi príčiny hladkého a rýchleho slovenského priskočenia do euroklubu na rozdiel od českého patrili na Slovensku napríklad politická zhoda, intenzívna a jednostranne ladená eurokampaň (europropaganda), mediálna podpora, chýbajúca, resp. len minimálna odborná alternatíva, obmedzená diskusia 34
  • 35. (aj o reálnych rizikách) či zúžené hodnotenie (ne)výhodnosti členstva v eurozóne a následne prevažne eurooptimistické postoje verejnosti (napriek niektorým obavám z eura).4 Obe slovenské vlády od roku 2002, tak vláda premiéra Dzurindu, ako aj Fica (bez ohľadu na politické zafarbenie), a rozhodujúce politické strany presadzovali čo najrýchlejší vstup Slovenska do eurozóny. Kontrastovalo to s opatrnejším a v kontexte reálnych rizík zodpovednejším prístupom českých politikov a osobitne českých vlád.5 Slovenským vládam v tom aktívne pomáhala a materiály s jasnými závermi v prospech rýchleho vstupu pripravovala Národná banka Slovenska (NBS).6 Na Slovensku chýbala nielen politická opozícia, ale do určitej miery aj odborná alternatíva. Drvivá väčšina ekonomických analytikov a iných ekonómov podporovala postup slovenských vlád, Ministerstva �nancií SR a NBS v ich prístupe rýchleho začleňovania Slovenska do eurozóny. Výnimkou boli len niektorí ekonómovia z think tankov, ktorí sme poukazovali aj na vážne problémy a riziká eurozóny a členstva v nej. Tomu zodpovedala aj nedostatočná a okrajová diskusia o alternatívnych nákladoch a prínosoch (ne)členstva Slovenska v eurozóne a zúžene zameraná diskusia o porovnaní (ne)výhodnosti vstupu Slovenska do eurozóny. Zúžené rozhodovanie, „eurozámienka“ na vládne regulácie a skok na potápajúcu sa loď Slovenskí politici opierali svoje rozhodnutie o (ne)plnenie maastrichtských konvergenčných kritérií. Na Slovensku sa kládol 35
  • 36. dôraz iba na to, kedy a ako splniť tieto nominálne kritériá. Maastrichtské kritériá sú však pre tak závažné rozhodnutie, akým je vstup do eurozóny, nedostatočné.7 Vypovedajú napríklad o prechodnej schopnosti prispôsobiť nastavenie menovej a rozpočtovej politiky požiadavkám členov eurozóny. Nehovoria nič o miere pripravenosti ekonomických subjektov a podmienok v krajine uchádzajúcej sa o členstvo v eurozóne a o funkčnosti a udržateľnosti eurozóny bez výraznejších dodatočných nákladov. Začiatkom roku 2007 preto Konzervatívny inštitút M. R. Štefánika navrhol a na verejnú diskusiu predložil sedem kritérií (doplňujúcich k maastrichtským), ktoré zohľadňujú pripravenosť ekonomiky Slovenska na menovú úniu a najmä mieru pripravenosti „Európy“ na fungujúcu menovú úniu. V tom čase nebolo splnených až šesť z nich a len jedno bolo splnené. 8 V súčasnosti to nie je inak. Tieto kritériá a ani iné návrhy však NBS, vládni úradníci a slovenskí politici na rozdiel od českých nebrali do úvahy. Zatiaľ čo napríklad NBS odporúčala čo najrýchlejší vstup do eurozóny, tak ČNB neodporúča zatiaľ vstup Česka do eurozóny nielen na základe hodnotenia maastrichtských kritérií, ale aj kritérií súvisiacich s reálnou konvergenciou, teda s mierou pripravenosti ekonomiky ČR na eurozónu.9 Slovensko nevyužilo podobný priestor. Jeho rýchly skok do eurozóny, ktorá sa stále viac podobá potápajúcu sa loď, predstavuje memento pre iných v EÚ, ktorí nie sú členmi eurozóny. Navyše kurzové kritérium bolo v rámci dvojročného vývoja v ERM II dosiahnuté len bezprecedentným dvojnásobným posunom (revalvovaním) centrálnej parity slovenskej koruny 36
  • 37. za euro: z počiatočnej úrovne 38,45 v novembri 2005 až na konečných 30,126 v máji 2008. Takéto takmer 30 percentné administratívne posilnenie slovenskej koruny pred vstupom do eurozóny protirečí ekonomickému chápaniu kurzovej stability. Potvrdzuje politicky urýchľovaný a rizikový skok krajiny s výrazne zaostávajúcou cenovou hladinou za ostatnými do eurozóny. Podľa údajov Eurostatu dosahovalo Slovensko pred vstupom do eurozóny koncom roka 2008 nižšiu priemernú cenovú úroveň ako všetci jej členovia. Cenová hladina na Slovensku v tom roku dosahovala napríklad 74,5 % gréckej, necelých 67 % rakúskej a nemeckej a len 56 % fínskej a 55 % írskej cenovej hladiny.10 Osobitným varovaním pre ostatných je tiež to, že rýchle zavádzanie krajiny do eurozóny poslúžilo slovenským politikom ako zámienka na zavedenie cenovej regulácie a hrozieb trestných postihov. Vláda Roberta Fica presadila a parlament v roku 2008 prijal novelu zákona o cenách, podľa ktorej bolo možné priamo stanovovať výslednú cenu a príslušné orgány mohli aj de�novať rozsah prípustného zvýšenia cien vo vymedzenom období alebo určenie záväzného postupu pri tvorbe ceny. Okrem toho slovenskí poslanci prijali novelu trestného zákona, ktorá umožňovala za porušenie cenovej regulácie poslať obchodníka do väzenia až na tri roky. Slovensko tak rýchlo skočilo do eurozóny aj za cenu týchto a podobných zásahov do slobôd ľudí. 37
  • 38. SKÚSENOSTI Z ČLENSTVA V EURÓPSKOM MENOVOM EXPERIMENTE Hlbšie, systémové a dlhodobé obmedzenia slobody a prosperity sú v eurozóne zabudované a prehlbované. Eurozóna sa v súčasnosti �nančne potápa, rýchlo sa v nej menia „pravidlá hry“ a aj pod zámienkou riešenia dlhovej krízy v nej dochádza k posilňovaniu a urýchľovaniu centrálneho harmonizovania a regulovania podmienok a životov ľudí. Pre čoraz viac obyvateľov na Slovensku sú problémy eurozóny viditeľnejšie a prinášajúce im „eurovytriezvenie“. Dochádza k nemu najmä v kontexte reálnych nákladov, ktoré na nich dopadajú, hoci väčšina z nich si pravdepodobne neuvedomuje podstatu a hĺbku problému tohto európskeho menového experimentu. Po vyše troch rokoch skúseností môžeme aspoň rámcovo naznačiť niektoré dôsledky členstva Slovenska v eurozóne, zohľadňujúc obmedzenia ako relatívne krátke časové obdobie, mieru vplyvu iných faktorov a primárne individuálne a subjektívne posudzovanie akýchkoľvek dôsledkov. Hodnotenie dopadov členstva Slovenska v eurozóne sťažuje napríklad to, že Slovensko do nej vhuplo, keď vrcholila �nančná kríza a je súčasťou eurozóny počas dlhovej krízy. Aj slovenskí politici a vládni ekonómovia presviedčali občanov, že negatívne dôsledky krízy sú vďaka euru a členstvu v eurozóne (ako „dáždniku“) miernejšie. Reálna slovenská skúsenosť v eurozóne však potvrdzuje opak, tak z pohľadu na priame a rýchlo viditeľné dosahy, ako aj nepriame a dlhodobejšie dopady členstva v eurozóne. 38
  • 39. Podstatné dôsledky členstva Slovenska v eurozóne môžeme napriek uvedeným obmedzeniam zhrňujúco priblížiť v nasledovných blokoch: • minimálne výnosy, väčšie a rastúce dodatočné náklady a iné priame dôsledky; • nepriame dosahy a obmedzenia celkového ekonomického vývoja; • systémové a dlhodobé problémy eurozóny, ich príčin a zviazanosť s nimi; • pokusy európskych lídrov a Trojky11 o riešenie dlhovej krízy v eurozóne.12 Minimálne výnosy, väčšie a rastúce dodatočné náklady a iné priame dôsledky Je nespochybniteľné, že vstup do eurozóny priniesol slovenským subjektom niektoré priame výhody. Jednoznačné sú nimi napríklad úspory z nižších transakčných nákladov, vyplývajúce zo zrušenia poplatkov pri výmenách medzi slovenskými korunami a eurami. NBS pred vstupom Slovenska do eurozóny odhadovala ročné úspory zo zníženia �nančných transakčných nákladov v ekonomike Slovenska na 0,3 % HDP.13 Po vstupe do eurozóny ich konkretizovala a doplnila o ďalšie modelové prepočty.14 Vyhodnotenie podľa reality po vstupe (nielen čo sa týka transakčných nákladov) však nezverejnila. V krajinách s vyspelejšími �nančnými službami a s väčšími ekonomikami sa odhadujú tieto úspory na výrazne nižšej úrovni. Napríklad v Spojenom kráľovstve 39
  • 40. by predstavovali len 0,1 % HDP15 a v Nemecku a Francúzsku boli �nančné transakčné náklady pred zavedením eura iba na úrovni 0,11 % HDP.16 Relatívne malé úspory z nižších transakčných nákladov celkovo v ekonomike do značnej miery napríklad kompenzuje pokles transakčných výnosov bánk zo zmenárenských činností a devízových obchodov. Tie NBS odhadla pred vstupom do eurozóny na 0,2 % HDP. Ďalšie priame výhody nahradenia domácej meny eurom sú ešte zanedbateľnejšie. Príkladom sú úspory zo zníženia kurzového rizika (odstránením kurzového rizika voči euru). Tie sú napríklad v podmienkach Slovenska kvôli málo vyžívanému poisťovaniu mien proti kurzovému riziku zanedbateľné. NBS ich odhadla na úrovni 0,02 % HDP.17 Prínosy odstránenia kurzového rizika tiež nie sú také jednoznačné, ako očakávala NBS. Vyššia kurzová stabilita a silnejší výmenný kurz v čase �nančnej krízy priniesli Slovensku oproti Česku a iným krajinám V4 niektoré priaznivé efekty, ale aj významné náklady a iné negatíva. Na jednej strane to znamenalo napríklad podporu kúpnej sily a nákupov slovenských občanov v zahraničí, kde euro nie je zákonným platidlom (osobitne v ostatných krajinách V4). Na druhej strane to však spôsobilo relatívne zdraženie slovenskej pracovnej sily a tovarov a služieb (napríklad cestovného ruchu) pre zahraničných z krajín mimo eurozóny. V čase krízy sa tak stali oproti krajinám V4 menej konkurencieschopnými, čím sa prehĺbili a zvýraznili vnútorné problémy slovenskej produkcie, zamestnanosti a vývozu. Slovensko tak po vstupe do eurozóny počas �nančnej krízy (ktorá je pre ňu 40
  • 41. prvým testom) rýchlo pocítilo obmedzenie zo straty domáceho a pružnejšieho výmenného kurzu. Na Slovensko čoraz viac dopadajú priame dodatočné �nančné náklady a hrozby vznikajúcich záväzkov vyplývajúce z členstva v eurozóne a z pokusov európskych lídrov a Trojky o riešenie dlhovej krízy a záchranu eura. Ide o súčasť problému eurozóny v podobe „eurokanálu prelievania dodatočných nákladov a iných obmedzení z externých vplyvov v eurozóne“. Od tých sú (zatiaľ) českí obyvatelia (a iní mimo eurozónu) uchránení. Týka sa to najmä nákladov rôznych nadnárodných programov na riešenie európske dlhovej krízy (viac nižšie). Podľa slovenského think tanku INESS predstavoval „účet za euro“ ku koncu júna 2013 až 4,4 mld. eur z celkových čerpaných nákladov na záchranu eura nadnárodnými regulátormi počas troch rokov vyše 500 mld. eur.18 Bez zahrnutia podielu SR v MMF (teda nákladov na zachraňovanie eura, ktoré sa týkajú všetkých členov MMF, a nevyplývajú tak z členstva v eurozóne) predstavovalo čerpanie slovenských nákladov 4,3 mld. eur. Zodpovedalo to takmer 24 % celkových daňovo-odvodových príjmov a približne 6 % HDP Slovenska v roku 2012. Takáto �nančná záťaž je výsledkom toho, že Slovensko sa ako člen eurozóny podieľa na nákladoch kumulujúcich „záchranárskych“ programoch v eurozóne. Výnimkou bola len prvá pôžička Grécku v roku 2010 (v celkovom objeme 110 mld. eur), ku ktorej sa Slovensko nepripojilo. Po tlaku európskych lídrov už Slovensko participovalo, participuje a je súčasťou všetkých podobných programov, ktoré mu prinášajú neustále vyššie náklady, vrátane EFSF (na Slovensku známeho ako dočasný 41
  • 42. euroval) a následne ESM (trvalý euroval), EFSM (Európsky �nančný stabilizačný mechanizmus) a nákupov štátnych dlhopisov Európskou centrálnou bankou19 (pozri Graf 1). Graf 1: Dodatočná �nančná záťaž Slovenska z členstva v eurozóne (ku koncu júna 2013) Legenda: EFSF – Európsky nástroj �nančnej stability (dočasný euroval), ESM – Európsky stabilizačný mechanizmus (trvalý euroval), EFSM – Európsky �nančný stabilizačný mechanizmus, ECB – Európska centrálna banka. Poznámka: Graf nezahŕňa podiel Slovenska v MMF, ktorý sa týka jeho spolu�nancovania pôžičky Grécku a „podpory“ cez EFSF a EFSM. Tieto náklady totiž nevyplývajú členstva v eurozóne, ale z členstva v MMF a jeho následnom podieľaní sa na „zachraňovaní“ eura. Zdroj: INESS (2013) Uvedené �nančné náklady niekoľkonásobne prevyšujú prínosy, hoci je pravda, že sú naakumulované za tri roky. To je dôvod, prečo aj slovenskí občania si začínajú reálnejšie uvedomovať problémy eurozóny a časť z nich aj ich závažnosť a pascu eurozóny, do ktorej Slovensko tak rýchlo skočilo. 42
  • 43. Peňaženky občanov Slovenska sú však v podstatne väčšom ohrození. Stačí spomenúť už dnes slovenskými politikmi odobrené záruky za úvery pre nehospodárne vlády eurozóny a ich veriteľov v rámci EFSF a ESM, EFSM, nákupy štátnych dlhopisov (vrátane dlhom najviac ohrozených krajín) Európskou centrálnou bankou a iné programy centrálnych regulátorov. Podľa o�ciálnych údajov (zosumarizovaných INESS) to pre Slovensko predstavovalo v júni 2013 reálne vzniknuté �nančné riziká na záchranu eura v objeme 16,3 mld. eur z celkového objemu vzniknutých garancií, nákupov štátnych dlhopisov ECB či poskytnutých úverov nadnárodnými regulátormi počas približne troch rokoch v objeme presahujúcom 2 bilióny eur.20 Vzniknuté garancie ako reálne �nančné riziká pre Slovensko z členstva v eurozóne zodpovedali ku koncu júna 2013 približne 15,8 mld. eur. To je čiastka, ktorá by v prípade jej realizácie, Slovenskom �nančne zatriasla. Predstavuje totiž až takmer 87 % daňovo-odvodových príjmov v roku 2012, 42,4 % celkového verejného dlhu Slovenska ku koncu toho istého roka (pozri Graf 2) a približne 22 % HDP (tiež podľa údajov roku 2012). Ak by napríklad slovenské ministerstvo �nancií pridalo vzniknuté záväzky ESM (Európskeho stabilizačného mechanizmu) do verejného dlhu Slovenska,21 tak by slovenské verejné zadlženie vyskočilo už v roku 2012 na hranici 60 % HDP (z úrovne 52,1 %). 43
  • 44. Graf 2: Vzniknuté garancie Slovenska súvisiace s členstvom v eurozóne (k júnu 2013) Poznámka: Graf nezahŕňa podiel Slovenska na garanciách MMF, keďže tie nevyplývajú z členstva v eurozóne, ale z členstva v MMF a jeho následnom podieľaní sa na „zachraňovaní“ eura. Zdroj: INESS (2013), Ministerstvo �nancií SR 2013, prepočty autora Tieto čísla poukazujú na reálne a už vzniknuté �nančné riziká z o�ciálnych relevantných zmlúv. Predstavujú však iba základnú úroveň, ktorá môže byť v realite podstatne vyššia. Medzi krajiny, ktoré ručia za záväzky eurovalu, totiž patria aj tie, ktoré poberali či ešte poberajú „pomoc“ (Grécko, Portugalsko či Cyprus) a ktoré majú vážne �nančné problémy a sú v zóne �nančného ohrozenia (napríklad Španielsko). Počítať s príspevkami na záchranu ďalšieho �nančne sa topiaceho v eurozóne od napríklad krajín periférie nie je realistické (respektíve nie je v duchu princípu opatrnosti prognózovaných záťaží). Ak by sa prerozdelili podiely záruk ostatných (aj Slovenska) bez nich, tak by garancie (nielen) Slovenska výrazne vzrástli, tým sa aj zreálnili. Zároveň ESM nesie v sebe pre jeho členov bianko šek (ako opisujeme nižšie). 44
  • 45. Realizované a skryté �nančné záťaže neustále rastú, a tým ešte viac prehlbujú a budú prehlbovať �nančné problémy v eurozóne. Sú významným mementom pre členské štáty EÚ, ktoré pozorujú dianie v eurozóne zvonka. Nepriame dosahy a obmedzenia ekonomického vývoja Nepriame dosahy členstva v eurozóne je náročnejšie vyhodnotiť z dôvodu zatiaľ krátkeho obdobia (tým aj nedostatočných časových radov) a tiež vplyvu �nančnej a dlhovej krízy. Môžeme však aspoň porovnať vývoj najviac diskutovaných ekonomických ukazovateľov pred a po vstupe do eurozóny – zahraničný obchod (osobitne vývoz), ekonomický rast, in�áciu a saldo a dlh verejných �nancií. Potvrdzuje sa, že NBS precenila viaceré deklarované prínosy zavedenia eura na Slovensku. Príkladom je jej predpoklad výrazného nárastu zahraničného obchodu. Napríklad v roku 2006 odhadovala zvýšenie celkového zahraničného obchodu SR po vstupe do eurozóny o 50 %.22 Nárast zahraničného obchodu sa nenapĺňa. Napríklad vývoz Slovenska prvé tri roky po vstupe do eurozóny rástol v priemere pomalšie ako priemerný vývoz počas troch rokov pred vstupom.23 Príčinou toho bola aj �nančná a dlhová kríza. Slovensko však má ťažkosti udržať vývoz na predchádzajúcich úrovniach nielen kvôli obmedzenému zahraničnému dopytu (v súvislosti s dôsledkami �nančnej krízy), ale aj relatívne silnému kurzu eura. Pripomeňme, že pre obchodných partnerov sú dôležité celkové komparatívne výhody, miera celkovej ekonomickej stability a napríklad geogra�cká blízkosť. 45
  • 46. Podobne je to s ďalším preceňovaným prínosom eurozóny: očakávaný pozitívny príspevok členstva v nej k ekonomickému rastu. Vývoj ekonomickej výkonnosti Slovenska nepotvrdzuje, že členstvo krajiny v eurozóne je predpokladom vyššieho ekonomického rastu. Badateľný je skôr opačný trend (prítomný však aj v krajinách mimo eurozóny). Ak aj abstrahujeme od roku 2009, ktorý najvýraznejšie zasiahla �nančná kríza, tak tempá reálneho ekonomického rastu Slovenska sú v rokoch 2010–2012 významne nižšie (s klesajúcou tendenciou) ako v ostatných troch rokoch pred vstupom do eurozóny (pozri Graf 3). Trend je podobný ako v Česku, s tým rozdielom, že na Slovensku boli tempá ekonomického rastu vyššie ako v Českej republike pred vstupom a ostali vyššie aj po ňom.24 Graf 3: Reálna medziročná zmena HDP na Slovensku Zdroj: ŠÚ SR (2013), MF SR (2013) 46
  • 47. Graf 4: Reálna medziročná zmena HDP v Českej republike Zdroj: Eurostat (2013) Legenda: ŠÚ SR – Štatistický úrad SR, MF RS – Ministerstvo �nancií SR Spomalenie ekonomického rastu je pozorovateľné aj u ostatných krajín eurozóny po začlenení sa do tohto „klubu“. V priebehu celého obdobia od roku 1999 nedošlo v eurozóne k akcelerovaniu ekonomickej výkonnosti, skôr k miernemu spomaľovaniu, až k prepadu (od prejavenia sa �nančnej krízy). Tak tomu je aj v prípade dvoch dominantných krajín eurozóny – v Nemecku a vo Francúzsku. V porovnaní s nimi dochádzalo v Spojenom kráľovstve, Švédsku a Dánsku (ktoré nevstúpili do eurozóny) k podobnému vývoju, ale s vyššími tempami ekonomického rastu (pozri Graf 5 a Graf 6). 47
  • 48. Graf 5: Reálna zmena HDP v Nemecku a Francúzsku Zdroj: Eurostat (2013) Graf 6: Reálna zmena HDP v Spojenom kráľovstve, Švédsku a Dánsku Zdroj: Eurostat (2013) 48
  • 49. Zhoršovanie ekonomickej výkonnosti je spôsobené viacerými faktormi, osobitne v prípade Slovenska v čase členstva v eurozóne aj dôsledkami �nančnej a dlhovej krízy. Členstvo v eurozóne je brzdou ekonomickej výkonnosti a prosperity. To sa bude pravdepodobne viac prehlbovať. Dôvodmi sú totiž nižšie charakterizované systémové problémy eurozóny a ich príčiny, zvýrazňované aj snahami o riešenie európskymi lídrami a Trojkou (aj s ich dôsledkami napríklad na vyššie náklady). Spomeňme napríklad nadnárodne riadenú nekrytú menu (euro), nižšiu účinnosť centralizovanej menovej politiky ECB k podmienkam v jednotlivých krajinách či nadnárodné harmonizácie a regulácie a bail-outy na celoeurópskej úrovni. Zviazanosť spoločnou menou a spoluúčasť na „záchranných“ programoch vťahuje všetkých členov eurozóny viac k �nančnému dnu. Spolu s tým sa zatiaľ nezvyšuje in�ácia, respektíve dochádza len k miernemu zvýšeniu in�ácie (teda zníženiu kúpnej sily peňazí), vykazovanej o�ciálne podľa harmonizovaného indexu spotrebiteľských cien (HICP). Na Slovensku v rokoch 2011 a 2012 však už in�ácia dosahovala rámci eurozóny nadpriemerné hodnoty (3,5–4 %), mierne vyššie aj ako v Česku (pozri Graf 7 a Graf 8). 49
  • 50. Graf 7: Vývoj in�ácie na Slovensku Zdroj: ŠÚ SR (2013) Graf 8: Vývoj in�ácie v Česku Zdroj: Eurostat (2013) 50
  • 51. Slovenskí občania pocítili najvýraznejšie zvyšovanie cien napríklad v cenách nájomného, v službách reštaurácií a hotelov (podľa NBS najmä kávy) či niektorých potravín, zvýraznené efektom zaokrúhľovania. NBS prezentovala najvýznamnejší nárast cien v obdobnom zložení spotrebného koša so záverom, že v prvom roku po vstupe sa podľa nej zvýšila cenová hladina tejto vzorky o takmer 0,4 percentuálneho bodu. Celkovo sa v roku 2009 podľa NBS zvýšila in�ácia kvôli euru o 0,25 percentuálneho bodu.25 In�ácia sa však na Slovensku ešte v roku 2009 neprejavila kvôli významnejším faktorom, ktoré ju dočasne brzdili. Išlo o znížené nákupy obyvateľov, pokles úverov domácimi bankami a iné faktory, ktoré súviseli s dôsledkami �nančnej krízy. Tento efekt pretrval v roku 2010. V rokoch 2011 a 2012 sa však už začala na Slovensku prejavovať vyššia in�ácia, tým in�ačný diferenciál oproti Nemecku a iným krajinám v eurozóne s najnižšou in�áciou v eurozóne. V súčasnosti vyvolávajú in�ačné tlaky väčších rozmerov spôsoby „riešenia“ dlhovej krízy, napríklad nakupovanie štátnych dlhopisov Európskou centrálnou bankou, poskytovanie zvýhodnených úverov či podporovanie zadlžovania (cez bail-outy a podobne). Predstavuje to reálne riziko pre členov eurozóny a držiteľov eura a je memento pre krajiny s dočasnou výnimkou ako Česko. Oproti vývoju predchádzajúcich ukazovateľov sa viditeľnejšie už aj empiricky potvrdzuje, že členstvo v eurozóne neprispieva k väčšej hospodárnosti vlád a nižšiemu zadlžovaniu, ale podporuje rozpočtovú nehospodárnosť a zvyšovanie zadlžova51
  • 52. nia. Aj na Slovensku sa hospodárenie s verejnými �nanciami po vstupe do eurozóny zhoršilo. Dôvodov bolo viac (vnútorných aj vonkajších), vrátane práve členstva v eurozóne a nákladov s ním spojených. Slovenské vlády po vstupe do eurozóny každoročne zatínajú podstatne väčšie rozpočtové sekery ako tie počas posledných rokov pred vstupom a ako napríklad české vlády v tom istom období (pozri Graf 9 a Graf 10).26 Graf 9: Vývoj salda verejných �nancií na Slovensku Zdroj: Ministerstvo �nancií SR (2013) 52
  • 53. Graf 10: Vývoj salda verejných �nancií v Česku Zdroj: Eurostat (2013) Od roku 2009, keď Slovensko vstúpilo do eurozóny, sa zároveň nebezpečne dvíha jeho verejný dlh – až nad hranicu 50 % (pozri Graf 11). To ešte nezahŕňa záväzky z ESM. V prípade pokračovania takéhoto trendu sa môže aj Slovensko (ešte pred pár rokmi hrdiace sa relatívne nízkym verejným dlhom) dostať medzi krajiny, ktoré majú problémy s �nancovaním ich dlhov na trhu. 53
  • 54. Graf 11: Vývoj verejného dlhu na Slovensku Zdroj: Ministerstvo �nancií SR (2013) S verejnými �nanciami majú až na výnimky problém všetky vlády eurozóny. Svedčia o tom nielen obrovské de�city a rýchlo rastúce verejné dlhy v Grécku a iných krajinách periférie, ale aj v ostatných členských štátoch eurozóny. Vývoj hospodárenia s verejnými �nanciami v troch krajinách s najväčším podielom na HDP v eurozóne to tiež potvrdzuje, osobitne vo Francúzsku a Taliansku, kde vlády takmer celé obdobie po roku 2001 hospodárili s de�citmi verejných �nancií nad 3 % HDP. Nemecké vlády sa správajú oproti nim predsa len hospodárnejšie a aspoň niektorých rokoch (ako práve v rokoch 2011 a 2012) hospodária s približne vyrovnanými rozpočtami (pozri Graf 12). Spolu s estónskymi a luxemburskými vládami patria v ostatných dvoch rokoch v eurozóne k pozitívnym výnimkám. 54
  • 55. Graf 12: Saldo verejných �nancií k HDP vo vybraných krajinách eurozóny Zdroj: Eurostat (2013) V zajatí systémových problémov eurozóny, ich príčin a zviazanosti s nimi 27 Zvyšované náklady a ďalšie nepriaznivé dôsledky členstva v eurozóne sa na Slovensku prejavujú a čoraz viac budú prejavovať ako súčasť vnútorne zabudovaných problémov eurozóny. Znamenajú priame ohrozenia pre slobodu a prosperitu ľudí žijúcich v nej a pre držiteľov eura. Mementom a nepriamym dlhodobým ohrozením sú aj pre ostatných, osobitne pre ľudí v členských krajinách EÚ, ktoré nie sú v eurozóne, vrátane Česka. Je preto opodstatnené k uvedenému doplniť systémové problémy v eurozóne a ich príčiny. Umožní to prepojiť čiastkový pohľad na dôsledky členstva Slovenska v eurozóne so súvislosťami, ktoré vedú k podstate problému, tým aj na možnosti jej skutočného a dlhodobo účinného riešenia. 55
  • 56. Slovensko sa dostalo do „zajatia“ nasledovných systémových problémov eurozóny: • euro(zóna) ako zdroj motivácií k zadlžovaniu, morálnemu hazardu a prelievania dodatočných nákladov; • euro ako kanál prehlbovania cyklických výkyvov a divergencie; • euro ako kanál nadmerného rastu peňazí, úverov a tlakov na vyššiu in�áciu; • euro ako nástroj (urýchľovania) politickej centralizácie; • euro ako zdroj prehlbovania nestability, pnutí a kon�iktov. Eurozóna systémovo motivuje k zadlžovaniu jej členov prostredníctvom viacerých kanálov rozpočtovej nedisciplinovanosti. V menovej únii so spoločnou menovou politikou a rôznymi národnými �škálnymi politikami je euro kanálom �škálneho čierneho pasažierstva. Vlády majú motiváciu zadlžovať sa a vydávať štátne dlhopisy. Vedia, že náklady z toho sa cez euro prelejú aj na držiteľov eura mimo ich krajiny. Dochádza k „eurotragédii spoločnej pastviny“, pri ktorej de�citné krajiny externalizujú svoje náklady na iných a získavajú bene�ty na úkor neskorších prijímateľov nových peňazí.28 Motiváciu k zadlžovaniu v eurozóne zvýrazňoval aj kanál úverového boomu kvôli ľahšie dostupnému väčšiemu množstvu lacných peňazí. Nízke úroky s vyššou in�áciou v krajinách periférie eurozóny pôsobili v rokoch 2000–2007 na rast zadlžovania (tak verejného, ako aj súkromného). Morálny hazard a ďalšie motivácie k zadlžovaniu v súčasnosti podporuje aj ESM (trvalý euroval). Umožňuje presúvať objemovo značné transfery, napríklad z peňazí daňovníkov v jednej krajine na 56
  • 57. záchranu banky v krajine inej. Tým sa v eurozóne vytvára európska dlhová a transferová únia. V súčasnosti tak skoro všetky krajiny eurozóny hospodária každoročne na rozpočtovú sekeru a väčšina z nich (v roku 2012 až 11 zo sedemnástich) s de�citom verejných �nancií nad 3 % HDP. Navyše, väčšina z nich má verejné zadlženie nad 60 % HDP (v roku 2012 až 12 zo 17 členských štátov).29 Euro pôsobí aj ako kanál prehlbovania fázy hospodárskeho cyklu v danom období. V počiatočných rokoch svojej existencie pôsobilo ako multiplikátor umelo tlačeného úverového boomu prejaveného v krajinách periférie eurozóny. Jednotné základné úrokové sadzby v eurozóne odrážali skôr realitu ekonomicky silnejšieho a pomalšie rastúceho Nemecka s nízkou mierou rizika a nižšou in�áciou ako realitu v ekonomicky zaostávajúcejších a rýchlejšie rastúcich ekonomikách krajín periférie s vyššou mierou investičného rizika a vyššou in�áciou. Netrhovo nízke nominálne úroky spolu s vyššou in�áciou a veľa lacných peňazí v eurách nielenže motivovali vlády k zadlžovaniu (najvypuklejšie napríklad v prípade Grécka), ale vo väčšej miere viedli k nadmerným súkromným úverom (nekrytých dobrovoľnými úsporami) a úverovej bubline, napríklad na trhu nehnuteľností v Španielsku. V súčasnosti euro napríklad prehlbuje ekonomickú recesiu tým, že neumožňuje jej zmiernenie pružnejším reagovaním výmenného kurzu a úrokových sadzieb. Týka sa to napríklad Grécka. Pocítilo to však aj Slovensko po vstupe do eurozóny práve v čase �nančnej krízy. V eurozóne je potlačený a minimalizovaný kurzový a úrokový signál pre trhy a trest pre rozpočtovo nezodpovedné vlády. Kurzový či úrokový signál 57
  • 58. o problémoch gréckej ekonomiky chýbal napríklad v čase, keď grécke vlády rozšafne míňali peniaze daňovníkov a rýchlo ich zadlžovali. Obmedzenie kurzovej pružnosti by však nemalo znamenať volanie po devalvácii. Tá je „cenovou barličkou domácich vývozcov“, ktorá predstavuje dočasnú ilúziu ľahšieho vývozu bez toho, aby došlo k reálnej zmene, ale s následnými dlhodobými negatívnymi dôsledkami. Ďalším systémovým a stále reálnejším rizikom centralizovanejšej menovej politiky s monopolným emitovaním symbolických peňazí v jednej mene v eurozóne je tlak na vyššiu in�áciu. Euro v oblasti s nízkymi reálnymi úrokovými sadzbami tlačilo na rast úverov. In�áciu väčších rozmerov môže s určitým časovým oneskorením spustiť pokračovanie „riešení“ európskej dlhovej krízy dodávaním likvidity a nových peňazí do ekonomiky, osobitne politika ECB nakupovania štátnych dlhopisov (vrátane dlhopisov krajín s najväčšími dlhovými problémami). Pripomeňme aj to, že euro a eurozóna boli od začiatku nástrojom vytvárania spoločného európskeho štátu. Zavedenie eura a vytvorenie eurozóny bolo výslovne politicky, nie ekonomicky motivované (i keď podporované podnikateľskými záujmovými skupinami, ktoré namiesto silnej nemeckej marky preferovali novú európsku menu). Okrem vývoja európskej ekonomickej integrácie to potvrdzujú slová „otcov zakladateľov“ EÚ. Napríklad bývalý kancelár Nemecka Helmut Kohl sa vyjadril: „Chceme politickú uni�káciu Európy. Bez menovej únie nemôže vzniknúť ani politická únia.“30 V súčasnosti sú práve problémy, ktoré vytvára euro a osobitne európska dlhová kríza, zámienkou pre ďalšie kroky k �skálnej 58
  • 59. únii a politickej centralizácii Únie. Potvrdením realizovaného „eurosmerovania“ k ďalšej centralizácii sú reálne uskutočňované kroky, ako minimálne sadzby nepriamych daní, európska daň z �nančných transakcií, prezident EÚ, Lisabonská zmluva (ako „prezlečená“ euroústava), EFSF a ESM, �škálny kompakt, pripravovaná banková únia a viaceré navrhované a diskutované kroky k �škálnej a politickej únii. Aj aktuálny vývoj už napovedá, že euro je účinný politický nástroj na urýchľovanú európsku ekonomickú integráciu na ekonomicky chybnom, škodlivom a do budúcnosti rizikovom základe: na centrálne riadenej harmonizácii a regulácii, nie na báze konkurencie. Dôsledkom centrálne riadenej harmonizácie a regulácie však nie je konvergencia, ale divergencia. Príkladom sú nielen stále väčšie rozdiely v ekonomickej úrovni niektorých regiónov aj vďaka dotáciám regionálnej politiky, ale napríklad tiež spomenutá hlbšia úverová bublina (umelý úverový boom) a jej následné prasknutie v krajinách periférie aj v dôsledku jednotnej úrokovej politiky (lacných peňazí) ECB. Ďalšie divergencie vznikajú z úverových „pomocí“ zadlženým vládam a podobne. Heterogenita (pokiaľ je výsledkom spontánneho vývoja, nie centrálnych zásahov) je opodstatnená, ekonomicky žiaduca a nie je zdrojom systémových problémov. Taká by nebola ani argumentom proti spoločnej mene. V eurozóne je ale heterogenita vzniknutá centrálnymi zásahmi zdrojom dodatočných nákladov, pnutí a prehĺbenia systémových problémov. Rýchlejšie postupujúca centralizácia, tvoriaca sa európska dlhová a transferová únia, centrálne spôsobovaná divergencia, in�ačné tlaky a iné problémy a ich príčiny tak vyvolávajú (nie59
  • 60. len) �nančnú nestabilitu eurozóny a EÚ, ale aj ďalšie pnutia v nej, so zárodkami kon�iktov. S opakovanými a neúčinnými nadnárodne riadenými medzištátnymi transfermi rastie nevôľa na viacerých stranách – tak u tých, čo platia (napríklad nemeckí daňovníci), a tiež v prípade tých, čo podmienene dostávajú „pomoc“ (napríklad grécki občania). Európsky centralizačný a medzištátny transferový trend zvýrazňuje a vyvoláva protireakcie, nepokoje, napríklad postavené na nacionalizme. Trend „euroštátu“ tak môže byť zdrojom neriadeného rozpadu EÚ. Slovensko je v zajatí takýchto systémových problémov eurozóny a zviazané s problémami subjektov v iných krajinách eurozóny (zadlžených vlád, bánk so zlými aktívami a podobne). Sú totiž dôsledkami systémových príčin v eurozóne vychádzajúcich z univerzálnych príčin �nančných a dlhovým problémov vo svete. Menovateľom systémových príčin �nančných problémov nielen v eurozóne je dlhodobejšie rozmáhajúci sa centrálny plánovač a regulátor, snímajúci z ľudí čoraz väčšiu časť ich zodpovednosti, s dôsledkom prehlbovania ich kultúry závislosti a mentality nárokovateľnosti. Univerzálne príčiny �nančnej a dlhovej krízy a vnútorné zdroje ďalších kríz sú osobitne dnešné centrálne plánované a riadené menové a bankové systémy nekrytých mien, de�citne �nancované a nadmerné verejné výdavky a ich ekonomicky perverzná peňažno-dlhová symbióza. Závažnejšie problémy a riziká v eurozóne ako inde vo svete vyplývajú z toho, že eurozóna prebrala a prehlbuje univerzálne 60
  • 61. príčiny a pridáva k nim ďalšie. Má v sebe zakorenené nasledovné „europríčiny“: • eurozóna ako menová únia s nadnárodným administratívnym menovým monopolom �at peňazí; • euro ako súčasť európskej ekonomickej integrácie, stále viac postavenej na centrálne riadenej harmonizácii a centrálnych reguláciách; • menovo-�škálne inštitucionálne nastavenie v hospodárskej a menovej únii, eurosystému a politika ECB; • ne�exibilné, regulované podmienky a iné systémové „europríčiny“ problémov. Hlbšie problémy v eurozóne vyplývajú aj z toho, že peňažný monopol s �at menou sa presunul na nadnárodnú úroveň a stal sa zdrojom ďalších príčin prehĺbenia dlhovej krízy a iných problémov. Eurozóna tak celkovo prináša vyššiu formu centrálneho menového plánovania a predstavuje experiment, ktorým sa vytvorila a vytvára menová únia rôznych štátov s jednou menou a centrálnou bankou, vydávajúcou symbolické a nijakou komoditou nekryté peniaze v prostredí frakčného bankovníctva (bankovníctva s čiastočnými rezervami). Euro a eurozóna zapadajú aj do smerovania európskej ekonomickej integrácie tvorenej na centrálne riadenej harmonizácii podmienok a centrálnej regulácii ľudí a politík. Euro a eurozóna tak predstavujú sociálno-inžiniersky konštrukt, ktorý je chybný vo svojej podstate, keďže stojí na deformovanej predstave o peniazoch a európskej ekonomickej integrácii. 61
  • 62. Pasca pokusov centrálnych regulátorov o riešenie dlhovej krízy v eurozóne a záchranu eura 31 Občania Slovenska zažívajú na vlastnej koži nielen prejavy systémových príčin a problémov eurozóny, ale aj opatrenia centrálnych regulátorov na riešenie európskej dlhovej krízy a záchranu eura. Prinášajú im napríklad (vyššie naznačené) dodatočné náklady, ďalšie záväzky (aj typu bianko šeku) a poznanie, že pravidlá v eurozóne sa rýchlo a účelovo menia (a podmienky v nej sa tak od času vstupu Slovenska do eurozóny významne zmenili). V eurozóne môžeme sledovať predstavenie zúfalých, neúčinných a škodlivých zásahov európskych lídrov a MMF. Neriešia príčiny dlhovej krízy, ale krátkodobo hasia prejavy problémov, prehlbujú dlhovú krízu, odsúvajú riešenie jej príčin, čím náklady na to v čase rozkladajú a celkovo ich zvyšujú. Zároveň prinášajú a prinesú závažné dlhodobé negatívne nezamýšľané dôsledky. Ich opatrenia sú ďalším dopingom �nančne povzbudzujúcim banky a vlády, ktorý vysiela falošné signály a motivácie �nančnej nezodpovednosti a prehlbuje ich ekonomicky perverzné motivácie spoliehania sa a �nančného prežívania aj na úkor iných. Týka sa to napríklad intervencií ECB a eurovalu. Dočasne najúčinnejšou zbraňou v boji proti európskej dlhovej kríze a záchranou pred rozpadom eurozóny sú čoraz intenzívnejšie intervencie ECB. Tá vo veľkom rozsahu dodáva bankám (a ekonomike) novovytvorené peniaze. ECB tým zároveň nepriamo pomáha �nancovať vládne de�city a dlhy. Napríklad v decembri 2011 a vo februári 2012 si takto banky požičali od ECB približne 1 bilión eur za 1percentnú úrokovú 62
  • 63. sadzbu. Mnohé banky z týchto zdrojov následne nakupovali štátne dlhopisy členských krajín eurozóny s vyššími úrokovými sadzbami. Banky sú tak centrálnymi zásahmi motivované ziskami z úrokového rozdielu medzi tým, čo platia ECB, a tým, čo získavajú zo štátnych dlhopisov. ECB aj priamo nakupuje štátne dlhopisy (priamo monetizuje štátne dlhy) Španielska, Talianska, Grécka a iných dlhom postihnutých krajín, hoci je to považované za in�ačne najrizikovejšie a je to aj v protirečení k Lisabonskej zmluve a Zmluve o fungovaní EÚ (konkrétne jej článku 123). Tým sa porušil a narúša princíp, na ktorom v minulosti stála in�ačne opatrnejšia Bundesbanka. Zásahy ECB tak pôsobia krátkodobo a dočasne účinne, ale v dlhodobom horizonte znamenajú vážne negatívne dôsledky. Potvrdzujú len jej formálnu, nie reálnu politickú nezávislosť. Podporujú morálny hazard, motivácie k vládnemu zadlžovaniu a eurotragédiu obecnej pastviny. Dochádza aj k vytlačovaniu úverov na súkromné investície úvermi vláde. Rizikom je tiež čoraz väčší, reálnejší a do budúcnosti nebezpečnejší in�ačný tlak.32 Ďalšie pokusy o riešenia sa týkajú napríklad nadnárodných �nančných výpomocí krajinám eurozóny (pred ich �nančným kolapsom, resp. bankrotom). Európski lídri ich spolu s MMF realizujú, aj keď tým porušujú „no bail-out“ klauzulu (článok 125 Zmluvy o fungovaní Európskej únie). Bezprecedentný morálny hazard veľkého rozsahu otvorili v máji 2010 zriadením EFSF ako dočasného eurovalu. Od začiatku bol postavený na chybnom základe – na garantovaní krytia nehospodárnosti národných vlád a strát ich veriteľov 63
  • 64. (�nančných inštitúcií) daňovníkmi, v značnej miere aj z iných krajín. Rozšírenie dočasného eurovalu prinieslo pre Slovensko zvýšenie záruk na 7,7 mld. eur (celkovo pre všetkých členov eurozóny 780 mld. eur), ako aj ďalší posun k �škálnej centralizácii, napríklad tým, že euroval získal možnosť kapitálovej pomoci bankám, poskytnutia úveru členskej vláde či priameho nákupu štátnych dlhopisov.33 Neubehol ani rok od spustenia dočasného eurovalu a centrálni „záchranári“ pripravili jeho premenu na trvalý: zriadením ESM (Európskeho stabilizačného mechanizmu), ktorý celkovo prináša ďalšie garancie (nezodpovednosti) v objeme 700 mld. eur, z toho pre Slovensko necelých 5,8 mld. eur. Potvrdilo sa tým, že výrok Miltona Friedmana „nič nie je také trvalé ako dočasný vládny program“ môže platiť aj na nadnárodnej úrovni. Hlavné nebezpečenstvo eurovalu (o to viac v jeho trvalej podobe) tkvie v tom, že vysiela do ekonomiky signály �nančnej nezodpovednosti, resp. ekonomicky perverzné motivácie spoliehania sa na iných a �nančného žitia na úkor iných. ESM sa vytvoril v inštitucionalizovaný nástroj, ktorý v eurozóne natrvalo prenáša krytie �nančnej nezodpovednosti vlád a �nančných inštitúcií na daňovníkov (aj) v iných krajinách. Predstavuje tak motiváciu pre vládne zadlžovanie, pre menej zodpovedné správanie �nančných inštitúcií a výrazne prispieva k vytváraniu �škálnej a transferovej únie. Ako varovanie aj pre českých občanov a politikov môžu znieť hlavné výhrady voči ESM, ktoré adresovali zástupcovia Iniciatívy za slobodnú a prosperujúcu Európu poslancom slovenského parlamentu pred ich hlasovaním o vyslovení súhlasu 64
  • 65. so zmluvou o ESM v júni 2012. Vyzvali ich, aby nevyslovili súhlas s touto zmluvou, lebo inak to bude znamenať napríklad nasledovné: • Slovenskí daňovníci sa budú trvalo podieľať na ručení a v prípade potreby splácaní dlhov iných vlád a krytí strát ich veriteľských �nančných inštitúcií. • Slovensko sa vzdá významnej časti kompetencií vo �škálnej oblasti presunom na európsku úroveň v prospech trvalého eurovalu (s jeho osobitnými právomocami a privilégiami), pričom tento presun inštitucionalizuje dlhovú a transferovú úniu a urýchli politickú centralizáciu a koncentráciu moci v eurozóne (s dôsledkami aj na eskalovanie pnutí a kon�iktov medzi národmi v eurozóne). • Reálnu záťaž na peňaženky daňovníkov a negatívny vplyv na verejné �nancie, napríklad v podobe povinnosti uhradiť v hotovosti 659,2 mil. eur (v piatich splátkach počas 2,5 roka) a riziká ďalších záväzkov, ktoré Slovensko preberá vo výške 5,1 mld. eur splatných záruk na požiadanie. • Prebratie na seba ďalšie záväzky typu bianko šeku, keďže napríklad Rada guvernérov môže neobmedzene zvyšovať základné imanie ESM, tým aj zvyšovať príspevky členských krajín.34 Keďže slovenskí poslanci tieto argumenty nebrali do úvahy a zmluvu schválili, tak potvrdili napríklad uplatňovanie pseudoprincípu, že problém (dlh) jednej vlády v eurozóne je problémom aj ostatných. Zároveň tým slovenských občanov vtiahli viac do vytváranej európskej dlhovej a transferovej únie. Tá prináša značnú záťaž v súčasnosti a väčšie riziká do budúcnosti. 65
  • 66. Opatrenia ako ESM zároveň čoraz viac relativizujú a znehodnocujú základné princípy v ľudskom konaní ako individuálna voľba a zodpovednosť či napríklad solidarita (ktorá vyjadruje dobrovoľnú pomoc z vlastných zdrojov, nie centrálne prerozdeľované transfery vynútením získaných peňazí, a to napríklad aj na medzinárodnej úrovni). Slovenskí občania sú tak (na rozdiel od napríklad českých) nielen v zajatí systémových problémov eurozóny, ale navyše aj v pasci pokusov centrálnych regulátorov o riešenie európskej dlhovej krízy. Sú nimi priamo ovplyvňovaní a musia znášať ich dôsledky. ZÁVER Niekoľkoročné, prevažne negatívne, skúsenosti Slovenska v eurozóne a pripomenutie podstaty problému tejto menovej únie potvrdzujú, že vstup Slovenska do nej bol chybný a pre jeho občanov nebezpečný krok. Členstvo v eurozóne predstavuje značnú záťaž pre ich peňaženky a reálne ohrozenia vo vzťahu k ich slobode a prosperite, vyplývajúce napríklad z koncentrácie moci, rozvratu základných ekonomických a morálnych hodnôt (koreňov bohatstva a slobody Západu) a z in�ačnej špirály. Euro a eurozóna predstavujú sociálno-inžiniersky konštrukt, ktorý je chybný vo svojej podstate od začiatku. Stojí na nadnárodnom menovom plánovaní a riadení spoločnej �at meny a centrálnej harmonizácii a regulácii podmienok. Stojí tým na deformovanej predstave o peniazoch a európskej eko66
  • 67. nomickej integrácii. Ukazuje sa, že euromenový experiment je nástroj politickej centralizácie a je tiež zdrojom iných systémových problémov a rizík v eurozóne. Bude pravdepodobne prinášať vyššie náklady na udržiavanie menovej únie s �nančnými pnutiami a jej rastúcou nestabilitou a/alebo centrálne zjednocovanie ostatných podmienok a európsky sociálny štát s rizikom neriadeného rozpadu menovej únie. Pre Slovensko sa negatívne dôsledky prejavujú aj kvôli zviazanosti s problémami ostatných v eurozóne (iných vlád, zahraničných bánk a podobne) a rozhodnutiami na európskej úrovni, napríklad ECB. V eurozóne sa zároveň jej novým členom vtláča pseudopovinnosť akceptovať budúce pravidlá a záväzky (hoci sú sebadeštrukčné, ako napríklad bail-outy). Eurozóna tak znamená aj bianko šek pravidiel. Slovenská skúsenosť je toho príkladom, keďže od času jeho vstupu do eurozóny sa pravidlá významne zmenili. Čo znamená súčasná situácia v eurozóne pre jej členskú krajinu (napríklad Slovensko) a čo pre krajinu Európskej únie s „výnimkou“ (ako napríklad Česko)? Zástupcovia Slovenska by sa mohli a mali snažiť presadiť (alebo podporiť) dlhodobo účinnú alternatívu riešenia dlhovej krízy a problému s európskou integráciou. V prvom kroku by to napríklad znamenalo presadzovať ukončenie dnešných dlhodobo škodlivých opatrení (intervencií ECB či trvalého eurovalu), prenesenie zodpovednosti od daňovníkov eurozóny na zadlžené vlády s problémom solventnosti a ich veriteľov (aj riadeným bankrotom) a zatiahnutie in�ačno-dlhových bŕzd (napríklad zamedzenie �nancovania verejných dlhov ECB 67
  • 68. a zavedenie komoditného krytia eura). Mali by najmä presadzovať systémovú alternatívu eura v podobe menovej slobody a menovej konkurencie, dosiahnutej odbúraním legislatívnych a iných centrálnych bariér slobodného trhu peňazí, teda aj umožnením používania, držby a poskytovania akýchkoľvek peňazí a iných platobných prostriedkov (vrátane komoditných peňazí ako striebro a zlato). Zároveň by to znamenalo presadzovať odbúravanie centrálnych obmedzení v iných oblastiach v EÚ smerom k bezcolnej zóne voľného obchodu bez centrálnych regulácií a harmonizácií. Na tom by sa mohli a mali spolupodieľať aj členovia EÚ mimo eurozóny, teda aj zástupcovia Českej republiky. Ak však v EÚ nebude možnosť takto presmerovať vývoj a budú sa v nej prehlbovať problémy súvisiace s (nielen) politickou centralizáciou, tak pre členskú krajinu bude opodstatnené a žiaduce vystúpiť z takej EÚ. Slovensko by prinajmenšom malo zvážiť vystúpenie z eurozóny (vystúpením z EÚ, s následným vstupom do nej, ale už nie do hospodárskej a menovej únie).35 Tým by sa mohlo vymaniť z pasce priamych nákladov a iných systémových problémov a rizík eurozóny. Mohlo by to znamenať ponechanie eura, ale ako meny konkurujúcej ostatným menám a platobným prostriedkom. Pre Česko by mala byť slovenská skúsenosť s eurozónou mementom a spolu s poznaním podstaty problému tohto menového experimentu, v ktorom sa neustále menia pravidlá a celá oblasť sa �nančne potápa (s rizikom rozpadu alebo štiepenia), aj signálom pre zodpovedné rozhodnutie: Nevstupovať! 68
  • 69. POZNÁMKY: 1 2 3 4 5 6 7 8 „Eurozáväzok“ vyplýva zo Zmluvy o pristúpení do Európskej únie, prijatý Slovenskom a Českom a inými členskými krajinami EÚ (okrem Spojeného kráľovstva a Dánska) v podobe (dočasnej) výnimky. Prístupovú zmluvu aj s takýmto záväzkom podpísali prezidenti a predsedovia vlád krajín a následne ich potvrdili občania v právoplatných referendách, v ktorých sa zúčastnení občania väčšinovo vyjadrili za vstup do EÚ. Na Slovensku aj v Česku sa tak však stalo s relatívne nízkou volebnou účasťou (približne 52 % oprávnených voličov na Slovensku a 55 % v Česku). Fiat mena (z lat. �at – nechaj to tak): nekryté peniaze s núteným obehom na určitom území; neplnohodnotné (nad)národné symbolické peniaze emitované centrálnym nariadením (ako zákonné platidlo), ktoré nie sú kryté zlatými alebo inými rezervami a nemôžu byť zameniteľné za zlato, resp. iný menový kov. Za „členské štáty, ktoré majú výnimku“ sú podľa Zmluvy o fungovaní Európskej únie považované tie krajiny EÚ, ktoré sa zaviazali prijať euro, ale podľa Rady EÚ zatiaľ nespĺňajú na to podmienky (podľa článku 139 Zmluvy o fungovaní Európskej únie). Viac pozri v kapitole Ivana Kuhna „Názory Slovákov a Čechov na prijatie eura“. Na Slovensku sa nenašiel ani jeden relevantný politik, ktorý by sa postavil proti mainstreamovému presadzovaniu rýchleho začlenenia Slovenska do eurozóny, akým bol napríklad v Českej republike Václav Klaus. Dokumenty NBS k zavedeniu eura sú k dispozícii na jej internetovej stránke http://www.nbs.sk/sk/publikacie/publikacie-nbs/publikacie-k-zave deniu-eura. Platí to napriek obmedzeniam, ktoré vyplývajú zo Zmluvy o fungovaní Európskej únie. Podľa nej (jej článku 139) rozhodne Rada EÚ, či členský štát, ktorý sa zaviazal prijať euro, spĺňa podmienky na prijatie eura. Prezentované v analýze Gonda, P. (2007), Kritériá ne/výhodnosti členstva Slovenska v eurozóne, Bratislava, Konzervatívny inštitút M. R. Štefánika. 69
  • 70. 9 10 11 12 13 14 15 16 17 70 Možno porovnať napríklad dokumenty Ministerstva �nancií SR a NBS „Stratégia prijatia eura v SR“ z roku 2003 a „Konkretizácia prijatia eura na Slovensku“ z roku 2004 (http://www.nbs.sk/sk/publikacie/ publikacie-nbs/publikacie-k-zavedeniu-eura) s dokumentmi vlády ČR a ČNB „Strategie přistoupení České republiky k eurozóně“ z roku 2003 (http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/menova_ politika/strategicke_dokumenty/download/strategie_pristupu_cr_ k_eu.pdf ) a „Aktualizovaná strategie přistoupení České republiky k eurozóně“ z roku 2007 (http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/ www.cnb.cz/cs/menova_politika/strategicke_dokumenty/download/ eurostrategie_070829.pdf ). Prepočítané podľa údajov Eurostatu. Pozri Eurostat (2009), Price levels varied by one to three across the EU27 Member States, Brussels. Trojka (resp. troika) medzinárodných veriteľov (ďalej Trojka) pozostáva zo zástupcov Európskej komisie (EK), Európskej centrálnej banky (ECB) a Medzinárodného menového fondu (MMF). Do určitej miery sú porovnávané aj s predpokladanými dôsledkami členstva Slovenska v eurozóne z roku 2007 prezentovanými v Gonda, P. (2007), „Europreteky a europasce (nielen) na Slovensku“, in: Pečinková, I. (ed.) (2007), Euro versus koruna, Brno, Centrum pro studium demokracie a kultury, s. 151–159. Šuster, M. (ed.) (2006), Vplyv zavedenia eura na slovenské hospodárstvo, Bratislava, Národná banka Slovenska, s. 6. Pozri napríklad Zeman, J. (2012), Costs and Bene�ts of Slovakia Entering the Euro Area, Bratislava, Národná banka Slovenska. Minford, P. (2004), „Britain, the Euro and Five Tests“, Cato Journal 24/2004. Podľa Šuster (ed.) (2006), Vplyv zavedenia eura na slovenské hospodárstvo, Bratislava, Národná banka Slovenska, s. 6. Šuster, M. (ed.) (2006), Vplyv zavedenia eura na slovenské hospodárstvo, Bratislava, Národná banka Slovenska, s. 9. Podľa aktuálnejších výpočtov NBS (publikovaných v roku 2012) odhaduje táto inštitúcia, že náklady spojené s výmenou meny by sa mali zredukovať o zhruba 40 % a zníženie celkových transakčných nákladov by malo prispieť k zvýšeniu spotreby domácností o 0,6 %. Pozri Zeman, J. (2012), Costs and
  • 71. 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 Bene�ts of Slovakia Entering the Euro Area, Bratislava, Národná banka Slovenska, s. 7–8. Pozri pravidelne aktualizovaný „účet za euro“ na stránke http://eurokriza.sk/ucet-za-euro. Nákupy štátnych dlhopisov uskutočňujú jednotlivé národné centrálne banky. Každý členský štát eurozóny (teda aj Slovensko) nesie časť rizika z nesplatenia týchto dlhopisov vo výške jeho podielu na základnom imaní ECB. Pozri pravidelne aktualizovaný „účet za euro“ na stránke http://eurokriza.sk/ucet-za-euro. Ministerstvo �nancií SR zahŕňa do verejného dlhu záväzky EFSF, nie však „pomoc“ španielskym bankám v rámci ESM. Odvoláva sa pritom na predbežné stanovisko Eurostatu z apríla 2011. Šuster, M. (ed.) (2006), Vplyv zavedenia eura na slovenské hospodárstvo, Bratislava, Národná banka Slovenska, s. 17. Podľa údajov Štatistického úradu SR dostupných na stránke http://portal.statistics.sk/showdoc.do?docid=53828. HDP Slovenska bol dočasne pozitívne ovplyvnený aj rozšírenou výrobou a vývozom v automobilovom priemysle v dôsledku predchádzajúcich investícií do nových modelov automobilov KIA a Volkswagen. Pozri Luchava, J., Šilan, J. (2013), Rast v roku 2012 zachránili automobilky, Bratislava, Ministerstvo financií SR. Pozri Karmažin, B. (2011), „Vplyv zavedenia eura na vývoj spotrebiteľských cien“, Biatec 8/2011, s. 13. Osobitne sa to „podarilo“ v roku 2009 ministrovi �nancií Jánovi Počiatkovi (počas prvej Ficovej vlády), keď počas �nančnej krízy a ekonomického poklesu došlo k nadmernej expanzii verejných výdavkov (medziročnému nárastu približne o 12 %). Podrobnejšie v Gonda, P. (2013), Eurozóna a alternatívy európskej ekonomickej integrácie, Bratislava, TRIM s&p. Viac pozri Bagus (2011), Tragédia eura, Bratislava JAGA Group, s. 100–102. Eurostat (2013), „Euro area and EU27 government de�cit at 3.7 and 4.0 of GDP respectively“, Brussels, Eurostat Newsrelease Euroindicator 64/2013. 71