2. Rok se s rokem sešel a po předvádění lístkových katalogů v Polsku jsme se letos vydali
poznávat knihovnictví do Slovinska. Našimi vyvolenými se staly Městská knihovna v Lublani,
Národní a univerzitní knihovna Slovinska v Lublani a Univerzitní knihovna v Mariboru.
Po počátečních peripetiích jsme konečně vyjeli z Brna, obdrželi počáteční instrukce a každý
z nás získal vlastní (úžasnou!) brožurku s informacemi o exkurzi, která obsahovala i všemožné
tipy na to, co v našich zastávkách navštívit. Její další důležitou součástí byly úkoly, které jsme
měli ve dvojicích plnit a které se na první pohled zdály složité a nesplnitelné (jako vážně nebo
to byla jen lenost?).
Naši první pauzu jsme měli v půli cesty do Slovinska – v rakouském Grazu. Se spolusedící
jsme ji využily jako poznávací a občerstvovací. Navštívily jsme místní hrad a užívaly si
nádherného výletu. Po cestě zpět do autobusu jsme se ještě stihly pokochat výhledem na umělý
ostrov, který je k vidění v centru města.
První den jsme zakončili příjezdem do krásné Lublaně, kde jsme se, opět s menšími problémy,
ubytovali a vyrazili jsme na procházku večerním městem. Opět jsme se vyškrábali na místní
hrad a užili si zábavu s místní atrakcí, což byla velká černá koule, která projektovala vesmír, se
kterým mohl člověk manipulovat pohybem ruky. Před odchodem na hostel jsme využili
nabídky jedné z mnoha hospod okolo a těšíc se na druhý den jsme sdíleli zážitky z prvního dne
rakousko-slovinského dobrodružství.
Druhý den jsme po snídani vyrazili do první instituce – Městské knihovny v Lublani. Ta
obsluhuje celé hlavní město svým velkým množstvím poboček a s pomocí bibliobusů se stará
i o přilehlé okolí. Ze všech knihoven mě zaujala nejvíce. Zdejší knihovníci mají do své práce
opravdu velké nadšení a obdivuji, co všechno zvládají a jaké mají, zejména jejich akce, dopad
na čtenářství v celém městě. Obzvláště mě zaujala nabídka Erasmus+ stáže, kterou knihovna
nabízí a doufám, že ji budu moci v rámci KISKu v budoucnu využít.
Další a poslední zastávkou v Lublani byla Národní knihovna Slovinska spojená se zdejší
univerzitní knihovnou. Zde na nás dýchl duch polských knihoven, protože nás po pár vteřinách
stání ve vestibulu seřval a vyhodil pán od ochranky. Samozřejmě slovinsky, takže jsme neměli
nejmenší tušení, co se mu nelíbilo a anglicky si nenechal vysvětlit, že čekáme na exkurzi…
Dojmy ze samotné prohlídky knihovny byly také rozporuplné, žádná totiž nebyla. Z celé
3. obrovské budovy jsme viděli jen prezentační místnost a chlubící se výstavku starých tisků.
Z přednášky bylo patrné také to, jaké má knihovna problémy s nalezením vlastní identity
a plněním svých povinností, což by se snad mělo zlepšit, pokud někdy budou mít novou
budovu. Rozhodně jim budu držet palce.
Den byl zakončen přejezdem do Mariboru a ubytováním, tentokrát bez větších problémů, zato
v lokalitě, která moc vábně nevypadala a hláška „Však nemusíš vycházet sama…“ se stala
docela trefnou. I přesto byl druhý hostel ve všem mnohem lepší a příjemnější. Oproti Lublani
byl ovšem zklamáním Maribor. Město mi přišlo poměrně vylidněné, neuklizené a celkově
takové temné. Zmizeli usmívající se obličeje, opravené budovy a kočičí grafity.
Dojem však třetí den ráno napravila univerzitní knihovna. Stejně jako v Městské knihovně
v Lublani nás přivítali veselé knihovnice, které nám představily svoji instituci., která slouží
především studentům zdejší univerzity. Přístup zde ovšem mají i místní, kteří k mému
překvapení nemají moc omezení při užívání knižních dokumentů. Knihovna byla celkově velmi
působivá, ale alespoň u mě nepřekonala prvotní úžasný dojem z Lublaně.
Nakonec nás čekala už jen cesta domů a vyhodnocení našich deníčků. A co bychom mohli od
slovinských knihovníků převzít? Rozhodně znalost angličtiny, která mě u všech věkových
kategorií velice překvapila. Také bychom se mohli inspirovat v jejich pohostinnosti a nadšení
ze zahraniční návštěvy. A poslední věcí, která mě napadá, je přestat se vymlouvat, že je něco
nemožné a prostě hledat prostředky pro to, aby to možné bylo.
Děkuji za možnosti jako jsou právě exkurze do zahraničí, ta slovinská byla velmi poučná a
inspirativní a jsem velice vděčná, že jsme cestovali právě sem.
