Podnikněte výlet do historie a přesvědčte se, že i v minulých stoletích podnikatelé často začínali z ničeho, že museli překonat počáteční neúspěchy a dokázali se inspirovat v zahraničí. Seznamte se s 16 průkopníky v oblasti technologie, průmyslu a byznysu, kteří v jihomoravském regionu založili podniky, z nichž některé fungují dodnes a stále zaměstnávají stovky lidí.

1. příběhy podnikání /
business stories

3. příběhy podnikání
business stories

4. JIC již více než 11 let formuje
příznivé prostředí pro inovační
podnikání na jižní Moravě
a podporuje lidi ve vytváření
a rozvoji firem, které mění svět.
JIC nabízí služby podnikatelům
ve fázi prvotního nápadu,
přes startupy, až po zavedené
technologické společnosti.
Svými aktivitami přispívá
k posílení konkurenceschopnosti
jihomoravských podniků, které
pak nabízí kvalifikovaná a stabilní
pracovní místa v regionu.
For over 11 years, JIC has been
fostering a nurturing environment
for innovative business in
South Moravia and empowering
people in creating and growing
companies that change the
world. JIC provides entrepreneurs
with services – from the initial
idea, through start-up, up to
a fully developed business.
JIC‘s activities contribute to
improving the competitiveness
of South Moravian businesses
that offer qualified and stable job
opportunities in the region then.

5. Příběhy, které najdete v této publikaci,
ukazují, že se na jižní Moravě můžeme
opřít o tradici podnikání sahající do 18.
století i dále. Průkopníci v oblasti
technologií, průmyslu a byznysu
založili v našem regionu podniky,
z nichž některé dodnes fungují
a zaměstnávají řadu lidí. Následující
stránky ukazují, že i v minulých
stoletích jihomoravští podnikatelé
často začínali z ničeho nebo že museli
překonat počáteční neúspěchy. A že
se dokázali inspirovat v cizině nebo
si nechali pomoci od zahraničních
odborníků. Vznikly továrny a další
společnosti s velkým podílem exportu
a stovkami zaměstnanců. Právě proto
jsme jména těchto osobností vybrali
pro pojmenování zasedacích místností
v nové budově JIC INMEC. A věřím,
že jejich příběhy a vize budou skvělou
inspirací i pro mladé podnikatele, kteří
tu dnes zakládají svoje firmy. Pokud
se chcete inspirovat i vy a přečíst si je
„naživo“, jste u nás vítáni.
The stories that you will find in this
publication show that in Southern
Moravia we can hold onto business
tradition going back to the 18th century
and further. Pioneers in the areas of
technologies, industry and business
founded companies in our region, many
of which are functioning to this day and
employing large numbers of people here.
The following pages will confirm that also
in the previous centuries, the Southern-
Moravian entrepreneurs often started
from scratch or had to overcome initial
setbacks. And that they managed to find
inspiration abroad or sought help from
foreign experts. There arose factories and
other companies with a large proportion
of exports and hundreds of employees.
This is why we chose the names of these
personalities to denominate conference
rooms in the new JIC INMEC building
after them. And I believe that their
stories and visions will provide great
inspiration also for young entrepreneurs
who establish their companies here today.
If also you want to get inspired and see
them „live“, you are welcome here.
Jiří Hudeček
ředitel JIC / CEO of JIC

6. ZDROJ: ARCHIV MĚSTA BRNA
1618–1683
Pavel Hynek Morgenthaler
Císařský rychtář v Brně, inovátor,
merkantilista, navrhl zavedení
manufaktur, národohospodářský
teoretik, majitel hostince a šenku
„Jeho neúspěch vydláždil cestu
jiným“
Pavel Hynek Morgenthaler byl Brňan,
který v roce 1654 navrhl císaři podpořit
průmyslový rozvoj monarchie v duchu
merkantilismu, a to zakládáním
manufaktur, omezováním dovozu
a podporou větší soběstačnosti domácí
výroby. Spolu s brněnským měšťanem
Fabiánem Šebestiánem Malivským
z Maliv (†1666) prosazoval příliv
zahraničních odborných řemeslníků,
kteří by pracovali tam, kde by
nekonkurovali místním a výdělky
utratili v regionu. Dobře vymyšleno,
leč vrchností zamítnuto. Svými
pokrokovými názory však oba prorazili
cestu svým následovníkům a již kolem
roku 1662 byla v Brně založena vlnařská
manufaktura, pravděpodobně první
v celé habsburské monarchii.
Imperial bailiff in Brno,
innovator, mercantilist, proposed
the introduction of factories,
economic theoretician, owner of
a pub and tap house
„His failure paved the way
for others“
Pavel Hynek Morgenthaler was a Brno
citizen who, in 1654, proposed that
the emperor supported the industrial
development of the monarchy in
the spirit of mercantilism by setting
up factories, reducing imports and
promoting greater self-sufficiency
in domestic production. Along with
the Brno burgher Fabián Šebestián
Malivský of Malivy (†1666), he called
for the recruitment of foreign expert
craftsmen to work in areas where they
would not compete with locals and
spend their earnings in the region.
The nobility, however, rejected the well
thought out proposals. Nonetheless,
their progressive views beat a path for
their successors and by 1662 a wool
mill was established in Brno, probably
the first in the Habsburg Empire.

7. ZDROJ: ARCHIV MĚSTA BRNA
Otec a syn Köffillerové
Köffiller Sr. and Jr.
Johann Michael Köffiller (1700–
1756) – obchodník a směnárník,
rytmistr měšťanské jezdecké setniny
Johann Leopold Köffiller (1743–
1814) – průmyslník, spoluzakladatel
průmyslového podnikání v Brně
„Sukno jedině od Köffilera“
Johann Michael Köffiler byl
váženým brněnským obchodníkem,
směnárníkem a spoluzakladatelem
Půjčovní banky v Brně (1751), který čile
obchodoval s Anglií a Hamburkem. Svůj
velkoobchod provozoval v domě U Zlaté
koule na dnešním náměstí Svobody.
Synovi Johannu Leopoldovi zanechal
slušný majetek a podnikatelského
ducha. Johann Leopold Köffiller stanul
v roce 1766 v čele první rakouské
manufaktury na sukno (sídlila v dnešní
Lidické ulici). Počáteční nezdary
v podnikání překonal díky náboru
zahraničních odborníků, jejichž stavy
doplnil místními mistry a tovaryši
a bezděky se tak zasloužil o založení
generace budoucích brněnských
podnikatelů. Kolem roku 1786
zaměstnával již přes 700 lidí a jeho
sukno se vyváželo do Itálie, Ruska
a Orientu. Věhlasná Köffilerova továrna
zkrachovala na konci 18. století.
V místech, kde stávala, byl ve 20. století
postaven hotel Slovan.
Johann Michael Köffiller (1700–
1756) – Businessman, money changer
and captain of the burghers‘
equestrian squad
Johann Leopold Köffiller (1743–
1814) –Industrialist, co-founder of
industrial enterprise in Brno
„Cloth exclusively by Köffiller“
Johann Michael Köffiller was
a respected businessman, money
changer and co-founder of the Lending
Bank in Brno (1751) who did very brisk
trade with England and Hamburg.
He ran his wholesale business in
the Golden Globe House in today‘s
Liberty Square. His son Johann
Leopold inherited from him both
a considerable property portfolio and an
entrepreneurial spirit. In 1766 Johann
Leopold Köffiller was head of the first
Austrian cloth factory (located in
today’s Lidická Street). He overcame
his initial failures in business thanks
to hiring foreign experts, whose ranks
he complemented by local masters
and journeymen and thus, unwittingly,
contributed to founding a generation of
future entrepreneurs in Brno. In around
1786 he was employing over 700 people
and his cloth was exported to Italy,
Russia and the Orient. The renowned
Köffiller factory went bankrupt at
the end of the 18th century. In the 20th
century the Hotel Slovan was built in
the place where the factory formerly
stood.
Köffillerova textilní manufaktura (průčelí domu
na ulici Lidická, Brno) / Köffiller cloth factory
(facade of building at Lidická Street, Brno)

8. ZDROJ: LÖW-BEEROVY VILY, SPOLEK (S PŘISPĚNÍM MUZEA BRNĚNSKA, PŘÍSPĚVKOVÉ ORGANIZACE)
Dynastie Löw-Beerů
The Löw-Beer Dynasty
Rodina podnikatelů ve vlnařství
a cukrovarnictví
„Vlnařská tradice v srdci
Moravy“
Bratři Aaron (1770?–1853?) a Jakob
(1786?–1864) Löw-Beerové z Boskovic
koupili na Václavské ulici v Brně
firmu na výrobu mykané příze ručním
způsobem. Aaronovi a Jakobovi
potomci rodinnou firmu rozšířili
o tkalcovnu a apretovnu a v 80. letech
19. století firma zaměstnávala již
1 200 zaměstnanců, pro které zavedla
nemocenské a starobní pojištění.
Od roku 1879 se stal jediným majitelem
firmy Max Löw-Beer (1829–1887), který
zřídil roku 1862 v Brně na Křenové ulici
další továrnu a své podnikání rozšířil
až do tehdy pruské Zaháně a Záhorské
Vsi v dnešním Slovensku. Sídlem firmy
Löw-Beer se stala Svitávka na Blanensku
s pobočkami v Brně a ve Vídni. Firmu
převzal po Maxově smrti syn Alfred
(1872–1939). Právě díky němu přibyla
ve 20. století na seznam památek
UNESCO perla – vila Tugendhat.
Světoznámý architekt Mies van der
Rohe ji postavil pro Alfredovu dceru,
Gretu Tugendhatovou, na pozemku
v Černopolní ulici, který dostala
od svého otce jako svatební dar.
Family of entrepreneurs in
the woollen and sugar industries
„Woollen industry tradition
in the heart of Moravia“
Brothers Aaron (1770?–1853?) and
Jakob (1786?–1864) Löw-Beer from
Boskovice bought a woollen yarn
manufacture in Václavská Street in
Brno. Aaron‘s and Jakob‘s descendants
extended the family business with
a weaving and finishing mill and, in
the 1880‘s, the company employed
1,200 people for whom they introduced
health and pension insurance. In 1879,
Max Löw-Beer (1829–1887) became
the sole proprietor of the company
and in 1862 founded another factory
in Brno in Křenová Street. He then
extended his enterprise to Sagan (in
what was then Prussia) and Záhorská
Ves in Slovakia. The headquarters
of the company became Svitávka in
the Blansko region with branch offices
in Brno and Vienna. After Max‘s death
the company was taken over by his son
Alfred (1872–1939). It was thanks to
him that the architectural treasure Villa
Tugendhat was created and became part
of the 20th century UNESCO cultural
heritage. The world famous architect
Mies van der Rohe built the villa for
Alfred‘s daughter, Greta Tugendhat,
in a plot in Černopolní Street which
she received as a wedding gift from her
father.
Max Löw-Beer

9. ZDROJ: WWW.ENCYKLOPEDIE.BRNA.CZ
Dynastie Offermannů
The Offermann Dynasty
Rod podnikatelů v textilním
průmyslu
„Pět generací brněnských
soukeníků“
Johann Heinrich Offermann (1748–1793)
zahájil svou podnikatelskou dráhu
jako pokladník v továrně Johanna
Leopolda Köffillera na výrobu sukna
a svým potomkům zanechal vlastní
továrnu na zpracování příze. Jeho syn
Karl (1792–1869) podnik modernizoval
– zavedl jako první do výroby parní
stroj (1816), zřídil v továrně plynové
osvětlení (1850), pro své zaměstnance
založil zdravotní a podpůrný fond
a získal několik patentů na technická
vylepšení mechanických tkalcovských
stavů. Ve firmě se pak vystřídaly ještě
dvě generace Karlů Offermannů
a látky z brněnské soukenické továrny
putovaly v polovině 19. století až
do Jižní Ameriky. Pátá generace si
z provozu továrny nárokovala již jen
výnosy, a tak se soukenická historie
rodiny Offermannů naplnila v roce
1928, kdy se firma dostala do platební
neschopnosti. Rod Offermannů se
zapsal zlatým písmem do průmyslové
historie Brna, i díky nim si město svého
času vysloužilo označení „rakouský
Manchester“.
Family of entrepreneurs in
the textile industry
„Five generations of Brno
drapers“
Johann Heinrich Offermann (1748–1793)
started his business career as a cashier
in Johann Leopold Köffiller‘s cloth
factory and left his descendants his own
yarn processing factory. His son Karl
(1792–1869) modernized the company –
he was the first to introduce the steam
engine to production techniques
(1816); the first to set gas lighting
in the factory (1850) and the first to
found a health and relief fund for his
employees. He also received several
patents for technical improvements in
the mechanical weaving loom process.
There were two more generations
of Karl Offermann to follow and,
by the 19th century, the cloths from
the Brno drapery factory travelled as far
as South America. The fifth generation
only claimed revenues from the factory
operation and, as a result, the drapery
history of the Offermann family came
to a close in 1928 when the company
went bankrupt. The Offermann
family is carved in golden letters in
the industrial history of Brno and,
thanks to them, the city at that time
earned the designation the “Austrian
Manchester”.
Karl Offermann

10. ZDROJ: WWW.ENCYKLOPEDIE.BRNA.CZ
1753–1805
František Ondřej Poupě
Zakladatel českého odborného
pivovarnictví
„Dobré pivo i bez psího trusu
vařiti“
V době, kdy si některé pivovary při
vaření piva vypomáhaly zvířecími výkaly
nebo kostmi, začal František Ondřej
Poupě vařit pivo podle odborných
technologických pivovarnických
postupů, které experimentálně
upravoval. Jako první Evropan se naučil
během kontroly technologie používat
teploměr a uzpůsobil ho na takzvanou
pivní váhu, což byl jakýsi předchůdce
hustoměru. Vrcholem jeho pivovarnické
kariéry bylo místo sládka v brněnském
pivovaru, jehož dobré jméno se díky
Františku Ondřeji Poupěti šířilo do celé
střední Evropy.
Founder of the Czech professional
brewing industry
„Brewing good beer (even
without dog droppings)“
At a time when some breweries were
making do with animal faeces or
bones while brewing beer, František
Ondřej Poupě started to brew beer
according to new professional
technological procedures, which he
developed and experimented with. He
was the first European to learn to use
the thermometer during the checking
inspection and adapted it to the density
of the beer (a kind of forerunner of
the hydrometer). The highlight of his
career was the master brewer job in
the Brno brewery; the good reputation
of which was soon known throughout
the whole of Central Europe thanks to
František Ondřej Poupě.

11. ZDROJ: WWW.ENCYKLOPEDIE.BRNA.CZ
1776–1836
Hugo František
von Salm-Reifferscheidt
Významný moravský šlechtic,
průkopník průmyslu, vědec, mecenáš
umění, sběratel, jeden ze zakladatelů
Moravského zemského muzea,
speleolog v oblasti Moravského
krasu, zakladatel železáren
a strojíren v Blansku (později ČKD)
„Průmyslový špion s hraběcím
titulem“
V Berlíně Salm-Reifferscheidt
studoval výrobu řepného cukru,
která byla v rakouské monarchii
zcela neznámá a v Anglii pracoval
inkognito v železářských, strojírenských
a textilních závodech. Odtud tajně
vyvezl několik plánů přádelních
strojů, dodnes dochovaných
v zámecké knihovně v Rájci nad
Svitavou. Technické poznatky ze
svých cest v oblasti metalurgie,
zemědělství a textilního průmyslu
uplatňoval na svém rodovém
majetku na Blanensku – pod vlivem
anglického technologického modelu
modernizoval blanenské železárny,
které se ve dvacátých letech 19. století
staly největším podnikem svého druhu
na Moravě.
Important Moravian nobleman,
industrial pioneer, scientist, art
patron, collector, co-founder of
the Moravian Museum, speleologist
in the Moravian karst region,
founder of the ironworks and
engineering works in Blansko
(to later become ČKD)
„Industrial spy with an earl‘s
title“
In Berlin Salm-Reifferscheidt studied
the production of beet sugar, which was
then entirely unknown in the Austrian
monarchy and in England he worked
(incognito) in steel, engineering
and textile plants. From there he
secretly exported several blueprints
of weaving machines (still preserved
in the chateau library in Rájec nad
Svitavou). The technical knowledge
gained during his travels in the fields
of metallurgy, agriculture and textile
industry was applied to his family
property in the Blansko region and,
under the influence of the English
technological model, he modernized
the Blansko ironworks, which in
the 1820’s became the largest company
of its kind in Moravia.

12. ZDROJ: MUZEUM STARÝCH STROJŮ A TECHNOLOGIÍ
1788–1852
Heinrich Alexander Luz
Brněnský strojírenský podnikatel,
„praotec“ První brněnské strojírny,
výrobce parních strojů
„Zámecké kořeny První
brněnské strojírny“
Z textilní továrny, která vznikla
v prostorách zámku ve Šlapanicích
u Brna, vybudoval Heinrich Alexander
Luz strojírnu, která již kolem roku
1830 vyráběla parní stroje a kotle,
hydraulické lisy, vrtačky a požární
stříkačky. Vše mimořádné kvality –
jeden z vyrobených parních strojů byl
v provozu celých 62 let. Od roku 1838
byl Luz ředitelem své vlastní strojírny
v Brně na Olomoucké ulici. Jeho syn
Karl Friedrich (1821–1905) pokračoval
v rozšiřování výroby v podniku, který
v roce 1872 fúzoval se strojírnou
Thomase Bracegirdla. Spojená
firma přijala název „Erste Brünner
Maschinenfabrik AG“ (od roku 1945
„První brněnská strojírna“).
Brno engineering entrepreneur,
forefather’ of the First Brno
Engineering works, manufacturer
of steam engines
„Noble roots of the First Brno
Engineering Works“
From a textile factory, which was
established on the premises of
the chateau in Šlapanice near Brno,
Heinrich Alexander Luz created
a machinery plant which, by 1830,
produced steam engines, boilers,
hydraulic presses, drilling machines
and fire engines. Luz’s goods were
of exceptional quality and one of
the engines from his production line
was in operation for 62 years. From 1838
Luz was a director of his own machinery
works in Brno in Olomoucká Street.
His son Karl Friedrich (1821–1905)
continued to expand the company,
which merged with Thomas
Bracegirdel‘s machinery works in 1872.
The merged company used the name
Erste Brünner Maschinenfabrik AG
(from 1945 it was known as „První
brněnská strojírna“ / First Brno
Engineering Works).

13. ZDROJ: ZE SBÍRKY NÁRODNÍHO PAMÁTKOVÉHO ÚSTAVU, ÚZEMNÍHO ODBORNÉHO PRACOVIŠTĚ V OLOMOUCI, HORNÍ NÁMĚSTÍ 25
Bratři Kleinové
Klein brothers
Majitelé železáren v Sobotíně,
stavitelé železnic, zasloužili se
o vydláždění vnitřního Brna a těžbu
uhlí na Oslavansku
„Šestý smysl šesti bratrů“
Josef (1792–1830), Engelbert (1797–1830),
Franz (1800–1855), Libor (1803–1848),
Albert (1807–1877) a Hubert (1811–1856)
Kleinovi začali svou podnikatelskou
dráhu zemními a vodními stavbami
na Lednicku. První významnou
zakázku však získali v Brně, kde se
na přeměně kopce nad Zelným trhem
(dnešní Denisovy sady) podepsal
teprve šestnáctiletý Franz. Ten si
později postavil na Velkém náměstí
(dnes náměstí Svobody) své sídlo
– Kleinův palác. Bratři se podíleli
i na těžbě uhlí v Rosicko-oslavanském
revíru, který s Brnem spojili železnicí.
Průlomem pro ně byla stavba první
parostrojní železnice v Rakousku
(1836), která vedla z Vídně do Brna
a pokračovala dále na Ostravsko.
Sázka na průkopnický podnik jim
vyšla a zakázky se jen hrnuly. Celkem
pak ještě postavili 3 500 km železnic
a 12 mostů. Jedno výjimečné dílo
bratří Kleinů však dnes obdivovat
nemůžeme. Brněnský viadukt, který
postavili v délce 673 metrů přes Svratku
k vlakovému nádraží, je dnes kvůli
těžkým nákladním vlakům z velké části
zasypaný.
Owners of ironworks in Sobotín,
builders of railways, and responsible
for paving inner Brno and coal
production in the Oslavany coal
district
„Sixth sense of the six brothers“
Josef (1792–1830), Engelbert
(1797–1830), Franz (1800–1855), Libor
(1803–1848), Albert (1807–1877) and
Hubert (1811–1856) Klein started their
entrepreneurial career with land and
water structures in the Lednice area.
Their first major contract, however,
was gained in Brno where they were
commissioned for the conversion of
a hill above the Cabbage Market (today
Denis Gardens), which was designed by
the then only sixteen-year-old Franz.
He later built his residence: the Klein
Palace in the Great Square (now Liberty
Square). The brothers were also engaged
in coal mining in the Rosice-Oslavany
district, which they connected to Brno
by railway. A major breakthrough for
the family was the building of the first
steam railway in Austria (1836), which
led from Vienna to Brno and continued
on to Ostrava. Their gamble on this
pioneering venture paid off and orders
poured in. In total they built more than
3,500 km of railways and 12 bridges.
Alas, nowadays we cannot admire one
exceptional work of the Klein brothers.
The Brno viaduct, built with a length
of 673 meters over the Svratka River to
the train station, is today largely buried
due to heavy freight trains running on it.

14. ZDROJ: MUZEUM VYŠKOVSKA
1812–1900
Moritz Redlich z Bučovic
Podnikatel v soukenictví
a cukrovarnictví, majitel jednoho
z největších cukrovarů v Rakousku
„Největší cukrovary Rakouska
byly ty moravské“
Podnikatelskou slávu rodu Redlichů
započal Moritz Redlich, žid původem
z Bučovic, založením továrny
na výrobu sukna (1838) na Starém
Brně. Jako správný podnikatel však
vycítil budoucnost rozvíjejícího
se cukrovarnictví a investoval
do cukrovarů ve Zborovicích
u Kroměříže a v Kojetíně u Přerova.
Časem ze zborovicko-kojetínského
cukrovaru vyrostl jeden z největších
cukrovarů celého Rakouska. Moritz
Redlich tak byl jedním z prvních
podnikatelů, kteří se z textilní výroby
přeorientovali na cukrovarnictví
(podobně jako rodiny Skene, Löw-Beer,
Bauer, Schoeller a další). Ve své době
se zasloužil ještě o jedno prvenství –
byl prvním židem, který získal v Brně
měšťanské právo.
Entrepreneur in cloth and sugar
production, owner of one of
the largest sugar refineries in
Austria
„The largest Austrian
sugar refineries were
the Moravian ones“
The illustrious business history of
the Redlich family was started by Moritz
Redlich, a Jewish native of Bučovice,
who founded a cloth mill in Old Brno
(1838). As a good businessman, Redlich
sensed the future of the emerging
sugar industry and invested in sugar
mills in Zborovice near Kroměříž and
in Kojetín near Přerov. In the course
of time the Zborovice-Kojetín sugar
refinery grew into one of the largest
sugar mills in the whole of Austria.
Moritz Redlich was therefore one of
the first entrepreneurs who switched
from textile to sugar production
(like the Skene, Löw-Beer, Bauer,
Schoeller families and others). Redlich
additionally attained one more victory:
he was the first Jew to win Brno
citizenship.
Cukrovar Redlichovy rodiny ve Slavkově (1905) /
Redlich family sugar refinery in Slavkov (1905)

15. ZDROJ: „ARCHIV MĚSTA BRNA (KOPII POSKYTLO OBČANSKÉ SDRUŽENÍ VAŇKOVKA)
1838–1919
Friedrich Wannieck
Jeden ze zakladatelů věhlasu
brněnského strojírenského
průmyslu
„Brněnská strojírenská tradice
vyrostla na zahradě“
Někdo začíná podnikat „na zelené
louce“, Friedrich Wannieck založil
svou strojírnu na vlastní zahradě.
Nedostatek třtinového cukru v Evropě
donutil cukrovary přeorientovat se
na cukr řepný a Wannieck se chopil své
příležitosti. Přesvědčil židlochovického
cukrovarníka Julia Roberta, aby mu
svěřil výrobu patentovaného difuzéru
na získávání cukerní šťávy z řepy a první
difuzér spatřil světlo světa v roce 1866.
Cukrovarnické stroje šly Wannieckově
továrně na odbyt a vyvážely se
do několika zemí. Vedle nich se firma
postupně zapojila i do výroby parních
strojů, parních kotlů, decimálních
vah a dalších výrobků. V roce 1900
závod fúzoval s První brněnskou
strojírnou a o rok později byl vymazán
z obchodního rejstříku.
Friedrich Wannieck byl roku
1901 jmenován čestným občanem
města Brna – pro svou podporu
studentům a zavedení moderního
systému nemocenského, zdravotního
a sociálního pojištění svých
zaměstnanců.
One of the founders of Brno‘s famed
engineering industry
„Brno’s engineering tradition
grew from the garden“
Some people start their business
from scratch, Friedrich Wannieck
founded his own engineering works
in the garden. A lack of cane sugar
in Europe forced the continent to
turn to sugar beet and Wannieck
seized the opportunity. He convinced
sugar producer Julius Robert from
Židlochovice to commission him with
the production of a patented diffuser
to extract sugar juice from sugar beet
and the first diffuser saw the light of
day in 1866. Sugar-refining machines
from the Wannieck factory sold well
and were exported to several countries.
Besides this, the company gradually
became involved in the production
of steam engines, steam boilers,
decimal scales and other products.
In 1900 the company merged with
the First Brno Engineering Works
and a year later it was removed from
the Commercial Register.
In 1901 Friedrich Wannieck was named
an honorary citizen of the city of
Brno for his support of students and
the introduction of a modern system
of social and health insurance for his
employees.

16. 1876–1934
Viktor Kaplan
Strojní inženýr – profesor
na německé technice v Brně, člen
řady vědeckých společností
„Turbulentní cesta
ke světovému vynálezu“
Ještě jako dítě vyrobil Kaplan
elektromotorek, parní stroj, vodní kolo
a pustil se i do sestavení fotoaparátu.
Nadšení do konstrukcí vodních strojů
ho neopustilo po celý život. Na pozvání
Vysokého učení v Brně se stal
asistentem na katedře nauky o strojích
a strojírenství a s pomocí slévárny
a strojírny Ignáce Storka Brno se mu
podařilo zkonstruovat nový typ turbíny:
natáčením lopatek oběžného kola podle
měnícího se průtoku vody se nátokové
úhly vodního proudu nastavovaly tak,
aby byla zachována vysoká účinnost
turbíny i při mnohem nižším průtoku.
Konkurenční firmy však vyvolaly řadu
soudních sporů o patenty vztahující se
k turbíně. Navíc problémy s kavitací
(uvolňování pohlceného vzduchu
z vody) vedly k lámání lopatek turbín
a praskání betonových stěn. Úpravou
konstrukce turbíny se ale podařilo
technické nedostatky odstranit
a konkurentům vytřít zrak.
Mechanical engineer – professor
at the German Technical University
in Brno, member of a number
of scientific societies
„Turbulent journey to
an invention of international
fame“
Whilst still a child Kaplan built an
electric motor, a steam engine, a water
wheel and began the construction
of a camera. His enthusiasm for
designing hydraulic machines
remained throughout his whole life.
At the invitation of the Brno University
of Technology he became an assistant
professor at the Department of
Machinery and Engineering and, with
the help of the foundry and engineering
works of Ignác Storek in Brno, he
managed to construct a new type of
turbine: the turning of the impeller
vanes according to the changing water
flow allowed the configuration of inlet
angles so as to maintain high turbine
efficiency at much lower flow rate.
However, competing firms raised
a number of lawsuits on patents related
to the turbine. On top of this problems
with cavitation (release of the air
absorbed in water) led to the breaking
of the turbine blades and the cracking
of concrete walls. By adjusting
the turbine design Kaplan managed to
overcome the technical deficiencies and
steal a march on his competitors.
ZDROJ: ARCHIV MĚSTA BRNA

17. ZDROJ: WWW.ENCYKLOPEDIE.BRNA.CZ
1886–1940
Josef Veselý
Zakladatel firmy ALPA
„Reklamní masáž francovkou
ALPA“
Francovka byl název pálenky, která
původně sloužila k podpoře trávení.
Pro své osvěžující účinky byla od roku
1805 používána i jako lék a masážní
prostředek. Tradiční mentolovou
francovku ALPA začal v Brně – Králově
Poli vyrábět roku 1913 Josef Veselý.
Původně se prodávala výhradně
v lékárnách a díky masivní reklamní
inzerci šla dobře na odbyt. ALPA se
svým známým logem byla všude –
v odborných i laických časopisech,
na plakátech, vývěskách a slepých
stěnách domů. O jejím renomé
vypovídá mj. zpráva o dárku pro
tehdejšího prezidenta republiky T. G.
Masaryka. U příležitosti 80. narozenin
(1930) k jeho rukám ALPA zaslala
kazetu vyloženou kůží z antilopy se
třemi lahvičkami francovky a písmenem
„A“ z ryzího zlata. V roce 1948 byl
podnik znárodněn a v následujících
letech figuroval pod názvem Lachema.
ALPA se však pod původním logem
prodává dodnes.
Founder of the ALPA company
„ALPA‘s massage message
reaches the masses“
Francovka was the name of a spirit
which was originally used to promote
digestion. Due to its refreshing effect it
has been used since 1805 as a medicine
and a massage aid. The production of
the traditional menthol liniment ALPA
was started in Královo Pole, Brno by
Josef Veselý in 1913. Originally sold only
in pharmacies, thanks to a massive
advertising campaign sales of ALPA
rocketed. With its famous logo ALPA
was everywhere – in professional and
general journals, on posters, bulletin
boards and the walls of houses. Its
reputation was bolstered by a news
release about a gift to the then president
of the republic T. G. Masaryk. On
the occasion of his 80th birthday (1930)
ALPA sent him a cartridge lined with
antelope skin containing three bottles
of the liniment and the letter “A” in
pure gold. In 1948 the company was
nationalized and over the next few years
it operated under the name of Lachema.
ALPA, however, sells today under its
original logo.
Administrativní budova firmy ALPA (dnes
Palackého třída 158, Brno) / ALPA office
building (today Palackého Street 158, Brno)

18. ZDROJ: ROUČKA SLÉVÁRNA, A.S.
1888–1986
Erich Roučka
Český technik, vynálezce, biochemik
a továrník, král českých vynálezů,
získal na 850 patentů
„Vynálezce od pánaboha“
V deseti letech Roučka zhotovil
jednoduchý ampérmetr, ve čtrnácti
letech pec na tavení mosazi,
v sedmnácti akumulátor, elektromotor
a rozvaděč s měřicími přístroji. Roku
1911 založil v Blansku první továrnu
na elektrické měřicí přístroje ve střední
Evropě (pozdější Metra Blansko). Když
na rakousko-uherské lodi za 1. světové
války odpadávaly při střelbě z těžkých
děl ručičky na přístrojích, pohotově
nabídl své přístroje, které obstály.
Po návratu ze studijní cesty po USA, kde
konzultoval své nápady i s Thomasem
Alvou Edisonem, se jeho podnik stal
prvním dodavatelem multimetrů pro
parní elektrárny a automatických
regulátorů parních kotlů. V roce 1929
založil podnik na výrobu parních kotlů
v Brně-Slatině (později Sigma-Slatina),
který rozšířil o vlastní slévárnu.
Byl majitelem více než 500 patentů
v oboru měřicí techniky, automatizace
a metalurgické technologie.
Od roku 1945 se Roučka věnoval
výhradně bádání a v roce 1959 emigroval
do Západního Berlína.
Czech technician, inventor,
biochemist and manufacturer,
the king of Czech inventors who
received over 850 patents
„God-given inventor”
At the age of ten Roučka made a simple
ampere-meter, at 14 a kiln for brass
melting and, at 17, an accumulator,
electric motor and a switchboard with
measuring instruments. In 1911, in
Blansko, he founded the first factory
manufacturing electrical measuring
instruments in Central Europe (later
Metra Blansko). When Austrian ships
were losing pointer hands on measuring
instruments during the firing of
heavy guns during World War I, he
promptly offered his meters (which
worked successfully). After returning
from a study tour in the USA, where
he discussed his ideas with Thomas
Alva Edison, his company became
the first supplier of multimeters for
steam power plants and automatic
regulators for steam boilers. In
1929 Roučka founded a company to
manufacture steam boilers in Brno-
Slatina (later Sigma-Slatina), with
which he enhanced his own foundry. He
owned over 500 patents in the field of
measuring technology, automation and
metallurgical technology.
After 1945 Roučka concentrated only on
research and in 1959 he emigrated to
West Berlin.

19. 1888–1944
Viktor Stoupal
Československý manažer a politik,
vlivný člen moravského zemského
výboru za agrární stranu,
šéf cukrovarnického koncernu
„Šedá eminence cukrovarnické
Moravy“
Jako spoluzakladatel Syndikátu
moravských řepařů se Stoupal po první
světové válce angažoval v odkupu
majetkových podílů v drobných
cukrovarech na jižní Moravě, které
původně vlastnili Rakušané či Němci.
Získáním části nově vydaných akcií
Akciové společnosti pro průmysl
cukrovarnický v Hodoníně byl položen
základ tzv. Stoupalova koncernu,
který v době největšího rozmachu
zahrnoval 19 cukrovarů a hospodářství.
Po zefektivnění struktury se firma
stala nejsilnějším cukrovarnickým
podnikem na Moravě. Stoupal se také
zasloužil o založení dvou zemědělsky
zaměřených vysokých škol na Moravě
(Vysoká škola zemědělská a lesnická
v Brně a Vysoká škola veterinářská).
Pro podporu moravského exportu také
plánoval vybudovat plavební kanál,
který by spojoval Moravu s Dunajem.
Czechoslovak manager and
politician, influential member of
the Moravian Provincial Committee
for the Agrarian Party, head of
the sugar producers‘ syndicate
„Grey eminence of the sugar
industry in Moravia“
As a co-founder of the Moravian
Sugar-beet Growers Syndicate, after
World War I Stoupal was involved in
the purchase of equity stakes in small
sugar mills in South Moravia which
were originally owned by the Austrians
or Germans. By acquiring newly
issued shares of the Sugar Industry
Joint Stock Company in Hodonín, he
laid the foundations of the so-called
Stoupal Concern which, at its peak,
included 19 sugar factories and farms.
After streamlining the structure of
the company, Soupals sugar business
became the most powerful in
Moravia. Stoupal is also credited with
the establishment of two agriculturally
oriented universities in Moravia
(the University of Agriculture and
Forestry in Brno and the Veterinary
College). To support Moravian exports
he had also planned to build a shipping
canal which would connect the Morava
River with the Danube.
FOTO: ARCHIV NADACE LANGHANS PRAHA. WWW.LANGHANSARCHIV.CZ

20. 1896–1975
Karel Jan Staller
Jeden z nejúspěšnějších zbrojních
techniků, generální ředitel
Zbrojovky Brno
„Odbojářem nacistům přímo
pod nosem“
Rodinnou pivovarnickou tradici
Staller porušil studiem strojírenství
a elektroinženýrství na českém
VUT v Brně a v roce 1923 nastoupil
do Zbrojovky Brno jako konstruktér.
Podílel se na řadě vynálezů
a zlepšovacích návrhů, z nichž
nejznámějším je kulomet Bren, který
ve druhé světové válce sloužil britské
armádě. V roce 1939 byl Staller povýšen
na generálního ředitele, ale později
vykonával pod nacistickým vedením jen
funkci náměstka.
Díky svému postavení předával
československé zpravodajské službě
v Londýně a britské rozvědce informace,
které se dověděl od vysoce postavených
říšských Němců, se kterými přicházel
do styku. Podařilo se mu dokonce
vyvézt do Anglie bedny s tovární
dokumentací (včetně kulometu Bren).
Vzhledem k tomu, že nebyl do odboje
zapojen organizačně, nebyl nacisty
nikdy usvědčen. Přes prokázané zásluhy
se však musel po válce bránit obvinění
z kolaborace. Roku 1948 odešel ilegálně
na Západ.
One of the most successful
weaponry technicians, general
manager of Zbrojovka Brno
„Resistance fighter right under
the Nazis‘ nose“
Staller broke the family tradition
in brewing by studying mechanical
engineering and electrical engineering
at the Czech Brno University of
Technology and in 1923 joined
Zbrojovka Brno as a designer. He
participated in a number of inventions
and innovations; the most famous
being the Bren machine gun, which
served the British Army in World War
II. In 1939 Staller was promoted to
the post of managing director, but later
worked only as a deputy manager under
Nazi management.
Thanks to his position Staller passed
information obtained from high-ranking
Germans he came into
contact with to both the Czechoslovak
intelligence service in London
and British intelligence. He even
managed to export crates with factory
documentation (including the Bren
gun) to England. Since he was not
involved in the resistance organization,
the Nazis never managed to expose him.
However, despite his proven merits,
after the war he had to defend himself
against accusations of collaboration
with the Germans. In 1948 he fled to
the West.
ZDROJ: MĚSTSKÉ MUZEUM VE VELKÉ BÍTEŠI

21. ZDROJ: FELIX AUSTRIA GMBH
1908–1973
Herbert Felix
Spolumajitel znojemské konzervárny,
zakladatel konzervářského impéria
ve Švédsku
„Znojemská okurka královnou
švédského konzervárenství“
Dědeček Herberta, Moritz Felix,
založil ve Znojmě na konci 19.
století konzervárnu, ve které se
nakládaly okurky do pětilitrových
lahví. Znojemské okurky se brzy
staly známými po celém Rakousko-
Uhersku a po vzniku samostatného
Československa putovaly Felixovy láhve
s černým kocourem na firemní nálepce
do zbytku Evropy. V rodinné tradici
pokračoval i Moritzův vnuk Herbert
a v podmínkách první Československé
republiky přivedl firmu k dalšímu
rozkvětu. Na začátku války odešel
Herbert Felix do Švédska, kde založil
konzervárnu. S sebou si vezl i tajný
dědečkův recept na okurkový lák.
Po válce se jeho podnik rychle rozrůstal
a expandoval do Finska, Dánska,
Norska a Rakouska. Dodnes je značka
„Felix“ jednou z nejznámějších značek
v celé Skandinávii.
Co-owner of Znojmo canneries,
founder of a canning empire in
Sweden
„The Znojmo cucumber
reigning over the Swedish
canning industry“
Herbert‘s grandfather, Moritz Felix,
founded a canning factory in Znojmo
at the end of 19th century in which
cucumbers were pickled in five-litre
bottles. The Znojmo Gherkin
soon became known throughout
the Austro-Hungarian Empire and after
the establishment of an independent
Czechoslovakia the Felix bottles, with
a black cat on the corporate label,
spread across the whole of Europe.
Moritz‘s grandson Herbert continued
the family tradition and, under
the conditions of the first Czechoslovak
Republic, he brought the company to
further prosperity. At the beginning of
the war Herbert Felix went to Sweden
where he founded a cannery. He took
with him also his grandfather‘s secret
recipe for cucumber pickle. After
the war his business quickly grew and
expanded into Finland, Denmark,
Norway and Austria. To this day
the “Felix” brand is one of the most
famous brands in Scandinavia.

22. Poděkování profesoru Dušanu Uhlířovi za odbornou konzultaci konceptu a textů.
Děkujeme za spolupráci všem, kteří nám ochotně vyhledali a poskytli obrazový
materiál nebo svou radou přispěli k jeho zdárnému nalezení:
Archiv města Brna (Šárka Svobodová)
Daniela Hammer-Tugendhat
Encyklopedie města Brna (Jitka Šibíčková)
Felix Austria GmbH (Ingrid Ilk)
Krajský úřad Jihomoravského kraje (Petra Kovářová, Miloš Pydych)
Magistrát města Brna (Michal Jelínek)
Městské muzeum ve Velké Bíteši (Ivo Kříž)
Muzeum Brněnska, příspěvková organizace (Petra Svobodová)
Muzeum starých strojů a technologií (Radek Bednář)
Muzeum Vyškovska (Renata Kotulánová)
Nadace Langhans Praha (Iva Poláková)
Národního památkový ústav, územní odborné pracoviště v Olomouci (Dalibor Buršík)
Občanské sdružení Vaňkovka (Eva Staňková)
Okrašlovací spolek ve Znojmě (Otto Bouda)
ROUČKA SLÉVÁRNA, a.s. (Milan Ondruš)
Technické muzeum v Brně (Naďa Urbánková)
Vlastivědné muzeum v Šumperku (Dagmar Tempírová-Kotrlá)
Vydalo JIC, zájmové sdružení právnických osob, 10/2014
www.jic.cz, marketing@jic.cz
Design by KREATURA.cz
Překlad a editace anglického textu:
Jazyk v. o. s.
The Crowd &I

24. www.jic.cz