1. Argumentace: Téma Francie ve 14. století jsem si vybrala v rámci svého oboru z důvodu
mého zápalu pro historii. Dějiny Francie jsou významnou součástí Světových dějin a byla to
zejména Stoletá válka, která z velké části ovlivnila vztahy mezi Anglií a Francií. Tyto dvě
země měly mezi sebou velkou řadu sporů, proto mi přišlo zajímavé zpracovat jeden z těch
největších.
Anotace: Tento odborný text pojednává o stavu Francie ve 14. století a především pak o
Stoleté válce. V první části této práce se seznámíte se situací Francie před vypuknutím Stoleté
války a poté se dozvíte několik informací o válce samotné.
Klíčová slova: Stoletá válka, 14. století, Filip VI., Eduard III.
Francie ve 14. století
Na počátku 14. století ve Francii vládl Filip IV. Sličný z dynastie Kapetovců, jehož
přídomek odpovídal jeho skutečnému vzezření. Za jeho vlády docházelo k rozšiřování
francouzského území. Sňatkem s Janou I. Navarrskou získal království Navarrské a hrabství
Champagne. Už od roku 1297 se pokoušel dobýt Flandry, boje zde trvaly až do roku 1309.
Tyto boje byly velice nákladné a oslabily královskou pokladnu. Tomuto oslabení mělo
zabránit zdanění majetku církve. Tímto krokem se Filip IV. dostal do konfliktu s papežem
a přinutil jej k přesídlení do Avignonu, kde zůstal až do roku 1378, tohle přesídlení je
nazýváno Avignonské zajetí papežů. V této době Avignon prožíval své vrcholné období.
Papež zde nechal postavit největší evropský gotický palác, který sloužil jako opevněný palác
pro papežův dvůr. Dále nechat přestavit původně dřevěný Avignonský most, pocházející z
12. století. Kamenný most na témže místě stojí asi od roku 1350.1
Filip IV. Sličný zemřel 29. listopadu 1314 a na francouzský trůn nastoupil jeho syn
Ludvík X. Svárlivý. Jeho vláda však netrvala dlouho, protože zemřel roku 1316. Během svého
panování se po vzoru svého otce snažil dobýt Flandry, ale bez úspěchu. Po jeho smrti se mu
narodil syn Jan I. zvaný Pohrobek. I když zemřel pár dní po narození je uznáván jako
francouzský král. Místo něj nastoupil na trůn jeho strýc Filip V., který pokračoval v politice
1
KUDRNA, Jaroslav. Dějiny Francie. Vyd. 1. Praha: Svoboda, 1988, 727 s.

2. svých předchůdců. Jeho následníkem se roku 1322 stal jeho bratr Karel IV. Krásný, což byl
poslední Kapetovec v přímé linii. Udržoval mír s Anglií a měl styky s českými Lucemburky.2
Po smrti Karla IV. Krásného zůstal francouzský trůn chvíli prázdný, protože jeho
manželka Jana byla těhotná, ale v dubnu roku 1328 porodila holčičku a tak začaly přípravy na
na volbu nového panovníka. V této době byli ve Francii dva adepti na trůn. Eduard III., který
se roku 1327 stal anglickým králem, ale po smrti svého strýce Karla IV. Krásného usiloval
také o francouzský trůn. Druhým adeptem byl Filip VI. z dynastie Valois, zesnulý král byl
jeho bratrancem. Pro Francouze bylo nemyslitelné, aby v jejich čele byl někdo jiné národnosti
než francouzské, takže právo na trůn prosadil Filip VI. ,,Tak se uzavřela větev přímých
Kapetovců a nastoupila dynastie Valois. Změna nepřinesla Francii žádný prospěch.
Kapetovci, králové politicky zdatní, moudří a bohatí dlouhou dědičnou zkušeností, království
vybudovali a upevnili. Králové nalezenci, jak se tehdy pohrdavě říkalo prvním králům z rodu
Valois, byli povýšenci monarchie a šlo jim tedy především o feudální prestiž.“3
Za vlády Filipa VI. vypukla Stoletá válka. Začátek války měl více důvodů, jedním
z nich byla snaha Eduarda III. získat francouzskou korunu, dalším byl spor obou království
o ovládnutí Flander. 4
I když se pro tuto válku vžilo označení Stoletá válka, trvala celých 116 let. Nebojovalo
se však celou dobu. Období bojů a bitev střídala období příměří. V průběhu války lze rozeznat
3 hlavní etapy. První etapa vypukla roku 1337, kdy Eduard III. napadl Francii. Spojencem
Anglie byly samotné Flandry, které na ní byly obchodně závislé. Spojencem Francie bylo
Skotsko, které těžce snášelo závislost na Anglii. Na začátku války se dařilo Anglii, která
zvítězila v námořní bitvě u Sluys roku 1340 a získala kontrolu nad kanálem La Manche.
Angličané měli převahu na moři a Francouzi na souši.
Roku 1346 vypukla jedna z nejznámějších bitev Stoleté války - bitva u Kresčaku.
V této bitvě byla francouzská armáda početnější, než ta anglická, ale nebyla příliš
organizovaná, takže byla anglickým vojskem poražena. ,,V krvavé bitvě u Kresčaku padl také
tenkrát již úplně slepý český král Jan Lucemburský, jenž bojoval na straně Francie. Eduardův
syn princ Eduard z Woodstocku, princ waleský a vévoda akvitánský, zvaný Černý princ podle
svého černého brnění, ocenil chrabrost slepého krále tím, že do svého znaku přijal tři pera
z chocholu jeho přilby a za své přijal i jeho heslo „Ich Diene“ (Sloužím). Znám je také
2
Ibid.
3
MAUROIS, André: Dějiny Francie. Praha: Lidové noviny, 1994. 495 s.
4
Ibid.

3. citát Jana Lucemburského, který vyslovil před svou poslední bitvou: Toho bohdá nebude, aby
král český z boje utíkal.“5
Roku 1347 se Angličanům podařilo dobýt přístavní město Calais. V tomtéž roce
uzavřela Francie s Anglií osmiletý mír. Roku 1350 zemřel francouzský král Filip VI. a na jeho
místo nastoupil jeho syn Jan II. Dobrý. Válka dále pokračovala. Roku 1356 vypukla bitva u
Poitiers, kde byla Francie poražena a Jan II. byl zajat.6
První etapa války skončila 8. května 1360, kdy byl podepsán mír v Brétigny, a Francie ztratila
vévodství Akvitánské a Gaskoňsko. Král Eduard III. propustil Jana II. ze zajetí, ale ten musel
sám za sebe sehnat výkupné, to se mu však nepodařilo a proto se roku 1364 vrátil zpět do
Londýna, kde téhož roku zemřel. Po jeho smrti na trůn nastoupil jeho syn Karel V. Moudrý,
který už vládl během zajetí jeho otce Jana II. Za jeho vlády roku 1357 vypuklo povstání
vedené Étiennem Marcelem. Měšťanstvo se bouřilo kvůli vojenským neúspěchům, generální
stavy chtěly, aby jim byla svěřena obrana státu. Dvůr musel ustoupit a veškerá moc připadla
generálním stavům. 7
5
Ibid.
6
Ibid.
7
Ibid.

4. Bibliografie:
1. MAUROIS, André: Dějiny Francie. Praha: Lidové noviny, 1994. 495 s. ISBN
8071060984
2. KUDRNA, Jaroslav. Dějiny Francie. Vyd. 1. Praha: Svoboda, 1988, 727 s.
3. Historie lidstva: Průvodce dějinami našeho světa [online]. 2008 [cit. 2011-11-05].
Dostupné z: http://www.ucebnice-dejepisu.ic.cz/index.php
1. Kniha obsahuje spoustu informací k dané problematice a také všeobecný přehled.
Autor je známý historik. Orientuje se v dané problematice.
2. Kniha je velice obsáhlá, plná podrobných informací. Známý autor i vydavatelství.
3. Oficiální internetová stránka, web určený pro studenty, hloubka informací.