The Book of Wisdom, or the Wisdom of Solomon, is a Jewish work written in Greek and most likely composed in Alexandria, Egypt.

2. KAPITOLA 1
1 Milujte spravedlnost, soudci země: smýšlejte o Pánu s
dobrým srdcem a v prostotě srdce ho hledejte.
2 Nebo bude nalezen od těch, kteří ho nepokoušejí; a
ukazuje se těm, kteří mu nedůvěřují.
3 Neboť zvrácené myšlenky jsou od Boha odděleny, a
jeho moc, když je zkoušena, kárá nemoudré.
4 Nebo do duše zlomyslné moudrost nevstoupí; ani
přebývat v těle, které je podrobeno hříchu.
5 Neboť svatý duch kázně uteče lsti a odstraní myšlenky,
které jsou nepochopitelné, a nezůstane, když přijde
nespravedlnost.
6 Nebo moudrost je milující duch; a nezprošťuje
rouhače slov svých, neboť Bůh je svědkem jeho otěží a
pravým pozorovatelem jeho srdce a posluchačem jeho
jazyka.
7 Nebo Duch Páně naplňuje svět, a to, co všechno
obsahuje, zná hlas.
8 Proto ten, kdo mluví nespravedlivé věci, nemůže být
skryt, ani pomsta, když trestá, ho neprojde.
9 Neboť rady bezbožných budou zpytovány a zvuk jeho
slov přijde k Pánu, aby ukázal své zlé skutky.
10 Nebo ucho žárlivosti slyší všecko, a hluk reptání není
skryt.
11 Proto se varujte reptání, které je neužitečné; a zdrž se
jazykem svého, aby se pomlouval, neboť není žádného
slova tak tajného, které by přišlo nazmar, a ústa, která
věří, zabíjejí duši.
12 Nehledejte smrti v omylu svého života, a netahejte na
sebe zkázu dílem svých rukou.
13 Neboť Bůh neučinil smrt, ani nemá zalíbení v záhubě
živých.
14 Nebo stvořil všecky věci, aby mohly býti; a pokolení
světa byla zdravá; a není v nich žádný jed zkázy ani
království smrti na zemi.
15 (Neboť spravedlnost je nesmrtelná.)
16 Ale bezbožní lidé svými skutky a slovy to k nim
volali; neboť když se domnívali, že by to měli mít za
svého přítele, zkazili to a uzavřeli s tím smlouvu,
protože jsou hodni mít na tom podíl.
KAPITOLA 2
1 Neboť bezbožní řekli, uvažujíce sami se sebou, ale ne
v pořádku: Náš život je krátký a nudný, a ve smrti
člověka není nápravy, ani nebylo známo, že by se někdo
vrátil z hrobu.
2 Neboť jsme se narodili při každém dobrodružství, a
budeme i nadále, jako bychom nikdy nebyli, neboť dech
v našich nozdrách je jako kouř a malá jiskra v pohybu
našeho srdce.
3 Když zhasne, naše tělo se promění v popel a náš duch
zmizí jako měkký vzduch,
4 A naše jméno bude časem zapomenuto a nikdo nebude
mít na paměti naše skutky a náš život pomine jako stopa
oblaku a bude rozptýlen jako mlha, která je zahnána
paprsky paprsků slunce a přemoženo jeho žárem.
5 Nebo náš čas jest stín pomíjející; a po našem konci
není návratu, neboť je pevně zapečetěno, takže se již
nikdo nevrátí.
6 Pojďme tedy, těšme se z dobrých věcí, které jsou
přítomné, a rychle používejme stvoření jako za mládí.
7 Naplňme se drahým vínem a mastmi, a žádný květ
jarního ať nemine kolem nás.
8 Věnujme se poupaty růží, než uschnou:
9 Nikdo z nás ať nezůstane bez jeho dílu své smyslnosti,
zanechme znamení své radosti na každém místě, neboť
toto je náš podíl a náš úděl je tento.
10 Utiskujme ubohého spravedlivého, nešetřime vdovu a
nemějme úctu k prastarým šedým vlasům starců.
11 Síla naše budiž zákonem spravedlnosti; nebo slabé se
shledá, že nemá cenu.
12 Proto čekejme na spravedlivé; poněvadž není na nás
a je čistý proti našim skutkům: vyčítá nám naše
přestoupení zákona a namítá k naší hanbě přestoupení
našeho vzdělání.
13 Vyznává, že zná Boha, a nazývá se dítětem Páně.
14 Byl stvořen, aby káral naše myšlenky.
15 Smutný jest nám i pohled; nebo život jeho není jako
jiných lidí, jiné způsoby jsou jeho.
16 Pokládáme ho za padělky, zdržuje se našich cest jako
od špíny, vyhlašuje konec spravedlivého, aby byl
požehnán, a chlubí se, že Bůh je jeho otec.
17 Podívejme se, jsou-li jeho slova pravdivá, a dokažme,
co se s ním stane.
18 Je-li totiž spravedlivý synem Božím, pomůže mu a
vysvobodí ho z ruky jeho nepřátel.
19 Zkoumejme ho s odporem a mučením, abychom
poznali jeho mírnost a dokázali jeho trpělivost.
20 Odsuzujme ho potupnou smrtí, neboť podle svých
slov bude respektován.
21 Takové věci si představovali a byli oklamáni, neboť
jejich nešlechetnost je oslepila.
22 Co se týče tajemství Božích, neznali je, nedoufali v
mzdu spravedlnosti, ani nedoufali v odměnu pro
bezúhonné duše.
23 Bůh totiž stvořil člověka, aby byl nesmrtelný, a učinil
ho obrazem své vlastní věčnosti.
24 Avšak závistí ďábla přišla na svět smrt, a ti, kteří se
drží jeho boku, ji nalézají.
KAPITOLA 3
1 Duše spravedlivých jsou však v rukou Božích a
nedotknou se jich žádná muka.
2 V očích nerozumných se zdálo, že umírají, a jejich
odchod je považován za bídu,
3 A jejich odchod od nás bude v naprosté zkáze, ale oni
jsou v pokoji.
4 Neboť i když jsou v očích lidí potrestáni, jejich naděje
je plná nesmrtelnosti.
5 A když byli trochu potrestáni, budou velmi odměněni,
neboť Bůh je osvědčil a shledal je sobě hodnými.
6 Vyzkoušel je jako zlato v peci a přijal je jako zápalnou
oběť.
7 A v čas svého navštívení budou zářit a pobíhat sem a
tam jako jiskry mezi strništi.

3. 8 Budou soudit národy a budou panovat nad lidem a
jejich Pán bude kralovat na věky.
9 Ti, kdož v něho doufají, porozumí pravdě, a ti, kdož
jsou věrní v lásce, zůstanou s ním;
10 Ale bezbožní budou potrestáni podle svých představ,
kteří zanedbávali spravedlivé a opustili Pána.
11 Neboť kdo pohrdá moudrostí a výchovou, ten je
bídný, a jejich naděje je marná, jejich práce neplodná a
jejich práce neužitečné.
12 Jejich ženy jsou pošetilé a jejich děti ničemné.
13 Jejich potomstvo je prokleté. Pročež blahoslavená
neplodná neposkvrněná, která neznala hříšné lože: bude
mít ovoce v navštívení duší.
14 A blahoslavený eunuch, který svýma rukama
nepáchal nepravost, ani nevymýšlel nic zlého proti Bohu;
neboť jemu bude dán zvláštní dar víry a dědictví v
chrámu Páně přijatelnější pro jeho mysl.
15 Nebo slavné jest ovoce dobré práce, a kořen
moudrosti neodpadne na věky.
16 Pokud jde o děti cizoložníků, nedojdou k dokonalosti
a semeno nespravedlivého lože bude vykořeněno.
17 Nebo i když budou dlouho živi, nebudou na ně
hleděni, a jejich poslední věk bude beze cti.
18 Nebo zemřou-li rychle, nemají naději ani útěchu v
den zkoušky.
19 Neboť hrozný je konec pokolení nespravedlivého.
KAPITOLA 4
1 Lepší je nemít děti a mít ctnost, neboť její památka je
nesmrtelná, protože je známá u Boha i u lidí.
2 Když je přítomna, lidé si z ní berou příklad; a když je
pryč, touží po něm: nosí korunu a vítězí navěky, když
dosáhl vítězství, usiluje o neposkvrněné odměny.
3 Ale množící se potomstvo bezbožných nebude
vzkvétat, ani hluboce zakořenit z bastardů, ani položit
žádný pevný základ.
4 Nebo i když kvetou ve větvích na čas; ale nezůstanou
poslední, budou otřeseni větrem a silou větrů budou
vykořeněni.
5 Nedokonalé větve budou vylamovány, jejich ovoce
neužitečné, nezralé k jídlu, ano, nadarmo.
6 Neboť děti zplozené z nezákonných lůžek jsou svědky
špatnosti svých rodičů v jejich procesu.
7 I kdyby však spravedlivému zabránila smrt, on bude v
klidu.
8 Neboť počestný věk není ten, který stojí v délce času,
ani to, co se měří počtem let.
9 Moudrost je však pro lidi šedinami a neposkvrněný
život je stáří.
10 Zalíbil se Bohu a miloval ho, takže přebýval mezi
hříšníky.
11 Ano, rychle byl odveden, aby nešlechetnost
nezměnila jeho rozumnost nebo lstivost neoklamala jeho
duši.
12 Nebo zaklínání ničemnosti zatemňuje věci poctivé; a
bloudění žádostivosti podkopává prostou mysl.
13 Když byl učiněn dokonalým v krátké době, naplnil
dlouhou dobu:
14 Jeho duše se zalíbila Hospodinu, proto spěchal, aby
ho vzal z bezbožných.
15 To lid viděl, a nepochopil to, ani si to nevložil do
mysli, že jeho milost a milosrdenství je s jeho svatými a
že má úctu ke svým vyvoleným.
16 Tak spravedlivý, který zemřel, odsoudí bezbožné,
kteří jsou naživu; a mládí, které se brzy zdokonalilo,
mnoho let a stáří nespravedlivých.
17 Neboť uzří konec moudrých a nepochopí, co o něm
Bůh ve své radě ustanovil a k jakému cíli ho Hospodin
uchránil.
18 Uvidí jej a pohrdají jím; ale Bůh se jim bude
vysmívat k posměchu, a budou od nynějška mrzkou
mrtvolou a potupou mezi mrtvými na věky.
19 Neboť je roztrhne a svrhne na zem, aby oněměli; a
otřese je od základů; a budou zcela zničeni a budou v
zármutku; a jejich památka zahyne.
20 A když složí účty svých hříchů, přijdou se strachem,
a jejich nepravosti je přesvědčí do tváře.
KAPITOLA 5
1 Tehdy bude spravedlivý stát s velikou smělostí před
těmi, kdo ho sužovali a nepočítali ze svých prací.
2 Až to uvidí, budou zděšeni hrozným strachem a budou
žasnout nad podivností jeho spásy, tak daleko za vším,
co očekávali.
3 A ti, kteří činí pokání a naříkají pro úzkost ducha,
řeknou si v sobě: To byl on, kterého jsme měli někdy na
posměch a přísloví potupy:
4 My blázni jsme považovali jeho životní šílenství a
jeho konec za beze cti:
5 Jak je počítán mezi Boží děti a jeho úděl je mezi
svatými!
6 Proto jsme sešli z cesty pravdy a světlo spravedlnosti
nám nesvítilo a slunce spravedlnosti nad námi nevyšlo.
7 Unavili jsme se na cestě bezbožnosti a zkázy, ano,
prošli jsme pouštěmi, kde nebylo cesty, ale o cestě Páně
jsme ji neznali.
8 Co nám prospěla pýcha? aneb co dobrého nám
přineslo bohatství s naším vychloubáním?
9 Všechny ty věci pominuly jako stín a jako spěchající
pošta;
10 A jako loď, která se plaví po vlnách vod, kteréž, když
propluje, nelze nalézti jeho stopy, ani stezku kýlu ve
vlnách;
11 Nebo jako když pták letí vzduchem, nelze najít žádný
znak její cesty, ale lehký vzduch, který je bičován tahem
jejích křídel a loučen jejich prudkým hlukem a pohybem,
prochází skrz, a v něm poté není nalezen žádný znak,
kam šla;
12 Nebo jako když šíp vystřelí na značku, rozdělí
vzduch, který se hned zase spojí, takže člověk neví, kam
prošel:
13 I my jsme podobně, jakmile jsme se narodili, začali
táhnout ke svému konci a neměli jsme žádné známky
ctnosti, které bychom mohli ukázat; ale byli pohlceni
naší vlastní špatností.
14 Nebo naděje bezbožných jest jako prach, který vítr
odnáší; jako řídká pěna, která je zahnána bouří; jako

4. dým, který se sem a tam rozptýlí s bouří a pomíjí jako
vzpomínka na hosta, který prodlévá jen jeden den.
15 Ale spravedliví žijí na věky; jejich odměna je také u
Pána a péče o ně je u Nejvyššího.
16 Proto přijmou slavné království a krásnou korunu z
Hospodinovy ruky, neboť je bude přikrývat svou pravicí
a chránit je svou paží.
17 Vezme si k sobě svou žárlivost pro úplnou zbroj a
učiní z toho tvora zbraň k pomstě svých nepřátel.
18 Obleče si spravedlnost jako pancíř a pravý soud
místo přilby.
19 Pojme svatost za nepřemožitelný štít.
20 Svůj krutý hněv naostří na meč a svět s ním bude
bojovat proti nerozumným.
21 Potom půjdou do ciziny pravé mířicí blesky; a z
mraků, jako z dobře nataženého luku, poletí ke značce.
22 A kroupy plné hněvu budou vrženy jako z
kamenného luku a zuří proti nim mořské vody a krutě je
potopí povodně.
23 Ano, silný vítr se postaví proti nim, a jako bouře je
odfoukne: tak nepravost zpustoší celou zemi, a špatné
jednání svrhne trůny mocných.
KAPITOLA 6
1 Slyšte tedy, králové, a rozumějte; učte se vy, kteří jste
soudci končin země.
2 Naslouchejte, kdo vládnete lidem, a chlubte se
množstvím národů.
3 Neboť je ti dána moc od Hospodina a svrchovanost od
Nejvyššího, který bude zkoušet tvé skutky a hledat tvé
rady.
4 Protože jste služebníci království jeho, nesoudili jste
dobře, nezachovávali jste zákon a nechodili podle rady
Boží;
5 Hrozně a rychle přijde na vás, neboť přísný soud bude
pro ty, kdo jsou na výsostech.
6 Milosrdenství totiž brzy odpustí ty nejpodlejší, ale
mocní budou mocně mučeni.
7 Neboť ten, kdo je Pánem nade vším, nebude se nikoho
bát a nebude se děsit velikosti žádného člověka, neboť
učinil malé i velké a stará se o všechny stejně.
8 Ale na mocné přijde těžká zkouška.
9 K vám tedy, králové, mluvím, abyste se naučili
moudrosti a neodpadli.
10 Nebo ti, kdož zachovávají svatost, svatí budou
souzeni, a ti, kdož se to naučili, naleznou, co odpovědět.
11 Pročež vlož svou náklonnost k mým slovům; žádej je
a budeš poučen.
12 Moudrost je slavná a nikdy neuvadne; ano, snadno ji
uvidí ti, kdo ji milují, a naleznou ji mezi těmi, kdo ji
hledají.
13 Brání těm, kdo po ní touží, aby se jim dala poznat
jako první.
14 Kdo ji hledá brzy, nebude mít velkou námahu, neboť
ji nalezne sedět u svých dveří.
15 Mysliti tedy na ni jest dokonalost moudrosti, a kdož
ji bdí, rychle bude bez starostí.
16 Nebo ona chodí a hledá ty, kdož jsou její hodni,
prokazuje se jim příznivě na cestách a vychází jim vstříc
v každé myšlence.
17 Neboť pravý její počátek jest touha po kázni; a péče
o kázeň je láska;
18 A láska jest ostříhání zákonů jejích; a dbát na její
zákony je zárukou neporušitelnosti;
19 A neporušitelnost nás přibližuje Bohu.
20 Proto žádost moudrosti přivádí do království.
21 Máte-li zálibu v trůnech a žezlech, králové lidu, ctite
moudrost, abyste mohli kralovat na věky.
22 Co se týče moudrosti, co je zač a jak vystoupila, to
vám povím a nebudu před vámi skrývat tajemství, ale
vyhledám ji od počátku jejího narození a vynesu na
světlo její poznání a nepřekročí pravdu.
23 Nepůjdu s ničivou závistí; neboť takový člověk
nebude mít společenství s moudrostí.
24 Ale množství moudrých je blaho světa, a moudrý král
je oporou lidu.
25 Přijmi tedy poučení skrze má slova, a prospěje ti to.
KAPITOLA 7
1 Sám jsem také smrtelný člověk, jako všichni, a
potomstvo toho, který byl nejprve stvořen ze země,
2 A v lůně mé matky bylo učiněno tělo v čase deseti
měsíců, stlačeno v krvi, ze semene lidského a rozkoše,
jež přinášela spánek.
3 Když jsem se narodil, nasával jsem vzduch a padl jsem
na zemi, která je podobná přirozenosti, a první hlas,
který jsem pronesl, byl pláč, jako všichni ostatní.
4 Byl jsem kojen v zavinovačkách, a to s péčí.
5 Nebo není krále, který by měl jiný začátek zrození.
6 Všichni lidé totiž mají jeden vchod do života a
podobné vycházení.
7 Pročež jsem se modlil a bylo mi dáno porozumění:
Vzýval jsem Boha a přišel ke mně duch moudrosti.
8 Dal jsem jí přednost před žezly a trůny a bohatství
jsem si nevážil oproti ní.
9 Ani jsem k ní nepřirovnal žádný drahý kámen, protože
všechno zlato je u ní jako malý písek a stříbro bude před
ní počítáno jako hlína.
10 Miloval jsem ji nad zdraví a krásu a rozhodl jsem se
mít ji místo světla, neboť světlo, které z ní vychází,
nikdy nezhasne.
11 S ní přišly ke mně všechny dobré věci a v jejích
rukou nesčetné bohatství.
12 A radoval jsem se ze všech, protože moudrost jde
před nimi, a nevěděl jsem, že je jejich matkou.
13 Učil jsem se pilně a štědře ji sděluji: Její bohatství
neskrývám.
14 Ona je totiž pro lidi pokladem, který nikdy nezklame,
a ti, kteří jej užívají, se stávají přáteli Božími, jsouce
chváleni za dary, které pocházejí z učení.
15 Bůh mi dal, abych mluvil, jak bych chtěl, a počal
podle toho, co je mi dáno, protože to je on, kdo vede k
moudrosti a řídí moudré.
16 Nebo v ruce jeho jsme my i slova naše; také veškerou
moudrost a znalost řemesla.

5. 17 Dal mi totiž jistou znalost věcí, které jsou, totiž
poznat, jak byl stvořen svět a jak fungují živly.
18 Počátek, konec a uprostřed časů: změny obracení
slunce a změny ročních období.
19 Okruhy let a polohy hvězd:
20 Povahy živých tvorů a běsnění divokých zvířat:
násilnost větrů a uvažování lidí, rozmanitost rostlin a
ctnosti kořenů.
21 A všechny takové věci, které jsou buď tajné nebo
zjevné, znám.
22Moudrost, která je činitelem všeho, mě naučila, neboť
v ní je rozumný duch svatý, jediný, mnohostranný,
rafinovaný, živý, jasný, neposkvrněný, prostý,
nepodléhající zranění, milující to, co je dobré. rychlý,
který se nedá nechat, připravený konat dobro,
23 Laskavý k člověku, stálý, jistý, bez starostí, mající
veškerou moc, dohlížející na všechny věci a procházející
všemi rozumnými, čistými a nejchytřejšími duchy.
24 Moudrost je totiž pohyblivější než jakýkoli pohyb:
prochází a prochází vším pro svou čistotu.
25 Ona je totiž dechem Boží moci a čistým vlivem
plynoucím ze slávy Všemohoucího; proto do ní nemůže
padnout žádná poskvrna.
26 Ona je totiž jasem věčného světla, neposkvrněným
zrcadlem Boží moci a obrazem jeho dobroty.
27 A jsouc jediná, může všecko, a zůstávajíc v sobě, činí
všecko nové, a ve všech dobách vcházejíc do duší
svatých, činí je přáteli Božími a proroky.
28 Neboť Bůh nemiluje nikoho kromě toho, kdo
přebývá s moudrostí.
29 Vždyť je krásnější než slunce a nade vše řád hvězd;
přirovnána ke světlu je před ním.
30 Nebo po této noci přijde, ale neřest nezvítězí nad
moudrostí.
KAPITOLA 8
1 Moudrost sahá od jednoho konce k druhému mocně, a
líbezně všecko nařizuje.
2 Miloval jsem ji a od mládí jsem ji hledal, chtěl jsem si
z ní udělat manželku a miloval jsem její krásu.
3 Tím, že je s Bohem zběhlá, zvelebuje svou ušlechtilost;
ano, sám Pán všeho miloval ji.
4 Neboť je zasvěcená do tajemství poznání Boha a
miluje jeho skutky.
5 Je-li bohatství vlastnictvím, po kterém v tomto životě
touží; co je bohatší než moudrost, která všechno působí?
6 A působí-li opatrnost; kdo ze všech je mazanější
dělník než ona?
7 Miluje-li pak někdo spravedlnost ctnosti, práce její
jsou ctnosti, neboť vyučuje střídmosti a opatrnosti,
spravedlnosti a statečnosti, což jsou věci, protože lidé
nemohou mít v životě nic užitečnějšího.
8 Chce-li člověk mnoho zkušeností, zná věci staré a
správně tuší, co má přijít: zná jemnosti řečí a umí
vykládat temné věty: předvídá znamení a zázraky a
události období a časů.
9 Rozhodl jsem se proto, že ji vezmu k sobě, aby se
mnou bydlela, s vědomím, že bude rádkyní dobrých věcí
a útěchou v starostech a smutku.
10 Pro ni budu míti cenu mezi zástupem a čest se
staršími, i když jsem mladý.
11 Budu shledán rychlým domýšlivostí v soudu a budu
obdivován v očích velkých mužů.
12 Když budu držet jazyk za zuby, budou se mi zdržovat,
a když budu mluvit, budou mi dobře naslouchat; když
budu mluvit hodně, vloží ruce na ústa.
13 Navíc jejím prostřednictvím získám nesmrtelnost a
zanechám za sebou věčnou památku těm, kteří přijdou
po mně.
14 Uspořádám lid a národy mi budou podřízeny.
15 Strašní tyrani se budou bát, když o mně uslyší; Budu
shledán dobrým mezi zástupem a udatným ve válce.
16 Když vejdu do svého domu, odpočívám s ní; a žít s ní
nemá smutek, ale veselí a radost.
17 Nyní, když jsem v sobě uvažoval o těchto věcech a
přemítal o nich ve svém srdci, jak to, že být spojen s
moudrostí, je nesmrtelnost;
18 A velkým potěšením je mít její přátelství; a v dílech
rukou jejích je nekonečné bohatství; a při jednání s ní
opatrnost; a při rozhovoru s ní dobrá zpráva; Šel jsem
hledat, jak ji ke mně vzít.
19 Byl jsem totiž chytré dítě a měl jsem dobrého ducha.
20 Ano spíše, jsa dobrý, přišel jsem do těla
neposkvrněného.
21 Když jsem však poznal, že bych ji nemohl získat
jinak, leč by mi ji dal Bůh; a to bylo také moudré vědět,
čí dar je; Modlil jsem se k Pánu a prosil ho a z celého
srdce jsem řekl:
KAPITOLA 9
1 Bože mých otců a Pane milosrdenství, který jsi
všechno učinil svým slovem,
2 A ustanovil jsi člověka svou moudrostí, aby panoval
nad tvory, které jsi stvořil,
3 A uspořádejte svět podle rovnosti a spravedlnosti a
konejte soud s upřímným srdcem.
4 Dej mi moudrost, která sedí na tvém trůnu; a
nezavrhuj mě ze svých dětí:
5 Nebo já, tvůj služebník a syn děvky tvé, jsem člověk
slabý, krátký a příliš mladý, abych rozuměl soudu a
zákonům.
6 Nebo i kdyby někdo nikdy nebyl tak dokonalý mezi
dětmi lidskými, nebude-li s ním tvá moudrost, nebude
nic považováno za nic.
7 Vyvolil jsi mě, abych byl králem svého lidu a soudcem
svých synů a dcer.
8 Přikázal jsi mi, abych postavil chrám na tvé svaté hoře
a oltář ve městě, v němž přebýváš, podobný příbytku
svatosti, který jsi připravil od počátku.
9 A moudrost byla s tebou, kteráž zná skutky tvé, a byla
přítomna, když jsi stvořil svět, a znala, co jest milé před
očima tvýma a spravedlivé v přikázáních tvých.
10 Pošli ji z nebes svatosti svých az trůnu slávy své, ať
bude přítomna se mnou pracovati, abych poznal, co se
tobě líbí.
11 Nebo ona ví a rozumí všemu, a v mých činech mě
povede střízlivě a ve své moci mě zachová.

6. 12 Tak budou milé skutky mé, a tehdy budu spravedlivě
soudit lid tvůj a budu hoden sedět na stolici otce svého.
13 Neboť který člověk může znáti radu Boží? nebo kdo
může myslet, co je vůle Páně?
14 Neboť myšlenky smrtelných lidí jsou bídné a naše
úklady jsou jen nejisté.
15 Neboť porušitelné tělo tlačí na duši, a pozemský
svatostánek tíží mysl, která má mnoho věcí.
16 A stěží dobře uhodneme o věcech, které jsou na zemi,
a prací najdeme to, co je před námi, ale to, co je v nebi,
kdo vypátral?
17 A tvá rada, kdo zná, leda ty dáš moudrost a sešleš
Ducha svatého shůry?
18 Neboť tak byly upraveny cesty těch, kteří žili na zemi,
a lidé byli vyučováni tomu, co se ti líbí, a byli spaseni
skrze moudrost.
KAPITOLA 10
1 Zachránila prvního vytvořeného otce světa, který byl
stvořen sám, a vyvedla ho z jeho pádu,
2 A dal mu moc vládnout všemu.
3 Ale když od ní ten nespravedlivý ve svém hněvu
odešel, zahynul také v hněvu, kterým zavraždil svého
bratra.
4 Kvůli jehož příčině se země potopila potopou,
moudrost ji opět zachovala a nasměrovala cestu
spravedlivých v kousku dřeva malé hodnoty.
5 Navíc, když byly národy ve svém ničemném spiknutí
zmateny, našla spravedlivého a zachovala ho bez úhony
před Bohem a zachovala ho proti jeho něžnému soucitu
s jeho synem.
6 Když bezbožníci zahynuli, vysvobodila spravedlivého,
který utekl před ohněm, který dopadl na pět měst.
7 O jehož špatnosti až do dnešního dne svědčí pustina,
která kouří, a rostliny nesoucí ovoce, které nedozraje, a
solný sloup stojící je pomníkem duše nevěřící.
8 Nebo nehledě na moudrost, utrpěli nejen tuto bolest,
že neznali, co je dobré; ale také po sobě zanechali světu
památku na jejich bláznovství, takže ve věcech, kterými
se provinili, nemohli být tak skryti.
9 Ale moudrost vysvobodila z bolesti ty, kteří ji
doprovázeli.
10 Když spravedlivý prchal před hněvem svého bratra,
vedla ho po správných stezkách, ukázala mu Boží
království a dala mu poznání svatých věcí, obohatila ho
na jeho cestách a rozmnožila plody jeho práce.
11 V lakomství těch, kdo ho utiskovali, stála při něm a
obohatila ho.
12 Bránila ho před jeho nepřáteli a chránila ho před těmi,
kdo číhali, a v bolestném střetu mu dala vítězství; aby
mohl vědět, že dobro je silnější než všechno.
13 Když byl spravedlivý prodán, neopustila ho, ale
zbavila ho hříchu; sestoupila s ním do jámy,
14 A nenechala ho v otroctví, dokud mu nepřinesla
žezlo království a moc proti těm, kdo ho utiskovali; těm,
kteří ho obvinili, ukázala, že jsou lháři, a vzdala mu
věčnou slávu.
15 Vysvobodila spravedlivý lid a bezúhonné semeno z
národa, který je utiskoval.
16 Vstoupila do duše služebnice Hospodinovy a odolala
strašlivým králům v divech a znameních;
17 Dával spravedlivým odměnu za jejich námahu, vedl
je podivuhodným způsobem a byl jim za úkryt ve dne a
světlo hvězd v noci;
18 Přivedl je přes Rudé moře a provedl je mnoha
vodami.
19 Ona však utopila jejich nepřátele a vyvrhla je ze dna
propasti.
20 Proto spravedliví loupili bezbožné a chválili tvé svaté
jméno, Pane, a zvelebovali jednomyslně svou ruku,
která za ně bojovala.
21 Nebo moudrost otevřela ústa němých a učinila jazyky
těch, kteří nemohou mluvit výmluvně.
KAPITOLA 11
1 Dařilo se jim v jejich dílech v rukou svatého proroka.
2 Prošli pustinou, která nebyla obydlená, a postavili si
stany na místech, odkud nebylo cesty.
3 Postavili se proti svým nepřátelům a byli pomstěni na
svých protivníkech.
4 Když měli žízeň, vzývali tě a voda jim byla dána z
pazourkové skály a jejich žízeň byla uhašena z tvrdého
kamene.
5 Neboť čím byli potrestáni jejich nepřátelé, tím byli
prospěšní oni v nouzi své.
6 Neboť místo věčně tekoucí řeky zmítané odpornou
krví,
7 Na zjevné pokárání toho přikázání, kterým byla
zabíjena nemluvňata, jsi jim dal hojnost vody způsobem,
ve který nedoufali:
8 Tou žízní pak hlásej, jak jsi potrestal jejich protivníky.
9 Když byli souzeni, i když byli trestáni v milosrdenství,
věděli, jak jsou bezbožní souzeni v hněvu a mučeni,
žízní jiným způsobem než spravedliví.
10 Ty jsi napomínal a zkoušel jako otec, ale druhého jsi
jako přísný král odsuzoval a trestal.
11 Ať byli nepřítomní nebo přítomní, byli stejně
rozzlobení.
12 Neboť přišel na ně dvojí zármutek a sténání pro
památku věcí minulých.
13 Když totiž svými vlastními tresty uslyšeli, že jim ten
druhý bude prospěšný, pocítili trochu Pána.
14Jehož si vážili s opovržením, když byl dávno předtím
vyhozen při vrhání nemluvňat, toho nakonec, když
viděli, co se stalo, obdivovali.
15 Ale pro pošetilé úklady jejich bezbožnosti, jimiž byli
oklamáni, uctívali hady bez rozumu a ohavná zvířata,
poslal jsi na ně množství nerozumných zvířat, aby se
pomstili;
16 Aby věděli, že čím člověk hřeší, tím také bude
potrestán.
17Vždyť tvá Všemohoucí ruka, která učinila svět z
hmoty bez formy, nechtěla poslat mezi ně množství
medvědů nebo divokých lvů,
18 Nebo neznámá divoká zvířata plná vzteku, nově
stvořená, vydechující buď ohnivou páru, nebo špinavé
pachy rozptýleného kouře, nebo vystřelující strašlivé
jiskry z očí:

7. 19 Z čehož by je nejen škoda mohla ihned zažehnat, ale
také strašlivý pohled je zcela zničit.
20 Ano, a bez této moci padli jedním rachotem,
pronásledováni z pomsty a rozptýleni dechem síly tvé,
ale ty jsi nařídil všechny věci v míře, počtu a váze.
21 Nebo velikou sílu svou můžeš ukázati v každé době,
kdy chceš; a kdo odolá síle paže tvé?
22 Neboť celý svět před tebou je jako malé zrnko váhy,
ano jako kapka ranní rosy, která padá na zem.
23 Ty se však smiluješ nade všemi; neboť ty můžeš
všechno a mrkneš na hříchy lidí, protože by se měly
napravit.
24 Nebo miluješ všecko, co jest, a nehnusíš se ničemu,
co jsi učinil; neboť nikdy bys nic neudělal, kdybys to byl
nenáviděl.
25 A jak by co mohlo snést, kdyby to nebyla tvá vůle?
nebo byl zachován, není-li od tebe povolán?
26 Ty však všechny ušetříš, neboť jsou tvá, Pane, ty, kdo
miluješ duše.
KAPITOLA 12
1 Ve všem je totiž tvůj neporušitelný Duch.
2 Proto po troškách trestáš ty, kteří urážejí, a varuj je tím,
že je připomeneš, na nichž se provinili, aby opouštějíce
svou špatnost, uvěřili v tebe, Hospodine.
3 Bylo to totiž tvá vůle zničit rukama našich otců oba ty
staré obyvatele tvé svaté země,
4 Kterého jsi nenáviděl pro konání nejohavnějších
skutků čarodějnictví a zlých obětí;
5 A také ti nemilosrdní vrazi dětí a požírači lidského těla
a svátky krve,
6 S jejich kněžími ze středu jejich modlářské posádky a
rodiči, kteří vlastníma rukama zabíjeli duše bez pomoci:
7 Aby země, kterou si nade vše ostatní vážil, získala
důstojnou kolonii Božích dětí.
8 Avšak i ty, které jsi jako lidi šetřil, a poslal jsi vosy,
předchůdce svého vojska, aby je po maličkostech
zahubily.
9 Ne že bys nedokázal přivést bezbožné pod ruku
spravedlivých v boji, nebo je hned zničit krutými zvířaty
nebo jedním hrubým slovem:
10 Ale po maličkostech vykonával jsi nad nimi své
soudy a dal jsi jim místo pokání, nevědouc, že jsou
pokolení zlobivé a že v nich byla vypěstována jejich
zloba a že jejich myšlení se nikdy nezmění.
11 Nebo to bylo od počátku prokleté semeno; ani jsi jim
ze strachu před kýmkoli neodpustil ty věci, kterými
hřešili.
12 Nebo kdo řekne: Co jsi to udělal? aneb kdo obstojí
proti tvému soudu? aneb kdo tě bude žalovati za národy
hynoucí, koho jsi učinil? aneb kdo přijde, aby se postavil
proti tobě, aby se pomstil za lidi nespravedlivé?
13 Neboť není Boha kromě tebe, který se o všechny
stará, jemuž bys mohl ukázati, že soud tvůj není
nespravedlivý.
14 Ani král ani tyran se nebude moci obrátit proti tobě
za nikoho, koho jsi potrestal.
15 Poněvadž tedy sám jsi spravedlivý, nařizuješ všecko
spravedlivě; domnívaje se, že není příjemné s tvou mocí
odsoudit toho, kdo si nezaslouží trest.
16 Neboť tvá moc je počátkem spravedlnosti, a protože
jsi Pánem všeho, činíš tě milostivým ke všem.
17 Nebo když lidé neuvěří, že máš plnou moc, ukážeš
svou sílu a mezi těmi, kteří to vědí, dáváš najevo
smělost jejich.
18 Ty však, vládnouce své moci, suď spravedlivě a
nařizuješ nám velikou přízeň; nebo moc můžeš použít,
když chceš.
19 Ale takovými skutky jsi naučil svůj lid, že
spravedlivý má být milosrdný, a učinil jsi své děti, aby
měly dobrou naději, že činíš pokání za hříchy.
20 Nebo kdybys potrestal nepřátele svých dětí a
odsouzené k smrti s takovým uvážením, dal jim čas a
místo, aby mohli být vysvobozeni ze své zloby:
21 S jakou obezřetností jsi soudil své vlastní syny,
jejichž otcům jsi přísahal a uzavíral smlouvy dobrých
zaslíbení?
22 Zatímco nás tedy trestáš, ještě tisíckrát bičuješ naše
nepřátele, abychom, když soudíme, pečlivě mysleli na
tvou dobrotu, a když jsme sami souzeni, abychom
hledali slitování.
23 Pročež, zatímco lidé žili rozpustile a nespravedlivě,
ty jsi je trápil jejich vlastními ohavnostmi.
24 Nebo zabloudili velmi daleko po cestách bludu a
považovali je za bohy, jimiž pohrdali i mezi zvířaty
nepřátel svých, jsouce oklamáni jako děti nechápavé.
25 Proto jsi na ně jako na děti bez použití rozumu poslal
soud, abys je posmíval.
26 Ale ti, kteří nechtěli být napraveni tím nápravou, v
níž se s nimi potýkal, pocítí soud hodný Boha.
27 Neboť pohleďte, za co záviděli, když byli potrestáni,
to jest za ty, které považovali za bohy; nyní jsouce v
nich potrestáni, když to viděli, uznali ho za pravého
Boha, kterého předtím odepřeli znát, a proto na ně přišlo
krajní zatracení.
KAPITOLA 13
1 Zajisté marni jsou všichni lidé od přirozenosti, kteří
neznají Boha a nemohli z dobrých věcí, které se vidí,
poznati toho, kterýž jest;
2 Ale za bohy, kteří vládnou světu, považoval buď oheň,
nebo vítr, nebo rychlý vzduch, nebo kruh hvězd, nebo
divokou vodu nebo nebeská světla.
3 S jejichž krásou, pokud se jim zalíbilo, se stali bohy;
ať poznají, oč lepší je Pán z nich, neboť je stvořil první
autor krásy.
4 Jestliže však žasli nad jejich mocí a ctností, ať z nich
pochopí, oč mocnější je on, kdo je učinil.
5 Neboť podle velikosti a krásy stvoření je patrný jejich
tvůrce.
6 Ale za to jsou tím méně obviňováni, neboť se možná
zmýlí, hledajíce Boha a chtějí ho najít.
7 Protože jsou obeznámeni s jeho skutky, bedlivě ho
zkoumají a věří jejich očím, protože jsou krásné věci,
které se vidí.
8 Ani oni však nemají být odpuštěni.

8. 9 Nebo kdyby mohli tolik vědět, že by mohli mířit na
svět; jak to, že nenalezli jeho Pána?
10 Ale bídní jsou a v mrtvých je jejich naděje, kteří je
nazývají bohy, kteří jsou dílem lidských rukou, zlatem a
stříbrem, aby ukázali umění a podobnosti zvířat nebo
kámen k ničemu, dílo. starověké ruky.
11 Tesař, který kácí dříví, pokácel k tomu strom, a sňal
všechnu kůru dovedně vůkol, a pěkně ji opracoval a
vyrobil z ní nádobu vhodnou ke službě lidskému životu;
12 A když utratil zbytky práce své k úpravě masa svého,
nasytil se;
13 A bral právě ten odpad mezi ty, které nesloužily k
ničemu, protože je to křivý kus dřeva a plný suků, pilně
ho vyřezal, když neměl nic jiného na práci, a vytvořil ho
dovedností svého rozumu, a zformoval to k obrazu muže;
14 Nebo udělal to jako nějaké ohavné zvíře, překryl to
rumělkou a barvou, která to zbarvila do červena, a
zakryla každé místo na něm;
15 A když mu udělal příhodný prostor, postavil ho do
zdi a připevnil železem.
16 Postaral se totiž o to, aby nespadlo, protože věděl, že
si nemůže pomoci; neboť je to obraz a potřebuje pomoc:
17 Potom se modlí za svůj majetek, za svou ženu a děti a
nestydí se mluvit s tím, kdo nemá života.
18 Slabého volá pro zdraví, k mrtvému se modlí život;
neboť pomoc pokorně prosí toho, kdo má nejmenší
prostředky pomoci, a pro dobrou cestu žádá toho, kdo
nemůže vykročit:
19 A pro získání a získání a pro dobrý úspěch svých
rukou žádá schopnost dělat od něj, který není schopen
udělat nic.
KAPITOLA 14
1 Kdo se opět připravuje k plavbě a chystá se proplout
rozbouřenými vlnami, přivolá kus dřeva shnilějšího než
nádoba, která ho nese.
2 Vymyslel to totiž touha po zisku a dělník to postavil
svou dovedností.
3 Ale tvá prozřetelnost, Otče, vládne tomu, neboť jsi
udělal cestu v moři a bezpečnou cestu ve vlnách;
4 Ukazuješ, že můžeš zachrániti před každým
nebezpečím, ano, i když se člověk vydal na moře bez
umění.
5 Nechceš však, aby skutky tvé moudrosti zahálely, a
proto lidé odevzdávají své životy malému kousku dřeva
a proplouvají rozbouřeným mořem ve slabé nádobě jsou
zachráněni.
6 Nebo i za starých časů, když hynuli pyšní obři, naděje
světa ovládaného tvou rukou unikla ve slabé nádobě a
zanechala všem věkům semeno pokolení.
7 Nebo požehnané je dřevo, z něhož přichází
spravedlnost.
8 Ale to, co je udělané rukama, je prokleté i to, jako ten,
který to udělal, protože to udělal; a to, protože je
porušitelné a nazývalo se bohem.
9 Nebo bezbožník a jeho bezbožnost jsou stejně
nenávistní vůči Bohu.
10 Neboť to, co je vyrobeno, bude potrestáno spolu s tím,
kdo to udělal.
11 Proto i na modly pohanů dojde k navštívení, protože
ve stvoření Božím se stávají ohavností a kamenem úrazu
duší lidských a léčkou pro nohy nerozumných.
12 Neboť vymýšlení modl bylo počátkem duchovního
smilstva a jejich vymýšlení zkažení života.
13 Neboť nebyli od počátku, ani nebudou na věky.
14 Neboť marnou slávou lidí vešli do světa, a proto brzy
skončí.
15 Neboť otec stižený předčasným truchlením, když dal
zanedlouho odňat obraz svého dítěte, nyní ho poctil jako
boha, který byl tehdy mrtvý, a vydal těm, kteří pod ním
měli obřady a oběti.
16 Postupem času se tedy upevnil bezbožný zvyk jako
zákon a rytiny byly uctívány podle přikázání králů.
17 Toho, kterého lidé nemohli ctít v přítomnosti, protože
přebývali daleko, vzali z dálky padělek jeho vzhledu a
vytvořili výslovný obraz krále, kterého uctívali, aby mu
svou progresivitou mohli lichotit, že byl nepřítomen,
jako by byl přítomen.
18 Také neobyčejná pečlivost umělce pomohla uvrhnout
neznalé k další pověrčivosti.
19 Neboť on, snad chtěl potěšit někoho s autoritou,
přinutil všechny své dovednosti, aby se podobaly
nejlepší módě.
20 A tak ho zástup, zlákán milostí díla, nyní považoval
za boha, který byl před časem jen ctěný.
21 A to byla příležitost oklamat svět: neboť lidé, sloužící
buď neštěstí, nebo tyranii, připisovali kamenům a
zásobám nesdělitelné jméno.
22 To jim nestačilo, že se zmýlili v poznání Boha; ale
zatímco žili ve velké válce nevědomosti, tyto tak velké
mory je nazývaly mír.
23 Nebo když zabíjeli své děti v obětech nebo používali
tajné obřady nebo prováděli radovánky cizích obřadů;
24 Nezachovávali již neposkvrněné životy ani
manželství, ale buď jeden druhého zpronevěřil, nebo ho
zarmoutili cizoložstvím.
25 Takže ve všech lidech bez výjimky vládla krev, zabití,
krádeže a přetvářky, zkaženost, nevěrnost, výtržnosti,
křivá přísaha,
26 Znepokojení dobrých lidí, zapomnění na dobré
obraty, poskvrnění duší, změna druhu, nepořádek v
manželství, cizoložství a nestoudná nečistota.
27 Neboť uctívání modl, které není pojmenováno, je
počátek, příčina a konec všeho zla.
28 Neboť buď šílí, když se radují, nebo prorokují lži,
nebo žijí nespravedlivě, nebo se lehkovážně zaklínají.
29 Nakolik doufají v modly, které nemají života; i když
křivě přísahají, přesto vypadají, aby je nezranili.
30 Avšak za obě příčiny budou spravedlivě potrestáni:
jednak proto, že nemysleli dobře o Bohu, dbali na modly,
a také nespravedlivě v lsti přísahali a pohrdali svatostí.
31 Neboť to není moc jejich, skrze niž přísahají, ale
spravedlivá pomsta hříšníků vždy trestá provinění
bezbožných.
KAPITOLA 15
1 Ty však, Bože, jsi milostivý a pravdivý, shovívavý a v
milosrdenství vše řídíš,

9. 2 Zhřešíme-li, jsme tvoji, známe tvou moc, ale
nebudeme hřešit, vědouce, že jsme tvoji počítáni.
3 Neboť znáti tě jest spravedlnost dokonalá, ano, znáti
moc tvou jest kořenem nesmrtelnosti.
4 Neboť nás neošálil ani rozpustilý lidský vynález, ani
obraz posetý rozmanitými barvami, malířova neplodná
práce;
5 Pohled na něj svádí blázny, aby po něm toužili, a proto
touží po podobě mrtvé sochy, která nemá dech.
6 Ti, kdo je tvoří, ti, kdo po nich touží, i ti, kdo je
uctívají, milují zlé věci a jsou hodni toho, aby na ně
důvěřovali.
7 Neboť hrnčíř, zušlechťující měkkou zemi, vyrábí
každou nádobu s velkou námahou pro naši službu: ano,
z téže hlíny vyrábí jak nádoby, které slouží k čistému
použití, tak také všechny, které slouží k opaku: ale co je
použití jednoho druhu, hrnčíř sám je soudce.
8 A zaměstnává svou práci chlípně, dělá z téže hlíny
marného boha, dokonce toho, který byl před malou
chvílí vyroben ze země, a za malou chvíli se k němu
vrátí, až bude jeho život, který mu byl propůjčen,
požadoval.
9 Navzdory jeho péči není to, že by měl mnoho práce,
ani že by jeho život byl krátký, ale snaží se vyniknout
zlatníkům a stříbrníkům a snaží se dělat jako dělníci v
mosazi a pokládá za svou slávu vyrábět padělky.
10 Jeho srdce je popel, jeho naděje je odpornější než
země a jeho život má menší cenu než hlína.
11 Poněvadž neznal svého Tvůrce a toho, který v něm
vdechl činorodou duši a vdechl živého ducha.
12 Ale oni považovali náš život za zábavu a náš čas zde
za tržiště, protože, jak říkají, musíme se dostat všelijak, i
když je to zlé.
13 Tento člověk, ten z pozemské hmoty, vyrábí křehké
nádoby a rytiny, ví, že se nade všechny pohorší.
14 A všickni nepřátelé lidu tvého, kteříž je podřizují,
jsou nejbláznivější a jsou bídnější než děti.
15 Počítali totiž všechny modly pohanů za bohy, kteří
nemají oči k vidění, ani nosy, aby dýchali, ani uši, aby
slyšeli, ani prstů rukou k ovládání; a pokud jde o jejich
nohy, jdou pomalu.
16 Člověk je totiž stvořil, a kdo si vypůjčil svého
vlastního ducha, vytvořil je, ale nikdo si nemůže
vytvořit boha podobného jemu.
17 Neboť jest smrtelný, činí mrtvé rukama zlými, neboť
on sám jest lepší než ty, kterým se klaní;
18 Ano, klaněli se také těm zvířatům, která jsou
nejnenáviděnější: protože jsou srovnáváni, některá jsou
horší než jiná.
19 A nejsou ani krásní, až by si to žádali u zvířat, ale
odešli bez chvály Boží a jeho požehnání.
KAPITOLA 16
1 Protož podobnými byli důstojně trestáni a množstvím
zvířat mučeni.
2 Místo kteréhožto trestu, slušně jednal se svým lidem,
jsi pro ně připravil maso podivné chuti, dokonce
křepelky, aby rozdmýchal jejich chuť.
3 Aby oni, toužíce po potravě, mohli pro ošklivý pohled
na zvířata poslaná mezi ně lodit i to, po čem musí toužit;
ale tito, trpící chudobou na krátký prostor, by se mohli
stát účastníky podivného vkusu.
4 Bylo totiž nutné, aby na ně tyranské tyrany přišla bída,
které se nemohli vyhnout, ale těm se mělo jen ukázat,
jak byli sužováni jejich nepřátelé.
5 Nebo když na ně přišla strašná zuřivost zvířat a oni
zahynuli bodnutím křivých hadů, tvůj hněv nevydržel
navěky.
6 Ale oni se na malou dobu trápili, aby byli napomenuti,
majíce znamení spasení, aby je připomněli přikázání
zákona tvého.
7 Neboť ten, kdo se k tomu obrátil, nebyl spasen tím, co
viděl, ale tebou, který jsi Spasitel všech.
8 A tím jsi své nepřátele vyznal, že jsi to ty, kdo
vysvobozuje ode všeho zlého.
9 Pro ně kousnutí kobylkami a mouchy zabíjeli, a
nenašel se žádný lék na jejich život, neboť byli hodni
toho, aby byli trestáni.
10 Ale zuby tvých draků neporazily, neboť tvé
milosrdenství bylo skrze ně a uzdravovalo je.
11 Nebo bodáni byli, aby pamatovali na slova tvá; a byli
rychle zachráněni, aby neupadli do hlubokého
zapomnění a mohli neustále pamatovat na tvou dobrotu.
12 Neboť to nebyla bylina, ani změkčující omšelina,
která je uzdravila, ale slovo tvé, Hospodine, které
všecko uzdravuje.
13 Nebo máš moc života i smrti, k branám pekelným
vedeš a zase přivádíš.
14 Člověk zabíjí zlobou svou, a když duch vyjde,
nevrací se; ani duše přijatá nepřichází znovu.
15 Tvé ruce však nelze uniknout.
16 Nebo bezbožní, kteříž tě nepoznali, byli bičováni
silou paže tvé: pronásledováni byli cizími dešti,
krupobitím a deštěm, jemuž se nemohli vyhnout, a
ohněm byli sžíráni.
17 Neboť, čemuž se lze diviti, měl oheň větší sílu ve
vodě, která všecko uhasí, neboť svět bojuje za
spravedlivé.
18 Někdy se plamen zmírnil, aby nespálil zvěř, která
byla poslána na bezbožné; ale sami mohli vidět a vnímat,
že byli pronásledováni Božím soudem.
19 A jindy hoří dokonce i uprostřed vod nad silou ohně,
aby zničil plody nespravedlivé země.
20 Místo toho jsi krmil svůj lid pokrmem andělů a seslal
jsi jim z nebe chléb připravený bez jejich práce, schopný
nasytit potěšení každého člověka a vyhovět každému
vkusu.
21 Nebo tvá výživa oznámila tvým synům sladkost tvou,
a sloužila k chuti jedlíků, zmírnila se podle libosti
každého.
22 Ale sníh a led snesly oheň a neroztály, aby poznali,
že oheň hořící v kroupách a jiskřivý v dešti zničil plody
nepřátel.
23 Ale ten opět zapomněl i na svou vlastní sílu, aby byli
živeni spravedliví.
24 Nebo tvor, kterýž tobě slouží, kterýž jsi Stvořitel,
rozmnožuje sílu svou proti nespravedlivým za trest

10. jejich, a ubírá sílu svou ve prospěch těch, kdož v tebe
doufají.
25 Proto i tehdy bylo proměněno ve všech podobách a
bylo poslušné tvé milosti, která živí všechno, podle
přání těch, kteří to potřebovali.
26 Aby synové tvoji, Pane, kteréž miluješ, poznali, že ne
pěstování ovoce živí člověka, ale že slovo tvé ochraňuje
ty, kdož v tebe doufají.
27 Neboť to, co nebylo zničeno ohněm, zahřáté malým
slunečním paprskem se brzy rozplynulo:
28 Aby se vědělo, že musíme zabránit slunci, aby ti
vzdalo díky, a na jaře se k tobě modlit.
29 Neboť naděje nevděčných se rozplyne jako zimní
jinovatka a uteče jako neužitečná voda.
KAPITOLA 17
1 Neboť velké jsou tvé soudy a nelze je vyslovit, proto
se zmýlily duše nevyživené.
2 Nebo když nespravedliví lidé mysleli na utiskování
svatého národa; když byli zavřeni ve svých domech,
vězni temnoty a spoutáni pouty dlouhé noci, leželi tam
vyhnaní před věčnou prozřetelností.
3 Zatímco měli ležet skryti ve svých tajných hříších, byli
rozptýleni pod temným závojem zapomnění, strašlivě
ohromeni a znepokojeni podivnými zjeveními.
4 Nebo ani roh, který je držel, je nezachránil od strachu;
ale ozývaly se kolem nich zvuky padajících vod a
zjevovala se jim smutná vidění s těžkými obličeji.
5 Žádná síla ohně jim nemohla dát světlo, ani jasné
plameny hvězd nemohly obstát, aby osvětlily tu
strašlivou noc.
6 Jenomže se jim zjevil oheň, který se sám od sebe
zapálil, velmi strašlivý; protože byli velmi vyděšení,
považovali věci, které viděli, za horší než pohled, který
neviděli.
7 Pokud jde o iluze umělecké magie, ty byly potlačeny a
jejich vychloubání v moudrosti bylo potupně pokáráno.
8 Neboť ti, kteří slíbili, že zaženou hrůzu a trápení z
nemocné duše, sami byli nemocní strachem, hodni toho,
aby se jim smáli.
9 Neboť nic hrozného se jich nebálo; a přesto se děsí
zvířat, která procházela kolem, a syčení hadů,
10 Zemřeli strachem, popřeli, že viděli vzduch, kterému
se nedalo vyhnout žádné straně.
11 Neboť bezbožnost, odsouzená vlastním svědectvím,
je velmi bojácná a stíhána svědomím, vždy předpovídá
těžké věci.
12 Neboť strach není nic jiného než zrada dobrodiní,
které rozum nabízí.
13 A očekávání zevnitř, protože je menší, počítá
nevědomost více než příčinu, která přináší muka.
14 Ale ony noci spali stejným spánkem, který byl
vskutku nesnesitelný a který na ně přišel ze dna
nevyhnutelného pekla,
15 Částečně je trápily příšerné zjevy a částečně
omdlévaly, srdce jim selhávalo, neboť se na ně zmocnil
nečekaný strach.
16 A tak každý, kdo tam padl, byl přísně držen, zavřen
ve vězení bez železných mříží,
17 Nebo ať byl rolník nebo pastýř nebo dělník na poli,
byl dostižen a vydržel onu nutnost, které se nedalo
vyhnout, neboť všichni byli svázáni jedním řetězem
temnoty.
18 Ať už to byl svištící vítr nebo melodický hluk ptáků
mezi rozprostírajícími se větvemi nebo příjemný pád
prudce tekoucí vody,
19 Nebo strašlivý zvuk vržených kamenů, nebo běh,
který nebylo vidět u skákajících zvířat, nebo řvoucí hlas
nejdivočejších divokých zvířat, nebo odrážející se
ozvěna z dutých hor; tyto věci je přiměly omdlít
strachem.
20 Celý svět zazářil jasným světlem a nikomu nic
nebránilo v práci.
21 Jen nad nimi se rozprostřela těžká noc, obraz oné
temnoty, která je měla poté přijmout, ale přesto byli
sami pro sebe bolestnější než tma.
KAPITOLA 18
1 Avšak svatí tvoji měli velmi veliké světlo, jehož hlas
slyšeli, a neviděli jejich tvar, protože také nevytrpěli
totéž, považovali je za šťastné.
2 Ale za to jim nyní neublížili, od nichž se jim dříve
ukřivdilo, děkovali jim a prosili je za odpuštění, že byli
nepřáteli.
3 Místo toho jsi jim dal hořící ohnivý sloup, aby byl
průvodcem na neznámé cestě a neškodné slunce, aby je
počestně pohostilo.
4 Neboť byli hodni být zbaveni světla a uvězněni ve tmě,
kteří drželi v ústech tvé syny, skrze něž mělo být světu
dáno nezkažené světlo zákona.
5 A když se rozhodli zabít nemluvňata svatých, jedno
dítě bylo vyvrženo a zachráněno, abys je pokáral, vzal
jsi množství jejich dětí a úplně jsi je zničil v mocné vodě.
6 O té noci byli naši otcové již předem osvědčeni, že
jistě vědí, jaké přísahy složili, a mohli být potom dobré
mysli.
7 A tak z lidu tvého přijato bylo spasení spravedlivých i
záhuba nepřátel.
8 Nebo čím jsi potrestal naše protivníky, tím jsi oslavil
nás, které jsi povolal.
9 Spravedlivé děti dobrých lidí totiž tajně obětovaly a s
jediným souhlasem vydaly svatý zákon, aby svatí byli
jako účastníci stejného dobra a zla, a otcové nyní zpívají
písně chvály.
10 Na druhé straně se však ozval nelítostný křik nepřátel
a žalostný zvuk se roznesl do ciziny pro naříkané děti.
11 Pán a služebník byli potrestáni jedním způsobem; a
jako král, tak trpěl obyčejný člověk.
12 Měli tedy všichni dohromady nespočet mrtvých s
jedním druhem smrti; ani živí nestačili k tomu, aby je
pohřbili: neboť v jednom okamžiku bylo zničeno jejich
nejušlechtilejší potomstvo.
13 Neboť by nevěřili ničemu pro kouzla; po zničení
prvorozených uznali tento lid za syny Boží.
14 Zatímco všechno bylo v tichém tichu a ona noc byla
uprostřed jejího rychlého běhu,

11. 15 Tvé všemohoucí slovo seskočilo z nebe z tvého
královského trůnu jako nelítostný válečník doprostřed
země zkázy,
16 A přinesl své nepředstírané přikázání jako ostrý meč,
a vztyčení naplnilo všechno smrtí; a dotklo se nebe, ale
stálo na zemi.
17 Pak je náhle rozbolely vidiny strašlivých snů a hrůzy
na ně přišly nehledané.
18 A jeden vržen sem a druhý tam, polomrtvý, ukázal
příčinu své smrti.
19 Neboť sny, které je trápily, to předzvěstovaly, aby
nezahynuli a nevěděli, proč byli sužováni.
20 Ano, okus smrti se dotkl i spravedlivých, a došlo k
zkáze zástupu na poušti, ale hněv netrval dlouho.
21 Tehdy bezúhonný muž spěchal a postavil se, aby je
bránil; a přinášející štít své správné služby, dokonce
modlitbu a usmíření kadidla, postavil se proti hněvu, a
tak ukončil neštěstí a prohlásil, že je tvým služebníkem.
22 A tak přemohl ničitele, ne silou těla ani silou paží, ale
slovem pokořil trestajícího, odvolávaje se na přísahy a
smlouvy uzavřené s otci.
23 Když teď mrtví padali na hromady jeden na druhého
a stáli mezi nimi, zadržel hněv a oddělil se cestu k
živým.
24 Nebo v dlouhém rouchu byl celý svět a ve čtyřech
řadách kamenů byla vytesána sláva otců a tvá
Veličenstvo na čelenku jeho hlavy.
25 Těmto zhoubce dal místo a bál se jich, neboť stačilo,
že jen okusili hněv.
KAPITOLA 19
1 Pokud jde o bezbožné, hněv na ně přišel bez milosti až
do konce; neboť věděl předem, co udělají;
2 Kterak jim dal svolení k odchodu a spěšně je poslal
pryč, činili pokání a pronásledovali je.
3 Zatímco ještě truchlili a naříkali u hrobů mrtvých,
přidali další pošetilé úskoky a pronásledovali je jako
uprchlíky, o které prosili, aby zmizeli.
4 Neboť osud, jehož byli hodni, je přivedl k tomuto cíli
a dal jim zapomenout na věci, které se již staly, aby
mohli vykonat trest, který jim strádal:
5 A aby tvůj lid prošel podivuhodnou cestou, ale našel
cizí smrt.
6 Neboť celé stvoření ve svém vlastním druhu bylo
znovu vytvořeno, aby sloužilo zvláštním přikázáním,
která jim byla dána, aby tvé děti byly bez újmy
zachovány.
7 Jako jmenovitě oblak stínící tábor; a tam, kde předtím
stála voda, se objevila suchá země; a z Rudého moře
cestou bez překážek; a z prudkého proudu zelené pole:
8 Kudy šel všechen lid, který byl bráněn tvou rukou,
vidouce tvé podivuhodné divy.
9 Šli totiž jako koně, skákali jako jehňata a chválili tě,
Hospodine, který jsi je vysvobodil.
10 Pamatovali totiž ještě na to, co se stalo, když
pobývali v cizí zemi, jak země místo dobytka rodila
mouchy a jak řeka místo ryb vyvrhla množství žab.
11 Potom však spatřili nové pokolení drůbeže, když
vedeno svou choutkou žádalo delikátní maso.
12 Křepelky k nim přicházely z moře, aby se uspokojily.
13 A tresty přišly na hříšníky ne bez dřívějších znamení
silou hromu: neboť trpěli spravedlivě podle své vlastní
špatnosti, protože se vůči cizím chovali tvrději a
nenávistněji.
14 Sodomští totiž nepřijali ty, které neznali, když přišli,
ale tito uvedli do otroctví přátele, kteří si je zasloužili.
15 A nejen to, ale snad k nim bude mít určitou úctu,
protože používali cizince, které nebyly přátelské:
16 Ale tito velmi těžce sužovali je, které přijali
hostinami, a stali se již spolu s nimi účastnými týchž
zákonů.
17 Proto i slepotou byli zasaženi, jako byli u dveří
spravedlivého, když, obklíčen strašlivou velikou
temnotou, každý hledal průchod svými vlastními dveřmi.
18 Neboť prvky se samy o sobě změnily jakousi
harmonií, jako když tóny v žaltáři mění název melodie, a
přece jsou vždy zvuky; které lze dobře vnímat pohledem
na věci, které byly vykonány.
19 Neboť věci pozemské se změnily ve vodní, a věci,
které dříve plavaly ve vodě, nyní šly na zem.
20 Oheň měl moc ve vodě, zapomněl na svou vlastní
ctnost, a voda zapomněla na jeho uhasitelskou povahu.
21 Na druhé straně plameny nezmařily maso
porušitelných živých tvorů, ačkoli v nich chodili;
neroztály ani ledový druh nebeského masa, které se
přirozeně rozpouštělo.
22 Ve všem, Pane, jsi vyvýšil svůj lid a oslavil ho, aniž
jsi na něj nedbal, ale vždy a všude jsi mu pomáhal.