1. „We prepared small presentation“
Reflexe mých dojmů z cesty KISKu do Slovinska
„Who are we“
Letošní exkurze pojetím navazovala na loňskou návštěvu Varšavy a Krakova. Sílu loňské „doplňkové“
návštěvy památníku v Osvětimi, kterou podtrhly přeháňky a blátivé stezky mezi baráky, pak nahradila
návštěva historického centra Gratzu. S ohledem na předpověď, která slibovala tři dny mokra a utrpení,
nám vyšlo počasí vcelku vstříc po celou dobu exkurze.
Podobně jako loni, i letos se bohužel nezapomnělo na to, že jde o předmět, a tedy o kredity, a proto
jsme byli jako účastníci rozdělení do skupin, tentokrát po dvojicích, nikoli po čtyřech. Úkoly pak zůstaly
ve stejném duchu, čili v zásadě spočívají v pozorování země, měst a institucí, které nás hostili, a alespoň
částečně v debatách s místními obyvateli. To, zda jsou vhodnější dvou- či vícečlenné skupiny upřímně
nedovedu posoudit a myslím si, že je to jedno. Obecně lze podotknout, že množství členů může mít
vliv na efektivitu plnění úkolů a komunikace, ale považuji to za zcela individuální. Oceňuji provedení
„indexů”, které nás provázely nejen plněním úkolů, ale i celou cestou Slovinskem.
Oceňuji také cestu, která se obešla bez větších potíží, krom zmatků s počtem sedadlem a neplánovanou
návštěvu Hornbachu. Přednášky o Slovinsku na palubě pro mě byly z vlastního zájmu přínosné hlavně
v tématech spojených s historii Slovinska a jeho propojení s Čechy. Doufejme, že se KISK nepostaral
o malý černý puntík ve vztahu Slovinců k Česku.
„Something about history“
Slovinsko je bez debat hezká země. Hlavní město
Slovinska na malém prostoru dovede skloubit téměř
maloměstský charakter, staré město i moderní zástavbu
s obchody. Na první pohled je znát příklon
k jihoevropskému rázu zástavby. Páteří Lublaně je
upravený říční kanál. Lublaňský hrad je snadno
dohlédnutelný orientační bod a nabízí vcelku působivý
výhled na Alpy a slovinskou metropoli. Oproti Praze či
Bratislavě se hrad nejeví jako státnické sídlo, ale jako
kulturní památka a umělecký prostor. O Lublani
i Mariboru lze říci, že jde o čistá, klidná města, kde ani
graffiti nepůsobí jako projev vandalismu, ale tolerovaný způsob vyjádření. Maribor jako druhé největší
město Slovinska mi nepřipadalo nijak výrazné, za zmínku stojí památník obětí obří chobotnice, která
zřejmě terorizovala město.1
„We are largest“
V Lublani jsme navštívili dvě knihovny. Městskou a univerzitní a národní.
Ne, nejde o tři instituce.
Univerzitní a národní je jedna instituce. Pokud jsem poslouchal správně, její budova, bezesporu
architektonicky zvenku velice výrazná, vděčí za svůj vznik Josefu Plečnikovi, architektovi známém i pro
působení v Československu. Výrazné obložení kameny pak odkazuje na staré římské a středověké
1
Ukázalo se, že jde o památník boje za národní osvobození.
2. hradby, které vedly v místě stavby. Do čítárny knihovny za druhé světové války spadlo letadlo, což
poničilo výraznou část fondu. O vnitřku budovy lze říct snad jen to, že jako hrobka by posloužila lépe.
Pravda, viděli jsme pouze schodiště, toalety a dvě místnosti. Já se pokusil nahlédnout alespoň do
čítárny, ale to se nesetkalo s pochopením a nebýt taktického ústupu, zřejmě bych byl vynesen v zubech.
Potichu, abych nerušil.
Dojem z druhé instituce je lepší. Městská knihovna v Lublani se komunikace nebojí, jde o sympatickou
instituci, která působí otevřeně a očividně jak jde naproti lidem, tak lidé vychází vstříc jí. Jen dva detaily
za všechno, které mi utkvěly v paměti, jsou bibliobus a zlaté hrušky. Zlaté hrušky dostávají nejlepší
dětské knížky, které má knihovna ve fondu – knihovna totiž hodnotí všechny dětské knížky a svá
doporučení poté vydává. Jak jsme se dozvěděli, názor knihovny má vliv na chování zákazníků a prý si
i vydavatelé stěžovali na hodnocení, jelikož jim zkazilo prodeje. Bibliobus je potom velice povedeně
přestavěný autobus, suplující na svých trasách nejmenší místní knihovničky v okolí Lublaně.
„We are second largest“
Mariborská univerzitní knihovna je třetí institucí, které jsme se věnovali a která laskavě věnovala svůj
čas a prostor nám. Jde o poměrně novou budovu přilepenou na poměrně starou budovu. Na budově
samotné jde i přes dílčí nedostatky vidět podle mě dobrou práci s uspořádáním prostoru. Také se mi
líbilo propojení s historií, místa pro cyklisty, snadná dostupnost, kavárna. Mariborská univerzitní
knihovna působí jako přirozené centrum dění, ale ne na úkor klidu ve studovnách.
„Refreshment“
Krátce bych se zmínil o ubytování. Po koncentračním zážitku z loňska, obzvláště ve Varšavě, kde zjevně
německé know-how zůstalo přítomno, bylo za mě osobně zkrátka příjemné. Snídaně formou švédských
stolů byly chutné a bohaté. Potěšil i dostatek sprch, teplé vody a toalet. Restaurační zařízení byly
v obou městech zastoupeny v dostatečném množství a dle zkušeností kolegů i s přijatelnou otevírací
dobou. Celkově mi připadají Slovinci jako milí a ochotní lidé a nebyl s nimi problém se domluvit
anglicky.
Slovinská pošta podobně jako Česká pošta nabízí saponáty, hrabičky a další nepoštovní bordel, ovšem
nezdálo se mi, že by její zaměstnanci byli oproti českým pošťákům nuceni nabízet nesmyslné losy a byli
by ve stresu.
Co potěšilo nejvíce, to bylo občerstvení, které nám dodaly hned dvě ze tří institucí, po vysilujících
powerpointových prezentacích. V autobuse cestou do Česka zaznělo, že to není v českých knihovnách
zvykem, ovšem minimálně jednu výjimku si pamatuji z loňské návštěvy Vsetína, kde rovněž po
prezentaci následovaly sušenky.
„Thanks you for attention“
Zmínku si zaslouží powerpointové prezentace, které jsme viděli tři. Chápu, že je třeba o instituci
informovat, ale apeluji na každého budoucího prezentujícího, aby se svou instituci pokusil “prodat” za
10-20 minut nanejvýše a poté pokračovat prohlídkou se zdůrazněním zvláštností a věcí, na které jsou
v instituci nejvíce hrdí. Poslouchat hodinový výklad angličtinou s výrazným přízvukem je zkrátka
únavné a informace se slévají do beztvarého šumu.
Na závěr je třeba říct, že knihovny si jsou svých limitů podle všeho často vědomi, ale omezují je finance,
památková péče či zkrátka vyjeté koleje zasloužilých zaměstnanců.
3. Návštěvní kniha - Univerzitní a národní knihovna
v Lublani
Interiér bibliobusu - Městská knihovna v Lublani
Výhled z hradu v Lublani Gratz
Lublaň – všudypřítomné kočičí grafitti
Pár fotografií pro doplnění
