1. Petra Rusnáková
Argumentace: Téma Vlašský dvůr a těžba stříbra v Kutné Hoře ve středověku jsem
zpracovávala v rámci seminární práce do předmětu Antropologie středověku. Tato práce měla
pojednávat o jakékoli středověké památce v blízkosti našeho bydliště. Pocházím
z kutnohorského okresu a navíc mám v kutnohorském muzeu brigádu, takže jsem o těžbě
stříbra něco věděla už dříve.
Vlašský dvůr a těžba stříbra v Kutné Hoře ve středověku
Kutná Hora je město ve Středočeském kraji a významná památková rezervace
(Vlašský dvůr, Chrám sv. Barbory, Hrádek, mnoho gotických, renesančních a barokních
domů, Sedlec a kostnice). Město je od roku 1995 součástí světového kulturního dědictví
UNESCO.
Území dnešního města je osídleno už od pravěku. Od 10. století se dolovalo stříbro
v Malíně (dnes součástí města), ve druhé polovině 13. století byly v okolí města objeveny
rudy stříbra a kolem roku 1308 byl Kutné Hoře udělen statut města.
Stavba centrální mincovny „Vlašský dvůr“ (obr. 2) v Kutné Hoře byla dokončena
roku 1300. Svůj název (doložený písemně roku 1401) získal dvůr pravděpodobně kvůli
přítomnosti italských (vlašských) odborníků, které sem král Václav II. povolal z Florencie.
Počátky Vlašského dvora jsou však dodnes zahaleny tajemstvím. Historici
předpokládají, že na tomto místě byl kdysi královský hrádek, který posloužil ke vzniku
centrální mincovny státu. Prostor byl chráněn před nepřáteli hradbou oválného půdorysu, kde
zpočátku dominovaly výrobní objekty, ve kterých se vyráběly samotné mince.
Na přelomu 14. a 15. století byla v takzvaném krásném slohu postavena kaple a
královský palác na podnět krále Václava IV. Z původního Vlašského dvora se dochovala část
dispozice, prostory tzv. mince, Vysoký dům a kaple.
Vlašský dvůr je považován za jednu z nejcennějších středověkých památek světské
gotiky nejen v Čechách, ale i v celé Evropě. Vlašský dvůr má i značný historický význam,
protože se stal místem významných historických událostí, které přispěly ke vzrůstu významu
Kutné Hory. Byl totiž nejenom mincovna, ale také dočasné sídlo českých králů, místo konání
královských sněmů, místo, kde byl podepsán Dekret kutnohorský. 27. května 1471 zažil
Vlašský dvůr snad nejvýznamnější politickou událost a tou bylo zvolení českého krále
Vladislava Jagellonského, syna polského krále Kazimíra.

2. Vlašský dvůr byl postaven v roce 1300, kdy se do povědomí obyvatel, většinou
německé národnosti, dostala zpráva o bohatých nalezištích stříbrné rudy na pozemcích
sedleckého kláštera mezi královskými městy Kolínem a Čáslaví. Zakládají zde hornické
osady různých velikostí s dřevěnými obydlími, kaplemi a tržišti, které se postupně spojily
v plnoprávné město jménem Hora Kutná. Jižně od vznikajících osad, nad levým břehem řeky
Vrchlice, nechal tehdejší král Václav II. vybudovat Vlašský důr, který stál v přímém
sousedství šachet a hutí a stal se organickým článkem horního a hutního provozu.
Kolem roku 1300 provedl král Václav II. reformu mincovnictví a vydal (především
pro potřeby kutnohorského naleziště) horní zákoník „lus regale montanorum“, kterým se
detailně upravovalo horní právo. V červenci téhož roku byly vyraženy první groše – „Grossi
Pragenses“. Není ovšem jisté, zda tyto mince byly skutečně raženy už v Kutné Hoře nebo
ještě v Praze, neboť provoz mincovny je doložen až v roce 1336. Ražbou tzv. pražského
(českého) groše s pevně stanoveným obsahem stříbra byla odstraněna do té doby panující
nejednotnost v užívání peněz.
„Na dvoře sídlil mincmistr a urburéř. Potřebám mincovny byla vyhrazena východní,
severovýchodní a jihozápadní strana dvora. Byly zbudovány mincířské šmitny (dílny),
nacházející se kolem nádvoří, a preghaus (ražebna).“ (Dudák, 2004, s. 64)
Oselský důl našel podle Kořínkových Starých pamětí kutnohorských horník jménem
Osel na levém břehu potoka Vrchlice. Stříbro vytěžené z toho dolu bylo zdrojem bohatství,
které umožnilo stavbu Chrámu sv. Barbory.
Z pracovníků měli nejvýznamnější postavení havíři. Nosili havířskou perkytli
z hrubé nebarvené látky. Za pomocníky mívali učedníky (pacholata), kteří oddělovali rudu od
hlušiny a pomáhali při lámání horniny tzv. sázením ohněm. Tato metoda spočívala v založení
jakéhosi milíře, jehož žárem hornina rozpukla.
Pracovníci jednotlivých profesí mincovního díla se sdružovali do jakýchsi spolků
neboli cechů. Cechy byly sdruženími specializovaných řemeslnických mistrů, které
zastupovaly a bránily zájmy jednotlivých řemesel ve městě. Začaly vznikat v průběhu první
poloviny 14. století. Cech měl omezený počet členů, příslušnost k cechu měla zajistit všem
místním mistrům stejné podmínky pro práci. Každý cech měl svůj znak či symbol, který
přestavoval buď nástroj, který při výrobě používali, nebo část výrobního zařízení, výrobek
nebo určitou výrobní fázi. Tyto symboly se objevovaly na korouhvích, praporcích, truhlicích
(obr. 8), džbánech, ferulích, vývěsních štítech i na výzdobách staveb. Důležitým cechovním
předmětem byly pokladní truhlice, ve kterých se uchovávala statuta, listiny, peníze, úřední
knihy či pečetidla. Atribut úřední moci prvního mincmistra představovalo cechovní právo

3. nebo ferule. Používala se ke svolávání schůzí nebo s ní dostával nový tovaryš za „vyučenou“,
aby si lépe pamatoval, jak se má řádně chovat, podobně byla užívána i při přijetí za mistra.
Vedle ferule byla mocenským odznakem cechu i pečeť.
Při výrobě stříbrné rudy se dbalo na vysokou dělbu práce a odbornost v profesi. Celý
proces od úpravy surového železa až po výrobu mince se nazýval mincovní dílo – verk.
Nakoupené stříbro se zbavovalo nežádoucích příměsí a současně s tím se připravovala měď.
Roztavená měď se lila do studené vody. Takto rozdrobená měď (granulát) se dokonaleji
spojila se stříbrem. Mincovní kov vznikl spojením mědi s přepáleným stříbrem za přítomnosti
královského úředníka. Tekutý kov se naléval do tzv. „barchánů“, čímž získal tvar krátkých
kulatých tyček. Ve šmitnách se tyto tyčky nahřívaly a dělily na drobné kousky, které se pak
rozklepaly na tzv. „farfule“. Farfule se ostříháváním zakulacovaly, vyrovnávaly naplocho i na
hranu a mechanicky čistily a chemicky bělily. Posledním krokem výroby groše pak byla
vlastní ražba prováděná v ražební síni zvané preghaus.
První stříbrné mince zvané denáry se v Kutné Hoře razily v letech 981 – 995 za
vlády slovanského knížete Soběslava. Definitivní konec ražby mincí v Kutné Hoře nastal
v roce 1726.

4. Anotace:
V této práci jsem se zaměřila na těžbu stříbra v Kutné Hoře, historii vzniku
mincovny, způsob ražby mincí a vliv těžby stříbra na stav Českého království.
Hlavní pracovní metodou v práci bylo studium odborné literatury a dokumentů.
Klíčová slova:
Kutná Hora – Vlašský dvůr – těžba stříbra – pražský groš - ražení mincí
Zdroje:
Dudák, Vladislav (2004): Kutnohorský poutník aneb Kutnou Horou ze všech stran. Praha:
Baset.
-tato kniha pojednává o kutnohorské historii; zdroj není komerčně zaměřen; text obsahuje
odbornou monografii; hloubka a šířka obsažené tematiky je dostatečná
http://www.kutna-hora.net/vlassky-dvur.php, 11. 11. 2011
-jedná se o oficiální stránky Kutné Hory, na kterých se mimo jiné věnují i Vlašskému dvoru;
obsahuje aktuální informace; informace v textu je přesné, objektivní; text není komerčně
zaměřen
-žádný odborný relevantní článek, který by pojednával o vybraném tématu, nebyl nalezen

5. Vlašský dvůr
Vlašský dvůr - šmitny
Pražský groš